Věc T‑91/11
InnoLux Corp.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Světový trh s obrazovkami s displeji z kapalných krystalů (LCD) – Dohody a jednání ve vzájemné shodě v oblasti cen a výrobní kapacity – Územní působnost – Vnitrostátní prodeje – Prodeje konečných výrobků zahrnujících výrobky, na které se vztahuje kartelová dohoda – Jediné a trvající protiprávní jednání – Pokuty – Metoda zaokrouhlení – Pravomoc přezkumu v plné jurisdikci“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 27. února 2014
1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Metoda výpočtu stanovená pokyny přijatými Komisí – Výpočet základní výše pokuty – Stanovení hodnoty tržeb – Kritéria – Zohlednění tržeb, které nebyly skutečně ovlivněny protiprávním jednáním – Přípustnost – Zohlednění hodnoty výrobků, na které se vztahuje kartelová dohoda, a které byly začleněny do konečných výrobků prodávaných dceřinými společnostmi třetím osobám – Přípustnost
(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 13)
2. Hospodářská soutěž – Pravidla Unie – Územní působnost – Kartelová dohoda mezi podniky usazenými mimo území Unie, která je ale prováděna a vyvolává účinky na vnitřním trhu – Pravomoc Komise uplatnit unijní pravidla hospodářské soutěže – Přípustnost s ohledem na mezinárodní právo veřejné – Zásah dceřiných společností, zástupců nebo poboček usazených mimo území Unie – Neexistence vlivu
(Článek 101 SFEU)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut – Metoda výpočtu zohledňující různé flexibilní prvky – Posuzovací pravomoc Komise – Dodržení zásady rovného zacházení
(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Posuzovací pravomoc Komise – Posouzení v závislosti na individuálním chování podniku – Dopad neexistence sankce vůči jinému hospodářskému subjektu – Neexistence – Uplatnění ve svůj prospěch protiprávnosti, k níž došlo ve prospěch jiného hospodářského subjektu – Nepřípustnost
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Předběžná povaha – Povinnost Komise vysvětlit v konečném rozhodnutí rozdíly mezi tímto rozhodnutím a předběžnými posouzeními – Neexistence
(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1)
6. Kartelové dohody – Zákaz – Protiprávní jednání – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti podniku za celé protiprávní jednání – Podmínky
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
7. Kartelové dohody – Vymezení trhu – Předmět – Posouzení dopadu kartelové dohody na hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy – Důsledky stran výtek vyjádřených v tomto ohledu
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Jediné a trvající protiprávní jednání – Povinnost Komise stíhat prostřednictvím jediného řízení jednání spadající do jediného a trvajícího protiprávního jednání – Neexistence – Posuzovací pravomocí Komise ohledně rozsahu řízení – Meze – Dodržování zásady ne bis in idem
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
9. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah
(Článek 101 odst. 1 SFEU, články 102 SFEU a 296 SFEU)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc Komise – Meze – Dodržení zásady rovného zacházení – Povinnost Komise držet se své předchozí rozhodovací praxe – Neexistence
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Metoda výpočtu stanovená pokyny přijatými Komisí – Výpočet základní částky pokuty – Přihlédnutí ke globálním charakteristikám protiprávního jednání
(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení/oznámení Komise 2006/C 210/02, body 19 až 25)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Dosah – Zohlednění nedostatku spolupráce podniku během správního řízení – Zvýšení pokuty – Podmínka
(Články 101 SFEU, 102 SFEU a 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 2 a 3, čl. 23 odst. 1 a článek 31)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 36–48, 53)
2. V oblasti hospodářské soutěže, jestliže podniky usazené mimo Evropský hospodářský prostor (EHP), ale vyrábějící zboží, které je prodáváno v EHP třetím osobám, se vzájemně dohodnou na cenách, které účtují svým klientům usazeným v EHP a jednají ve shodě tak, že prodávají za ceny, které byly skutečně koordinované, účastní se jednání ve vzájemné shodě, jehož předmětem nebo účelem je omezení hospodářské soutěže na vnitřním trhu ve smyslu článku 101 SFEU a Komise je územně příslušná je stíhat. Porušení článku 101 SFEU s sebou totiž nese dvě složky jednání, a sice vytvoření kartelové dohody a její provádění. Rozhodnout, že použitelnost zákazů stanovených právem hospodářské soutěže závisí na místě vytvoření kartelové dohody, by zjevně poskytlo podnikům jednoduchý prostředek, jak se uvedeným zákazům vyhnout. Závisí tedy na tom, kde je kartelová dohoda prováděna.
Kromě toho pro účely určení, zda se toto místo nachází v EHP, není důležité, zda účastníci kartelové dohody využili, aby navázali kontakty mezi nimi a kupujícími, kteří jsou v EHP usazeni, své dceřiné společnosti, zástupce, podzástupce nebo pobočky usazené v EHP, či nikoliv. Jestliže je splněna podmínka týkající se provádění, je pravomoc Komise k použití unijních pravidel hospodářské soutěže na taková jednání pokryta zásadou teritoriality, která je universálně uznaná v mezinárodním právu veřejném.
Jestliže má kartelová dohoda s celosvětovým dosahem protisoutěžní cíl, je prováděna na vnitřním trhu už na základě samotné skutečnosti, že výrobky, na které se kartelová dohoda vztahuje, jsou na tomto trhu prodávány. Provádění kartelové dohody totiž nezbytně neznamená, že vyvolává skutečné účinky. Ve skutečnosti je otázka, zda měla kartelová dohoda skutečné účinky na ceny uplatňované jejími účastníky, relevantní jen v rámci určení závažnosti kartelové dohody pro účely výpočtu pokuty, za předpokladu, že se Komise rozhodne toto kritérium použít. Koncept provádění kartelové dohody se v zásadě zakládá na pojmu podniku v právu hospodářské soutěže, kterému je třeba přiznat určující úlohu při stanovení mezí územní působnosti Komise při uplatnění uvedeného práva. Obzvláště pokud se podnik účastnil kartelové dohody vytvořené mimo EHP, musí mít Komise možnost stíhat dopady, které chování tohoto podniku mělo na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a uložit mu pokutu přiměřenou škodlivosti této kartelové dohody pro hospodářskou soutěž na uvedeném trhu.
(viz body 58–60, 66, 67, 69, 70, 75)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 78–80, 88)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 93, 142)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 95, 96)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 101–103, 126, 128)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 129–134)
8. V oblasti hospodářské soutěže, i když výklad pojmu jediné a trvající protiprávní jednání umožňuje Komisi stíhat naráz prostřednictvím jediného řízení a rozhodnutí několik jednání, která lze posuzovat jednotlivě, nevede k tomu, že by Komise byla povinna jednat takovým způsobem. Komise totiž disponuje posuzovací pravomocí ohledně rozsahu řízení, která zahájí. V tomto ohledu nemůže být nucena k tomu, aby konstatovala a postihovala každé protisoutěžní jednání, a soudy Unie nemohou – byť jen s cílem snížit pokutu – rozhodnout, že Komise vzhledem k důkazům, které měla k dispozici, měla prokázat existenci protiprávního jednání konkrétního podniku během daného období.
Výkon této pravomoci podléhá soudnímu přezkumu. Nicméně jen v případě, že by bylo možné prokázat, že Komise bez objektivního odůvodnění zahájila dvě odlišná řízení ve vztahu k jedinému skutkovému stavu, by mohla být její volba považována za zneužití pravomoci. Jestliže Komise nedisponuje nebo ještě nedisponuje dostatečnými důkazy proti určitým podnikům podezřelým z toho, že se účastnily téhož jediného protiprávního jednání, tato okolnost představuje objektivní důvod, který odůvodňuje volbu Komise stíhat různé subjekty v rámci různých řízení, přičemž Komise je zejména povinna dodržovat případně zásadu ne bis in idem.
(viz body 136–139)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 141)
10. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 144)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 150, 151)
12. V oblasti hospodářské soutěže je přezkum legality rozhodnutí přijatých Komisí doplněn pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která byla unijnímu soudu přiznána článkem 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 261 SFEU. V rámci této pravomoci může soud nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a uložené pokuty nebo penále tedy zrušit, snížit nebo zvýšit. Je tedy věcí Tribunálu, aby v rámci své soudní pravomoci v plné jurisdikci posoudil ke dni, kdy přijme rozhodnutí, zda byla dotyčnému podniku uložena pokuta, která správně odráží závažnost dotčeného protiprávního jednání. I když Tribunálu přísluší, aby pro účely stanovení výše pokuty sám posoudil okolnosti projednávaného případu, nemůže výkon soudního přezkumu v plné jurisdikci při stanovení výše uložených pokut vést k diskriminaci mezi podniky, které se účastnily kartelové dohody v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU.
Nicméně za účelem zachování užitečného účinku čl. 18 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 má Komise právo uložit podniku, aby poskytl veškeré nezbytné informace týkající se skutkových okolností, které mu mohou být známy, a aby jí podle potřeby předal s nimi související dokumenty, které má v držení, s jedinou podmínkou, že neuloží podniku povinnost poskytnout odpovědi, které by tento podnik vedly k přiznání existence protiprávního jednání, jehož prokázání je věcí Komise. Podnik, kterému Komise zašle žádost o informace na základě ustanovení článku 18 nařízení č. 1/2003, je tedy povinen aktivně spolupracovat a může být sankcionován zvláštní pokutou stanovenou ustanoveními čl. 23 odst. 1 tohoto nařízení, která může představovat až 1 % jeho celkového obratu, pokud poskytne úmyslně nebo z nedbalosti nepřesné nebo zkreslené informace. Z toho vyplývá, že při výkonu soudní pravomoci v plné jurisdikci může Tribunál případně zohlednit nedostatek spolupráce podniku, a v důsledku toho zvýšit částku pokuty, která mu byla uložena za porušení článků 101 SFEU nebo 102 SFEU, za předpokladu, že tomuto podniku nebyla uložena za totéž jednání zvláštní pokuta podle čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1/2003.
Tak by tomu například mohlo být v případě, kdy v odpověď na takovou žádost ze strany Komise podnik úmyslně nebo z nedbalosti neuvedl během správního řízení skutečnosti, které jsou rozhodující s ohledem na stanovení výše pokuty a kterými disponoval nebo mohl disponovat v době přijetí napadeného rozhodnutí. I když Tribunálu v rámci výkonu soudní pravomoci v plné jurisdikci nic nebrání v tom, aby takové skutečnosti zohlednil, nic to nemění na tom, že se podnik, který je uvedl až ve fázi soudního řízení, a narušil tím účel a řádný průběh správního řízení, vystavuje zohlednění této skutečnosti Tribunálem při stanovení přiměřené výše pokuty.
Přitom okolnost, že se podnik dopustil pochybení, když Komisi poskytl údaje nezbytné pro výpočet hodnoty relevantních prodejů, protože do nich zahrnul prodeje týkající se jiných výrobků, než na které se vztahuje kartelová dohoda, neumožňuje závěr, že tento podnik nesplnil povinnost spolupráce vyplývající z ustanovení článku 18 nařízení č. 1/2003 v takovém rozsahu, který by bylo třeba zohlednit při stanovení výše pokuty. Dotyčný podnik se totiž nesnažil uvést Komisi v omyl, ani jí neposkytl hrubé údaje, ze kterých by Komise musela vypočíst hodnotu relevantních prodejů, aniž by jí zároveň poskytl nezbytná upřesnění k získání přesných údajů. Tento podnik pro předložení nezbytných údajů Komisi využil specializované externí poradce, ale opomenul jim vysvětlit rozdíly existující mezi některými druhy dotčených výrobků. V tomto ohledu neměl zjevně žádný zájem na tom, aby Komise získala nesprávné údaje, které zahrnovaly prodej jiných výrobků než výrobků, na které se vztahuje kartelová dohoda, jelikož tyto nepřesnosti mohly hrát jen v jeho neprospěch tím, že zvyšují výši pokuty, kterou mu Komise ukládá.
(viz body 156, 157, 165, 167–172)