Věc T‑130/21
CCPL a další
v.
Evropská komise
rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) ze dne 7. prosince 2022
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Balení potravin pro maloobchodní prodej – Rozhodnutí, kterým se mění výše pokuty – Způsoby výpočtu pokuty – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokyny pro výpočet výše pokut z roku 2006 – Maximální výše pokuty – Proporcionalita – Rovné zacházení – Platební schopnost“
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí vydané podle pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí měnící výši pokuty přijaté po částečném zrušení původního rozhodnutí – Zohlednění odůvodnění původního rozhodnutí
(Články 101 a 296 SFEU)
(viz body 23–29)
2. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní – Vyvratitelnost – Dceřiná společnost vlastněná prostřednictvím třetí společnosti v rámci skupiny, která vykonává širokou škálu činností – Okolnost, která nepostačuje k vyvrácení domněnky
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
(viz body 37–41, 51–57, 59, 63, 66)
3. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní – Vyvratitelnost – Důkazní povinnost společnosti, která si přeje vyvrátit tuto domněnku – Nedostatečné důkazy k vyvrácení domněnky
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
(viz body 73–80)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Konstatování několika samostatných protiprávních jednání – Uplatnění maximální částky zvlášť pro každé protiprávní jednání – Celková výše uložených pokut přesahující horní hranici 10 % obratu – Porušení zásad proporcionality, spravedlivého posouzení, personality a odstupňování pokut – Absence
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
(viz body 85–88)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Nutnost rozlišit podniky podílející se na témže protiprávním jednání podle jejich celkového obratu – Povinnost rozlišovat podle procentního podílu pokuty na celkovém obratu podniků – Neexistence – Porušení zásady rovného zacházení – Absence
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
(viz body 89–91)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Platební schopnost – Povinnost zohlednit ztrátovou finanční situaci dotyčného podniku – Neexistence – Skutečná platební schopnost podniku, který se nachází ve zvláštní hospodářsko-společenské situaci – Zohlednění – Podmínky
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 35)
(viz body 99–108, 112, 127–136, 143–147, 157–161)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Metoda výpočtu stanovená pokyny přijatými Komisí – Povinnost Komise uplatňovat pokyny v souladu se zásadami rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02)
(viz bod 100)
Shrnutí
Rozhodnutím ze dne 24. června 2015(1) uložila Komise pokuty pěti společnostem patřícím do skupiny podniků (dále jen „skupina CCPL“) za to, že se spolu se svými konkurenty účastnily koluzních ujednání s cílem omezit hospodářskou soutěž na evropském trhu s potravinovými obaly, pokud jde o polystyrenové a polypropylenové tácky. Pro účely výpočtu pokut bylo těmto pěti společnostem přiznáno snížení pokuty o 25 % z důvodu jejich snížené platební schopnosti.
Mezi pět sankcionovaných společností patří Coopbox Group SpA, Coopbox Eastern s.r.o. a CCPL – Consorzio Cooperative di Produzione e Lavoro SC (dále jen „CCPL“), mateřská společnost skupiny CCPL. V této souvislosti byla CCPL shledána odpovědnou za protisoutěžní jednání svých dceřiných společností, společností Coopbox Group a Coopbox Eastern, které vlastnila prostřednictvím třetí společnosti, společnosti CCPL SpA.
Rozsudkem ze dne 11. července 2019(2) Tribunál částečně zrušil rozhodnutí Komise z roku 2015 z důvodu nedostatečného odůvodnění, pokud jde o přiznání 25% snížení pokuty z důvodu snížené platební schopnosti dotyčných podniků.
Po vyhlášení uvedeného rozsudku Komise rozhodnutím ze dne 17. prosince 2020(3) (dále jen „napadené rozhodnutí“) uložila nové pokuty a zamítla žádost žalobkyň o snížení částky pokuty z důvodu jejich snížené platební schopnosti.
Společnosti Coopbox Group, Coopbox Eastern a CCPL podaly žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí, kterou devátý rozšířený senát Tribunálu zamítl. Ve svém rozsudku se Tribunál zabývá jednak podmínkami přičitatelnosti protiprávního jednání jedné nebo několika dceřiných společností mateřské společnosti a jednak pravidly pro přiznání snížení pokuty z důvodu platební neschopnosti dotyčných podniků.
Závěry Tribunálu
Tribunál v prvé řadě analyzoval výtky žalobkyň, jež měly zpochybnit přičtení protisoutěžního chování dceřiných společností Coopbox Group a Coopbox Eastern společnosti CCPL.
Pokud jde zaprvé o dodržení povinnosti Komise uvést odůvodnění, Tribunál poznamenal, že Komise v napadeném rozhodnutí konstatovala, že CCPL byla zastřešující společností skupiny CCPL po celou dobu trvání dotčených protiprávních jednání, že její přímá či nepřímá účast v jedné nebo několika dceřiných společnostech zapojených do těchto protiprávních jednání činila 100 %, poté 93,864 %, a že taková účast postačovala k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Tyto informace přitom umožnily žalobkyním pochopit důvody, které vedly Komisi k určení odpovědnosti společnosti CCPL, a Tribunálu přezkoumat opodstatněnost těchto důvodů.
Co se zadruhé týče výtky žalobkyň vycházející z porušení zásady osobní odpovědnosti, Tribunál potvrdil, že společnost CCPL byla zajisté shledána odpovědnou za protiprávní jednání, kterých se dopustily její dceřiné společnosti, přestože tato protiprávní jednání nebyla přičtena třetí společnosti, jejímž prostřednictvím je společnost CCPL vlastnila.
Z ustálené judikatury však vyplývá, že pokud mateřská společnost vlastní přímo nebo nepřímo téměř veškerý kapitál dceřiné společnosti, která porušila pravidla v oblasti hospodářské soutěže, existuje vyvratitelná domněnka, podle níž tato mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Pokud není vyvrácena, opravňuje taková domněnka Komisi k tomu, aby shledala mateřskou společnost odpovědnou za jednání dceřiné společnosti, aniž by musela předložit jakýkoli další důkaz.
Tato domněnka se uplatní i tehdy, když mateřská společnost vlastní kapitál své dceřiné společnosti nikoli přímo, ale prostřednictvím jiných společností, kterým nebylo přičteno žádné protiprávní jednání. Taková okolnost totiž nezpochybňuje domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu ze strany mateřské společnosti z důvodu nepřímé účasti ve svých dceřiných společnostech na jejich chování.
Dále z judikatury rovněž vyplývá, že hospodářská jednotka tvořená několika fyzickými nebo právnickými osobami, které poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti.
S ohledem na tyto úvahy měl Tribunál za to, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když přičetla společnosti CCPL protisoutěžní praktiky uplatňované společnostmi Coopbox Group a Coopbox Eastern.
Zatřetí Tribunál odmítl výtku společnosti CCPL vycházející z toho, že vzhledem k tomu, že vlastnila pouze 93,864 % podíl ve zprostředkující společnosti CCPL SpA, domněnka odpovědnosti za jednání jejích dceřiných společností se v projednávaném případě neuplatní.
V tomto ohledu Tribunál uvedl, že mateřská společnost, která vlastní téměř celý kapitál své dceřiné společnosti, se v zásadě nachází v obdobném postavení jako výlučný vlastník, pokud jde o možnost vykonávat rozhodující vliv na jednání své dceřiné společnosti. Komise tedy byla oprávněna předpokládat, že společnost CCPL skutečně využila své pravomoci vykonávat rozhodující vliv na chování svých dceřiných společností bez ohledu na tvrzení, podle kterých společnost CCPL nedávala svým dceřiným společnostem pokyny, ani nevěděla o dotčených kartelových dohodách.
Ve druhé řadě se Tribunál zabýval výtkami žalobkyň vycházejícími z údajných pochybení, kterých se Komise dopustila v rámci posouzení jejich platebních schopností.
V tomto ohledu Tribunál připomněl, že aby bylo možné podle bodu 35 pokynů z roku 2006(4) přiznat snížení pokuty z důvodu platební neschopnosti dotyčných podniků, musí být současně splněny dvě podmínky. Zaprvé musí být prokázáno, že uložení pokuty by nezvratně ohrozilo ekonomickou životaschopnost dotyčného podniku a vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jeho majetku. Zadruhé je třeba prokázat zvláštní hospodářsko-společenskou situaci.
Pokud jde o první podmínku, z judikatury vyplývá, že odkaz na ztrátu veškeré hodnoty majetku dotyčného podniku je třeba chápat ve vztahu k situaci, kdy se celkové převzetí uvedeného majetku prostřednictvím dobrovolného odkupu nebo nuceného prodeje s pokračováním v provozu jeví nepravděpodobným, či dokonce nemožným. Pouhé konstatování nepříznivé nebo ztrátové finanční situace daného podniku naopak nemůže postačovat k odůvodnění žádosti, aby Komise zohlednila neschopnost uvedeného podniku zaplatit pokutu za účelem snížení pokuty. Kromě toho skutečnost, že opatření přijaté orgánem Evropské unie vyvolá úpadek nebo likvidaci daného podniku, není sama o sobě unijním právem zakázána.
Pokud jde o druhou podmínku týkající se existence zvláštní hospodářsko-společenské situace, Tribunál připomněl, že se tato podmínka vztahuje k důsledkům, které by zaplacení pokuty mohlo způsobit, zejména nárůst nezaměstnanosti nebo zhoršení situace v hospodářských odvětvích na trzích, které předcházejí trhu, na němž daný podnik působí, nebo na tento trh navazují.
S ohledem na tyto podmínky Tribunál nejprve konstatoval, že žalobkyně nepředložily konsolidované prognózy týkající se jejich disponibilních likvidních prostředků na období 2020–2023, ani Komisi nevysvětlily, proč skupina CCPL nemůže použít disponibilní likvidní prostředky na úrovni skupiny k zaplacení dotčených pokut. V odpovědi na argument žalobkyň, podle kterého prognózy pro celou skupinu CCPL nejsou v projednávané věci relevantní, Tribunál mimo jiné zdůraznil, že v rámci posouzení platební schopnosti skupiny podniků musí Komise zohlednit finanční situaci všech subjektů této skupiny v rozsahu, v jakém mohou být zdroje všech těchto subjektů mobilizovány k úhradě pokut. Kromě toho informace prokazující výši pasiv výrazně převyšující výši aktiv nemohly samy o sobě stačit k prokázání toho, že v projednávaném případě by uložení pokut ohrozilo hospodářskou životaschopnost žalobkyň.
Tribunál měl tedy za to, že závěry Komise, podle kterých skupina CCPL disponovala dostatečnými likvidními prostředky k zaplacení celkové výše pokut a že existovala jen malá pravděpodobnost, že by hospodářská životaschopnost této skupiny byla sama o sobě ohrožena zaplacením uložené pokuty, nejsou stiženy nesprávným posouzením.
V důsledku toho Tribunál zamítl žalobu v plném rozsahu.