ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
25. dubna 2012 (*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Pravomoc Rady – Zneužití pravomoci – Vstup v platnost – Zákaz zpětné účinnosti – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Nesprávné právní posouzení – Pojem ,podpora šíření jaderných zbraní‘ – Nesprávné posouzení skutkového stavu“
Ve věci T‑509/10,
Manufacturing Support & Procurement Kala Naft Co., Tehran, se sídlem v Teheránu (Írán), zastoupená F. Esclatinem a S. Perrotet, advokáty,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené M. Bishopem a R. Liudvinaviciute-Cordeiro, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou M. Konstantinidisem a É. Cujo, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 195, s. 25), jakož i rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. L 281, s. 81), a nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1), a to v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobkyně,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová (zpravodajka), předsedkyně, K. Jürimäe a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. ledna 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyní je íránská společnost Manufacturing Support & Procurement Kala Naft Co., Tehran, která je vlastněna společností National Iranian Oil Company a jejímž posláním je vystupovat jako nákupní centrála pro aktivity skupiny posledně uvedené společnosti v oblastech ropného, plynárenského a petrochemického průmyslu.
Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice
2 Projednávaná věc se týká omezujících opatření zavedených za účelem vytvoření tlaku na Íránskou islámskou republiku, aby skoncovala s jadernými činnostmi, které představují riziko šíření jaderných zbraní, a s vývojem nosičů jaderných zbraní (dále jen „šíření jaderných zbraní“).
3 V rámci Evropské unie byl přijat společný postoj Rady 2007/140/SZBP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 61, s. 49) a nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1).
4 Článek 5 odst. 1 písm. b) společného postoje 2007/140 stanovil, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje určitých kategorií osob a subjektů. Seznam těchto osob a subjektů byl uveden v příloze II společného postoje 2007/140.
5 V mezích pravomocí Evropského společenství pak čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 stanovil, že se zmrazují finanční prostředky osob, subjektů či orgánů označených Radou Evropské unie jako podílejících se na šíření jaderných zbraní podle čl. 5 odst. 1 písm. b) společného postoje 2007/140. Seznam těchto osob, subjektů a orgánů, na které se vztahovalo zmrazení finančních prostředků podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007, tvořil přílohu V tohoto předpisu.
6 Společný postoj 2007/140 byl zrušen rozhodnutím Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 195, s. 39).
7 Článek 20 odst. 1 rozhodnutí 2010/413 stanoví, že se zmrazují finanční prostředky několika kategoriím subjektů. Toto ustanovení se vztahuje mimo jiné na „osob[y] a subjekty, […] které se podílejí na [šíření jaderných zbraní] nebo jsou s [touto činností] přímo spojeny nebo j[i] podporují, […] nebo osob[y] či subjekty, které jednají jejich jménem [na jejich účet] nebo na jejich příkaz, nebo subjekty, které jsou těmito osobami vlastněny nebo ovládány, a to i nedovolenými prostředky […], přičemž tyto osoby nebo subjekty jsou uvedeny v příloze II“.
8 Článek 24 odst. 2 až 4 rozhodnutí 2010/413 stanoví:
„2. Pokud Rada rozhodne o tom, že na určitou osobu nebo subjekt se budou vztahovat opatření uvedená v čl. 19 odst. 1 písm. b) a čl. 20 odst. 1 písm. b), změní odpovídajícím způsobem přílohu II.
3. Rada sdělí své rozhodnutí osobě nebo subjektu uvedeným v [odstavci] 2, včetně důvodů zařazení na seznam, a to buď přímo, je-li známa jejich adresa, nebo zveřejněním oznámení, čímž jim umožní se k této záležitosti vyjádřit.
4. Jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy, Rada své rozhodnutí přezkoumá a dotčenou osobu nebo subjekt o této skutečnosti informuje.“
9 Seznam obsažený v příloze II rozhodnutí 2010/413 byl nahrazen novým seznamem upraveným rozhodnutím Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. L 281, s. 81).
10 Nařízení č. 423/2007 bylo zrušeno nařízením Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst L 281, s. 1).
11 Článek 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 stanoví:
„2. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří osobám, subjektům a orgánům uvedeným v příloze VIII nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány. Příloha VIII obsahuje seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, […] které byly v souladu s čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí [2010/413] označeny jako:
a) osoby, subjekty či orgány [podílející se na šíření jaderných zbraní, s touto činností přímo] spojené […] nebo [ji] podporující […] nebo jako osoby, subjekty či orgány, které jsou vlastněny nebo ovládány uvedenými osobami, subjekty či orgány, a to i nedovolenými prostředky, nebo které jednají jejich jménem [na jejich účet] nebo na jejich příkaz;
[…]“
12 Článek 36 nařízení č. 961/2010 stanoví:
„2. Pokud Rada rozhodne o tom, že na [subjekt] se mají vztahovat opatření uvedená v čl. 16 odst. 2, změní odpovídajícím způsobem přílohu VIII.
3. Rada sdělí své rozhodnutí [subjektu] uveden[ému] v [odstavci 2], včetně důvodů zařazení na seznam, a to buď přímo, je-li známa je[ho] adresa, nebo zveřejněním oznámení, čímž [tomuto subjektu] umožní se k této záležitosti vyjádřit.
4. Jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy, Rada své rozhodnutí přezkoumá a dotčen[ý subjekt] o této skutečnosti informuje.“
Omezující opatření namířená proti žalobkyni
13 Název žalobkyně byl Radou zařazen na seznam osob, subjektů a orgánů obsažený v tabulce I přílohy II rozhodnutí 2010/413 již v okamžiku jeho přijetí dne 26. července 2010.
14 Název žalobkyně byl v důsledku toho zařazen prováděcím nařízením Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 (Úř. věst. L 195, s. 25), na seznam osob, subjektů a orgánů obsažený v tabulce I přílohy V nařízení č. 423/2007. Přijetím prováděcího nařízení č. 668/2010 došlo ke zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů žalobkyně.
15 V rozhodnutí 2010/413 uvedla Rada následující odůvodnění:
„Obchoduje se zbožím v odvětví ropy a plynu, které lze využít v íránském jaderném programu. Pokusila se získat materiál (vysoce odolná vrata ze slitiny [vrata z vysoce odolné slitiny]), pro který neexistuje použití mimo jaderný průmysl. Má vazby na společnosti zapojené do íránského jaderného programu.“
16 V prováděcím nařízení č. 668/2010 byla použita následující formulace:
„Obchoduje se zbožím v odvětví ropy a plynu, které lze využít v íránském jaderném programu. Pokusila se získat materiál (vysoce odolná vrata ze slitiny [vrata z vysoce odolné slitiny]), pro který neexistuje použití mimo jaderný průmysl. Má vazby na společnosti zapojené do íránského jaderného programu.“
17 Rada uvědomila žalobkyni o zařazení jejího názvu na seznam obsažený v příloze II rozhodnutí 2010/413 a na seznam obsažený v příloze V nařízení č. 423/2007 dopisem ze dne 29. července 2010, který žalobkyně podle svých slov obdržela dne 25. srpna 2010.
18 Dopisem ze dne 12. září 2010 požádala žalobkyně Radu, aby přezkoumala rozhodnutí o jejím zařazení na seznam obsažený v příloze II rozhodnutí 2010/413 a na seznam obsažený v příloze V nařízení č. 423/2007. Žalobkyně také vyzvala Radu, aby jí sdělila, na základě jakých skutečností vůči ní přijala omezující opatření.
19 Přijetím rozhodnutí 2010/644 nebylo zařazení názvu žalobkyně na seznam obsažený v příloze II rozhodnutí 2010/413 nijak dotčeno.
20 Vzhledem k tomu, že nařízení č. 423/2007 bylo zrušeno nařízením č. 961/2010, název žalobkyně byl Radou zařazen do bodu 29 tabulky B přílohy VIII posledně uvedeného nařízení. Finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně jsou tedy zmrazeny na základě čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení.
21 Zařazení žalobkyně na seznam je v nařízení č. 961/2010 odůvodněno takto:
„Obchoduje se zbožím v odvětví ropy a plynu, které lze využít v íránském jaderném programu. Pokusila se získat materiál (vysoce odolná vrata ze slitiny [vrata z vysoce odolné slitiny]), pro který není žádné použití mimo jaderný průmysl. Má vazby na společnosti zapojené do íránského jaderného programu.“
22 Na dopis žalobkyně ze dne 12. září 2010 odpověděla Rada dopisem ze dne 28. října 2010, v němž sdělila, že žádost o vyřazení názvu žalobkyně ze seznamu obsaženého v příloze II rozhodnutí 2010/413 a ze seznamu obsaženého v příloze VIII nařízení č. 961/2010 se po přezkoumání zamítá. Rada v tomto ohledu upřesnila, že jelikož spis neobsahuje nové skutečnosti odůvodňující změnu jejího stanoviska, musí se na žalobkyni i nadále vztahovat omezující opatření stanovená v uvedených aktech.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
23 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. října 2010 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
24 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 3. února 2011 požádala Evropská komise o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady. Usnesením ze dne 11. března 2011 předseda čtvrtého senátu Tribunálu toto vedlejší účastenství povolil.
25 Žalobkyně ve své žalobě navrhovala, aby Tribunál:
– zrušil rozhodnutí 2010/413 a prováděcí nařízení č. 668/2010;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
26 Ve svém vyjádření ze dne 6. prosince 2011 předloženém v odpověď na písemnou otázku Tribunálu žalobkyně rozšířila první bod návrhových žádání tak, že navrhuje, aby Tribunál zrušil rozhodnutí 2010/644 a nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkají.
27 Rada a Komise navrhují, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
28 Žalobkyně předkládá devět žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z protiprávních aspektů v souvislosti se vstupem rozhodnutí 2010/413 v platnost. Tento žalobní důvod se v podstatě dělí na dvě části. První část vychází z toho, že se vstupem rozhodnutí 2010/413 v platnost jsou spojeny zpětné účinky. Druhá část vychází z protiprávnosti článku 4 rozhodnutí 2010/413 ve spojení s článkem 28. Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Třetí žalobní důvod vychází z porušení jejího práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality. Pátý žalobní důvod vychází z nedostatku pravomoci Rady k přijetí napadených aktů. Šestý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci. Sedmý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení v souvislosti s pojmem „zapojení do šíření jaderných zbraní“. Osmý žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení skutkového stavu v souvislosti s její činností. Devátý žalobní důvod, který byl uplatněn podpůrně, vychází ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a z porušení zásady proporcionality.
29 Rada a Komise zpochybňují opodstatněnost žalobních důvodů.
30 Rada a Komise dále tvrdí, že Tribunál nemá pravomoc rozhodnout o druhé části prvního žalobního důvodu. Na jednání také uvedly, že žaloba je nepřípustná v části, v níž se zakládá na údajném porušení základních práv žalobkyně.
31 Na úvod je třeba zkoumat nejprve argumenty Rady a Komise týkající se pravomoci Tribunálu, dále jejich argumenty týkající se přípustnosti některých žalobních důvodů a nakonec přípustnost návrhu na zrušení rozhodnutí 2010/644 a nařízení č. 961/2010 předloženého žalobkyní v jejím vyjádření ze dne 6. prosince 2011.
K pravomoci Tribunálu rozhodnout o druhé části prvního žalobního důvodu
32 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že článek 4 rozhodnutí 2010/413 je protiprávní, neboť upravuje zákazy, jejichž rozsah není určen dostatečně přesně.
33 Aby bylo možné o tomto žalobním důvodu rozhodnout, je třeba se vyslovit k pravomoci Tribunálu.
34 Článek 275 SFEU stanoví:
„Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc ve vztahu k ustanovením o společné zahraniční a bezpečnostní politice ani k aktům přijatým na jejich základě.
Soudní dvůr Evropské unie však má pravomoc kontrolovat dodržování článku 40 Smlouvy o Evropské unii a rozhodovat o žalobách podaných za podmínek stanovených v čl. 263 čtvrtém pododstavci této smlouvy, které se týkají přezkumu legality rozhodnutí, jimiž se stanoví omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám, přijatých Radou na základě hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o Evropské unii.“
35 Článek 4 rozhodnutí 2010/413 stanoví:
„1. Zakazuje se prodej, dodávky nebo převod klíčového vybavení a technologií pro následující klíčové obory odvětví ropy a zemního plynu v Íránu nebo pro íránské či Íránem vlastněné podniky působící v těchto oborech mimo území Íránu, které jsou prováděny státními příslušníky členských států nebo z území členských států, ať již z tohoto území pocházejí či nikoli, nebo za použití plavidel či letadel podléhajících pravomoci členských států:
a) rafinace;
b) zkapalněný zemní plyn;
c) průzkum;
d) výroba.
Unie přijme opatření nezbytná k určení příslušných věcí, na které se má toto ustanovení vztahovat.
2. Pro podniky v Íránu působící v klíčových oborech íránského odvětví ropy a zemního plynu podle odstavce 1 nebo pro íránské či Íránem vlastněné podniky působící v těchto oborech mimo území Íránu se zakazuje poskytovat:
a) technickou pomoc nebo odbornou přípravu a další služby související s klíčovým vybavením a technologiemi ve smyslu odstavce 1;
b) finanční prostředky nebo finanční pomoc za účelem prodeje, dodávek, převodu nebo vývozu klíčového vybavení a technologií ve smyslu odstavce 1 nebo za účelem poskytnutí související technické pomoci nebo odborné přípravy.
3. Zakazuje se podílet se vědomě nebo záměrně na činnostech, jejichž cílem nebo důsledkem je obcházení zákazů uvedených v odstavcích 1 a 2.“
36 Rozhodnutí 2010/413 bylo přijato na základě článku 29 EU, což je ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice ve smyslu článku 275 SFEU. Je tedy třeba ověřit, zda jeho článek 4 splňuje podmínky stanovené v čl. 275 druhém pododstavci SFEU.
37 Zákazy stanovené článkem 4 rozhodnutí 2010/413 jsou obecná opatření, neboť jejich působnost je určena pomocí objektivních kritérií, a nikoli ve vztahu k určitým fyzickým nebo právnickým osobám. Jak uvádí Rada a Komise, článek 4 rozhodnutí 2010/413 proto není rozhodnutím, jímž se stanoví omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám, ve smyslu čl. 275 druhého pododstavce SFEU.
38 Omezující opatření přijatá vůči žalobkyni jsou dále opatřeními, jimiž se provádí článek 20 rozhodnutí 2010/413, a nikoli jeho článek 4. V projednávané věci proto nelze vůči posledně uvedenému ustanovení vznášet námitku protiprávnosti podle článku 277 SFEU ve spojení s článkem 263 SFEU.
39 Za těchto okolností je třeba vyslovit závěr, že podle čl. 275 prvního pododstavce SFEU Tribunál nemá pravomoc rozhodnout o žalobě, na jejímž základě má být posouzena legalita článku 4 rozhodnutí 2010/413, a nemá tudíž pravomoc rozhodnout o druhé části prvního žalobního důvodu.
K přípustnosti návrhu na zrušení rozhodnutí 2010/644 a nařízení č. 961/2010
40 Jak vyplývá z bodů 9 a 10 výše, po podání žaloby byl seznam obsažený v příloze II rozhodnutí 2010/413 nahrazen novým seznamem, který byl upraven rozhodnutím 2010/644, a nařízení č. 423/2007 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením č. 961/2010. Žalobkyně požádala o možnost upravit svá původní návrhová žádání tak, aby její žaloba zněla na zrušení všech těchto čtyř aktů (dále jen společně „napadené akty“).
41 V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud je rozhodnutí nebo nařízení, které se bezprostředně a osobně dotýká jednotlivce, v průběhu řízení nahrazeno aktem se stejným předmětem, musí být tento akt považován za novou skutečnost, která umožňuje žalobci upravit jeho návrhová žádání a žalobní důvody. Bylo by totiž v rozporu s řádným výkonem spravedlnosti a požadavkem na hospodárnost řízení požadovat po žalobci, aby podal novou žalobu. Mimoto by bylo nespravedlivé, kdyby dotčený orgán mohl na kritiku obsaženou v žalobě podané proti aktu k unijnímu soudu reagovat tak, že by změnil napadený akt nebo jej nahradil jiným, a dovolávat se v průběhu soudního řízení této změny nebo tohoto nahrazení, aby tak druhého účastníka řízení zbavil možnosti rozšířit jeho původní návrhová žádání a žalobní důvody na pozdější akt nebo proti němu předložit doplňující návrhová žádání a žalobní důvody (viz obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 23. října 2008, People’s Mojahedin Organization of Iran v. Rada, T‑256/07, Sb. rozh. s. II‑3019, bod 46 a citovaná judikatura).
42 V projednávaném případě je tedy třeba v souladu s touto judikaturou vyhovět žádostem žalobkyně a mít za to, že její žaloba zní ke dni ukončení ústní části řízení rovněž na zrušení rozhodnutí 2010/644 a nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkají, a umožnit účastníkům řízení přeformulovat jejich návrhová žádání, žalobní důvody a argumenty ve světle této nové skutečnosti, což pro ně znamená právo předložit doplňující návrhová žádání, důvody a argumenty (obdobně viz rozsudek People’s Mojahedin Organization of Iran v. Rada, bod 41 výše, bod 47).
K argumentům Rady a Komise ohledně přípustnosti žalobních důvodů vycházejících z údajného porušení základních práv žalobkyně
43 Rada a Komise na jednání uvedly, že žalobkyni je třeba považovat za vládní organizaci, a tedy za odnož íránského státu, jež se nemůže dovolávat ochrany a záruk spojených se základními právy. Rada a Komise se proto domnívají, že žalobní důvody vycházející z údajného porušení uvedených práv musejí být prohlášeny za nepřípustné.
44 V tomto ohledu je třeba zaprvé poznamenat, že Rada a Komise nezpochybňují samotné právo žalobkyně domáhat se zrušení napadených aktů. Zpochybňují pouze, že jí svědčí určitá práva, na jejichž podkladě se jejich zrušení domáhá.
45 Zadruhé se však otázka, zda žalobci svědčí právo, jehož se dovolává na podporu žalobního důvodu znějícího na zrušení aktu, netýká přípustnosti takového žalobního důvodu, nýbrž jeho opodstatněnosti. Argumentace Rady a Komise vycházející z toho, že žalobkyně je vládní organizací, proto musí být odmítnuta potud, pokud směřuje k tomu, aby byla konstatována částečná nepřípustnost žaloby.
46 Zatřetí byla uvedená argumentace přednesena poprvé až na jednání, přičemž Rada ani Komise netvrdily, že by se zakládala na právních či skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Pokud jde o meritorní stránku sporu, tato argumentace tedy představuje nový důvod ve smyslu čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu Tribunálu, což znamená, že musí být prohlášena za nepřípustnou.
K věci samé
47 Tribunál má za to, že žalobní důvody je nutno zkoumat v následujícím pořadí:
– pátý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci Rady k přijetí napadených aktů;
– šestý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci;
– první část prvního žalobního důvodu vycházející z toho, že se vstupem rozhodnutí 2010/413 v platnost jsou spojeny zpětné účinky;
– druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění;
– třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobkyně na obhajobu a na účinnou soudní ochranu;
– sedmý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení v souvislosti s pojmem „zapojení do šíření jaderných zbraní“;
– osmý žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení skutkového stavu v souvislosti s činností žalobkyně;
– čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality;
– devátý žalobní důvod, který byl uplatněn podpůrně, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a z porušení zásady proporcionality.
K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatku pravomoci Rady k přijetí napadených aktů
48 Žalobkyně tvrdí, že Rada neměla pravomoc přijmout napadené akty. Zaprvé uvádí, že právním základem napadených aktů je prohlášení Evropské rady o Íránu ze dne 17. června 2010 (dále jen „prohlášení ze dne 17. června 2010“). Zadruhé toto prohlášení podle žalobkyně pouze stanoví, že Rada provede rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1929 (2010) [dále jen „rezoluce 1929 (2010)“] a přijme doprovodná opatření, nehovoří však o přijetí samostatných opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky. Zatřetí podle ní rezoluce 1929 (2010) neobsahuje žádná opatření týkající se íránského ropného a plynárenského průmyslu nebo žalobkyně. Žalobkyně z toho vyvozuje, že Rada nemá pravomoc přijmout vůči ní omezující opatření na základě prohlášení ze dne 17. června 2010.
49 Rada podporovaná Komisí zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně.
50 Úvodem je třeba poznamenat, že Rada přijala omezující opatření vůči žalobkyni z důvodu její údajné podpory šíření jaderných zbraní, a nikoli pouze z toho důvodu, že byla činná v odvětví ropného, plynárenského a petrochemického průmyslu. Skutečnost, že rezoluce 1929 (2010) neobsahuje konkrétní opatření týkající se posledně uvedeného odvětví, je proto irelevantní.
51 Cílem rezoluce 1929 (2010) je ostatně zabránit šíření jaderných zbraní mimo jiné zajištěním dodržování předchozích rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů v dané oblasti. S ohledem na tento cíl může být její provádění doprovázeno přijetím omezujících opatření vůči subjektům, které podporovaly šíření jaderných zbraní.
52 Formulace bodu 4 prohlášení ze dne 17. června 2010, kterým se Rada pro zahraniční věci vyzývá, „aby […] přijala opatření k provedení opatření uvedených v [rezoluci 1929 (2010)] a doprovodná opatření“, proto zahrnuje přijetí i takových omezujících opatření, jaká jsou namířena proti žalobkyni.
53 Bod 4 prohlášení ze dne 17. června 2010 navíc obsahuje také pasáž, podle níž jsou zapotřebí i „nové zákazy udělování víz a zmrazení aktiv, zejména pro příslušníky Islámské revoluční gardy“. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně tato formulace umožňuje přijetí omezujících opatření, včetně samostatných opatření.
54 Proto je třeba mít za to, že přijetím omezujících opatření vůči žalobkyni postupovala Rada v souladu s čl. 26 odst. 2 prvním pododstavcem EU, podle kterého má jednat „na základě obecných směrů a strategických směrů vymezených Evropskou radou“.
55 Je tedy třeba uzavřít, že Rada měla pravomoc přijmout omezující opatření vůči žalobkyni, a v důsledku toho pátý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.
K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zneužití pravomoci
56 Žalobkyně tvrdí, že se Rada dopustila zneužití pravomoci. K tomu uvedla, že Rada vůči ní přijala omezující opatření bez důkazů o jejím zapojení do šíření jaderných zbraní a bez respektování jejích procesních práv. Tyto okolnosti podle žalobkyně znamenají, že Rada ve skutečnosti usilovala o zneužití systému omezujících opatření spojeného s šířením jaderných zbraní ve snaze zasáhnout íránský ropný, plynárenský a petrochemický průmysl.
57 Rada podporovaná Komisí zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně.
58 Podle judikatury je akt postižen vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu (viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada, T‑390/08, Sb. rozh. s. II‑3967, bod 50 a citovaná judikatura).
59 V projednávané věci však žalobkyně existenci takových nepřímých důkazů nedoložila. Neuvedla totiž nic, co by nasvědčovalo tomu, že okolnosti, na něž poukazuje – za předpokladu, že by se prokázaly – nebyly způsobeny pouhým pochybením ze strany Rady, nýbrž vyplývaly z vůle Rady dosáhnout jiných cílů než cíle zabránit šíření jaderných zbraní.
60 V důsledku toho musí být šestý žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.
K první části prvního žalobního důvodu vycházející z toho, že se vstupem rozhodnutí 2010/413 v platnost jsou spojeny zpětné účinky
61 Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí 2010/413 je protiprávní, neboť jeho článek 28 stanovil, že rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí, který předcházel dni jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
62 Rada a Komise zpochybňují opodstatněnost argumentů žalobkyně.
63 Článek 297 odst. 2 druhý pododstavec SFEU stanoví:
„Nařízení, směrnice, které jsou určeny všem členským státům, a rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou určena, se vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie. Vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.“
64 Je třeba připomenout, že podle jedné ze základních zásad unijního právního řádu nesmí být akt orgánů veřejné moci použitelný vůči jednotlivcům, dokud neměli možnost se s ním seznámit. Dále sice obecně platí, že zásada právní jistoty brání tomu, aby časová působnost unijního aktu byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení, avšak výjimečně tomu může být jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 1979, Weingut Decker, 99/78, Recueil, s. 101, body 3 a 8).
65 V projednávané věci není sporu o tom, že rozhodnutí 2010/413, v němž není uvedeno, komu je určeno, a které bylo přijato dne 26. července 2010, bylo v Úředním věstníku Evropské unie vyhlášeno až následujícího dne.
66 Rada mimoto neuvádí ani žádné důvody pro zpětný účinek rozhodnutí 2010/413.
67 Za těchto okolností je třeba článek 28 rozhodnutí 2010/413 ve vztahu k žalobkyni zrušit, a za datum jeho vstupu v platnost je tedy nutno považovat dvacátý den po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
68 Žalobkyně však neuvádí nic, co by prokazovalo, že by tyto okolnosti mohly mít vliv na legalitu ostatních ustanovení rozhodnutí 2010/413 v rozsahu, v němž se jí týkají.
69 První části prvního žalobního důvodu je proto třeba vyhovět v rozsahu, v němž se týká zrušení článku 28 rozhodnutí 2010/413, a ve zbývající části ji zamítnout jako irelevantní.
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
70 Žalobkyně tvrdí, že Rada napadené akty neodůvodnila právně dostačujícím způsobem, takže žalobkyně není schopna zjistit, jaké skutečnosti jsou jí vytýkány, a ověřit či vyvrátit opodstatněnost podaného odůvodnění.
71 Rada podporovaná Komisí zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně. Rada uvádí, že podané odůvodnění poukazuje na podporu šíření jaderných zbraní ze strany žalobkyně. Rada dodává, že napadené akty byly přijaty v kontextu, který byl žalobkyni znám.
72 Povinnost odůvodnit akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení, tak jak je stanovena v čl. 296 druhém pododstavci SFEU a v tomto případě konkrétně v čl. 24 odst. 3 rozhodnutí 2010/413, v čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007 a v čl. 36 odst. 3 nařízení č. 961/2010, má za cíl poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace ke zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo zda je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a také umožnit unijnímu soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu. Takto stanovená povinnost uvést odůvodnění představuje základní zásadu unijního práva, od které se lze odchýlit jen z naléhavých důvodů. Odůvodnění tudíž musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a jeho neexistence nemůže být zhojena skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody aktu v průběhu řízení před unijním soudem (v tomto smyslu viz rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 58 výše, bod 80 a citovaná judikatura).
73 Rada je tedy na základě čl. 24 odst. 3 rozhodnutí 2010/413, čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007 a čl. 36 odst. 3 nařízení č. 961/2010 povinna sdělit subjektu, kterého se týká opatření přijaté podle okolností na základě čl. 24 odst. 3 rozhodnutí 2010/413, na základě čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007 nebo na základě čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010, specifické a konkrétní důvody, na základě kterých se domnívá, že se toto ustanovení na dotyčný subjekt vztahuje, ledaže sdělení určitých informací brání bezpečnostní imperativy Unie nebo členských států nebo důvody spojené s jejich mezinárodními vztahy. Rada je tak povinna uvést skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí právní odůvodnění opatření, a úvahy, které ji vedly k jeho přijetí (v tomto smyslu viz rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 58 výše, bod 81 a citovaná judikatura).
74 Kromě toho musí být odůvodnění přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Konkrétně akt nepříznivě zasahující do právního postavení je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou dotyčné osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (viz rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 58 výše, bod 82 a citovaná judikatura).
75 V projednávané věci z odůvodnění napadených aktů vyplývá, že Rada uplatňuje tři samostatné důvody, na jejichž základě byla vůči žalobkyni přijata omezující opatření. Tyto důvody je proto třeba zkoumat jeden po druhém.
76 V případě prvního důvodu, a sice že žalobkyně obchoduje se zbožím v odvětví ropy a plynu, které lze využít v íránském jaderném programu, je nutno připustit, že v souladu s tím, co tvrdí žalobkyně, je podané odůvodnění velmi obecné, neboť neupřesňuje povahu či kategorie uváděného zboží a povahu činností, které jsou žalobkyni vytýkány.
77 S ohledem na vysvětlení podané na jednání je však třeba mít za to, že toto odůvodnění je dostačující. Z odpovědi Rady na otázku položenou Tribunálem totiž vyplývá, že první důvod není založen na konkrétním nákupu zboží, které by bylo skutečně použito k šíření jaderných zbraní, nýbrž na obecné skutečnosti, že žalobkyní opatřené zboží z odvětví plynárenského, ropného a petrochemického průmyslu by mohlo být takto použito. Tato skutečnost je však žalobkyni známa, neboť ji výslovně připustila ve svých písemnostech, přičemž ale v rámci sedmého žalobního důvodu zpochybňuje zejména jeho relevanci ve vztahu k pojmu „zapojení do šíření jaderných zbraní“. Je tedy třeba mít za to, že podané odůvodnění umožnilo žalobkyni ověřit opodstatněnost napadených aktů a hájit se před Tribunálem a Tribunálu pak provést přezkum.
78 Ke druhému důvodu vycházejícímu z toho, že se žalobkyně údajně pokusila získat vrata z vysoce odolné slitiny, pro která neexistuje použití mimo jaderný průmysl, je nutno poznamenat, že v podaném odůvodnění je identifikován daný typ zboží, což žalobkyni umožňuje zpochybnit reálnost údajného pokusu o jejich získání a tvrdit, že vrata z vysoce odolné slitiny, která používá, nejsou určena pouze pro jaderný průmysl.
79 Naproti tomu třetí důvod, podle něhož má žalobkyně vazby na společnosti zapojené do íránského jaderného programu, je nedostatečný, neboť jí neumožňuje zjistit, jaký typ vazeb a s jakými subjekty je jí ve skutečnosti vytýkán, takže není schopna ověřit opodstatněnost tohoto tvrzení a zpochybnit je ani s minimální mírou přesnosti.
80 Za těchto okolností je nutno druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný v rozsahu, v němž se týká prvního a druhého důvodu uplatněného Radou. Následně je třeba druhému žalobnímu důvodu vyhovět, a napadené akty tudíž zrušit potud, pokud se jedná o třetí z uváděných důvodů.
81 Vzhledem k tomu, že tyto tři důvody jsou na sobě nezávislé, nevede tento závěr ke zrušení napadených aktů v rozsahu, v němž zavádějí omezující opatření vůči žalobkyni. Při zkoumání ostatních žalobních důvodů, zejména osmého žalobního důvodu týkajícího se nesprávného posouzení skutkového stavu, však nebude možné ke třetímu důvodu uplatněnému Radou přihlédnout.
Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva žalobkyně na obhajobu a na účinnou soudní ochranu
82 Žalobkyně tvrdí, že přijetím rozhodnutí 2010/413 a prováděcího nařízení č. 668/2010 porušila Rada její právo na obhajobu, což také znamená porušení jejího práva na účinnou soudní ochranu.
83 Rada podporovaná Komisí zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně. Rada tvrdí, že se žalobkyně nemůže dovolávat zásady respektování práva na obhajobu. Dále má Rada za to, že tuto zásadu v každém případě dodržela stejně jako právo žalobkyně na účinnou soudní ochranu.
– K právu na obhajobu
84 Podle ustálené judikatury je dodržování práva na obhajobu, a zejména práva být vyslechnut v každém řízení zahájeném vůči určitému subjektu, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení, základní zásadou unijního práva a musí být zajištěno i při neexistenci jakéhokoliv předpisu týkajícího se daného řízení (rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 58 výše, bod 91).
85 Zásada dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby byly dotyčnému subjektu sděleny skutečnosti, na jejichž základě má být vůči němu vydán akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. A dále mu musí být umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k těmto skutečnostem (viz obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2006, Organisation des Modjahedines du peuple d’Iran v. Rada, T‑228/02, Sb. rozh. s. II‑4665, bod 93).
86 Rada a Komise úvodem zpochybňují, že by zásada dodržování práva na obhajobu byla v projednávaném případě použitelná. S odkazem na rozsudek Tribunálu ze dne 19. května 2010, Tay Za v. Rada (T‑181/08, Sb. rozh. s. II‑1965, body 121 až 123), tvrdí, že omezující opatření nebyla vůči žalobkyni přijata z důvodu její vlastní činnosti, nýbrž z důvodu její příslušnosti k určité obecné kategorii osob a subjektů. Řízení o vydání omezujících opatření tedy podle Rady a Komise nebylo zahájeno vůči žalobkyni ve smyslu judikatury uvedené v bodě 84 výše, a žalobkyně se proto nemůže dovolávat práva na obhajobu nebo se ho může dovolávat jen v omezeném rozsahu.
87 S touto argumentací nelze souhlasit.
88 Zaprvé totiž z odůvodnění napadených aktů vyplývá, že přijetí omezujících opatření vůči žalobkyni je odůvodněno mimo jiné transakcemi, o jejichž uskutečnění se měla pokusit, a jejími údajnými vazbami na určité subjekty. Na rozdíl od osob, kterých se týkala věc, v níž byl vydán rozsudek Tay Za v. Rada, bod 86 výše, tedy byla omezující opatření vůči žalobkyni přijata na základě domněnky, že je sama zapojena do šíření jaderných zbraní, a nikoli z důvodu její příslušnosti k určité obecné kategorii osob a subjektů napojených na Íránskou islámskou republiku.
89 Úvahy obsažené v bodech 121 až 123 rozsudku Tay Za v. Rada, bod 86 výše, proto nejsou na projednávanou věc použitelné.
90 Zadruhé každopádně platí, že čl. 24 odst. 3 a 4 rozhodnutí 2010/413, čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007 a čl. 36 odst. 3 a 4 nařízení č. 961/2010 obsahují ustanovení, jež zaručují subjektům, vůči nimž byla přijata omezující opatření upravená těmito předpisy, právo na obhajobu. Dodržování tohoto práva podléhá přezkumu unijním soudem (rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 58 výše, bod 37).
91 Za těchto okolností je třeba učinit závěr, že se žalobkyně v projednávané věci může dovolávat zásady dodržování práva na obhajobu.
92 Podle judikatury platí, že v případě prvního aktu, kterým se určitému subjektu zmrazují finanční prostředky, mu musí být skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch sděleny současně s přijetím daného aktu nebo co možná nejdříve po jeho přijetí. Na základě vlastní žádosti má dotyčný subjekt rovněž právo vyjádřit své stanovisko k těmto skutečnostem po přijetí aktu (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351, bod 342, a rozsudek Organisation des Modjahedines du peuple d’Iran v. Rada, bod 85 výše, bod 137).
93 Dále je třeba poznamenat, že byly-li sděleny dostatečně přesné informace umožňující dotyčnému subjektu účinně uplatnit stanovisko ke skutečnostem zohledněným Radou v jeho neprospěch, nezahrnuje zásada dodržování práva na obhajobu povinnost Rady poskytnout z vlastního podnětu přístup k dokumentům obsaženým v jejím spise. Rada je povinna poskytnout přístup ke všem nedůvěrným správním dokumentům týkajícím se dotčeného opatření pouze na žádost dotyčné osoby (viz rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 58 výše, bod 97 a citovaná judikatura).
94 V projednávané věci je třeba zaprvé uvést, že pokud jde o sdělení skutečností zohledněných v neprospěch žalobkyně, bylo přijetí rozhodnutí 2010/413 a prováděcího nařízení č. 668/2010 žalobkyni oznámeno individuálně dopisem ze dne 29. července 2010.
95 Pokud se jedná o obsah tohoto oznámení, žalobkyně si stěžuje na to, že podané odůvodnění bylo vágní, což podle ní vede k tomu, že je nucena podat negativní důkaz.
96 Z předchozího zkoumání druhého žalobního důvodu však vyplývá, že v případě prvního a druhého důvodu uplatněného Radou byly napadené akty odůvodněny právně dostačujícím způsobem.
97 Proto je nutno konstatovat, že Rada v souvislosti s úvodním oznámením skutečností zohledněných v neprospěch žalobkyně neporušila její právo na obhajobu.
98 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že neměla přístup ke skutečnostem a informacím, které se jí týkaly, obsaženým ve spise Rady, navzdory výslovné žádosti v tomto směru učiněné v dopise ze dne 12. září 2010. Rada zpochybňuje, že by taková žádost byla učiněna.
99 Dopis ze dne 12. září 2010 obsahoval následující pasáž:
„Aby mohla [žalobkyně] využít svých práv, žádá navíc Radu, aby informovala společnost přiměřeně podrobným způsobem o:
i) údajných snahách nakoupit vrata z vysoce odolné slitiny;
ii) údajných vazbách na společnosti, organizace a instituce spojené s jaderným programem;
iii) povaze zboží, které by mohlo být využito v rámci íránského jaderného programu.“
100 Rada na tuto žádost ve svém dopise ze dne 28. října 2010 neodpověděla.
101 Za těchto okolností je třeba učinit závěr, že Rada porušila právo žalobkyně na obhajobu, když neodpověděla na její včas učiněnou žádost o zpřístupnění spisu.
102 Pokud jde zatřetí o právo žalobkyně na účinné uplatnění jejího stanoviska ke skutečnostem zohledněným v její neprospěch, je nutno konstatovat, že po přijetí prvních aktů, jimiž byly žalobkyni zmrazeny finanční prostředky, k čemuž došlo dne 26. července 2010, zaslala Radě dopis ze dne 12. září 2010, ve kterém uvedla své stanovisko a požádala o zrušení omezujících opatření, která vůči ní byla přijata. Rada na tento dopis odpověděla dne 28. října 2010.
103 Žalobkyně si v této souvislosti dále stěžuje na to, že na podání žádosti Radě o přezkoumání měla jen velmi krátkou lhůtu vzhledem k tomu, jakou dobu trvalo doručení dopisu, kterým byla informována o tom, že vůči ní byla přijata omezující opatření.
104 Je však nutno konstatovat, že dotyčná lhůta, jež trvala od 25. srpna do 15. září 2010, činila takřka tři týdny. Takovou lhůtu je nutno považovat za dostatečnou s ohledem na okolnosti projednávané věci a zejména na to, že skutečnosti, na něž Rada poukazovala, byly jen omezeného rozsahu. V každém případě dále žalobkyně uplatňuje jen obecné tvrzení bez objasnění konkrétního dopadu krátké lhůty na její obhajobu. Její související argumentace proto nemůže být přijata.
105 S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že právo žalobkyně na účinné uplatnění jejího stanoviska bylo dodrženo.
– K právu na účinnou soudní ochranu
106 Podle ustálené judikatury je zásada účinné soudní ochrany obecnou zásadou unijního práva, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům a která byla zakotvena v článcích 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950. Účinnost soudního přezkumu znamená, že příslušný unijní orgán má povinnost sdělit důvody omezujícího opatření dotčenému subjektu v nejširším možném rozsahu, a to buď v okamžiku, kdy je uvedené opatření přijato, nebo alespoň co nejdříve poté, aby bylo dotčenému subjektu umožněno využít v příslušných lhůtách práva takové opatření napadnout. Dodržení této povinnosti sdělit uvedené důvody je totiž nezbytné jak k tomu, aby adresátům omezujících opatření bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na unijní soud, tak i k tomu, aby byl unijní soud plně schopen přezkoumat legalitu dotčeného aktu, tak jak mu to přísluší (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 92 výše, body 335 až 337 a citovaná judikatura).
107 V projednávané věci ze zkoumání druhého žalobního důvodu vyplývá, že žalobkyně získala včas dostatečně přesné informace k prvním dvěma důvodům uplatněným Radou na podporu omezujících opatření, která vůči ní byla přijata. Jak již ale bylo konstatováno v bodech 98 až 101 výše, Rada neodpověděla na žádost žalobkyně o zpřístupnění údajů ve spise podanou před uplynutím uvedené lhůty k napadení omezujícího opatření.
108 Tato skutečnost přitom mohla a priori ovlivnit obhajobu žalobkyně před Tribunálem, a představuje proto porušení jejího práva na účinnou soudní ochranu.
109 S ohledem na výše uvedené je nutno třetímu žalobnímu důvodu vyhovět, a zrušit tedy napadené akty v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně.
110 Ve svých písemnostech před Tribunálem však Rada v podstatě potvrdila, že její spis neobsahuje jiné důkazy či informace než ty, které byly uvedeny v odůvodnění napadených aktů. Za těchto okolností je nutno s ohledem na hospodárnost řízení a v zájmu řádného výkonu spravedlnosti zkoumat sedmý a osmý žalobní důvod, jež vycházejí z nesprávného právního posouzení v souvislosti s pojmem „zapojení do šíření jaderných zbraní“ a z nesprávného posouzení skutkového stavu v souvislosti s činností žalobkyně. Takovým zkoumáním lze totiž zamezit tomu, aby byla Tribunálu případně podána nová žaloba založená na stejných argumentech, jaké byly uplatněny v rámci posuzovaného případu.
K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného právního posouzení v souvislosti s pojmem „zapojení do šíření jaderných zbraní“
111 Žalobkyně uvádí, že se Rada dopustila nesprávného právního posouzení, když vycházela z prvního uplatněného důvodu, podle něhož žalobkyně obchoduje se zbožím v odvětví ropy a plynu, které lze využít v íránském jaderném programu. Tato skutečnost totiž podle žalobkyně sama o sobě neodůvodňuje přijetí omezujících opatření.
112 Rada podporovaná Komisí zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně. Skutečnost, že žalobkyně je schopna získat pro členy skupiny společnosti National Iranian Oil Company zboží, které lze využít v íránském jaderném programu, představuje podle Rady podporu šíření jaderných zbraní.
113 Jak vyplývá z bodu 77 výše, první důvod uplatněný Radou není založen na konkrétním jednání žalobkyně spočívajícím v jejím zapojení do šíření jaderných zbraní. Spočívá totiž na konstatování, že v případě žalobkyně je dáno zvlášť vysoké riziko jejího zapojení do tohoto programu z důvodu jejího postavení coby nákupní centrály skupiny společnosti National Iranian Oil Company.
114 Článek 20 odst. 1 rozhodnutí 2010/413 přitom stanoví, že se zmrazují finanční prostředky „osob[…] a subjekt[ů], které […] podporují“ šíření jaderných zbraní. Stejně tak čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 a čl. 16 odst. 2 písm. a) nařízení č. 961/2010 se týkají zejména subjektů označených jako subjekty „podporující“ šíření jaderných zbraní.
115 Zákonodárcem použitá formulace znamená, že přijetí omezujících opatření vůči určitému subjektu z důvodu jeho údajné podpory šíření jaderných zbraní předpokládá, že tento subjekt předtím jednal způsobem odpovídajícím tomuto kritériu. Naproti tomu v případě, kdy takové jednání ve skutečnosti chybí, nestačí pouhé riziko, že dotyčný subjekt bude podporovat šíření jaderných zbraní v budoucnu.
116 Proto je nutno konstatovat, že se Rada dopustila nesprávného právního posouzení, když použila opačný výklad čl. 20 odst. 1 rozhodnutí 2010/413, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 a čl. 16 odst. 2 písm. a) nařízení č. 961/2010.
117 Rada v tomto ohledu dále uvádí, že je podle čl. 215 odst. 1 SFEU oprávněna úplně přerušit hospodářské a finanční vztahy se třetím státem nebo vůči němu přijmout odvětvová omezující opatření.
118 Tato skutečnost je však v projednávané věci irelevantní. Ustanovení, o něž se opírají omezující opatření přijatá vůči žalobkyni a která jsou vyjmenována v bodě 116 výše, totiž neupravují takováto obecná nebo odvětvová opatření, nýbrž opatření individuální.
119 S ohledem na výše uvedené je nutno sedmému žalobnímu důvodu vyhovět, a zrušit tedy napadené akty v rozsahu prvního důvodu uplatněného Radou.
K osmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení skutkového stavu v souvislosti s činností žalobkyně
120 Na úvod je třeba připomenout, že s ohledem na výsledek předchozího zkoumání druhého a sedmého žalobního důvodu se zkoumání osmého žalobního důvodu omezí na druhý důvod uplatněný Radou, který vychází z toho, že se žalobkyně údajně pokusila získat vrata z vysoce odolné slitiny, pro která neexistuje použití mimo jaderný průmysl.
121 Žalobkyně k tomu uvádí, že na rozdíl od toho, co Rada uvedla v odůvodnění napadených aktů, se vrata, která nakupuje, nepoužívají výlučně v jaderném průmyslu, ale také v plynárenském, ropném a petrochemickém průmyslu.
122 Rada podporovaná Komisí zpochybňuje opodstatněnost argumentace žalobkyně. Žalobkyně podle Rady neprokázala, že se nikdy nepokusila získat vrata používaná výlučně v jaderném průmyslu.
123 Podle ustálené judikatury platí, že soudní přezkum legality aktu, kterým byla přijata omezující opatření vůči určitému subjektu, zahrnuje posouzení skutečností a okolností, které jsou uplatňovány k jeho odůvodnění, stejně jako ověření důkazů a informací, na nichž je toto posouzení založeno. V případě sporu přísluší Radě tyto důkazy a informace předložit unijnímu soudu za účelem jejich ověření (v tomto smyslu viz rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 58 výše, body 37 a 107).
124 V projednávané věci Rada nepředložila ke druhému důvodu žádnou informaci ani žádný důkaz, které by šly na rámec odůvodnění napadených aktů. Sama Rada v podstatě uznává, že vycházela pouze z tvrzení nepodložených žádnými důkazy, podle nichž se žalobkyně údajně pokusila získat vrata z vysoce odolné slitiny, pro která neexistuje použití mimo jaderný průmysl.
125 Za těchto okolností je třeba učinit závěr, že Rada nepředložila důkaz k tvrzením, jež uplatnila v rámci druhého důvodu.
126 Proto je nutno osmému žalobnímu důvodu vyhovět v rozsahu, v němž se týká druhého důvodu uplatněného Radou, a zrušit napadené akty v rozsahu téhož uplatněného důvodu.
127 S ohledem na výše uvedené je třeba žalobě vyhovět a zrušit napadené akty v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně.
128 Pokud jde o časové účinky zrušení napadených aktů, je třeba nejprve poznamenat, že prováděcí nařízení č. 668/2010, kterým byl změněn seznam obsažený v příloze V nařízení č. 423/2007, již nezakládá žádné právní účinky, neboť posledně uvedené nařízení bylo zrušeno nařízením č. 961/2010. Zrušení prováděcího nařízení č. 668/2010 se proto týká pouze účinků, jež vyvolalo v době od svého vstupu v platnost do svého zrušení nařízením č. 961/2010.
129 Pokud jde dále o nařízení č. 961/2010, je třeba připomenout, že na základě čl. 60 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a odchylně od článku 280 SFEU nabývá rozhodnutí Tribunálu, kterým se ruší nařízení, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku stanovená v čl. 56 prvním pododstavci uvedeného statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán kasační opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí. Rada má tedy k dispozici dvouměsíční lhůtu od doručení tohoto rozsudku, prodlouženou z důvodu vzdálenosti o deset dní, aby zjištěné porušení zhojila případným přijetím nových omezujících opatření ve vztahu k žalobkyni. V projednávané věci se riziko vážného a nevratného narušení účinnosti omezujících opatření stanovených nařízením č. 961/2010 nejeví být dostatečně vysoké, vzhledem k významnému dopadu těchto opatření na práva a svobody žalobkyně, aby mohlo odůvodňovat zachování účinků uvedeného nařízení vůči žalobkyni po dobu delší, než jaká je stanovena v čl. 60 druhém pododstavci statutu Soudního dvora (obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 16. září 2011, Kadio Morokro v. Rada, T‑316/11, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 38).
130 Pokud jde konečně o časové účinky zrušení rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644, je třeba připomenout, že na základě čl. 264 druhého pododstavce SFEU může Tribunál uvést, považuje-li to za nezbytné, ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované. Rozdíl mezi datem, kdy nastanou účinky zrušení nařízení č. 961/2010, a datem, kdy nastanou účinky zrušení rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644, by v projednávané věci mohl vést k vážnému narušení právní jistoty, neboť oba tyto akty ukládají žalobkyni totožná opatření. Účinky rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644, proto musejí být ve vztahu k žalobkyni zachovány ode dne jeho vstupu v platnost, tedy od dvacátého dne po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, až do okamžiku, kdy nastanou účinky zrušení nařízení č. 961/2010 (k posledně uvedenému aspektu obdobně viz rozsudek Kadio Morokro v. Rada, bod 129 výše, bod 39).
K nákladům řízení
131 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
132 Orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu vlastní náklady řízení. Komise tedy ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Tribunál nemá pravomoc rozhodnout o druhé části prvního žalobního důvodu.
2) Následující akty se v rozsahu, v němž se týkají společnosti Manufacturing Support & Procurement Kala Naft Co., Tehran, zrušují:
– rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP;
– prováděcí nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu;
– rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413;
– nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007.
3) Účinky rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644, se ve vztahu ke společnosti Manufacturing Support & Procurement Kala Naft Co., Tehran zachovávají ode dne jeho vstupu v platnost, tedy od dvacátého dne po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, až do okamžiku, kdy nastanou účinky zrušení nařízení č. 961/2010.
4) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé společnosti Manufacturing Support & Procurement Kala Naft Co., Tehran.
5) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
Pelikánová | Jürimäe | Van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. dubna 2012.
Podpisy.
Obsah
Skutečnosti předcházející sporu
Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice
Omezující opatření namířená proti žalobkyni
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
K pravomoci Tribunálu rozhodnout o druhé části prvního žalobního důvodu
K přípustnosti návrhu na zrušení rozhodnutí 2010/644 a nařízení č. 961/2010
K argumentům Rady a Komise ohledně přípustnosti žalobních důvodů vycházejících z údajného porušení základních práv žalobkyně
K věci samé
K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatku pravomoci Rady k přijetí napadených aktů
K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zneužití pravomoci
K první části prvního žalobního důvodu vycházející z toho, že se vstupem rozhodnutí 2010/413 v platnost jsou spojeny zpětné účinky
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva žalobkyně na obhajobu a na účinnou soudní ochranu
– K právu na obhajobu
– K právu na účinnou soudní ochranu
K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného právního posouzení v souvislosti s pojmem „zapojení do šíření jaderných zbraní“
K osmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení skutkového stavu v souvislosti s činností žalobkyně
K nákladům řízení