Spojené věci T-239/04 a T-323/04
Italská republika a Brandt Italia SpA
v.
Komise Evropských společenství
„Státní podpory − Právní předpisy stanovující naléhavá opatření na podporu zaměstnanosti pro podniky ve finančních nesnázích − Rozhodnutí prohlašující režim podpor za neslučitelný se společným trhem a nařizující navrácení vyplacené podpory“
Shrnutí rozsudku
1. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení
(Článek 87 ES)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Režim podpor zaměstnanosti – Zahrnutí
(Článek 87 odst. 1 ES)
3. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Kategorie podpor definované nařízením, které mohou být považovány za slučitelné se společným trhem – Nařízení č. 2204/2002 o podporách zaměstnanosti
(Články 87 ES a 88 ES; nařízení Komise č. 2204/2002)
4. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise konstatující neslučitelnost neoznámené podpory se společným trhem – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Článek 87 odst. 1 ES a článek 253 ES)
5. Podpory poskytované státy – Správní řízení – Povinnost Komise vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky
(Článek 88 odst. 2 ES)
6. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Přezkum režimu podpor jako celku – Přípustnost
7. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Použití vnitrostátního práva
(Článek 88 ES)
1. Státní opatření, které stanoví režim podpor zaměstnanosti, hrozí narušením hospodářské soutěže, neboť posiluje finanční postavení některých podniků na úkor jejich konkurence, a zejména hrozí narušením hospodářské soutěže a ovlivněním obchodu v případech, kdy příjemci podpory konkurují výrobkům z jiných členských států, a to i když sami své výrobky nevyvážejí.
(viz bod 68)
2. Skutečnost, že státní opatření, které stanoví režim podpor zaměstnanosti, má za cíl podporu zaměstnanosti, nemá žádný dopad na jeho kvalifikaci jako státní podpory, jelikož čl. 87 odst. 1 ES nerozlišuje státní opatření podle důvodů a cílů, nýbrž je definuje podle jejich účinků.
(viz bod 69)
3. Aby byl režim podpor hodnocen jako slučitelný se společným trhem s ohledem na nařízení č. 2204/2002 o použití článků 87 [ES] a 88 [ES] na státní podpory zaměstnanosti, nestačí, že podmínky, které stanoví, jsou splněny v některých možných případech použitelnosti. Je nutné, aby podpory poskytnuté na základě tohoto režimu splňovaly tyto podmínky ve všech případech.
Státní opatření, které stanoví režim podpor zaměstnanosti, které nevylučuje, aby byly podpory poskytnuty velkému podniku v nepodporovaném regionu, tedy neodpovídá podmínkám stanoveným uvedeným nařízením. Mimoto, čistě teoretická možnost v kontextu uvedeného státního opatření, že případný převodce by mohl být malý nebo střední podnik, není dostačující k tvrzení, že takto oznámená podpora je slučitelná se společným trhem s ohledem na pokyny Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích.
(viz body 94, 101)
4. Povinnost uvést odůvodnění představuje podstatnou formální náležitost, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá do legality po meritorní stránce sporného aktu. Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby dotčené osoby mohly rozpoznat důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Tento požadavek musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast.
Z těchto zásad zejména vyplývá, že Komise je povinna prokázat, že opatření představuje státní podporu a že je neslučitelné se společným trhem. Není naopak povinna odpovídat bod po bodu na irelevantní argumenty, které uplatňují dotčené vnitrostátní orgány nebo třetí osoby jakožto vedlejší účastníci.
Pokud v určitých případech může vyplynout ze samotných okolností, za kterých byla podpora poskytnuta, že má takovou povahu, že ovlivňuje obchod mezi členskými státy a narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, přísluší nicméně Komisi, aby tyto okolnosti uvedla v odůvodnění svého rozhodnutí.
Komise nicméně není povinna prokázat skutečný účinek, který protiprávní podpory měly na hospodářskou soutěž a na obchod mezi členskými státy. Povinnost Komise dodat takový důkaz by totiž zvýhodnila členské státy, které poskytují podpory v rozporu s oznamovací povinností podle čl. 88 odst. 3 ES, na úkor těch, které podpory oznamují ve stadiu záměru. Podle znění čl. 87 odst. 1 ES jsou totiž se společným trhem neslučitelné nejenom podpory, které „narušují“ hospodářskou soutěž, ale rovněž ty, které ji „mohou“ narušit.
(viz body 117–119, 126–127)
5. Zveřejnění oznámení o zahájení formálního vyšetřovacího řízení uvedeného v čl. 88 odst. 2 ES v Úředním věstníku Evropské unie je přiměřeným prostředkem k tomu, aby se zúčastněné strany dozvěděly o zahájení takového řízení.
(viz bod 141)
6. V případě režimu podpor se Komise může za účelem ověření, zda tento režim obsahuje prvky podpory, omezit na zkoumání všeobecných charakteristik dotčeného režimu, aniž je povinna přezkoumat každý konkrétní případ použití.
(viz bod 142)
7. S ohledem na imperativní charakter kontroly státních podpor prováděné Komisí na základě článku 88 ES mohou podniky, které jsou příjemci podpory, v zásadě mít legitimní očekávání, že byla zachována pravidla při poskytování podpory pouze v případě, že tato podpora byla poskytnuta při dodržení postupu stanoveného uvedeným článkem. S řádnou péčí postupující hospodářský subjekt musí být totiž běžně schopen ujistit se o tom, že byl tento postup dodržen, i když protiprávní charakter rozhodnutí o poskytnutí podpory je natolik přičitatelný dotyčnému státu, že se jeho zrušení jeví být v rozporu se zásadou dobré víry.
Jestliže se příjemce podpory domnívá, že existují mimořádné okolnosti, na nichž mohl založit legitimní očekávání, pokud jde o zachování pravidel při poskytnutí podpory, přísluší vnitrostátnímu soudu, kterému je případně věc předložena, aby to posoudil, v případě potřeby po položení předběžných otázek týkajících se výkladu Soudnímu dvoru.
(viz body 154–155)