Věc T‑124/14
Finská republika
proti
Evropské komisi
„EZFRV – Výdaje vyloučené z financování – Rozvoj venkova – Jednorázová finanční oprava – Způsobilosti k proplacení výdajů na nákup použitých strojů a vybavení – Odchylný režim pro mikropodniky a malé a střední podniky – Článek 55 odst. 1 nařízení (ES) č. 1974/2006“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 11. prosince 2015
1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Doslovný, systematický, historický a teleologický výklad
(Nařízení Komise č. 1974/2006, čl. 55 odst. 1)
2. Právo Evropské unie – Výklad – Vícejazyčné texty – Jednotný výklad – Zohlednění různých jazykových verzí
(Nařízení Komise č. 1974/2006, čl. 55 odst. 1)
3. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZFRV – Podpora pro rozvoj venkova – Způsobilosti výdajů na nákup použitých strojů a vybavení – Odchylný režim pro mikropodniky a malé a střední podniky – Povinnost restriktivního výkladu – Neexistence
(Nařízení Komise č. 1974/2006, čl. 55 odst. 1)
4. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZFRV – Podpora pro rozvoj venkova – Způsobilosti výdajů na nákup použitých strojů a vybavení – Odchylný režim pro mikropodniky a malé a střední podniky – Omezení na náležitě podložené případy – Posuzovací pravomoc členských států
(Nařízení Komise č. 1974/2006, čl. 55 odst. 1)
5. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZFRV – Podpora pro rozvoj venkova – Způsobilosti výdajů na nákup použitých strojů a vybavení – Odchylný režim pro mikropodniky a malé a střední podniky – Provedení – Posuzovací pravomoc členských států – Meze
(Nařízení Rady č. 1698/2005; nařízení Komise č. 1974/2006, čl. 55 odst. 1)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 24)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 25)
3. Článek 55 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1974/2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z EZFRV, představuje základní nebo obecné pravidlo pro způsobilé výdaje v případě investic a druhý pododstavec stanoví odlišné řešení pro mikropodniky a malé a střední podniky, což ho každopádně umožňuje považovat za odchylné pravidlo. Taková kvalifikace se však nutně nerovná kvalifikaci výjimky v úzkém slova smyslu, ale může znamenat existenci zvláštního režimu, odlišného od režimu zavedeného základním nebo obecným pravidlem. V tomto ohledu z uvedeného druhého pododstavce neplyne jasný úmysl unijního normotvůrce zakotvit výjimku v úzkém slova smyslu, nebo pouze stanovit povolení, aby členské státy mohly vytvořit odchylný zvláštní režim pro mikropodniky a malé a střední podniky, jelikož výrazy „odchylně“ a „a pouze“, posuzovány jako celek, mohou být vykládány oběma způsoby. Společná existence obou omezení v jedné větě tak neposkytuje dostatečně jasnou a přesnou informaci o tom, zda druhý pododstavec představuje výjimku v úzkém slova smyslu, nebo pouhé odchylné pravidlo umožňující stanovit odlišný zvláštní režim pro mikropodniky a malé a střední podniky.
Z toho plyne, že se nutně neuplatní judikatura inspirovaná zásadou římského práva singularia non sunt extendenda, podle níž unijní pravidla stanovující výjimky musí být vykládána restriktivně, tak aby byl chráněn užitečný účinek obecného pravidla, od něhož se odchylují, jelikož takový striktní výklad se neuplatní, pokud by měl být čl. 55 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 1974/2006 kvalifikován jako odchylné pravidlo umožňující stanovit odlišný zvláštní režim pro mikropodniky a malé a střední podniky.
(viz body 28–30)
4. Podle jednoznačného znění čl. 55 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 1974/2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z EZFRV, disponují členské státy při zavádění a provádění odlišného zvláštního režimu pro způsobilé výdaje v případě investic pro mikropodniky a malé a střední podniky posuzovací pravomocí, jelikož za tímto účelem mohou v náležitě podložených případech stanovit podmínky, za nichž lze nákup použitého vybavení považovat za způsobilý výdaj. Vzhledem ke konstrukci uvedeného druhého pododstavce je za těchto podmínek kritérium náležitě podložených případů vzápětí spojeno se zmocněním a s posuzovací pravomocí členského státu pro zavádění a provádění odlišného zvláštního režimu pro mikropodniky a malé a střední podniky.
Kritérium náležitě podložených případů se tak omezuje na kvalifikaci způsobu, jak má členský stát vykonávat posuzovací pravomoc podle druhého pododstavce a především její výkon odůvodnit. Jinými slovy, pokud členský stát považuje za vhodné své zmocnění a uvedenou posuzovací pravomoc využít, je v rámci případného rozhodnutí o přijetí obecně závazných pravidel nebo v rámci případného individuálního rozhodnutí o nákupu použitého vybavení pokaždé na podporu svého rozhodnutí povinen uvést relevantní důvody, aby vyhověl uvedenému kritériu a umožnil Komisi v dané věci kontrolu. Je nutno konstatovat, že toto chápání se v jednotlivých jazykových verzích druhého pododstavce neliší a postačuje k tomu, aby byla Komisi zaručena možnost provádět odpovídající následnou kontrolu výkonu posuzovací pravomoci členského státu podle druhého pododstavce v souladu s cíli relevantních unijních pravidel.
Krom toho, pokud by unijní normotvůrce chtěl po členských státech vyžadovat, aby stanovily pravidla s obecnou působností předem uvádějící všechny případy, v nichž může být financování nákupu použitých strojů nebo vybavení považováno za způsobilé, musel by to jasně uvést. Podle zásady právní jistoty přitom právní subjekty, mezi nimi i členské státy, nesmí být poškozovány výkladovými obtížemi v důsledku nepřesné právní úpravy, která stanoví pro ně nepříznivé finanční důsledky.
(viz body 33–36)
5. Článek 55 odst. 1 nařízení č. 1974/2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z EZFRV, musí být vykládán v tom smyslu, že druhý pododstavec přiznáním posuzovací pravomoci zmocňuje členské státy k zavádění a provádění odchylného zvláštního režimu pro způsobilé výdaje v případě investic pro mikropodniky a malé a střední podniky s upřesněním podmínek, za nichž může být nákup použitého vybavení považován za způsobilý výdaj, aniž by členský stát v právní úpravě s obecnou působností musel předem přesně definovat okolnosti, ve kterých investice odpovídá náležitě podloženému případu. To nic nemění na tom, že posledně uvedené kritérium vyžaduje, aby členský stát při výkonu své posuzovací pravomoci uvedl odůvodnění, z něhož bude zřejmé, že dané rozhodnutí, týkající se přijetí pravidel s obecnou působností, nebo individuálního případu, bylo přijato v souladu s kritérii a cíli relevantní vnitrostátní a unijní právní úpravy.
V tomto ohledu zmocnění členských států stanovit a zavést odlišný zvláštní režim pro mikropodniky a malé a střední podniky, pokud jde o nákup použitého vybavení, plně zapadá do rámce cílů nařízení č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z EZFRV a č. 1974/2006, a nevyžaduje tedy restriktivní výklad pravidel uvedeného režimu z pohledu uvedených cílů. Nic to však nemění na tom, že kritérium náležitě podložených případů uvedené v čl. 55 odst. 1 druhém pododstavci nařízení č. 1974/2006 musí být vykládáno v souladu s těmito cíli, tak aby nedocházelo k tomu, že by členský stát využíval posuzovací pravomoci na základě druhého pododstavce v závislosti na zájmech nesouvisejících s uvedenými cíli, a tak, aby Komisi byla v tomto ohledu umožněna účinná kontrola.
(viz body 41 a 54)