Věc T-481/08

Alisei

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost – Vnější akce a ERF – Skončení auditu a přijetí závěrečné zprávy – Akt spadající do ryze smluvního rámce – Nedostatek příslušnosti – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost – Žaloba na náhradu škody – Zjevná nepřípustnost“

Shrnutí usnesení

1.      Žaloba na neplatnost – Žaloba týkající se ve skutečnosti sporu smluvní povahy – Nedostatek příslušnosti soudu Společenství

(Čl. 230 ES a 238 ES)

2.      Veřejné zakázky Evropských společenství – Projekty financované Evropským rozvojovým fondem v zemích AKT

(Čl. 230 ES)

3.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky

(Čl. 230 ES)

4.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Porušení zásad řádné správy a transparentnost – Dovolávání se těchto zásad v rámci ryze smluvních vztahů

1.      I kdyby dopis týkající se navrácení části záloh vyplacených neziskovému sdružení v rámci několika projektů rozvojové spolupráce a humanitární pomoci měl být chápán tak, že se jím končí audit týkající se smluv o podpoře souvisejících s uvedenými projekty a že přijetím závěrečné zprávy potvrzuje závěry externího auditora, není tento dopis oddělitelný od smluvního rámce, který tvoří tyto smlouvy. Audit, který provedl Komisí vybraný externí auditor, je totiž součástí výkonu práv, které Komisi plynou z uvedených smluv, takže tento audit je součástí smluvního rámce vymezeného těmito smlouvami. Návrh na zrušení rozhodnutí, které je údajně obsahem tohoto dopisu, pokud se týká těchto smluv, je tedy nepřípustný.

(viz body 54–55)

2.      V oblasti veřejných zakázek podporovaných Evropským rozvojovým fondem (ERF) je účelem zásahů zástupců Komise, ať již se jedná o schválení nebo neschválení, potvrzení nebo nepotvrzení, pouze konstatování toho, zda jsou podmínky pro financování splněny, či nikoli, aniž by účinkem těchto zásahů bylo nebo mohlo být narušení zásady, podle níž tyto veřejné zakázky zůstávají i nadále vnitrostátními zakázkami, za jejichž přípravu, sjednání a uzavření příslušných smluv nesou odpovědnost pouze státy přijímající pomoc. Podniky, které se uchází o dané veřejné zakázky, nebo podniky, kterým jsou zadány, jsou totiž v právních vztazích pouze se státem přijímajícím pomoc, který je za zakázku odpovědný, a účinkem aktů zástupců Komise nemůže být to, že by rozhodnutí pocházející od tohoto orgánu nahradila ve vztahu k nim rozhodnutí státu AKT, který má jako jediný pravomoc sjednat a uzavřít smlouvu o zakázce. Tyto úvahy jsou rovněž platné pro smlouvy o podpoře uzavřené státem AKT a financované ERF.

Tyto úvahy však samy o sobě nepostačují k tomu, aby bylo možné učinit závěr, že žaloba na neplatnost směřující proti aktu přijatému Komisí při výkonu jejích vlastních pravomocí podaná jednotlivcem, kterého se tento akt týká a kterému je formálně adresován, třebaže je uvedený akt součástí smluvního rámce postupu, který je smluvní povahy, je nepřípustná. Akt přijatý za takových okolností může být v rozsahu, v jakém skutečně obsahuje rozhodnutí Komise, u Tribunálu napaden žalobou na neplatnost.

(viz body 60–64)

3.      Pohledávky Evropského rozvojového fondu (ERF), které jsou zjištěny na základě auditu provedeného Komisí nebo na její žádost, nemají základ v auditu samotném, ale v porušení smluvních povinností stranou smlouvy financované z ERF. Auditorská zpráva totiž pouze konstatuje již existující případné nesrovnalosti, jakož i pohledávky, které z nich plynou. V ničem tedy nemění právní postavení dlužníka těchto pohledávek. Dlužník má krom toho možnost zpochybnit tato zjištění a auditorskou zprávu před příslušným soudem v rámci jakéhokoli sporu týkajícího se dotyčných pohledávek.

Konstatování ohledně pohledávky splatné ve prospěch ERF v auditorské zprávě týkající se smluv financovaných z ERF tedy může být podkladem pro vystavení příslušného inkasního příkazu, případně pro oznámení o dluhu zasílané dlužníkovi, což jsou akty, které ostatně samy o sobě nevyvolávají závazné právní účinky, jimiž by mohly být dotčeny zájmy dlužníka.

Kromě toho není v žádném ohledu jisté, že auditorská zpráva, v níž byly konstatovány pohledávky splatné ve prospěch ERF, povede k aktu vyvolávajícímu závazné právní účinky, jimiž by mohly být dotčeny dlužníkovy zájmy. I za předpokladu, že by výsledkem auditorské zprávy týkající se smluv financovaných z ERF byl nějaký pozdější akt se závaznými právními účinky vůči jedné ze smluvních stran, byla by tato auditorská zpráva pouze přípravným aktem aktu pozdějšího, který by byl jako jediný aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení dotčené osoby. Rozhodnutí Komise, kterým se uzavírá audit a potvrzují závěry externího auditora přijetím závěrečné zprávy, tedy nemůže být předmětem žaloby na neplatnost podávané Tribunálu.

(viz body 67, 71–75)

4.      Pokud se jedná o spor smluvní povahy, samotný odkaz na právní pravidla, která ze smlouvy nevyplývají, avšak která jsou pro strany závazná, nemůže mít za následek změnu smluvní povahy sporu, a tedy možnost, aby strana, která na tato pravidla odkazuje, vyloučila příslušný soud. Pokud by tomu bylo jinak, povaha sporu, a tedy příslušný soud by se mohly měnit podle právních norem, na něž je stranami odkazováno, což by odporovalo pravidlům věcné příslušnosti jednotlivých soudů.

Krom toho mají orgány Společenství povinnosti ve vztahu k adresátům veřejné správy, které vyplývají z obecné zásady řádné správy, výlučně v rámci výkonu svých správních úkolů. Naproti tomu, pokud má vztah mezi Komisí a žalobcem jednoznačně smluvní povahu, může žalobce Komisi vytýkat pouze porušení smluvních ujednání nebo porušení práva použitelného na danou smlouvu. V takovém případě se žalobce ve své žalobě nemůže spokojit s tím, že poukáže na mimosmluvní odpovědnost Společenství a na údajné porušení zásad řádné správy a transparentnosti ze strany Komise, ale musí upřesnit původ – smluvní či mimosmluvní – povinnosti, kterou tento orgán podle jeho názoru porušil.

(viz body 94–96)