Věc T‑53/12
CF Sharp Shipping Agencies Pte Ltd
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 26. října 2012
1. Soudní řízení – Rozhodnutí nebo nařízení, kterým se v průběhu řízení nahrazuje napadený akt – Nová skutečnost – Úprava původních návrhových žádání a žalobních důvodů – Lhůta – Použitelnost lhůty stanovené pro podání žaloby na neplatnost – Výjimka – Podmínky
(Článek 263 šestý pododstavec SFEU)
2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Nařízení o omezujících opatřeních vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Minimální požadavky
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 961, čl. 36 odst. 3, a nařízení Rady č. 267/2012, čl. 46 odst. 3)
3. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení nařízení o omezujících opatřeních vůči Íránu – Účinky zrušení nařízení nastávající dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku, nebo dnem jeho zamítnutí
(Články 280 SFEU a 288 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 56 první pododstavec a čl. 60 druhý pododstavec; nařízení Rady č. 961/2010, příloha VIII, a nařízení Rady č. 267/2012, čl. 51 druhý pododstavec a příloha IX)
1. Pokud je nařízení, které se bezprostředně a osobně dotýká jednotlivce, v průběhu řízení nahrazeno aktem se stejným předmětem, musí být tento akt považován za novou skutečnost, která umožňuje žalobci upravit svá návrhová žádání a žalobní důvody.
Taková úprava musí být provedena ve lhůtě dvou měsíců stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU. Tato lhůta je totiž v zásadě použitelná jak v případě, že žaloba na neplatnost aktu je podána návrhem na zahájení řízení, tak v případě, že je v probíhajícím řízení vznesena v rámci úpravy návrhových žádání znějících na zrušení předchozího aktu, který byl dotčeným aktem zrušen a nahrazen.
Platí však, coby výjimka z této zásady, že uvedená lhůta není použitelná v rámci probíhajícího řízení, jestliže dotčený akt a akt, který jím byl zrušen a nahrazen, mají v případě dotčené osoby stejný předmět, jsou v podstatě založeny na stejných důvodech a mají věcně totožný obsah, kdy se tak odlišují pouze svým rozsahem působnosti ratione temporis, přičemž úprava návrhových žádání není založena na žádném novém důvodu, skutečnosti nebo důkazu než na samotném přijetí dotčeného aktu, který zrušuje a nahrazuje tento předchozí akt. Vzhledem k tomu, že předmět a rámec sporu, jak jsou vymezeny původní žalobou, nedoznaly v takovém případě žádné jiné změny než změny týkající se časového rozměru sporu, není právní jistota nijak dotčena okolností, že úprava návrhových žádání je provedena po uplynutí oné lhůty dvou měsíců.
(viz body 25–26, 28–29)
2. Povinnost odůvodnit akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení představuje základní zásadu unijního práva, od které se lze odchýlit jen z naléhavých důvodů. Odůvodnění tudíž musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a jeho neexistence nemůže být zhojena skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody aktu v průběhu řízení před unijním soudem.
V případě takového aktu, jako je nařízení č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu, je Rada povinna, pokud naléhavé důvody související s bezpečností Unie nebo jejích členských států či jejich zahraniční politikou nebrání sdělení určitých poznatků, seznámit subjekt, vůči němuž jsou namířena omezující opatření, se specifickými a konkrétními důvody, pro něž má za to, že tato opatření musela být přijata. Musí tedy uvést skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí právní odůvodnění předmětných opatření, a úvahy, které ji vedly k jejich přijetí.
(viz body 35–36)
3. Na základě čl. 60 druhého pododstavce statutu Soudního dvora a odchylně od článku 280 SFEU nabývá rozhodnutí Tribunálu, kterým se ruší nařízení, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku stanovená v čl. 56 prvním pododstavci uvedeného statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán kasační opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí.
Nařízení č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu, včetně jeho přílohy IX, má povahu nařízení, neboť v jeho čl. 51 druhém pododstavci se stanoví, že je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, což odpovídá účinkům nařízení, tak jak jsou stanoveny v článku 288 SFEU. Z toho plyne, že toto nařízení nelze zrušit s okamžitým účinkem.
(viz body 48–50)