Žaloba podaná dne 26. února 2024 – Global Legal Action Network and CAN-Europe v. Komise
(Věc T-120/24)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Global Legal Action Network (Galway, Irsko), Climate Action Network Europe (CAN-Europe) (Brusel, Belgie) (zástupci: H. Leith, barrister-at-law)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
zrušil rozhodnutí Komise (dále jen „napadené rozhodnutí“), zaslané dopisem ze dne 14. prosince 2023, kterým zamítla žádost o vnitřní přezkum ze dne 23. srpna 2023 podanou žalobkyněmi podle článku 10 Aarhuského nařízení1 ;
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody.
První žalobní důvod vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou, jelikož zamítlo jako nepřípustný oddíl IV žádosti o vnitřní přezkum. Závěr, že důvody popsané v oddíle IV žádosti o vnitřní přezkum nemohly podpořit žádost žalobkyň o vnitřní přezkum, byl rovněž chybný. Tyto chyby vyplývají z použití nesprávného právního kritéria a/nebo ze zjevně nesprávného posouzení.
Druhý žalobní důvod vychází z tvrzení, že se Komise v napadeném rozhodnutí dopustila pochybení, když odmítla jako neopodstatněné důvody předložené žalobkyněmi v žádosti o vnitřní přezkum prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2023/1319 ze dne 28. června 2023.1 Tento žalobní důvod se skládá ze čtyř částí, které dokládají, že bylo použito nesprávné právní kritérium a/nebo že napadené rozhodnutí spočívá na zjevně nesprávném posouzení.
První část vychází z tvrzení, že Komise v napadeném rozhodnutí pochybila, když dospěla k závěru, že neexistuje právní povinnost vyhodnotit globální snížení emisí skleníkových plynů nezbytné k udržení globálního oteplování na 1.5o C (což zahrnuje povinnost vyhodnotit proveditelnost způsobů snižování emisí za tímto účelem, včetně proveditelnosti využívání technologií na odstraňování oxidu uhličitého předpokládané určitými způsoby). Napadené rozhodnutí též chybně uvádí, že byl zohledněn rozsah, v němž je možné spoléhat se na technologie odstraňování oxidu uhličitého.
Druhá část je založena na tom, že napadené rozhodnutí je chybné, jelikož v něm bylo uvedeno, že Evropská unie nemá zákonnou povinnost stanovit své cílové hodnoty emisí na rok 2030 v souladu s přiměřenou mírou jejího spravedlivého podílu na celosvětovém snižování emisí, které by bylo nezbytné k udržení globálního oteplování na úrovni 1.5o C.
Třetí část vychází z toho, že v napadeném rozhodnutí byl nesprávně zamítnut důvod vnitřního přezkumu, podle něhož má Unie povinnost dosáhnout v přiměřené míře ke svému spravedlivému podílu plného rozsahu snížení emisí, kterého může dosáhnout v rámci svého území. Napadené rozhodnutí nezpochybnilo existenci této povinnosti ani se nepokusilo prokázat, že roční emisní příděly byly stanoveny v souladu s touto povinností.
Čtvrtá část vychází z toho, že napadené rozhodnutí nesprávně zamítlo důvod vnitřního přezkumu, podle něhož posouzení podporující ročního emisní příděly nezohlednilo základní práva, dopad změny klimatu na základní práva nebo přispění ke změně klimatu, které by vyplývalo z emisních cílů Unie. Napadené rozhodnutí se týkalo pouze zohlednění některých, nikoli však všech základních práv v rámci tohoto posouzení. Toto posouzení vůbec nehodnotí, do jaké míry by změna klimatu (včetně změny klimatu, k níž by přispěly emisní cíle Unie) měla dopad na tato základní práva.
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Unie, pozměněné nařízením (EU) 2021/1767 (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).
1 Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2023/1319 ze dne 28. června 2023, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2020/2126 s cílem revidovat roční emisní příděly členských států na období 2023–2030 (Úř. věst. 2023 L 163, s. 9).