ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)

15. července 2015(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Určování cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání – Přiměřenost – Zásada personality trestů a sankcí – Plná jurisdikce“

Ve věci T‑422/10,

Trafilerie Meridionali SpA, dříve Emme Holding SpA, se sídlem v Pescaře (Itálie), zastoupená G. Visconti, E. Vassallo di Castiglione, M. Siragusa, M. Beretta a P. Ferrari, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené B. Gencarelli a V. Bottka, poté M. Bottka a R. Striani a nakonec Bottka a G. Conte, jako zmocněnci, ve spolupráci s P. Manzini, advokátem,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení a změnu rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel), ve znění rozhodnutí Komise C (2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutí Komise C (2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011,

TRIBUNÁL (šestý senát),

ve složení S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a A. M. Collins, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. července 2014,

vydává tento

Rozsudek(1)

[omissis]

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

42      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. září 2010 podala společnost Trame žalobu.

43      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 6. října 2010, podala společnost Trame návrh na nařízení předběžného opatření směřující k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

44      Rozhodnutím ze dne 29. října 2010 sdělil Tribunál (první senát) žalobkyni, že může uzpůsobit své žalobní důvody a návrhová žádání, aby tyto zohlednily změny provedené prvním pozměňujícím rozhodnutím.

45      Trame předložila vyjádření k prvnímu pozměňujícímu rozhodnutí v rámci repliky podané dne 19. dubna 2011.

46      Rozhodnutím ze dne 6. června 2011 požádal Tribunál Komisi o předložení dokumentů.

47      Dne 22. června 2011 oznámila Komise společnosti Trame druhé pozměňující rozhodnutí.

48      Dne 12. července 2011 zamítl předseda Tribunálu návrh na nařízení předběžného opatření pro nedostatek naléhavosti (usnesení ze dne 12. července 2011, Emme v. Komise, T‑422/10 R, EU:T:2011:349).

49      Dne 1. srpna 2011 předložila Trame svá vyjádření k druhému pozměňujícímu rozhodnutí.

50      Dne 20. října 2011 předložila Komise originál dupliky v jednacím jazyce, jakož i připomínky k vyjádření společnosti Trame k druhému pozměňujícímu rozhodnutí, čímž byla ukončena písemná část řízení.

51      V souvislosti se změnou složení senátů Tribunálu s účinností od 23. září 2013 byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému byla tudíž přidělena i projednávaná věc.

52      Předběžná zpráva upravená v čl. 52 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 byla předána šestému senátu dne 8. listopadu 2013.

53      Dne 17. prosince 2013 v rámci organizačních procesních opatření přijatých v souladu s článkem 64 jednacího řádu ze dne 2. května 1991, vyzval Tribunál účastnice řízení, aby odpověděly na řadu otázek, a Komisi, aby předložila dokumenty.

54      Dne 28. února 2014 společnost Trame a Komise vyhověly těmto žádostem. Trame v odpovědi uvedla, že dne 18. listopadu 2013 předložila Komisi novou žádost o zohlednění její neschopnosti zaplatit pokutu z důvodu hospodářské a finanční situace společnosti k tomuto datu.

55      Dne 16. května 2014 v rámci dokazování vyzval Tribunál Komisi na základě článku 65 svého jednacího řádu ze dne 2. května 1991 k předložení dokumentů, které Komise odmítla v odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 17. prosince 2013 předložit.

56      Dne 28. května 2014 předložila Komise požadované dokumenty, jež měla Trame před jednáním k dispozici.

57      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 2. července 2014.

58      Trame navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v části, v níž jí ukládá pokutu nebo snížil výši pokuty, která jí byla uložena;

–        nařídil na základě článku 68 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 předvolání a výslech zástupce společnosti Tréfileurope Italia ohledně kartelové dohody k osvědčení některých skutečností uvedených v bodě 98 žaloby;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

59      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl všechny návrhy žalobkyně;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

60      Trame uvádí na podporu své žaloby pět žalobních důvodů, které se týkají její účasti na kartelové dohodě a vlivu, jež tato účast mohla mít na určení výše pokuty: první žalobní důvod se týká jediného protiprávního jednání, druhý vyloučení lan ze tří pramenů z kartelové dohody, které se účastnila, třetí délky její účasti na protiprávním jednání, čtvrtý její okrajové role a neexistence dopadů kartelové dohody na trh a pátý úmyslnosti protiprávního jednání. Po druhém pozměňovacím rozhodnutí přizpůsobila Trame své žalobní důvody tak, že rovněž namítla porušení zásady proporcionality a rovného zacházení při určení výše pokuty na základě zacházení se společnostmi ArcelorMittal a Ori Martin ve srovnání s tím, kterého se dostalo žalobkyni. Trame rovněž namítá jako šestý žalobní důvod svou neschopnost zaplatit pokutu.

 A – Úvodní poznámky

 1. Obsah napadeného rozhodnutí

61      Z článku 1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že Trame porušila článek 101 SFEU a od 1. ledna 1994 článek 53 Dohody o EHP tím, že se v obdobích uvedených v napadeném rozhodnutí účastnila „souhrnu protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví předpínací oceli na vnitřním trhu a od 1. ledna 1994 v rámci EHP“ (dále jen „kartelová dohoda“ nebo „jediné protiprávní jednání“, které bylo podle obvykle užívané terminologie rovněž komplexním a trvajícím).

 a) Složky kartelové dohody a znaky jediného protiprávního jednání

62      V bodě 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí je kartelová dohoda popsaná jako „celoevropské uspořádání spočívající buďto v takzvané curyšské fázi a takzvané evropské fázi, nebo v národních či regionálních dohodách“. Body 123 až 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí stručně popisují tyto různé dohody a jednání ve vzájemné shodě, které jsou následně podrobně popsány a posouzeny na základě čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP. Kartelová dohoda se zjednodušeně skládá z následujících ujednání:

–        curyšský klub, první fáze celoevropské dohody. Tato dohoda trvala od 1. ledna 1984 do 9. ledna 1996 a týkala se stanovování kvót pro jednotlivé země (Německo, Rakousko, Benelux, Francie, Itálie a Španělsko), rozdělení zákazníků, cen a výměny citlivých obchodních informací. Jejími členy byly společnosti Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK a Redaelli, která zastupovala více italských podniků přinejmenším od roku 1993 a 1995, později se k těmto členům připojily společnosti Emesa v roce 1992 a Tycsa v roce 1993;

–        klub Italia, národní dohoda, která trvala od 5. prosince 1995 do 19. září 2002. Tato dohoda se týkala stanovování kvót pro Itálii, jakož i pro vývozy z této země do zbytku Evropy. Jejími členy byly italské podniky Redaelli, ITC, CB a Itas, později se k nim připojily společnosti Tréfileurope a Tréfileurope Italia (3. dubna 1995), SLM (10. února 1997), Trame (4. března 1997), Tycsa (17. prosince 1996), DWK (24. února 1997) a Austria Draht (15. dubna 1997);

–        jižní dohoda, regionální dohoda sjednaná a uzavřená v roce 1996 italskými podniky Redaelli, ITC, CB a Itas, spolu se společnostmi Tycsa a Tréfileurope za účelem stanovení míry přístupu každého z účastníků do jižních zemí (Španělsko, Itálie, Francie, Belgie a Lucembursko) a zavázání se ke společnému vyjednávání kvót s ostatními výrobci ze severní Evropy;

–        klub Evropa, druhá fáze celoevropské dohody. Tato dohoda byla uzavřena v květnu 1997 společnostmi Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK, Tycsa a Emesa (označovanými jako „stálí členové“ nebo „šest výrobců“) a ukončena v září 2002. Dohoda měla za cíl překonat krizi curyšského klubu a rozdělit si nové kvóty (vypočítané za období od čtvrtého čtvrtletí 1995 do prvního čtvrtletí 1997), rozdělit si zákazníky a stanovit ceny. Šest výrobců dohodlo koordinační pravidla zahrnující jmenování koordinátorů odpovědných za provádění opatření v jednotlivých zemích a za koordinaci s ostatními dotčenými podniky působícími v dotčených zemích nebo ve vztazích k týmž zákazníkům. Jejich zástupci se pravidelně setkávali na různých úrovních, aby dohlédli na provádění dohod. Vyměňovali si citlivé obchodní informace. V případě odchylek od dohodnutého chování se uplatňoval systém kompenzací;

–        koordinace týkající se zákazníka – společnosti Addtek. V rámci tohoto celoevropského uspořádání šest výrobců, k nimž se příležitostně připojovali italští výrobci a společnost Fundia, udržovalo rovněž dvoustranné (či vícestranné) kontakty a podílelo se na stanovení cen a přidělování zákazníků ad hoc v případě, že na tom byli zainteresováni. Společnosti Tréfileurope, Nedri, WDI, Tycsa, Emesa, CB a Fundia například společně koordinovaly ceny a objemy pro zákazníka Addtek. Tyto projekty se týkaly hlavně Finska, Švédska a Norska, ale také Nizozemska, Německa, baltských států a střední a východní Evropy. Koordinace týkající se společnosti Addtek se již odehrála během fáze curyšského klubu celoevropského uspořádání a byla prováděna přinejmenším do konce roku 2001;

–        jednání mezi evropským a italským klubem. V průběhu období od minimálně září 2000 do září 2002 se šest výrobců a společnosti ITC, CB, Redaelli, Itas a SLM, pravidelně scházelo za účelem integrace italských podniků jako stálých členů do evropského klubu. Italské podniky si přály navýšit italskou kvótu v Evropě, zatímco evropský klub podporoval udržení status quo. Za tímto účelem se konala setkání v rámci italského klubu s cílem definovat jednotnou pozici, setkání v rámci evropského klubu s cílem vyzkoušet tuto pozici a vymezit svou vlastní a setkání mezi účastníky klubu Evropa a italskými zástupci k dosažení dohody o rozdělení italských kvót na konkrétním trhu. Zúčastněné podniky si vyměňovaly citlivé obchodní informace. Pro potřeby přerozdělení evropských kvót s cílem začlenit italské výrobce, se tyto podniky dohodly na použití nového referenčního období (30. června 2000 – 30. června 2001). Tyto podniky se rovněž dohodly na objemu celkového vývozu italských podniků v Evropě tak, že si jej rozdělí podle jednotlivých zemí. Současně jednaly o cenách, přičemž členové klubu Evropa se na evropské úrovni snažili přijmout mechanismus stanovení cen používaný italskými výrobci v rámci klubu Italia;

–        klub España. Souběžně s celoevropským uspořádáním a s klubem Italia se pět španělských podniků [Trefilerías Quijano, Tycsa, Emesa, Galycas et Proderac (naposled uvedený podnik od května 1994)] a dva portugalské podniky (Socitrel od dubna 1994 a Fapricela od prosince 1998) dohodlo, že ve Španělsku a Portugalsku, za období minimálně od prosince 1992 do září 2002, zachovají stabilitu svého tržního podílu, stanoví kvóty, rozdělí si zákazníky i ohledně veřejných zakázek na stavební práce, a budou určovat ceny a platební podmínky. Kromě toho si vyměnily citlivé obchodní informace.

63      Podle Komise všechny dohody popsané výše v bodě 62 vykazují typické znaky jediného protiprávního jednání podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (napadené rozhodnutí, body 135, 609 odůvodnění a část 12.2.2).

64      Komise měla zvláště za to, že výše uvedená ujednání byla součástí celkového plánu, který určoval hlavní činnost členů kartelové dohody ve všech zeměpisných oblastech a že „tyto podniky omezily své individuální obchodní jednání, aby dosáhly jediného protisoutěžního cíle a jediného obchodního protisoutěžního cíle, a to narušení nebo odstranění běžných podmínek hospodářské soutěže na trhu s předpínací ocelí v EHP a nastolení celkové rovnováhy, zejména stanovením cen a kvót, přerozdělením si zákazníků a výměnou citlivých obchodních informací.“ (napadené rozhodnutí, bod 610 odůvodnění a část 9.3)

65      Komise v tomto ohledu uvedla:

„Plán, k němuž se zavázaly podniky DWK, WDI, Tréfileurope, Tycsa, Emesa, Fundia, Austria Draht, Redaelli, CB, ITC, Itas, SLM, Trame, Proderac, Fapricela, Socitrel, Galycas a Trefilerías Quijano (nikoli však všechny zároveň), byl vyvíjen a uskutečňován v období nejméně osmnáct let, prostřednictvím soboru koluzních ujednání, specifických dohod nebo jednání ve vzájemné shodě. Jeho jediný a společný cíl spočíval v omezení hospodářské soutěže mezi účastníky za použití podobných mechanismů ke sledování zmíněného cíle (viz část 9.3.1). I v případě, že některé ujednání působilo problém, ostatní fungovala normálně.“ (napadené rozhodnutí, bod 612 odůvodnění)

66      V rámci odůvodnění Komise zdůraznila:

–        „Fáze curyšského klubu a klubu Evropa z celoevropského ujednání byly součástí jediného protiprávního jednání, které nebylo přerušeno obdobím krize mezi 9. lednem 1996 a 12. květnem 1997. […] Mimoto podobně jako curyšský klub, účastníci klubu Evropa pokračovali ve stanovování kvót, rozdělování si zákazníků a stanovování cen. Jejich jednání a dohoda směřovaly k témuž území jako curyšský klub, ale rozšířenému o několik dalších zemí.“ (bod 613 odůvodnění)

–        „Samotná organizace kartelové dohody (zvláště systém koordinace […]) a jeho uplatňování v praxi […] ukazují, že celoevropská, iberská a italská ujednání představují jediné protiprávní jednání. Podstatná rozhodnutí, jako stanovení evropských kvót vztahujících se na referenční území, které se v průběhu času vyvíjelo […] vypočítaných z objemu prodeje za aktualizované referenční období […], byla přijímána na úrovni řídících orgánů během vícestranných setkání mezi šesti výrobci klubu Evropa […]. Vedení společností rovněž jednalo o rozdělení určitých (referenčních) zákazníků (např. Betonson a Addtek […]) či stanovení minimálních cen pro určité země a pro určité referenční zákazníky. Někteří stálí členové celoevropských ujednání byli na úrovni prodejců pověřeni, aby nejprve ověřovali uskutečňování dohod uzavřených na evropské úrovni v jedné nebo více zemích, zejména pokud se jednalo o koordinaci cen a zákazníků (včetně Itálie, Španělska a Portugalska, které byly součástí referenčního území, a států původu členů klubu Italia a España) a následně, aby navazovali kontakty s ostatními zainteresovanými výrobci působícími v příslušných zeměpisných oblastech (včetně těch v rámci ujednání klubu Italia a klubu España, a např. společnost Fundia za účelem koordinace týkající se zákazníka Addtek).“ (bod 614 odůvodnění)

–        „Konkrétní fungování kartelové dohody rovněž ukazuje, že celoevropské a národní ujednání představují jediné protiprávní jednání: od počátku bylo iberské a italské ujednání úzce spojeno s ujednáním celoevropským. Systém kvót klubu Italia sloužil jako vzor k vytvoření systému kvót curyšského klubu, během fáze curyšského klubu a období krize, účastníci curyšského klubu a klubu Italia vyjednávali a uzavírali ujednání o kvótách, cenách a rozdělení zákazníků jak pro Itálii, tak pro ostatní evropské trhy referenčního území. Přestože již italští výrobci nebyli stálými členy klubu Evropa, byla koordinace mezi oběma kluby zajišťována společností Tréfileurope, koordinátorkou pro Itálii, která se účastnila téměř všech jednání klubu Italia, a mohla tedy ovlivnit vyjednávání a jednání v rámci klubu, což umožňovalo všem účastníkům zohlednit plány a dohody uzavřené v jiném klubu. To platí i pro společnosti DWK, Tycsa a později Nedri, celoevropské výrobce, kteří se rovněž běžně účastnili setkání klubu Italia a dvoustranných jednání s italskými výrobci. Stejným způsobem vyjednávali a uzavírali dohody výrobci z curyšského klubu/klubu Evropa a klubu España o kvótách, cenách a rozdělení zákazníků, a to jak v rámci klubu, tak na dvoustranné bázi. Společnosti Tycsa (koordinátorka pro Španělsko a Portugalsko) a Emesa, jež se účastnily obou klubů, mohly opět ovlivňovat jednání v rámci jednoho klubu s ohledem na cíle a dohody schválené v rámci druhého klubu. Jednání probíhající ve všech třech klubech se často týkala vyjednávání, dohod nebo rozhodnutí přijatých v ostatních klubech. Od 11. září 2000 zintenzivnila vyjednávání mezi hlavními výrobci předpínací oceli mimo jiné o rozšíření systému kvót klubu Evropa na všechny velké výrobce předpínací oceli […].“ (bod 615 odůvodnění)

–        Z těchto důvodů považuje Komise opatření dohodnutá a přijatá na národní a regionální úrovni (iberské, italské či jižní) za ucelený soubor opatření propojených s ujednáními na celoevropské úrovni. Ze skutečností uvedených v kapitole IV., vztahující se k popisu skutkového stavu, jasně vyplývá, že všichni účastníci protisoutěžních dohod přistoupili a v různé míře (podle toho, zda se účastnili jedné nebo více dohod) přispívali ke společnému protisoutěžnímu plánu. (bod 616 odůvodnění)

67      Pokud jde konkrétněji o pokračování účasti na protiprávním jednání, podala Komise dvě následující vyjádření:

–        na jedné straně se „[v]šichny osoby, jimž je určeno [napadeného rozhodnutí] účastnily kartelové dohody, která trvala více než osmnáct let, a několik z nich se současně účastnilo různých úrovní této kartelové dohody. Skutečnost, že se určitý podnik přímo nepodílel na všech prvcích zakládajících celkovou kartelovou dohodu, jej nemůže zprostit odpovědnosti za porušení článku 101 SFEU nebo článku 53 Dohody o EHP. V projednávaném případě skutečnost, že se některé podniky neúčastnily všech celoevropských nebo národních setkání nijak nebrání posouzení jejich účasti na kartelové dohodě, neboť se všechny nacházely v situaci, kdy byly informovány a mohly zohlednit a využít informace vyměněné se svými konkurenty při určování svého obchodního jednání na trhu. Jak bylo uvedeno výše, většina účastníků přistoupila na obecný systém a používala jej v období několika let tím, že užívala stejných mechanismů a sledovala stejný společný cíl, kterým bylo omezení hospodářské soutěže. […] Všichni adresáti také věděli, že se účastní obecného systému používaného na různých úrovních, i když u některých z nich byla tato znalost prokázána až v poměrně pozdním stadiu protiprávního jednání.“ (napadené rozhodnutí, bod 622 odůvodnění)

–        na druhé straně „[v]šak míra účasti každého podniku na kartelové dohodě nebyla totožná s ohledem na délku jejich osobní účasti na kartelové dohodě […], jejich zeměpisnou přítomnost (území výroby a prodeje), resp. jejich velikost (velcí nebo malí účastníci trhu). Všechny tyto skutečnosti jsou přezkoumávány v kapitole VIII [napadeného rozhodnutí týkajícího se skutečností zohledněných při určení výše pokut].“ (napadené rozhodnutí, bod 623 odůvodnění)

 b) Skutečnosti týkající se Trame

68      Účast Trame na kartelové dohodě podle článku 1 napadeného rozhodnutí (viz bod 61 výše) byla shledána za období od 4. března 1997 do 19. září 2002.

69      Hlavní důkazy prokazující tuto účast jsou následující:

 Klub Italia (od 4. března 1997 do 19. září 2002)

70      Komise má za to, že se Trame účastnila klubu Italia od 4. března 1997 do 19. září 2002 (napadené rozhodnutí, body 124, 385 a následující odůvodnění, jakož i 467 až 473 v části 9.2.1.8 nadepsané „Individuální účast v klubu Italia“).

71      Z napadeného rozhodnutí zejména vyplývá, že:

–        účast Trame na kartelové dohodě potvrzují četné dokumenty objevené při kontrolách a prohlášení učiněná přinejmenším třemi účastníky kartelové dohody (společnostmi SLM, Redaelli a Tréfileurope) (napadené rozhodnutí, bod 467 odůvodnění);

–        i když se Trame neúčastnila rozdělení italského trhu od počátku, rozhodli se účastníci setkání ze dne 18. prosince 1995 (Redaelli, Itas, CB a ITC) informovat zejména Trame o závěrech týkajících se nových cen pro rok 1996. Stejně tak během setkání ze dne 17. prosince 1996 byla rozdána tabulka ukazující přidělení tun na zákazníka a seznam hlavních dodavatelů pro určitý počet zákazníků na italském trhu v roce 1997. I když kolonky týkající se Trame zůstaly prázdné, zohlednění podniku v tabulce naznačuje, že se mezi stranami uskutečnila jednání nebo byla tato jednání přinejmenším zamýšlena (napadené rozhodnutí, bod 467 odůvodnění);

–        první zmínka o přímém kontaktu klubu Italia s Trame je dokument týkající se setkání ze dne 4. března 1997. Tento dokument obsahuje rukopisné poznámky ze setkání, ze kterých vyplývá, že „Trame informovala členy klubu Italia, že se chce účastnit italské dohody“ („Trame si přeje se účastnit – od příště“) (napadené rozhodnutí, bod 467 odůvodnění);

–        Trame se účastnila setkání klubu Italia ze dne 10. března 1997 (napadené rozhodnutí, bod 467 odůvodnění);

–        v průběhu správního řízení přiznala Trame účast na setkáních klubu Italia nejprve při šesti příležitostech, a to 5. října 1998, 9. listopadu 1998, 18. ledna 1999, 8. února 1999, 22. února 1999 a 15. března 1999 (v poznámce pod čarou je upřesněno, že Trame přesto popírá uzavření ujednání o kartelové dohodě a tvrdí, že se omezila toliko na účast na setkáních s cílem obdržet informace), následně mezi 28. únorem 2000 a 19. červnem 2000 (v poznámce pod čarou je upřesněno, že Trame zejména připouští účast na setkáních ze dne 28. února 2000, 6. března 2000, 13. března 2000, 21. března 2000, 15. května 2000, 12. června 2000 a 19. června 2000) a nakonec na setkáních ze dne 10. dubna 2001 a ze dne 16. září 2002 (napadené rozhodnutí, bod 468 odůvodnění);

–        účast Trame na klubu Italia nebyla nikdy přerušena mezi 4. březnem 1997 a 19. zářím 2002. Co se týká setkání klubu Italia konaných mezi 15. března 1999 a 28. února 2000, přes neúčast Trame na těchto setkáních, byli ostatní účastníci kartelové dohody nadále informováni o údajích týkajících se Trame a její případ byl nadále projednáván. Její neúčast byla výslovně zaznamenána na setkáních ze dne 12. července 1999 a ze dne 17. ledna 2000, z čehož lze usuzovat, že byla její přítomnost očekávána, a nic nedokazuje, že by se Trame od kartelové dohody někdy distancovala. Co se týká setkání konaných po červnu 2000, pokračovala účast Trame na kartelové dohodě nejen v průběhu setkání ze dne 10. dubna 2001 a dne 16. září 2002, na nichž připouští účast, ale také na setkáních ze dne 9. října 2000 a dne 30. července 2002, přičemž byl její případ nadále projednáván až do konce protiprávního jednání. (napadené rozhodnutí, body 469 a 470 odůvodnění).

72      Komise v souhrnu konstatovala, že se Trame přímo účastnila osmnácti setkání klubu Italia, na čtyřech setkáních tohoto klubu byla výslovně zmíněna její neúčast, což naznačuje, že byla její účast očekávána a v rámci klubu byl její případ soustavně projednáván (napadené rozhodnutí, poznámka pod bodem 468 odůvodnění).

 Klub Evropa a celoevropský systém (od 15. května 2000 do 19. září 2002)

73      K prokázání protiprávního jednání vytýkaného Trame jako jediného a trvajícího a zejména „individuálního vědomí této společnosti o účasti na celkovém systému“ (viz nadpis části 12.2.2.4 napadeného rozhodnutí) Komise uvedla:

„(651)      V odpovědi na oznámení námitek nevznesla Trame žádnou námitku ke znalosti jiných dohod. V každém případě má Komise důkaz o tom, že Trame věděla o různých úrovních kartelové dohody nebo si jich musela být vědoma. Např. během setkání ze dne 15. května 2000, kterého se Trame účastnila, společnost Tréfileurope prohlásila, že klub Evropa i klub Italia jsou oba v krizi […]. Dne 12. června 2000 se Trame účastnila setkání se společnostmi Redaelli, ITC, Itas, Tréfileurope Italia, CB, SLM, Tycsa a DWK, během něhož bylo naznačeno, že si klub Evropa stěžuje na společnost Tycsa, rovněž člena klubu España. Během tohoto setkání byly zmiňovány také jména dalších členů klubu España jako Socitrel a Fapricela […]. Dne 9. října 2000 se Trame navíc účastnila setkání, v průběhu kterého začali účastníci klubu Evropa a klubu Italia hledat společné řešení rostoucího vývozu italských výrobků do Evropy. Během téhož setkání šest výrobců (s výjimkou společnosti Emesa) a italští výrobci zejména analyzovali evropský trh a procentní podíly provázanosti […]. Z těchto důvodů Komise uzavřela, že přinejmenším od 15. května 2000 Trame věděla nebo měla vědět, že byla nedílnou součástí celkového celoevropského systému propojeného na několika úrovních, jehož cílem bylo stabilizovat trh s předpínací ocelí a předejít tak nízkým cenám. V každém případě během celého období protiprávního jednání, neuskutečnila Trame žádné prodeje mimo Itálii […]“.

74      Zároveň s účasti Trame v klubu Italia od 4. března 1997 do 19. září 2002 měla Komise rovněž za to, že počínaje 15. květnem 2000, Trame „věděla nebo vědět měla o různých úrovních kartelové dohody, a zejména o klubu Evropa“.

 c) Výpočet výše pokuty uložené Trame

75      Komise úvodem připomněla, že při stanovení výše pokuty musí v souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 zohlednit všechny relevantní okolnosti, a to zejména závažnost a dobu trvání protiprávního jednání. Komise rovněž upřesnila, že v tomto smyslu odkazuje na zásady vymezené v pokynech z roku 2006 (napadené rozhodnutí, bod 920 odůvodnění).

76      Pokuta ve výši 3,249 milionu eur uložená Trame byla vypočtena následovně.

77      Zaprvé Trame byla shledána odpovědnou za celkovou kartelovou dohodu na trhu s předpínací ocelí v EHP. Za účelem určení základní částky pokuty proto Komise v souladu s bodem 13 pokynů z roku 2006 uvedla, že zohlednila „hodnotu prodejů zboží a služeb podniku, kterých se týká protiprávní jednání v dotčeném zeměpisném území v EHP“ během posledního celého hospodářského roku její účasti na protiprávním jednání (napadené rozhodnutí, body 929 odůvodnění a následující).

78      V případě Trame byly zohledněny prodeje v hodnotě 8.231.277 eur (první pozměňovací rozhodnutí, bod 5). Jedná se o hodnotu prodejů předpínací ocele vztahující se k zeměpisnému území dotčenému protiprávním jednáním za období, jež se týká Trame, a to: Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Španělsko, Rakousko, Portugalsko, Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko (napadené rozhodnutí, body 931 a 932 odůvodnění). V projednávaném případě však byly zohledněny toliko prodeje Trame v Itálii, neboť během tohoto období Trame neuskutečnila žádné prodeje mimo Itálii (napadené rozhodnutí, bod 651 odůvodnění).

79      Zadruhé procentní podíl, který je třeba použít na takto vypočítanou hodnotu prodejů, závisí na závažnosti protiprávního jednání jako takového. V tomto ohledu Komise přihlédla na základě mnoha relevantních okolností projednávaného případu k povaze protiprávního jednání, kumulovanému tržnímu podílu všech dotčených podniků, zeměpisnému rozsahu protiprávního jednání a uskutečňování či neuskutečňování protiprávního jednání (napadené rozhodnutí, body 936 a následující odůvodnění).

80      Co se týká povahy protiprávního jednání, poukázala Komise na to, že celá kartelová dohoda předpokládala rozdělení trhu, přidělení zákazníků a horizontální dohody o cenách (napadené rozhodnutí, bod 939 odůvodnění).

81      Komise rovněž zohlednila skutečnost, že podniky zapojené do protiprávního jednání měly kumulovaný tržní podíl ve výši okolo 80 % (napadené rozhodnutí, bod 946 odůvodnění) a protiprávní jednání se vztahovalo na podstatnou část EHP. Pokud jde o Socitrel, Proderac, Fapricela a Fundia, podniky, z nichž se první tři účastnily pouze klubu España (pokrývajícího Španělsko a Portugalsko) nebo – v případě posledně jmenovaného – pouze koordinace společnosti Addtek a byla u nich prokázána znalost o jediném protiprávním jednání až ve velmi pozdním stadiu (17. května 2001 v případě společností Socitrel, Proderac a Fapricela a 14. května 2001 v případě společnosti Fundia), zohlednila Komise při určení podílu hodnoty prodejů, který je třeba zohlednit v rámci posouzení míry závažnosti protiprávního jednání omezenější zeměpisný rozsah. Komise měla za to, že pro ostatní účastníky klubu España (Emesa/Galycas, Tycsa / Trefilerías Quijano), kteří se zároveň podíleli na různých úrovních kartelové dohody nebo kterým mohla být prokázána znalost o jediném protiprávním jednání v mnohem dřívějším stadiu, byla situace odlišná. Stejně tak byla situace jiná pro účastníky klubu Italia na rozdíl od společností Socitrel, Proderac a Fapricela vzhledem k tomu, že se zeměpisný rozsah klubu Italia značně překrýval s rozsahem celoevropských dohod a daleko přesahoval zeměpisný rozsah klubu España (Španělsko a Portugalsko) (napadené rozhodnutí, bod 949 odůvodnění).

82      Pokud jde o uskutečňování dohod, má Komise za to, že i když ne vždy byly úplně úspěšné, byly tyto dohody skutečně prováděny (napadené rozhodnutí, bod 950 odůvodnění).

83      Vzhledem k okolnostem projednávaného případu a uvedeným kritériím měla Komise za to, že podíl hodnoty tržeb, který byl třeba zohlednit v rámci posouzení míry závažnosti protiprávního jednání, představoval v případě společnosti Fundia 16 %, v případě společností Socitrel, Fapricela a Proderac 18 % a 19 % pro všechny ostatní podniky, včetně Trame (napadené rozhodnutí, bod 953 odůvodnění).

84      Zatřetí doba trvání protiprávního jednání byla v případě Trame stanovena na pět let a šest měsíců, a to od 4. března 1997 do 19. září 2002 (napadené rozhodnutí, bod 956 odůvodnění).

85      Začtvrté, pokud jde o procentní podíl zahrnutý v základní částce nezávisle na délce účasti podniku na protiprávním jednání, měla Komise za přiměřený podíl ve výši 16 % v případě společnosti Fundia, 18 % v případě společností Socitrel, Fapricela a Proderac, a 19 % pro všechny ostatní podniky, včetně Trame (napadené rozhodnutí, bod 962 odůvodnění).

86      Zapáté Komise přezkoumala polehčující okolnosti uplatňované v průběhu správního řízení společností Trame. Jednalo se zejména o argumenty týkající se okrajové nebo pasivní role (napadené rozhodnutí, body 987 a 992 odůvodnění), vyhýbání se provádění protiprávních dohod nebo podstatně omezené účasti na protiprávním jednání (napadené rozhodnutí, body 1023 a 1025 odůvodnění); v tomto ohledu uznala Komise, stejně jako v případě společnosti Proderac, že role Trame byla „podstatně limitovanější než u dalších účastníků kartelové dohody a že by tak těmto podnikům mělo být přiznáno snížení“ a uvedla, že „Trame byla okrajovým účastníkem klubu Italia, což vytvářelo napětí mezi ní a ostatními účastníky“ a odůvodňuje to snížení výše pokuty o 5 %.

87      Proto Komise snížila základní částku pokuty z 10 milionů eur na 9,5 milionu eur. Vzhledem k tomu, že tato výše přesáhla hranici 10 % celkového obratu společnosti Trame dosaženého v roce 2009 (okolo 32,5 milionu eur), byla následně snížena na 3,249 milionu eur (napadené rozhodnutí, body 963, 1057 a 1071 odůvodnění).

 2. Připomenutí zásad

 a) Prokázání existence a doby trvání protiprávního jednání

88      Zaprvé je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou musí Komise prokázat nejen existenci kartelové dohody, ale také dobu jejího trvání. Zejména pokud jde o dokazování protiprávního jednání porušujícího čl. 101 odst. 1 SFEU, je Komise povinna prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání. Pochybnosti soudce v tomto ohledu musí být ku prospěchu podniku, kterému je rozhodnutí konstatující protiprávní jednání určeno. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala předmětné protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení nebo změně rozhodnutí, kterým je uložena pokuta. Za této situace je totiž nezbytné uplatnit zásadu presumpce neviny, která je jedním ze základních práv chráněných právním řádem Unie a je zakotvena v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání a na povahu a stupeň přísnosti souvisejících sankcí se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže uplatnitelných na podniky, v jejichž rámci může být rozhodnuto o pokutách či penále. Je rovněž nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k uvedenému protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy (viz rozsudek ze dne 17. května 2013, Trelleborg Industrie a Trelleborg v. Komise, T‑147/09 a T‑148/09, Sb. rozh., EU:T:2013:259, bod 50 a citovaná judikatura).

89      Mimoto je běžné, že činnosti, s nimiž jsou spojeny protisoutěžní dohody, se odehrávají tajně, schůzky se konají tajně a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jako jsou zápisy ze setkání, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů musí být tedy existence protisoutěžního jednání nebo dohody odvozena z určitého počtu shodujících se okolností a nepřímých důkazů, které, posuzovány jako celek, mohou být v případě neexistence jiného soudržného vysvětlení důkazem porušení pravidel hospodářské soutěže (viz rozsudek Trelleborg Industrie a Trelleborg v. Komise, bod 88 výše, EU:T:2013:259, bod 52 a citovaná judikatura).

90      Kromě toho judikatura vyžaduje, aby se Komise, pokud neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, opřela alespoň o důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty (viz rozsudek Trelleborg Industrie a Trelleborg v. Komise, bod 88 výše, EU:T:2013:259, bod 53 a citovaná judikatura).

 b) Pojem jediného protiprávního jednání ve smyslu komplexního protiprávního jednání

91      Zadruhé podle ustálené judikatury nemusí být porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP výsledkem jen jediného skutku, ale i řady skutků nebo trvajícího jednání, i když jeden nebo několik prvků této řady skutků nebo tohoto trvajícího jednání by mohly samy o sobě a nahlíženy jednotlivě zakládat porušení uvedeného ustanovení. Pokud se tak jednotlivé skutky začleňují do „celkového plánu“ z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (rozsudky ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, EU:C:1999:356, bod 81; ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, EU:C:2004:6, bod 258, a ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, Sb. rozh., EU:C:2012:778, bod 41).

92      Podnik, který se podílel na takovém jediném a komplexním protiprávním jednání chováním, které je mu vlastní, které spadá pod pojem dohody nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem narušujícím hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU a jehož účelem bylo přispět k uskutečňování protiprávního jednání jako celku, může tak být rovněž odpovědný za chování ostatních podniků v rámci téhož protiprávního jednání po celou dobu účasti na uvedeném protiprávním jednání. Tak je tomu, je-li prokázáno, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 91 výše, EU:C:1999:356, body 83, 87 a 203; Aalborg Portland a další v. Komise, bod 91 výše, EU:C:2004:6, bod 83, a Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 91 výše, EU:C:2012:778, bod 42).

93      Podnik se tedy mohl přímo účastnit všech protisoutěžních chování tvořících jediné a trvající protiprávní jednání a v tomto případě má Komise právo mu přičíst odpovědnost za veškeré takové chování, a tedy uvedené protiprávní jednání v plném rozsahu. Podnik se může rovněž přímo účastnit jen části protisoutěžních chování tvořících jediné a trvající protiprávní jednání, ale vědět o celém dalším plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání jiných účastníků kartelové dohody sledujících tytéž cíle nebo ho může rozumně předvídat a být připraven přijmout z toho plynoucí riziko. V takovém případě má Komise rovněž právo přičíst tomuto podniku odpovědnost za všechny protisoutěžní úkony tvořící takové protiprávní jednání, a v důsledku toho za protiprávní jednání jako celek (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 91 výše, EU:C:2012:778, bod 43).

94      Naproti tomu pokud se podnik přímo účastnil jednoho či více protisoutěžních jednání tvořících jediné a trvající protiprávní jednání, ale nebylo prokázáno, že svým jednáním zamýšlel přispět ke všem společným cílům sledovaným dalšími účastníky kartelové dohody a že věděl o veškerém dalším plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání uvedených účastníků sledujícím tytéž cíle nebo že ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko, Komise mu může přičíst jen odpovědnost za jednání, na kterých se přímo účastnil, a za jednání dalších účastníků sledujících tytéž cíle jako on, o němž je prokázáno, že o něm věděl nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 91 výše, EU:C:2012:778, bod 44).

95      To nicméně nemůže vést k tomu, že tento podnik bude zproštěn své odpovědnosti za chování, kterých se nesporně účastnil nebo za která může být skutečně shledán odpovědným. Takové rozdělení rozhodnutí Komise, které kvalifikuje komplexní kartelovou dohodu jako jediné a trvající protiprávní jednání, je však myslitelné pouze, pokud bylo uvedenému podniku při správním řízení umožněno obeznámit se s tím, že je mu vytýkána nejen účast na uvedeném protiprávním jednání, ale rovněž na určitých chováních, která jej tvoří, a tedy se v tomto bodě hájit, a pokud je uvedené rozhodnutí v tomto ohledu dostatečně jasné (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 91 výše, EU:C:2012:778, body 45 a 46).

96      Konečně skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál okrajovou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a určení pokuty (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 91 výše, EU:C:1999:356, bod 90; Aalborg Portland a další v. Komise, bod 91 výše, EU:C:2004:6, bod 86, a Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 91 výše, EU:C:2012:778, bod 45).

 c) Pojem distancování se v případě účasti na setkáních

97      Zatřetí z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že k tomu, aby Komise dostatečným způsobem prokázala účast podniku na kartelové dohodě, postačuje, aby prokázala, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny protisoutěžní dohody, aniž se tomu zjevně bránil. Pokud byla účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil údaje prokazující, že jeho účast na zmíněných schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich (viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 91 výše, EU:C:2004:6, bod 81 a citovaná judikatura).

 d) Zásady týkající se zohlednění zvláštní situace

98      Začtvrté co se týče osobní odpovědnosti, která vyplývá z porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, jakým je kartelová dohoda, se judikatura snažila formulovat určité zásady (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 2010, Chalkor v. Komise, T‑21/05, Sb. rozh., EU:T:2010:205, body 90 a následující).

99      Poté, co Komise prokázala existenci jediného protiprávního jednání a označila jeho účastníky, je za účelem uložení pokut povinna přezkoumat relativní závažnost účasti každého z nich na tomto protiprávním jednání. To vyplývá jak z judikatury, tak z pokynů, které upravují rozdílné zacházení, co se týče výchozí částky (zvláštní výchozí částka) i zohlednění přitěžujících a polehčujících okolností umožňujících upravit výši pokuty zejména v závislosti na aktivní či pasivní roli dotyčných podniků při uskutečňování protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 91 výše, EU:C:1999:356, body 90 a 150, a co se týká pokynů z roku 1998 (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“) rozsudek Chalkor v. Komise, bod 98 výše, EU:T:2010:205, bod 92 a citovaná judikatura).

100    V každém případě nesmí být podniku nikdy uložena pokuta, jejíž výše se stanoví na základě účasti na koluzi, za níž není shledán odpovědným (rozsudek Chalkor v. Komise, bod 98 výše, EU:T:2010:205, bod 93 a citovaná judikatura).

101    Stejně tak lze podnik potrestat pouze za skutky, které jsou mu osobně vytýkány (rozsudek ze dne 13. prosince 2001, Krupp Thyssen Stainless a Acciai speciali Terni v. Komise, T‑45/98 a T‑47/98, Recueil, EU:T:2001:288, bod 63).

102    Sankce tedy musí být individualizovány v tom smyslu, že se musí vztahovat k jednání a k vlastnostem dotyčných podniků (rozsudky ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, C‑308/04 P, Sb. rozh., EU:C:2006:433, bod 46, a ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh., EU:C:2007:326, bod 44).

103    Konkrétně již Soudní dvůr dříve rozhodl, že podnik, jehož odpovědnost je prokázána u více částí kartelové dohody, přispívá více k účinnosti a závažnosti této kartelové dohody než pachatel, který je zapojen pouze do jediné části téže kartelové dohody. První podnik se tedy dopouští závažnějšího protiprávního jednání, než kterého se dopouští druhý podnik (rozsudek Chalkor v. Komise, bod 98 výše, EU:T:2010:205, bod 99).

104    Argumenty účastnic řízení, které byly podrobně uvedeny ve zprávě k jednání předložené Tribunálu, je třeba posoudit s ohledem na obsah napadeného rozhodnutí a s přihlédnutím k zásadám uvedeným výše.

 B – K účasti na jediném protiprávní jednání

 1. Argumenty účastnic řízení

105    Trame tvrdí, že ji Komise nemůže přičítat účast v délce pěti let a šesti měsíců na jediném protiprávním jednání sestávajícím z dohod na evropské (klub Evropa), regionální a národní úrovni (klub España, jižní dohoda, klub Italia). V rozhodné době z hlediska skutkového stavu uskutečňovala Trame prodej pouze v Itálii nikoli kvůli údajné dohodě o rozdělení trhu, ale z důvodu neexistence povolení pro prodej svých výrobků v zahraničí. Informace týkající se jiných států než Itálie pro ni neměly nejmenší význam. Kromě toho žádný důkaz neprokazuje její účast na nadnárodní úrovni protiprávního jednání nebo na jiné kartelové dohodě než klubu Italia. Na jedné straně se Trame nikdy neúčastnila schůzek na evropské úrovni ani výměny informací v této souvislosti. Na druhé straně nemůže být účast na jediném protiprávním jednání dovozována z pouhé skutečnosti, že se v rámci klubu Italia někteří soutěžitelé v přítomnosti Trame občasně či příležitostně zmiňovali o klubu Evropa. K tomuto bodu Komise sama uznala, že Trame nevěděla o evropské úrovni protiprávního jednání před 15. květnem 2000 (napadené rozhodnutí, bod 651 odůvodnění), což měla přinejmenším zohlednit při určení výše pokuty. Jediná zmínka o klubu Evropa pochází z dokumentu týkajícího se setkání ze dne 15. května 2000, který však uvádí jen to, že je klub v krizi. Podle Komise se jednalo ostatně o „pravděpodobnou“ zmínku o klubu Evropa, což vyjadřuje její pochyby v tomto ohledu. Dokumenty týkající se setkání ze dne 12. června a dne 9. října 2000 neobsahují žádnou výslovnou zmínku o klubu Evropa. Během doby protiprávní jednání, které je Trame vytýkáno, nevěděla ani nemohla skutečně vědět o klubu Evropa a o jeho mechanismech.

106    Zároveň Trame poukazuje na to, že společnosti Socitrel, Proderac a Fapricela byly sankcionovány toliko za svou účast na jedné části jediného protiprávního jednání (klub España) zejména s ohledem na jejich pozdní znalosti o jeho celoevropské úrovni. Komise tak vytýkala společnosti Fapricela účast na kartelové dohodě mezi prosincem 1998 a zářím 2002, ale zohlednila toliko účast tohoto podniku v klubu España, neboť se Fapricela nikdy neúčastnila evropských setkání a až do května 2001 o nich ani nevěděla. Tato situace je podobná situaci Trame, které Komise vytýká účast na klubu Italia mezi březnem 1997 a září 2002, jakož i znalost evropské úrovně kartelové dohody od května 2000. Tyto podniky tedy nehrály žádnou roli na evropské úrovni a o této úrovni kartelové dohody ani do poloviny vytýkaného protiprávního jednání nevěděly. Svévolný rozdíl v zacházení mezi těmito dvěma podniky má negativní dopad na určení výše pokuty uložené Trame, jež byla vzhledem k situaci, v níž se Trame nacházela, stanovena na nepřiměřeně vysoké úrovni.

107    Komise s touto argumentací nesouhlasí. V napadeném rozhodnutí bylo prokázáno, že členové klubu Italia byli nepřetržitě informováni o rozhodnutích přijatých klubem Evropa a sami informovali členy klubu Evropa o svých vlastních rozhodnutích. Mezi curyšským klubem a klubem Italia existovala silná spolupráce. Ve fázi curyšského klubu, stejně jako ve fázi klubu Evropa, mohli členové klubu Italia přijímat svá rozhodnutí se znalostí informací, které jim byly poskytovány jejich zástupci na celoevropské úrovni (společnost Redaelli během fáze curyšského klubu, Tréfileurope během fáze klubu Evropa). Bylo rovněž prokázáno, že od 15. května 2000 Trame věděla nebo vědět měla, že byla nedílnou součásti širšího celoevropského systému propojeného na několika úrovních. Situace Trame byla rovněž odlišná od situace společností Socitrel, Proderac a Fapricela, které o účasti na celoevropském systému věděly až od 15. května 2001, tedy dlouho poté, kdy o ní věděla Trame. Kromě toho je třeba zohlednit skutečnost, že se kluby Italia a Evropa zeměpisně překrývaly.

 2. Závěry Tribunálu

108    Je třeba především poukázat na to, že Komise Trame neprávem přičítá odpovědnost za jediné protiprávní jednání v délce pěti let a šesti měsíců od 4. března 1997 do 19. září 2002 (viz napadené rozhodnutí, článek 1, a body 61 a 68 výše), neboť Komise byla schopna prokázat, že Trame až od 15. května 2000 „věděla nebo vědět měla“, že účastí na klubu Italia se rovněž podílí na širším celoevropském systému propojeném na několika úrovních (viz napadené rozhodnutí, bod 651 odůvodnění a bod 73 výše).

109    Každopádně tak nemůže být Trame vytýkáno, že se jednak účastnila klubu Italia od 4. března 1997 do 19. září 2002 a jednak že byla – v rámci klubu Italia – v situaci, kdy lze mít za to, že od 15. května 2000 věděla nebo vědět měla, že její účast na této složce kartelové dohody byla součástí širšího systému, k němuž svým jednáním zamýšlela přispět, což by tak Komisi umožnilo se domnívat, že se účastnila na jediném protiprávním jednání ve smyslu judikatury citované výše v bodech 91 a následující.

110    V tomto kontextu je třeba zejména ověřit, zda mohla Komise konstatovat, že Trame od 15. května 2000 „věděla nebo vědět mohla“ o tom, že je klub Italia součástí celkového plánu zahrnujícího zejména druhou fázi celoevropské dohody, klub Evropa, který existoval současně s klubem Italia.

 a) Situace Trame ve srovnání s jinými účastníky klubu Italia

111    Nejdříve je třeba uvést, že Trame nebyla uváděna mezi podniky, které se účastnily setkání klubu Italia dne 16. prosince 1997, které je považováno za jedno ze setkání, jež nejlépe ilustruje úzké vazby mezi italským a celoevropským uspořádáním během fáze klubu Evropa (napadené rozhodnutí, bod 558 odůvodnění). Je to právě v průběhu tohoto setkání, kdy Tréfileurope podrobně vysvětluje společnostem Redaelli, CB, Itas a ITC pravidla klubu Evropa (viz oddíl v příloze 3 napadeného rozhodnutí týkající se setkání ze dne 16. prosince 1997).

112    V případě těchto pěti výrobců vycházela Komise, tak jako v první části své argumentace (viz bod 107 výše) z toho, že členové klubu Italia byli informováni o rozhodnutích přijatých klubem Evropa a že informovali členy klubu Evropa o svých rozhodnutích. Z napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že Tréfileurope byla nejen členem klubu Italia, ale také jedním ze stálých členů klubu Evropa a že společnosti Redaelli, CB, Itas a ITC, jakož i následně SLM, se účastnily nebo byly hlavním předmětem jednání v rámci klubu Evropa a klubu Italia, jejichž cílem bylo stanovení vývozních kvót italských výrobců mimo Itálii. Obsah těchto jednání lze shrnout následovně: evropští výrobci chtěli italským výrobcům navrhnout vývozní kvóty, které by mohli tolerovat; tyto kvóty měli italští výrobci za nedostatečné, což vedlo k jednáním, dokud se nenalezlo vzájemně přijatelné řešení (viz v napadeném rozhodnutí, body 278 a následující odůvodnění v části nadepsané „Popis hlavních mnohostranných setkání“, z nichž vyplývá, že z kvóty 47 000 tun navrhované evropskými výrobci oproti 60 000 tunám navrhovaným italskými výrobci byla v zásadě uzavřena dohoda o objemu 50 000 tun).

113    Je však nutné konstatovat, že jak namítá Trame ve své argumentaci (viz bod 105 výše), se její situace liší od situace společností Tréfileurope, Redaelli, CB, Itas, ITC a následně SLM. Jak je totiž uvedeno v bodě 651 odůvodnění napadeného rozhodnutí „během celého období protiprávního jednání neuskutečnila Trame žádný prodej mimo Itálii“. Navíc jak je v napadeném rozhodnutí uvedeno, byla Trame přítomna na osmnácti setkáních klubu Italia (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 468 odůvodnění). V tomto ohledu Trame upřesňuje, že se jednalo o osmnáct setkání z celkového počtu 234. Tento počet je daleko menší než počet setkání, kterých se účastnili hlavní aktéři klubu Italia. Obecně s výhradou setkání výslovně označených Komisí v napadeném rozhodnutí se rovněž ukazuje, že Trame nebyla přítomna hlavním setkáním týkajícím se jednání, na nichž měl zájem zároveň klub Italia i klub Evropa (viz např. kromě setkání ze dne 16. prosince 1997, oddíl v příloze 3 napadeného rozhodnutí týkající se setkání ze dne 12 a dne 23. července 2001).

114    Zvláštnost situace Trame v porovnání s hlavními aktéry klubu Italia je implicitně uznána Komisí, když Trame nikoli od svého přistoupení ke klubu Italia v březnu 1997, ale až od 15. května 2000 podle Komise „věděla nebo vědět měla“ že účastí na klubu Italia se rovněž podílí na celoevropském systému. To vyplývá také z prohlášení Trame jménem jednoho ze zástupců společnosti Tréfileurope v rámci klubu Italia, v němž zejména uvádí, že se „[Trame] účastnila velmi nízkého počtu setkání v rámci klubu Italia, nejčastěji u Federacciai […]. [B]ylo časté, že se [Trame] dostavila na setkání pozdě. Někdy z vlastního podnětu opustila setkání před koncem“.

115    Z výše uvedené vyplývá, že při neexistenci důkazů týkající se konkrétně Trame, nemůže Komise jen tvrdit, že skutečnost, podle níž je prokázáno, že se pět hlavních aktérů klubu Italia a následně SLM účastnilo jednání vedených mezi kluby Evropa a Italia ohledně vývozních kvót italských výrobců mimo Itálii, stačí k prokázání toho, že Trame jako člen klubu Italia o jednáních věděla nebo vědět měla. Oproti tvrzení Komise netvoří členové klubu Italia homogenní skupinu, ale skládají se z podniků vykazujících výrazné rozdíly. Někteří členové klubu Italia byli totiž také členy jiných klubů jako např. Tréfileurope nebo Tycsa. Jiní členové klubu Italia jako Redaelli, CB, Itas, ITC a následně SLM působili nejen v Itálii, ale i v dalších členských státech. V projednávaném případě sice Trame byla členem klubu Italia, její účast se však liší, a to jak z hlediska skutkového (neexistence vývozů, pozdní znalost celoevropského rozsahu kartelové dohody), tak z hlediska důkazního (nízký počet setkání, na nichž je přítomnost Trame zaznamenána), od pěti hlavních aktérů klubu Italia, kteří se těchto ujednání účastnili od počátku, a to jak jejich vnitřních, tak vnějších stránek.

 b) Přezkum důkazů týkajících se setkání v květnu, červnu a říjnu 2000

116    Z napadeného rozhodnutí a druhé části argumentace Komise (viz bod 107 výše) vyplývá, že lze mít podle Komise za to, že se Trame účastnila jediného protiprávní jednání od 15. května 2000, neboť od toho okamžiku Trame „věděla nebo vědět měla“ o tom, že je nedílnou součástí širšího celoevropského systému. Podle Komise může být takový závěr vyvozen z důkazů vztahujících se ke třem setkáním označených v bodě 651 odůvodnění napadeného rozhodnutí: a to setkání ze dne 15 května, 12. června a 9. října 2000.

117    Přezkum těchto důkazů však neumožňuje Tribunálu dojít ke stejným závěrům jako Komise.

118    První setkání uváděné Komisí k prokázání toho, že Trame mohla od 15. května 2000 vědět, že je klub Italia součástí celkového širšího plánu zejména proto, že tento plán předpokládal koordinaci mezi kluby Italia a Evropa, je schůze klubu Italia, která se toho dne konala. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se této schůze uvedla Komise, že tam byly zastoupeny společnosti: CB, Itas, ITC, Tréfileurope Italia, SLM, Trame a DWK, přičemž Tycsa byla uvedena jako nepřítomná.

119    V tomto oddíle Komise uvedla k bodům, kterých se týkalo setkání ze dne 15. května 2000, následující:

–        „[j]ednání o cenách surovin a o krizi na trhu. Podle [jednoho ze zástupců Tréfileurope] jsou kluby Evropa – ve složení Emesa, Tycsa, Tréfileurope, Nedri, DWK a WDI – a klub Italia [oba] v krizi“;

–        „Emesa opouští klub Evropa“ a „Tycsa a Emesa vzaly velké množství společnosti Fundia“; „Fapricela a Socitrel jsou rovněž zmíněni“;

–        „Tréfileurope potvrzuje schůzi týkající se italského trhu“.

120    Tyto informace pocházejí od společností ITC, CB, SLM a Tréfileurope, a byly získány při kontrole, nebo v rámci žádosti o shovívavost. Rukopisné poznámky ze setkání ze dne 15. května 2000 poskytnuté společností ITC umožňují zejména prokázat skutečnosti uvedené v první a druhé odrážce bodu 119 výše.

121    Druhé dotčené setkání je setkání klubu Italia ze dne 12. června 2000. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se této schůze Komise uvedla, že tam byly zastoupeny společnosti: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope Italia, SLM, Trame, Tycsa a DWK.

122    V tomto oddíle Komise uvedla k bodům, kterých se týkala schůzka ze dne 12. června 2000, následující:

–        „[j]ednání o trhu. Tycsa žádá prodej za nižší ceny (uvádí se, že prodává 4 000 tun na italském trhu, což představuje 4 % podíl na trhu). Portugalci jsou pod tlakem od Španělů. Jsou uváděna jména ‘Emesa-Tycsa, Socitrel-Fapricela’. Odkaz na (pravděpodobně) klub Evropa, který si stěžuje na společnost Tycsa (Antverpy a Düsseldorf si stěžují na Tycsa)“;

–        „[p]řidělení určitých (vyjmenovaných) zákazníků a dodávky dodavatelům označených jako ‚leaders‘ “.

123    Tyto informace pochází od společností Tycsa a ITC a byly získány při kontrole, nebo v rámci žádosti o shovívavost. Rukopisné poznámky ze setkání ze dne 12. června 2000 poskytnuté společností ITC umožňují zejména prokázat skutečnosti uvedené v první odrážce bodu 122 výše.

124    Třetí dotčené setkání je setkání klubu Italia ze dne 9. října 2000. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvedla Komise, že tam byly zastoupeny společnosti: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a Tréfileurope Italie, SLM, Trame, Tycsa, DWK, Nedri a WDI.

125    V tomto oddíle Komise uvedla k bodům, kterých se týkalo setkání ze dne 9. října 2000, následující:

–        „[j]ednání o kvótách pro evropský trh (včetně Spojeného království, Irska, Portugalska, Švýcarska, Rakouska, Belgie). V tomto kontextu jednání o tom, co by byla SLM ochotna akceptovat [1 400 tun z celkového objemu (italských) prodejů odhadovaných na 50 000 tun v roce 2001]. Je konstatováno, že SLM by byla ochotna pokračovat ve vyjednávání ohledně své pozice s Evropou“;

–        „[p]odle CB schůze týkající se analýzy evropského trhu a procentního podílu provázanosti. Vyjednávání s italskými výrobci za účelem dohody o rozdělení trhu“;

–        „Tycsa: analýza trhu a žádost ze strany některých výrobců zajistit kvóty podle zemí nebyla přijata“;

–        „Nedri: (nedosaženým) cílem bylo začlenit italské výrobce do nového přidělení kvót. Během setkání žádali italští výrobci (CB, ITC, Itas, Redaelli, SLM) po WDI, DWK, Nedri, Tycsa a Tréfileurope vývozní kvótu 60 000 tun“;

–        „Toto setkání bylo připraveno účastníky klubu Evropa během setkání ze dne 26. září 2000 v Bruselu […]“.

126    Tyto informace pocházejí zejména od společností ITC, CB, Tycsa, Nedri, WDI, Tréfileurope, DWK a Redaelli.

127    Vzhledem k rukopisným poznámkám ze setkání ze dne 9. října 2000 poskytnutých společností ITC nelze jednoznačně uzavřít, že se jednání týkala všeho, co je uvedeno v první odrážce bodu 125 výše. Z příslušných údajů uvedených v těchto poznámkách totiž vyplývá následující: zaprvé je na seznamu přítomných osob a podniků zastoupených na setkání výraz „– NO“ připojen k „SLM“ a „RT [Redaelli]“ a údaj „15 hodin“ ke jménu zástupce Trame (setkání mělo začít v 10 hodin podle toho, co je uvedeno jinde; přezkumem jména tohoto zástupce se ostatně jeví, že nad jeho jménem byl údaj „–“ který byl původně učiněn vedle výrazu „Trame“); zadruhé jednání o kvótách pro evropský trh, které se podle umístění v poznámkách konalo na začátku setkání, vyplývá jen ze 4 řádků zmiňujících následující údaje „VB + Irsko 40; Norsko, Švédsko, Dánsko 40; Portugalsko 25; Švýcarsko – Rakousko 10“ (může se jednat o procenta či o míru přístupu k vývozům, ale vzhledem k poznámkám to není zjevné); zatřetí několik údajů bylo učiněno v souvislosti s SLM, včetně odkazu na „1 400 tun“ na „výrobu v roce 2001“ o „50 000 tunách“ a připravenosti SLM pokračovat ve vyjednávání své pozice v Evropě, aniž by bylo zjevné, že se tyto údaje týkají údajů o zamýšlených kvótách pro evropský trh, neboť jsou oddělené velkou čárou, která se táhne přes celou stránku, a dalšími údaji týkajícími se jiných skutečností.

128    Z výše uvedeného vyplývá, že dokument, na němž Komise zakládá své závěry uvedené v první odrážce bodu 125 výše, neumožňuje věrohodně prokázat závěry uvedené ve druhé a třetí větě zmíněné odrážky, neboť není dostatečně prokázáno, že se tato část jednání odehrála v přítomnosti SLM a Redaelli nebo dokonce v okamžiku, kdy byl přítomen zástupce Trame, jelikož lze mít nejspíše za to, že setkání začalo v 10 hodin a že zástupce Trame přišel až v 15 hodin.

129    Kromě toho z dalších údajů uvedených Komisí k informacím, kterými disponuje ohledně setkání ze dne 9. října 2000 vyplývá, že když Nedri zmiňovala italské výrobce a jednání o vývozních kvótách, uvedla, že těmito výrobci byli společnosti CB, ITC, Itas, Redaelli a SLM, a nezmiňovala Trame. Pokud by byla Trame v tomto okamžiku přítomna jednání, lze předpokládat, že by se o ní Nedri zmínila.

130    Důkazy týkající se uvedených tří setkání umožňují jako celek, pokud jde o Trame, konstatovat tři závěry. Zaprvé během těchto setkání byl klub Evropa výslovně, aniž by o tom byly pochybnosti, zmíněn v květnu 2000, kdy mohla být Trame srozuměna i se složením zmíněného klubu, a minimálně nepřímo v červnu 2000 (odkazem na Antverpy a Düsseldorf, který mohl být chápán tak, že se týká sídel podniků, jež byly členy klubu Evropa). Zadruhé se rovněž jeví, že odkazy na klub Evropa činěné během těchto setkání se týkaly podniku Tysca (přítomného navíc na setkáních z června a října 2000), který působil v Itálii toliko okrajově nebo dalších neitalských podniků (Socitrel, Fapricela, Emesa). Na základě toho lze mít důvodně za to, že kartelová dohoda o předpínací oceli existovala jen v Itálii nebo se týkala pouze výrobců zainteresovaných převážně v Itálii. Zatřetí je rovněž možné mít důvodně za to, že pochybnosti, které mohly panovat o povaze a činnosti klubu Evropa zmiňovaném během setkání z května a června 2000, byly odstraněny v říjnu 2000, neboť účastníky tohoto setkání nebyli pouze hlavní aktéři klubu Italia či výrobci působící na italském trhu. Nicméně není jasné, zda se mohla Trame podílet na části tohoto setkání, které se týkalo záměrů SLM mimo Itálii.

131    V každém případě je zřejmé, že i kdyby zástupce Trame nepřišel na setkání ze dne 9. října 2000 před 15. hodinou, účastnil se setkání za přítomnosti zvláště zástupců DWK, WDI a Nedri, jež nejsou výrobci zainteresovanými převážně na Itálii.

132    Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak lze mít za to, že přinejmenším od třetího setkání ze dne 9. října 2000 mohla být Trame, jako jakýkoli jiný podnik, který se třech setkání účastnil, srozuměna s tím, že vedle klubu Italia existoval současně i jiný klub, klub Evropa, který byl zmíněn v květnu a v červnu toho roku, jehož činnost nejenže měla být podobná činnosti klubu Italia, ale byla také předmětem koordinace s klubem Italia, jak dosvědčuje přítomnost neitalských výrobců, např. společnosti DWK, na setkáních klubu Italia.

133    Oproti tomu co bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, není naopak právně dostačujícím způsobem prokázáno, že od účasti Trame na prvním ze tří dotčených setkání klubu Italia ze dne 15. května 2000 byl tento podnik v situaci, kdy znal nebo měl znát celoevropský rozsah kartelové dohody. Zmínění pouhého jména „klub Evropa“ během tohoto setkání není dostatečné k tomu, aby bylo možné předpokládat znalosti ujednání účastníků tohoto klubu. Takový výklad je navíc o to více hodnověrný s ohledem na skutečnost, že zmínění tohoto klubu je spojeno s označením „v krizi“ a s informací, podle níž „Emesa opouští klub Evropa“ nebo se skutečností, že „Tycsa a Emesa vzaly velké množství společnosti Fundia“. Tato upřesnění nasvědčují tomu, že bez ohledu na to, co klub Evropa představuje, je na ústupu.

134    Stejně tak, pokud jde o druhé setkání ze dne 12. června 2000, se odkaz na společnost Tycsa (která požaduje snížení cen) týká italského trhu, kde má s 4 000 tunami prodeje 4% podíl na trhu. Tento podnik mohl být tedy vnímán jako člen klubu Italia, a to jako člen rušivý, a nikoli jako člen klubu Evropa. Další informace vyplývající z tohoto setkání, se rovněž zdají podporovat názor, podle něhož, pokud existuje klub Evropa (který byl zmíněný během prvního setkání), skládá se z členů s agresivním konkurenčním chováním, jakými jsou např. španělské společnosti (Emesa a Tycsa), které vyvíjí tlak na portugalské společnosti (Socitrel a Fapricela).

135    V této fázi není možné právně dostačujícím způsobem uzavřít, že si byla Trame vědoma, případně nemohla nevědět o celoevropském rozsahu protiprávního jednání od 15. května 2000. Takový závěr může být učiněn až k 9. říjnu 2000.

136    Nad rámec uvedeného je třeba poukázat na to, že jak ve své argumentaci namítá Trame (viz bod 105 výše), i když se lze domnívat, že Trame věděla nebo měla vědět o celoevropském rozsahu protiprávního jednání od 9. října 2000, na základě takové úvahy nemůže v žádném případě Komise při určení výše pokuty uzavřít, že se Trame tak jako tak klubu Evropa účastnila. V projednávaném případě je situace Trame ještě zvláštní v tom smyslu, že během celého období protiprávního jednání, které je jí vytýkáno, je nesporné, že se tento podnik účastnil jenom klubu Italia. Konkrétně se Trame během celého období účastnila toliko na vnitřní stránce klubu Italia, nedisponujíc potřebnými povoleními k prodeji předpínací oceli mimo tuto zemi. Komise ostatně v napadeném rozhodnutí uznala, že Trame během tohoto období neuskutečňovala, co se týče kontinentální Evropy, na kterou cílila kartelová dohoda, prodeje mimo Itálii, zatímco některé prodeje, jež se netýkaly jediného protiprávního jednání, byly uskutečněny společností Trame ve Spojeném království. Tato situace se tedy liší od hlavních aktérů klubu Italia (např. Redaelli), kteří působili jak v Itálii, tak v dalších členských státech, nebo od některých stálých členů klubu Evropa (např. Tréfileurope), kteří kromě Itálie působili i ve zbytku Evropy.

 c) Situace Trame v porovnání s některými účastníky klubu España

137    Je třeba zdůraznit poslední skutečnost připomínanou v argumentaci účastnic řízení (viz body 106 a 107 výše), a to otázku, zda byla situace Trame podobná situaci společností Socitrel, Proderac a Fapricela, což by mělo vést Komisi k srovnatelnému zacházení.

138    Mutatis mutandis je třeba skutečně srovnat tyto situace. Stejně jako Trame, jejíž situace se liší v rámci klubu Italia od pěti hlavních účastníků tohoto klubu Redaelli, CB, Itas, ITC a Tréfileurope, se situace Socitrel, Proderac a Fapricela, třech účastníků klubu España, liší od dalších účastníků tohoto klubu, mezi nimi např. Emesa a Tycsa, které se účastnily rovněž klubu Evropa a dokonce, v případě Tycsa, i klubu Italia.

139    Z napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že Socitrel, Proderac a Fapricela nebyly sankciovány Komisí na základě účasti na celkovém jediném protiprávním jednání během celé doby trvání protiprávního jednání, které je jim vytýkáno, ale s ohledem na jejich účast toliko na části tohoto protiprávního jednání, konkrétně klubu España, zejména z důvodu jejich pozdní znalosti celoevropského rozsahu kartelové dohody (od května 2001) (napadené rozhodnutí, bod 949 odůvodnění, co se týče rozlišení učiněného Komisí ve fázi stanovení základní částky pokuty určené pokyny z roku 2006). V případě Trame tomu bylo jinak, neboť byla sankcionována za účast na jediném protiprávním jednání od března 1997 do září 2002.

140    K odůvodnění skutečnosti, že s Trame nebylo zacházeno způsobem srovnatelným se společnostmi Socitrel, Proderac a Fapricela, se Komise dovolává dvou skutečností: jednak skutečnosti, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že společnosti Socitrel, Proderac a Fapricela věděly, že se účastní širšího systému od 15. května 2001 (napadené rozhodnutí, body 658, 660 a 661 odůvodnění), což je o rok později než Trame, která o tom věděla od 15. května 2000, a jednak skutečnosti, že na rozdíl od společností Socitrel, Proderac a Fapricela „se zeměpisný rozsah klubu Italia značně překrýval s celoevropskými dohodami a značně tak přesahoval rozsah klubu España (Španělsko a Portugalsko)“ (napadené rozhodnutí, bod 949 odůvodnění).

141    Je však nutné konstatovat, že navzdory rozdílům připomínaným Komisí, to nemění nic na tom, že stejné okolnosti uváděné Komisí ohledně Socitrel, Proderac a Fapricela – tedy jednak pozdní znalost celoevropského rozsahu protiprávního jednání (v říjnu 2000 a nikoli v květnu 2000) a jednak zeměpisný rozsah klubu Italia, který pro Trame, která nevyvážela mimo Itálii kvůli chybějícímu povolení, mohl být toliko vnitřní – se v menší míře vztahují i na Trame. Je třeba rovněž uvést, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že i když klub España zahrnoval především Španělsko a Portugalsko, bylo uvažováno také o vývozech iberských výrobců (viz v příloze 4 napadeného rozhodnutí, oddíl týkající se setkání ze dne 6. července 2001).

 d) Závěry

142    Z výše uvedeného tedy vyplývá, že závěr Komise uvedený v napadeném rozhodnutí, pokud jde o účast Trame na jediném protiprávním jednání, lze zpochybnit na základě tří hledisek.

143    Zaprvé Komise nesprávně přičetla Trame účast na jediném protiprávním jednání, tj. na „souhrnu dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví předpínací oceli na vnitřním trhu a od 1. ledna 1994 v rámci EHP“, od 4. března 1997 do 19. září 2002, když z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Trame až do 15. května 2000 nevěděla o celoevropském rozsahu kartelové dohody.

144    Zadruhé měla Komise rovněž nesprávně za to, že Trame věděla nebo měla vědět o celoevropském rozsahu kartelové dohody od 15. května 2000, neboť není dostatečně prokázáno, že k tomuto datu byla Trame schopna rozpoznat povahu a cíle sledované klubem Evropa. Vzhledem k důkazům uplatňovaným v této souvislosti může být takový závěr učiněn až k 9. říjnu 2000, kdy se Trame účastnila setkání sdružujícího členy klubu Italia a podniky, které nebyly členy tohoto klubu, ale toliko klubu Evropa, což jí muselo umožnit odstranit veškeré pochybnosti, jež mohla ještě mít o významu pojmu „klub Evropa“ zmíněného nebo připomínaného dříve v rámci setkání klubu Italia.

145    Od tohoto data Komise správně považovala za prokázané, že Trame svým jednáním zamýšlela přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky kartelové dohody, i když sama nevyvážela, a že věděla o protiprávním plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo jej mohla rozumně předvídat a že byla připravena přijmout z toho plynoucí riziko ve smyslu judikatury.

146    Zatřetí co se týká závěru o povaze a rozsahu účasti Trame na jediném, protiprávním jednání, Komise nedostatečně zohlednila rozdíly existující mezi situací Trame a pěti hlavních aktérů klubu Italia, stejně jako podobnosti mutatis mutandis existující mezi situací Trame a třemi nejméně důležitými účastníky klubu España.

147    Již proto je třeba zrušit článek 1 bod 17 napadeného rozhodnutí, v rozsahu v němž Komise přihlédla k účasti Trame na dotčené části celoevropského protiprávního jednání od 4. března 1997 do 9. října 2000. Další důsledky vyplývajícího z toho, co bylo výše uvedeno, budou posouzeny celkově po přezkoumání argumentů účastnic řízení.

148    Přesto je třeba již nyní uvést, že případný dopad na výši pokuty stanovené Komisí, nemůže být zvláště významný, neboť výpočet byl proveden na základě celkové výše prodeje předpínací oceli uskutečněného Trame pouze v Itálii. V tomto ohledu nelze mít za to, že účast Trame na pouhé vnitřní stránce klubu Italia nepředstavuje sama o sobě určitý stupeň závažnosti, i když podle judikatury citované v bodě 103 výše zůstává uvedená účast z povahy věci méně závažná než účast podniku podílejícího se nejen na vnitřním aspektu klubu Italia, ale také na jeho vnější stránce, resp. dalších klubech, jako klub Evropa a klub España.

 C – K lanům ze tří pramenů

 1. Argumenty účastnic řízení

149    Trame uvádí, že se Komise dopustila pochybení, když při stanovení výše pokuty zohlednila tržby za prodej lan ze tří pramenů („treccia“). Toto pochybení bylo významné vzhledem k tomu, že v roce 2001 představovala hodnota prodejů lan ze tří pramenů více než 50 % celkových prodejů lan. Hodnota prodejů lan ze sedmi pramenů („trefolo“) představovala pro Trame toliko 4,05 milionu eur z celkové výše prodejů ve výši 8,2 milionu eur včetně lan ze tří pramenů.

150    Trame obecně uvádí, že lana ze tří pramenů nikdy nebyla předmětem klubu Italia. Tento výrobek byl někdy v důkazech zmíněn, ale není podle ní prokázáno, že by se členové klubu Italia v tomto ohledu skutečně domlouvali. Komise svůj opačný výklad zakládá na tabulce nadepsané „dohoda 1996“, která pochází z prosince 1995 a nezahrnuje společnost Trame. Tvrzení, podle něhož se kvóty uvedené v této tabulce měly používat až do roku 2002, není podle ní podloženo dalšími důkazy ze spisu ve správním řízení. Ve skutečnosti se měla jediná snaha zahrnout lano ze tří pramenů do kartelové dohody bezúspěšně uskutečnit během setkání ze dne 28. února a dne 6. března 2000. Pokud Komise odkazuje na setkání ze dne 28. února 2000, uvádí, že se jednání odehrávala k „vyhodnocení možnosti zahrnout lana ze tří pramenů do obchodní dohody pro italský trh“.

151    Po setkání ze dne 28. února 2000 neexistuje důkaz o tom, že by klub Italia skutečně zahrnoval i lana ze tří pramenů. Komise v projednávaném případě odkazuje na dokument týkající se setkání ze dne 6. března 2000, který obsahuje „velmi podrobný seznam jmen 80 (italských) zákazníků, pro něž byly rozděleny dodávky lan ze tří pramenů mezi společnosti Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope, SLM a Trame“. Nejedná se přitom o rozdělení kvót nebo zákazníků do budoucna, ale jak bylo upřesněno společností ITC, která tento dokument poskytla, o „přezkoumání dodávek uskutečněných výrobci v roce 1999“. Zástupce ITC, který se podílel na prohlášení o shovívavosti společnosti ITC, to potvrdil v prohlášení předloženém společností Trame. Rovněž uvedl, že „během referenčního období se jednání v rámci klubu Italia soustředila na lana ze sedmi pramenů“. Předmětné informace byly poskytnuty na základě neúspěšné snahy z února 2000 zahrnout do kartelové dohody lana ze tří pramenů. I kdyby (quod non) prozrazení takových informací představovalo porušení pravidel hospodářské soutěže, jednalo by se o protiprávní jednání méně závažné než jakým je dohoda o rozdělení podílů na trhu, což by se při výpočtu výše pokuty mělo zohlednit. Kromě toho z pozdější tabulky v dokumentu 15905 ve spisu ze správního řízení vyplývá, že Komise vyhodnotila „plán pro přidělení kvót v roce 2001 a odhad pro rok 2002“ tak, že se uvedený objem týká výlučně lan ze sedmi pramenů, což opět dokazuje, že lano ze tří pramenů nebylo předmětem kartelové dohody.

152    Nakonec se Trame odvolává na prohlášení učiněné zástupcem společnosti Tréfileurope, které potvrzuje, že lano ze tří pramenů nebylo součástí kartelové dohody, a v níž je uvedeno, že „v rámci klubu Italia nebyla nikdy uzavřena dohoda mezi soutěžiteli, tím méně společností Trame ohledně lan ze tří pramenů“, že „výroba, prodej a vývoz takového výrobku nespadali pod rozsah jednání probíhajících na setkáních, která se odehrávala mezi italskými výrobci předpínací oceli s ohledem na skutečnost, že tyto podniky neměly na tomto výrobku zájem“, a že „se ve skutečnosti jednalo o okrajový výrobek určený především pro italský trh“. Skutečnost, že v rámci klubu Italia bylo ojediněle odkazováno také na ocelové lano ze tří pramenů, např. při neúspěšnému pokusu o jeho zahrnutí do kartelové dohody, nesnižuje pravdivost takového prohlášení. Trame rovněž upřesňuje, že poptávka po laně ze tří pramenů v Itálii vzrostla mezi roky 1997 a 2002 z 20 000 na 22 000 tun za rok a od tohoto období klesala, zatímco poptávka po laně ze sedmi pramenů během stejného období vzrostla z 100 000 na 120 000 tun za rok.

153    Komise tvrdí, že lano ze tří pramenů bylo předmětem kartelové dohody, a to i v rámci klubu Italia, před 28. únorem 2000 (napadené rozhodnutí, body 409 až 411 odůvodnění). Trame tedy nemůže tvrdit, že výrobek nebyl součástí dohodnutých ujednání v rámci tohoto klubu. Co se týče setkání ze dne 28. února 2000, rukopisné poznámky společnosti ITC týkající se tohoto setkání ukazují, že při jednání byly zohledňovány přesné číselné údaje o množství a cenách lan ze tří pramenů. Podniky mohly těžko jednat o takových informací, aniž by o nich měly předchozí znalost. Tyto poznámky v každém případě poukázaly na výměnu obchodních informací. Ani důkazy vztahující se k setkání ze dne 6. března 2000 nejsou nijak nejednoznačné. V reakci na tvrzení společnosti Trame, podle kterého rukopisné poznámky týkající se tohoto setkání odkazují na přezkum dodávek uskutečněných výrobci v roce 1999, což ITC potvrzuje, Komise uvádí, že na první stránce těchto poznámek zapisovatel poznamenal, že čísla se vztahují ke „kvótám“ týkajícím se „lan ze tří pramenů“. Prohlášení společnosti CB ze dne 26. listopadu 2002 rovněž uvádí, že setkání ze dne 13. března 2000, 10. dubna 2001 a 16. září 2002 měla konkrétně za cíl rozdělení zákazníků lan ze tří a sedmi pramenů. Kromě toho je prohlášení zástupce Tréfileurope málo důvěryhodné vzhledem k tomu že, jak Trame potvrdila, se jednalo o pokus o začlenění lana ze tří pramenů učiněný během setkání ze dne 28. února a dne 6. března 2000. Stejně tak pokud jde o prohlášení zástupce ITC nic v tabulce ze dne 6. března 2000 nenaznačuje, že se jedná o „historické údaje týkající se dodání lan ze tří pramenů“ Takové prohlášení nemůže snížit hodnotu dostupných důkazů.

 2. Závěry Tribunálu

154    Úvodem je třeba připomenout, že společnosti Trame byla uložena sankce za její účast na kartelové dohodě v odvětví předpínací oceli. Komise v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí upřesňuje, že výraz předpínací ocel označuje ocelová lana a splétaná lana z válcovaného drátu. Komise rovněž při odkazování na předpínací ocel používá výraz „kabely/lana“, což nasvědčuje tomu, že tyto pojmy jsou synonymní. V rozhodnutí se každopádně výslovně uvádí že „lana z předpínací oceli se skládají ze tří nebo sedmi pramenů“ (napadené rozhodnutí, body 2 a 3 odůvodnění).

155    Z napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že Komise měla ve skutečnosti za to, že kartelová dohoda zahrnovala jak lana ze tří pramenů, tak lana ze sedmi pramenů. Mezi těmito dvěma typy výrobků však existují rozdíly, a to jak na úrovni základních rysů výrobků, tak i z hlediska nabídky a poptávky.

156    Jak vyplývá z odpovědi na organizační procesní opatření, lano ze tří pramenů není nahraditelné lanem ze sedmi pramenů, i když jsou ze stejného materiálu, válcovaného drátu. Jestliže první může být používáno v konstrukcích s nižší nosností, jako jsou sloupky používané na vinicích, druhé je používáno v nosných konstrukcích velkých prefabrikovaných dílů.

157    V tomto kontextu Trame tvrdí, že Komise chybně zahrnula do kartelové dohody lano ze tří pramenů. Podle společnosti Trame bylo pouze lano ze sedmi pramenů dotčeno protiprávní jednáním, které je jí vytýkáno. Proto měla Komise při stanovení výše pokuty zohlednit toliko prodeje lan ze sedmi pramenů, jež představovaly okolo poloviny jejich prodejů lan ze tří a sedmi pramenů v roce 2001.

 a) Důkazy týkající se prvních let klubu Italia

158    Trame zaprvé tvrdí, že lano ze tří pramenů nikdy nebylo předmětem klubu Italia. Je nicméně nutné konstatovat, že tato argumentace protiřečí napadenému rozhodnutí a důkazům, jež jsou v něm uvedeny, co se týče prvních let klubu Italia.

159    Podle napadeného rozhodnutí byl klub Italia národním ujednáním, které trvalo od 5. prosince 1995 do 19. září 2002. Tato dohoda se týkala stanovování kvót pro Itálii, jakož i vývozů z této země do zbytku Evropy. Jejími členy byly společnosti Redaelli, CB, Itas a ITC, později se k nim připojily společnosti Tréfileurope (3. dubna 1995), SLM (10. února 1997), Trame (4. března 1997), Tycsa (17. prosince 1996), DWK (24. února 1997) a Austria Draht (15. dubna 1997).

160    Z napadeného rozhodnutí v tomto ohledu, jak správně uvádí Komise, vyplývá, že dne 5. prosince 1995 uzavřely společnosti Redaelli, CB, Itas a ITC dohodu o rozdělení kvót na válcované dráty, lana ze tří pramenů a lana ze sedmi pramenů na italském a vnitřním trhu (napadené rozhodnutí, bod 409 odůvodnění). Tato dohoda konkrétně vyústila v tabulku uvedenou v bodě 409 odůvodnění napadeného rozhodnutí, která pro italský trh uvádí celkem 85 000 tun (9 000 tun válcovaného drátu, 13 000 tun lan ze tří pramenů a 63 000 tun lan ze sedmi pramenů) a celkem 45 000 tun pro vnitřní trh (16 300 tun válcovaného drátu, 3 900 tun lan ze tří pramenů a 24 800 tun lan ze sedmi pramenů).

161    Jak bylo rovněž uvedeno Komisí v odpovědi na organizační procesní opatření, z uvedené dohody jasně vyplývá, že se společnosti Redaelli, CB, Itas a ITC společně rozhodly rozdělit si uvedená množství válcovaného drátu, lan ze tří pramenů a lan ze sedmi pramenů v Itálii a ve zbytku Unie a že tato dohoda byla uzavřena podpisy dotčených stran.

162    Během setkání ze dne 18. prosince 1995 společnosti Redaelli, ITC, Itas a CB potvrdily své vývozní kvóty na předpínací ocel (válcovaný drát, tři prameny, sedm pramenů) pro zbytek Evropy (napadené rozhodnutí, bod 410 odůvodnění a příloha 3).

163    Trame se proto mýlí, má-li za to, že klub Italia, jehož ještě nebyla součástí, se týkal toliko lan ze sedmi pramenů, neboť společnosti Redaelli, CB, Itas a ITC se dohodly si mezi sebou rozdělit 100 % množství uvedeného v tabulce uvedené v bodě 409 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

164    Komise mimoto tvrdí, že tato dohoda byla používána až do roku 2002. K prokázání tohoto tvrzení Komise konkrétně v bodě 411 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že „dohoda byla používána společnostmi Redaelli, CB, Itas a ITC (později se k nim připojily společnosti Tréfileurope Italia, Trame, SLM a celoevropští výrobci Tréfileurope, Tycsa, Austria Draht a DWK) až do roku 2002“ a že „[n]apř. 85 000 tun a 45 000 tun sjednaných v rámci italské dohody […] bylo převzato do tabulky z 3. února 1997 jižní dohody“.

165    K tomu Komise uvádí pouze jediný důkaz, který navíc platí pouze pro společnosti Redaelli, CB, Itas a ITC, které se účastnily dohody ze dne 5. prosince 1995. Je tedy logické, že tito 4 členové klubu Italia se během jednání konaných v rámci jižní dohody na svou dohodu odvolávali (viz bod 62 výše). Přesto nic v projednávané věci neumožňuje dovodit, že se k této dohodě připojila společnost Trame, se kterou se ostatně nepočítalo při rozdělení 85 000 a 45 000 tun, na které odkazuje Komise, a která se neúčastnila jižní dohody.

166    Pokud jsou důkazy uváděné Komisí relevantní ve vztahu ke společnostem Redaelli, CB, Itas a ITC, které podepsaly dohodu z prosince 1995, stěží prokazují, že společnost Trame od svého přistoupení ke klubu Italia v březnu 1997 věděla nebo nemohla nevědět o tom, že se kartelová dohoda vztahuje jak na lano ze sedmi pramenů, tak na lano ze tří pramenů, či dokonce válcovaný drát. Argumentace Komise v tomto ohledu neodkazuje na žádné důkazy, jež by skutečně umožnily přičíst společnosti Trame účast za období od 3. února 1997, kdy byla vypracována tabulka o kvótách dohodnutých v prosinci 1995, bez toho, aby byla s tímto jednáním Trame spojována, do 28. února 2000, které je společností Trame uváděno jako datum prvních jednání o lanech ze tří pramenů.

167    Ani na příslušný dotaz v rámci organizačních procesních opatření nebyla Komise schopna označit relevantní důkazy k tomuto bodu, neboť důkazy, kterých se dovolává, se týkají dvou setkání klubu Italia ze dne 30. září 1997 a dne 7. října 1997, na nichž nebyla přítomnost Trame zaznamenána (viz oddíl týkající se těchto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí).

168    V této fázi tak není Komise schopna prokázat, konkrétně a skutečně, jak je její povinností (viz bod 88 výše), že společnost Trame věděla nebo měla vědět v období od března 1997 do února 2000, že se kartelová dohoda týká lan ze tří pramenů.

 b) Přezkum důkazů týkajících se setkání ze dne 28. února 2000

169    Z oddílu v příloze 3 napadeného rozhodnutí týkajícího se setkání ze dne 28. února 2000 zadruhé vyplývá, že během tohoto setkání, kterého se účastnily společnosti Redaelli, CB, Itas a ITC, jakož i Tréfileurope, SLM a Trame, byly projednávány následující otázky:

–        „[j]ednání v reakci na návrh [zástupce Trame] týkající se velikosti trhu lan ze tří pramenů (25 000 tun spíše než 35 000 vypočtených na základě prodejů deklarovaných výrobci)“;

–        „[h]odnocení možnosti zahrnout lano ze tří pramenů do obchodní dohody pro italský trh“;

–        „[p]odrobnější jednání mj. o cenách a stanovení cen (včetně příplatků) mezi společnostmi Redaelli, CB, Itas, ITC, SLM a Trame“.

170    Tento popis podporuje názor společnosti Trame, neboť z důkazů dostupných Komisi, a to především z rukopisných poznámek z tohoto setkání poskytnutých společností ITC vyplývá, že jednání o lanech ze tří pramenů byla započata právě v reakci na návrh společnosti Trame. Je opodstatněné se tedy domnívat, že pokud by Trame již byla informována o tom, že klub Italia zahrnuje tento výrobek, nepovažovala by jistě za užitečné začínat jednání v této souvislosti, z čehož ostatně vyplývá, že ve vnímání účastníků existoval významný rozdíl.

171    Kromě toho v příloze 1 k žalobní odpovědi Komise uvádí prohlášení společnosti CB ze dne 26. prosince 2002, z něhož vyplývá, že se setkání ze dne 28. února 2000 týkalo hodnocení možnosti zahrnout lano ze tří pramenů do obchodní dohody pro italský trh (Valutazioni per l’inserimento del prodotto cd. ‘trescia’ nell’accordo commerciale per il mercato italiano). Tento důkaz, který byl převzat v druhé odrážce bodu 169 výše, rovněž svědčí ve prospěch názoru společnosti Trame, podle kterého není prokázáno, že tato společnost věděla nebo vědět měla o jednáních týkající se lan ze tří pramenů probíhajících v rámci klubu Italia ještě před tím, než se k němu v březnu 1997 přidala.

172    Přesto má Komise za to, že z rukopisných poznámek společnosti ITC (příloha B.2 v žalobní odpovědi) vyplývá, že lano ze tří pramenů bylo předmětem této dohody, neboť jednání probíhala se zohledněním přesných číselných údajů o množství i cenách tohoto výrobku, o nichž by podniky mohly stěží jednat bez jejich předchozí znalosti.

173    Podle názoru Tribunálu výklad rukopisných poznámek učiněných společností ITC neodstraňuje pochybnosti soudu. Ukazuje se totiž, že projednávané množství a ceny byly v průběhu jednání uvedeny až po návrhu společnosti Trame na zhodnocení možnosti zahrnout lana ze tří pramenů do klubu Italia, přinejmenším co se týká dalších výrobců a signatářů dohody z prosince 1995. Jednotliví výrobci přítomní na setkání tak mohli poskytnout tyto údaje, zejména ty o uplatňovaných cenách. Kromě toho se jeví, že projednávané množství je toliko přibližné nikoli úplně přesné. Jsou uváděny v tisících jednotek.

174    Nakonec je třeba uvést, že názor společnosti Trame je podložený obsahem dvou prohlášení poskytnutých k tomuto bodu na podporu její argumentace v reakci na argumentaci Komise, a to prohlášením zástupce Tréfileurope (příloha 10 žaloby) a prohlášením zástupce ITC (příloha Z. 1 repliky), jež jsou zmíněni několika osobami přítomnými na setkání ze dne 28. února 2000 (viz v příloze 3 oddíl týkající se tohoto setkání napadeného rozhodnutí a bod 152 výše).

175    Z výše uvedeného proto vyplývá, že Komise nebyla schopna právně dostačujícím způsobem prokázat, že společnost Trame věděla nebo nemohla nevědět o tom, že se klub Italia týkal jak lan ze sedmi pramenů, tak lan ze tří pramenů před setkáním ze dne 28. února 2000, během něhož Trame zahájila jednání k tomuto bodu, jak bylo uvedeno ostatními účastníky přítomnými na tomto setkání, což svědčí o její dřívější nevědomosti.

 c) Přezkum důkazů týkajících se setkání ze dne 6. března 2000

176    Trame zatřetí uvádí, že po setkání ze dne 28. února 2000 neexistují důkazy o tom, že klub Italia skutečně do kartelové dohody zahrnul lana ze tří pramenů. Podle společnosti Trame se nelze v tomto ohledu odvolávat na dokument týkající se setkání ze dne 6. března 2000 (příloha 7 žaloby), jelikož se a priori netýká rozdělení podílů na trhu nebo zákazníků do budoucna, ale toliko historických údajů vztahujících se k „dodávkám uskutečněnými výrobci v roce 1999”. V této souvislosti odkazuje na prohlášení společnosti ITC Komisi (příloha 8 žaloby) a na prohlášení jejího zástupce (příloha Z. 1 repliky), jež skutečně a výslovně podporují názor Trame.

177    Z oddílu vztahujícího se k setkání ze dne 6. března 2000 v příloze 3 napadeného rozhodnutí nicméně vyplývá, že během tohoto setkání, které následovalo po setkání ze dne 28. února 2000 a kterého se účastnily společnosti Redaelli, Itas, ITC, Tréfileurope, SLM a Trame, byly projednávány následující body:

–        „[p]oznámky z tohoto setkání obsahují velmi podrobný seznam 80 jmen (italských) zákazníků, pro něž byly rozděleny dodávky lan ze tří pramenů mezi společnosti Redaelli, ITC, CB, Itas, SLM, Trame a [Tréfileurope]“;

–        „[p]odle společnosti CB toto rozdělení zahrnuje zákazníky lan ze tří pramenů i lan ze sedmi pramenů“.

178    První informace pochází od společnosti ITC, která poskytla předmětné rukopisné poznámky, zatímco druhá od společnosti CB, která v rámci své žádosti o shovívavost oznámila, co bylo obsahem tohoto setkání, jejíž přítomnost však nebyla v poznámkách společnosti ITC uvedena.

179    Naproti tomu, co tvrdí společnost Trame, nelze mít za to, že obsah rukopisných poznámek společnosti ITC neumožňuje prokázat existenci jednání o lanech ze tří pramenů v rámci klubu Italia.

180    Jak bylo uvedeno Komisí v její odpovědi na organizační procesní opatření, z uvedených poznámek se zjevně podává, že během setkání ze dne 6. března 2000, na kterém byli přítomni dva zástupci společnosti Trame, probíhalo podrobné jednání osmi podniků (Redaelli, ITC, CB, Itas, SLM, Trame, Tréfileurope a Tycsa) o dodávkách lan ze tří pramenů týkajících se několika desítek italských zákazníků.

181    Výraz použitý v této souvislosti v poznámkách k označení tabulky týkající se dodávek je „podíly – seznam klientů“ (Quote – elenco clienti). V tomto ohledu není otázka, zda se jednání týkala uskutečněných nebo zamýšlených dodávek, rozhodující, neboť přinejmenším z této poznámky vyplývá, že i za předpokladu, že by byly dotčené informace poskytnuty s ohledem na minulost, lze předpokládat, že následovaly po jednáních konaných ode dne 28. února 2000 za účelem zvážení možnosti uzavření dohody o lanech ze tří pramenů týkající se osmi podniků zmíněných v bodě 180 výše v rámci klubu Italia.

182    Kromě toho Komise správně uvádí, že podle tabulky z 5. prosince 1995 uvedené v bodě 409 odůvodnění napadeného rozhodnutí, trh s lany ze tří pramenů v Itálii nebo přinejmenším kvóty přidělené výrobcům zmíněným v tabulce odpovídají přibližně 13 000 tunám. Ve světle těchto informací zmíněných v poznámkách ze setkání ze dne 6. března 2000 se tak tuny přidělené mezi různé tam uvedené výrobce rovnají celkově přibližně 12 000 tunám. Lze mít tedy oprávněně za to, že výrobek, který byl předmětem jednání během setkání ze dne 6. března 2000 je skutečně lano ze tří pramenů a nikoli lano ze tří pramenů a sedmi pramenů dohromady, jak uvedla společnost CB. V opačném případě by množství tun určené k přidělení mezi členy klubu Italia bylo výrazně vyšší.

183    Je tedy třeba souhlasit s Komisí, pokud tvrdí, že přinejmenším od setkání ze dne 28. února a dne 6. března 2000, ze kterých vyplývá, že byly projednávány některé citlivé obchodní informace ohledně lana ze tří pramenů, může být vytýkáno společnosti Trame stejně jako ostatním účastníkům těchto dvou setkání, že vyjádřily společnou vůli koordinovati svou činnost, co se týče tohoto výrobku, s cílem vědomě mezi sebou nahradit rizika hospodářské soutěže praktickou spolupráci, což představuje porušení čl. 101 odst. 1 SFEU.

 d) Přezkum důkazů následujících po 6. březnu 2000

184    Mezi účastníky je začtvrté sporné, co lze vyvodit z důkazů následujících po setkání ze dne 6. března 2000 ohledně otázky, zda společnost Trame věděla, že klub Italia zahrnuje rovněž lano ze tří pramenů.

185    Podle společnosti Trame byl pokus o začlenění lana ze tří pramenů do klubu Italia neúspěšný. To vyplývá zejména z obsahu prohlášení zástupců společností Tréfileurope a ITC a z pozdější tabulky odpovídající dokumentu 15905 ze spisu ve správním řízení (příloha 9 žaloby), kterou Komise vyhodnotila jako „plán pro přidělení kvót v roce 2001 a odhad pro rok 2002“, z něhož vyplývá, že uvedený objem se týká výlučně lan ze sedmi pramenů, což by dokazovalo, že lano ze tří pramenů nebylo předmětem kartelové dohody mezi soutěžiteli.

186    Podle Komise je zjevné, že klub Italia zahrnoval lano ze tří pramenů, což vyplývá z prohlášení společnosti CB ze dne 26. listopadu 2002 (příloha B.1 žalobní odpovědi), s. 16942, 16945 a 16951 ze spisu ve správním řízení), kde se uvádí, že byl tento výrobek zmiňován při setkáních ze dne 13. března 2000, dne 10. dubna 2001 a dne 16. září 2002, současně s jednáními k lanům ze sedmi pramenů.

187    Je však nutné poznamenat, že informace poskytnuté společností CB v jejím prohlášení ze dne 26. listopadu 2002 představují pouze tvrzení učiněná v několika slovech sama o sobě postrádající důkaz, který by potvrzoval jejich obsah.

188    Co se týká setkání ze dne 13. března 2000, dne 10. dubna 2001 a dne 16. září 2002 tak společnost CB uvedla, že první setkání, na němž nebyla zaznamenána přítomnost Trame, bylo „obchodní setkání: rozdělení zákazníků lan ze tří pramenů a lan ze sedmi pramenů“ (riunione commerciale: ripartizione clienti trefolo e treccia), druhé setkání, na kterém přítomnost Trame zaznamenána byla, bylo setkání k „trhu lan ze tří pramenů: rozdělení zákazníků Itálie“ (mercato della treccia: ripartizione clienti trefolo Italia) a třetí setkání, na němž byla přítomnost Trame zaznamenána, o „konečném setkání k rozdělení trhu výrobků lan ze sedmi pramenů a lan ze tří pramenů“ (riunione definitiva per ripartizione clienti quote del mercato prodotti trefolo et treccia).

189    Pro srovnání jsou Komisí uvedeny v příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se těchto setkání, kdy byla pokaždé zaznamenána přítomnost společnosti Trame, následující informace:

–        setkání ze dne 13. března 2000: „[j]ednání o zákaznících lan ze sedmi pramenů (s uvedením ceny a tonáže) a především jednání o zákaznících zásobovaných společnostmi Tycsa a DWK“ a „[p]robíhající jednání k situaci ve Švýcarsku a v Nizozemsku (Svizzera – NL)“ (společnost CB není uvedena mezi zdroji citovanými Komisí k podložení obsahu těchto informací, které uvádí toliko společnosti ITC a SLM);

–        setkání ze dne 10. dubna 2001: „[j]ednání o prodeji, přidělování italských zákazníků a stanovení cen. Připomenutí pravidel: Setkání – majitelé každé předposlední pondělí v měsíci; prodejci (‚obchodníci‘) každé druhé a poslední pondělí v měsíci. Poznámky společnosti SLM k údajům od společnosti Tycsa“; „CB a Tréfileurope potvrzují setkání“ a „Podle CB, přidělování zákazníků rovněž pro Itálii“;

–        setkání ze dne 16. září 2002: „[s]etkání ke schválení kvót pro lana ze tří a sedmi pramenů a k stanovení cen“; je odkazováno na interní email, který zmiňuje zejména zvýšení nákladů na suroviny a příchod nového soutěžitele, a „CB a Tréfileurope potvrzují setkání“.

190    Je zřejmé, že až ke třetímu z těchto setkání konanému dne 16. září 2002, Komise úplně uvedla obsah toho, co jí bylo sděleno společností CB, tedy že se jednání týkala jak lan ze sedmi pramenů, tak lan ze tří pramenů. Nedostatek důkazů schopných potvrdit prohlášení společnosti CB tedy neumožňuje považovat tato prohlášení za dostatečná k prokázání toho, že setkání, na něž je v prohlášeních odkazováno, se týkala lan ze tří pramenů. Je totiž možné, že se společnost CB rutinně domnívala, že se všechna jednání týkala obou typů výrobků, aniž by se je snažila nějak rozlišovat, zatímco např. podle společnosti Trame se jednání týkala toliko lan ze sedmi pramenů, dokud se konkrétně nejednalo o lanech ze tří pramenů. Pro srovnání je v žádosti společnosti ITC o shovívavost v souvislosti se setkáním ze dne 13. března 2000 uvedeno, že „během setkání bylo jednáno o zákaznících lan ze sedmi pramenů“ (durante la riunione si discute di clienti di trefolo).

191    Z přezkumu důkazů předložených v tomto ohledu Komisí v odpovědi na organizační procesní opatření však vyplývá, že v rukopisných poznámkách ze setkání ze dne 10. dubna 2001 poskytnutých společností ITC Komisi (přílohy E.25 a E.26 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření) jsou uvedeny jména několika zákazníků a zřejmě i prodaného množství za měsíce leden, únor a březen 2001. Jména a množství vztahující se přinejmenším k jednomu z těchto zákazníků se přitom shodují nebo se blíží odpovídajícím údajům, jež byly uvedeny v poznámkách ze setkání ze dne 6. března 2000. Stejně tak interní email zmiňovaný v souvislosti se setkáním ze dne 16. září 2002 (příloha E.30 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření) připomíná příchod nového soutěžitele na trh, u něhož je upřesněno, že působí v odvětví lan ze tří pramenů, a skutečnost, že bylo jednáno o přijetí odpovídající strategie.

192    Kromě toho z dostupných důkazů týkajících se setkání ze dne 30. července 2002 (přílohy E.31a E.32 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření) mezi společnostmi Redaelli, CB, Itas, ITC, SLM a Trame vyplývá, že se toto setkání týkalo zejména zákazníků a minimálních cen, jakož i „analýzy trhu lan ze tří pramenů v Itálii“ (viz v příloze 3 napadeného rozhodnutí oddíl týkající se tohoto setkání). Pokud některé informace zmíněné v rukopisné poznámce z tohoto setkání poskytnuté společností ITC zahrnují lano ze sedmi pramenů, figurují tyto údaje až na konci tohoto dokumentu a předchází jim zmínka o „trefolo“, což nasvědčuje tomu, že všechny informace uvedené před tímto pojmem, jež se týkají určitých zákazníků, se vztahují k lanu ze tří pramenů.

193    S ohledem na tyto jednotlivé důkazy může mít Komise za to, že přinejmenším od setkání ze dne 28. února a dne 6. března 2000 až do 19. září 2002 se společnost Trame účastnila v rámci klubu Italia setkání, jejichž hlavním či vedlejším předmětem byla koordinace činnosti jednotlivých účastníků týkající se lan ze tří pramenů v Itálii.

 e) Závěry

194    Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je prokázáno, že čtyři původní členové klubu Italia zamýšleli protiprávní jednání, které se týkalo zároveň lan ze sedmi pramenů i lan ze tří pramenů, není dostatečně prokázáno, že společnost Trame věděla nebo měla vědět, že lano ze tří pramenů bylo rovněž předmětem jednání konaných v rámci klubu Italia před tím, než byla tato otázka projednána na setkání ze dne 28. února a dne 6. března 2000.

195    Z důkazů uvedených Komisí rovněž právně dostačujícím způsobem vyplývá, s výhradou výsledku posouzení argumentů předložených ohledně účasti společnosti Trame na kartelové dohodě od 10. dubna 2001 do 16. září 2002, že po setkáních ze dne 28. února a dne 6. března 2000 až do 16. září 2002 probíhala v rámci klubu Italia jednání ohledně lan ze tří pramenů v přítomnosti společnosti Trame nebo s ohledem na ni.

196    Tyto důkazy prokazují, že se jednání o laně ze tří pramenů týkala přinejmenším výměny citlivých obchodních informací, prodaného množství a cen navržených několika výrobci sdružených v klubu Italia, čímž lze mít za to, že tato jednání měla protisoutěžní účel ve smyslu článku 101 SFEU.

197    Lze uzavřít, že závěr Komise uvedený v napadeném rozhodnutí ohledně účasti společnosti Trame na protisoutěžním uspořádání, které se současně vztahuje na lana ze sedmi pramenů i lana ze tří pramenů, je částečně chybný. Na jedné straně Komise nesprávně přičetla společnosti Trame účast na protiprávním jednání týkajícím se nejen lan ze sedmi pramenů, ale také lan ze tří pramenů v rámci klubu Italia od 4. března 1997 do 28. února 2000, neboť není dostatečně důkazně podloženo, že společnost Trame věděla nebo vědět měla o tom, že lana ze tří pramenů již byla předmětem dohody mezi čtyřmi původními členy klubu Italia. Na druhé straně měla Komise správně za to, že od 6. března 2000 do 19. září 2002 (s výhradou výsledku posouzení třetího žalobního důvodu, který se týká přerušení účasti společnosti Trame na kartelové dohodě od 10. dubna 2011), se Trame podílela na protisoutěžním uspořádání, které se zároveň týkalo lan ze sedmi pramenů a z jejího podnětu i lan ze tří pramenů.

198    Proto je třeba rovněž zrušit článek 1 bod 17 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise měla za to, že se účast společnosti Trame na dotčeném protiprávním jednání týkala lan ze tří pramenů od března 1997 do 28. února 2000. Další důsledky vyplývající z výše uvedeného budou posouzeny celkově po přezkoumání argumentů účastnic řízení.

 D – K období od 10. dubna 2001 do 16. září 2002

 1. Argumenty účastnic řízení

199    Společnost Trame popírá, že by se účastnila kartelové dohody v období následujícím po setkání ze dne 10. dubna 2001. Dokument společnosti ITC týkající se setkání ze dne 30. srpna 2001 podle ní umožňuje v této souvislosti konstatovat, že se „Trame dobrovolně neúčastnila kartelové dohody“. V prohlášení zástupce společnosti Tréfileurope se mimo jiné uvádí, že „od roku 2001 se Trame definitivně odvrátila od klubu Italia s tím, že výslovně deklarovala svůj úmysl nepřijmout návrhy ostatních účastníků na rozdělení podílů na trhu lan“ a že „s tímto odloučením byli členové klubu Italia plně srozuměni“. Během jednoho roku a pěti měsíců se Trame neúčastnila kartelové dohody, i když se její účastníci během tohoto období sešli 93krát.

200    V této souvislosti Trame uvádí, že jí nemůže být vytýkána účast na setkání ze dne 16. září 2002 v prostorách Federazione imprese siderurgiche italiane (Federacciai, federace italských ocelářských podniků). K tomuto datu bylo všem členům klubu Italia zřejmé, že její přítomnost neměla žádný protisoutěžní účel, když Trame odmítla nabízené podíly na trhu. Společnost Trame rovněž tvrdí, že ji nemůže být přičítáno protiprávní jednání za období následující po setkání ze dne 10. dubna 2001 založené na skutečnosti, že byla její situace nadále projednávána členy klubu Italia. Několik dokumentů citovaných Komisí k tomuto bodu neobsahuje žádnou obchodní informaci týkající se společnosti Trame, ale pouze občas její název. Také v dokumentech, ve kterých jsou uvedeny obchodní informace týkající se společnosti Trame, se jedná o snadno dostupné údaje (viz s. 16166 a 16807 ve spisu ze správního řízení). V prohlášení zástupce společnosti ITC se v tomto ohledu poukazuje na to, že „během roku 2001 se Trame definitivně odvrátila od klubu Italia, výslovně deklarujíc svůj nezájem o návrh na rozdělení trhu s lany předložený ostatními podniky“, že „[t]akové odloučení bylo zřetelně slyšeno a pochopeno jak [jím] samým, tak ostatními účastníky klubu Italia“, že „[n]ěkteré podniky mohly – i po odloučení – odkazovat na Trame v průběhu setkání klubu Italia“, ale že „[s]e nicméně jednalo o okrajové příhody nepodstatné pro účely kartelové dohody vytýkané v rozhodnutí“ a že „Trame vskutku přerušila svou účast v klubu Italia a nezdálo se [mu], že tato společnost přímo či nepřímo poskytovala členům klubu Italia citlivé informace obchodní povahy“.

201    Komise připomíná prokázanou účast společnosti Trame na klubu Italia od 4. března 1997 do 19. září 2002 včetně období následujícího po 10. dubnu 2001 (viz zejména napadené rozhodnutí, body 469 a 470 odůvodnění). Kromě setkání ze dne 10. dubna 2001 a ze dne 16. září 2002, na kterých Trame připustila svou účast, bylo o její situaci jednáno při dalších příležitostech, během nichž se výslovně odkazovalo na společnost Trame a její chování na trhu.

202    Co se týče dokumentů společnosti ITC týkajících se setkání ze dne 30. srpna 2001, není jisté, zda se kartelová dohoda, která je tam zmíněna, vztahuje na celoevropskou kartelovou dohodu nebo klub Italia. Taková informace ostatně nepředstavuje veřejně učiněný akt odloučení společnosti Trame od kartelové dohody. Kromě toho věta „i naši soutěžitelé vědí o iniciativě“ odkazuje na větu, která předchází informaci, podle níž „se Trame dobrovolně neúčastnila kartelové dohody“, tedy té, podle které „Trame: trvá na postoupení části činnosti lan ze tří pramenů a lan ze sedmi pramenů“. Byla to tato informace, o níž soutěžitelé věděli, a nikoli skutečnost, že se Trame neúčastnila na kartelové dohodě. Pokud se jedná o dokument uvedený na stránce 16166 spisu, Komise poznamenává, že jsou tam uvedeny údaje týkající se jednoho čtvrtletí (třetího čtvrtletí) a údaje týkající se „prvních devíti měsíců”. Tyto údaje jsou podrobné a týkají se sedmi podniků (z nichž jedním je Trame). Takové údaje týkající se Trame, mohou podle Komise pocházet pouze od společnosti Trame. Pokud se jedná o dokument uvedený na stránce 16807 spisu, obsahuje v poznámce pod čarou zdroj určitých údajů a je zjevné, že tyto pochází od podniků zapojených do kartelové dohody.

 2. Závěry Tribunálu

203    V rámci projednávaného žalobního důvodu společnost Trame popírá účast na jediném protiprávním jednání za celé období od 10. dubna 2001, data předposledního setkání klubu Italia, kterého se měla účastnit, do 16. září 2002, data posledního setkání klubu Italia, kterého se měla účastnit (dále jen „období jednoho roku a pěti měsíců“).

 a) Skutečnosti uplatňované za účelem přičtení protiprávního jednání společnosti Trame

204    K prokázání účasti společnosti Trame na jediném protiprávním jednání během období jednoho roku a pěti měsíců uvedla Komise v napadeném rozhodnutí následující skutečnosti (viz také bod 71 výše).

205    Komise zaprvé v bodě 470 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla:

„[…] oproti tvrzení společnosti Trame má Komise k dispozici důkazy o tom, že se společnost Trame dále účastnila kartelové dohody nejen v průběhu setkání ze dne 10. dubna 2001 a dne 16. září 2002, na kterých Trame svou účast připustila, ale také [na setkáních ze dne] 30. července 2002 a o jejím případě bylo nadále jednáno až do konce protiprávního jednání“.

206    K důkazům uplatňovaným Komisí k dokázání toho, že „o případu Trame bylo jednáno až do konce protiprávního jednání“, uvádí poznámka pod čarou k bodu 470 odůvodnění napadeného rozhodnutí konkrétně následující setkání:

„[…] setkání ze dne […] 10. června 2001, 12. července 2001, 30. srpna 2001, 1. října 2001, 23. října 2001, 11. ledna 2002, 22. ledna 2002, 1. března 2002, 10. června 2002 zmíněná v příloze [napadeného] rozhodnutí.“

207    Komise zadruhé, v reakci na odkaz společnosti Trame na obsah dokumentu společnosti ITC týkajícího se setkání ze dne 30. srpna 2001 (příloha 11 repliky), v bodě 471 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí:

„Trame rovněž odkazuje na setkání ze dne 30. srpna 2001, během kterého [mělo být prohlášeno, že] ‚si vybrala neúčastnit se kartelové dohody‘, na základě čehož se dovolává skutečnosti, že se toho času kartelové dohody neúčastnila. Komise přesto shledala, že není jisté, že ‚kartelová dohoda‘, na kterou je v tomto prohlášení odkazováno, je kartelovou dohodou předpínací oceli nebo klubu Italia. V každém případě byla společnost Trame nadále aktivně přítomna a její situace byla nadále zohledňována a bylo o ní jednáno během různých setkání klubu Italia týkajících se cen a rozdělení zákazníků po tomto datu. Toto prohlášení proto nelze hodnotit jako veřejné odloučení se od kartelové dohody […].“

208    Zatřetí k doložení účasti společnosti Trame na kartelové dohodě během období jednoho roku a pěti měsíců Komise rovněž uvádí:

„Společnost SLM mimo jiné potvrzuje také účast společnosti Trame na setkáních klubu Italia a společnost Tréfileurope potvrzuje účast společnosti Trame na klubu Italia, i když mezi ní a ostatními členy skupiny panuje napětí“ (napadené rozhodnutí, bod 472 odůvodnění na konci).

209    Z toho důvodu má Komise za to, že „účast [Trame] na klubu Italia začala […] 4. března 1997 a pokračovala bez přerušení až do 19. září 2002 [datum kontroly]“ (napadené rozhodnutí, bod 473 odůvodnění na konci).

 b) Analýza

210    K odůvodnění svého tvrzení o účasti společnosti Trame na kartelové dohodě během období jednoho roku a pěti měsíců Komise současně uvádí dvě série důkazů: jednak ty, jež odkazují na účast společnosti Trame na několika setkáních během období jednoho roku a pěti měsíců, a jednak ty, jež ukazují na pokračování účasti společnosti Trame na protiprávním jednání, i když na setkáních klubu Italia nebyla přítomna.

 Skutečnosti vztahující se k přímé účasti společnosti Trame na setkáních

211    Z výše uvedeného vyplývá, že společnost Trame přiznala účast během období jednoho roku a pěti měsíců toliko na dvou setkáních, kterých se účastnili členové klubu Italia, a to ze dne 10. dubna 2001 a dne 16. září 2002, na začátku a na konci tohoto období, zatímco Komise v napadeném rozhodnutí uvedla třetí setkání, a to ze dne 30. července 2002.

212    Komise v odpovědi na organizační procesní opatření uvedla, že účast společnosti Trame na setkání klubu Italia ze dne 30. července 2002 vyplývá z prohlášení společnosti CB učiněného v rámci její žádosti o shovívavost. Jedná se o jediný dokument, na nějž se Komise v tomto směru odvolává. V tomto prohlášení je Trame uvedena mezi účastníky setkání ze dne 30. července 2002, které je označeno jako „setkání k analýze trhu lan ze tří pramenů v Itálii“ (příloha E.32 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

213    Takové tvrzení učiněné v oddíle souhrnné tabulky, v níž jsou shrnuta jednotlivá setkání klubu Italia, však není podložené jinými skutečnostmi, které by umožňovaly potvrdit její obsah. Rukopisné poznámky poskytnuté společností ITC v rámci její žádosti o shovívavost a rovněž uváděné Komisí v příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se setkání ze dne 30. července 2002, neobsahují žádnou zmínku o účasti společnosti Trame na tomto setkání ani neuvádí informace vztahující se ke společnosti Trame (s. 16194 až 16197 spisu ze správního řízení).

214    Jedinými důkazy, jež umožňují právně dostačujícím způsobem prokázat účast společnosti Trame na setkáních klubu Italia konaných během období jednoho roku a pěti měsíců, jsou tak ty, jež jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí k setkání ze dne 10. dubna 2001 a dne 16. září 2002 v prostorách Federacciai.

 Skutečnosti týkající se zmínění situace společnosti Trame v její nepřítomnosti

215    Kromě výše uvedených skutečností má Komise za to, že účast společnosti Trame na kartelové dohodě během období jednoho roku a pěti měsíců vyplývá rovněž z toho, že i za její nepřítomnosti bylo o její situace jednáno ostatními členy klubu Italia při příležitosti několika setkání. Podle Komise se nemohla taková jednání odehrát, pokud by Trame nadále neinformovala ostatní členy klubu Italia o své situaci, což svědčí o pokračování její účasti na této části protiprávního jednání.

 – K prohlášení učiněné společnostmi SLM a Tréfileurope

216    Úvodem je třeba připomenout, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise považuje důkazy, jež má k dispozici k prokázání účasti společnosti Trame na kartelové dohodě navzdory její neúčasti na setkáních klubu Italia konaných mezi 10. dubnem 2001 a 16. zářím 2002, za potvrzené prohlášeními učiněnými společnostmi SLM a Tréfileurope.

217    V odpovědi na organizační procesní opatření poskytla Komise obsah dopisu ze dne 25. října 2002 společnosti SLM adresovaného Komisi (příloha E.36 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření), z něhož vyplývá, že se dva zástupci společnosti SLM účastnili setkání se zástupci jiných italských výrobců na konci roku 1999 a během let 2000, 2001 a 2002.

218    Podniky citované společností SLM v této souvislosti jsou: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a Trame, pokud jde o setkání na úrovni vedení podniků a Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope, Trame a Tycsa pro setkání na úrovni prodejců.

219    Z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že v reakci na vyjádření společnosti Trame, podle něhož toto prohlášení společnosti SLM výslovně nezmiňuje data schůzek, kterých se měl jeden nebo druhý zástupce Trame citovaný společností SLM účastnit, poukázala Komise na to, že uvedené prohlášení je „doplněné soudobými dokumenty, ve kterých jsou uvedena přesná data setkání“ (napadené rozhodnutí, poznámka pod čarou k bodu 472 odůvodnění).

220    Jak ostatně uvádí Komise, vyžaduje prohlášení společnosti SLM jako takové další důkazy, aby mohl být jeho obsah považován za prokázaný. K tomuto bodu je třeba ostatně uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí měla za to, že informace poskytnuté společností SLM v průběhu správního řízení neměly významnou přidanou hodnotu oproti informacím, které již měla k dispozici. Komise zejména konkrétně uvedla, že popis schůzek konajících se na úrovni vedení společností a prodejců byl neurčitý a vyplýval již z předešlých důkazů (napadené rozhodnutí, body 1126 až 1129 odůvodnění).

221    Pokud jde o obsah prohlášení společnosti Tréfileurope, Komise v odpovědi na organizační procesní opatření uvedla, že není schopna poskytnout více podrobností o napětí mezi společností Trame a ostatními členy klubu Italia, kterého se tento podnik dovolává vzhledem k tomu, že Komise o tomto napětí věděla jen prostřednictvím tvrzení společnosti Tréfileurope. Ze spisu rovněž vyplývá, že zatímco tento podnik odkazoval na Trame v období od roku 1997 do začátku roku 2001, následné odkazy na „Italy“, zejména co se týče období následujícího po začlenění italských podniků do klubu Evropa, společnost Trame výslovně nezmiňují. Tato společnost ostatně ani nefiguruje mezi podniky, jež si zástupce Tréfileurope vybavuje z prvních setkání věnovaných tomuto začlenění v květnu a říjnu 2000 (příloha F.5 v odpovědi Komise v rámci důkazních opatření).

222    V projednávaném případě navíc prohlášení společnosti Tréfileurope učiněné v rámci její žádosti o shovívavost, vyžadují k jejich zohlednění, aby byly podloženy důkazy umožňujícími uzavřít, že se lze právně dostačujícím způsobem domnívat, že se v období jednoho roku a pěti měsíců společnost Trame účastnila kartelové dohody, neboť Komise není schopna prokázat její přímou účast na setkáních klubu Italia konaných mezi 10. dubnem 2001 a 19. zářím 2002. Pouhá skutečnost, že je Trame italským výrobcem nebo že se od března 1997 do dubna 2001 účastnila s „Italy“ na vnitřním rozměru klubu Italia, v tomto ohledu, bez důkazů umožňujících prokázat pokračování její účasti až do září 2002, nemůže stačit.

 – K setkání ze dne 10. června 2001

223    První setkání uváděné Komisí k prokázání pokračování účasti společnosti Trame na klubu Italia po schůzi ze dne 10. dubna 2001 je setkání, které se odehrálo o dva měsíce později, a to 10. června 2001. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání, Komise uvedla, že tam byly zastoupeny společnosti: Redaelli, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM, jakož i osoby pracující pro společnosti CB a Austria Draht.

224    V tomto oddíle popisuje Komise obsah setkání ze dne 10. června 2001 takto: „[t]abulka ukazuje podíl na trhu v tunách a procentech [pro společnosti Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM] (a to 89 % trhu nebo 106 800 tun), a jednak pro společnosti Trame, TY, DWK, Austria (a to 13 200 tun nebo 11 % trhu)“.

225    Tyto informace pocházejí z dokumentu zajištěného ve společnosti ITC během kontroly (příloha E.37 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

226    Uvedená tabulka, jak ostatně uvádí Komise, rozlišuje dvě kategorie podniků: jednak hlavní členy klubu Italia, tedy čtyři původní členy (Redaelli, CB, Itas a ITC), společnost Tréfileurope, která koordinovala klub Italia a klub Evropa, a společnost SLM, která v tomto období vyvážela také mimo Itálii, a jednak ostatní podniky, které prodávaly v Itálii, tedy Trame, Tycsa, DWK a Austria Draht.

227    Tato tabulka také obsahuje kromě názvů podniků tři sloupce: první sloupec se týká množství a rozděluje 120 000 tun mezi dvě výše uvedené kategorie; druhý sloupec označuje procentuální podíl kvót představovaný tímto množstvím v rámci těchto dvou kategorií (a to 89 % pro výrobce první kategorie a 11 % pro výrobce druhé kategorie); třetí sloupec obsahuje dva typy hodnot, a to procenta přepočítaná pro výrobce první kategorie (tato procenta vyplývají z přerozdělení mezi výrobci první kategorie toliko z množství prodaného těmito šesti výrobci a nikoli všemi) a nové množství zaokrouhlené pro výrobce druhé kategorie (toto množství se pohybuje mezi 13 200 a 14 000 tunami).

228    Pokud jde o Trame, jsou v této tabulce uvedeny následující údaje: 4 920 tun (první sloupec), 4,10 % (druhý sloupec) a 5 500 tun (třetí sloupec). Pro srovnání jsou údaje společnosti ITC 22 500 tun (první sloupec), 18,75 % (druhý sloupec, podíl ITC k celkem 120 000 tunám) a 21,07 % (třetí sloupec, podíl ITC bez zohlednění prodejů šesti výrobců spadajících do první kategorie).

229    Takto uvedeno, neumožňuje obsah tohoto setkání právně dostačujícím způsobem prokázat, že výše uvedené informace pocházely od společnosti Trame.

230    Dotčené jednání se totiž odehrávalo mezi zástupci šesti výrobců spadajících do první kategorie a lze předpokládat, že tito výrobci odhadli množství prodané hospodářskými subjekty spadajícími do druhé kategorie na italském trhu. Takové odhady mohou být přesné, jako je případ údajů figurujících v prvním sloupci, což může být vysvětleno znalostí trhu a jeho subjekty. Není překvapující, že ve snaze určit podíly na trhu šesti předních výrobců, jež dohromady představují téměř 90 % prodaného množství, tito mohou sami odhadnout množství prodané ostatními čtyřmi výrobci přítomnými na trhu. Takové vysvětlení je přinejmenším stejně logické a pravděpodobné jako to navrhované Komisí, která má za to, že jenom společnost Trame mohla být původcem údajů, které se jí týkají, uvedených v projednávané tabulce při příležitosti setkání šesti hlavních italských výrobců.

 – K setkání ze dne 12. července 2001

231    Druhé setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 12. července 2001. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, oddíle vztahujícím se k tomuto setkání uvádí Komise, že tam byly přítomny podniky: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM, jakož i DWK, WDI a Nedri.

232    V tomto oddíle Komise zejména uvedla, že setkání ze dne 12. července 2001 se týkalo evropského trhu, zvláště požadavku italských výrobců získat 60 000 tun. Komise výslovně poznamenala, že z rukopisných poznámek týkající se tohoto setkání poskytnutých společností ITC vyplývá, že jeho účastnici „podrobněji jednali o vývozech společností Itas, CB, ITC a SLM s výjimkou vývozů společností Trame a Redaelli za období od června 2000 do června 2001“. Podle poznámek „byl celkový objem vývozů lan ze sedmi pramenů těchto čtyř podniků 32 872 tun, vyvezených do 14 zemí, rozdělený následovně: ‚Itas 2 889 tun; CB 12 427 tun; ITC 12861 tun; SLM 2685 tun; AFT: –; Redaelli 17 000 tun (+ 4 000 tun lan ze tří pramenů a 5 000 tun válcovaného drátu); Trame 1000 tun (jako ITC)‘ “. Poznámky ještě zmiňují „30 862 dohoda MT + 10 % navíc (rozdělené mezi všechny Italy)“. Je rovněž upřesněno, jak vyplývá z poznámek společností Nedri a SLM, že hlavní vývozní země jsou uvedeny u společností CB, Itas, ITC a SLM.

233    Tyto informace pocházejí z přípravných zpráv a rukopisných poznámek ze setkání učiněných společností Nedri, z dokumentů zajištěných společnostem ITC, SLM a Itas, z informací poskytnutých společnostmi CB, SLM a Tréfileurope v rámci jejich spolupráce s Komisí a rukopisných poznámek ze setkání učiněných společností ITC (příloha E.38 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření). V této souvislosti je třeba poukázat na to, že má Komise k dispozici četné důkazy k prokázání obsahu setkání ze dne 12. července 2001. To je o to významnější, že tyto důkazy pocházejí od členů obou klubů, klubu Evropa a klubu Italia, přítomných na tomto setkání.

234    Takto zdokumentovaný obsah setkání ze dne 12. července 2001 není sám o sobě schopný prokázat, že Trame přes svou nepřítomnost na tomto setkání pokračovala v účasti na klubu Italia.

235    Několik dokumentů skutečně uvádí množství 1 000 tun odpovídající „zásilkám z Itálie do zahraničí“ společnosti Trame. Taková informace se nicméně během jednání objevuje pouze okrajově. Ostatně tyto prodeje patrně odpovídají prodejům uskutečněným společností Trame ve Spojeném království, které podle napadeného rozhodnutí nepatřilo ke státům dotčeným kartelovou dohodou. V případě jednání konaném mezi členy klubu Italia a členy klubu Evropa ohledně evropského trhu včetně Spojeného království a Irska, je pravděpodobnější předpokládat, že informace týkající se společnosti Trame byly poskytnuty podnikem přítomným na tomto setkání z jeho vlastního podnětu, nikoli, jak naznačuje Komise, na žádost společnosti Trame, která chtěla rovněž získat část vývozních kvót přidělených Italům klubem Evropa, pokud jde o území dotčená tímto klubem. Z dokumentů poskytnutých k tomuto setkání rovněž vyplývá, že se jednání týkala hlavně vývozů uskutečněných společnostmi CB, Itas, ITC a SLM, pro něž jsou uváděny i přesné údaje, kdežto v případě společností Redaelli a Trame tomu tak není.

236    Více dokumentů se v tomto ohledu zdá zvláště průkaznými. Jedná se především o dokument předložený společností SLM dne 25. října 2002 Komisi (s. 16807 spisu ze správního řízení), který se týká setkání ze dne 12. července 2001. V „záznamech o zásilkách z Itálie do zahraničí“ tento dokument skutečně zmiňuje „zásilky Trame 1 000 tun“. Jmenovaný dokument však rovněž v tomto záznamu uvádí dva další údaje, a to jednak „zásilky skupiny 30 872 tun“ a jednak „zásilka Redaelli 17 000 tun (+ 4 000 tun lan ze tří pramenů a 5 000 tun válcovaného drátu)“. Z další části tohoto dokumentu rovněž vyplývá, že zásilky skupiny jsou rozděleny následovně: „Itas 2889; CB 12 427 tun; ITC 12861 tun; SLM 2685 tun; AFT: –; celkově 30 872“ a že „země důležité pro Italy“ jsou „Itas: Německo; CB: Německo a Francie; ITC: Francie; SLM: Německo a Francie“. Tento dokument tak prokazuje jasný rozdíl mezi „skupinou“ a společností Trame, která není zmíněna jako člen této skupiny.

237    Označení „30 862 dohoda MT + 10 % navíc (rozdělené mezi všechny Italy)”, které se nachází v dokumentu společnosti Nedri (s. 30850 spisu ze správního řízení) nebo v dokumentu společnosti ITC (s. 5022 spisu ze správního řízení) proto „bez nejmenších pochybností“ nezahrnuje společnost Trame, jak naznačuje Komise, neboť z výše uvedených dokumentů vyplývá, a to zjevně z dokumentů společností SLM a Nedri a implicitně z dokumentu společnosti ITC, že výraz „Italové“ míří na „společnosti Itas, CB, ITC a SLM“ nikoli Trame.

 – K e-mailu společnosti SLM ze dne 13. července 2001 určenému společnosti ITC

238    Ve své odpovědi na organizační procesní opatření připomněla Komise, že e-mailem ze dne 13. července 2001 zajištěným při kontrole poslala společnost SLM společnosti ITC (s. 5272 spisu ze správního řízení) tabulku nazvanou „Lana ze sedmi pramenů 2001“ obsahující údaje o množství prodaného deseti podniky – Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope, SLM, Trame, Tycsa, DWK a Austria Draht v roce 2001 mnohým zákazníkům (viz v příloze 3 napadeného rozhodnutí oddíl týkající se tohoto dokumentu, přičemž výše uvedená tabulka je v příloze nazvána „trefolo pulito“). Jedná se ostatně o stejnou tabulku jako tu, která byla připojena k e-mailu poslanému dne 4. února 2002 společností SLM společnosti ITC (s. 5281 spisu správního řízení), která byla tentokrát označena jako „ipotesis mercato trefolo 2002“.

239    Podle Komise z těchto údajů, zejména ze skutečnosti, že tato tabulka obsahuje přesné množství tun na zákazníka a procento dodatečných kvót pro každý podnik, vyplývá, že takové informace nejsou v žádném případě obecnými údaji lehce dostupnými u zákazníků nebo jiných výrobců, jak tvrdí společnost Trame.

240    Po přezkoumání je skutečně zřejmé, že v případě 400 italských zákazníků jsou uvedeny přesné údaje (zaokrouhlené zpravidla na 10 nebo na 5 jednotek) ohledně množství prodaného deseti výše uvedenými podniky. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, a v souladu s tím, co uvádí společnost Trame, je však třeba uvést, že tabulka opět rozlišuje mezi dvěma kategoriemi hospodářských subjektů. Ze závěrečné souhrnné zprávy, ve které je mezi deset podniků rozdělen objem prodaných lan ze sedmi pramenů na italském trhu (a to 119 200 tun v roce 2001) totiž vyplývá, že je činěn rozdíl mezi společnostmi Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM na jedné straně, pro něž existují rovněž údaje vztahující se k uskutečněným i předpokládaným prodejům („percentuali spettanti“ / „percentuali provvis.“ / „quote spettenti“/ „quote provvisorie“ / „differenze“), a ostatními podniky Trame, Tycsa, DWK a Austria Draht na druhé straně, pro něž existují toliko údaje o množství prodaném v roce 2001 a jeho procentním vyjádření (v případě společnosti Trame to jsou následující údaje „6 960 tun“, tzn. „5,84 %“ z 119 200 tun prodaných v roce 2001; Společnost Trame je rovněž zmíněna jako dodavatel 20 zákazníků uvedených v tabulce).

241    Vzhledem k tomuto rozlišení proto není možné bez dalšího vyloučit, jak navrhuje Komise, možnost, že se informace uvedené v této tabulce ohledně společností Trame, Tycsa, DWK a Austria Draht (přičemž tento posledně jmenovaný podnik se nacházel ve zvláštní situaci vzhledem k tomu, že jeho obchodní zástupce v Itálii pracoval rovněž pro společnost CB) zakládají na odhadech učiněných společnostmi Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM s ohledem na údaje, které měly společně k dispozici nebo na kontakty, jež mohly mít díky svým zákazníkům.

242    Je třeba rovněž uvést, že některé poznámky v tabulce poslané dne 13. července 2001 e-mailem společností SLM společnosti ITC jsou zjevně domněnkami, jak např. vyplývá z poznámek „???“, „??? TM“ nebo „??? TYS“ uvedených ve sloupci „poznámky“ na okraji údajů vztahujících se k deseti výrobcům.

243    Kromě toho je třeba poznamenat, že tato tabulka není něčím zcela novým, ale je součástí snahy pokračující od roku 1995 v rámci klubu Italia označit zákazníky a objemy dodávek co se týče lana ze sedmi pramenů (napadené rozhodnutí, body 441 a následující odůvodnění). Z četných důkazů, které byly v této souvislosti zajištěny Komisí při kontrolách nebo jí byly předány v rámci žádostí o shovívavost, vyplývá, že seznamy zákazníků byly opakovaně sestavovány za účelem upřesnění a odhadnutí množství prodaného členy klubu Italia a dalšími výrobci přítomnými v Itálii. Jako příklad lze uvést tabulku nadepsanou „mercato italiano trefolo CAP anno 98“ která uvádí 383 zákazníků s informacemi o společnostech Redaelli, CB, Itas, ITC a Tréfileurope a prázdné sloupce v případě společností SLM, Trame, DWK a Austria Draht (viz v příloze 3 napadeného rozhodnutí oddíl týkající se roku 1998) (s. 29639 až 29646 spisu ze správního řízení). Další tabulky uvádí „ripartizione spedizione trefolo italia anno 1998 in ton“ se srovnáním s rokem 1999 nebo „ripartizione spedizione trefolo italia anno 1999 in ton“ pro mnohé zákazníky společností Redaelli, CB, Itas, ITC a Tréfileurope (s. 29655 až 29670 spisu ze správního řízení). Kromě odkazů ke společnostem Redaelli, CB, Itas, ITC a Tréfileurope existují další tabulky s údaji vztahující se ke společnostem Trame, SLM, Austria Draht, DWK a Tycsa (s. 5640 až 5643, 29671 až 29689 spisu ze správního řízení).

 – K setkání ze dne 30. srpna 2001

244    Třetí setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 30. srpna 2001. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise zejména uvádí, že během tohoto setkání společností Itas, ITC a SLM bylo jednáno o „konkrétním přidělení zákazníků včetně zákazníků pro společnosti SLM, Redaelli, CB, Trame a [osobu pracující pro CB a Austria Draht]“ a že „si společnost Trame přeje prodat své továrny“ a „že se rozhodla neúčastnit se kartelové dohody“.

245    Tyto informace pocházejí ze dvou dokumentů týkajících se setkání ze dne 30. srpna 2001, jedním jsou rukopisné poznámky společnosti ITC předložené v rámci žádosti o shovívavost (dále jen „první dokument“, s. 16158 spisu ze správního řízení) a druhým jsou poznámky psané na stroji zajištěné během kontroly ve společnosti ITC (dále jen „druhý dokument“, s. 4989 spisu ze správního řízení) (příloha E.39 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

246    Jak bylo naznačeno Komisí, z prvního dokumentu vyplývá, že tento obsahuje přesné informace nazvané „Richieste Trame“ (žádosti společnosti Trame), co se týče 23 zákazníků souvisejících se společností Trame.

247    Další méně přesné informace týkající se zákazníků jsou rovněž uvedeny ke společnostem SLM, Redaelli a CB. Z prvního dokumentu totiž jasně vyplývá, že ke každému z 23 zákazníků společnosti Trame je uvedeno množství tun. Navíc u patnácti z těchto zákazníků je na okraji uvedeno „x“ pro „OK“, zatímco u devíti dalších je údaj „–“ pro „ne“. U tří zákazníků je rovněž uveden otazník, u čtyř dalších údaj „exl“, který pravděpodobně znamená výhradního zákazníka. Celkově se množství uváděné u 23 zákazníků společnosti Trame rovná 6 520 tun. Množství se někdy překrývá s tím, které je uváděno v e-mailu ze dne 13. července 2001, ale není tomu tak vždy.

248    V projednávaném případě umožňuje odkaz na výraz „žádost“, míra přesnosti výše uvedených informací, jakož i zacházení s těmito informacemi ze strany společností Itas, ITC a SLM, uzavřít, jak navrhuje Komise, že společnost Trame pravděpodobně byla autorem „žádostí“ týkajících se jejích zákazníků projednávaných během setkání ze dne 30. srpna 2001. Tyto údaje také prokazují existenci kontaktů mezi členy klubu Italia a společností Trame co se týče „konkrétního přidělení zákazníků“, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí.

249    Kromě toho v druhém dokumentu uvádí společnost ITC rozhodnutí společnosti Trame o tom, že nechce být součástí kartelové dohody (s. 4989 spisu ze správního řízení). Text dokumentu je následující:

„5.      Trame: trvá na postoupení činnosti v odvětví lan ze tří pramenů a lan ze sedmi pramenů. V současné době vyrábí 6 000 tun lan ze sedmi pramenů a 9 000 tun lan ze tří pramenů; její zařízení jsou zastaralá. Dobrovolně nechce být součástí kartelové dohody. Naši soutěžitelé o iniciativě vědí“.

250    Takto uvedený obsah druhého dokumentu neumožňuje spolehlivě dovodit nepřímou účast společnosti Trame na klubu Italia. Oproti tomu, co tvrdí Komise, nemůže být toto tvrzení rozumně vykládáno tak, že se týká klubu Evropa, neboť množství uváděné ohledně společnosti Trame se týká Itálie.

251    Po celkovém přezkumu obsahu druhého dokumentu lze uzavřít, že je nepravděpodobné, že by se tento dokument týkal stejného setkání jako toho, jehož se účastnily společnosti Itas, ITC a SLM dne 30. srpna 2001. I když je totiž druhý dokument nazván „zápis“ a uvádí datum 30. srpna 2001, přebírá tento dokument obsah bodů, které byly projednávány ten den „správní radou“. Tyto poznámky v bodě č. 1 zejména uvádí projekt spolupráce s italskou univerzitou, jež není zmíněn mezi tématy k jednání na schůzi klubu Italia.

252    Lze mít tedy za to, že jednání týkající se bodu č. 5 druhého dokumentu, uvedeného v bodě 249 výše probíhala toliko v rámci správní rady společnosti ITC a nikoli v rámci klubu Italia.

253    Za těchto podmínek neumožňuje druhý dokument a odkaz učiněný k neúčasti společnosti Trame na kartelové dohodě sám o sobě vyloučit výklad prvního dokumentu, podle něhož dne 30. srpna 2001 jednali tři členové klubu Italia o „žádostech“ týkajících se 23 zákazníků společnosti Trame, na základě kterých přijali společnosti Itas, ITC a SLM negativní či pozitivní rozhodnutí.

254    I kdyby společnost ITC a pravděpodobně i další hospodářské subjekty věděly o záměru společnosti Trame odejít z odvětví předpínací oceli, tak jako věděly, že Trame nelze považovat za jednoho z hlavních členů klubu Italia, nikterak to nevylučuje, že se Trame nesnažila využít některé aspekty klubu Italia, zvláště jeho vnitřní složky, jak to vyplývá z prvního dokumentu.

 – K setkání ze dne 1. října 2001

255    Čtvrté setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 1. října 2001. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvádí, že tam byly přítomny podniky: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM.

256    V tomto oddíle popsala Komise obsah setkání ze dne 1. října 2001 následovně: „ITC: jednání týkající se rozdělení zákazníků a dovozů. […/] ‚Španělsko nerespektuje dohody, […] již překročilo 4 000 a je na 6 000‘. Návrh Trame-Emesa postoupit vše nebo část (jen CAP). Ukázalo se, že Trame chce kvótu 8.7“ a „Poznámky Redaelli: rozdělení externích kvót“.

257    Tyto informace pocházejí z dokumentů zajištěných ve společnostech ITC a Redaelli během kontroly a ze žádosti společnosti ITC o shovívavost (příloha E.40 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

258    Z přezkumu důkazů předložených Komisí v této souvislosti – z poznámek společnosti ITC týkajících se setkání ze dne 1. října 2001 – skutečně vyplývá, že je v ní učiněna následující zmínka: „Trame – lana ze tří pramenů 23/25 000 [celková velikost trhu] si přeje 8,7 – lana ze sedmi pramenů 6 000“.

259    K dotazu k tomuto bodu na základě organizačních procesních opatření uvedla společnost Trame, že kvóta 8,7 odpovídá kvótě, která ji byla nabídnuta tak, aby bylo možno dospět k dohodě rovněž ohledně lan ze tří pramenů, že tento pokus o rozšíření dohody o lana ze tří pramenů nebyl úspěšný a „[p]ouze pro úplnost“ připomíná, že se tohoto setkání neúčastnila.

260    Přesto je nutné uzavřít, že ačkoliv je nesporné, že se společnost Trame tohoto setkání neúčastnila, z poznámek společnosti ITC učiněných v rozhodné době nicméně vyplývá, že žádost získat určené množství lan ze tří pramenů přičítané společnosti Trame přítomnými podniky, byla předmětem jednání probíhajících na setkání ze dne 1. října 2001. Vzhledem k obsahu tohoto dokumentu, míry přesnosti požadovaného množství (8 700 tun) a skutečnosti, že další dokument týkající se pozdějšího setkání potvrzuje tuto informaci, je pravděpodobnější předpokládat, jak navrhuje Komise, že je Trame autorem takové žádosti spíše než mít za to, jak tvrdí Trame, že toto množství jí navrhli členové klubu Italia.

 – K setkání ze dne 23. října 2001

261    Páté setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 23. října 2001. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání, Komise uvádí, že tam byly zejména zastoupeny společnosti: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM.

262    V tomto oddíle Komise popsala obsah setkání ze dne 23. října 2001 následovně: „[p]rodejní kvóty stanovené pro italské výrobce [a s]rovnání se skutečnými prodeji k 30. září 2001 (celkově 74 814 tun)“. Komise rovněž uvedla, že u údajů týkajících se společností „Trame, Spagna, Austria a DWK“ byl napsán otazník.

263    Tyto informace pocházejí z dokumentu zajištěného při kontrole ve společnosti ITC (příloha E.41 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

264    Z tohoto dokumentu, který k datu 30. září 2001 srovnává uskutečněné prodeje ve vztahu k zamýšleným prodejům, skutečně vyplývá, že odkaz na společnost Trame je bezprostředně následován poznámkou „?!“, stejně jako v případě společností Spagna, Austria a DWK. Přezkum tohoto dokumentu opět ukazuje (viz body 226 a 240 výše), že údaje týkající se srovnání prodejů jsou zaznamenány toliko u společností Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM, u nichž se zobrazují dotčené podíly ze 100 % množství, které prodaly, aniž by byli v projednávaném případě zohledněni další čtyři výrobci prodávající v Itálii.

265    Uvedený dokument tedy nemůže být úspěšně uplatňován k prokázání toho, že se společnost Trame v daném čase, přes svou nepřítomnost, podílela na setkáních v rámci klubu Italia, které se týkaly lan ze sedmi pramenů.

 – K setkání ze dne 11. ledna 2002

266    Šesté setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 11. ledna 2002. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání, Komise uvádí, že tam byly zejména zastoupeny společnosti: Redaelli, CB, Itas, ITC Tréfileurope a SLM.

267    V tomto oddíle popsala Komise obsah setkání ze dne 11. ledna 2002 následovně:

–        „[j]ednání o zákaznících“;

–        „[v]ýměna informací o objemu prodeje výrobců [italští výrobci: (Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM) a zahraniční: Austria, DKW a Tycsa] v Itálii v roce 2001“;

–        „[j]ednání o Trame“;

–        „[c]o se týče výrobců, předpokládaný a faktický objem a rozdíly mezi nimi v případě společností [Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM]“;

–        „[d]alší setkání dne 22 ledna, konkrétní návrhy: co nejvíce snížit počet společných zákazníků“.

268    Tyto údaje pocházejí z rukopisných poznámek týkajících se tohoto setkání předložených společnostmi ITC a SLM v průběhu správního řízení (příloha E.42 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

269    Přezkumem tohoto dokumentu se ukazuje, že v rámci jednání o zákaznících nejsou uváděny informace týkající se společnosti Trame. Název tohoto podniku je zmíněn v poznámkách společnosti ITC spolu se dvěma řádky textu, jehož význam nebyl vysvětlený a není zřejmý. Jedná se pravděpodobně o část týkající se „jednání o Trame“, jež je popsána v napadeném rozhodnutí.

270    Ve zbývající části je rovněž nutné uzavřít, že pokud se jedná o uvedení objemu prodaného deseti výrobci, na které je odkazováno v obou poznámkách, je název společnosti Trame se zmínkou „7 000“ z celkového objemu 112 524 nebo 112 742 tun podle poznámek bezprostředně následován otazníkem, na rozdíl od přesných údajů týkajících se společností Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM. Údaje týkající se společností Trame, Tycsa, Austria Draht a DKW ostatně díky mnohým škrtům v poznámkách společnosti ITC nasvědčují, že byly předmětem jednání. V případě společnosti Trame se jednání pohybovala mezi 7 000 a 6 000 tunami, přičemž byl ponechán odhad 7 000, zatímco původní odhad týkající se společnosti Tycsa byl dále následován poznámkou „OK“ a připsán za údaje týkající se hlavních výrobců.

271    Stejně tak jsou zohledňováni, co se týče jednání o předpokládaných a faktických objemech v roce 2001 a údajů k rokům 1999, 2000 a 2001, toliko následující výrobci: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM. Společnost Trame se v této části jednání nevyskytuje.

272    Těchto dokumentů se tedy nelze úspěšně dovolávat k prokázání toho, že se tehdy společnost Trame, přes svou nepřítomnost, účastnila setkání týkajících se lan ze sedmi pramenů v rámci klubu Italia.

 – K setkání ze dne 22. ledna 2002

273    Sedmé setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 22. ledna 2002. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání, Komise uvádí, že tam byly zejména zastoupeny společnosti: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM.

274    V tomto oddíle Komise popsala obsah setkání ze dne 22. ledna 2002 následovně:

–        „[j]ednání o zákaznících, výměna informací o cenách“;

–        „Trame chce 8 700 tun“ a „Návrh Trame pro rok 2002 (zvláště seznam možných zákazníků) a dohoda do budoucna: první kontakt mezi [zástupcem Tréfileurope a zástupcem Trame], poté jednání a potvrzení všemi“;

–        „[p]oznámky také uvádí: opětovné získání vlastních zákazníků a výměna, bude-li to nutné“.

275    Tyto údaje pocházejí z rukopisných poznámek týkajících se tohoto setkání předložených společnostmi ITC a SLM v průběhu správního řízení (příloha E.43 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

276    Přezkum tohoto dokumentu potvrzuje, že se setkání týkalo situace společnosti Trame. Jednalo se ostatně o první ze tří bodů uvedených v poznámkách společností ITC a SLM. Z poznámek společnosti ITC také vyplývá, že účastníci tohoto setkání věděli o 27 000 tunách, jež představovaly trh s lany ze tří pramenů v roce 2001, „Trame [chtěla] 8 700 tun“. V obou poznámkách je rovněž zmíněna dohoda účastníků setkání učinit společnosti Trame návrh, poznámky společnosti ITC upřesňují, že se jednalo o návrh pro rok 2002.

277    Výše uvedené údaje zřetelně navazují na to, co vyplývá z poznámek společnosti ITC týkajících se setkání ze dne 1. října 2001 (viz body 255 a následující výše). Celkově všechny tyto údaje ilustrují trvající snahu společnosti Trame k dosažení shody se členy klubu Italia ohledně lan ze tří pramenů.

278    V tomto kontextu lze předpokládat, že od 1. října 2001 projevila společnost Trame stanovením podmínek svého návratu, jež byly členům klubu Italia známé, svou vůli vrátit se do klubu Italia. Takový projev vůle společnosti Trame, od toho okamžiku známý členům klubu Italia, vedl z jejich strany k zaujetí stanoviska ze dne 22. ledna 2002. Jednalo se o návrh, na který se odkazuje v souvislosti s tímto setkáním, který byl ještě před svým schválením předmětem dvou fází: nejprve navázání kontaktu mezi zástupcem klubu Italia (kterým měl být zástupce společnosti Tréfileurope) a zástupcem společnosti Trame, a poté jednání a potvrzení všemi členy tohoto klubu.

279    Z výše uvedených dokumentů v každém případě vyplývá, že pojmy „návrh“ a „seznam možných zákazníků“ ukazují, že dne 22. ledna 2002, nebyla společnost Trame ještě vnímána jako plnohodnotný člen klubu Italia.

 – K setkání ze dne 1. března 2002

280    Osmé setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 1. března 2002. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání, Komise uvádí, že tam byly zastoupeny společnosti: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM.

281    V tomto oddíle Komise uvedla, že se konalo jednání o prodejích italským zákazníkům. Je také uvedeno, že se zástupce společnosti Tréfileurope potkal se zástupcem společnosti Trame, jak vyplývá z poznámek společnosti ITC týkajících se tohoto setkání zajištěných při kontrole (příloha E.44 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

282    Toto setkání zapadá do kontextu toho, co bylo uvedeno během setkání ze dne 22. ledna 2002, neboť prokazuje, že byl navázán plánovaný kontakt.

 – K setkání ze dne 10. června 2002

283    Deváté setkání uváděné Komisí je setkání ze dne 10. června 2002. V příloze 3 napadeného rozhodnutí, v oddíle týkajícím se tohoto setkání, Komise uvádí, že tam byly zastoupeny společnosti: CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM.

284    V tomto oddíle Komise uvedla, že se konalo jednání o prodejních kvótách v Itálii a přidělení zákazníků pro rok 2002. Dále je taky uvedeno: „Trame je velmi zainteresována na dohodě o zákaznících“, jak to vyplývá z poznámek společnosti ITC týkajících se tohoto setkání poskytnutých na základě žádosti o shovívavost (příloha E.45 v odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

285    V těchto poznámkách (s. 16191 spisu ze správního řízení) uvedla společnost ITC více informací o společnosti Trame. Zaprvé je v nich uvedeno, že má Trame dohodu s jedním zákazníkem. Zadruhé je tržní podíl společnosti Trame, v rámci hodnocení trhu lan ze tří pramenů v Itálii (celkově 24 375 tun), odhadnut na 7 700 tun (což je 31,59 %). Zatřetí, pokud jde o jednoho zákazníka, je uvedeno: „vše nechat Trame“, a to v rámci jednání o několika zákaznících, během kterého jsou přijata rozhodnutí „ke spokojenosti všech“. Začtvrté se v poznámkách objevuje informace: „Trame: velmi zainteresována na dohodě lan ze tří pramenů“.

286    V souladu s tvrzením Komise je v projednávaném případě třeba mít za právně dostačujícím způsobem prokázané, že i když společnost Trame nebyla přítomna na setkání, byla její situace zohledněna ostatními členy klubu Italia, jež přizpůsobili své chování očekávání společnosti Trame. Stejným způsobem, jakým lze dospět k takovému závěru ohledně setkání ze dne 30. srpna 2001, zejména z důvodu existence spojení „žádosti Trame“ v poznámkách z tohoto setkání, ukazuje odkaz učiněný v rozhodnutí „nechat vše Trame“ v rámci jednání, které mělo „uspokojit všechny“, přičemž byla Trame velmi zainteresována na dohodě o lanech ze tří pramenů, že byly nadále udržovány kontakty mezi členy klubu Italia a společností Trame a lze se domnívat, že členové klubu Italia zohledňovali žádosti společnosti Trame.

 – K setkání ze dne 16. září 2002

287    Nakonec je třeba poznamenat, že opětovné začlenění společnosti Trame do klubu Italia je podpořeno její přítomností na setkání klubu Italia ze dne 16. září 2002 se společnostmi Redaelli, CB, Itas, Tréfileurope a SLM, během něhož proběhla jednání směřující k přidělení kvót na lana ze tří a sedmi pramenů a stanovení cen.

 c) Závěry

288    Z výše uvedeného vyplývá, že Komise může mít právně dostačujícím způsobem za to, že po setkání klubu Italia ze dne 10. dubna 2001, na kterém byla společnost Trame přítomna, byla její situace projednána a zohledněna členy klubu Italia při setkání klubu dne 30. srpna 2001 (viz body 244 a následující výše).

289    Následně se ukazuje, že ve vztahu k určitému období již Komise není schopna právně dostačujícím způsobem prokázat, že přes nepřítomnost společnosti Trame na setkáních klubu Italia lze tuto společnost nadále považovat za účastníka ujednání v rámci klubu.

290    Přezkum důkazů předložených v této souvislosti nicméně nasvědčuje tomu, že od setkání klubu Italia dne 1. října 2001, dne, ke kterému je poprvé zmíněn záměr společnosti Trame vrátit se do klubu Italia, bude-li ji přidělena kvóta 8 700 tun lan ze tří pramenů (viz výše body 255 a následující), byl zahájen proces k opětovnému začlenění společnosti Trame do klubu Italia.

291    Návrat společnosti Trame byl členy klubu Italia brán opět v úvahu dne 22. ledna 2002 (viz výše body 273 a následující) a byl poprvé konkretizován dne 10. června 2002 (viz výše body 283 a následující), ke stejnému datu je možné mít za to, že ostatní členové klubu Italia znovu přizpůsobili své chování s ohledem na situaci společnosti Trame, když se rozhodli nechat jí jednoho zákazníka, aby „byli všichni spokojení“.

292    Je třeba ostatně uvést, že dne 16. září 2002 byl návrat společnosti Trame reálnější tím, že se jeden z jejích zástupců opět zúčastnil setkání klubu Italia (viz výše bod 287 a následující).

293    Tribunál má tudíž za to, že je třeba zohlednit nedostatek důkazů, jež by umožňovaly považovat společnost Trame za účastníka protisoutěžního jednání, které je přičítáno členům klubu Italia, pouze za období od 30. srpna 2001 do 10. června 2002, tedy přibližně za období devíti měsíců.

294    Během tohoto období devíti měsíců žádný důkaz ze spisu neumožňuje konstatovat účast společnosti Trame na protisoutěžním ujednání v rámci klubu Italia či samotné vnímání takové účasti jeho členy, když tito členové nebyli např. schopni odhadnout množství prodávané společností Trame na italském trhu (viz výše body 261 a následující).

295    V tomto ohledu je třeba připomenout, že judikatura týkající se distancování se od účasti na setkání (viz bod 97 výše) se použije za předpokladu, že Komise prokáže, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na kterých byly uzavřeny protisoutěžní dohody, aniž se tomu zjevně bránil, čímž dostatečně prokáže účast uvedeného podniku na kartelové dohodě.

296    V projednávaném případě nicméně není právně dostačujícím způsobem prokázáno, že se společnost Trame účastnila, ať již přímo nebo nepřímo, schůze klubu Italia mezi 30. srpnem 2001 a 10. červnem 2002. Více skutečností nasvědčuje rovněž tomu, že v průběhu tohoto období neměli členové klubu Italia přesnou představu o chování společnosti Trame na trhu. Byli odkázáni toliko na odhady, na hledání pravděpodobného chování nebo na přiznání své nevědomosti použitím otazníku v poznámkách z předmětných setkání.

297    Z tohoto důvodu je třeba rovněž zrušit článek 1 bod 17 napadeného rozhodnutí, v rozsahu v němž Komise konstatovala, že se společnost Trame účastnila na protisoutěžním jednání v období od 30. srpna 2001 do 10. června 2002. Další důsledky vyplývající z výše uvedeného, budou celkově posouzeny po přezkumu argumentů účastnic řízení.

 E – K okrajové roli v rámci kartelové dohody

 1. Argumenty účastnic řízení

298    Společnost Trame tvrdí, že v rámci kartelové dohody hrála pouze okrajovou roli. K účasti byla donucena vertikálně integrovanými podniky, které na ni jako dodavatelé surovin mohly vyvíjet nátlak. Trame se účastnila pouze omezeného množství setkání s časovými prodlevami (osmnáct setkání z 234 v letech 1997 až 2002). Její okrajová role vyplývá zejména z prohlášení učiněných v rámci žádostí o shovívavost. Společnost Redaelli zmiňuje Trame pouze v jedné části, kde zdůrazňuje, že se tento podnik účastnil setkání soutěžitelů toliko příležitostně. Prohlášení společností ITC a DWK neobsahují vůči společnosti Trame obviňující tvrzení. V prohlášení společnosti Tréfileurope je Trame citována pouze dvakrát či třikrát, a to okrajově, bez uvedení její role v kartelové dohodě. Stejně tak uvádí zástupce společnosti ITC ve svém prohlášení, že „během těch mála setkání, kterých se Trame účastnila, hráli její zástupci vždy okrajovou a naprosto pasivní roli“, že „ostatní italští výrobci předpínací oceli přítomni na setkáních klubu Italia považovali společnost Trame za nezávislý, na trhu autonomní subjekt, který byl při volbě své produkce a obchodních rozhodnutí málo předvídatelný“ nebo že, „Trame často neposkytovala informace, jež po ní ostatní členové klubu Italia žádali“. Měla by být také zohledněna skutečnost, že zatímco se část jednání v rámci klubu Italia týkala vývozů, společnost Trame své výrobky nevyvážela, a že významnou část jejího obratu představovaly prodeje lan ze tří pramenů a válcovaného drátu.

299    Společnost Trame rovněž nikdy neuplatňovala údajné dohody a vždy se snažila vyhnout žádostem o informace. Poznámky společnosti ITC ze setkání ze dne 20. července 1999, podle nichž „je Trame přítomna všude“ (s. 16056 spisu ze správního řízení), a prohlášení společnosti Tréfileurope, podle kterého Trame často vytvářela napětí mezi ostatními členy klubu Italia (s. 34619 spisu ze správního řízení), tuto obchodní nezávislost potvrzují. Rovněž se stále zvyšovaly objemy prodejů Trame, její výroba lan ze sedmi pramenů vzrostla z 1 700 tun z roku 1997 na 7 410 tun v roce 2002. Její tržní podíl se zvýšil na úkor soutěžitelů. Takové výsledky nejsou podle společnosti Trame slučitelné s případnými plány na rozdělení trhu. I přesto, že takovéto plány byly skutečně vypracovány, společnost Trame je neuplatňovala a její obchodní jednání dokonce silně ohrožovalo jejich účinnost.

300    Lze shrnout, že specifika účasti společnosti Trame na kartelové dohodě měly vést Komisi k uplatnění výraznějšího snížení pokuty než o 5 %; jež bylo chybné, nepřiměřené a neodůvodněné.

301    Komise s touto argumentací nesouhlasí. Připomíná, že účast společnosti Trame na kartelové dohodě je potvrzena četnými dokumenty a prohlášeními. Je rovněž mylné se domnívat, že tato účast společnosti Trame na klubu Italia byla limitována a časově oddělena, neboť situace Trame byla projednávána i v její nepřítomnosti. Trame neprokázala, že nebyla zapojena do činností, jež byly předmětem klubu Italia nebo že nebrala v úvahu obchodní informace vyměňované s jejími soutěžiteli. Pokud jde o údajné neuplatňování dohod, příležitostné podvádění ohledně stanovených cen či přidělených zákazníků, samo o sobě neprokazuje, že by kartelová dohoda nebyla uskutečňována (viz napadené rozhodnutí, bod 1018 odůvodnění). V projednávaném případě 5% snížení ze základní částky, jež bylo společnosti Trame přiznáno na základě pokynů z roku 2006, správně zohledňuje jak skutečnost, že protiprávní jednání, kterého se Trame účastnila, bylo součástí nejvážnějších porušení práva hospodářské soutěže, tak skutečnost, že účast společnosti Trame na protiprávním jednání byla omezená.

 2. Závěry Tribunálu

302    V rámci projednávaného žalobního důvodu se Trame jednak dovolává své okrajové účasti na protiprávním jednání, a jednak neexistence účinků této účasti. Z širšího hlediska také namítá, že Komise náležitě nezohlednila specifika její účasti na kartelové dohodě, když se jí rozhodla přiznat snížení pokuty o 5 % vzhledem k její snížené či omezené roli na jediném protiprávním jednání.

 a) Skutečnosti uplatňované k vymezení polehčující okolnosti

303    V této souvislosti je třeba připomenout, že námitky společnosti Trame uplatněné v rámci tohoto žalobního důvodu byly v napadeném rozhodnutí přezkoumány ze dvou hledisek, a to nejprve v rámci přezkumu argumentů, jejichž cílem bylo vymezit polehčující okolnost související s „vedlejší či pasivní rolí“ (napadené rozhodnutí, část 19.2.2.3), a poté v rámci přezkumu argumentů, jež vymezovaly polehčující okolnost v souvislosti s „obcházením uplatňování / významně omezenou rolí“ (napadené rozhodnutí, část 19.2.2.5) (viz bod 86 výše).

304    Pokud jde o vedlejší nebo pasivní roli, Komise zaprvé uvádí, že přestože pokyny z roku 1998 připouští možnost snížení výše pokuty, ačkoliv hrál podnik „výlučně pasivní nebo následovnickou roli při uskutečňování protiprávního jednání“, pokyny z roku 2006 použitelné v projednávaném případě již tento koncept polehčující okolnosti neobsahují. Podle Komise se podnik, i když přijme toliko pasivní nebo následovnickou roli, pořád účastní na kartelové dohodě, maje z ní ekonomický užitek, a podporuje ostatní účastníky v provádění dohod. Pasivní nebo následovnická role tedy nepředstavuje polehčující okolnost. Pokyny z roku 2006 oproti tomu přiznávají snížení pokuty za účast na protiprávním jednání, která je „podstatně omezená“, pokud se dotčený podnik „ve skutečnosti vyhýbal provádění [dohod] a choval se na trhu konkurenčním způsobem“. Žádná z osob, jimž je rozhodnutí určeno, to však dostatečně neprokázala (napadené rozhodnutí, bod 983 odůvodnění).

305    Pouze na okraj Komise v napadeném rozhodnutí nicméně přezkoumala možné použití pokynů z roku 1998 na protiprávní jednání, které bylo ukončeno 19. září 2002. Obecným způsobem Komise upřesnila, že „[n]a základě pokynů pro výpočet pokut z roku 1998 by každopádně žádnému z účastníků nebylo přiznáno snížení pokuty z důvodu pasivní role“. V projednávaném případě by bylo třeba „rezervovaného postoje, tedy neexistence aktivní účasti na vypracování jedné nebo více protisoutěžních dohod“ ba dokonce „výlučně pasivní role“ nebo „úplné pasivity“ (napadené rozhodnutí, bod 984 odůvodnění). V napadeném rozhodnutí je však také uvedeno, že „[o]proti [situaci společností Socitrel, Companhia Previdente, Fapricela, Redaelli, SLM a Itas], Komise uznává, že role společností Proderac a Trame byla významně omezenější než u dalších účastníků kartelové dohody a že by se tak těmto společnostem mělo přiznat snížení pokuty“ (napadené rozhodnutí, bod 992 odůvodnění).

306    Pokud jde zadruhé o tvrzení, podle kterých společnost Trame neplnila dohody, narušovala kartelovou dohodu a chovala se na trhu konkurenčním způsobem, Komise uvádí v souladu s bodem 29 třetí odrážky pokynů z roku 2006, že nárok na snížení pokuty za neprovádění kartelové dohody je podmíněn tím, aby okolnosti potvrzovaly, že v období, během něhož byl podnik součástí protiprávních dohod, se ve skutečnosti vyhýbal provádění protiprávních dohod a choval se na trhu konkurenčním způsobem nebo alespoň neplnil povinnosti k provedení kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno samotné její fungování. V tomto ohledu Komise uvedla, že se společnost Trame stejně jako ostatní adresáti předmětného rozhodnutí pravidelně účastnila setkání, během nichž se probíraly a kontrolovaly ceny, kvóty a zákazníci. Komise rovněž upřesnila, že provádění dotčené kartelové dohody již samotnou svou povahou způsobilo významné zkreslení hospodářské soutěže. V každém případě měla Komise za to, že skutečný dopad této kartelové dohody na trhu nebylo možno v projednávaném případě změřit, a proto jej ve výpočtu základní částky nezohlednila. Kromě toho podle Komise žádný podnik neprokázal, že se ve skutečnosti vyhýbal provádění protiprávních dohod a choval se na trhu konkurenčním způsobem nebo přinejmenším neplnil povinnosti k provedení kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno její samotné fungování. Z toho vyplývá, že na základě vyhýbání se provádění kartelové dohody nebo podstatně omezené role nelze vyvodit žádnou polehčující okolnost (napadené rozhodnutí, body 1013 až 1026 odůvodnění).

307    Komise přesto přiznala společnosti Trame (a společnosti Proderac) 5% snížení ze základní částky (napadené rozhodnutí, bod 1026 odůvodnění). Odůvodnění bylo následovné:

„(1023)      Komise je nicméně ochotna uznat, že účast společností Proderac a Trame na protiprávním jednání byla omezená. Je tomu tak proto, že tito účastníci působili na okraji kartelové dohody, měli menší kontakt s ostatními účastníky kartelové dohody a na protiprávním jednání se podíleli jen v omezené míře.“

„(1025)      Trame se mezi 4. březnem 1997 a 19. zářím 2002 účastnila jen okolo osmnácti setkání kartelové dohody, zatímco její situace byla projednávána při několika příležitostech i v její nepřítomnosti […]. Jak potvrzuje společnost Trefileurope, Trame byla okrajovým účastníkem klubu Italia, čímž vytvářela v klubu Italia napětí. To potvrzuje několik tehdejších dokumentů. Zápisky ze setkání ze dne 20. července 1999 např. zaznamenávají, že Trame se ubírala všemi směry; 4. září 2000 proběhlo jednání k problému ‚Trame‘; 30. srpna 2001 bylo řečeno, že Trame nechce být součástí kartelové dohody a 11. ledna 2002 se konalo jednání s předmětem ‚Trameʻ.“

 b) Analýza

308    V bodě 29 třetí odrážce pokynů z roku 2006 upřesnila Komise, že z důvodu polehčujících okolností může snížit základní výši pokuty „pokud dotyčný podnik poskytne důkaz o tom, že jeho účast na protiprávním jednání je podstatně omezená a v důsledku toho prokáže, že v době, kdy byl stranou protiprávních dohod, se ve skutečnosti vyhýbal jejich provádění a choval se na trhu konkurenčním způsobem; Samotná skutečnost, že se podnik účastnil protiprávního jednání kratší dobu než ostatní podniky, nebude považována za polehčující okolnost, neboť je již tato okolnost zohledněna v základní částce“.

309    V projednávaném případě Komise přiznala společnosti Trame (stejně jako společnosti Proderac) 5% snížení pokuty, která ji měla být uložena za její účast na protiprávním jednání na základě odůvodnění uvedeném v napadeném rozhodnutí v části zabývající se touto polehčující okolností. Poměrně nejednoznačně v tomto ohledu Komise uzavřela, že na jedné straně polehčující okolnost uvedená v bodě 29 třetí odrážce pokynů z roku 2006 nebyla v projednávaném případě prokázána a na druhé straně, že účast společnosti Trame na jediném protiprávním jednání byla přece jen omezená, což odůvodňuje snížení o 5 % z výše pokuty, jež by jinak měla být uložena (napadené rozhodnutí, body 1022, 1023 a 1026 odůvodnění).

310    V odpovědi na organizační procesní opatření Komise poukázala na to, že podle ní existuje rozdíl mezi rolí „podstatně omezenou“ zmíněnou v pokynech z roku 2006 a rolí „omezenou“, jež byla v napadeném rozhodnutí přiznána společnosti Trame.

311    Komise rovněž upřesnila, že pokud není naplněna podmínka stanovená v pokynech z roku 2006, jako je tomu v projednávaném případě, kdy Trame nepředložila požadované důkazy k tomu, aby mohla být v jejím případě zohledněna taková polehčující okolnost, považuje Komise přesto za správné vymezit rozdíl mezi mírou účasti podniků.

312    Komise uzavřela, že 5% snížení se tedy nezakládá na polehčující okolnosti, jak je stanovena v bodě 29 třetí odrážce pokynů z roku 2006, ale bylo přiznáno v rámci výkonu její diskreční pravomoci, aby zohlednilo roli společnosti Trame tím, že jí bude přiznáno snížení pokuty s ohledem na míru její účasti na kartelové dohodě.

313    Je třeba připomenout, jak uvádí Komise ve své odpovědi na organizační procesní opatření, že výčet polehčujících okolností uvedený v bodě 29 pokynů z roku 2006 není taxativní, jak jasně vyplývá z toho, že je uvozen výrazem „například“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2011, Aragonesas Industrias y Energía v. Komise, T 348/08, Sb. rozh., EU:T:2011:621, body 279 a 280).

314    Z judikatury mimoto rovněž vyplývá (viz body 96 a 98 až 103 výše), že Komise je povinna při určení výše pokuty uložené podniku jako sankci za účast na jediném protiprávním jednání, tuto sankci individualizovat s ohledem na specifika účasti uvedeného podniku na protiprávním jednání. Takováto individualizace sankce je o to více nezbytná, pokud se jedná, tak jako v projednávaném případě, o komplexní protiprávní jednání, které sestává z různých klubů, jejichž obchodní zájmy se dlouhodobě střetávají a pokud se účast dotčeného podniku na kartelové dohodě vyznačuje četnými specifiky ve vztahu k účasti hlavních účastníků kartelové dohody.

315    V důsledku toho, přestože si Komise může vybrat, v jaké fázi určení výše pokuty se jí jeví vhodné sankci individualizovat vzhledem k obecné metodologii uvedené v pokynech z roku 2006 – přičemž taková individualizace byla např. provedená ve fázi „určení základní částky“ v případě společností Proderac, Socitrel a Fapricela; ve fázi „polehčujících okolností“ v případě společností Proderac a Trame; nebo v „konečné“ fázi v případě společnosti ArcelorMittal, jejíž pokuta byla v důsledku dvou pozměňujících rozhodnutí snížena z 276,5 milionu eur na 45,7 milionu eur – pravdou zůstává, že pokud taková individualizace není provedena s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, musí Tribunál, pokud je to po něm žádáno, rozhodnout o přiměřenosti výše sankce za jednání dotčeného podniku.

316    V projednávaném případě za účelem přiznání a vyčíslení snížení pokuty společnosti Trame na 5 % vzhledem k její omezené roli na jediném protiprávním jednání, zohlednila Komise následující skutečnosti.

317    Komise obecně uvedla, že Trame působila na okraji kartelové dohody, měla menší kontakt s ostatními členy kartelové dohody a na protiprávním jednání se podílela toliko v omezené míře. Komise rovněž uvedla, že se Trame „mezi 4. březnem 1997 a 19. zářím 2002 účastnila jen okolo osmnácti setkání kartelové dohody“, přičemž zdůraznila že „její situace byla projednávána při několika příležitostech i v její nepřítomnosti“. Rovněž uznala, že jak je potvrzeno společností Tréfileurope a např. třemi dokumenty, jež se týkají setkání ze dne 20. července 1999, dne 4. září 2000 a dne 11. ledna 2002, Trame „byla v rámci klubu Italia okrajovým účastníkem, čímž vytvářela v klubu Italia napětí“ (napadené rozhodnutí, body 1023 a 1025 odůvodnění).

318    Vzhledem k okolnostem uváděným Komisí vykazuje účast společnosti Trame na kartelové dohodě určitá specifika, jež musí být zohledněna při určení výše pokuty. Přestože takové okolnosti prokazují omezenou roli společnosti Trame v rámci kartelové dohody, jak ostatně přiznává Komise, vyplývá z nich, že vzhledem k povaze účasti společnosti Trame na kartelové dohodě a ke všem relevantním okolnostem nebyla míra přiznaného snížení (5 %) stanovena na přiměřené úrovni.

319    Pokud jde totiž zaprvé o skutečnost, podle níž Trame působila na okraji kartelové dohody, není taková okolnost bezvýznamná. Jak vyplývá ze spisu, ze všech ujednání, která tvořila jediné protiprávní jednání, se Trame účastnila toliko klubu Italia. Nelze tedy se společností Trame zacházet stejně jako s podnikem, jež se podílel na celém jediném protiprávním jednání vymezeném Komisí za období od roku 1997 do roku 2002.

320    Stejně tak účast společnosti Trame na kartelové dohodě, která již sama o sobě byla omezená, byla omezená také v rámci klubu Italia, v němž se neúčastnila jeho vnější stránky. Komise přiznává, že Trame nevyvážela do kontinentální Evropy od roku 1997 do roku 2002 (napadené rozhodnutí, bod 651 odůvodnění), ale nezohledňuje to při posouzení omezené role společnosti Trame. Z důvodu absence vývozů se Trame nemohla podílet na jednáních, které se netýkaly Itálie. Je pravdou, že i přes absenci prodejů mimo Itálii, jí účast na klubu Italia umožňovala chránit její postavení v rámci vnitrostátního trhu a vyhnout se tak obvyklé hospodářské soutěži. Nic to však nemění na tom, že role společnosti Trame, pokud se jedná o trhy mimo Itálii, byla nulová či velmi omezená.

321    Mimoto účast společnosti Trame na dohodách týkajících se lan ze sedmi pramenů nebyla stejné povahy jako účast hlavních členů tohoto klubu, jak vyplývá z mnohých důkazů, jež v rámci klubu Italia rozlišují dvě kategorie subjektů. Trame také dlouho nevěděla o celoevropském rozsahu protiprávního jednání ani o skutečnosti, že se toto jednání vztahuje v rámci klubu Italia i na lana ze tří pramenů.

322    Účast společnosti Trame na jediném protiprávním jednání se tedy významně liší od účasti podniku, který se jako např. Tréfileurope účastnil všech částí kartelové dohody.

323    Komise zadruhé uznala, že se Trame účastnila omezeného počtu setkání, avšak rovněž poukazuje na to, že také při jiných příležitostech byla její situace v její nepřítomnosti projednávána. Ze spisu nicméně vyplývá, že příležitosti, kdy byla její situace členy klubu Italia skutečně zohledňována k protisoutěžním účelům, byly méně početné, než uvádí Komise v napadeném rozhodnutí (viz ohledně setkání ze dne 30. srpna 2001, body 244 a následující výše, a ohledně setkání ze dne 10. června 2002, body 283 a následující výše). Některé skutečnosti ostatně umožňují konstatovat, že byla Trame často přijata až ve druhé fázi, nebo že odešla na konci setkání organizovaných v institucionálním rámci profesního sdružení (viz prohlášení zástupce Tréfileurope poskytnuté společností Trame nebo ohledně setkání ze dne 9. října 2000, body 124 a následující výše).

324    Zatřetí je samotnou Komisí jasně prokázáno, že účastníci protiprávního jednání věděli o zvláštní situaci společnosti Trame. Z dokumentů a prohlášení uváděných k tomuto bodu společností Trame, z nichž některé jsou ostatně uvedeny v napadeném rozhodnutí, vyplývá, že Trame byla vnímána jako okrajový a málo spolehlivý účastník klubu Italia.

325    Nelze však souhlasit s tvrzením společnosti Trame, podle něhož „nikdy“ neuplatňovala „údajné“ dohody, kterých se měla účastnit. Přestože účast společnosti Trame na kartelové dohodě byla omezená, ze spisu vyplývá, že byla Komisí v napadeném rozhodnutí prokázána.

326    Takový závěr neznamená, že informace poskytnuté společností Trame o jejím obchodním jednání jsou bez významu. Takové informace totiž naznačují, že se Trame neúčastnila kartelové dohody v plném rozsahu. Vzhledem k údajům poskytnutým k tomuto bodu společností Trame, to, co Komise považuje v napadeném rozhodnutí za pouhé „podvádění“ může být rovněž považováno za agresivní obchodní chování týkající se lan ze sedmi pramenů v Itálii. Trame v této souvislosti investovala do strojního vybavení, aby modernizovala svou výrobu a zvýšila svůj obrat (z 5,6 milionu eur v roce 1997 na více než 9 milionů eur v roce 2002 v případě lan ze sedmi pramenů) a vyrobené množství (z 1 700 tun lan ze sedmi pramenů v roce 1997 na 7 410 tun v roce 2002), které se zvyšovalo konstantně.

327    Tyto výsledky umožňují vysvětlit nedůvěru vyjádřenou při několika příležitostech členy kartelové dohody vůči společnosti Trame. Trame, jež na trh lan ze sedmi pramenů vstoupila později než ostatní, s konstantně se zvyšujícím tržním podílem, navzdory tomu, že jedním z hlavních cílů kartelové dohody bylo stabilizovat tržní podíly rozdělením si zákazníků, se odchylovala od obchodního chování ostatních členů klubu Italia, kteří hledali spíše odbytiště mimo Itálii a v Itálii se snažili nesoutěžit.

 c) Závěry

328    Jakkoli lze souhlasit s Komisí, má-li účast společnosti Trame na kartelové dohodě za skutečně omezenou, což vedlo k jejímu zohlednění jako polehčující okolnosti při určení výše pokuty, je třeba rovněž považovat míru snížení pokuty přiznanou z tohoto důvodu, tedy pouze 5 %, za nedostatečně zohledňující zvláštnost situace společnosti Trame v rámci kartelové dohody.

329    V tomto kontextu musí Tribunál na základě pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, jejíž aplikace je v projednávané věci žádána, sám stanovit způsob, jakým je třeba zohlednit omezenou roli společnosti Trame v rámci kartelové dohody co se týče určení výše pokuty.

 F – K neexistenci úmyslu vytýkaného jednání

 1. Argumenty účastnic řízení

330    Trame uvádí, že je malým podnikem, který prodává předpínací ocel v Itálii. Mezi lety 1997 a 2002 se její tržní podíl v celkovém odvětví lan ze sedmi pramenů a lan ze tří pramenů pohyboval v rozmezí 6,5 až 10 %. Pokud se jedná pouze o lana ze sedmi pramenů, pohyboval se tržní podíl společnosti Trame v Itálii mezi 1,7 % a 5,1 %. Tato společnost nemá vlastní právní oddělení a nikdy nemusela řešit otázky práva hospodářské soutěže. Její účast v klubu Italia byla sporadická, odehrávala se převážně v rámci profesního sdružení a nadále se chovala na trhu konkurenčním způsobem. Trame neměla konkrétní zájem na účasti na setkáních kartelové dohody a v žádném případě neměla v úmyslu chovat se tak, že by to mohlo představovat porušení pravidel hospodářské soutěže, ani si nepředstavovala, že tak okrajová role, jakou hrála, by mohla mít protisoutěžní účinky. Jinými slovy protiprávní jednání, které je jí přičítáno, nelze považovat za úmyslné, neboť vyplynulo z pouhé nedbalosti, která je jednou z polehčujících okolností uváděných v pokynech z roku 2006. Uložená výše pokuty by tedy měla být snížena tak, aby zohledňovala naprostý nedostatek úmyslu ve vytýkaném jednání.

331    Komise s touto argumentací nesouhlasí.

 2. Závěry Tribunálu

332    Trame v podstatě namítá, že Komise měla zohlednit skutečnost, že protiprávní jednání, které je jí vytýkáno, nebylo spácháno úmyslně po předchozím uvážení, ale pouze z nedbalosti.

333    Obecně řečeno k porušení článku 101 SFEU dochází, je-li prokázáno, že se dotčené podniky účastnily protisoutěžního jednání úmyslně. „Dohody“ nebo „jednání ve vzájemné shodě“ zakázané v čl. 101 odst. 1 SFEU vyžadují bez ohledu na formu projev vůle podniků shodnout se na účelu nebo důsledku kartelové dohody, jímž je „vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu“. Tento projev vůle může být výsledkem konání, jakým je podpis dohody nebo účast na jednání ve vzájemné shodě, nebo také neobezřetnosti či pouhé nedbalosti.

334    V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 „Komise může rozhodnutím uložit podnikům […] pokuty, pokud se úmyslně nebo z nedbalosti […] dopouštějí jednání v rozporu s článkem [101 SFEU]“.

335    V bodě 29 druhé odrážky pokynů z roku 2006 Komise upřesnila, že na základě polehčujících okolností může snížit základní částku pokuty „jestliže dotyčný podnik poskytne důkaz o tom, že protiprávní jednání bylo spácháno z nedbalosti“.

336    V projednávaném případě je třeba nicméně konstatovat, že argumentace společnosti Trame, podle níž by u ní měla být zohledněna polehčující okolnost spočívající ve spáchání protiprávního jednání z nedbalosti, není skutkově podložena. Ze spisu ve skutečnosti vyplývá, jak uvádí Komise, že účast společnosti Trame na klubu Italia nemůže být výsledkem nedbalosti, ale úmyslného jednání, čemuž nasvědčují např. informace uvedené ostatními členy klubu Italia během setkání ze dne 4. března 1997, podle nichž se k nim Trame chtěla připojit, což učinila o několik dní později na setkání ze dne 10. března 1997 i při dalších příležitostech až do setkání ze dne 19. září 2002.

337    Žádný z důvodů, jež Trame uvádí k prokázání své nedbalosti, tedy že je malým rodinným podnikem, který prodává toliko v Itálii a své výrobky nevyváží, omezený význam svého podílu na trhu, jež je menší než 10 % (lana ze tří pramenů a lana ze sedmi pramenů) či dokonce 5 % (lana ze sedmi pramenů), absence vlastního právního oddělení nebo svou údajnou neznalost zásad práva hospodářské soutěže či také specifika své účasti na kartelové dohodě, neumožňují prokázat, že se během období od března 1997 do září 2002 přidala ke klubu Italia, poté jej opustila a pak se k němu znovu připadala, to vše neúmyslně.

338    Z výše uvedeného vyplývá, že pátý žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.

 G – K dodatečným důvodům týkajícím se porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení

 1. Argumenty účastnic řízení

339    Trame rovněž jako šestý žalobní důvod namítá svou neschopnost zaplatit pokutu. Po druhém pozměňujícím rozhodnutí přizpůsobila Trame žalobní důvody tak, že rovněž namítla porušení zásady proporcionality a rovného zacházení při určení výše pokuty na základě zacházení se společnostmi ArcelorMittal a Ori Martin ve srovnání s tím, kterého se dostalo jí. Poukazuje na to, že na základě druhého pozměňovacího rozhodnutí Komise uznala, že pokuta uložená společnosti ArcelorMittal rovnající se 0,5 % obratu tohoto podniku, byla nepřiměřeně vysoká, a proto ji snížila na 0,1 % jejího obratu. Stejný princip se uplatnil v případě snížení přiznané společnostem Ori Martin a SLM. Pro porovnání v případě společnosti Trame stanovila Komise výši pokuty v maximální povolené výši, tedy 10 % obratu, což pro ni znamená hrozbu úpadku. Podle společnosti Trame se tedy jedná o porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení.

340    Komise s touto argumentací nesouhlasí.

 2. Závěry Tribunálu

341    Okolnosti zohledněné Komisí při snížení pokut uložených podniku ArcelorMittal a jeho dceřiným společnostem, jakož i společnosti Ori Martin a její dceřiné společnosti SLM jsou zjevně odlišné od situace společnosti Trame.

342    Společnosti Trame je její účast na protiprávním jednání přičítána přímo, zatímco u podniků ArcelorMittal a Ori Martin tato účast na protiprávním jednání spočívá na předpokladu, podle něhož z důvodu jejich významné kapitálové účasti na jedné nebo více dceřiných společnostech, jež se na protiprávním jednání podílely přímo, může Komise tyto podniky zavázat ke společnému a nerozdílnému plnění uložených pokut.

343    V projednávané věci tedy nebyla porušena ani zásada proporcionality ani zásada rovného zacházení, pokud jde o posouzení pokuty uložené společnosti Trame ve vztahu k zacházení, jež se dostalo podnikům, kterým bylo určeno druhé pozměňující rozhodnutí.

344    Z výše uvedeného vyplývá, že dodatečný žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.

 H – K neschopnosti zaplatit pokutu

 1. Obsah napadeného rozhodnutí

345    Dvacet tři právních subjektů včetně společnosti Trame namítlo neschopnost zaplatit pokutu v průběhu původního správního řízení před Komisí (napadené rozhodnutí, bod 1133 odůvodnění).

346    V rámci tohoto přezkumu Komise zaprvé uvedla, že pokud podnik tvrdí, že zamýšlená pokuta má negativní dopad na jeho finanční situaci, aniž by k tomu předložil věrohodný důkaz prokazující neschopnost zamýšlenou pokutu zaplatit, není Komise povinna při stanovení výše pokuty takovou situaci zohlednit, neboť uznání takové povinnosti by vedlo k poskytnutí neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu (napadené rozhodnutí, bod 1134 odůvodnění).

347    Komise zadruhé uvedla, že tento přezkum proběhl se zohledněním situace v době přijetí napadeného rozhodnutí. Vzhledem k údajům poskytnutým dotčenými podniky přezkoumala Komise individuální finanční stránku těchto podniků, jejich účetní závěrky z let 2004 až 2009, jakož i prognózy na roky 2010 až 2012. Komise rovněž zohlednila dopad celosvětové hospodářské a finanční krize na odvětví oceli a očekávané důsledky pro tyto podniky z důvodu poklesu poptávky a snížení cen či přístupu k financování. Zejména z důvodu hospodářské krize je podle Komise pro podniky v odvětví obtížné si zachovat úvěrové linky v bankách a získat dostatečný kapitál (napadené rozhodnutí, body 1135 až 1137 odůvodnění).

348    Zatřetí Komise zdůraznila, že skutečnost, že je podnik v likvidaci nutně neznamená, že vždy dojde k úplné ztrátě hodnoty jeho majetku, což v důsledku toho samo o sobě neodůvodňuje snížení pokuty, která by byla jinak uložena. K likvidaci totiž někdy dochází organizovaně a dobrovolně v rámci restrukturalizačního plánu, podle něhož noví vlastníci či vedoucí zaměstnanci dále provozují podnik a jeho majetek. Každý právní subjekt, který se dovolává své neschopnosti zaplatit pokutu, musí také prokázat, že zde není vhodné a realizovatelné náhradní řešení. Pokud neexistuje spolehlivá informace o alternativních řešení dostupných v přiměřené lhůtě, jež by umožňovaly pokračovat v provozu podniku, má Komise za to, že pokud v důsledku uložení pokuty vstoupí podnik do likvidace, existuje zde dostatečně vysoké riziko ztráty podstatné části hodnoty majetku podniku (napadené rozhodnutí, bod 1138 odůvodnění).

349    Byly-li splněny podmínky uvedené v bodě 35 pokynů z roku 2006, určila Komise snížení výše pokuty uložené každému z dotčených podniků s ohledem na jejich schopnost zaplatit konečnou výši uložené pokuty, jakož i na účinek, který by tato platba mohla mít na jejich další existenci (napadené rozhodnutí, bod 1139 odůvodnění).

350    Komise proto žádost Trame zamítla s poukazem na to, že peněžní zůstatky a dostupné finanční prostředky na konci roku 2009 představují přibližně dvojnásobek výše pokuty, zatímco předpokládané peněžní zůstatky a dostupné finanční prostředky v letech 2010 a 2011 představují více než 2,5násobek výše pokuty. Tyto dvě skutečnosti podle Komise stačí k zamítnutí žádosti o zohlednění neschopnosti zaplatit pokutu. Toto zamítnutí potvrzují i další dvě skutečnosti: značný únik likvidních prostředků v březnu 2009, kdy společnost Trame půjčila 1,46 milionu eur Sunset SpA, realitní společnosti ovládané stejnými akcionáři, a zástavní právo k nemovitosti zřízené společností Trame k zajištění dlouhodobého úvěru, jejíž hodnota byla mnohem vyšší než nezaplacený zůstatek zajištěného úvěru, přičemž tento významný rozdíl podle Komise usnadňuje poskytnutí dalšího úvěru (napadené rozhodnutí, body 1162 a 1163 odůvodnění).

 2. Argumenty účastnic řízení

351    Trame nesouhlasí s důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí, jež vedly k zamítnutí její žádosti o zohlednění její neschopnosti zaplatit pokutu. Z údajů poskytnutých Komisí dne 25. května 2010 zaprvé vyplývá, že zaplacení pokuty 3,2 milionu eur bude mít značný dopad na její již tak nejistou finanční situaci. Bez dostupných finančních prostředků by společnost Trame musela k zaplacení pokuty navýšit svůj dluh, čímž by riskovala, že ji finanční instituce zruší přiznané úvěry. Zadruhé půjčka poskytnutá společnosti Sunset je řádnou půjčkou poskytnutou realitní společnosti ovládanou stejnými akcionáři, jež byla náležitě zaúčtována. Tato půjčka nemá vliv na účinky, jež by mělo zaplacení pokuty pro společnost Trame. Pokud jde o zástavní práva k nemovitosti, Trame zatřetí uvádí, že rozdíl mezi půjčenou částkou a výší zajištěnou zástavním právem nepředstavuje důkaz o možnosti poskytnutí dalšího bankovního úvěru, ale toliko prokazuje její neschopnost zaplatit pokutu, když je nucena poskytnout hypoteční zástavu, jejíž hodnota je vyšší než případné pohledávky věřitele. Další financování lze zajistit jen zástavním právem zapsaným jako druhým v pořadí.

352    Trame kromě toho uvádí, že podmínky stanovené v bodě 35 pokynů z roku 2006 jsou splněny. Pokuta, která by o 50 % zhoršila její čistou finanční pozici ve skupině, již tak ztrátové, nezvratně ohrožuje vzhledem k jejím vysokým dluhům její další ekonomickou životaschopnost a vedla by ke ztrátě veškeré hodnoty jejího majetku.

353    Trame také namítá porušení zásady rovného zacházení, přičemž srovnává svou situaci s přístupem zaujatým ke společnostem CB a Itas, které hrály v kartelové dohodě významnější roli. Trame, podnik menší velikosti, v jehož případě byla konstatována omezená účast na kartelové dohodě, byl zavázán k zaplacení vyšší pokuty (3,2 milionu eur) než společnosti CB (2,5 milionu eur) a Itas (0,8 milionu eur).

354    Komise s touto argumentací nesouhlasí a v podstatě odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí.

 3. Závěry Tribunálu

 a) Úvodní poznámky

 Bod 35 pokynů z roku 2006

355    Bod 35 pokynů z roku 2006 zohledňuje vliv platební schopnosti podniku sankcionovaného za porušení článku 101 SFEU na výpočet pokuty, která mu může být uložena. Tento bod stanoví:

„Za výjimečných okolností může Komise na žádost přihlédnout k platební neschopnosti podniku [neschopnosti podniku zaplatit pokutu], který se nachází ve zvláštní hospodářsko-společenské situaci. Ke snížení pokuty z tohoto důvodu nebude Komisi stačit pouhé zjištění, že se daný podnik nachází v nepříznivé nebo ztrátové finanční situaci. Snížení bude povoleno pouze na základě objektivních důkazů prokazujících, že uložení pokuty podle podmínek stanovených v těchto pokynech by nezvratně ohrozilo ekonomickou životaschopnost dotyčného podniku a vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jeho majetku.“

356    Podle ustálené judikatury se Komise přijetím pravidel chování, jako jsou pokyny a oznámením jejich zveřejněním, že je bude napříště uplatňovat na případy jimi dotčené, sama omezuje ve výkonu posuzovací pravomoci a od těchto pravidel se nemůže odchýlit, jinak se vystaví případné sankci za porušení takových obecných právních zásad, jako jsou zásady rovného zacházení nebo ochrany legitimního očekávání (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Recueil, EU:C:2005:408, bod 211, a ze dne 12. prosince 2012, Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, T‑400/09, EU:T:2012:675, bod 40).

357    Je třeba předeslat, že snížení pokuty může být na základě bodu 35 pokynů z roku 2006 přiznáno jen za výjimečných okolností a za podmínek stanovených v těchto pokynech. Musí tak být na jedné straně prokázáno, že uložení pokuty by „nezvratně ohrozilo ekonomickou životaschopnost dotyčného podniku a vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jeho majetku“. Na druhé straně musí být rovněž prokázána existence „zvláštní hospodářsko-společenské situac[e]“. Je třeba mimoto připomenout, že tyto dva okruhy podmínek již byly předtím vymezeny unijními soudy.

358    Pokud se jedná o první okruh podmínek, není Komise v zásadě povinna při určení výše pokuty ukládané za porušení pravidel hospodářské soutěže zohlednit ztrátovou finanční situaci podniku, neboť uznání takové povinnosti by vedlo k poskytnutí neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu (rozsudky Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 356 výše, EU:C:2005:408, bod 327, a Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, bod 356 výše, EU:T:2012:675, bod 94).

359    Pokud by tomu tak totiž bylo, hrozilo by, že uvedené podniky budou zvýhodněny na úkor jiných výkonnějších a lépe řízených podniků. Z tohoto důvodu samotné zjištění, že se daný podnik nachází v nepříznivé nebo ztrátové finanční situaci, není dostatečné k odůvodnění jeho žádosti, aby Komise zohlednila jeho neschopnost zaplatit pokutu za účelem jejího snížení.

360    Kromě toho podle ustálené judikatury skutečnost, že opatření přijaté unijním orgánem vyvolá úpadek nebo likvidaci podniku, není sama o sobě unijním právem zakázána. Ačkoliv taková operace může nepříznivě zasáhnout do finančních zájmů vlastníků či akcionářů, neznamená to, že osobní, hmotné a nehmotné složky podniku rovněž ztratily svou hodnotu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, EU:T:2004:118, bod 372, a Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, bod 356 výše, EU:T:2012:675, bod 50).

361    Z uvedené judikatury lze dovodit, že jen případ ztráty hodnoty osobní, hmotné a nehmotné složky podniku, jinými slovy jeho majetku, může při stanovení výše pokuty odůvodnit zohlednění možnosti jeho úpadku či likvidace v důsledku uložení této pokuty (rozsudek Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, bod 356 výše, EU:T:2012:675, bod 51).

362    Likvidace společnosti totiž nutně neznamená zánik předmětného podniku. Uvedený podnik může jako takový nadále existovat, ať již v případě rekapitalizace společnosti nebo v případě celkového převzetí všech jejích aktiv jiným subjektem. Takové převzetí může být uskutečněno dobrovolným nebo nuceným prodejem aktiv společnosti s pokračujícím provozem (v tomto smyslu viz rozsudek Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, bod 356 výše, EU:T:2012:675, bod 97).

363    Je tedy třeba chápat odkaz na ztrátu celé hodnoty majetku dotyčného podniku učiněný v bodě 35 pokynů z roku 2006 tak, že upravuje situaci, kdy se převzetí podniku v podmínkách stanovených v bodě 362 výše, jeví být nepravděpodobné, či dokonce nemožné. V takovém případě budou části majetku tohoto podniku nabídnuty k prodeji jednotlivě, a je pravděpodobné, že mnoho z nich nenajde kupce nebo přinejlepším budou prodány za velmi nízkou cenu (rozsudek Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, bod 356 výše, EU:T:2012:675, bod 98).

364    Druhý okruh podmínek týkajících se existence zvláštní hospodářsko-společenské situace podle judikatury se vztahuje k důsledkům, jež může přivodit zaplacení pokuty zejména z hlediska nárůstu nezaměstnanosti nebo zhoršení situace v hospodářských odvětvích na trzích, které předcházejí nebo navazují na trh, na němž daný podnik působí (rozsudky SGL Carbon v. Komise, bod 102 výše, EU:C:2006:433, bod 106, a Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, bod 356 výše, EU:T:2012:675, bod 99).

365    Pokud jsou tedy splněny výše uvedené kumulativní podmínky, bylo by uložení pokuty, která může mít za následek zánik dotyčného podniku, v rozporu s cílem sledovaným bodem 35 pokynů z roku 2006. Použití uvedeného bodu na dotyčné podniky tak představuje konkrétní projev zásady proporcionality v oblasti sankcí za porušení práva hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek Ecka Granulate a non ferrum Metallpulver v. Komise, bod 356 výše, EU:T:2012:675, bod 100).

366    Konečně jak správně připomenula Komise v řízení před soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních, jakož i několikrát v rámci písemné a ústní části řízení před Tribunálem, jelikož představuje aplikace bodu 35 pokynů z roku 2006 poslední skutečnost zohledňovanou při určení výše pokut ukládaných za porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky, spadá posouzení schopností sankcionovaných podniků zaplatit pokutu pod pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci stanovenou článkem 261 SFEU a článkem 31 nařízení č. 1/2003.

367    Pokud jde o rozsah této pravomoci, je třeba připomenout, že představuje jeden ze způsobů uplatnění zásady účinné soudní ochrany, obecné zásady unijního práva, která je nyní vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv a v unijním právu odpovídá článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“) (rozsudky ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:815, bod 51; ze dne 6. listopadu 2012, Otis a další, C‑199/11, Sb. rozh., EU:C:2012:684, bod 47, a ze dne 18. července 2013, Schindler Holding a další v. Komise, C‑501/11 P, Sb. rozh., EU:C:2013:522, bod 36).

368    Podle judikatury totiž dodržování článku 6 EÚLP nevylučuje, aby byl ve správním řízení „trest“ uložen nejprve správním orgánem. Předpokládá však, že rozhodnutí správního orgánu, které samo o sobě nesplňuje podmínky stanovené čl. 6 odst. 1 EÚLP, bude podléhat následnému přezkumu, který vykonává soudní orgán v plné jurisdikci. Mezi základní rysy soudního orgánu s pravomocí přezkumu v plné jurisdikci patří pravomoc změnit jakoukoliv část vydaného rozhodnutí jak po skutkové, tak po právní stránce. Takový orgán musí mít zejména pravomoc rozhodovat o všech skutkových a právních otázkách relevantních pro spor, který mu byl předložen (rozsudek Schindler Holding a další v. Komise, bod 367 výše, EU:C:2013:522, bod 35; viz ESLP, Menarini Diagnostics v. Itálie, č. 43509/08, § 59, 27. září 2011, a Segame v. Francie, č. 4837/06, § 55, 7. června 2012, a citovaná judikatura).

369    Neprovedení přezkumu celého sporného rozhodnutí bez návrhu mimoto neporušuje zásadu účinné soudní ochrany. Aby Tribunál tuto zásadu dodržel, nutně nemusí, ač je povinen odpovědět na vznesené žalobní důvody a přezkoumat právní i skutkový stav, provést bez návrhu nové úplné šetření ve věci (rozsudek Chalkor v. Komise, bod 367 výše, EU:C:2011:815, body 51 a 66).

370    Aniž by tak byly dotčeny důvody veřejného pořádku, jež unijní soud musí přezkoumat a případně je vznést bez návrhu, přezkoumává skutečnosti uplatněné žalobkyní na podporu dovolávaných žalobních důvodů, přičemž se nemůže opírat o prostor pro posouzení, kterým Komise disponuje při posouzení těchto skutečností, aby tak upustil od důkladného přezkumu právního i skutkového stavu (v tomto smyslu viz rozsudek Chalkor v. Komise, bod 367 výše, EU:C:2011:815, bod 62).

371    Konečně jestliže soud s pravomocí k přezkumu v plné jurisdikci považuje za důvodné vykonat svou pravomoc změnit napadený akt, v zásadě musí, aniž by tím byl dotčen přezkum skutečností, které mu předložily účastnice řízení, zohlednit právní a skutkový stav, v němž se věc nacházela v době jeho rozhodování (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. března 1974, Istituto Chemioterapico Italiano a Commercial Solvents v. Komise, 6/73 a 7/73, Recueil, EU:C:1974:18, body 51 a 52; ze dne 14. července 1995, CB v. Komise, T‑275/94, Recueil, EU:T:1995:141, bod 61; ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, Sb. rozh., EU:T:2011:560, body 282 až 285 a ze dne 27. února 2014, InnoLux v. Komise, T‑91/11, Sb. rozh., EU:T:2014:92, bod 157).

372    Ve světle těchto obecných úvah a vzhledem ke skutkovým a právním důvodům uplatněným účastnicemi v řízení před Tribunálem je třeba posoudit napadené rozhodnutí.

 Zásada proporcionality a rovného zacházení

373    Pokud jde o zásadu proporcionality, je třeba připomenout, že tato zásada vyžaduje, aby akty orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmí být nepřiměřené sledovaným cílům (rozsudky ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, Recueil, EU:C:1990:391, bod 13; ze dne 5. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑180/96, Recueil, EU:C:1998:192, bod 96, a Romana Tabacchi v. Komise, bod 371 výše, EU:T:2011:560, bod 104).

374    V rámci řízení, která Komise zahajuje s cílem uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, uplatnění této zásady znamená, že pokuty nesmějí být nepřiměřené v poměru ke sledovaným cílům, tzn. v poměru k dodržování těchto pravidel, a částka pokuty uložená podniku za protiprávní jednání v oblasti hospodářské soutěže musí být přiměřená protiprávnímu jednání posuzovanému jako celek, zejména s přihlédnutím k jeho závažnosti. Zásada proporcionality zejména znamená, že Komise musí stanovit výši pokuty přiměřeně ke skutečnostem zohledněným za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a že v tomto ohledu musí tyto skutečnosti používat soudržným a objektivně odůvodněným způsobem (rozsudek Romana Tabacchi v. Komise, bod 371 výše, EU:T:2011:560, bod 105).

375    Z ustálené judikatury kromě toho vyplývá, že je zásada rovného zacházení porušena, pouze pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (rozsudek Romana Tabacchi v. Komise, bod 371 výše, EU:T:2011:560, bod 102).

376    Tyto zásady se uplatní na otázku, zda Komise při určení výše pokuty správně posoudila argumenty uváděné na podporu žádosti o zohlednění neschopnosti zaplatit pokutu. V projednávaném případě ulehčuje jejich uplatnění skutečnost, že okolnosti zohledňované při posouzení neschopnosti zaplatit pokutu jsou u jednotlivých podniků totožné, přesto, že se jejich finanční situace různí (viz body 345 až 350 výše). To platí také o skutečnostech týkajících se platební schopnosti a likvidity podniku, struktury jeho účetní rozvahy a jeho akcionářské struktury.

 b) Analýza

377    V bodech 1162 a 1163 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 350 výše) Komise zamítla žádost společnosti Trame o zohlednění její údajné neschopnosti zaplatit pokutu za účelem snížení výše pokuty, když poukázala na to, že Trame disponovala dostatečnými finančními prostředky k zaplacení pokuty ve výši 3,2 milionu eur, zejména s přihlédnutím k finančním zdrojům dostupným v rámci podniku či možnosti získání dalšího bankovního úvěru.

378    Stejně tak zamítl předseda Tribunálu usnesením ze dne 12. července 2011, Emme v. Komise (T‑422/10 R, EU:T:2011:349), žádost o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno nedostatkem naléhavosti návrhu na nařízení předběžného opatření (viz body 43 a 48 výše).

379    Společnost Trame kromě toho v odpovědi na organizační opatření Tribunálu bez dalšího upřesnění uvedla, že dne 18. listopadu 2013 předložila Komisi novou žádost o zohlednění její neschopnosti zaplatit pokutu z důvodu její hospodářské a finanční situace. Tento návrh byl doplněn dne 20 a 24. ledna 2014.

380    Účastnice na jednání uvedly, že tato žádost byla nakonec zamítnuta, aniž doložily informace k současné finanční situaci podniku. Komise v této souvislosti upřesnila, že její odpověď potvrzuje předchozí posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí.

381    Vzhledem k závěrům uvedeným v napadeném rozhodnutí a k jednotlivým tvrzením a důkazům předloženým Tribunálu účastnicemi řízení je třeba uzavřít, že společnost Trame neprokázala, že se nachází v situaci, v níž není schopna zaplatit pokutu ve výši 3,2 milionu eur.

382    Jak bylo totiž uvedeno Komisí v napadeném rozhodnutí s ohledem na informace, které ji byly poskytnuty společností Trame v době rozhodování Komise o výši pokuty, byla Trame schopná tuto částku zaplatit.

383    Zaprvé je třeba na okraj poznamenat, že i když je zohledněna argumentace společnosti Trame, podle níž byla ve skutečnosti její čistá finanční pozice ztrátová vzhledem k obchodním a krátkodobým finančním závazkům, ukazuje se nicméně správným závěr, podle něhož hotovostní zůstatky a disponibilní finanční prostředky byly v rámci tohoto podniku kladné. To prokazuje i skutečnost, že byla Trame nadále schopná ze své provozní činnosti generovat zisk.

384    Zadruhé, a to především, měla Komise správně za to, že Trame mohla reálně získat další zdroje financování od bank či od jiné společnosti.

385    Rovněž co se týče smlouvy ze dne 11. října 2007 o hypotečním úvěru u dvou italských bank, který byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti ve výši 17,6 milionu eur, Trame nepopírá, že část původního úvěru v původní výši 8,8 milionu eur již byla splacena.

386    Komise v odpovědích na organizační procesní opatření v tomto ohledu uvedla, že ke dni 31. ledna 2011 uhradila Trame na tento hypoteční úvěr uzavřený na dobu 15 let, jehož cílem bylo udržení likvidity podniku, částku 2,5 milionu eur.

387    Za tohoto stavu se Komise oprávněně domnívala, že díky tomuto obchodnímu vztahu mezi společností Trame a jejími bankami a vzhledem ke skutečnosti, že činnost Trame nadále, navzdory krizi, generovala zisk a uvedené banky měly k dispozici zástavu představující dvounásobnou hodnotu výše úvěru, by jedna z těchto bank byla ochotna poskytnout celou částku nezbytnou k zaplacení pokuty či její části společnosti Trame.

388    K pravdivosti tohoto předpokladu o disponibilních finančních rezervách Komise na dotaz uvedla, že takový předpoklad byl skutkově podložen, když ke dni 31. ledna 2011 byla Trame schopná získat nekrytý úvěr na částku 2,5 milionu eur od jedné ze dvou bank, které jí poskytly hypoteční úvěr. Pokud jde o Trame, žádná tvrzení k vyvrácení odůvodněnosti tohoto předpokladu nepředložila.

389    Komise také správně v napadeném rozhodnutí poznamenala, že i kdyby disponibilní likvidní prostředky neumožňovaly společnosti Trame zaplatit pokutu, mohla si Trame obstarat dodatečné prostředky tím, že by požádala o splacení půjčky ve výši 1,46 milionu eur poskytnuté v březnu 2009 realitní společnosti ovládané stejnými akcionáři jako společnost Trame.

390    Vyjádření předložená společností Trame v této souvislosti totiž neumožňují zcela vyloučit možnost získání této částky nebo jejího využití k získání finančních prostředků potřebných k zaplacení pokuty. Rozhodnutí Komise se v tomto ohledu nejeví nepřiměřeným, naopak odpovídá okolnostem projednávaného případu.

391    Konečně pokud jde o námitku porušení zásady rovného zacházení ve srovnání se zacházením se společnostmi CB a Itas, je třeba uvést, že situace každého z těchto podniků se po jejich finanční stránce liší a že Komise vzhledem k těmto rozdílům a nikoli ke způsobům jejich účasti částečně snížila výši předmětné pokuty vypočítané s ohledem na platební schopnost každého z těchto podniků.

392    Z výše uvedeného vyplývá, že se Komise mohla domnívat, jak to učinila v napadeném rozhodnutí, že bylo důvodné zamítnout žádost společnosti Trame o zohlednění její údajné neschopnosti zaplatit pokutu za účelem snížení výše pokuty.

 c) Závěry

393    Žalobní důvod týkající se neschopnosti zaplatit pokutu musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.

 I – K návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí v části, v níž se ukládá pokuta, nebo snížení výše této pokuty, výkon pravomoci k přezkumu v plné jurisdikci Tribunálem a určení výše pokuty

394    Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná na základě článku 261 SFEU Tribunálu článkem 31 nařízení č. 1/2003 tento soud opravňuje nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, jež mu umožňuje žalobu na neplatnost pouze zamítnout nebo zrušit napadený akt, nahradit posouzení Komise svým posouzením, a tedy napadený akt s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem změnit, především pak upravit výši pokuty, pokud je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení, a to aniž by uvedený akt zrušil (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh., EU:C:2007:88, body 61 a 62, a ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh., EU:C:2009:505, bod 86 a citovaná judikatura).

395    Trame v návrhových žádáních navrhuje Tribunálu, aby zrušil napadené rozhodnutí v části, v níž jí ukládá pokutu, nebo výši této pokuty snížil.

396    Z výše uvedeného již vyplývá, že je třeba zrušit článek 1 bod 17 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise konstatovala účast společnosti Trame na celoevropské složce dotčeného protiprávního jednání od 4. března 1997 do 9. října 2000, měla za to, že se tato účast týkala lan ze tří pramenů od 4. března 1997 do 28. února 2000, a shledala účast této společnosti na protisoutěžním jednání za období od 30. srpna 2001 do 10. června 2002. V důsledku toho je rovněž třeba, aby Tribunál zrušil článek 2 bod 17 napadeného rozhodnutí v části, v níž společnosti Trame ukládá nepřiměřeně vysokou pokutu jako sankci za její účast na jediném protiprávním jednání od 4. března 1997 do 19. září 2002; když byla tato pokuta stanovena s ohledem na účast společnosti Trame na protiprávním jednání uvedeném v článku 1 napadeného rozhodnutí.

397    Je tedy věcí Tribunálu, aby určil výši pokuty, kterou je třeba společnosti Trame vzhledem k její účasti na jediném protiprávním jednání uložit.

398    V tomto ohledu je třeba podotknout, že určení výše pokuty Tribunálem ze své podstaty není přesným aritmetickým výpočtem. Pokud navíc Tribunál rozhoduje v plné jurisdikci, není vázán ani výpočty Komise ani jejími pokyny, ale musí provést vlastní posouzení s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu (viz rozsudek ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, Sb. rozh., EU:T:2011:560, bod 266 a citovaná judikatura).

399    V projednávané věci při stanovování výše pokuty za účast společnosti Trame na jediném protiprávním jednání z čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 vyplývá, že je třeba přihlédnout k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání, a ze zásady personality trestů vyplývá, že sankce musí zohledňovat situaci každého pachatele ve vztahu k protiprávnímu jednání. To se uplatní zejména v případě komplexního a déle trvajícího protiprávního jednání, jak jej vymezila Komise v napadeném rozhodnutí, vyznačujícího se různorodostí účastníků.

400    V projednávaném případě považuje Tribunál za vhodné zohlednit následující okolnosti.

401    Z důkazů ve spisu zaprvé dostatečně vyplývá, že se Trame účastnila několika setkání klubu Italia, jež se týkala přidělování kvót a stanovení cen na italském trhu. Takové dohody patří již ze své povahy mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže. Účast společnosti Trame na klubu Italia od 4. března 1997 do 19. září 2002 má zásadní význam pro posouzení sankce. V této souvislosti však musí být zohledněna skutečnost, že Komise nebyla schopna právně dostačujícím způsobem prokázat, že se Trame v období zhruba devíti měsíců od 30. srpna 2001 do 10. června 2002 skutečně účastnila protisoutěžního jednání klubu Italia (viz body 288 až 296 výše).

402    Zadruhé lze mít za to, že se Trame od 28. února 2000 účastnila v rámci klubu Italia protisoutěžního jednání, jež se týkalo nejen lan ze sedmi pramenů, ale také přinejmenším výměny citlivých obchodních informací vztahujících se k lanům ze tří pramenů. Přesto není dostatečně prokázáno, že před tímto datem Trame věděla nebo měla vědět, že předmětem jednání probíhajících v rámci klubu Italia byla také lana ze tří pramenů (viz body 194 až 197 výše).

403    Zatřetí lze mít za to, že od 9. října 2000 Trame věděla nebo měla vědět, že účastí na klubu Italia se stává součástí většího systému sestávajícího z několika různých úrovní, jehož cílem bylo stabilizovat trh s předpínací ocelí na celoevropské úrovni a předejít tak poklesu cen (viz body 144 a 145 výše). Trame se tedy o jediném protiprávním jednání, které je jí Komisí vytýkáno, dozvěděla až v pozdním stadiu či v každém případě později než ostatní podniky.

404    Současně je třeba poznamenat, že Komise neprokázala, že by se Trame účastnila jižní dohody, klubu España nebo koordinace zákazníka Addtek, jež představovaly významné prvky jediného protiprávního jednání, a ostatně ani vnější stránky klubu Italia, které se Trame nemohla účastnit již s ohledem na skutečnost, že nevyvážela své výrobky mimo Itálii na území jednoho či několika států dotčených jediným protiprávním jednáním.

405    Z okolností v projednávaném případě začtvrté vyplývá, že účast společnosti Trame na kartelové dohodě vykazuje určité zvláštnosti, jež ji odlišují od účasti jiných podniků, jako jsou hlavní účastníci klubu Italia či klubu Evropa, jež působili ve všech úrovních a na všech územích. Je nutné také zvláště zohlednit skutečnost, že Trame působila na okraji kartelové dohody a samotná její účast v rámci klubu Italia, jakož i mimo Itálii, byla omezená, o čemž ostatní účastníci kartelové dohody věděli (viz body 318 až 324 výše).

406    Vzhledem k těmto okolnostem považuje Tribunál pokutu ve výši 5 milionů eur za takovou, jež umožňuje účinně postihnout protiprávní jednání Trame způsobem, který není zanedbatelný a má stále dostatečný odrazující účinek. Jakákoli pokuta nad tuto výši by byla vzhledem k vytýkanému protiprávnímu jednání hodnocenému ve vzájemných souvislostech charakterizujících účast společnosti Trame na jediném protiprávním jednání nepřiměřená.

407    Vzhledem k právní úpravou stanovené horní hranici 10 % celkového obratu podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 nicméně nemůže konečná výše pokuty uložená společnosti Trame v předchozím bodě přesáhnout 3,249 milionu eur.

408    Je tedy třeba uložit společnosti Trame pokutu ve výši 3,249 milionu eur.

409    Pokud jde o návrh na předvolání a výslech zástupce společnosti Tréfileurope Italia ke kartelové dohodě, není toto opatření vzhledem k obsahu prohlášení poskytnuté Tribunálu v této souvislosti společností Trame, vyjádřením účastnic řízení a důkazům obsaženým ve spise, nezbytným k vyřešení sporu, a proto není na místě, aby mu Tribunál vyhověl.

410    Ve zbývající části se žaloba zamítá.

 K nákladům řízení

411    Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

412    Vzhledem k okolnostem projednávaného případu je třeba rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení ve věci T‑422/10. Společnost Trame ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí ve věci T‑422/10 R.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 1 bod 17 rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel), ve znění rozhodnutí Komise C (2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutí Komise C (2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011, se zrušuje v rozsahu, v němž Komise konstatovala účast Trafilerie Meridionali SpA, dříve Emme Holding SpA na celoevropské složce dotčeného protiprávního jednání od 4. března 1997 do 9. října 2000, měla za to, že se tato účast týkala lan ze tří pramenů od 4. března 1997 do 28. února 2000, a shledala účast této společnosti na protisoutěžním jednání za období od 30. srpna 2001 do 10. června 2002.

2)      Článek 2 bod 17 rozhodnutí C (2010) 4387 final, ve znění rozhodnutí C (2010) 6676 final a rozhodnutí C (2011) 2269 final, se zrušuje.

3)      Společnosti Trame se ukládá pokuta ve výši 3,249 milionu eur.

4)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

5)      Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení ve věci T‑422/10.

6)      Trafilerie Meridionali ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí ve věci T‑422/10 R.

Frimodt Nielsen Dehousse Collins

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. července 2015.

Podpisy.

* Jednací jazyk: italština.

1–       Jsou uvedeny pouze ty body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění považuje Tribunál za účelné.