Věc T-36/10
Internationaler Hilfsfonds eV
v.
Evropská komise
„Žaloba na neplatnost – Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Dokumenty týkající se smlouvy LIEN 97-2011 – Odpověď na původní žádost – Lhůta k podání žaloby – Zjevná nepřípustnost – Implicitní odepření přístupu – Právní zájem na zahájení a pokračování v řízení – Výslovné rozhodnutí přijaté po podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“
Shrnutí usnesení
1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Kogentní charakter – Přezkum unijním soudem i bez návrhu
(Článek 263 šestý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 101 odst. 2)
2. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty vyvolávající právně závazné účinky – Nečinnost nebo nedostatek jednání orgánu – Pokládání za implicitní zamítavé rozhodnutí – Vyloučení – Meze – Absence odpovědi na potvrzující žádost ve stanovené lhůtě
(Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 8 odst. 3)
3. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na pokračování v řízení – Zánik z důvodu události, ke které došlo po podání žaloby
(Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)
4. Řízení – Náklady řízení – Skutečnost, že orgán zjevně překročí lhůtu stanovenou k odpovědi na potvrzující žádost – Ochrana práv žalobce, který vyžaduje podání žaloby na neplatnost proti implicitnímu zamítavému rozhodnutí – Rozhodnutí, že dotyčný orgán ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobce, které se vztahují k návrhovým žádáním směřujícím proti uvedenému rozhodnutí
(Jednací řád Tribunálu, čl. 87 odst. 6; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 8)
1. Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU má kogentní povahu, jelikož byla stanovena za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací a za účelem zabránění jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti, a je na soudu Unie, aby i bez návrhu ověřil, zda byla dodržena.
Žaloba, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise, kterým byl právnické osobě odepřen úplný přístup ke spisu týkajícímu se smlouvy podepsané mezi uvedenou právnickou osobou a Komisí, musí být kvalifikována jako opožděná, a musí být tedy odmítnuta jako zjevně nepřípustná, aniž je třeba přezkoumat ostatní námitky nepřípustnosti vznesené Komisí, jelikož k datu jejího podání tato lhůta již uplynula nejméně před jedním měsícem a třemi dny vzhledem ke lhůtě deseti dnů z důvodu vzdálenosti a v souladu s čl. 101 odst. 2 jednacího řádu s ohledem na to, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo úřední svátek, uplynutí lhůty se příslušným způsobem posune.
(viz body 31, 34–35)
2. Pouhé nepřijetí rozhodnutí orgánem nelze považovat za implicitní rozhodnutí, s výjimkou existence výslovných ustanovení, která by stanovovala lhůtu, po jejímž uplynutí by se mělo za to, že takové rozhodnutí orgánu, který měl zaujmout stanovisko, bylo přijato, a která by vymezovala obsah tohoto rozhodnutí, neboť jinak by došlo ke zpochybnění systému procesních prostředků zavedeného Smlouvou o FEU.
Jelikož ustanovení čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise jednak výslovně stanoví lhůtu, po jejímž uplynutí v případě neexistence rozhodnutí v odpověď na potvrzující žádost se má za to, že dotčený orgán přijal implicitní rozhodnutí, a jednak vymezují obsah tohoto rozhodnutí, a sice že jde o zamítavé rozhodnutí a jelikož krom toho zákonodárce v tomto čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 výslovně stanovil, že žadatel je oprávněn zahájit proti tomuto implicitnímu zamítavému rozhodnutí soudní řízení podle odpovídajících ustanovení Smlouvy o FEU, nevydání rozhodnutí orgánu v návaznosti na potvrzující žádost podanou v souladu s nařízením č. 1049/2001 je třeba považovat za implicitní zamítavé rozhodnutí, které může být předmětem soudního řízení v souladu s ustanoveními článku 263 SFEU.
(viz body 38, 40–42)
3. Třebaže se podmínky přípustnosti žaloby na neplatnost s výhradou odlišné otázky ztráty zájmu na pokračování v řízení posuzují k okamžiku podání žaloby, v zájmu řádného výkonu spravedlnosti však tato úvaha nemůže bránit Tribunálu v konstatování, že o žalobě již není třeba rozhodnout, pokud žalobce, který původně měl právní zájem na podání žaloby, úplně ztratil osobní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí v důsledku určité události nastalé v době po podání uvedené žaloby. Aby totiž žalobce mohl pokračovat v řízení směřujícím ke zrušení rozhodnutí, musí si zachovat osobní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí, neboť jinak, jestliže žalobce v průběhu řízení ztratí právní zájem na pokračování v řízení, by rozhodnutí Tribunálu ve věci samé nemohlo žalobci přinést žádný prospěch.
Již není třeba rozhodovat o žalobě směřující proti implicitnímu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přístup k dokumentům podané v souladu s nařízením č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, jelikož žalobkyně již nemá osobní zájem na zrušení uvedeného rozhodnutí v důsledku toho, že Komise přijala nové rozhodnutí, ve kterém výslovně odpověděla na potvrzující žádost, a tudíž konkludentně vzala implicitní zamítavé rozhodnutí zpět.
(viz body 46, 50)
4. V situaci, kdy orgán zjevně překročil požadovanou lhůtu, kterou měl na základě ustanovení článku 8 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise k tomu, aby odpověděl na potvrzující žádost, takže žalobkyně neměla jinou možnost než za účelem ochrany svých práv podat žalobu proti implicitnímu zamítavému rozhodnutí, je důvodné rozhodnout, že tento orgán ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů žalobkyně vynaložených pokud jde o návrhová žádání směřující ke zrušení uvedeného implicitního zamítavého rozhodnutí.
(viz bod 55)