Věc T-62/08
ThyssenKrupp Acciai Speciali Terni SpA
v.
Evropská komise
„Státní podpory − Náhrada za vyvlastnění z důvodu veřejného užitku − Prodloužení platnosti preferenční sazby za dodávky elektrické energie − Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem − Pojem ‚výhoda‘ − Zásada ochrany legitimního očekávání – Provedení podpory“
Shrnutí rozsudku
1. Podpory poskytované státy – Pojem – Náhrada poskytnutá za vyvlastnění aktiv – Vyloučení
(Článek 87 odst. 1 ES)
2. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Správní řízení – Povinnost Komise vyzvat zúčastněné strany k předložení svých připomínek – Právo příjemce podpory na účast v řízení v přiměřeném rozsahu – Omezení
(Článek 88 odst. 2 ES)
3. Právo Unie – Zásady – Práva obhajoby – Uplatnění na správní řízení zahájená Komisí – Přezkum záměrů podpor – Dosah
(Článek 88 odst. 2 ES)
4. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Oznámení Komisi – Dosah povinnosti – Nezbytnost oznámit opatření podpory ve stádiu záměru
(Článek 88 odst. 3 ES; nařízení Rady č. 659/1999, články 2 a 3)
5. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise konstatující protiprávnost podpory a nařizující její navrácení – Dosud nevyplacená podpora
(Článek 88 odst. 3 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst.1)
6. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá při porušení pravidel článku 88 ES – Případné legitimní očekávání příjemců – Ochrana – Podmínky a omezení
(Článek 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 1)
7. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise nevznést námitky proti vnitrostátnímu opatření – Legitimní očekávání příjemce pokud jde o legalitu prodloužení uvedeného opatření – Neexistence
(Článek 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 1)
1. Různé formy opatření, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které se v tomto ohledu podobají dotaci, představují zvýhodnění ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, jako zejména poskytnutí majetku nebo služeb za zvýhodněných podmínek. Naproti tomu náhrada škody, kterou by případně musely vnitrostátní orgány vyplatit jednotlivcům jako náhradu za újmu, kterou jim způsobily, má zásadně jinou právní povahu a nepředstavuje podporu ve smyslu článků 87 ES a 88 ES.
Naproti tomu je třeba jako státní podporu kvalifikovat opatření poskytující podniku preferenční sazbu použitelnou na dodávky elektřiny, a to z titulu náhrady za vyvlastnění v kontextu zestátnění v odvětví elektřiny, přičemž preferenční sazba byla poskytnuta jako náhrada na jasně určené období, bez možnosti prodloužení. Kromě toho opatření, které je pouze jednou z výhodných sazebních podmínek, jejichž prodloužení má za cíl „umožnění rozvoje a restrukturalizace výroby dotčených podniků“, nemůže být považováno za legální pokračování náhrad ve prospěch podniku po zestátnění.
(viz body 57, 60, 63, 72, 74, 99, 101)
2. Řízení o kontrole státních podpor je vzhledem ke své obecné logice řízením zahájeným proti členskému státu odpovědnému, s ohledem na jeho povinnosti vyplývající z práva Společenství, za poskytnutí podpory. V rámci tohoto řízení se jiné zúčastněné strany než členský stát odpovědný za poskytnutí podpory nemohou samy zúčastnit kontradiktorní diskuse s Komisí, obdobné té, která je zahájena ve prospěch zmíněného členského státu. Jejich hlavní úlohou je tudíž být hlavním zdrojem informací pro Komisi. V tomto ohledu žádné ustanovení upravující řízení o kontrole státních podpor nevyhrazuje mezi zúčastněnými stranami zvláštní roli příjemci podpory. Je ostatně třeba připomenout, že řízení o kontrole státních podpor není řízením zahájeným „proti“ příjemci podpor, což by znamenalo, že by příjemce podpor mohl uplatnit tak široká práva, jako jsou práva obhajoby jako taková. Jedinými adresáty rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti státních podpor jsou totiž dotčené členské státy.
Obecné právní zásady, jako například právo být vyslechnut nebo zásada řádné správy, nemohou dovolit soudu Společenství rozšířit procesní práva přiznaná zúčastněným stranám v rámci řízení o kontrole státních podpor Smlouvou a sekundárním právem. Není to možné ani na základě skutečnosti, že žalobce je aktivně legitimován jednat proti napadenému rozhodnutí.
Z žádného ustanovení týkajícího se státních podpor ani z judikatury totiž nevyplývá, že by Komise byla povinna vyslechnout příjemce státních prostředků ke svému právnímu posouzení dotčeného opatření, nebo že je povinna informovat dotčený členský stát − a a fortiori příjemce podpory − o svém stanovisku před přijetím rozhodnutí, pokud zúčastněné strany a členský stát byly vyzvány k předložení svých připomínek
(viz body 161–163, 166–168)
3. V oblasti kontroly státních podpor zásada dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby dotčený členský stát mohl užitečně vyjádřit svůj názor k připomínkám předloženým třetími zúčastněnými stranami v souladu s čl. 88 odst. 2 ES, na nichž Komise zamýšlí založit své rozhodnutí. Pokud se členský stát nemohl k takovým připomínkám vyjádřit, Komise je nemůže vzít v úvahu ve svém rozhodnutí proti tomuto státu. Avšak k tomu, aby takové porušení práva na obhajobu mělo za následek zrušení, je třeba, aby v případě, že by k uvedené nesrovnalosti nedošlo, řízení mohlo vést k jinému výsledku.
(viz bod 189)
4. Ve vztahu k novým podporám, jež členské státy zamýšlejí poskytnout, je stanoven postup předběžné kontroly, bez něhož nemůže být žádná podpora považována za řádně poskytnutou. V souladu s čl. 88 odst. 3 ES a s články 2 a 3 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, totiž všechny záměry poskytnutí nebo změny podpor musí být oznámeny Komisi a nesmí být uskutečněny dříve, než Komise mlčky nebo výslovně vyjádří svůj souhlas.
Členské státy musí splnit dvě neoddělitelné povinnosti, tedy povinnost předběžného oznámení záměrů podpor a povinnost neprovádět své záměry dříve, než Komise rozhodne o slučitelnosti opatření se společným trhem.
Podpora může být považována za poskytnutou, i když dosud nebyla příjemci vyplacena.
Kromě toho opatření podpory musí být oznámena Komisi již ve stádiu záměru, tedy před svým provedením a dokud mohou být upravena podle případných připomínek Komise. Je totiž třeba zajistit Komisi příležitost včas a v obecném zájmu provést kontrolu všech záměrů směřujících k zavedení nebo ke změně podpor a provést tak preventivní přezkum. Domnívat se, že Komise může konstatovat porušení čl. 88 odst. 3 ES pouze po přezkoumání, zda měl každý příjemce skutečně prospěch z výhod poskytnutých dotčeným opatřením, by bylo v rozporu s logikou systému předběžné kontroly státních podpor.
(viz body 228–230, 234–236)
5. Znění článku 14 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, podle něhož, je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření k navrácení podpory, vyjadřuje systematičnost vracení podpor.
Je-li Komise během správního řízení informována o tom, že sporné podpory nebyly dosud příjemcům vyplaceny, nezaručuje to, že nebudou vyplaceny následně, zejména mezi okamžikem, kdy došlo k informování Komise, a okamžikem oznámení konečného rozhodnutí. V žádném případě nelze Komisi vytýkat, že ve snaze zajistit vyšší úroveň právní jistoty jasně uvedla konkrétní důsledky svého rozhodnutí.
Skutečnost, že podpora nebyla ještě vyplacena svému příjemci, totiž nemůže ovlivnit platnost rozhodnutí Komise, nýbrž pouze způsob navracení podpory. Navrácení podpory je třeba v zásadě provést podle příslušných ustanovení vnitrostátního práva, avšak s výhradou, že použití těchto ustanovení prakticky neznemožní navrácení vyžadované právem Společenství, přičemž řešení sporů týkajících se provedení uvedeného navrácení přísluší výhradně vnitrostátním soudům.
Povinnost členského státu vypočítat přesnou částku podpor k navrácení, zejména v případech, kdy tento výpočet závisí na údajích, které uvedený stát nesdělil Komisi, je součástí obecnější povinnosti vzájemné loajální spolupráce mezi Komisí a členskými státy při provádění pravidel Smlouvy v oblasti státních podpor. Nemůže být Komisi vytýkáno, že nezohlednila případné skutkové či právní okolnosti, které jí mohly být předloženy během správního řízení, avšak předloženy nebyly, neboť Komise není povinna šetřit z úřední povinnosti a odhadem, které informace jí mohly být předloženy.
(viz body 239, 241, 250–251)
6. S ohledem na imperativní charakter kontroly státních podpor prováděné Komisí na základě článku 88 ES mohou podniky v zásadě mít legitimní očekávání, že při poskytování podpory byla zachována pravidla pouze v případě, že tato podpora byla poskytnuta v souladu s postupem upraveným uvedeným článkem. S řádnou péčí postupující hospodářský subjekt musí být totiž běžně schopen ujistit se o tom, že byl tento postup dodržen. Konkrétně, pokud je podpora poskytnuta bez předchozího oznámení Komisi, takže je podle čl. 88 odst. 3 ES protiprávní, příjemce podpory nemůže mít v tomto okamžiku legitimní očekávání, že byla při poskytování podpory zachována pravidla.
Příjemci protiprávní podpory se však mají možnost dovolat výjimečných okolností, které v nich mohly vyvolat legitimní očekávání ohledně souladu této podpory s pravidly, aby zabránili jejímu navrácení.
Kromě toho přijetí nařízení 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, vytvořilo novou situaci co se týče navrácení neslučitelných podpor, z čehož je třeba vyvodit veškeré právní důsledky. Článek 14 odst. 1 uvedeného nařízení potvrzuje systematičnost navrácení (první věta), přičemž stanoví výjimku (druhá věta) pokud by navrácení podpory bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Unie. Existuje tedy ustanovení sekundárního práva, které musí Komise zohlednit při přijetí svých rozhodnutí, a které ji může případně vést k tomu, že se vzdá požadavku na vrácení neslučitelné podpory. Je nezpochybnitelné, že porušení takového ustanovení lze uplatnit na podporu zrušení části rozhodnutí, které nařizuje vrátit podporu.
(viz body 269–271, 275–276)
7. Pouhá skutečnost, že kvalifikace opatření jako státní podpory by se mohla zdát pochybná, je zjevně nedostačující pro odůvodnění jakéhokoli legitimního očekávání ze strany příjemce v regulérnost podpory nebo ve skutečnost, že sporné opatření nepředstavuje státní podporu.
Z toho tedy vyplývá, že rozhodnutí Komise nevznést námitky proti opatření spočívajícímu v prodloužení preferenční sazby na dodávku elektřiny nezakládá legitimní očekávání ohledně legality dalšího prodloužení uvedeného opatření nebo ohledně skutečnosti, že tato preferenční sazba nepředstavuje podporu.
(viz body 283–284, 288)