Věc T‑412/13

Chin Haur Indonesia, PT

v.

Rada Evropské unie

„Dumping – Dovoz jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a z Tuniska – Rozšíření konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny i na uvedené dovozy – Obcházení – Nedostatečná spolupráce – Články 13 a 18 nařízení (ES) č. 1225/2009 – Povinnost uvést odůvodnění – Nesprávné posouzení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 19. března 2015

1.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Pravomoci Komise – Meze – Povinnost spolupráce podniků uvedených ve stížnosti – Rozsah

(Nařízení Rady č. 1225/2009)

2.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Obcházení – Zjištění, zda docházelo k obcházení – Zaslání výrobku, který je předmětem antidumpingových opatření, prostřednictvím třetích zemí – Kritéria pro posouzení – Okolnosti, na jejichž základě nelze dospět k závěru, že docházelo k překládkám

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec a odst. 2)

3.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že podnik odmítne spolupracovat – Podmínky – Alternativní povaha

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 18 odst. 1)

4.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že podnik odmítne spolupracovat – Podmínky – Nepravdivé nebo zavádějící informace – Nezbytnost úmyslného jednání – Neexistence

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 18 odst. 1)

5.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že podnik odmítne spolupracovat – Podmínky – Přijetí inspekce – Okolnost, která sama o sobě nemůže vést ke konstatování, že došlo k loajální a pečlivé spolupráci

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 18 odst. 1)

6.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Průběh šetření – Zohlednění informací, které nejsou ve všech ohledech dokonalé – Podmínky – Kumulativní charakter

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 18 odst. 3)

7.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí využít dostupné údaje v případě, že podnik, vůči němuž bylo zahájeno antidumpingové šetření, odmítne spolupracovat – Povinnost orgánů prokázat použití nejlepších možných údajů – Neexistence

(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 18 odst. 1)

8.      Právo Evropské unie – Zásady – Proporcionalita – Přiměřená povaha opatření – Kritéria pro posouzení

9.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Obcházení – Důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě určené v rámci původního šetření – Stanovení vývozní ceny – Povinnost použít nejvhodnější metodu

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 13 odst. 1)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 64, 80)

2.      Pokud jde o zjištění toho, zda docházelo k obcházení platných antidumpingových opatření formou zasílání výrobku, který je předmětem takových opatření, prostřednictvím třetích zemí ve smyslu čl. 13 odst. 1 druhého pododstavce základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, z citovaného nařízení ani z judikatury nevyplývá možnost unijních orgánů dospět na základě skutečnosti, že dotyčný vývozce nebyl s to doložit, že je výrobcem obdobného výrobku nebo že splňuje kritéria podle čl. 13 odst. 2 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, automaticky k závěru, že k překládkám prováděným tímto vývozcem docházelo.

(viz bod 105)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 111)

4.      K možnosti použít dostupné údaje v případě, kdy účastník řízení předloží nepravdivé nebo zavádějící informace, je třeba uvést, že čl. 18 odst. 1 věta druhá základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 nevyžaduje úmyslné jednání.

V této souvislosti míra snahy zúčastněné strany sdělit některé informace nutně nesouvisí se samotnou kvalitou sdělených informací a v každém případě není jediným určujícím prvkem. Pokud požadované informace nejsou nakonec získány, Komise má právo použít v případě požadovaných informací dostupné údaje.

(viz bod 122)

5.      V rámci antidumpingového šetření přísluší unijním orgánům rozhodnout, zda za účelem ověření informací poskytnutých účastníkem řízení považují za nezbytné potvrdit tyto informace prostřednictvím inspekce na místě v prostorách tohoto účastníka řízení, a zda se v případě, že účastník řízení klade překážky ověření údajů, které poskytl, uplatní článek 18 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 a lze použít dostupné údaje.

Odmítnutí přijmout inspekci je v tomto ohledu sice v rozporu s cílem loajální a pečlivé spolupráce, jejíž dodržování má čl. 18 odst. 1 základního nařízení zajistit, avšak podrobení se inspekci nemůže samo o sobě vést ke konstatování, že došlo ke spolupráci.

Za těchto podmínek nemůže být skutečnost, že účastník řízení předložil žádost o osvobození a poté jeho revidovanou verzi a že přijal pracovníky Komise v rámci inspekce, dostatečná pro konstatování, že došlo ke spolupráci, nebo pro povinnost unijních orgánů zohlednit nedostatečné informace.

(viz body 123, 124)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 125)

7.      V souvislosti s rozhodnutím použít v rámci antidumpingového šetření v případě, že podnik odmítl spolupracovat, dostupné údaje neplyne ani z čl. 18 odst. 1 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, ani z judikatury, že by dotyčné orgány musely uvést odůvodnění, proč jsou použité dostupné údaje ty nejlepší možné.

(viz body 130, 139)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 144)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 149, 150, 152, 153)