Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 14. září 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado Contencioso-Administrativo n° 4 de Madrid - Španělsko) – María Elena Pérez López v. Servicio Madrileño de Salud (Comunidad de Madrid)
(Věc C-16/15)1
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Ustanovení 3 až 5 – Po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou ve veřejném zdravotnictví – Opatření k předcházení zneužití po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou – Sankce – Překvalifikování pracovního poměru – Nárok na náhradu“
Jednací jazyk: španělština
Předkládající soud
Juzgado Contencioso-Administrativo n° 4 de Madrid
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: María Elena Pérez López
Žalovaný: Servicio Madrileño de Salud (Comunidad de Madrid)
Výrok
Ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, byla orgány dotyčného členského státu uplatňována tím způsobem, že:
obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném zdravotnictví je považováno za ospravedlněné „objektivními důvody“ ve smyslu uvedeného ustanovení na základě toho, že jsou tyto smlouvy založeny na zákonných ustanoveních, jež umožňují jejich obnovení v zájmu zajištění určitých úkolů, které jsou časově omezené, vyvolané aktuální potřebou nebo mimořádné, zatímco ve skutečnosti jsou uvedené potřeby stálé a trvalé;
neexistuje žádná povinnost příslušného správního orgánu vytvářet stálá pracovní místa k ukončení zaměstnání příležitostných zaměstnanců ve služebním poměru a tomuto orgánu je dovoleno obsazovat vytvořená stálá pracovní místa přijetím „dočasných“ zaměstnanců, v důsledku čehož nejistota zaměstnanců přetrvává, zatímco dotyčný stát zaznamenává v tomto odvětví strukturální nedostatek pracovních míst stálých zaměstnanců.
Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je obsažena v příloze směrnice 1999/70, musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které musí smluvní poměr skončit ke dni stanovenému smlouvou na dobu určitou a musí dojít k vypořádání veškerých nároků, čímž není dotčeno případné nové jmenování, pakliže tato právní úprava nemůže ohrozit cíl nebo užitečný účinek rámcové dohody, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc k zodpovězení čtvrté otázky Juzgado de lo Contencioso-Administrativo n° 4 de Madrid (správní soud č. 4 v Madridu, Španělsko).
____________1 Úř. věst. C 96, 23. 3. 2015.