Prozatímní vydání
Věc T‑52/15
Sharif University of Technology
proti
Radě Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Podpora íránské vládě – Výzkum a vývoj technologie ve vojenské oblasti nebo v oblastech, které s ní souvisejí – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Nesprávné právní posouzení a nesprávné posouzení skutkového stavu – Právo na vlastnictví – Proporcionalita – Zneužití pravomoci – Návrh na náhradu újmy“
Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 28. dubna 2016
1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Podpora íránské vládě – Pojem – Nezbytnost příčinné souvislosti mezi chováním zakládajícím podporu íránské vládě a vyvíjením činností spočívajících v šíření jaderných zbraní – Nedostatek
[Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, čl. 20 odst. 1 písm. b) a c), a 2012/35/SZBP, bod 13 odůvodnění; nařízení Rady č. 267/2012, čl. 23 odst. 2 písm. a) a d)]
2. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Podpora íránské vládě – Pojem – Výzkum a vývoj technologie ve vojenské oblasti nebo v oblastech, které s ní souvisejí – Zahrnutí – Podmínka
[Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, čl. 1 odst. 1 písm. c) a čl. 20 odst. 1 písm. c); nařízení Rady č. 267/2012, čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 2 písm. d)]
3. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Omezení práva na svobodu projevu a informací – Omezení práva na vzdělání – Omezení práva na vlastnictví – Porušení zásady proporcionality – Nedostatek
(Listina základních práv Evropské unie, články 11, 14 a čl. 17 odst. 1 a čl. 52 odst. 1; rozhodnutí Rady č. 2010/413/SZBP a 2014/776/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012 a č. 1202/2014)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky – Nesplnění jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu
(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)
1. Pokud jde o taková omezující opatření přijatá vůči Íránu, jako je zmrazení finančních prostředků subjektů poskytujících íránské vládě podporu, kritérium týkající se poskytování podpory uvedené vládě nevyžaduje prokázat existenci příčinné souvislosti mezi chováním zakládajícím podporu íránské vládě a vyvíjením činností spočívajících v šíření jaderných zbraní.
Uvedené kritérium se zajisté netýká jakékoli formy podpory íránské vládě, ale týká se forem podpory, které svým kvantitativním nebo kvalitativním významem přispívají k vyvíjení íránských jaderných aktivit. Podle výkladu podaného v rámci přezkumu unijním soudem z hlediska cíle, jímž je vyvinout tlak na íránskou vládu, aby ukončila činnosti představující riziko šíření jaderných zbraní, kritérium podpory vládě definuje objektivně vymezenou kategorii osob a subjektů, jejichž finanční prostředky mohou být zmrazeny.
S ohledem na účel opatření spočívajících ve zmrazení finančních prostředků totiž z výše uvedeného kritéria jednoznačně vyplývá, že toto kritérium se cíleně a selektivně vztahuje na vlastní činnosti dotyčné osoby nebo dotyčného subjektu, které sice jako takové nemají přímou či nepřímou souvislost s šířením jaderných zbraní, avšak mohou napomáhat je podporovat poskytováním zdrojů nebo nástrojů zejména materiálního, finančního nebo logistického charakteru íránské vládě, které jí umožňují vyvíjet činnosti spočívající v šíření jaderných zbraní.
Nicméně pojem „podpora íránské vládě“ nevyžaduje důkaz o souvislosti mezi touto podporou a jadernými aktivitami Íránské islámské republiky. V této souvislosti nelze zaměňovat kritérium týkající se poskytování podpory íránské vládě uvedené v čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a v čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu s kritériem týkajícím se poskytování „podpory jaderným činnostem Íránu, jež by mohly ohrozit nešíření, nebo vývoji nosičů jaderných zbraní“ uvedeným v čl. 20 odst. 1 písm. b) tohoto rozhodnutí a v čl. 23 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení. Uplatnění prvního kritéria přitom nezahrnuje existenci určitého stupně vazby na jaderné činnosti Íránu, a to ani nepřímé, která je vyžadována pro účely uplatnění druhého zmíněného kritéria týkajícího se poskytování podpory jaderným činnostem Íránu.
Pokud jde o kritérium týkající se poskytování podpory íránské vládě, z bodu 13 odůvodnění rozhodnutí 2012/35, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 a které vložilo toto kritérium do čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413, totiž výslovně vyplývá, že záměrem Rady, která měla za to, že poskytování podpory íránské vládě může napomáhat provádění jaderných činností potenciálně ohrožujících nešíření nebo vedoucích k vývoji nosičů jaderných zbraní, bylo rozšířit kritéria pro zařazení na seznamy rozšířením přijetí opatření spočívajících ve zmrazení finančních prostředků na osoby a subjekty poskytující uvedené vládě podporu, aniž bylo vyžadováno, aby tato podpora přímo či nepřímo souvisela s uvedenými činnostmi.
Existence souvislosti mezi poskytováním podpory íránské vládě a prováděním činností spočívajících v šíření jaderných zbraní je tedy v použitelné právní úpravě výslovně stanovena. V tomto kontextu musí být kritérium týkající se poskytování podpory íránské vládě chápáno v tom smyslu, že se týká veškeré podpory, která i přesto, že nemá jakoukoli přímou či nepřímou souvislost s rozvojem šíření jaderných zbraní, může vzhledem ke kvantitativnímu či kvalitativnímu významu napomáhat takovému rozvoji poskytováním íránské vládě zdrojů nebo nástrojů zejména materiálního, finančního nebo logistického charakteru. Radě tedy nepřísluší, aby prokázala existenci souvislosti mezi chováním zakládajícím podporu a napomáháním činnostem spočívajícím v šíření jaderných zbraní, jelikož taková souvislost je stanovena použitelnými obecnými pravidly.
(viz body 49–54)
2. Z rozhodnutí 267/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a z nařízení č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu vyplývá, že omezující opatření mohou být přijata vůči osobám nebo subjektům, které přispívají k pořizování zakázaného zboží a technologií Íránskou islámskou republikou ve vojenské oblasti nebo v oblastech souvisejících, nebo poskytují technickou pomoc související s tímto zbožím a těmito technologiemi. Souvislost mezi tímto zbožím a těmito technologiemi na jedné straně a šířením jaderných zbraní na straně druhé je totiž stanovena unijním normotvůrcem v obecných ustanoveních použitelných předpisů.
Konkrétně čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 zakazuje dodávku, prodej nebo převod do Íránské islámské republiky zbraní a souvisejícího materiálu všeho druhu, včetně vojenských vozidel a vojenského vybavení. Kromě toho je podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 267/2012 zakázáno přímo či nepřímo poskytovat technickou pomoc související se zbožím a technologiemi uvedenými na Společném vojenském seznamu Evropské unie, přijatém Radou nebo s poskytováním, výrobou, údržbou nebo používáním zboží uvedeného na tomto seznamu jakékoli íránské osobě, subjektu či orgánu nebo pro použití v Íránu. Normotvůrce tím, že stanovil takový zákaz pro některé vojenské vybavení v rámci nařízení č. 267/2012, předvídá souvislost mezi pořizováním tohoto druhu vybavení Íránskou islámskou republikou a vyvíjením jaderných činností íránskou vládou představujících riziko šíření jaderných zbraní nebo vývoje nosičů jaderných zbraní.
Tento výklad je potvrzen rezolucemi Rady bezpečnosti OSN 1737 (2006) a 1929, které jsou zmíněny v bodech 1 a 4 odůvodnění rozhodnutí 2012/35, kterým se mění rozhodnutí 2010/413. Obecná unijní pravidla, která stanoví přijetí omezujících opatření, totiž musí být vykládána ve světle znění a cíle rezolucí Rady bezpečnosti, které provádějí. Obě výše zmíněné rezoluce přitom odkazují na přijetí opatření, která jsou s to zabránit vývoji citlivých technologií na podporu jaderného a raketového programu Íránskou islámskou republikou. Konkrétně jsou na seznamech vybavení a technologií, jejichž dodávky do Íránské islámské republiky jsou uvedenými rezolucemi zakázány, a sice na seznamech, na které konkrétně odkazuje rezoluce 1929, uvedeny zejména družice a bezpilotní letouny (UAV).
Poskytování podpory íránské vládě v oblasti výzkumu a vývoje technologie ve vojenské oblasti nebo v oblastech souvisejících tedy splňuje kritérium týkající se poskytování podpory íránské vládě uvedené v čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 a v čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2012, pokud souvisí s vybavením nebo technologiemi, jejichž výčet je uveden na společném vojenském seznamu a jejichž pořizování je Íránskou islámskou republikou zakázáno.
(viz body 61–65)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 109, 110)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 120, 121)