Věc T‑549/13
Francouzská republika
v.
Evropská komise
„Zemědělství – Vývozní náhrada – Drůbeží maso – Stanovení nulové výše náhrady – Povinnost uvést odůvodnění – Možnost Komise omezit se na standardní odůvodnění – Obvyklá praxe Komise při stanovení náhrad – Článek 164 odst. 3 nařízení (ES) č. 1234/2007 – Netaxativní povaha stanovených kritérií“
Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 14. ledna 2016
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí navazující na předchozí rozhodnutí – Přípustnost stručného odůvodnění – Rozhodnutí stanovící výši vývozních náhrad
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU)
2. Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Stanovení výše – První stanovení nulové výše pro dotčené produkty – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 1234/2007, čl. 164 odst. 3; nařízení Komise č. 689/2013)
3. Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Stanovení výše – Zohlednění budoucího vývoje společné zemědělské politiky a jednání v rámci WTO, pokud jde o zrušení nebo omezení vývozních náhrad – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 1234/2007, čl. 164 odst. 3; nařízení Komise č. 689/2013)
4. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Posuzovací pravomoc unijních orgánů – Rozsah – Soudní přezkum – Meze
(Články 40 SFEU až 43 SFEU)
5. Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Předmět
(Článek 39 SFEU)
6. Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Stanovení výše – Skutečnosti, které má Komise zohlednit
(Nařízení Rady č. 1234/2007, čl. 162 odst. 1 a čl. 164 odst. 3)
7. Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Stanovení výše – Přihlédnutí k situaci na trhu – Teoretický výpočet vycházející z rozdílu mezi cenami na unijním trhu a cenami na světovém trhu – Povinnost zohlednit konkrétní situaci vývozních podniků – Neexistence
[Nařízení Rady č. 1234/2007, čl. 164 odst. 3 písm. a)]
1. Rozhodnutí navazující na ustálenou rozhodovací praxi může být odůvodněno stručně, například odkazem na tuto praxi. Unijní orgán naproti tomu musí poskytnout řádné odůvodnění, sahá-li jeho rozhodnutí podstatně dále než předchozí rozhodnutí. Je-li standardní odůvodnění dostačující, neboť Komise při přijetí dotčeného aktu navázala na ustálenou rozhodovací praxi, odkaz v dotčeném aktu na příslušné právní základy splňuje povinnost uvést odůvodnění. Obvyklou praxí se rozumí ustálený způsob jednání orgánu ve světle okolností existujících na trhu.
V tomto ohledu je vzhledem k pravidelnosti stanovení výše vývozních náhrad a jednotnému postupu použitelnému na přijetí příslušných nařízení standardní odůvodnění přípustné, pokud Komise jedná při stanovení této výše v souladu se svou obvyklou praxí. Tento závěr nelze zpochybnit z důvodu, že Komise má v oblasti zemědělství celkově široký prostor pro uvážení.
(viz body 24, 25, 29, 31, 82, 84)
2. V rámci stanovení výše vývozních náhrad Komisí, pouhá skutečnost, že pro dotčené produkty byla poprvé stanovena nulová výše, automaticky neznamená, že se Komise odklonila od své obvyklé praxe. V tomto ohledu úprava výše vývozních náhrad je vlastní systému pravidelného stanovování výše těchto náhrad, takže stejné odůvodnění se může vztahovat na velmi odlišné vývozní náhrady.
(viz body 45, 46)
3. Komisi v rámci stanovení výše vývozních náhrad nic nezavazuje k tomu, aby zohlednila skutečnost, že v rámci World Trade Organization (WTO) probíhají jednání týkající se jejich zrušení, dokud tato jednání nevedla k přijetí závazné dohody. Naproti tomu při stanovení výše náhrad Komise rozhodně může zohlednit budoucí vývoj společné zemědělské politiky a jednání v rámci WTO, ačkoli tyto skutečnosti nejsou výslovně uvedeny v čl. 164 odst. 3 nařízení č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty.
K přijetí obecně závazných aktů totiž vždy dochází v obecném politickém a hospodářském kontextu. Ačkoli uvedený čl. 164 odst. 3 výslovně stanoví určitá kritéria, která lze zohlednit, nic to nemění na tom, že k přijetí nařízení stanovícího výši vývozních náhrad dochází v takovémto kontextu, jenž případně může být Komisí zohledněn. V tomto ohledu není vždy nezbytné tento obecný kontext zmiňovat v odůvodnění nařízení. Vzhledem k tomu, že je zcela obvyklé, že Komise přihlíží k obecnému politickému a hospodářskému kontextu, pouhá skutečnost, že tak činí, tedy neznamená, že jedná nad rámec své obvyklé praxe. Kromě toho je obecný politický a hospodářský kontext dotyčným subjektům běžně znám.
Zohlednění jednání probíhajících v rámci WTO a budoucího politického vývoje tedy nevyžadovalo výslovnou zmínku v odůvodnění nařízení č. 689/2013, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso, ledaže by tyto skutečnosti byly nejen součástí obecného politického a hospodářského kontextu zohledněného při stanovení vývozních náhrad, ale byly by důvodem existence tohoto nařízení.
Existuje-li v tomto ohledu politická dohoda o budoucím vývoji společné zemědělské politiky, tato dohoda je součástí obecného politického a hospodářského kontextu, k němuž může Komise přihlédnout. Totéž platí pro jednání v rámci WTO. Takové zohlednění neznamená, že Komise překračuje meze své posuzovací pravomoci, a to i kdyby byl výčet kritérií stanovený v čl. 164 odst. 3 nařízení č. 1234/2007 považován za taxativní. Obecný kontext totiž vždy může ovlivňovat výkon posuzovací pravomoci Komise a výčet kritérií, jež Komise může zohlednit, byť by byl i taxativní, jí nemůže zabránit v tom, aby zohlednila tento obecný kontext.
(viz body 57, 58, 60, 61, 66, 71, 73, 157)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 89)
5. Důvodem existence vývozních náhrad je umožňovat Unii prodej jejích přebytků daného produktu, jež existují na vnitřním trhu, do třetích zemí. Cílem režimu vývozních náhrad není dotovat jakéhokoli vývozce, ale v případě potřeby usnadnit vývoz v rámci realizace cílů společné zemědělské politiky, jak je stanoví článek 39 SFEU, tzn. zejména stabilizovat trhy a zajistit přiměřenou životní úroveň zemědělců, jakož i přiměřené ceny pro spotřebitele.
(viz bod 92)
6. V oblasti stanovení výše vývozních náhrad musí Komise podle znění čl. 164 odst. 3 nařízení č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, zohlednit jeden nebo více z aspektů stanovených v tomto ustanovení. Podle tohoto znění Komise dokonce může vycházet pouze z jediné ze skutečností stanovených v tomto ustanovení. Toto ustanovení ani nestanoví hierarchii mezi těmito jednotlivými aspekty. Nic Komisi nebrání, aby mohla přiznat zvláštní důležitost například aspektu uvedenému v čl. 164 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1234/2007, a sice cílům společné organizace trhu, které spočívají v zajištění rovnováhy a přirozeného vývoje cen a obchodu na tomto trhu. Komise tedy může při stanovení výše vývozních náhrad přiznat větší význam výsledku analýzy trhu než výsledku teoretického výpočtu výše vývozních náhrad vycházejícího z rozdílu mezi cenami na unijním trhu a cenami na světovém trhu.
Kromě toho z formulace uvedeného čl. 164 odst. 3 plyne, že Komise je povinna zohlednit přinejmenším jednu ze skutečností uvedených v tomto článku. Z této formulace však neplyne, že výčet těchto skutečností je taxativní. Kromě toho okolnost, že podle čl. 162 odst. 1 nařízení č. 1234/2007 je samotné poskytnutí vývozních náhrad fakultativní, hovoří ve prospěch velmi širokého prostoru pro uvážení a velké flexibility Komise, když se jedná o stanovení jejich výše.
(viz body 96, 148, 150)
7. V oblasti stanovení výše vývozních náhrad se teoretický výpočet výše uvedených náhrad vycházející z rozdílu mezi cenami na unijním trhu a cenami na světovém trhu týká jedině otázky, zda je vývozní náhrada v kladné výši nezbytná, aby vývozci v dotčeném odvětví byli schopni prodávat své produkty v oblastech dotčených těmito náhradami. V rámci celkové analýzy situace na trhu však Komise není povinna posuzovat konkrétní situaci vývozních podniků. Ačkoli je vývozní náhrada pro vývozce nezbytná, aby byli schopni prodávat své produkty, neznamená to, že je vzhledem k celkové situaci na trhu nezbytné stanovit vývozní náhrady v kladné výši.
Je možné, že analýza situace na trhu umožní Komisi dospět k závěru, že situace na unijním trhu je stabilní a není nezbytné stanovit vývozní náhrady v kladné výši za účelem zajištění stability trhu a zajištění přiměřené životní úrovně zemědělců. Za takovéto situace je Komisi povoleno nepřiznat vývozní náhrady nebo stanovit nulovou výši těchto náhrad, ačkoli je výsledek teoretického výpočtu výše vývozních náhrad kladný. Tento případ se neomezuje jen na situace, kdy existuje nedostatek dotčeného produktu nebo vážná krize na unijním trhu.
(viz body 98, 99)