STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
GIOVANNIHO PITRUZZELLY
přednesené dne 3. září 2020(1)
Věc C‑563/19 P
Recylex SA,
Fonderie et Manufacture de Métaux SA,
Harz-Metall GmbH
proti
Evropské komisi
„Kasační opravný prostředek – Kartelové dohody – Nákupní ceny vyřazených kyselino-olověných baterií – Bod 26 oznámení o shovívavosti z roku 2006 – Částečná ochrana – Použitelné kritérium – Klasifikace pro účely snížení pokuty – Chronologické pořadí“
1. Kasačním opravným prostředkem, který je předmětem tohoto stanoviska, se Recylex SA, Fonderie et Manufacture de Métaux SA a Harz-Metall GmbH (dále jen společně „Recylex“ nebo „navrhovatelky“) domáhají zrušení rozsudku ze dne 23. května 2019, Recylex a další v. Komise(2), kterým Tribunál zamítl jejich žalobu proti rozhodnutí Evropské komise ze dne 8. února 2017 v řízení podle článku 101 SFEU(3) (dále jen „napadené rozhodnutí“).
2. V rámci tohoto kasačního opravného prostředku je Soudní dvůr vyzván zejména k rozhodnutí o výkladu bodu 26 třetího pododstavce oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů(4) (dále jen „oznámení o shovívavosti z roku 2006“), který stanoví poskytnutí částečné ochrany před pokutou, pokud jde o některé prvky protiprávního jednání, a to podnikům, které splňují určité podmínky. Soudní dvůr bude muset zejména objasnit, do jaké míry se kritéria pro poskytnutí částečné ochrany podnikům před pokutou, která je stanovena tímto ustanovením, změnila oproti předchozí verzi oznámení o shovívavosti(5) (dále jen „oznámení o shovívavosti z roku 2002“), a to vzhledem k odlišnému znění přijatému Komisí ve srovnání se zněním uvedeným v bodě 23 třetím pododstavci posledně uvedeného oznámení.
I. Právní rámec
3. Třetí část oznámení o shovívavosti z roku 2006 se zabývá snížením pokut. Oddíl A, nadepsaný „Požadavky, které je nezbytné splnit za účelem snížení pokuty“, obsahuje body 23 až 26. Podle bodu 23 „[p]odniky odhalující svoji účast na údajném kartelu majícím dopad na Společenství, které nesplňují podmínky oddílu II [který se týká ochrany před pokutami], mohou mít nárok na snížení jakékoli pokuty, kterou by jim jinak bylo možné udělit“. V souladu s následujícím bodem 24 „[p]ro získání nároku musí podnik poskytnout Komisi důkaz o údajném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které má Komise již k dispozici“. Bod 25 definuje pojem „přidaná hodnota“. [Předposlední a] poslední věta tohoto bodu upřesňují, že „[…] na hodnotu uvedených důkazů [bude mít] dopad míra jejich potvrzení z jiných zdrojů nezbytná k tomu, aby se dalo na předložené důkazy spoléhat ve vztahu k podnikům účastným na případu. Přesvědčivým důkazům tak bude přisouzena větší hodnota než důkazům jako jsou prohlášení, která, jsou-li rozporována, vyžadují potvrzení“.
4. Bod 26 první pododstavec oznámení o shovívavosti z roku 2006 zní následovně:
„Komise v každém konečném rozhodnutí přijatém na konci správního řízení určí úroveň snížení, na kterou má podnik nárok ve vztahu k pokutě, která by mu byla jinak uložena, a to tímto způsobem. Pro
– první podnik, který poskytl významnou přidanou hodnotu: snížení o 30 – 50 %,
– druhý podnik, který poskytl významnou přidanou hodnotu: snížení o 20 – 30 %,
– další podniky, které poskytly významnou přidanou hodnotu: snížení do 20 %.“
5. Podle bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 „[p]okud žadatel o snížení pokuty předloží jako první přesvědčivé důkazy ve smyslu odstavce 25, které Komise použije ke zjištění dodatečných skutečností zvyšujících závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání, Komise tyto dodatečné skutečnosti nebude zohledňovat při stanovování pokuty, která má být uložena podniku, jenž tyto důkazy poskytl“(6).
6. Podle bodu 23 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2002 „[p]okud podnik kromě toho poskytne důkazy, které se vztahují ke skutečnostem, které předtím nebyly Komisi známy a mají přímý dopad na závažnost nebo trvání předpokládaného kartelu, Komise je nevezme v úvahu při stanování pokuty pro podnik, který tyto důkazy předložil“.
II. Okolnosti předcházející sporu
7. Okolnosti předcházející sporu jsou v rozsahu relevantním pro projednávanou věc popsány v bodech 1 až 11 a 67 až 72 napadeného rozsudku.
8. Navrhovatelky jsou společnosti se sídlem v Belgii, Francii a Německu a jsou činné ve výrobě recyklovaného olova a dalších produktů (polypropylenu, zinku a zvláštních kovů).
9. V napadeném rozhodnutí Komise uvedla, že Recylex a tři další podniky – Campine NV a Campine Recycling NV (dále jen společně „Campine“), Eco-Bat Technologies Ltd, Berzelius Metall GmbH a Société de traitement chimique des métaux SAS (dále jen společně „Eco-Bat“) a Johnson Controls, Inc., Johnson Controls Tolling GmbH & Co. KG a Johnson Controls Recycling GmbH (dále jen společně „JCI“) – se účastnily, při porušení článku 101 SFEU, jediného a trvajícího protiprávního jednání v odvětví nákupu vyřazených kyselino-olověných automobilových baterií používaných k výrobě recyklovaného olova, které bylo spácháno v období od 23. září 2009 do 26. září 2012 a spočívá v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě, které se týkající koordinace cen (viz článek 1 napadeného rozhodnutí).
10. Vyšetřování bylo zahájeno na základě žádosti o ochranu před pokutou podle oznámení o shovívavosti z roku 2006, kterou podala JCI dne 22. června 2012. Dne 13. září 2012 poskytla Komise uvedenému podniku podmíněnou ochranu podle bodu 18 uvedeného oznámení (bod 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
11. Ve dnech 26. až 28. září 2012 provedla Komise kontroly v prostorách JCI, Recylex, Eco-Bat a Campine nacházejících se v Belgii, Francii a Německu (bod 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
12. Nejprve Eco-Bat dne 27. září 2012 a poté Recylex dne 23. října 2012 podaly žádost o ochranu před pokutou, nebo v případě jejímu nevyhovění žádost o snížení pokuty na základě oznámení o shovívavosti z roku 2006. Dne 4. prosince 2012 podala Campine svou žádost o snížení pokuty na základě téhož oznámení (bod 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
13. Dne 24. června 2015 Komise zahájila správní řízení ve vztahu k JCI, Recylex, Eco-Bat a Campine a oznámila jim příslušné námitky. Dopisem z téhož dne Komise informovala Eco-Bat a Recylex o svém předběžném závěru, podle kterého důkazy, které jí poskytly, mají významnou přidanou hodnotu ve smyslu bodů 24 a 25 oznámení o shovívavosti z roku 2006, a tudíž o záměru snížit částku pokuty, která jim bude uložena. Komise rovněž informovala Campine o svém záměru nepřistoupit ke snížení pokuty ve vztahu k ní (bod 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
14. V napadeném rozhodnutí Komise uložila navrhovatelkám společně a nerozdílně pokutu ve výši 26 739 000 eur z důvodu jejich účasti na zjištěném protiprávním jednání v období od 23. září 2009 do 26. září 2012 [viz čl. 1 odst. 1 písm. d) a čl. 2 odst. 1 písm. d)].
15. Komise se vyslovila k použití oznámení o shovívavosti z roku 2006 na podniky odpovědné za protiprávní jednání v bodech 384 až 411 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
16. Zaprvé Komise poskytla JCI ochranu před pokutami ve smyslu bodu 8 písm. a) tohoto oznámení, a to poté, co uvedla, že spolupráce tohoto podniku splňuje podmínky stanovené v bodě 12 tohoto oznámení (body 384 až 386 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
17. Zadruhé Komise uvedla, že Eco-Bat byla prvním podnikem, který poskytl důkazy s významnou přidanou hodnotou, a poskytla jí maximální snížení pokuty o 50 %, které je uvedeno v bodě 26 prvním pododstavci první odrážce oznámení o shovívavosti z roku 2006 (body 387 až 393 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
18. Zatřetí Komise poskytla Recylex snížení pokuty o 30 % podle bodu 26 prvního pododstavce druhé odrážky oznámení o shovívavosti z roku 2006, přičemž stanovila, že Recylex byla druhým podnikem, který poskytl důkazy mající významnou přidanou hodnotu, které se týkaly zejména: i) původu kartelu; ii) různých protisoutěžních kontaktů, které ostatní podniky neuvedly; iii) mnohostranné schůzky ve Windhagenu dne 23. září 2009, která znamenala začátek protiprávního jednání a iv) různých telefonních kontaktů a výměn zpráv mezi samotnou Recylex a jejími konkurenty (body 394 až 399 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise zamítla argumenty Recylex týkající se poskytnutí výraznějšího snížení pokuty, a to od 30 % do 50 %. Zejména, ačkoli Komise připustila, že Recylex jako první poskytla vysvětlení ohledně schůzky ve Windhagenu, tak upřesnila, že tyto důkazy se týkaly „organizačních otázek“ a že Komise již během kontroly v prostorách Campine získala „přesvědčivé důkazy“ týkající se pořadu jednání a obsahu této schůzky (bod 401 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který odkazuje na body 68 a 69 odůvodnění). Komise rovněž odmítla argument Recylex, že tento podnik jako první poskytl důkazy týkající se činnosti kartelu ve Francii. V tomto ohledu Komise upřesnila, že „již měla k dispozici informace týkající se geografického rozšíření kartelu, a to včetně Francie“ (bod 402 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
19. Konečně Komise zamítla žádost Campine o snížení pokuty (body 404 až 411 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
III. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
20. Dne 18. dubna 2017 podala Recylex proti napadenému rozhodnutí žalobu podle článku 263 SFEU, jejímž cílem bylo snížení výše pokuty, která jí byla uložena. Na podporu své žaloby uvedla Recylex šest důvodů. Prvními dvěma žalobními důvody se dovolávala pochybení při uplatnění bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006. Recylex v podstatě tvrdila, že měla nárok na částečnou ochranu před pokutou, která je stanovena v tomto ustanovení, neboť jako první poskytla přesvědčivé důkazy, o které se Komise opřela jednak při zjištění data zahájení protiprávního jednání (první důvod) a jednak při zjištění rozšíření protiprávního jednání na francouzský trh (druhý důvod). Třetím žalobním důvodem Recylex zpochybnila 10% zvýšení, které bylo vůči ní uplatněno na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut(7). Čtvrtým žalobním důvodem tvrdila, že jí Komise nesprávně poskytla snížení pokuty o 30 % podle bodu 26 prvního pododstavce druhé odrážky oznámení o shovívavosti z roku 2006, a to namísto snížení o 50 % na základě první odrážky, přestože jako první poskytla přesvědčivé důkazy o délce trvání protiprávního jednání a o jeho zeměpisném rozsahu. Pátý žalobní důvod vznášel porušení zásad proporcionality, zákazu diskriminace a individualizace trestu. Konečně v rámci šestého žalobního důvodu Recylex po Tribunálu požadovala, aby využil možnost soudního přezkumu v plné jurisdikci k tomu, aby jí poskytl lhůtu pro uhrazení zbývající části pokuty.
21. Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl žalobu v plném rozsahu a uložil Recylex náhradu nákladů řízení.
IV. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
22. Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 23. července 2019 podala Recylex kasační opravný prostředek, který je předmětem tohoto stanoviska.
23. Ve svém kasačním opravném prostředku Recylex navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém potvrdil pokutu, kterou jí Komise uložila v napadeném rozhodnutí, a v rozsahu, v němž jí uložil náhradu nákladů řízení;
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž jí Komise uložila pokutu ve výši 26 739 000 eur;
– snížil výši částky pokuty, která jí byla uložena(8) a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení souvisejících s řízením před Tribunálem.
24. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil Recylex náhradu nákladů řízení.
V. Analýza
A. Úvodní poznámky
25. Účelem programů shovívavosti je docílit toho, aby podniky, které se účastní tajného kartelu, který je z jeho samotné povahy obtížné odhalit a vyšetřit, byly podněcovány k jeho ohlášení a ke spolupráci s orgánem pro hospodářskou soutěž, což umožní rychlé ukončení protiprávního jednání. Základem těchto programů je myšlenka, že cíl spočívající v odhalení a potrestání kartelů, který je v zájmu trhů, spotřebitelů a samotných osob poškozených takovýmito protiprávními jednáními, převažuje nad cílem spočívajícím v ukládání sankcí podnikům, které se rozhodnou spolupracovat(9).
26. Oznámení o shovívavosti z roku 2006 obsahuje pokyny, které se Komise, v zájmu transparentnosti a vědomosti o očekáváních, která tím vznikají na straně podniků, které mají v úmyslu spolupracovat(10), zavazuje sledovat při posuzování žádostí o shovívavost. Jedná se tedy o pravidla chování, jež mají mít vnější a informativní účinky pro praxi, jež má být sledována, od kterých se Komise může v konkrétním případě odklonit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení(11).
27. Rovněž je třeba uvést, že pravidla v oblasti shovívavosti mají povahu výjimky ve vztahu k ustanovením unijního práva, která zakazují protisoutěžní dohody, a je tedy třeba je vykládat restriktivně(12).
28. Na podporu svého kasačního opravného prostředku Recylex uplatňuje tři důvody.
29. Prvním i druhým důvodem je zpochybňován výklad poskytnutý Tribunálem ve vztahu k bodu 26 třetímu pododstavci oznámení o shovívavosti z roku 2006 a uplatnění tohoto pravidla na situaci navrhovatelek. Těmito dvěma důvody se tedy budu zabývat společně.
30. Třetím důvodem kasačního opravného prostředku Recylex vytýká Tribunálu, že nesprávně dospěl k závěru, že se Komise nedopustila žádného pochybení, když na ní neuplatnila snížení v rámci rozmezí 30 až 50 % při uplatnění první odrážky bodu 26 prvního pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006.
B. K prvnímu a druhému důvodu kasačního opravného prostředku
31. První důvod kasačního opravného prostředku se týká bodů 79 až 99 napadeného rozsudku a je rozdělen do tří částí. V rámci první části Recylex tvrdí, že odůvodnění Tribunálu postrádá soudržnost a jasnost, pokud jde o právní kritéria, na nichž se zakládá poskytnutí částečné ochrany podle bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006. Druhou a třetí částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku Recylex uvádí zkreslení důkazů a porušení pravidel týkajících se důkazního břemene v rozsahu, v němž Tribunál stanovil, že ručně psané poznámky Campine umožnily Komisi prokázat existenci mnohostranné protisoutěžní schůzky, která se konala ve Windhagenu dne 23. září 2009.
32. Druhým důvodem kasačního opravného prostředku namířeným proti bodům 100 až 108 napadeného rozsudku Recylex uplatňuje nesprávný výklad a uplatnění podmínek pro poskytnutí částečné ochrany podle bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 v rozsahu, v němž Tribunál stanovil, že Komise správně odmítla uplatnění tohoto pravidla na navrhovatelky, když se opřel o pouhé konstatování, že Komise již věděla o skutečnosti, že protisoutěžní dohoda se rozšířila i na Francii.
1. K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku a k druhému důvodu kasačního opravného prostředku: nesoudržnost důvodů a nesprávný výklad právního kritéria relevantního pro poskytnutí částečné ochrany
a) Napadený rozsudek
33. V bodech 79 až 99 napadeného rozsudku Tribunál přezkoumal první žalobní důvod, kterým Recylex napadla rozhodnutí Komise neposkytnout jí částečnou ochranu ve vztahu k důkazům týkajícím se schůzky ve Windhagenu dne 23. září 2009, které tento podnik předložil.
34. V bodech 84 a 85 napadeného rozsudku Tribunál nejprve poukázal na smysl bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 a následně upřesnil, na základě toho, co již bylo uvedeno v rozsudku ze dne 29. února 2016, Deutsche Bahn a ostatní v. Komise(13) (dále jen „rozsudek Deutsche Bahn“), že použití výrazů „předloží jako první přesvědčivé důkazy“ umožňovalo přijmout restriktivní výklad tohoto ustanovení a omezit jej na případy, kdy podnik, který se účastnil kartelu, poskytne Komisi „novou informaci“. V bodě 86 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že logika částečné ochrany, jak je vykládána judikaturou týkající se bodu 23 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2002, a zejména rozsudkem ze dne 23. dubna 2015, LG Display a LG Display Taiwan v. Komise(14) (dále jen „rozsudek LG Display“), se nezměnila zněním bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006, a že kritérium pro uplatnění tohoto ustanovení stále spočívá v poskytnutí důkazů týkajících se „nové skutečnosti“, která zvyšuje závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání, a že se vyloučí případy, kdy podnik poskytl pouze důkazy umožňující posílit důkazy o existenci protiprávního jednání. S odkazem na bod 81 rozsudku LG Display Tribunál navíc upřesnil, že pokud se informace poskytnuté podnikem týkají „skutečností, které nebyly Komisi dříve neznámé“, tak žádost o částečnou ochranu podle bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 musí být zamítnuta, aniž je nezbytné porovnat důkazní hodnotu těchto informací s informacemi dříve poskytnutými jiným podnikem (bod 88 napadeného rozsudku). Posouzení důkazní hodnoty důkazů předložených žadatelem o částečnou ochranu je podle Tribunálu vyžadováno pouze v případě, kdy se tyto informace týkají nové skutečnosti, která zvyšuje závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání (bod 89 napadeného rozsudku).
35. Na základě výše uvedených zásad zamítl Tribunál všechny argumenty, které Recylex předložila v rámci svého prvního žalobního důvodu.
36. V bodech 100 až 108 Tribunál přezkoumal druhý žalobní důvod, kterým Recylex napadla rozhodnutí Komise neposkytnout jí částečnou ochranu, a to pokud jde o důkazy předložené podnikem Recylex, které se týkají protiprávního jednání ve Francii. V bodě 104 napadeného rozsudku Tribunál poukázal na zásady uvedené v bodech 82 až 89 téhož rozsudku a v následujících bodech 105 až 107 tyto zásady uplatnil, přičemž dospěl k závěru o zamítnutí druhého žalobního důvodu.
b) Argumenty účastníků řízení
37. V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Recylex vytýká Tribunálu nesoudržné a nejasné odůvodnění, pokud jde o právní kritérium použitelné pro účely poskytnutí částečné ochrany uvedené v bodě 26 třetím pododstavci oznámení o shovívavosti z roku 2006. V některých bodech napadeného rozsudku měl Tribunál odkázat na kritérium založené na nevědomosti Komise o skutečnostech, na které se vztahují důkazy poskytnuté podnikem (body 88, 91 a 96), a v jiných na kritérium založené na schopnosti Komise zjistit tyto skutečnosti na základě důkazů poskytnutých podnikem (body 93 a 95).
38. V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku Recylex vytýká Tribunálu, že založil své odůvodnění na kritériu „vědomosti“ Komise o skutečnostech, kterých se týkají důkazy poskytnuté podnikem, který žádá o poskytnutí částečné ochrany. Toto kritérium sice bylo tedy skutečně přijato bodem 23 třetím pododstavcem oznámení o shovívavosti z roku 2002, avšak nenachází žádnou oporu v oznámení o shovívavosti z roku 2006.
39. Podle Recylex spočívá kritérium použitelné na základě bodu 26 třetího pododstavce v ověření toho, zda podnik jako první poskytl přesvědčivé důkazy, které Komisi umožní dostatečně prokázat dodatečné skutečnosti, které mohou zvýšit závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání. Podle tohoto ustanovení tedy není relevantní okolnost, že v době podání žádosti o částečnou ochranu měla již Komise k dispozici informace o skutečnostech, k nimž se vztahují důkazy na podporu této žádosti, ale to, zda Komise byla či nebyla schopna dostatečně prokázat správnost těchto skutečností, aniž by se uchýlila k těmto důkazům.
40. V rozporu s tím, co tvrdí Tribunál, uplatnění bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 podle Recylex vyžaduje skutečné srovnání mezi důkazní hodnotou informací poskytnutých podnikem, který žádá o částečnou ochranu, a důkazní hodnotou informací, které již má Komise k dispozici. Na podporu svého tvrzení Recylex odkazuje na body 405 a 406 rozsudku Deutsche Bahn, jakož i na rozsudky ze dne 29. února 2016, Schenker v. Komise(15) a ze dne 17. května 2013, MRI v. Komise(16).
41. Konečně Recylex tvrdí, že v bodech 88 a 89 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně vycházel z judikatury týkající se bodu 23 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2002, neboť toto ustanovení a bod 26 třetí pododstavec oznámení z roku 2006 zakládají na odlišných kritériích pro poskytnutí částečné ochrany.
42. Komise uvádí, že cílem částečné ochrany jakožto výjimky z pravidla, podle kterého musí být podnik potrestán za porušení pravidel hospodářské soutěže, kterého se dopustí, je podnítit rychlost v rámci spolupráce vytvořením atmosféry nejistoty podniků prostřednictvím poskytnutí menších snížení pokut těm, kteří spolupracují pomaleji.
43. V souladu s tímto cílem podle Komise kritérium použitelné pro poskytnutí částečné ochrany podle bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 stanoví, že musí být splněny dvě podmínky: i) podnik žádající o ochranu musí být první, kdo prokáže skutečnosti, které Komise dříve neznala, a ii) výše uvedené skutečnosti musí být takové, aby umožnily Komisi dospět k novým závěrům ohledně závažnosti a délky trvání protiprávního jednání. Podle bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 by tedy měly být přesvědčivé pouze důkazy poskytnuté podnikem a nikoli důkazy, které již Komise měla k dispozici.
44. Znění bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 sice není totožné se zněním bodu 23 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2002, avšak nové oznámení z roku 2006 nemělo podle Komise v úmyslu zpochybnit kritérium, na kterém bylo toto ustanovení založeno, ani jeho výklad nebo účel.
45. Konečně Komise uvádí, že kritérium, které Recylex považuje za relevantní, není v souladu s cíli sledovanými oznámením o shovívavosti z roku 2006. Na jedné straně by bylo obtížné uplatnit jej v praxi, jelikož by to vyžadovalo srovnání důkazní hodnoty informací poskytnutých podnikem a informací, které již má Komise k dispozici ve vztahu ke stejné skutečnosti, a to za účelem ověření, zda jsou tyto informace přesvědčivé ve smyslu bodu 25 oznámení o shovívavosti z roku 2006, tedy takové, jaké nevyžadují potvrzení jinými důkazy. Na druhé straně, pokud by se obdobně uplatnilo na žádosti o úplnou ochranu, mohlo by toto kritérium vést k situaci, kdy dva podniky mohou současně požívat úplné ochrany(17), ačkoli účelem oznámení o shovívavosti je zajistit, aby pouze jeden podnik mohl být odměněn úplnou ochranou.
c) Posouzení
46. Zaprvé je třeba zamítnout výtky, které Recylex vznáší proti napadenému rozsudku z hlediska soudržnosti a jasnosti odůvodnění Tribunálu. Body 84 až 89 napadeného rozsudku, které jsou předmětem těchto výtek, podle mého názoru neobsahují žádnou nejednoznačnost. Z odůvodnění uvedeného v těchto bodech totiž jasně vyplývá, že Tribunál vyložil bod 26 třetí pododstavec oznámení o shovívavosti z roku 2006 v tom smyslu, že jeho uplatnění je omezeno pouze na případ, kdy podnik účastnící se kartelu poskytne Komisi „novou informaci“ (bod 85), tedy předloží důkazy týkající se „nových skutečností“ (bod 86), „které Komise předtím neznala“ (bod 84). Z těchto bodů odůvodnění rovněž jasně vyplývá, že podle Tribunálu v případě, že tato podmínka není splněna, tedy pokud se důkazy předložené podnikem netýkají skutečností, které Komise předtím neznala, musí být žádost o částečnou ochranu zamítnuta bez ohledu na jakoukoli důkazní hodnotu těchto důkazů (bod 88) a že takové posouzení připadá v úvahu, pouze pokud podnik poskytl důkazy týkající se „nové skutečnosti“ (bod 89).
47. Přezkum provedený Tribunálem v bodech 90 až 115 napadeného rozsudku, který se týkal prvního žalobního důvodu, a v bodech 105 až 108, který se týkal druhého žalobního důvodu, se přísně řídil zásadami uvedenými v bodech 84 až 89 napadeného rozsudku a výkladem bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006, který byl uveden v těchto bodech. V souladu s tímto výkladem se Tribunál omezil na posouzení toho, zda Komise v době podání žádosti o částečnou ochranu ze strany Recylex jednak „již věděla“ o protisoutěžní schůzce ve Windhagenu a skutečnosti, že protiprávní jednání začalo na podzim roku 2009 (první žalobní důvod), a jednak skutečnosti, že dohoda se týkala rovněž francouzského území(18) (druhý žalobní důvod).
48. Skutečnost, že Tribunál ve dvou různých pasážích napadeného rozsudku, při odkazu na ručně psané poznámky Campine, použil odlišnou terminologii, když na jedné straně uvedl, že tyto poznámky „obsahovaly různé informace, které prokazovaly, že se jednalo o zápis z protisoutěžní schůzky“ („they contain information that established that this was a record of anticompetitive discussions“) (bod 93) a na druhé straně, že „z obsahu a smyslu těchto poznámek bylo možné prokázat, že různé podniky, které byly zmíněny, a jejich zástupci, se dne 23. září 2009 zúčastnili protisoutěžní schůzky“ („it was possible to establish from the content and meaning of the handwritten notes that the various undertakings referred to and their representatives had participated, on 23 September 2009, in an anticompetitive meeting“) (bod 95)(19), nezpochybňuje výše uvedené.
49. I při odhlédnutí od skutečnosti, že použití slovesa „to establish“ v bodě 95 napadeného rozsudku nepřekládá věrně výraz použitý ve francouzském znění – které i když není závazné, je původním jazykem vyhotovení tohoto rozsudku(20) – totiž Tribunál v bodě 97 posledně uvedeného rozsudku jasně uvedl, že jeho přezkum se nevztahoval na posouzení důkazní hodnoty důkazů, které již Komise měla k dispozici před žádostí Recylex o shovívavost. Jinými slovy, Tribunál si nepoložil otázku, zda by Komise mohla pouze na základě těchto důkazů dostatečně prokázat skutečnosti, kterých se týkaly důkazy předložené ze strany Recylex, ani se k této otázce nevyjádřil, jak naopak patrně uvádí Recylex. K tomuto bodu se vrátím při přezkumu druhé a třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku.
50. Na základě výše uvedených úvah mám tedy za to, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, v rozsahu, v němž označuje odůvodnění Tribunálu v bodech 79 až 99 napadeného rozsudku za nesoudržné a nejasné, musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
51. Některé argumenty rozvinuté v rámci této části a druhý důvod kasačního opravného prostředku namítají pochybení, kterého se Tribunál dopustil při výkladu bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006.
52. Pro účely přezkumu této výtky považuji za vhodné nejprve ponechat stranou otázku, i když je v protichůdných argumentech účastníků řízení ústřední, týkající se významu, který má být přiznán změnám, které byly provedeny v režimu částečné ochrany v oznámení o shovívavosti z roku 2006. Spíše než zaměření se, alespoň zpočátku, na rozmanitost formulací přijatých ve dvou následujících verzích oznámení o shovívavosti, se mi totiž zdá vhodnější začít doslovnou, systematickou a teleologickou analýzou bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006.
53. Z prvního hlediska znění tohoto bodu umožňuje identifikovat čtyři podmínky, které musí žádost podaná podnikem splňovat za účelem získání nároku na částečnou ochranu.
54. První je časová podmínka: podnik musí být první, kdo předloží Komisi důkazy, které splňují podmínky pro poskytnutí částečné ochrany. Stejná podmínka je stanovena v bodě 8 oznámení o shovívavosti z roku 2006, pokud jde o úplnou ochranu před pokutou. Existence časové podmínky má zásadní význam pro efektivitu programu shovívavosti, jelikož pro podniky představuje podnět ke spolupráci s orgánem pro hospodářskou soutěž a k tomu, aby tak učinily co nejdříve. Pokud by tato podmínka neexistovala, podniky by inklinovaly k upřednostňování vyčkávací strategie – zejména s ohledem na negativní důsledky, kterým by se vystavily ohlášením kartelové dohody – v naději, že také ostatní účastníci kartelu se rozhodnou nespolupracovat. Na druhé straně se taková strategie stává nevýhodnou, pokud každý podnik ví, že ochranu může získat pouze ohlášením kartelové dohody dříve, než tak učiní ostatní účastníci(21). Stanovení časové podmínky je kromě toho způsobilé podnítit určitou míru vzájemné nedůvěry mezi účastníky kartelu, což může přispět k dřívějšímu zániku kartelu a jeho ohlášení. Výše uvedené platí jak pro poskytnutí úplné ochrany před pokutou, tak také, i když s nezbytnými rozdíly, v případě spolupráce, která splňuje podmínky pouze pro účely částečné ochrany nebo snížení pokuty. Předmětná podmínka znamená, že pouze jeden podnik – z časového hlediska první, který předložil důkazy ve smyslu bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti – může mít nárok na částečnou ochranu, přičemž stejně tak, jak správně zdůraznila Komise, pouze jeden podnik může mít nárok na úplnou ochranu.
55. Druhá podmínka stanovená v bodě 26 třetím pododstavci oznámení o shovívavosti z roku 2006 se týká hodnoty důkazů předložených podnikem, který podává žádost o částečnou ochranu: musí se jednat o „přesvědčivé důkazy“. Z bodu 25 tohoto oznámení vyplývá, že za „přesvědčivé“ důkazy jsou považovány důkazy, které jsou-li rozporovány, nevyžadují potvrzení. Jinými slovy, aby mohl mít podnik nárok na částečnou ochranu, musí předložit důkazy, které samy o sobě umožňují Komisi dostatečně prokázat skutečnosti, které podnik uvádí(22).
56. Na základě třetí podmínky musí podnik, který žádá o částečnou ochranu, předložit Komisi důkazy týkající se „dodatečných skutečností“. Jak je patrnější v jiných jazykových verzích, například ve francouzské („éléments de fait supplémentaires“), v anglické („additional facts“) nebo ve španělské („hechos adicionales“), tento výraz odkazuje na další, doplňkové skutečnosti, které slouží ke zkompletování nebo doplnění těch skutečností, které již Komise zná(23). Je vhodné zdůraznit, že na základě této podmínky je tím, co musí být „doplněno“, skutkový základ, na kterém je založeno posouzení protiprávního jednání ze strany Komise, a nikoli důkazní základ(24).
57. Čtvrtá podmínka se týká způsobilosti skutečností, kterých se týkají důkazy předložené podnikem, zvýšit závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání. Je vyžadováno, aby poskytnutá spolupráce doplnila stávající skutkový základ tak, aby umožnila Komisi dosáhnout nových závěrů(25) ohledně protiprávního jednání ve vztahu k závěrům, k nimž do té doby dospěla na základě informací poskytnutých jinými podniky nebo na základě vlastního šetření.
58. Výše uvedené podmínky jsou kumulativní.
59. Pokud se od znění bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti přesuneme k jeho systematickému zařazení, tak prvkem, který okamžitě nabývá významu, je vložení režimu částečné ochrany do bodu, který definuje důsledky spolupráce upravené v bodě 24 tohoto oznámení, pokud jde o snížení pokuty. Z důvodů, které uvedu, se však nedomnívám, že by tento systematický aspekt měl mít rozhodující vliv na výklad pravidel v oblasti částečné ochrany, zejména v podobě zařazení spolupráce, která vede k tomuto typu ochrany, pod spolupráci stanovenou v bodě 24 tohoto oznámení.
60. Bod 26 třetí pododstavec oznámení o shovívavosti z roku 2006 totiž vychází z logiky odlišné od logiky bodu 24 tohoto oznámení, a to nejen z důvodu výše uvedených podmínek připuštění(26), ale také z důvodu způsobů odměňování spolupráce podniku. Ačkoli v souladu s bodem 26 prvním pododstavcem oznámení o shovívavosti z roku 2006 použití bodu 24 tohoto oznámení vede ke snížení pokuty prostřednictvím uplatnění procentních slev, o nichž je rozhodnuto na základě skutečného příspěvku – pokud jde o kvalitu a čas intervence – každého podniku, tak bod 26 třetí pododstavec tohoto oznámení stanoví, že Komise nebude při stanovování pokuty, která má být uložena podniku, zohledňovat skutečnosti, kterých se týká žádost o částečnou ochranu, a tedy v podstatě část protiprávního jednání předmětného podniku. V tomto ohledu se prospěch z částečné ochrany pojí s prospěchem z úplné ochrany, která je poskytnuta podniku, který učiní „rozhodné přispění k zahájení vyšetřování nebo k odhalení protiprávního jednání“(27).
61. Rozmanitost kritérií, která podmiňují uplatnění částečné ochrany, pokud jde o snížení pokuty stanovené v bodě 24 ve spojení s bodem 26 prvním pododstavcem oznámení o shovívavosti z roku 2006, jakož i odlišný způsob odměňování, odrážejí kvalitativní rozdíl ve spolupráci poskytnuté podnikem. Pro účely toho, aby podnik mohl získat nárok na částečnou ochranu, není dostačující, že tento podnik poskytne „důkaz o údajném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které má Komise již k dispozici“, který „[posiluje] schopnost Komise dokázat údajný kartel“(28), ačkoli je přesvědčivý ve smyslu bodu 25 poslední věty tohoto oznámení, ale je nezbytné něco víc. A tím je to, aby důkazy poskytnuté podnikem odhalily Komisi jiný rozměr protiprávního jednání, pokud jde o délku trvání nebo závažnost.
62. Pokud by tomu tak nebylo, situace upravená v bodě 26 třetím pododstavci oznámení o shovívavosti z roku 2006 by se nelišila od situace stanovené v bodech 24 a 25 tohoto oznámení – která již předpokládá hypotézu, v rámci níž podnik poskytne „přesvědčivé důkazy“ – s výjimkou povahy skutečností, kterých se tyto důkazy týkají. Kromě výše uvedeného se proti tomuto přizpůsobení staví také absence jakéhokoli výslovného odkazu, v bodě 26 třetím pododstavci, na důkazní základ, který má Komise k dispozici v době podání žádosti o částečnou ochranu, na rozdíl od bodu 24, který výslovně stanoví, že podniky musí poskytnout důkaz, který představuje významnou přidanou hodnotu „k důkazům, které má Komise již k dispozici“.
63. Konečně, pokud jde o cíle bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006, tyto spočívají na jedné straně v umožnění Komisi odměnit podnik, která poskytne nové důkazy, které odhalí delší dobu trvání nebo větší závažnost kartelu, o kterém již Komise věděla a ve vztahu k němuž již poskytla úplnou ochranu jinému zúčastněnému podniku, a na straně druhé v poskytnutí záruky podniku, který již nemůže splnit podmínky pro účely ochrany, že v případě, že spolupracuje tím, že v rámci vyšetřování poskytne nové důkazy, jeho příspěvek nepovede ke zvýšení sankce, která by mu byla uložena v případě, že by tento podnik tyto důkazy neodhalil(29). Podnik, který se omezil na prohloubení znalostí, které již Komise měla, o určitém období nebo zvláštním aspektu protiprávního jednání, nesplňuje z hlediska těchto cílů podmínky pro účely částečné ochrany, a to navzdory relevantnosti a užitečnosti dokumentů poskytnutých za účelem potvrzení důkazního rámce, který má Komise k dispozici ohledně důkazů týkajících se povahy, rozsahu nebo mechanismů kartelu, které již byly Komisi známy(30).
64. Na základě výše uvedených úvah mám na základě doslovného, systematického a teleologického výkladu bodu 26 třetího pododstavce oznámení z roku 2006 za to, že toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že pro účely toho, aby byl podniku poskytnut nárok na částečnou ochranu, není dostačující, že tento podnik poskytne přesvědčivé důkazy, které Komisi umožní zjistit skutečnosti, které zvyšují závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání, ale je rovněž nezbytné, aby tyto skutečnosti, v době podání žádosti, nebyly již Komise známy, a to ve smyslu, který bude objasněn níže.
65. Tento závěr podle mého názoru není v rozporu se skutečností, že bod 26 třetí pododstavec oznámení o shovívavosti z roku 2006 nepřevzal explicitnější výrazy, které byly použity v bodě 23 třetím pododstavci oznámení o shovívavosti z roku 2002.
66. Není pochyb o tom, že výraz „skutečnosti, které předtím nebyly Komisi známy“ není nejednoznačný, pokud jde o požadavek, aby žádost o částečnou ochranu poskytla Komisi „nové informace“(31). Podle mého názoru by však nebylo správné z pouhé skutečnosti, že stejný výraz nebyl převzat do oznámení z roku 2006, vyvodit úmysl Komise odstranit tento požadavek z podmínek pro poskytnutí částečné ochrany.
67. Na jedné straně, jak bylo uvedeno výše, znění bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006, i když méně explicitní tam, kde používá výraz „dodatečné skutečnosti“, v každém případě umožňuje výklad, podle něhož žádost o částečnou ochranu musí Komisi informovat o dalších skutečnostech, které dříve Komise neznala.
68. Na druhé straně z prohlášení Komise, která doprovázela přijetí oznámení o shovívavosti z roku 2006, vyplývá, že se kritérium pro poskytnutí částečné ochrany nezměnilo, ale pouze upřesnilo, zejména pokud jde o důkazní hodnotu, kterou musí důkazy poskytnuté podnikem mít(32).
69. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, není tedy možné přiznat srovnání mezi odlišnými formulacemi bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 a bodu 23 třetího pododstavce bodu oznámení o shovívavosti z roku 2002 rozhodující váhu.
70. Na základě všech výše uvedených úvah mám tedy za to, že Tribunál správně vyložil bod 26 třetí pododstavec oznámení z roku 2006, když stanovil, že jednou z podmínek pro jeho použití je to, že důkazy poskytnuté podnikem se vztahují ke skutečnostem, které do té doby nebyly Komisi známy.
71. Je však třeba upřesnit, že k vyloučení nároku na částečnou ochranu nestačí skutečnost, že Komise je schopna na základě čistých domněnek předpokládat skutečnosti, které se vztahují k informacím poskytnutých podnikem, ale je nezbytné, aby Komise již disponovala důkazy, i když pouze nepřímými, které jí umožní dospět k závěru, že k těmto skutečnostem došlo, i když ještě není schopna je dostatečně prokázat. V těchto případech totiž důkazy poskytnuté podnikem neumožňují „vytvořit“ nový důkaz, ale pouze posilují schopnost Komise prokázat skutečnosti, na které se tyto důkazy vztahují, a mohou tedy splnit podmínky pouze pro účely snížení pokuty(33).
72. Závěrem lze uvést, že pro účely splnění podmínek částečné ochrany musí být podnik prvním, kdo upozorní Komisi na skutečnosti, které prodlužují délku trvání nebo zvyšují závažnost protiprávního jednání, a kdo předloží důkazy, které Komisi umožní je ověřit. Pokud již Komise o těchto skutečnostech věděla ve smyslu vyjasněném v předchozím bodě nebo pokud předložené důkazy nedosahují takovéto důkazní úrovně, může mít podnik případně nárok na snížení pokuty podle bodu 26 prvního pododstavce oznámení o [shovívavosti].
73. Tvrzení Recylex, podle kterého není pro účely uplatnění bodu 26 třetího pododstavce oznámení z roku 2006 nezbytné, aby skutečnosti, kterých se týká žádost o částečnou ochranu, nebyly Komisi známy, musí být tedy podle mého názoru zamítnuto(34). Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co Recylex uvádí v rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku, a jak správně upřesnil Tribunál v bodě 88 napadeného rozsudku, srovnání důkazní hodnoty důkazů, které tento podnik poskytl na podporu své žádosti o částečnou ochranu, a důkazů, které již Komise měla k dispozici ke dni podání této žádosti, není v každém případě relevantní v případě, kdy se tyto důkazy vztahují ke skutečnostem, které již Komisi byly známy ve výše uvedeném smyslu. V tomto případě je totiž uplatnění bodu 26 třetího pododstavce oznámení z roku 2006 v každém případě vyloučeno.
74. Kromě toho uvádím, že i pokud by mělo být toto tvrzení přijato, je výklad tohoto ustanovení uvedený ze strany Recylex podle mého názoru nesprávný. Recylex v zásadě uvádí, že nárok na částečnou ochranu přísluší podniku vždy, v době podání žádosti, když Komise není schopna dostatečně prokázat skutečnosti, kterých se týkají důkazy poskytnuté na podporu této žádosti. Takovýto výklad, který v zásadě podřizuje zamítnutí poskytnutí částečné ochrany podmínce, že Komise již má k dispozici přesvědčivé důkazy týkající se těchto skutečností, tak kromě toho, že nenachází žádnou oporu ve znění bodu 26 třetího pododstavce oznámení z roku 2006, se neobjevuje ani mezi podmínkami, kterým podléhá uplatnění bodu 24. Tento posledně uvedený bod totiž vyžaduje, aby důkazy předložené podnikem měly pro Komisi významnou přidanou hodnotu, která posílí její schopnost prokázat existenci údajného kartelu, ale neukládá automatické vyhovění žádosti o snížení pokuty ve všech případech, kdy Komise ještě není schopna prokázat skutečnosti, na které se uvedené důkazy vztahují. Ačkoli je zřejmé, že žádost o snížení pokuty může být zamítnuta v případě, že Komise již má k dispozici dostatečné důkazy, ve všech ostatních případech závisí způsobilost důkazů poskytnutých podnikem vést ke snížení pokuty na posouzení jejich hodnoty, které musí být provedeno případ od případu.
d) Závěry týkající se první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku a druhého důvodu kasačního opravného prostředku
75. Na základě všech výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku.
76. V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku Recylex na jedné straně vytýká Tribunálu, že nesprávně vyložil právní kritérium upravující uplatnění bodu 26 třetího pododstavce oznámení z roku 2006, a na druhé straně, že nepřezkoumal, v rámci uplatnění jiného kritéria, které Recylex považuje za relevantní, zda důkazy, které měla Komise k dispozici před žádostí o shovívavost, kterou podala Recylex, umožňovaly Komisi dostatečně prokázat existenci protiprávního jednání týkajícího se Francie. Na základě výše uvedených úvah je třeba obě výtky, a v důsledku toho i druhý důvod kasačního opravného prostředku, zamítnout.
2. K druhé a třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku: zkreslení důkazů a porušení pravidel týkajících se důkazního břemene
a) Napadený rozsudek
77. V bodech 91 až 96 napadeného rozsudku, kterých se týkají druhá a třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál konstatoval, že z ručně psaných poznámek vyhotovených zaměstnancem Campine, které byly získány při kontrole provedené v prostorách tohoto podniku v době od 26. do 28. září 2012, a vykládaných ve světle obecných informací o kartelové dohodě, které poskytla JCI v rámci své žádosti o shovívavost, již bylo možné dovodit existenci mnohostranné protisoutěžní schůzky, která se konala přibližně 23. září 2009. Tyto poznámky sice výslovně nezmiňovaly místo konání schůzky a zmiňovaly datum 24. září 2009, a nikoli datum 23. září 2009, avšak podle Tribunálu tyto poznámky obsahovaly různé informace, které umožňovaly dojít k závěru, že se jednalo o zprávu ze schůzky, na které byla diskutována nákupní cena vyřazených baterií a nikoli, jak uvádí Campine, zprávu o vyjednáváních o obnovení dohody o zpracování mezi JCI a Campine. V bodě 94 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že za účelem určení počátku kartelové dohody není nezbytné mít informace o místě, kde se konala první protisoutěžní schůzka. Na základě těchto důkazů Tribunál stanovil, že Komise „si byla vědoma“ skutečnosti, že protisoutěžní schůzka se konala dne 23. září 2009, ještě než obdržela informace poskytnuté ze strany Recylex v rámci její žádosti o shovívavost, které se spíše omezily na posílení schopnosti Komise tuto skutečnost prokázat (viz bod 96 napadeného rozsudku).
b) Argumenty účastníků řízení
78. Druhou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku Recylex vytýká Tribunálu, že zjevně zkreslil ručně psané poznámky Campine a informace poskytnuté ze strany JCI, a to v rozsahu, v němž stanovil, že tyto důkazy umožnily Komisi prokázat existenci mnohostranné protisoutěžní schůzky, která se konala dne 23. září 2009, a stanovit toto datum jako počátek protiprávního jednání. Na jedné straně Recylex tvrdí, že informace poskytnuté ze strany JCI dne 28. června 2012 neodkazují na žádnou schůzku nebo protisoutěžní kontakty, které se uskutečnily v září 2009, a nijak nenaznačují, že kartelová dohoda začala v té době. Na druhé straně Recylex uvádí, že ručně psané poznámky Campine odkazovaly na datum jiné než 23. září 2009 (24. září 2009), že tyto poznámky neposkytují žádné údaje o účastnících schůzky ani o protisoutěžní povaze schůzky, a konečně že Campine během správního řízení popřela, že tyto poznámky se týkaly protisoutěžních kontaktů, a to navzdory tomu, že měla povinnost, jakožto žadatel o shovívavost, loajálně spolupracovat s Komisí.
79. V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Recylex tvrdí, že je na Komisi, aby prokázala existenci skutkových okolností zakládajících protiprávní jednání. Ručně psané poznámky Campine, rovněž vykládané ve světle informací poskytnutých ze strany JCI dne 28. června 2012, nepředstavují přesné a shodující se důkazy o existenci protiprávního jednání spáchaného prostřednictvím organizace protisoutěžní schůzky ve Windhagenu dne 23. září 2009. Tribunál tím, že dospěl k závěru, že tyto poznámky umožnily Komisi prokázat existenci této schůzky, porušil pravidla týkající se důkazního břemene.
80. Podle Komise jsou argumenty, které Recylex předložila v rámci výše uvedených výtek, nepřípustné, jelikož v zásadě vyzývají Soudní dvůr, aby důkazy znovu přezkoumal. Komise rovněž zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.
c) Posouzení
81. Podle mého názoru jsou obě výtky vznesené ze strany Recylex založeny na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. V rozporu s tím, co tvrdí Recylex, Tribunál v bodech 93 až 97 napadeného rozsudku vůbec nekonstatoval, že důkazy, které měla Komise k dispozici před podáním žádosti Recylex o shovívavost, tedy ručně psané poznámky Campine a informace poskytnuté ze strany JCI dne 28. června 2012, představovaly dostatečné důkazy o tom, že protisoutěžní schůzka mezi účastníky kartelové dohody se uskutečnila dne 23. září 2009 ve Windhagenu(35).
82. Jak jsem již uvedl v bodě 49 tohoto stanoviska, Tribunál se omezil na konstatování, že výše uvedené dokumenty, posuzované společně, umožnily Komisi seznámit se se skutečností, že protisoutěžní schůzka se konala dne 23. září 2009. To jednoznačně vyplývá jak z úvah uskutečněných Tribunálem v bodech 85 až 89 napadeného rozsudku ohledně výkladu bodu 26 třetího pododstavce oznámení z roku 2006, ve vztahu k nimž body 91 až 97 tohoto rozsudku představují uplatnění(36), tak zejména z bodů 96 a 97 tohoto rozsudku.
83. V prvním z těchto bodů Tribunál poté, co analyzoval ručně psané poznámky Campine ve světle dokumentů poskytnutých ze strany JCI, dospěl k závěru, že „Komise už věděla o skutečnosti, že protisoutěžní schůzka se konala dne 23. září 2009, ještě než obdržela informace od Recylex“(37). Je pravda, že ve stejném bodě Tribunál dále objasňuje, že informace poskytnuté ze strany Recylex „umožnily […] posílit schopnost Komise tuto skutečnost prokázat“. Nemám však za to, že z této věty, zejména vykládané ve světle všech důvodů, do kterých je vložena, lze vyvodit, že Tribunál měl v úmyslu potvrdit, že výše uvedené poznámky a dokumenty byly samy o sobě dostatečné k dostatečnému prokázání konání uvedené schůzky.
84. V bodě 97 napadeného rozsudku Tribunál prohlásil za irelevantní argumenty vznesené ze strany Recylex na základě srovnání důkazní hodnoty dokumentů, které tento podnik poskytl, a dokumentů, které již Komise měla k dispozici. V souladu s výkladem bodu 26 třetího pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006 přijatým v bodech 85 až 89 napadeného rozsudku Tribunál nepovažoval za nezbytné provést takové srovnání. Tribunál tedy nemohl dospět k závěru, jak nesprávně uvádí Recylex, že důkazy, které měla Komise k dispozici, byly samy o sobě dostačující k prokázání počátečního data protiprávního jednání bez ohledu na informace poskytnuté ze strany Recylex v rámci její žádosti o shovívavost.
d) Závěry k druhé a třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku a k tomuto důvodu v plném rozsahu
85. Na základě výše uvedených úvah mám za to, že také druhá a třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku Recylex musí být zamítnuty, aniž by bylo nutné přezkoumat, zda, jak tvrdí Recylex, Tribunál zkreslil přezkoumávané důkazy. V tomto ohledu uvádím, že Recylex v rámci své druhé části nezpochybnila, že tyto důkazy umožnily Komisi dozvědět se o konání protisoutěžní schůzky mezi účastníky kartelové dohody dne 23. září 2009, jak konstatoval Tribunál, ale pouze to, že Komise již byla schopna dostatečně prokázat tuto skutečnost předtím, než získala informace poskytnuté ze strany Recylex.
86. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být podle mého názoru první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut v plném rozsahu.
C. Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku: nesprávné uplatnění bodu 26 prvního pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006
a) Napadený rozsudek
87. Třetí důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 136 až 154 napadeného rozsudku, kterými Tribunál zamítl čtvrtý žalobní důvod Recylex. V rámci tohoto důvodu Recylex tvrdila, že Eco-Bat, která byla Komisí považována za první podnik, který poskytl důkazy s významnou přidanou hodnotou, nesplnila svou povinnost spolupracovat s Komisí, jelikož poskytla neúplné a zavádějící informace pokud jde o území, na něž se protiprávní jednání vztahuje, a měla tedy být vyloučena z nároku stanoveného v bodě 26 prvním pododstavci oznámení o shovívavosti z roku 2006. Recylex tvrdila, že po vyloučení Eco-Bat by měla nastoupit na její místo a mít nárok na maximální snížení pokuty o 50 %, a to při uplatnění bodu 26 prvního pododstavce první odrážky oznámení o shovívavosti z roku 2006.
88. Tribunál bez přezkoumání argumentů Recylex týkajících se spolupráce Eco-Bat odpověděl záporně na otázku, zda v případě, kdy dva podniky poskytly důkazy s významnou přidanou hodnotou, může druhý podnik v pořadí zaujmout první místo, pokud se ukáže, že spolupráce prvního podniku v pořadí nebyla v souladu s požadavky bodu 12 oznámení o shovívavosti z roku 2006(38). Na základě restriktivního výkladu pravidel týkajících se shovívavosti dospěl Tribunál v bodech 147 až 150 napadeného rozsudku k závěru, že ze znění tohoto oznámení, natož z jeho logiky, nevyplývá, že nesplnění povinnosti spolupracovat má vliv na chronologické pořadí přijetí žádostí o shovívavost.
89. V důsledku toho Tribunál shledal, že se Komise nedopustila pochybení, když neposkytla Recylex snížení pokuty v rozmezí 30 až 50 %.
2. Argumenty účastníků řízení
90. Recylex tvrdí, že Tribunál nesprávně uplatnil oznámení o shovívavosti z roku 2006 a dopustil se nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že i když spolupráce Eco-Bat nebyla v souladu s podmínkami stanovenými v bodě 12 tohoto oznámení, tak Recylex nemohla zaujmout její místo na stupnici snížení pokuty uvedené v bodě 26 prvním pododstavci tohoto oznámení. Podle Recylex z doslovného znění, struktury a cílů oznámení o shovívavosti z roku 2006 vyplývá, že podnik, jehož spolupráce nesplňuje podmínky stanovené v bodě 12 tohoto oznámení, musí být pro účely klasifikace stanovené v bodě 26 prvního pododstavce tohoto oznámení ignorován a že nevyvstává otázka definování jeho postavení v tomto pořadí. Na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál, by takový přístup nijak neoslabil pobídku pro podniky spolupracovat s Komisí co nejrychleji, ale spíše by je podněcoval k účinné, celkové a rychlé spolupráci.
91. Komise má za to, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný. I pokud by Eco-Bat porušila svou povinnost spolupracovat, vedlo by to pouze k jejímu vyloučení z nároku na vlastní snížení pokuty, aniž by tím byla poskytnuta jakákoli výhoda Recylex, která by nemohla zaujmout místo Eco-Bat, jelikož v každém případě nesplňuje podmínku být „prvním“ podnikem, který poskytl důkazy s významnou přidanou hodnotou. Podle názoru Komise není výklad navržený ze strany Recylex v souladu s cílem oznámení o shovívavosti z roku 2006, jelikož by nejen nezvýšil pobídku pro členy protisoutěžní dohody k co nejrychlejší spolupráci s Komisí, ale mohl by dokonce vést k hypotetické situaci, kdy by dva podniky měly nárok na snížení pokuty ve stejném rozmezí.
3. Posouzení
92. Pro získání nároku na snížení pokuty podle bodu 24 oznámení o shovívavosti z roku 2006 musí podnik poskytnout Komisi důkazy o údajném protiprávním jednání, které představují významnou přidanou hodnotu k důkazům, které již má Komise k dispozici.
93. Poslední věta tohoto bodu stanoví, že podnik musí rovněž splnit kumulativní podmínky uvedené v bodě 12 písm. a), b) a c) tohoto oznámení. Podnik musí „s Komisí od okamžiku podání své žádosti po celou dobu správního řízení před Komisí skutečně, plně, průběžně a pohotově spolupracovat“ [bod 12 písm. a)], „bezprostředně po podání své žádosti ukončit svou účast v údajném kartelu“ [bod 12 písm. b)], a v době, kdy zvažoval, že předloží žádost o shovívavost, „nezničil, nepadělal ani nezahladil žádné důkazy, ani nezveřejnil žádnou skutečnost nebo žádnou část obsahu své zamýšlené žádosti“ [bod 12 písm. c)]. Podle bodu 30 druhého pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006, shledá-li Komise, že podnik nesplnil podmínky uvedené v bodě 12 tohoto oznámení, pak podnik „nebude požívat žádného příznivého zacházení“.
94. Bod 24 oznámení o shovívavosti z roku 2006 tedy jednak stanoví hmotněprávní požadavek pro účely poskytnutí nároku na snížení pokuty, tedy předání důkazů zvláštní důkazní hodnoty Komisi – a jednak vyžaduje splnění určitých podmínek, které lze definovat jako zásluhy a které se vztahují k jednání podniku jak před podáním, tak po podání žádosti o snížení pokuty. V případě, že není splněn první požadavek, nemá podnik nárok na snížení pokuty v souladu s bodem 29 tohoto oznámení, zatímco v případě, že nejsou splněny další podmínky, tak podnik, ačkoli splní podmínky pro snížení, nebude požívat žádného příznivého zacházení, a to na základě výše uvedeného bodu 30 druhého pododstavce.
95. Bod 26 oznámení o shovívavosti z roku 2006 stanoví kritéria pro určení rozsahu snížení částky pokuty, na které má nárok podnik, který splní podmínky tohoto snížení a splní podmínky zásluh stanovené ve výše uvedeném bodě 12.
96. V tomto ohledu je důležité uvést, že v systému tohoto oznámení je v první fázi z časového hlediska definováno rozmezí snížení pokuty, na které má nárok jeden podnik, a pouze následně je v rámci tohoto rozmezí určeno konkrétní snížení pokuty na základě přidané hodnoty poskytnutých důkazů(39).
97. Toto uspořádání má za následek posílení časové podmínky jako motivačního faktoru pro spolupráci, jejíž důležitostí pro účely efektivity programu shovívavosti jsem se již zabýval výše(40). Podniky vědí, že pouze prostřednictvím spolupráce dříve než ostatní podniky mohou mít nárok na maximální snížení, a to bez ohledu na skutečnou přidanou hodnotu poskytnutých důkazů, která bude posouzena až následně za účelem určení výše snížení v mezích přiznaného rozmezí.
98. Z toho vyplývá, že časové hledisko spolupráce a tedy i chronologické pořadí podání žádostí o snížení pokuty má v systému oznámení o shovívavosti z roku 2006 rozhodující význam(41).
99. Přijetí tvrzení Recylex by tedy znamenalo nejen ignorovat znění bodu 26 prvního pododstavce oznámení o shovívavosti z roku 2006, který stanoví rozmezí snížení pokuty pouze podle chronologického pořadí podání žádostí, ale rovněž jít proti samotné systematice tohoto oznámení.
100. Jak správně uvádí Komise, i kdyby Eco-Bat nesplnila výše uvedené podmínky zásluh a ztratila nárok na příznivé zacházení, Recylex nemohla mít v žádném případě nárok na rozmezí snížení uvedené v první odrážce tohoto bodu, a to z jednoduchého důvodu, že nebyla prvním podnikem, který poskytl důkazy s významnou přidanou hodnotou, a tedy nesplňuje podmínky stanovené v bodě 26 prvním pododstavci první odrážce oznámení o shovívavosti z roku 2006.
101. Ztráta nároku na snížení pokuty z důvodu nesplnění podmínek stanovených v bodě 12 oznámení o shovívavosti z roku 2006 se nerovná rozhodnutí o nesplnění hmotněprávního požadavku stanoveného v bodě 24 tohoto oznámení a nemůže tedy hovořit ve prospěch ostatních účastníků programu shovívavosti Komise, jejichž žádost je pozdější, tím, že zpochybní chronologické pořadí podání žádostí, na němž je založeno stanovení rozmezí snížení podle bodu 26 prvního pododstavce tohoto oznámení(42).
102. Na základě výše uvedených úvah se tedy domnívám, že také třetí důvod kasačního opravného prostředku Recylex musí být zamítnut jako neopodstatněný.
VI. Dílčí závěr
103. Ve světle všech výše uvedených úvah se domnívám, že všechny důvody kasačního opravného prostředku uplatněné ze strany Recylex, a kasační opravný prostředek v plném rozsahu, musí být zamítnuty.
VII. K nákladům řízení
104. Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 137 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
105. Vzhledem k tomu, že navrhuji, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl, a jelikož Komise požadovala náhradu nákladů řízení, musí být podle mého názoru navrhovatelkám uložena náhrada nákladů řízení.
VIII. Závěry
106. Na základě všech předchozích úvah navrhuji, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl;
– uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.