Věc C-337/05
Komise Evropských společenství
v.
Italská republika
„Nesplnění povinnosti státem – Veřejné zakázky na dodávky – Směrnice 77/62/EHS a 93/36/EHS – Zadávání zakázek bez předchozího zveřejnění vyhlášení – Nevyhlášení výběrového řízení – Helikoptéry značek ,Agusta‘ a ,Agusta Bell‘ “
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Postup před zahájením soudního řízení – Výzva
(Článek 226 ES)
2. Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na dodávky – Směrnice 93/36 – Odchylky od společných pravidel – Restriktivní výklad
(Směrnice Rady 93/36, čl. 6 odst. 2 a 3)
3. Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na dodávky – Směrnice 77/62 a 93/36 – Zadávání zakázek
(Směrnice Rady 93/36 a 77/62)
1. V rámci postupu před zahájením soudního řízení týkajícího se nesplnění povinnosti musí odůvodněné stanovisko podle článku 226 ES obsahovat souvislé a podrobné vylíčení důvodů, které vedly Komisi k přesvědčení, že dotčený členský stát nesplnil některou z povinností, které pro něj vyplývají ze Smlouvy, výzva však nemůže podléhat stejně přísným požadavkům na přesnost, neboť je nutně jen prvním stručným shrnutím vytýkaných skutečností.
(viz bod 23)
2. Zejména z dvanáctého bodu odůvodnění směrnice 93/36 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky vyplývá, že vyjednávací řízení je řízením výjimečným a smí být použito pouze v určitých vymezených případech. Za tímto účelem čl. 6 odst. 2 a 3 téže směrnice podává taxativní výčet jediných výjimek, kdy je možné použít vyjednávací řízení. Výjimky z pravidel, jimiž má být zajištěna efektivita práv uznaných Smlouvou v oblasti zadávání veřejných zakázek, musí být totiž vykládány restriktivně. Členské státy tudíž nemohou stanovit případy, kdy se použije vyjednávací řízení, které nejsou stanoveny směrnicí 93/36, nebo doplnit k případům výslovně stanoveným dotčenou směrnicí nové podmínky, kterými by se používání uvedeného řízení usnadnilo, neboť jinak by hrozilo, že tato směrnice bude zbavena svého užitečného účinku. Mimoto důkazní břemeno ohledně toho, že výjimečné okolnosti odůvodňující výjimku skutečně existují, má ten, kdo hodlá tuto výjimku uplatnit.
(viz body 56–58)
3. Členský stát, který zavedl praxi, která existuje již dlouhou dobu a zůstává nadále v platnosti a která spočívá v přímém zadávání zakázek na dodávku helikoptér určité tuzemské značky pro potřeby několika vojenských a civilních útvarů a sborů bez jakéhokoliv výběrového řízení, a zejména bez dodržování postupů stanovených směrnicí 93/36 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky, ve znění směrnice 97/52, a předtím směrnicí 77/62 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky, pozměněné a doplněné směrnicemi 80/767 a 88/295, neplní povinnosti, které pro něho vyplývají z uvedených směrnic.
Takovou praxi nelze odůvodnit existencí „in house“ vztahu, jelikož účast, byť menšinovou, na kapitálu společnosti, která vyrábí uvedené helikoptéry a ve které má účast dotčený zadavatel, má rovněž soukromý podnik, takže tento zadavatel nemůže vykonávat nad touto společností kontrolu obdobnou té, kterou vykonává nad vlastními organizačními složkami.
Kromě toho, co se týče legitimních požadavků národního zájmu stanovených v článku 296 ES a v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 93/36, jelikož tyto helikoptéry představují výrobky dvojího využití, každý členský stát může, podle čl. 296 odst. 1 písm. b) ES, učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi, ale vždy za podmínky, že tato opatření nepříznivě neovlivní podmínky hospodářské soutěže na společném trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. Nákup zařízení, jehož využití k vojenským účelům je málo pravděpodobné, musí tudíž nezbytně splňovat pravidla o zadávání veřejných zakázek. Dodávka helikoptér vojenským sborům a útvarům pro účely civilního využití musí splňovat stejná pravidla.
(viz body 38–41, 46–49, 60 a výrok)