ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
24. října 2019 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice 2014/41/EU – Evropský vyšetřovací příkaz – Článek 5 odst. 1 – Formulář obsažený v příloze A – Oddíl J – Neexistence opravných prostředků ve vydávajícím členském státě“
Ve věci C‑324/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko) ze dne 23. května 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 31. května 2017, v trestním řízení proti
Ivanu Gavanozovovi,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, M. Safjan a L. Bay Larsen (zpravodaj), soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jakož i A. Brabcovou, jako zmocněnci,
– za maďarskou vládu M. Z. Fehérem, G. Koósem, jakož i R. Kissné Berta, jako zmocněnci,
– za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a J. Langerem, jako zmocněnci,
– za rakouskou vládu G. Eberhardem, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi R. Troostersem a I. Zaloguinem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 11. dubna 2019,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 4, čl. 6 odst. 1 písm. a) a článku 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. 2014, L 130, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti Ivanu Gavanozovovi, obviněnému z vedení zločinného spolčení a spáchání daňových trestných činů.
Právní rámec
3 Body 21, 22 a 38 odůvodnění směrnice 2014/41 znějí takto:
„(21) V zájmu zajištění rychlé, účinné a důsledné spolupráce v trestních věcech mezi členskými státy je nezbytné stanovit lhůty. Rozhodování o uznání či výkonu, jakož i samotné provedení vyšetřovacího úkonu, by mělo probíhat se stejnou rychlostí a prioritou jako v obdobném vnitrostátním případě. Je třeba stanovit lhůty, aby bylo zajištěno, že rozhodnutí bude přijato či vykonáno v přiměřené době nebo že budou splněny procesní požadavky ve vydávajícím státě.
(22) Opravné prostředky proti evropskému vyšetřovacímu příkazu by měly být přinejmenším rovnocenné prostředkům, které jsou proti danému vyšetřovacímu úkonu k dispozici ve vnitrostátním případě. Členské státy by v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy měly zajistit uplatnitelnost těchto opravných prostředků, a to i prostřednictvím včasného informování každé zúčastněné strany o možnostech a způsobech jejich využití. […]
[…]
(38) Jelikož cíle této směrnice, totiž vzájemného uznávání rozhodnutí učiněných za účelem získávání důkazů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy […]“
4 Článek 1 odst. 4 této směrnice uvádí:
„Touto směrnicí není dotčena povinnost ctít základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o EU, včetně práva osob, proti nimž je vedeno trestní řízení, na obhajobu, a nejsou jí dotčeny související povinnosti justičních orgánů.“
5 Článek 5 odst. 1 první pododstavec uvedené směrnice stanoví:
„Formulář evropského vyšetřovacího příkazu uvedený v příloze A musí být vyplněn, podepsán a přesnost a správnost jeho obsahu ověřena vydávajícím orgánem.“
6 Článek 6 odst. 1 téže směrnice stanoví:
„Vydávající orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) vydání evropského vyšetřovacího příkazu je nezbytné a přiměřené pro účely řízení podle článku 4 při zohlednění práv podezřelé nebo obviněné osoby a
[…]“
7 Článek 14 směrnice 2014/41 zní takto:
„1. Členské státy zajistí, aby se na vyšetřovací úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu vztahovaly opravné prostředky rovnocenné těm, které by byly dostupné v obdobném vnitrostátním případě.
2. Věcné důvody k vydání evropského vyšetřovacího příkazu mohou být napadeny pouze prostřednictvím žaloby podané ve vydávajícím státě, aniž jsou dotčeny záruky základních práv ve vykonávajícím státě.
3. Pokud to neohrozí potřebu zajistit důvěrnost vyšetřování podle čl. 19 odst. 1, přijme vydávající a vykonávající orgán vhodná opatření, aby bylo zajištěno, že budou poskytnuty informace o existujících možnostech podle vnitrostátního práva pro podání opravných prostředků, a to v okamžiku jejich uplatnitelnosti a včas, aby mohly být účinně využity.
4. Členské státy zajistí, aby lhůty pro podání opravného prostředku byly stejné jako lhůty stanovené v obdobných vnitrostátních případech a aby způsob jejich uplatňování zaručoval zúčastněným stranám možnost tyto opravné prostředky účinně využít.
5. Vydávající a vykonávající orgán se vzájemně informují o opravných prostředcích uplatněných proti vydání, uznání či výkonu evropského vyšetřovacího příkazu.
6. Právním napadením se výkon vyšetřovacího úkonu nepozastavuje, ledaže je tomu tak v obdobných vnitrostátních případech.
7. Úspěšné napadení uznání nebo výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydávající stát zohlední v souladu se svým vnitrostátním právem. Aniž jsou dotčena vnitrostátní procesní pravidla, členské státy zajistí, aby při trestním řízení ve vydávajícím státě bylo při posuzování důkazů získaných prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu dodržováno právo na obhajobu a na spravedlivý proces.“
8 Článek 36 odst. 1 této směrnice stanoví:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení souladu s touto směrnicí do 22. května 2017.“
9 Oddíl J formuláře uvedeného v příloze A uvedené směrnice, nadepsaný „Opravné prostředky“, zní takto:
„1. Uveďte prosím, zda již byly uplatněny opravné prostředky proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu, a pokud ano, uveďte další podrobnosti (popis opravného prostředku, včetně nezbytných kroků a lhůt):
[…]
2. Orgán ve vydávajícím státě, jenž může poskytnout další informace o postupech pro uplatnění opravných prostředků ve vydávajícím státě a o tom, zda je k dispozici právní pomoc a tlumočení a překlad:
Název: […]
Případná kontaktní osoba: […]
Adresa: […]
Tel. č.: (číslo země) (směrové číslo) […]
Č. faxu: (číslo země) (směrové číslo) […]
E-mail: […]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
10 Ivan Gavanozov je v Bulharsku trestně stíhán za účast na zločinném spolčení vytvořeném za účelem páchání daňových trestných činů.
11 Konkrétně je podezřelý z toho, že do Bulharska dovezl prostřednictvím krycích společností cukr pocházející z jiných členských států, zejména prostřednictvím dodávek od společnosti se sídlem v České republice a zastoupené panem Y, jakož i z toho, že tento cukr následně prodal na bulharském trhu, aniž vypočetl a zaplatil daň z přidané hodnoty (DPH), přičemž předložil nesprávné dokumenty, podle kterých byl uvedený cukr vyvezen do Rumunska.
12 V této souvislosti Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko) rozhodl dne 11. května 2017 o vydání evropského vyšetřovacího příkazu s cílem, aby české orgány provedly prohlídky a zajištění věcí jak v prostorách uvedené společnosti se sídlem v České republice, tak v místě bydliště pana Y, a prostřednictvím videokonference provedly výslech pana Y jako svědka.
13 Předkládající soud tvrdí, že po vydání tohoto příkazu se potýkal s obtížemi v souvislosti s vyplněním oddílu J formuláře obsaženého v příloze A směrnice 2014/41, který je věnován opravným prostředkům.
14 Uvedený soud v tomto ohledu uvádí, že bulharské právo nestanoví žádný opravný prostředek proti rozhodnutím nařizujícím prohlídky, zajištění věcí nebo výslechy svědků. Tentýž soud má nicméně za to, že článek 14 této směrnice členským státům ukládá, aby takové opravné prostředky stanovily.
15 Předkládající soud rovněž upřesňuje, že podle bulharského práva soudní rozhodnutí nařizující takové úkony nepatří mezi případy, ve kterých lze stát činit odpovědným v případě škody, jestliže se netýkají přímo obviněného.
16 Za těchto podmínek se Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Brání článek 14 směrnice [2014/41] vnitrostátním právním předpisům a vnitrostátní judikatuře, podle nichž věcné důvody pro soudní rozhodnutí o vydání evropského vyšetřovacího příkazu, jehož předmětem je provedení domovní prohlídky a prohlídky obchodních prostor, a zajištění určitých věcí, jakož i provedení výslechu svědka, nelze napadnout ani přímo opravným prostředkem proti soudnímu rozhodnutí, ani prostřednictvím samostatné žaloby na náhradu škody?
2) Přiznává čl. 14 odst. 2 směrnice 2014/41 zúčastněné straně přímo a okamžitě právo napadnout soudní rozhodnutí o vydání evropského vyšetřovacího příkazu, ačkoli vnitrostátní právní předpisy žádný takový procesní prostředek v tomto smyslu nestanoví?
3) Je osoba, která byla obžalována z trestného činu, ve světle čl. 14 odst. 2 ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 1 odst. 4 směrnice, zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 14 odst. 4 téže směrnice 2014/41, pokud se opatření ke shromažďování důkazů vztahuje na třetí osobu?
4) Je osoba, která obývá nebo používá prostory, v nichž je nutné provést prohlídku a zajištění věci, nebo osoba, která bude vyslechnuta jako svědek, zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 14 odst. 4 ve spojení s odst. 2 směrnice 2014/41?“
K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
17 Česká vláda úvodem tvrdí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná z důvodu, že evropský vyšetřovací příkaz, o který jde ve věci v původním řízení, byl vydán před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 2014/41 a tato směrnice nebyla vydávajícím členským státem provedena.
18 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že lhůta pro provedení směrnice 2014/41 stanovená v jejím článku 36 již uplynula v době, kdy předkládající soud předložil Soudnímu dvoru projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.
19 Dále, jak uvedl generální advokát v bodě 46 svého stanoviska, tato směrnice byla provedena jak v Bulharsku, tak v České republice v průběhu řízení před Soudním dvorem.
20 Konečně ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že i když předkládající soud rozhodl o vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem provedení vyšetřovacích úkonů, o něž jde ve věci v původním řízení, v České republice, tento soud ještě nepřistoupil k vydání tohoto evropského vyšetřovacího příkazu z důvodu obtíží, se kterými se potýká v souvislosti s vyplněním oddílu J formuláře obsaženého v příloze A směrnice 2014/41.
21 Předkládající soud má tedy ve věci v původním řízení případně vydat evropský vyšetřovací příkaz, který je upraven touto směrnicí.
22 Z toho vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.
K věci samé
23 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 12. září 2019, A a další, C‑347/17, EU:C:2019:720, bod 32).
24 Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, předkládající soud se v souvislosti s vydáním evropského vyšetřovacího příkazu zabývá otázkou, jakým způsobem musí vyplnit oddíl J formuláře obsaženého v příloze A směrnice 2014/41.
25 Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/41 ve spojení s oddílem J formuláře uvedeného v příloze A této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že justiční orgán členského státu musí při vydání evropského vyšetřovacího příkazu uvést v tomto oddíle popis opravných prostředků proti vydání takového rozhodnutí, které jsou případně upraveny v jeho členském státě.
26 Na úvod je třeba uvést, že ze znění čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/41 vyplývá, že vydání evropského vyšetřovacího příkazu předpokládá, že formulář uvedený v příloze A této směrnice bude vyplněn a podepsán a jeho obsah bude potvrzen jako přesný a správný.
27 Bod 1 oddílu J tohoto formuláře stanoví, že vydávající orgán uvede „zda již byly uplatněny opravné prostředky proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu, a pokud ano, [že je upřesní] (popis opravného prostředku, včetně nezbytných kroků a lhůt)“.
28 Ze samotného znění bodu 1 oddílu J uvedeného formuláře, zejména z použití slovního spojení „v případě kladné odpovědi“, vyplývá, že popis opravných prostředků musí být v tomto bodě uveden pouze v případě, že proti evropskému vyšetřovacímu příkazu byl opravný prostředek podán.
29 Kromě toho použití slovního spojení „uveďte další podrobnosti“ ve spojení s popisem opravných prostředků, který musí být v takovém případě v uvedeném bodě obsažen, prokazuje, že unijní normotvůrce chtěl zajistit, aby byl vykonávající orgán informován o opravných prostředcích podaných proti evropskému vyšetřovacímu příkazu, který mu byl předán, a nikoliv obecně o opravných prostředcích, které jsou ve vystavujícím členském státě případně stanoveny proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu.
30 Stejně tak má bod 2 oddílu J formuláře uvedeného v příloze A směrnice 2014/41 za cíl zajistit, aby byl vykonávající orgán informován o opravných prostředcích podaných proti evropským vyšetřovacím příkazům, a nikoliv, aby mu byl poskytnut popis opravných prostředků proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu, které případně existují ve vystavujícím členském státě.
31 Ze znění tohoto ustanovení totiž vyplývá, že vystavující orgán je povinen v tomto bodu oddílu J evropského vyšetřovacího příkazu, který vydává, uvést pouze název a kontaktní údaje příslušného orgánu vystavujícího členského státu, který může poskytnout doplňující informace o opravných prostředcích, právní pomoci a tlumočnické a překladatelské službě v tomto členském státě.
32 Takové údaje by ostatně neměly žádný užitek, pokud by evropský vyšetřovací příkaz již zahrnoval abstraktní popis opravných prostředků proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu, které případně existují ve vystavujícím členském státě.
33 Z těchto úvah vyplývá, že při vydávání evropského vyšetřovacího příkazu nemusí vystavující orgán v oddíle J formuláře obsaženého v příloze A směrnice 2014/41 uvést popis opravných prostředků, které jsou případně stanoveny v jeho členském státě proti vydání takového rozhodnutí.
34 Tento výklad je podpořen čl. 14 odst. 5 směrnice 2014/41, který stanoví, že vydávající a vykonávající orgán se vzájemně informují o opravných prostředcích uplatněných proti vydání, uznání či výkonu evropského vyšetřovacího příkazu.
35 Mimoto takový výklad může zajistit plné dosažení cíle sledovaného touto směrnicí, který spočívá, jak vyplývá z bodů 21 a 38 jejího odůvodnění, v usnadnění a urychlení soudní spolupráce mezi členskými státy na základě zásad důvěry a vzájemného uznávání.
36 Zavedení takového formuláře, jako je formulář stanovený v příloze A směrnice 2014/41, který justiční orgán členského státu, jenž hodlá vydat evropský vyšetřovací příkaz, musí vyplnit s uvedením specifických informací, jež jsou vyžadovány, má totiž za cíl obeznámit vykonávající orgán s minimem formálních informací nezbytných k tomu, aby posledně uvedený mohl přijmout rozhodnutí o uznání nebo výkonu dotyčného evropského vyšetřovacího příkazu, a popřípadě uskutečnit požadovaný vyšetřovací úkon ve lhůtách stanovených článkem 12 této směrnice [obdobně viz rozsudek ze dne 6. prosince 2018, IK (Výkon doplňujícího trestu), C‑551/18 PPU, EU:C:2018:991, body 49 a 50 a citovaná judikatura].
37 Vzhledem k tomu, že popis opravných prostředků, které případně existují ve vystavujícím členském státě proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu, nemusí být v oddíle J formuláře uvedeného v příloze A směrnice 2014/41 obsažen, není třeba provést v projednávané věci výklad článku 14 této směrnice pro účely určení, zda toto ustanovení brání vnitrostátní právní úpravě, která nestanoví žádný opravný prostředek, jímž lze napadnout věcné důvody pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu, jehož předmětem je provedení prohlídky, zajištění určitých věcí a provedení výslechu svědka.
38 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět, že čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/41 ve spojení s oddílem J formuláře uvedeného v příloze A této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že justiční orgán členského státu nemusí při vydávání evropského vyšetřovacího příkazu uvádět v tomto oddíle popis opravných prostředků proti vydání takového rozhodnutí, které jsou případně upraveny v jeho členském státě.
K nákladům řízení
39 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech ve spojení s oddílem J formuláře uvedeného v příloze A této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že justiční orgán členského státu nemusí při vydávání evropského vyšetřovacího příkazu uvádět v tomto oddíle popis opravných prostředků proti vydání takového rozhodnutí, které jsou případně upraveny v jeho členském státě.
Podpisy.