Věc T‑453/11
Gilbert Szajner
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství LAGUIOLE – Starší francouzská obchodní firma Forge de Laguiole – Článek 53 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 21. října 2014
1. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba podaná k unijnímu soudu – Pravomoc Tribunálu – Nový přezkum skutkových okolností ve světle důkazů předložených poprvé až před ním – Vyloučení
(Nařízení Rady č. 207/2009, článek 65)
2. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba podaná k unijnímu soudu – Legalita rozhodnutí odvolacího senátu – Zohlednění poznatků vycházejících z vnitrostátních právních předpisů nebo vnitrostátní judikatury, které nebyly uplatněny před Úřadem, pro účely výkladu vnitrostátního práva – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 207/2009, článek 65)
3. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Relativní důvody neplatnosti – Existence staršího práva uvedeného v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 – Podmínky – Výklad s ohledem na unijní právo – Posouzení na základě kritérií stanovených vnitrostátním právem upravujícím namítané označení
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 1 odst. 2, čl. 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 1 písm. c)]
4. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba podaná k unijnímu soudu – Legalita rozhodnutí odvolacího senátu – Zohlednění rozsudku vydaného po napadeném rozhodnutí, představujícího obrat ve vnitrostátní judikatuře, pro účely výkladu vnitrostátního práva – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 207/2009, článek 65)
5. Ochranná známka Společenství – Podání přihlášky ochranné známky Společenství – Identifikace výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka – Užití obecných označení uvedených v záhlavích tříd Niceského třídění – Dosah (Nařízení Komise č. 2868/95, pravidlo 2 odst. 4)
6. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Relativní důvody neplatnosti – Existence staršího práva uvedeného v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 – Vysoká rozlišovací způsobilost staršího práva – Kritéria posouzení
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4 a 5)
7. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Relativní důvody neplatnosti – Existence staršího práva uvedeného v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 – Slovní ochranná známka LAGUIOLE – Obchodní firma Forge de Laguiole (Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 21)
2. Účastníkům řízení ani samotnému Tribunálu nelze bránit v tom, aby se při výkladu vnitrostátního práva, na které odkazuje unijní právo, inspirovali poznatky vycházejícími z vnitrostátních právních předpisů nebo vnitrostátní judikatury, jelikož se nejedná o to, že je odvolacímu senátu vytýkáno, že nezohlednil skutkové okolnosti v určitém rozsudku vnitrostátního soudu, ale o uplatnění právních ustanovení nebo judikatury na podporu žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného uplatnění ustanovení vnitrostátního práva odvolacími senáty.
I když je skutečností, že účastník řízení, který žádá o uplatnění vnitrostátní normy, je povinen předložit Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) údaje dokládající, co je obsahem této normy, neznamená to však, že by uplatnění vnitrostátní normy ze strany Úřadu nemohlo být přezkoumáno Tribunálem ve světle vnitrostátního rozsudku, který byl vydán po přijetí rozhodnutí Úřadu a na který se jeden z účastníků řízení odvolával poprvé až před Tribunálem.
(viz body 23, 24)
3. Podle čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství, ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení, existence označení, které není ochrannou známkou, umožňuje prohlásit ochrannou známku Společenství za neplatnou, pokud toto označení splňuje kumulativně čtyři podmínky: toto označení musí být užíváno v obchodním styku; jeho význam nesmí být pouze místní; právo k tomuto označení muselo vzniknout v souladu s právem členského státu, ve kterém bylo označení užíváno přede dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství; a konečně, toto označení musí svému majiteli přiznat možnost zakázat užívání pozdější ochranné známky. Tyto čtyři podmínky omezují počet označení, která nejsou ochrannými známkami, jež mohou být uplatňována ke zpochybnění platnosti ochranné známky Společenství na celém území Společenství v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 207/2009.
První dvě podmínky, a sice podmínky týkající se užívání a významu uplatněného označení, který nesmí být pouze místní, vyplývají ze samotného znění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, a musejí být tedy vykládány s ohledem na unijní právo. Nařízení č. 207/2009 tak stanoví jednotné standardy, týkající se užívání označení a jejich významu, které jsou konzistentní se zásadami, ze kterých vychází systém zavedený tímto nařízením.
Z výrazu „pokud podle práva členského státu, které se na toto označení vztahuj[e]“, naproti tomu vyplývá, že další dvě podmínky, uvedené v čl. 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009, představují podmínky stanovené uvedeným nařízením, které se na rozdíl od předcházejících podmínek posuzují s ohledem na kritéria stanovená právem, které namítané označení upravuje. Tento odkaz na právo, jež uplatněné označení upravuje, je zcela odůvodněný, jelikož nařízení č. 207/2009 označením, na která se systém ochranné známky Společenství nevztahuje, přiznává možnost, aby byla uplatněna proti ochranné známce Společenství. Pouze právo, jež uplatněné označení upravuje, tedy umožňuje stanovit, zda je toto označení starší než ochranná známka Společenství a zda může odůvodnit zákaz užívání pozdější ochranné známky.
(viz body 27–29)
4. Rozsudek vnitrostátního sodu, který představuje obrat v judikatuře, může být Tribunálem zohledněn při jeho přezkumu výkladu vnitrostátního práva ze strany Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), na které unijní právo odkazuje, i když je z pozdější doby než napadené rozhodnutí. Takové obraty se totiž v zásadě uplatní zpětně na existující situace.
Tato zásada je ospravedlněna důvodem, že se výklad právní normy podaný v judikatuře v určitém okamžiku nemůže lišit v závislosti na době posuzovaných skutečností a nikdo se nemůže dovolávat nabytého práva na neměnnou judikaturu. Ačkoli platí, že tato zásada může být zmírněna v tom smyslu, že ve výjimečných případech se soudy od ní mohou odchýlit s cílem upravit časový účinek zpětné účinnosti obratu v judikatuře, zůstává zpětná účinnost obratů zásadou.
Ačkoli je tedy rozsudek vnitrostátního soudu, který představuje obrat v judikatuře, jako takový novou skutečností, omezuje se na vyjádření vnitrostátního práva, které měl uplatnit Úřad v napadeném rozhodnutí a které má uplatnit Tribunál.
(viz body 45–50)
5. Niceské třídění má pouze administrativní účel a slouží pouze k usnadnění vypracování a vyřizování přihlášek ochranných známek v tom smyslu, že nabízí určité třídy a kategorie výrobků a služeb. Naproti tomu záhlaví tříd netvoří systém, v rámci něhož by bylo vyloučeno, že výrobek nebo služba obsažené v jedné třídě nebo kategorii mohou být též součástí jiné třídy nebo kategorie, jak vyplývá zejména z pravidla 2 odst. 4 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství.
(viz bod 88)
6. Existence vyšší než běžné rozlišovací způsobilosti z důvodu známosti, které se na trhu těší obchodní firma u veřejnosti, nutně předpokládá, že tuto obchodní firmu zná alespoň podstatná část dotyčné veřejnosti, aniž nutně musí mít dobré jméno ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství. Nelze obecně tvrdit, například uvedením určitých procentuálních údajů týkajících se stupně známosti obchodní firmy u veřejnosti v dotčených kruzích, že tato obchodní firma má vysokou rozlišovací způsobilost. Je však namístě uznat určitou vzájemnou závislost mezi známostí obchodní firmy u veřejnosti a rozlišovací způsobilostí této obchodní firmy v tom smyslu, že čím více je obchodní firma u cílové veřejnosti známá, tím více je její rozlišovací způsobilost posílena. Při přezkumu, zda má obchodní firma vysokou rozlišovací způsobilost z důvodu své známosti u veřejnosti, je třeba zohlednit všechny relevantní skutečnosti věci, tedy zejména podíl na trhu, který dotyčná společnost zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu jejího užívání, výši investic vynaložených podnikem na její propagaci, poměr zúčastněných kruhů, které díky obchodní firmě identifikují výrobky nebo služby jako pocházející od určitého podniku, a prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení.
(viz bod 132)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 161–166)