Věc T-387/09

Applied Microengineering Ltd

v.

Evropská komise

„Pátý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace – Smlouvy týkající se projektů ,Formation of a New Design House for MST‘ a ,Assessment of a New Anodic Bonder‘ – Vrácení části vyplaceného finančního příspěvku – Rozhodnutí, které je podkladem pro výkon rozhodnutí – Rozhodnutí měnící napadené rozhodnutí v průběhu řízení – Právní základ žaloby – Povaha uplatňovaných žalobních důvodů – Legitimní očekávání – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada řádné správy “

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 27. září 2012

1.      Žaloba na neplatnost – Žaloba podaná proti rozhodnutí, které je podkladem pro výkon rozhodnutí – Rozhodnutí, které může být zpochybněno na základě článku 230 ES – Přípustnost – Žalobní důvody týkající se smluvních ustanovení a použitelného vnitrostátního práva – Nepřípustnost

(Články 230 ES, 238 ES, 249 ES a 256 ES)

2.      Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správou – Výměny informací s Komisí před podpisem smlouvy, které nepředstavují konkrétní ujištění nebo slib – Porušení zásady legitimního očekávání – Neexistence

3.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise týkající se vrácení části finančního příspěvku vyplaceného v rámci programu pro výzkum – Nutnost přiložit zprávu o auditu – Neexistence

(Článek 253 ES)

4.      Právo Evropské unie – Zásady – Zásada řádné správy – Smluvní partner Komise, který neinformoval Komisi o změně své adresy – Zasílání pošty na dřívější adresu – Porušení zásady řádné správy – Neexistence – Nová adresa uvedená v e-mailech zaslaných auditorovi a přeposlaných Komisi – Skončení platnosti smluv – Neexistence vlivu

(Listina základních práv, článek 41)

1.      Akty přijaté orgány, jež jsou součástí čistě smluvního rámce, od kterého jsou neoddělitelné, nepatří již z důvodu své povahy mezi akty uvedené v článku 249 ES.

Naproti tomu rozhodnutí, která jsou podkladem pro výkon rozhodnutí, o nichž se hovoří v článku 256 ES, patří – z toho důvodu, že Smlouva o ES nestanoví opak – k aktům uvedeným v článku 249 ES, jejichž opodstatněnost může být zpochybněna pouze před soudem rozhodujícím o zrušení rozhodnutí na základě článku 230 ES. Je tomu tak zvláště tehdy, když je rozhodnutí, které je podkladem pro výkon rozhodnutí, přijato za účelem vymáhání pohledávky vzniklé ze smlouvy uzavřené s orgánem.

Unijní soud, kterému je podána žaloba na neplatnost na základě ustanovení článku 230 ES, musí posoudit legalitu napadeného aktu z hlediska Smlouvy o ES nebo jakéhokoliv právního pravidla týkajícího se její použitelnosti, a tedy z hlediska unijního práva. Naproti tomu v rámci žaloby podané na základě článku 238 ES může žalobce vytýkat orgánu, který je jeho smluvním partnerem, pouze porušení smluvních ustanovení nebo porušení na smlouvu použitelného práva.

V žalobě na neplatnost podané proti rozhodnutí, které je podkladem pro výkon rozhodnutí, musí být proto žalobní důvody vycházející z porušení smluvních ustanovení nebo použitelného vnitrostátního práva odmítnuty jako nepřípustné.

(viz body 36, 38–41)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 57–62)

3.      Rozsah povinnosti uvést odůvodnění závisí na povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby unijní soud mohl vykonat svůj přezkum legality a aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a ověřit, zda je rozhodnutí opodstatněné.

Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

Komise není zvláště povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní zúčastněné osoby dovolávají. Stačí, aby uvedla skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí.

Konečně, pokud byla zúčastněná osoba úzce zapojena do procesu vypracovávání napadeného rozhodnutí, a znala tedy důvody, proč správa přijala toto rozhodnutí, závisí rozsah povinnosti uvést odůvodnění na kontextu vytvořeném takovou účastí. V takovém případě jsou požadavky judikatury v tomto ohledu podstatně zmírněné.

Pokud tedy Komise odkazem na zprávu o auditu dostatečně jasně uvede v rozhodnutí důvody, proč se rozhodla vymáhat část finančního příspěvku vyplaceného v rámci programu pro výzkum, umožní žalobci, aby uplatnil svá práva před unijním soudem, a tomuto soudu, aby vykonal přezkum legality tohoto rozhodnutí, aniž by bylo nezbytné, aby tato zpráva o auditu byla jeho přílohou.

(viz body 64–67, 72)

4.      K zárukám přiznaným unijním právem ve správním řízení patří mimo jiné zásada řádné správy zakotvená v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, ke které se váže povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu.

Pokud jde při vymáhání části příspěvku vyplaceného v rámci programu pro výzkum o dopis, kterým byl žalobce informován o skončení auditu a jenž byl zaslán doporučeně a s doručenkou na adresu, kterou zúčastněná osoba sdělila Komisi, nelze Komisi vytýkat, že jednala tímto způsobem, neboť zúčastněná osoba Komisi neoznámila změnu své adresy. Tato osoba totiž nebyla zproštěna povinnosti informovat Komisi o změně své adresy pouze na základě skutečnosti, že platnost smluv skončila, neboť probíhal audit. Kromě toho pouhá zmínka její nové adresy v podpisu e-mailů zaslaných auditorovi nemůže stačit k závěru, že Komise byla řádně informována o změně adresy, přestože tyto e-maily zaslal auditor Komisi.

(viz body 76, 80)