Věc T‑197/13
Marques de l’État de Monaco (MEM)
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropského společenství – Slovní ochranná známka MONACO – Absolutní důvody pro zamítnutí – Popisný charakter – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 151 odst. 1 a čl. 154 odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009 – Částečné zamítnutí ochrany“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 15. ledna 2015
1. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Odůvodnění rozhodnutí – Článek 75 první věta nařízení č. 207/2009 – Stejný rozsah působnosti jako u článku 296 SFEU
(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 207/2009, čl. 75 první věta)
2. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Majitelé ochranných známek Společenství – Rozsah osobní působnosti – Třetí stát, jenž je subjektem mezinárodního práva, a společnost se sídlem na jeho území – Zahrnutí
(Nařízení Rady č. 207/2009, článek 5)
3. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Otázky formulované v rámci žaloby na neplatnost podané k Tribunálu – Nepřípustnost
(Články 256 a 267 SFEU; statut Soudního dvora, článek 51 a čl. 54 druhý pododstavec; jednací řád Tribunálu, článek 112)
4. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Absolutní důvody pro zamítnutí – Ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit k označení vlastností výrobku nebo služby – Posouzení popisného charakteru označení – Zeměpisné názvy
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. c)]
5. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Absolutní důvody pro zamítnutí – Ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit k označení vlastností výrobku nebo služby – Ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost – Slovní ochranná známka MONACO
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. b) a c)]
6. Ochranná známka Společenství – Rozhodnutí Úřadu – Zásada rovného zacházení – Zásada řádné správy – Dřívější rozhodovací praxe Úřadu – Zásada legality
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 16, 19)
2. Ze znění článku 5 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství, jenž upravuje rozsah osobní působnosti tohoto nařízení, vyplývá, že každá právnická osoba, včetně veřejnoprávního subjektu, může požádat o udělení výhod vyplývajících z ochrany ochranné známky Společenství. Totéž tedy platí pro společnost se sídlem na území třetího státu, ale rovněž pro tento stát samotný, jenž je sice subjektem mezinárodního práva, ale ve smyslu unijního práva představuje veřejnoprávní právnickou osobu.
Z toho vyplývá, že jestliže třetí stát prostřednictvím své vlády podal přihlášku směřující k tomu, aby Unie byla vyznačena v mezinárodním zápise ochranné známky, sám se o své vůli začlenil do působnosti nařízení č. 207/2009, a mohl proti němu tedy být vznesen kterýkoli z důvodů pro absolutní zamítnutí uvedených v článku 7 uvedeného nařízení. Jinak řečeno, v této situaci se nejedná o to, že se působnost unijního práva rozšiřuje na území třetího státu, ale o to, že tento třetí stát o své vůli hodlal využít výhody z uplatňování tohoto práva.
(viz body 30 až 32)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 37 až 40)
4. Pokud se jedná konkrétně o označení nebo údaje, které mohou sloužit k označení zeměpisného původu kategorií výrobků, pro které je zápis ochranné známky požadován, zejména zeměpisné názvy, existuje obecný zájem na zachování jejich dostupnosti zejména z důvodu jejich schopnosti nejen případně odhalit jakost a další vlastnosti dotyčných kategorií výrobků nebo služeb, ale rovněž různě ovlivnit preference spotřebitelů například tím, že spojí výrobky nebo služby s místem, které může vyvolat pozitivní pocity.
Kromě toho je třeba uvést, že je jednak vyloučen zápis zeměpisných názvů jako ochranných známek, pokud tyto názvy označují určitá zeměpisná místa, která jsou již proslulá nebo známá v souvislosti s dotyčnou kategorií výrobků nebo služeb, a která tedy vykazují spojitost s těmito výrobky nebo službami pro zúčastněné kruhy, a jednak je vyloučen zápis zeměpisných názvů, které mohou být užívány podniky a rovněž musejí zůstat dostupné pro tyto podniky jako označení zeměpisného původu dotyčné kategorie výrobků nebo služeb. Je však třeba uvést, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství v zásadě nebrání zápisu zeměpisných názvů, které nejsou zúčastněným kruhům známy nebo nejsou alespoň známy jako označení zeměpisného místa nebo dále názvů, u kterých není z důvodu vlastností označeného místa pravděpodobné, že by zúčastněné kruhy mohlo napadnout, že dotčená kategorie výrobků nebo služeb pochází z tohoto místa nebo že je v něm koncipovaná.
S ohledem na výše uvedené může být posouzení popisné povahy označení provedeno pouze jednak ve vztahu k dotčeným výrobkům nebo službám a jednak ve vztahu k jeho pochopení relevantní veřejností. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) je při tomto posouzení povinen prokázat, že zeměpisný název je známý zúčastněným kruhům jako označení místa. Navíc je třeba, aby dotčený název vykazoval v současnosti u zúčastněných kruhů spojitost s kategorií dotčených výrobků nebo služeb, nebo aby bylo rozumné očekávat, že takový název by mohl v očích této veřejnosti označovat zeměpisný původ uvedené kategorie výrobků nebo služeb. V rámci tohoto přezkumu je třeba konkrétněji zohlednit více či méně velké povědomí zúčastněných kruhů o dotčeném zeměpisném názvu, jakož i vlastnosti místa označeného tímto názvem a vlastnosti dotyčné kategorie výrobků nebo služeb.
(viz body 47 až 51)
5. Pro výrobky uvedené v přihlášce ochranné známky Společenství vykazuje slovní označení MONACO, jehož zápis je požadován pro „Magnetické nahrávací nosiče“, „Výrobky z těchto materiálů [papír, karton], nezařazené v jiných třídách; tiskoviny; fotografie“, „Doprava; cestovní ruch“, „Zábava; sportovní činnosti“ a „Přechodné ubytování“ patřící do tříd 9, 16, 39, 41 a 43 ve smyslu Niceské dohody, popisný charakter ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství, jestliže byl prokázán dostatečně přímý a konkrétní vztah mezi těmito výrobky a službami a dotčeným označením, aby bylo možno dospět k závěru, že výraz „monaco“ může sloužit v oblasti obchodu k označení zeměpisného původu nebo místa určení výrobků nebo místa poskytování služeb.
Je totiž nesporné, že výraz „monaco“ je název světově známého knížectví bez ohledu na jeho plochu přibližně 2 km2 a počet obyvatel nepřevyšující 40 000, a to již z důvodu proslulosti jeho knížecí rodiny, organizace automobilových závodů formule 1 a cirkusového festivalu. Známost Monackého knížectví je ještě vyšší mezi občany Unie, zejména z důvodu jeho hranic s jedním z členských států, a sice Francií, jeho blízkosti k jinému členskému státu, a sice Itálii, a tím, že se v tomto státě používá stejná měna, již používá 19 z 28 členských států, a sice euro. Výraz „monaco“ tedy bez ohledu na lingvistickou příslušnost relevantní veřejnosti evokuje zeměpisné území téhož názvu.
Kromě toho slovní ochranná známka, která je popisem vlastností výrobků nebo služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, na základě této skutečnosti nezbytně postrádá rozlišovací způsobilost ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení. Dotčené označení tedy nemůže mít rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, a tedy ani ve smyslu čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení.
(viz body 52, 53, 55, 58, 67, 68)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 59)