Věc T-212/02
Commune de Champagne a další
v.
Rada Evropské unie a
Komise Evropských společenství
„Žaloba na neplatnost – Dohoda o obchodu se zemědělskými produkty mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací – Rozhodnutí o schválení dohody – Právní působnost – Vinařské produkty – Chráněné názvy – Výjimka pro shodující se zeměpisná označení – Nařízení (EHS) č. 2392/89 a nařízení (ES) č. 753/2002 – Jakostní víno s. o. ,champagne‘ – Vína pocházející z obce Champagne v kantonu Vaud – Přípustnost – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Aktivní legitimace – Osoba osobně dotčená – Žaloba na náhradu škody – Příčinná souvislost – Škoda přičitatelná Společenství – Nepříslušnost“
Shrnutí usnesení
1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby
(Článek 230 ES; dohoda o obchodu se zemědělskými produkty mezi Evropským společenstvím a Švýcarskem, příloha 7, čl. 5 odst. 8; rozhodnutí Rady a Komise 2002/309, článek 1)
2. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky
(Články 230 ES a 299 ES; dohoda o obchodu se zemědělskými produkty mezi Evropským společenstvím a Švýcarskem, článek 14 a čl. 17 odst. 1, příloha 7, čl. 5 odst. 1 až 6, a dodatek 2; rozhodnutí Rady a Komise 2002/309)
3. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky
(Článek 230 ES; dohoda o obchodu se zemědělskými produkty mezi Evropským společenstvím a Švýcarskem, příloha 7, čl. 5 odst. 1 až 6, a dodatek 2; nařízení Rady č. 2392/89, čl. 29 odst. 2 a 3; nařízení Komise č. 753/2002, čl. 36 odst. 3, a příloha VI; rozhodnutí Rady a Komise 2002/309)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost
(Článek 288 druhý pododstavec ES; dohoda o obchodu se zemědělskými produkty mezi Evropským společenstvím a Švýcarskem, příloha 7, čl. 5 odst. 1 až 6, a dodatek 2; rozhodnutí Rady a Komise 2002/309)
1. Žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že žalobce má právní zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky nebo, jinak řečeno, že žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch straně, která ji podala.
V důsledku toho je nepřípustná žaloba na neplatnost podaná producenty vín pocházejících z kantonu Vaud ve Švýcarsku uváděných na trh pod názvem „champagne“, obcí Champagne v kantonu Vaud, vinařským sdružením, jakož i sdružením na ochranu tohoto názvu proti rozhodnutí 2002/309 v rozsahu, v němž jménem Evropského společenství schvaluje čl. 5 odst. 8 přílohy 7 dohody o obchodu se zemědělskými produkty mezi Společenstvím a Švýcarskou konfederací, jehož jediným účelem je na přechodnou dobu dvou let povolit uvádění některých vín pocházejících z kantonu Vaud na trh mimo území Společenství pod názvem „champagne“.
Toto ustanovení totiž představuje úpravu výhradní ochrany, které na základě čl. 5 odst. 1 až 3 přílohy 7 dohody požívá název „champagne“, uvedený v seznamu vinařských produktů pocházejících ze Společenství obsaženém v dodatku 2 téže přílohy, ve prospěch některých vín pocházejících z kantonu Vaud. Za těchto okolností by zrušení uvedeného rozhodnutí 2002/309 v rozsahu, v němž schvaluje toto posledně uvedené ustanovení, nejen žalobcům nepřineslo žádný prospěch, ale bylo by dokonce v jejich neprospěch, jelikož by zrušilo přechodnou dobu, kterou v jejich prospěch stanoví.
(viz body 39, 52–53)
2. Rozhodnutí 2002/309, kterým se jménem Evropského společenství schvaluje zejména dohoda o obchodu se zemědělskými produkty mezi Společenstvím a Švýcarskou konfederací, nevyvolává žádný právně závazný účinek, jímž může být změněno právní postavení žalobců na území Švýcarska, a v tomto rozsahu nepředstavuje akt, který může být napaden žalobou na základě článku 230 ES.
Akt orgánů přijatý podle Smlouvy nemůže totiž jakožto jednostranný akt Společenství zakládat práva a povinnosti mimo území vymezené článkem 299 ES, takže se toto rozhodnutí může vztahovat pouze na uvedené území a postrádá jakýkoli právní účinek na území Švýcarska. Pouze uvedená dohoda, která nemůže být předmětem žaloby, je předurčena k tomu, aby na území Švýcarska vyvolávala právní účinky podle pravidel vlastních právnímu řádu tohoto státu, pokud byla ratifikována podle postupů, které se v něm používají. Uvedené rozhodnutí, přijaté Radou a Komisí jménem a na účet Společenství, tak nemění právní postavení žalobců na území Švýcarska, neboť toto postavení je upraveno pouze ustanoveními přijatými tímto státem v rámci výkonu jeho svrchované pravomoci. Údajně škodlivé účinky, které dohoda vyvolává na území Švýcarska vůči žalobcům, totiž vycházejí výlučně z okolnosti, že Švýcarská konfederace tím, že svrchovaně rozhodla o ratifikaci uvedené dohody, souhlasila s tím, že bude touto dohodou vázána a v souladu s článkem 14 uvedené dohody se zavázala, že přijme vhodná opatření k plnění závazků z ní vyplývajících, mezi nimiž jsou závazky vyplývající z čl. 5 odst. 1 až 6 a dodatku 2 přílohy 7 dohody, které stanoví režim výlučné ochrany názvu Společenství „champagne“.
(viz body 90–91, 95)
3. Žalobce může podat žalobu na základě článku 230 ES pouze za podmínky, že napadený akt vyvolává právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny jeho zájmy, tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Tak tomu není v případě rozhodnutí 2002/309 v rozsahu, v němž jménem Evropského společenství schvaluje čl. 5 odst. 1 až 6 a dodatek 2 přílohy 7 dohody o obchodu se zemědělskými produkty mezi Společenstvím a Švýcarskou konfederací, pokud jde o žalobce, a to producenty vín pocházejících z kantonu Vaud ve Švýcarsku uváděných na trh pod názvem „champagne“, obec Champagne v kantonu Vaud, vinařské sdružení, jakož i sdružení na ochranu tohoto názvu, takže tito žalobci nemají právní zájem na podání žaloby proti tomuto rozhodnutí.
V tomto ohledu, ačkoli uvedená ustanovení dohody zajišťují na území Společenství výhradnost práva na název „champagne“ ve prospěch některých vín vyrobených ve francouzské oblasti Champagne pod tímto názvem, tento právní stav již existoval ve vztahu k žalobcům v okamžiku vstupu dohody v platnost, jakož i při podání žaloby. V souladu s čl. 29 odst. 2 nařízení č. 2392/89 o obecných pravidlech pro označování a obchodní úpravu vín a hroznového moštu (neoficiální překlad) totiž při podání žaloby v zásadě nemohl být užíván název „champagne“ k označování žádného dováženého vína. Krom toho se výjimka pro shodující se zeměpisná označení, stanovená za určitých okolností v odstavci 3 tohoto ustanovení, existuje-li totožnost mezi zeměpisným názvem výrobku ve Společenství a zeměpisným názvem zeměpisné jednotky nacházející se ve třetí zemi, nepoužije ex lege, ale v důsledku výslovného rozhodnutí o výjimce. Ke dni podání žaloby přitom víno vyrobené na území obce Champagne v kantonu Vaud nebylo předmětem žádného rozhodnutí o výjimce ze zákazu stanoveného ve výše uvedeném čl. 29 odst. 2, takže bylo žalobcům právně zabráněno, aby uváděli na trh své produkty pod názvem „champagne“.
Ustanovení nařízení č. 753/2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů, v každém případě žalobcům rovněž neumožňují, aby uváděli na trh ve Společenství vína, která vyrábějí na území obce Champagne v kantonu Vaud pod názvem „champagne“. Výjimka pro shodující se zeměpisná označení uvedená v čl. 36 odst. 3 nařízení č. 753/2002 se totiž nepoužije ex lege, ale je podmíněna zápisem jak zeměpisných označení třetích zemí, která se shodují se zeměpisnými označeními užívanými pro označování jakostního vína vyráběného v určité oblasti, která mohou užívat, tak praktických podmínek, které zajistí, že tato zeměpisná označení budou vzájemně odlišena, do přílohy VI tohoto nařízení. Uvedená příloha VI přitom k dnešnímu dni neobsahuje žádný údaj, a neuvádí tedy název „champagne“ mezi zeměpisnými označeními třetích zemí, která mohou využívat výjimky pro shodující se zeměpisná označení.
Konečně možnost, že by tato vína mohla v budoucnu požívat výjimky pro shodující se zeměpisná označení stanovené v uvedeném čl. 36 odst. 3 nařízení č. 753/2002 v případě, že by rozhodnutí 2002/309 bylo zrušeno, se zdá být nepředstavitelná s ohledem na nesplnění podmínek stanovených švýcarským právem pro požívání označení obce „champagne“. Krom toho případná změna právního postavení žalobců, vyplývající například ze změny podmínek pro přiznání označení původu „champagne“ v kantonu Vaud, nemůže odůvodnit právní zájem žalobce na podání žaloby, neboť tento právní zájem nemůže být posuzován v závislosti na budoucí a hypotetické události.
(viz body 128, 133–135, 138–139, 143–145, 149–151)
4. Vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi uváděným jednáním a uplatňovanou škodou. Pokud jde o tuto posledně uvedenou podmínku, uplatňovaná škoda musí být přímým výsledkem uváděného jednání.
Článek 5 odst. 1 až 6 a dodatek 2 přílohy 7 dohody o obchodu se zemědělskými produkty mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací, které stanovují režim výhradní ochrany názvu Společenství „champagne“, neměly na území Společenství dopad na situaci žalobců, kteří již při vstupu dohody v platnost nemohli uvádět svou produkci na trh pod názvem „champagne“ na základě nařízení č. 2392/89 o obecných pravidlech pro označování a obchodní úpravu vín a hroznového moštu (neoficiální překlad). Tato nemožnost vyplývá rovněž z nařízení č. 753/2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů, které se stalo použitelným od 1. srpna 2003. Z toho vyplývá, že rozhodnutí 2002/309, které jménem Společenství schvaluje uvedenou dohodu, nemůže být na území Společenství příčinou škody, o které žalobci tvrdí, že jim vznikla, neboť tato škoda, tak jak je označena žalobci, již vyplývá z použitelné právní úpravy Společenství.
Údajně škodlivé účinky, které tatáž dohoda vyvolává vůči žalobcům, na území Švýcarska vyplývají pouze z okolnosti, že Švýcarská konfederace tím, že se svrchovaně rozhodla podepsat a ratifikovat uvedenou dohodu, souhlasila s tím, že jí bude vázána, a v souladu s článkem 14 uvedené dohody se zavázala přijmout opatření k plnění závazků z ní vyplývajících, mezi nimiž jsou závazky vyplývající z výše uvedeného čl. 5 odst. 1 až 6 a výše uvedeného dodatku 2 přílohy 7. Z toho vyplývá, že případná škoda, která žalobcům může vzniknout na území Švýcarska z důvodu opatření přijatých švýcarskými orgány v rámci plnění dohody, nemůže být považována za přičitatelnou Společenství, takže soudu Společenství nepřísluší rozhodovat o žalobě směřující k získání její náhrady.
(viz body 200–201, 204–207)