Žaloba podaná dne 5. března 2010 - Acron v. Rada

(Věc T-118/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Acron OAO (zástupce: B. Evtimov, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1251/2009 ze dne 18. prosince 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1911/2006¹, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně svou žalobu opírá o jediný žalobní důvod, který je dále rozdělen do tří částí.

Žalobkyně tvrdí, že orgány Unie porušily články 1 a 2 základního nařízení², jakož i čl. 11 odst. 9 základního nařízení ve spojení s článkem 2 základního nařízení, a opakovaně se dopustily zjevně nesprávného posouzení, v jehož důsledku stanovily pro žalobkyni uměle navýšenou běžnou hodnotu, a dospěly tudíž k nesprávnému zjištění dumpingu.

V rámci první části žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje logický základ úpravy ceny plynu. Konkrétně tvrdí, že se orgány dopustily nesprávného právního posouzení a porušily čl. 2 odst. 3 a odst. 5 základního nařízení tím, že nevzaly v úvahu významnou část výrobních nákladů v zemi původu, nebo de facto tím, že použily netržní hospodářskou metodiku pro stanovení hlavní části běžné hodnoty žalobkyně.

V rámci druhé části žalobního důvodu žalobkyně kritizuje metodiku použitou při úpravě ceny plynu. Tvrdí, že Komise tím, že se rozhodla přistoupit k úpravě ceny plynu, porušila čl. 2 odst. 5 druhou větu základního nařízení nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení a neposkytla dostatečné odůvodnění, když upravila cenu plynu na základě ceny za ruský plyn ve Waidhaus, Německo, nezohlednila zakázanou kartelovou dohodu o rozdělení trhu týkající se ruského plynu dodávaného přes Waidhaus a neodpočetla ruské vývozní clo na ruský plyn ve výši 30 % a neupravila cenu s ohledem na místní distribuční náklady.

V rámci třetí části žalobního důvodu žalobkyně napadá zjištění ziskového rozpětí použitého při stanovení běžné hodnoty. Ziskové rozpětí, které bylo zjištěno orgány a o něž byly navýšeny výrobní náklady za účelem výpočtu běžné hodnoty žalobkyně v závěrech napadeného nařízení, je v rozporu s čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, je zjevně nepřiměřené a trpí vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení. Dále žalobkyně tvrdí, že takto zjištěné ziskové rozpětí se v rozporu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení výrazně odchyluje od zisku a metodiky pro stanovení běžné hodnoty, která byla použita v rámci výchozího šetření, které vedlo ke stanovení přezkoumaného cla.

____________

¹ - Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1251/2009 ze dne 18. prosince 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1911/2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících mimo jiné z Ruska (Úř. věst. L 338, s. 5).

² - Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1).