Žaloba podaná dne 29. ledna 2010 - Bank Melli Iran v. Rada

(Věc T-35/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bank Melli Iran (Teherán, Írán) (zástupce: L. Defalque, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit bod 4 část B nařízení Rady (ES) č. 1100/2009 o omezujících opatřeních vůči Íránu, jakož i rozhodnutí Rady ze dne 18 listopadu 2009;

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Prostřednictvím této žaloby se žalobkyně domáhá částečného zrušení nařízení Rady (ES) č. 1100/2009 ze dne 17. listopadu 2009¹, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu² a zrušuje rozhodnutí 2008/475/ES³ v rozsahu, v němž zahrnuje žalobkyni do seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž prostředky a finanční zdroje jsou zmraženy v souladu s uvedenými ustanoveními.

Žalobkyně usiluje o zrušení bodu 4 části B přílohy v rozsahu, v němž se jí týká a na podporu své žaloby uplatňuje čtyři žalobní důvody:

Zaprvé, žalobkyně tvrdí, že přijetím napadeného nařízení a rozhodnutí bylo porušeno její právo na obranu a konkrétně její právo na nestranné vyslechnutí, jelikož neobdržela žádné důkazy nebo dokumenty na podporu tvrzení Rady. Dále uvádí, že dodatečná tvrzení týkající se rozhodnutí z roku 2008 jsou vágní, nejasná a není možné, aby na ně žalobkyně odpověděla, protože jí bylo upřeno právo na to, aby byla vyslechnuta.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že žalovaná porušila svou povinnost poskytnout dostatečné odůvodnění.

Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že Rada neuvedla individuální a specifické důvody pro napadené akty, čímž porušila čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007.

Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že se žalobkyně dopustila chyby ve výkladu čl. 7 odst. 2 písm. a), b) a c) nařízení č. 423/2007, jelikož Rada podle názoru žalobkyně nevysvětlila, jak běžné bankovní aktivity žalobkyně prokazují její účast nebo přímé spojení s činnostmi citlivými z hlediska šíření jaderných zbraní.

Žalobkyně nadto zpochybňuje legalitu rozsudku Tribunálu ze dne 14. října 2009⁴, proti kterému se žalobkyně odvolala k Soudnímu dvoru⁵, kterým Tribunál zamítl její žalobu na zrušení rozhodnutí Rady 2008/475/ES⁶ ze dne 23. června 2008. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v tom, že rozhodl, že nařízení č. 423/2007 a rozhodnutí 2008/475/ES byly legálně přijaty kvalifikovanou většinou a nikoliv jednomyslně všemi členy. Podle názoru žalobkyně, vzhledem k tomu, že nařízení č. 423/2007 představuje právní základ pro přijetí nařízení a rozhodnutí napadených touto žalobou, je výše uvedené odůvodnění použitelné na tuto žalobu. Žalobkyně tudíž tvrdí, že Rada porušila podstatné procesní náležitosti stanovené Smlouvou, právními pravidly k jejímu provedení a čl. 7 odst. 2 společného postoje 2007/140/SZBP⁷.

Žalobkyně dále zpochybňuje rozsudek Tribunálu v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, že posuzovací pravomoc Rady, založená na čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 je autonomní a tudíž odmítla relevantnost rozhodnutí Rady Bezpečnosti OSB, čímž porušila zásady proporcionality a ochrany vlastnického práva. Žalobkyně tvrdí, že se stejné odůvodnění použije na nařízení a rozhodnutí napadená touto žalobou, jelikož Rada nevzala v úvahu rozhodnutí RB OSN a tudíž porušila zásady proporcionality a ochrany vlastnického práva.

____________

¹ - Úř. věst. L 303, s. 31.

² - Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1).

³ - Rozhodnutí Rady ze dne 23. června 2008 , kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 163, s. 29).

⁴ - Věc T-390/08, Bank Melli Iran, v. rada, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí.

⁵ - C-548/09 P, Bank Melli Iran v. Rada.

⁶ - Úř. věst. 2008 L 163, s. 29.

⁷ - Společný postoj Rady 2007/140/CFSP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, Úř. věst. 2007 L 61, s. 49.