ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
12. listopadu 2008(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství Limoncello della Costiera Amalfitana shaker – Starší národní slovní ochranná známka LIMONCHELO – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 – Kasační opravný prostředek – Vrácení Soudním dvorem“
Ve věci T‑7/04,
Shaker di L. Laudato & C. Sas, se sídlem ve Vietri sul Mare (Itálie), zastoupená F. Sciaudonem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému O. Montaltem a S. Bullockem, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM byla
Limiñana y Botella, SL, se sídlem v Monforte del Cid (Španělsko),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 24. října 2003 (věc R 933/2002‑2), týkajícímu se námitkového řízení mezi Limiñana y Botella, SL, a Shaker di L. Laudato & C. Sas,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),
ve složení V. Tiili (zpravodajka), předsedkyně, F. Dehousse a I. Wiszniewska-Białecka, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. června 2008,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 20. října 1999 podala žalobkyně, Shaker di L. Laudato & C. Sas, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení, které dle popisu obsaženého v přihlášce sestává z modré, azurové, žluté, červené a bílé barvy:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají po zásahu OHIM ze dne 23. listopadu 1999 a odstranění jedné třídy do tříd 29 a 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají pro každou z těchto tříd, po omezení jejich počtu, následujícímu popisu:
– třída 29: „Želé, marmelády, džemy“;
– třída 33: „Citrónový likér pocházející z amalfského pobřeží“.
4 Tato přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 30/2000 ze dne 17. dubna 2000.
5 Dne 1. června 2000 podala Limiñana y Botella, SL, námitky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 proti zápisu přihlašované ochranné známky. Námitky byly založeny na španělském zápise č. 2 020 372 slovní ochranné známky LIMONCHELO, označující výrobky spadající do třídy 33 („Víno, pálenky a likéry“), jejíž přihláška byla podána dne 27. března 1996.
6 Námitky se týkaly části výrobků uvedených v přihlášce ochranné známky Společenství, a sice výrobků spadajících do třídy 33. Byly založeny na všech výrobcích, jichž se týká starší ochranná známka.
7 Důvodem uplatňovaným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
8 Rozhodnutím ze dne 9. září 2002 námitkové oddělení námitkám vyhovělo. Mělo za to, že vzhledem k totožnosti dotčených výrobků a k vzhledové a fonetické podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny na španělském území.
9 Dne 7. listopadu 2002 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání k OHIM na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94.
10 Rozhodnutím ze dne 24. října 2003 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát odvolání zamítl. Měl za to, že s ohledem na podobnost mezi kolidujícími ochrannými známkami a shodnost dotčených výrobků existuje nebezpečí, že španělští spotřebitelé budou zaměňovat nebo asociovat jejich obchodní původ.
Řízení před Soudem a Soudním dvorem
11 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 7. ledna 2004 podala žalobkyně žalobu směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž se dovolávala zaprvé porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, zadruhé zneužití pravomoci a zatřetí porušení povinnosti odůvodnění.
12 Rozsudkem ze dne 15. června 2005, Shaker v. OHIM – Limiñana y Botella (Limoncello della Costiera Amalfitana shaker) (T‑7/04, Sb. rozh. s. II‑2305, dále jen „rozsudek Soudu“), Soud žalobě žalobkyně vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.
13 V V tomto rozsudku Soud nejprve konstatoval totožnost výrobků, a poté provedl srovnání dotčených ochranných známek. Shledal, že znázornění kulatého talíře zdobeného citrony je dominantní složkou přihlašované ochranné známky (bod 59 rozsudku Soudu). Domníval se, že slovní prvky této ochranné známky nejsou ze vzhledového hlediska dominantní, a není tak třeba analyzovat fonetické či pojmové vlastnosti těchto prvků (body 60 až 64 rozsudku Soudu).
14 Podle Soudu zabraňovala dominance obrazového znázornění kulatého talíře zdobeného citrony ve vztahu k ostatním prvkům přihlašované ochranné známky jakémukoliv nebezpečí záměny založenému na existenci vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti pojmů „limonchelo“ a „limoncello“ obsažených v dotčených ochranných známkách (bod 66 rozsudku Soudu). Rovněž konstatoval, že dominance obrazové složky tvořené kulatým talířem zdobeným citrony v přihlašované ochranné známce v projednávaném případě znamená, že posouzení rozlišovacích prvků starší ochranné známky nemá žádný dopad na použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, jelikož tato převaha kulatého talíře zdobeného citrony zabraňuje jakémukoli nebezpečí záměny se starší ochrannou známkou (bod 68 rozsudku Soudu).
15 Soud tedy shledal, že navzdory totožnosti uvedených výrobků není stupeň podobnosti mezi dotčenými ochrannými známkami dostatečně vysoký, aby mohlo existovat nebezpečí záměny (bod 69 rozsudku Soudu). Soud proto prvnímu žalobnímu důvodu vyhověl a dále rozhodl, že již není třeba zkoumat další žalobní důvody, a napadené rozhodnutí zrušil.
16 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 9. září 2005 podal OHIM kasační opravný prostředek, kterým žádal Soudní dvůr o zrušení rozsudku Soudu. Na podporu svého kasačního opravného prostředku OHIM uplatňoval dva důvody, nicméně druhý důvod vzal v průběhu řízení před Soudním dvorem zpět po tiskové opravě provedené Soudem usnesením ze dne 12. ledna 2006. Důvod uplatňovaný OHIM v rámci jeho kasačního opravného prostředku vycházel z chybného výkladu a použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
17 Rozsudkem ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker (C‑334/05 P, Sb. rozh. s. I‑4529, dále jen „rozsudek Soudního dvora“ nebo „rozsudek OHIM v. Shaker“), Soudní dvůr rozsudek Soudu zrušil, věc mu vrátil a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
18 Soudní dvůr ve svém rozsudku zejména uvedl:
„37 Soud v projednávané věci v bodu 49 napadeného rozsudku zdůraznil judikaturu […], podle níž musí být celkové posouzení nebezpečí záměny založeno na celkovém dojmu, kterým dotčená označení působí.
38 V bodě 54 napadeného rozsudku nicméně upřesnil, že pokud je přihlašovaná ochranná známka kombinovanou ochrannou známkou vzhledové povahy, k posouzení celkového dojmu této ochranné známky, jakož i k určení jejího případného dominantního prvku musí dojít na základě vzhledové analýzy. Dodal, že v tomto případě, pouze pokud by případný dominantní prvek nesl významové nevzhledové aspekty, by bylo namístě případně přistoupit k porovnání tohoto prvku se starší ochrannou známkou se zohledněním rovněž těchto dalších významových aspektů jako fonetických aspektů nebo relevantních abstraktních koncepcí.
39 Soud na základě těchto úvah nejprve v rámci analýzy dotčených označení usoudil, že ochranná známka, jejíž zápis je požadován, obsahuje dominantní prvek tvořený znázorněním kulatého talíře zdobeného citrony. Z toho v bodech 62 až 64 napadeného rozsudku vyvodil, že není namístě analyzovat fonetické nebo pojmové vlastnosti ostatních prvků této ochranné známky. Nakonec došel v bodě 66 téhož rozsudku k závěru, že dominance obrazového znázornění kulatého talíře zdobeného citrony ve vztahu k ostatním prvkům uvedené ochranné známky zabraňuje jakémukoliv nebezpečí záměny založenému na existenci vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti pojmů ‚limonchelo‘ a ‚limoncello‘ obsažených v dotčených ochranných známkách.
40 Tím, že Soud takto postupoval, však neprovedl celkové posouzení nebezpečí záměny dotčených ochranných známek.
41 Je totiž důležité zdůraznit, že podle judikatury Soudního dvora v rámci přezkumu existence nebezpečí záměny nedochází při posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami k tomu, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je třeba provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá ve svém celku, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek […].
42 […] posoudit podobnost pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou zanedbatelné.
43 Z toho vyplývá, že Soud chybně použil čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
44 Za těchto podmínek OHIM oprávněně tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením.“
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení po vrácení věci
19 Kancelář Soudu vyzvala dopisem ze dne 19. června 2007 účastníky řízení, aby do dvou měsíců od doručení rozsudku Soudního dvora podali svá písemná vyjádření podle čl. 119 odst. 1 jednacího řádu Soudu, týkající se důsledků uvedeného rozsudku pro další průběh tohoto řízení.
20 Žalobkyně a OHIM předložily kanceláři Soudu svá vyjádření ve stanovené lhůtě, a to 3. a 31. července 2007. Osoba, která podala námitky, vyjádření ve stanovené lhůtě nepředložila.
21 Žalobkyně ve svém vyjádření navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí, změnil ho a zamítl námitky;
– uložil OHIM náhradu veškerých nákladů souvisejících s řízeními před Soudem a Soudním dvorem.
22 OHIM ve svém vyjádření navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu a uložil žalobkyni náhradu veškerých nákladů souvisejících s řízeními před Soudem a Soudním dvorem;
– podpůrně, měl-li by být OHIM ve věci samé neúspěšný, rozdělil s ohledem na to, že Soudní dvůr jeho kasačnímu opravnému prostředku vyhověl, náhradu nákladů mezi účastníky řízení, nebo rozhodl, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady.
Právní otázky
23 Žalobkyně uplatňovala na podporu své žaloby tři žalobní důvody. První vycházel z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, druhý ze zneužití pravomoci a třetí z porušení povinnosti odůvodnění.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94
24 Žalobkyně tvrdí, že mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny, jelikož si nejsou dostatečně podobné. Starší ochranná známka má navíc pouze nízkou rozlišovací způsobilost, jelikož je pouhým překladem pojmu „limoncello“, obecně popisujícího likér připravovaný z citronové kůry a alkoholu, do španělštiny. Podle žalobkyně opomenul odvolací senát provést celkový přezkum kolidujících ochranných známek, jelikož se nesprávně domníval, že výraz „limoncello“ je dominantním prvkem přihlašované ochranné známky.
25 OHIM tvrdí, že odvolací senát posoudil existenci nebezpečí záměny správně.
26 Úvodem je třeba připomenout, že platnost národní ochranné známky, v projednávaném případě ochranné známky osoby, která podala námitky, nemůže být zpochybněna v rámci řízení o zápisu ochranné známky Společenství, ale výlučně v rámci řízení o prohlášení neplatnosti zahájeného v dotčeném členském státě [rozsudky Soudu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 55, a ze dne 13. prosince 2007, Xentral v. OHIM – Pages jaunes (PAGESJAUNES.COM), T‑134/06, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 36]. Ochranná známka LIMONCHELO tak musí být pro účely projednávaného řízení považována za ochrannou známku platnou ve Španělsku.
27 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se obě ochranné známky vztahují, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Krom toho na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 40/94 se staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky zapsané v členském státě s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
28 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených.
29 Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno celkově podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se označení vztahují [viz rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
30 Pro účely tohoto celkového posouzení musí být průměrný spotřebitel považován za běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Je nicméně třeba brát v úvahu skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb, a skutečnost, že spotřebitel má jen zřídka možnost přímo porovnat jednotlivé ochranné známky, a musí se spoléhat na nedokonalou představu těchto známek, kterou si uchoval v paměti [rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 26, a rozsudek Soudu ze dne 30. června 2004, BMI Bertollo v. OHIM – Diesel (DIESELIT), T‑186/02, Sb. rozh. s. II‑1887, bod 38].
31 V projednávaném případě je ochranná známka, na níž se zakládaly námitky, národní ochrannou známkou zapsanou ve Španělsku. Relevantním územím pro analýzu nebezpečí záměny je tudíž španělské území.
32 Jelikož dotčené výrobky jsou výrobky běžné spotřeby, relevantní veřejností jsou běžně informovaní a přiměřeně pozorní a obezřetní průměrní španělští spotřebitelé.
33 Je nesporné, že výrobky spadající do třídy 33, na které se vztahují obě kolidující ochranné známky, jsou totožné. Námitkové oddělení a odvolací senát se totiž domnívaly, že likéry chráněné starší ochrannou známkou zahrnují rovněž citronové likéry pocházející z amalfského pobřeží. Není tak třeba dále posuzovat podobnost dotčených výrobků.
Ke srovnání kolidujících označení
34 Jak vyplývá z ustálené judikatury, globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům [viz rozsudek Soudu ze dne 14. října 2003, Phillips‑Van Heusen v. OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T‑292/01, Recueil, s. II‑4335, bod 47 a citovaná judikatura].
35 Žalobkyně má za to, že kolidující označení nejsou podobná, zatímco OHIM dospívá k závěru o jejich podobnosti.
36 Kolidující označení jsou následující:
Starší ochranná známka | Přihlašovaná ochranná známka |
LIMONCHELO | 
|
37 Starší ochranná známka je tvořena jediným prvkem, a to slovním prvkem LIMONCHELO. Jelikož je jediným prvkem této ochranné známky, argument žalobkyně, podle kterého se toto slovo stalo ve španělském jazyce běžným, není pro účely srovnání kolidujících označení důležitý.
38 Přihlašovaná ochranná známka je naopak obrazovou ochrannou známkou tvořenou bíle psaným výrazem „limoncello“, žlutě psaným výrazem „della costiera amalfitana“, modře psaným výrazem „shaker“ v rámečku s bílým podkladem, jehož písmeno „k“ představuje skleničku, a obrazovým znázorněním velkého kulatého talíře s bílým středem a krajem zdobeným jednak vzory znázorňujícími žluté citrony na tmavém podkladě a dále přerušovaným tyrkysovo-bílým páskem. Všechny tyto složky přihlašované ochranné známky jsou umístěny na tmavomodrém podkladě.
39 Odvolací senát měl za to, že slovo „limoncello“ představuje dominantní prvek přihlašované ochranné známky, a že tak jsou kolidující označení vzhledově a foneticky téměř totožná, zatímco žalobkyně v podstatě tvrdí, že jelikož nemá slovo „limoncello“ rozlišovací způsobilost, vzhledem k tomu, že označuje likéry na bázi citronu, nemůže tvořit dominantní prvek této ochranné známky pro účely srovnání kolidujících označení.
40 Je třeba připomenout, že podle judikatury nemůže při posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami dojít k tomu, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je třeba provést srovnání, při kterém budou přezkoumány dotčené ochranné známky posuzované každá ve svém celku, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek. Posoudit podobnost pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou zanedbatelné. Tak tomu může být zejména v případě, kdy tato složka je sama o sobě způsobilá dominovat obrazu této ochranné známky, který si relevantní veřejnost uchová v paměti, takže všechny ostatní složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou zanedbatelné (výše uvedený rozsudek OHIM v. Shaker, body 41 a 42, a rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 42 a 43).
41 Především je třeba uvést, že obrazový prvek přihlašované ochranné známky, tvořený obrázkem kulatého talíře zdobeného citrony, má v této ochranné známce vzhledově stejnou důležitost jako slovo „limoncello“. Dále je třeba uvést, že slova „della“, „costiera“ a „amalfitana“ se nacházejí pod slovem „limoncello“ a jsou psaná daleko menším žlutým písmem, a jsou tak vzhledem ke slovu „limoncello“ jasně druhořadé. Pokud jde o slovo „shaker“, to je v celé ochranné známce sotva viditelné, jelikož je umístěno ve spodní části ochranné známky a je psáno malým modrým písmem v rámečku s bílým podkladem. Obrázek skleničky v písmeně „k“ je téměř nepostřehnutelný. Prvek „shaker“ je tak v celkovém dojmu, kterým působí přihlašovaná ochranná známka, zanedbatelný.
42 Mimoto je třeba připomenout, že spotřebitelé dotčených výrobků jsou zvyklí je označovat a rozpoznávat podle slovního prvku, který slouží k jejich identifikaci [viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 13. července 2005, Murúa Entrena v. OHIM – Bodegas Murúa (Julián Murúa Entrena), T‑40/03, Sb. rozh. s. II‑2831, bod 56, a ze dne 12. března 2008, Sebirán v. OHIM – El Coto de Rioja (Coto d’Arcis), T‑332/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 38]. Jelikož je obrazový prvek přihlašované ochranné známky tvořen pouze kulatým talířem zdobeným citrony, nepřitahuje tento prvek pozornost průměrných spotřebitelů dotčených výrobků, kteří se pravidelně setkávají s obrázky citronů na likérech na citronové bázi. Naopak, pokud jde o slovo „limoncello“, s ohledem na jeho vyčnívající umístění a jeho postavení vzhledem k ostatním prvkům, na skutečnost že je napsáno velkými bílými písmeny na modrém pozadí, v důsledku čehož na tomto pozadí vyniká, a na jeho velikost vzhledem ke všem ostatním slovním prvkům této kombinované ochranné známky, je slovem, které si relevantní veřejnost uchová v paměti. Nelze tak přijmout argument žalobkyně, podle kterého kulatý talíř zdobený citrony, ačkoliv se jedná o ozdobný prvek, může daleko lépe než slovní prvek odlišovat označené výrobky a zaujmout pozornost dotčeného spotřebitele.
43 Za těchto okolností je třeba shledat, že slovo „limoncello“ je způsobilé dominovat celkovému dojmu přihlašované ochranné známky, který si relevantní veřejnost uchová v paměti.
44 Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyně, podle kterého nemá slovo „limoncello“ rozlišovací způsobilost, jelikož je popisné. Aniž by bylo nutné posuzovat, zda je slovo „limoncello“ pro relevantní veřejnost popisné, je třeba připomenout, že případná nízká rozlišovací způsobilost určitého prvku kombinované ochranné známky v žádném případě nutně neznamená, že tento prvek nemůže tvořit dominantní prvek, neboť z důvodu zejména svého umístění v označení nebo své velikosti může vzbudit pozornost spotřebitele a může zůstat uchován v jeho paměti [rozsudek Soudu ze dne 13. června 2006, Inex v. OHIM – Wiseman (Vyobrazení kravské kůže), T‑153/03, Sb. rozh. s. II‑1677, bod 32, a výše uvedený rozsudek PAGESJAUNES.COM, bod 54; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 13. července 2004, AVEX v. OHIM – Ahlers (a), T‑115/02, Sb. rozh. s. II‑2907, bod 20].
45 V důsledku toho není důvodné se v tomto stadiu přezkumu vyjadřovat k případné nízké rozlišovací způsobilosti slova „limoncello“, neboť s přihlédnutím k úvahám uvedeným výše v bodech 41 až 43 je zjevné, že právě toto slovo může vzbudit pozornost relevantní veřejnosti a může zůstat uchováno v její paměti (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek PAGESJAUNES.COM, bod 55).
46 Pokud tak jde o vzhledové srovnání kolidujících označení, posuzovaných celkově, je třeba uvést, že mezi nimi existuje určitá podobnost. Slova „limoncello“ a „limonchelo“ jsou totiž vzhledově téměř totožná, a je tak třeba konstatovat, že starší ochranná známka je součástí přihlašované ochranné známky. Je třeba uvést, že rozdíly spojené s přidáním kulatého talíře zdobeného citrony, jakož i s dalšími slovními nebo obrazovými prvky, které jsou zanedbatelné nebo přinejmenším druhotné, jak bylo konstatováno výše v bodě 41, nejsou dostatečné k vyloučení této podobnosti tvořené slovem „limoncello“, které představuje první slovo přihlašované ochranné známky, a tím spíše přitahuje pozornost spotřebitele.
47 Pokud jde o fonetické srovnání, je třeba uvést, že slova „limoncello“ a „limonchelo“ jsou foneticky podobná . První dvě slabiky, „li“ a „mon“, se vyslovují totožně a slabiky „cello“ a „chelo“, přestože se píší odlišně, se ve Španělsku vyslovují podobně. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně se totiž zdá, že španělská veřejnost vyslovuje slovo „limoncello“ podle italských pravidel výslovnosti, to znamená stejným způsobem jako slovo „limonchelo“ ve španělštině. Přestože se kolidující ochranné známky odlišují počtem slov, existuje mezi těmito ochrannými známkami fonetická podobnost, jelikož starší ochranná známka je plně obsažena v přihlašované ochranné známce.
48 Navíc, společný prvek obou dotčených ochranných známek tvoří první slovo přihlašované ochranné známky, a vyslovuje se tak jako první. Přidání výrazu „della costiera amalfitana“ ani doplnění slova „shaker“ tuto podobnost nezpochybňuje, jelikož nelze v žádném případě vyloučit, že při ústní objednávce uvede dotčený spotřebitel pouze toto první slovo. Je všeobecně známo, že likéry na bázi citronu jsou často spotřebovávány na základě ústní objednávky po jídle, jako nápoj podporující trávení (digestif). V tomto ohledu nelze přijmout argument žalobkyně, podle kterého si zákazník v restauraci objednává výrobek obecně („jedno limoncello“), aniž by si mohl objednat jeho specifickou značku, a že relevantním nákupem je nákup předtím uskutečněný majitelem restauračního zařízení, který skutečně má možnost vybrat si výrobek na základě značky. Restaurace totiž mohou nabízet více značek, a konečný spotřebitel má tak v okamžiku své objednávky možnost výběru. Slovo „limoncello“ tedy představuje dominantní prvek přihlašované ochranné známky z fonetického pohledu. Proto mezi kolidujícími označeními existuje velká fonetická podobnost.
49 Co se týče pojmového srovnání kolidujících označení, není vyloučeno, že slova „limoncello“ nebo „limonchelo“ mohou odkazovat na likér na bázi citronu. Pokud jde o výraz „della costiera amalfitana“, je pravděpodobně chápán jako údaj o tom, že dotčený výrobek pochází z určitého pobřeží. Pojmový význam přihlašované ochranné známky pro španělskou veřejnost tak je „likér na bázi citronu pocházející z určitého pobřeží“. Jediný pojmový rozdíl oproti starší ochranné známce tak spočívá v upřesnění, že tento likér pochází z určitého pobřeží. Nic však nebrání tomu, aby výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, pocházely z téhož pobřeží, přestože je slovo tvořící tuto ochrannou známku psáno podle španělských pravopisných pravidel. Navíc je třeba připomenout, že nelze veškeré nebezpečí záměny vyloučit pouze z důvodu, že místa výroby dotčených nápojů jsou odlišná (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, body 29 a 30, a usnesení Soudního dvora ze dne 24. dubna 2007, Castellblanch v. OHIM, C‑131/06 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 46). V důsledku toho existuje rovněž pojmová podobnost kolidujících označení.
50 Za těchto okolností je třeba dojít k závěru, že mezi dotčenými ochrannými známkami existuje určitá podobnost. V důsledku toho není namístě souhlasit se zjištěním odvolacího senátu v bodě 21 napadeného rozhodnutí, podle kterého jsou ochranné známky vzhledově a foneticky téměř totožné. Nicméně toto pochybení není samo o sobě dostatečné k tomu, aby vedlo ke zrušení napadeného rozhodnutí, došel-li odvolací senát správně k závěru, že existuje nebezpečí záměny.
51 V důsledku toho je třeba ještě celkově posoudit, zda mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny.
K nebezpečí záměny
52 Je třeba připomenout, že celkové posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností jimi označených výrobků nebo služeb. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami označenými ochrannými známkami tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi těmito ochrannými známkami a naopak (výše uvedený rozsudek Canon, bod 17).
53 Stanovisko odvolacího senátu k existenci nebezpečí záměny je vyloženo v bodě 22 napadeného rozhodnutí následovně:
„S ohledem na podobnost mezi ochrannými známkami a shodnost jimi označených výrobků, spadajících do třídy 33, existuje nebezpečí, že by španělští spotřebitelé zaměňovali nebo asociovali jejich obchodní původ.“
54 Žalobkyně tvrdí, že vzhledové, fonetické a pojmové rozdíly mezi kolidujícími označeními vyrovnávají totožnost dotčených výrobků, a že tak neexistuje žádné nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, což podporuje i nízká rozlišovací způsobilost starší ochranné známky LIMONCHELO, která tak požívá pouze omezené ochrany.
55 V tomto ohledu je třeba uvést, že odvolací senát vůbec nezkoumal rozlišovací způsobilost starší ochranné známky LIMONCHELO nebo italského slova „limoncello“. Nicméně, i kdyby odvolací senát těmto slovům nesprávně nepřiznal nízkou rozlišovací způsobilost, takové pochybení by nemohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
56 Je totiž třeba uvést, že uznání nízké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky nebrání tomu, aby byla v projednávaném případě shledána existence nebezpečí záměny. Ačkoliv totiž při posouzení nebezpečí záměny musí být zohledněna rozlišovací způsobilost starší ochranné známky (viz obdobně výše uvedený rozsudek Canon, bod 24), je tato rozlišovací způsobilost pouze jednou ze skutečností přicházejících v úvahu v rámci tohoto posouzení. Nebezpečí záměny tak může existovat i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, na které se označení vztahují [výše uvedený rozsudek PAGESJAUNES.COM, bod 70; viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 16. března 2005, L’Oréal v. OHIM – Revlon (FLEXI AIR), T‑112/03, Sb. rozh. s. II‑949, bod 61].
57 Krom toho názor zastávaný v tomto ohledu žalobkyní by měl za účinek to, že by byl potlačen význam faktoru spočívajícího v podobnosti ochranných známek ve prospěch faktoru zakládajícího se na rozlišovací způsobilosti starší národní ochranné známky, kterému by byl přikládán nadměrný význam. Vyplynulo by z toho, že pokud má starší národní ochranná známka pouze nízkou rozlišovací způsobilost, nebezpečí záměny by existovalo pouze v případě úplné reprodukce této ochranné známky ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, a to nehledě na stupeň podobnosti dotčených označení (usnesení Soudního dvora ze dne 27. dubna 2006, L’Oréal v. OHIM, C‑235/05 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 45). Takový výsledek by však nebyl v souladu se samotnou povahou celkového posouzení, které jsou příslušné orgány pověřeny provést na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2007, T.I.M.E. ART v. Devinlec a OHIM, C‑171/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 41, a výše uvedený rozsudek PAGESJAUNES.COM, bod 71).
58 Z výše uvedeného, zejména ze skutečnosti, že relevantní veřejnost si uchovává v paměti pouze nedokonalou představu dotčených ochranných známek, takže jejich společný prvek, slovo „limoncello“ nebo „limonchelo“, mezi nimi vytváří určitou podobnost, a ze vzájemné závislosti mezi jednotlivými zohledňovanými faktory, plyne, že jelikož jsou dotčené výrobky totožné, existuje v projednávaném případě nebezpečí záměny.
59 V důsledku toho je třeba shledat, že odvolací senát došel právem k závěru o existenci nebezpečí záměny. První žalobní důvod tak musí být zamítnut.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití pravomoci
60 Žalobkyně se domnívá, že vzhledem ke zjevně nesprávnému posouzení, kterým je napadené rozhodnutí stiženo, OHIM zneužil své pravomoci.
61 Podle žalobkyně vyplývá zjevnost nesprávného posouzení OHIM jednak ze zohlednění toliko výrazu „limoncello“ z přihlašované ochranné známky při posuzování nebezpečí záměny se starší ochrannou známkou, což je v rozporu s celkovým posouzením různých faktorů, které mohou vytvářet nebezpečí záměny.
62 Dále spatřuje žalobkyně zjevně nesprávné posouzení v tom, že OHIM přijal v průběhu řízení stanoviska, která jsou zcela rozporná. Za tímto účelem srovnává dopis OHIM ze dne 23. listopadu 1999 a napadené rozhodnutí.
63 OHIM popírá argumenty žalobkyně.
64 Je třeba připomenout, že pojem „zneužití pravomoci“ má v právu Společenství přesný význam a že označuje situaci, kdy správní orgán užívá své pravomoci za jiným cílem, než pro který mu byly svěřeny. V tomto ohledu je podle ustálené judikatury rozhodnutí stiženo zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se jeví na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů, že bylo přijato za účelem dosažení jiných než udávaných cílů [rozsudky Soudu ze dne 24. dubna 1996, Industrias Pesqueras Campos a další v. Komise, T‑551/93 a T‑231/94 až T‑234/94, Recueil, s. II‑247, bod 168; ze dne 12. ledna 2000, DKV v. OHIM (COMPANYLINE), T‑19/99, Recueil, s. II‑1, bod 33; ze dne 19. září 2001, Henkel v. OHIM (Kulatá červenobílá tableta), T‑337/99, Recueil, s. II‑2597, bod 66, a ze dne 12. prosince 2002, eCopy v. OHIM (ECOPY), T‑247/01, Recueil, s. II‑5301, bod 22].
65 Je třeba uvést, že žalobkyně neuvádí žádný poznatek, ze kterého by bylo možné vyvodit, že přijetím napadeného rozhodnutí byl sledován jiný cíl než ověření, zda měl být zápis přihlašované ochranné známky na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 zamítnut, či nikoliv.
66 Co se týče údajného zohlednění pouze výrazu „limoncello“, stačí připomenout, že jak bylo konstatováno výše, odvolací senát došel v projednávaném případě právem k závěru o existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami. Údajná pochybení, jichž by se případně odvolací senát dopustil tím, že dospěl k tomuto závěru, tak nepostačují ke zrušení napadeného rozhodnutí.
67 Co se týče údajně rozporného stanoviska přijatého OHIM, žalobkyně uvádí, že se OHIM tím, že ve svém dopise ze dne 23. listopadu 1999 uvádí nezbytnost omezit, z důvodu specifičnosti původu limoncella při výběru spotřebitele, přihlášku k zápisu na specifickou třídu výrobků tvořených citronovými likéry pocházejícími z amalfského pobřeží, chtěl vyhnout nebezpečí záměny související s původem likéru. OHIM tak potvrdil vnitřní schopnost přihlašované ochranné známky identifikovat citronový likér vyráběný v oblasti amalfského pobřeží. Naproti tomu, v napadeném rozhodnutí měl odvolací senát, dle žalobkyně rozporuplně, za to, že tentýž výraz může vyvolat u průměrného španělského spotřebitele nebezpečí záměny.
68 Tyto argumenty nelze přijmout. Tím, že totiž OHIM navrhl omezení kategorie výrobků, pro kterou může být přihlašovaná ochranná známka zapsána, ověřoval, zda přihlašovaná ochranná známka spadá pod absolutní důvody pro zamítnutí, a zejména čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 40/94, v tom smyslu, že bez tohoto omezení by bývalo mohlo existovat nebezpečí uvedení spotřebitele v omyl ohledně zeměpisného původu výrobku, na který se vztahuje ochranná známka. OHIM tedy v žádném případě neuvedl, že by zeměpisné označení vylučovalo veškeré nebezpečí záměny při případných námitkách uplatněných v rámci čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.
69 V důsledku toho je třeba druhý žalobní důvod zamítnout.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z povinnosti odůvodnění
70 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo nedostatečným odůvodněním, jelikož z něho jasně a jednoznačně nevyplývají úvahy odvolacího senátu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se vyznačuje četnými opomenutími, kterých se odvolací senát dopustil při srovnání označení a při posouzení nebezpečí záměny.
71 OHIM popírá argumenty žalobkyně.
72 Argumenty žalobkyně již byly v rozsahu, v němž vycházejí z bodu žalobního důvodu týkajícího se zjevně nesprávného posouzení, posouzeny v rámci prvního žalobního důvodu.
73 Co se týče odůvodnění napadeného rozhodnutí jako takového, je třeba nejprve připomenout, že podle čl. 73 první věty nařízení č. 40/94 musejí být rozhodnutí OHIM odůvodněna. Krom toho pravidlo 50 odst. 2 písm. h) nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), stanoví, že rozhodnutí odvolacího senátu musí obsahovat odůvodnění. Tato povinnost má stejný dosah jako povinnost zakotvená článkem 253 ES. Podle ustálené judikatury musí z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES jasně a jednoznačně vyplývat úvahy autora aktu. Tato povinnost má dvojí cíl: jednak umožnit zúčastněným osobám, aby se seznámily s důvody, které vedly k přijetí opatření, a mohly tak hájit svá práva, a jednak umožnit soudu Společenství, aby mohl vykonávat přezkum legality rozhodnutí. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí tyto požadavky splňuje, musí být posouzena s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast [rozsudky Soudu ze dne 28. dubna 2004, Sunrider v. OHIM – Vitakraft-Werke Wührmann a Friesland Brands (VITATASTE a METABALANCE 44), T‑124/02 a T‑156/02, Recueil, s. II‑1149, body 72 a 73, a ze dne 21. listopadu 2007, Wesergold Getränkeindustrie v. OHIM – Lidl Stiftung (VITAL FIT), T‑111/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 62].
74 Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že bez jakékoliv analýzy tvrdil, že obě ochranné známky si jsou vzhledově a foneticky velmi blízké.
75 V tomto ohledu je třeba uvést, že odvolací senát po připomenutí obsahu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a jeho výkladu v judikatuře v bodě 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se s námitkovým oddělením shoduje v tom, že kolidující ochranné známky jsou s ohledem na výrobky spadající do třídy 33, kterých se týkají, matoucně podobné ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
76 Odvolací senát upřesnil, že citronový likér pocházející z amalfského pobřeží, uplatňovaný pro přihlašovanou ochrannou známku, jasně spadá do kategorie „likéry“, na kterou se vztahuje starší ochranná známka. Dále upřesnil, že dominantním prvkem přihlašované ochranné známky je slovo „limoncello“, jelikož hlavním rozlišovacím prvkem pro dotčeného spotřebitele je toto slovo, a nikoliv zdobená barevná etiketa, na které je uvedeno. Odvolací senát uvedl, že s ohledem na větší rozměr písmen slova „limoncello“ a jeho vyčnívající umístění je pravděpodobné, že menší doplňující slova uvedená pod ním zůstanou velkou částí spotřebitelů bez povšimnutí.
77 Odvolací senát uvedl, že starší ochranná známka je tvořena označením LIMONCHELO, že kolidující ochranné známky si jsou vzhledově a foneticky velmi blízké a že je vzhledem k okamžitě postřehnutelné celkové podobnosti kolidujících označení zbytečné provádět za účelem prokázání jejich podobnosti přezkum písmena po písmeni, slabiky po slabice. Odvolací senát se domníval, že ochranné známky jsou ze vzhledového a fonetického hlediska téměř totožné.
78 Odvolací senát tedy došel k závěru, že s ohledem na podobnost mezi kolidujícími ochrannými známkami a shodnost jimi označených výrobků existuje nebezpečí, že španělští spotřebitelé budou zaměňovat nebo asociovat jejich obchodní původ.
79 I za předpokladu, že by toto odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo stručné a neuvádělo dostatečně důvody, pro které odvolací senát došel k tomuto závěru, je třeba za tímto účelem zohlednit podrobnější odůvodnění uvedené v rozhodnutí námitkového oddělení. Odvolací senát totiž v bodě 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se s námitkovým oddělením shoduje v tom, že ochranné známky jsou s ohledem na výrobky spadající do třídy 33, kterých se týkají, matoucně podobné ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. S ohledem na funkční kontinuitu mezi námitkovým oddělením a odvolacími senáty, o níž svědčí čl. 62 odst. 1 nařízení č. 40/94 [rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, Sb. rozh. s. I‑2213, bod 30; rozsudek Soudu ze dne 10. července 2006, La Baronia de Turis v. OHIM – Baron Philippe de Rothschild (LA BARONNIE), T‑323/03, Sb. rozh. s. II‑2085, body 57 a 58], toto rozhodnutí, jakož i jeho odůvodnění jsou součástí kontextu, ve kterém bylo napadené rozhodnutí přijato, se kterým se žalobkyně seznámila a který umožňuje soudu vykonat v plném rozsahu přezkum legality, pokud jde o správnost posouzení nebezpečí záměny. Je třeba podotknout, že námitkové oddělení ve svém rozhodnutí uvedlo, v čem jsou kolidující ochranné známky vzhledově a foneticky podobné, a důvody, pro které existuje v projednávaném případě nebezpečí záměny.
80 A konečně, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neupřesňuje, proč důvody a důkazy předložené žalobkyní neumožňují dojít k závěru o neexistenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami u relevantních spotřebitelů.
81 V tomto ohledu stačí připomenout, že orgány nejsou povinny vyjádřit se v odůvodnění rozhodnutí, která přijímají, ke všem argumentům, které zúčastněné osoby před nimi uplatňují. Stačí, že popíší skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v systematice rozhodnutí [usnesení Soudu ze dne 18. února 2008, Altana Pharma v. OHIM – Avensa (PNEUMO UPDATE), T‑327/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 18; viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Haladjian Frères v. Komise, T‑204/03, Sb. rozh. s. II‑3779, bod 199].
82 Je třeba podotknout, že jak vyplývá z popisu napadeného rozhodnutí v bodech 75 až 78 výše, odvolací senát v projednávaném případě v napadeném rozhodnutí vylíčil skutkové okolnosti a právní úvahy, které ho vedly k přijetí tohoto rozhodnutí. Nelze mu tak vytýkat, že neposkytl odpověď na argument žalobkyně, podle kterého je výraz „limoncello“ čistě popisný a stal se běžně užívaným pro obecné označení jednoho druhu likéru, nebo na argumenty žalobkyně, podle kterých sám OHIM navrhl omezit výrobky, kterých se týkal zápis přihlašované ochranné známky, na citronové likéry pocházející z amalfského pobřeží, z důvodu, že ochranná známka by byla klamavá, měl-li by dotčený likér jiný původ.
83 V důsledku toho je třeba třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti odůvodnění zamítnout.
84 Z výše uvedeného plyne, že je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
85 Žalobkyně navrhuje, aby byla OHIM uložena náhrada veškerých nákladů souvisejících jednak s řízením před Soudem, a jednak s řízením o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem. Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku uplatňovaný OHIM před Soudním dvorem, kterým zrušenému rozsudku vytýkal zjevnou rozporuplnost a nelogičnost, měla by být OHIM každopádně uložena náhrada nákladů souvisejících s tímto důvodem, nezávisle na tom, zda Soud vyhoví návrhovým žádáním týkajícím se nebezpečí záměny. Žalobkyně připomíná, že OHIM vzal tento důvod zpět po výše uvedeném usnesení Soudu ze dne 12. ledna 2006, kterým mu bylo v tomto ohledu vyhověno.
86 OHIM navrhuje, aby byla žalobkyni uložena náhrada veškerých nákladů souvisejících s řízeními před Soudem a před Soudním dvorem.
87 OHIM byla v rozsudku Soudu uložena náhrada nákladů řízení. Soudní dvůr ve svém rozsudku rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. Soudu tedy přísluší, aby v tomto rozsudku rozhodl o veškerých nákladech souvisejících s jednotlivými řízeními, v souladu s článkem 121 jednacího řádu.
88 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Jelikož žalobkyně neměla úspěch ve všech bodech svých návrhových žádání a jelikož k tomu v projednávaném případě nejsou dány výjimečné důvody, není důvodné rozdělit náklady. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení, je tak důvodné žalobkyni uložit náhradu nákladů řízení před Soudem a Soudním dvorem.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Shaker di L. Laudato & C. Sas se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení před Soudem a Soudním dvorem.
Tiili Dehousse Wiszniewska-Białecka
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. listopadu 2008.
Podpisy.