STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JÁNA MAZÁKA
přednesené dne 17. dubna 2008(1)
Spojené věci C‑101/07 P a C‑110/07 P
Coop de France Bétail et Viande, původně nazvaná Fédération nationale de la coopération bétail et viande (FNCBV)
a
Fédération nationale des syndicats d’exploitants agricoles (FNSEA) a další
proti
Komisi Evropských společenství
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Článek 81 odst. 1 ES – Kartelová dohoda – Hovězí a telecí maso – Pozastavení dovozů – Stanovení sazebníku cen svazu – Pokuty – Určení maximální výše pokuty – Článek 15 odst. 2 nařízení č. 17 – Zohlednění obratu členů sdružení podniků“
I – Úvod
1. Coop de France bétail et viande, původně nazvaná Féfération nationale de la coopération bétail et viande (dále jen „FNCBV“) (věc C‑101/07 P) a Fédération nationale des syndicats d’exploitants agricoles (dále jen „FNSEA“), Fédération nationale bovine (dále jen „FNB“), Fédération nationale des producteurs de lait (dále jen „FNPL“) a Jeunes agriculteurs (dále jen „JA“) (věc C‑110/07 P) (dále jen „žalující svazy“) v těchto spojených věcech zpochybňují rozsudek Soudu (prvního senátu) ze dne 13. prosince 2006 ve věci FNCBV a FNSEA a další v. Komise(2) (dále jen „napadený rozsudek“), který z velké části potvrdil rozhodnutí Komise 2003/600/ES ze dne 2. dubna 2003 v řízení podle článku 81 ES (věc COMP/C.38.279/F3 – Francouzské hovězí a telecí maso)(3) (dále jen „napadené rozhodnutí“) a ve kterém byly zejména žalujícím federacím uloženy pokuty za porušení čl. 81 odst. 1 ES z důvodu, že uzavřely dohodu, jejímž předmětem bylo pozastavení dovozů hovězího masa do Francie a stanovení minimální ceny pro některé kategorie skotu.
II – Kontext kasačního opravného prostředku
A – Právní rámec
2. Článek 15 odst. 2 nařízení Rady č. 17(4) stanoví:
„Komise může podnikům nebo sdružením podniků uložit rozhodnutím pokuty ve výši od 1 000 do 1 000 000 zúčtovacích jednotek nebo v částce tuto výši přesahující, ale nepřesahující 10 % obratu dosaženého v předchozím účetním [hospodářském] roce všemi podniky, které se na [protiprávním jednání] podílely, a pokud úmyslně nebo z nedbalosti :
a) poruší čl. [81] odst. 1 nebo článek [82 ES],
[...]
Při stanovení výše pokuty se bere v úvahu závažnost a trvání daného [protiprávního jednání].“
3. Pokyny Komise o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO(5) (dále jen „pokyny“) stanoví metodu pro výpočet výše pokut. Podle čl. 5 písm. c) pokynů „[v] případech týkajících se sdružení podniků je třeba v rámci možností adresovat uvedená rozhodnutí jednotlivým podnikům tvořícím sdružení a udělit jim pokuty. Pokud to není možné (například pokud je členy několik tisíc podniků) [...], musí být sdružení uložena celková pokuta vypočítaná podle výše uvedených zásad, avšak rovnající se celkové částce jednotlivých pokut, které by mohly být uděleny každému z členů sdružení.“
B – Skutkový stav a skutečnosti předcházející sporu
4. FNCBV, účastník řízení podávající kasační opravný prostředek ve věci C‑101/07 P, sdružuje 300 svazů zastupujících producenty odvětví chovu skotu, vepřů a ovcí a přibližně třicet skupin nebo podniků provozujících jatka a provádějících zpracování masa ve Francii. Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek ve věci C‑110/07 P, tedy FNSEA, FNB, FNPL a JA, jsou svazy upravené francouzským právem. FNSEA jsou hlavním francouzským zemědělským svazem. FNSEA sdružuje rovněž specializovaná sdružení, která zastupují zájmy všech druhů producentů, mezi jinými FNB a FNPL. JA zastupují zemědělce, kterým je méně než 35 let.
5. Věc hospodářské soutěže, o kterou se jedná v tomto kasačním opravném prostředku, má svůj původ ve druhé krizi „nemoci šílených krav“. Od října 2000 byly v několika členských státech odhaleny nové případy spongiformní encefalopatie skotu, zvané „nemoc šílených krav“. Paralelně byla ovčí stáda ve Velké Británii stižena kulhavkou a slintavkou. Tato situace měla dopad na spotřebu masa v Evropě obecně a přivodila krizi odvětví skotu. I přes četná opatření přijatá orgány Společenství, aby čelily této krizi, byla tato opatření francouzskými zemědělci považována za nedostatečná. V září a říjnu 2001 byly vztahy mezi chovateli a jatkami ve Francii zvláště napjaté. Skupiny chovatelů protiprávně zastavovaly nákladní vozy, aby kontrolovaly původ přepravovaného masa a uskutečnily blokování jatek. Tyto akce někdy vedly k ničení provozoven a masa. Stávkující chovatelé za odblokování jatek od provozovatelů jatek požadovali, aby pozastavili dovozy a uplatňovali tzv. „ceník svazu“.
6. V říjnu 2001 se konalo několik schůzek mezi svazy zastupujícími chovatele skotu(6) a svazy zastupujícími provozovatele jatek(7). Na závěr schůzky konané dne 24. října 2001 na žádost francouzského ministra zemědělství byla mezi těmito šesti svazy, tedy FNSEA, FNB, FNPL, JA, FNCBV a FNICGV, uzavřena dohoda.
7. Tato dohoda měla dvě části. První částí byl „závazek k dočasnému pozastavení dovozu“ hovězího a telecího masa. Druhou částí byl „závazek k uplatnění sazebníku nákupních cen jatečních krav [na] vstupu [do] jatek“. Tato dohoda tedy obsahovala sazebník cen na kilogram jatečně upraveného těla pro některé kategorie krav. Dohoda měla vstoupit v platnost dne 29. října 2001 a měla zůstat v platnosti až do konce listopadu 2001.
8. Dne 30. října 2001 Komise zaslala francouzským úřadům dopis, ve kterém žádala o informace o dohodě ze dne 24. října 2001. Francouzské úřady na žádost Komise o informace ze dne 30. října 2001 odpověděly dne 9. listopadu 2001. Dne 9. listopadu 2001 Komise zaslala FNSEA, FNB, FNPL, JA a FNICGV žádosti o informace podle článku 11 nařízení č. 17. Pět uvedených svazů na žádosti o informace odpovědělo dne 15. a 23. listopadu 2001. Komise dne 26. listopadu 2001 zaslala FNSEA, FNB, FNPL, JA, FNCBV a FNICGV písemné varování, ve kterém uvedla, že ze skutečností, o kterých se dozvěděla, vyplynulo, že byla porušena pravidla Společenství týkající se hospodářské soutěže, a požádala svazy, aby předložily své připomínky a návrhy nejpozději do 30. listopadu 2001. Komise dne 17. prosince 2001 provedla v prostorách několika svazů šetření podle článku 14 odst. 2 nařízení č. 17. Dne 24. června 2002 Komise přijala oznámení námitek a zaslala jej FNSEA, FNB, FNPL, JA, FNCBV a FNICGV, které k němu předložily písemná vyjádření ve dnech od 23. září do 4. října 2002. Slyšení svazů se konalo dne 31. října 2002.
C – Napadené rozhodnutí
9. Komise dne 2. dubna 2003 přijala napadené rozhodnutí. Podle tohoto rozhodnutí tyto svazy podávající kasační opravný prostředek a FNICGV tím, že 24. října 2001 uzavřely písemnou dohodu, kterou byla stanovena minimální nákupní cena pro určité kategorie skotu a pozastavení dovozů hovězího a telecího masa do Francie, a v období od konce listopadu do začátku prosince 2001 uzavřely ústní dohodu, která měla stejný obsah a uplatňovala se po skončení účinnosti písemné dohody, porušily článek 81 odst. 1 ES.
10. Protiprávní jednání bylo kvalifikováno jako velmi závažné vzhledem k jeho povaze a zeměpisnému rozsahu relevantního trhu. Za účelem stanovení míry odpovědnosti každého svazu Komise přihlédla k poměru mezi částkou ročních příspěvků, které vybíral hlavní zemědělský svaz, a to FNSEA, a částkami ostatních svazů. Vzhledem k tomu, že protiprávní jednání mimoto trvalo jen krátkou dobu, Komise z tohoto důvodu základní částku nezvýšila. Rovněž zohlednila několik přitěžujících a polehčujících okolností týkajících se šesti svazů a upravila základní výši pokuty, která jim měla být uložena.
11. Článek 1 výroku napadeného rozhodnutí uvádí:
„[FNSEA], [FNB], [FNPL], [JA], [FNICGV] a [FNCBV] porušily čl. 81 odst. 1 [ES] tím, že dne 24. října 2001 uzavřely dohodu, jejímž cílem bylo pozastavení dovozu hovězího a telecího masa do Francie a stanovení minimální ceny pro některé kategorie zvířat, a tím, že koncem listopadu a začátkem prosince 2001 ústně sjednaly dohodu s podobným předmětem.
Protiprávní jednání započalo dne 24. října 2001 a jeho účinky trvaly přinejmenším do 11. ledna 2002.“ (neoficiální překlad)
12. Podle článku 2 výroku napadeného rozhodnutí bylo federacím uvedeným v článku 1 uloženo, aby neprodleně ukončily protiprávní jednání. V souladu s článkem 3 výroku napadeného rozhodnutí byla FNSEA uložena pokuta ve výši 12 milionů eur, FNB 1,44 milionu eur, JA 600 000 eur, FNPL 1,44 milionu eur, FNICGV 720 000 eur a FNCBV 480 000 eur.
D – Řízení před Soudem prvního stupně
13. Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 19. června 2003 a zapsaným pod číslem věci T‑217/03, podala FNCBV žalobu proti napadenému rozhodnutí. Návrhem došlým kanceláři Soudu prvního stupně dne 20. června 2003 a zapsaným pod číslem věci T‑245/03 FNSEA, FNB, FNPL a JA rovněž podaly žalobu proti napadenému rozhodnutí. Žalobci ve věcech T‑217/03 a T‑245/03 navrhovali zrušení napadeného rozhodnutí a podpůrně zrušení nebo snížení pokut, které jim byly uloženy. Francie podala v každé věci návrh na vstoupení do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobců ve věcech T‑217/03 a T‑245/03 a usnesením ze dne 6. listopadu 2003 předseda pátého senátu Soudu povolil vstup do řízení vedlejšího účastníka. Usnesením ze dne 3. dubna 2006 předseda prvního senátu Soudu po vyslechnutí účastníků řízení nařídil spojení věcí T‑217/03 a T‑245/03.
14. Soud prvního stupně (první senát) dne 13. prosince 2006 vynesl rozsudek ve spojených věcech T‑217/03 a T‑245/03. Soud prvního stupně zamítl, s výjimkou dvou, všechna návrhová žádání žalobců ve spojených věcech. V tomto ohledu Soud prvního stupně, zaprvé, uvedl, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, když v napadeném rozhodnutí neuvedla, že pro účely zjištění, zda pokuty nepřesahují horní hranici 10 % stanovenou čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, použila obrat základních členů žalobců, a rovněž neuvedla okolnosti, které jí umožnily zohlednit tyto souhrnné údaje o obratu. Nicméně Soud prvního stupně rozhodl, že Komise oprávněně zohlednila obrat základních členů žalobců pro účely výpočtu horní hranice, jestliže působili na trzích dotčených protiprávním jednáním sankcionovaným v napadeném rozhodnutí, a měl za to, že za těchto podmínek by porušení povinnosti odůvodnění nemělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť by to vedlo jen k přijetí dalšího rozhodnutí v podstatě totožného se zrušeným, ani ke změně výše pokut. Soud prvního stupně, zadruhé, uvedl, že pokuty uložené žalobcům by měly být na základě bodu 5 písm. b) pokynů sníženy o 70 % namísto o 60 %, které uplatnila Komise.
15. Soud tedy stanovil výši pokuty uložené FNCBV na 360 000 eur, FNSEA na 9 000 000 eur, FNB na 1 080 000 eur, FNPL na 1 080 000 eur a JA na 450 000 eur a ve zbývající části žaloby zamítl.
III – Kasační opravný prostředek
16. FNSEA, FNB, FNPL a JA dne 19. února 2007 podaly proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek, který byl zapsán pod číslem věci C‑110/07 P. Svaz FNCBV podal dne 20. února 2007 kasační opravný prostředek proti tomuto rozsudku, který byl zapsán pod číslem věci C‑101/07 P. Předseda Soudního dvora dne 18. dubna 2007 po vyslechnutí účastníků řízení nařídil spojení věcí C‑101/07 a C‑110/07 P.
17. Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek ve věcech C‑101/07 a C‑110 navrhují, aby Soudní dvůr :
– zrušil napadený rozsudek;
– zrušil pokuty, které jim byly uloženy;
– podpůrně snížil pokuty, které jim byly uloženy;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení o předběžných opatřeních a řízení před Soudem prvního stupně a náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem.
18. Francouzská vláda navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
19. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr :
– zamítl v obou věcech kasační opravný prostředek v plném rozsahu;
– uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení.
20. Jednání nebylo navrženo a nekonalo se.
IV – Úvodní poznámky
21. Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek ve věci C‑101/07 P FNCBV uvádí pět důvodů kasačního opravného prostředku na podporu svého návrhu na zrušení napadeného rozsudku a šestý důvod kasačního opravného prostředku směřující ke snížení uložené pokuty. V prvním důvodu tvrdí, že Soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení, když neuznal, že Komise svým oznámením námitek porušila právo na obhajobu. Ve druhém důvodu uvádí, že došlo ke zkreslení některých skutečností Soudem prvního stupně, konkrétně jde o ručně psané poznámky ředitele FNB týkající se setkání ze dne 29. listopadu 2001 (body 169 až 174 napadeného rozsudku), rozhovor, který dne 4. prosince 2001 zástupce předsedy FNB poskytl Vendée Agricole (bod 176 napadeného rozsudku), memorandum svazu z Vendée ze dne 5. prosince 2001 (body 175 až 177 napadeného rozsudku), informační zprávu, kterou vydalo FNPL a zaslalo faxem dne 10. prosince 2001 (bod 179 napadeného rozsudku), ručně psané poznámky ředitele FNB týkající se schůzky z 5. prosince 2001 (bod 180 napadeného rozsudku). Třetí důvod uvádí, že Soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení, když své závěry, že FNCBV se účastnila prodloužení dohody ze dne 24. října 2001, založil na domněnce. Ve svém čtvrtém důvodu FNCBV podpůrně tvrdí, že v případě, že by se Soudní dvůr domníval, že FNCBV se účastnila prodloužení dohody ze dne 24. října 2001, Soud uskutečnil nesprávné právní posouzení zaprvé proto, že označil dohodu za protisoutěžní a zadruhé proto, že nepřezkoumal účinky dohody. Svým pátým důvodem FNCBV tvrdí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, když zaprvé porušil svou povinnost uvést odůvodnění vzhledem k použití obratu členů FNCBV pro účely zjištění, zda 10% horní hranice uvedená v tomto ustanovení nebyla překročena, a zadruhé Soud uvedl rozporné odůvodnění, když zdůraznil aktivní a přímou roli navrhovatelů v rámci údajné kartelové dohody, přičemž zároveň uvedl, že navrhovatelé mohli být jen stěží prostředníkem činnosti svých členů. Ve svém šestém důvodu, kterým navrhuje snížení uložené pokuty, FNCBV tvrdí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že uložením FNCBV pokuty přesahující 10 % jeho obratu porušil čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.
22. Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek ve věci C‑110/07 P, tedy FNSEA, FNB, FNPL a JA uvádí čtyři důvody kasačního opravného prostředku na podporu svého návrhu zrušit napadený rozsudek a snížit uložené pokuty. V prvním důvodu tvrdí, že došlo ke zkreslení skutečností, když Soud nezohlednil dva základní důkazy prokazující, že dohoda ze dne 24. října 2001 nebyla prodloužena po 30. listopadu 2001. Druhý důvod uvádí porušení práva na obhajobu vzhledem ke skutečnosti, že Soud pokládal oznámení námitek Komise za dostatečně jasné a srozumitelné (body 210 až 225 napadeného rozsudku). Ve třetím důvodu uvádí porušení čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 v rozsahu, ve kterém Soud při zjišťování, zda pokuty nepřekročily právně stanovenou hranici, zohlednil obrat členů navrhovatelů. Čtvrtý důvod vychází z porušení pravidla zákazu souběhu sankcí a zásady proporcionality sankcí, protože Soud zohledněním obratu členů společných pro více než jeden odborový svaz uložil pokutu každému z navrhovatelů.
23. Domnívám se, že jen pátý a šestý důvod FNCBV a třetí důvod FNSEA, FNB, FNPL a JA vznáší nové právní otázky. Proto podrobně přezkoumám tyto důvody a budu stručně analyzovat zbylé důvody, které navrhovatelé uplatnili.
24. Vzhledem k tomu, že v těchto věcech se důvody uplatněné navrhovateli do značné míry překrývají, budu je analyzovat ve vzájemných souvislostech.
V – Porušení práva na obhajobu
25. Navrhovatelé ve svém prvním důvodu ve věci C‑101/07 P a druhém důvodu ve věci C‑110/07 P uvádějí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nezohlednil skutečnost, že Komise porušila jejich právo na obhajobu. Podle navrhovatelů došlo k porušení práva na obhajobu, když Komise v oznámení námitek neuvedla, že pro účely výpočtu 10% hranice podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 měla v úmyslu zohlednit obrat členů těchto svazů. Navrhovatelé se domnívají, že povinnost Komise uvést, že měla v úmyslu zohlednit obrat jejich členů, je v projednávaných věcech mimořádně významná, jelikož Komise v napadeném rozhodnutí neuplatnila svoji obvyklou metodu stanovení pokuty.
26. Komise se domnívá, že v oznámení námitek je povinna uvést, že má v úmyslu uložit pokutu dotčenému podniku nebo sdružení podniků a základní skutková či právní kritéria pro uložení pokuty. Domnívá se však, že v oznámení námitek není povinna uvést způsob výpočtu pokuty, který přijme ve svém rozhodnutí. Komise rovněž tvrdí, že možnost zohlednění obratu členů sdružení podniků pro účely výpočtu 10% hranice podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 je uvedena v judikatuře a v bodě 5 písm. c) pokynů.
A – Posouzení
27. Soud měl za to, že Komise neporušila právo navrhovatelů na obhajobu, když v oznámení námitek neuvedla, že hodlá přihlédnout k obratu jejich členů pro účely výpočtu základní částky pokut a pro ověření maximální výše 10 % stanovené v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17(8). Soud v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora zastával názor, že uvedení údajů ohledně výše zamýšlených pokut v oznámení námitek, dokud nebyla podnikům dána možnost předložit připomínky k jim vytýkaným skutečnostem, by znamenalo nepřiměřeně předjímat rozhodnutí Komise(9).
28. Podle ustálené judikatury Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků na obhajobu, pokud ve svém oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo úmyslně nebo z nedbalosti. Tyto údaje jsou považovány za dostatečné k tomu, aby umožnily podnikům nebo sdružením podniků bránit se proti zjištění protiprávního jednání nebo proti uložení pokuty(10).
29. Dle mého názoru jsou stanovení kromě jiného základní výše pokut, úprava této základní výše s ohledem na všechny přitěžující a polehčující okolnosti a následné ověření, že tyto pokuty nepřesahují 10% hranici stanovenou čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 součástí výpočtu pokuty, která má být uložena, a zajišťují dodržení právně stanovené maximální výše pokuty. Z ustálené judikatury Soudního dvora je zjevné, že proto, aby podniky nebo sdružení podniků mohly bránit své zájmy, nemusí Komise ve svém oznámení námitek poskytnout tak podrobné údaje týkající se výpočtu a ověření pokut. Kromě toho v případě pokut uložených sdružením podniků Soud a Soudním dvůr připustily možnost ověřit, s odvoláním se na obrat členů těchto sdružení, že 10% hranice stanovená čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 nebyla překročena(11). Proto navrhovatelé mohli předpokládat možnost, že Komise mohla vycházet z obratu členů daných svazů, aby ověřila, zda právně stanovená maximální výše pokut uložených těmto svazům byla dodržena.
30. Mám tedy za to, že první důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelů ve věci C‑101/07 P a druhý důvod navrhovatelů ve věci C‑110/07 P je třeba zamítnout jako neopodstatněné.
VI – Nesprávné právní posouzení Soudem při uplatnění čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17
A – Napadený rozsudek
31. Navrhovatelé v prvním stupni tvrdili, že Komise při stanovení výše pokut překročila hranici 10 % jejich obratu, čímž porušila čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17(12). Navrhovatelé uvedli, že z ustálené judikatury je zjevné, že obrat členů sdružení podniků je možno zohlednit pro účely výpočtu horní hranice pokuty pouze tehdy, pokud dotčené sdružení může na základě vlastních interních pravidel zavazovat své členy. Navrhovatelé v tomto ohledu uvedli, že neměli způsobilost zavazovat své členy.
32. Soud v bodech 317 až 319 napadeného rozsudku uvedl:
„317 Podle ustálené judikatury platí, že maximální výše 10 % obratu musí být počítána podle obratu dosaženého každým z podniků, který se účastní dohod a jednání ve vzájemné shodě, nebo všemi členskými podniky sdružení podniků přinejmenším tehdy, když na základě vlastních interních pravidel může sdružení zavazovat své členy. Tato možnost zohlednit v této souvislosti obrat všech členských podniků sdružení je odůvodněna tím, že při stanovení částky pokut lze přihlédnout zejména k vlivu, jaký mohl podnik vykonávat na trh, například z důvodu své velikosti a hospodářské síly, v jejichž případě slouží obrat podniku jako vodítko, jakož i k odrazujícímu účinku, jaký musejí tyto pokuty vyvolávat. Vliv, jaký mohlo sdružení podniků vykonávat na trh, přitom nezávisí na jeho vlastním obratu, který neprozrazuje ani jeho velikost, ani hospodářskou sílu, nýbrž na obratu jeho členů, který představuje údaj o jeho velikosti a hospodářské síle. […]
318 Tato judikatura však nevylučuje, aby bylo ve zvláštních případech toto zohlednění obratu členů sdružení možné i tehdy, když toto sdružení nemá z formálního hlediska oprávnění zavazovat své členy vzhledem k neexistenci interních pravidel, která by mu takovou způsobilost přiznávala. […]
319 […] proto má Soud za to, že i další zvláštní okolnosti vedle existence interních pravidel, která sdružení dovolují zavazovat své členy, mohou odůvodňovat zohlednění součtu obratů členů dotčeného sdružení. Jedná se zejména o případy, kdy se protiprávní jednání spáchané sdružením týká činností jeho členů nebo kdy dotčená protisoutěžní jednání provádí sdružení přímo ve prospěch těchto členů a ve spolupráci s nimi, přičemž sdružení nemá objektivní zájmy, které by byly nezávislé na zájmech jeho členů. Ačkoli v některých z těchto případů může Komise vedle potrestání dotčeného sdružení případně uložit jednotlivé pokuty každému z členských podniků, může se to jevit obzvlášť obtížné, ba dokonce nemožné, je-li jejich počet příliš vysoký.“
33. Soud v bodech 320 a 324 napadeného rozsudku uvedl, že ve světle okolností projednávané věci bylo pro účely stanovení horní hranice pokuty podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 odůvodněné zohlednit obrat základních členů navrhovatelů(13), jestliže, zaprvé, základní úlohou navrhovatelů bylo hájit a zastupovat zájmy vlastních základních členů, tedy zemědělců, družstev a jatek(14). Zadruhé, sporná dohoda nesouvisela s činností samotných navrhovatelů, ale s činností jejich základních členů, protože navrhovatelé neprodávají, nenakupují, ani nedovážejí hovězí a telecí maso(15). Zatřetí, sporná dohoda byla uzavřena přímo ve prospěch základních členů navrhovatelů(16). Začtvrté, dotčená dohoda inter alia nabyla účinnosti uzavřením místních dohod mezi členy navrhovatelů.(17)
B – Odůvodnění
34. Navrhovatelé ve svém pátém důvodu ve věci C‑101/07 P a třetím důvodu ve věci C‑110/07 P uvádějí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nesprávně uplatnil čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17. Pátý důvod FNCBV se skládá ze dvou částí.
35. Svazy FNSEA, FNB, FNPL, JA (třetí důvod kasačního opravného prostředku), francouzská vláda a FNCBV (první část pátého důvodu) v podstatě tvrdí, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudu(18), potvrzenou Soudním dvorem ve věci Finnboard v. Komise(19), obrat členů sdružení podniků je možno pro účely stanovení horní hranice 10 % podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 zohlednit pouze v případě, když sdružení může na základě vlastních interních pravidel zavazovat své členy. Navrhovatelé se v tomto ohledu domnívají, že Soud v napadeném rozsudku zkreslil judikaturu v této oblasti tím, že stanovil 10% horní hranici na základě obratu členů navrhovatelů i přes skutečnost, že tyto svazy nemohly zavazovat své členy. FNSEA, FNB, FNPL a JA ve své odpovědi tvrdí, že i když některé dříve projednávané věci(20) mohou být nejednoznačné, když stanoví, že horní hranici 10 % je možno určit na základě obratu členů sdružení „přinejmenším tehdy“, když sdružení na základě interních pravidel může zavazovat své členy, Soudní dvůr tuto nejednoznačnost odstranil ve svém rozsudku Finnboard v. Komise. Z ustanovení bodu 66 posledně uvedeného rozsudku, ve kterém se uvádí, že „[n]ení nezbytné, aby se členové sdružení protiprávního jednání skutečně účastnili, ale aby sdružení mělo na základě vlastních interních předpisů možnost zavazovat své členy“, vyplývá, že způsobilost sdružení zavazovat své členy je nezbytnou podmínkou pro zohlednění obratu těchto členů pro účely stanovení 10% hranice. FNCBV se rovněž domnívá, že Soud nijak neodůvodnil zkreslení předcházející judikatury, která je v rozporu se zásadou právní jistoty.
36. Svazy FNSEA, FNB, FNPL a JA tvrdí, že první tři ze čtyř „zvláštních“ okolností, které Soud uvedl v bodech 320 až 323 napadnutého rozsudku, nejsou v případě sdružení zvláštními okolnostmi, jelikož jsou „přirozeně“ splněné, jestliže prvořadou úlohou všech sdružení je chránit a zastupovat zájmy svých členů. Krom toho, pokud jde o čtvrtou okolnost týkající se účasti členů sdružení na protiprávním jednání, FNSEA, FNB, FNPL a JA uvádí, že skutečnost, že mnozí členové navrhovatelů se podíleli na provádění ustanovení sporné dohody, neprokazuje, že všichni členové svazů se nepřímo účastnili protiprávního jednání.
37. Francouzská vláda rovněž připomíná, že vzhledem ke skutečnosti, že dvě z podmínek vyžadovaných Soudem pro to, aby byla horní hranice 10 % podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 založena na obratu členů sdružení, budou splněny téměř ve všech případech, povede to k systematickému stanovování dotčené hranice na základě obratu členů sdružení. Podle francouzské vlády dvě podmínky, které budou téměř vždy splněné, jsou zaprvé podmínka, aby se protiprávní jednání ze strany sdružení týkalo činnosti jeho členů, a zadruhé podmínka, aby sdružení uskutečnilo předmětné protisoutěžní praktiky přímo ve prospěch svých členů a ve spolupráci s nimi.
38. Svaz FNCBV má rovněž za to, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když v konkrétním případě, který projednával, nesprávně uplatnil svůj nový přístup k čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17. FNCBV tvrdí, že dvě ze čtyř kumulativních a zvláštních okolností, které Soud uvedl v bodech 320 až 323 napadeného rozsudku, v tomto případě nebyly splněny. Zaprvé, dohoda ze dne 24. října 2001 byla v rozporu se zájmy členů FNCBV, protože stanovovala minimální cenu pro nákup skotu. Dohoda kromě toho nevedla k odstranění blokád jatek. Zadruhé skutečnost, že zájmy FNCBV jsou nezávislé na zájmech jeho členů dokazuje nejen to, že uvedený svaz nemůže zavazovat své členy, avšak rovněž omezené množství místních dohod uzavřených po dohodě ze dne 24. října 2001. FNCBV rovněž tvrdí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když neprokázal, že nebylo možné určit napadené rozhodnutí členům FNCBV a uložit těmto členům individuálně pokuty. Podle FNCBV může Komise na základě bodu 5 písm. c) pokynů uložit sdružení podniků pokutu rovnající se souhrnu pokut, které by byly uloženy členům sdružení, pokud Komise prokáže, že nebylo možné uložit pokutu jednotlivým členům sdružení.
39. FNCBV má v druhé části svého pátého důvodu za to, že v bodě 320 a následujících napadeného rozsudku je zdůrazněna skutečnost, že dohoda ze dne 24. října 2001 se netýkala činností navrhovatelů, zatímco v bodě 341 napadeného rozsudku je zdůrazněna skutečnost, že navrhovatelé danou dohodu podepsali, účastnili se jí, byli za ni odpovědní, sehrávali v ní individuální úlohu a dokonce ji prováděli. Soud proto v napadeném rozsudku uplatnil rozporné odůvodnění. Tím, že Soud v bodě 341 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatelé se dohody účastnili, ve skutečnosti nepřímo uznal, že zohlednění obratu členů svazů nebylo odůvodněné podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17. Navrhovatelé proto navrhují, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek.
40. Komise tvrdí, že podle judikatury Soudu „maximální výše 10 % obratu musí být vypočítána podle obratu dosaženého každým z podniků, který se účastnil dotčených dohod a jednání ve vzájemné shodě, nebo všemi členskými podniky sdružení podniků, přinejmenším tehdy, když na základě vlastních interních pravidel může sdružení zavazovat své členy“(21). Komise má však za to, že skutečnost, že sdružení podniků nemůže zavazovat své členy, neznamená, že při stanovení horní hranice pokuty uložené sdružení podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, není možno zohlednit obrat jeho členů.
41. Pro účely zajištění účinnosti pokut uložených sdružením podniků s velmi nízkým obratem, které však sdružují velké množství podniků Soud v napadeném rozsudku zastával názor, že pokud jsou splněny čtyři zvláštní podmínky, je možno pro účely stanovení dotčené horní hranice pokuty zohlednit obrat členů sdružení. Komise má však za to, že tvrzení navrhovatelů, že Soud v napadeném rozsudku nedodržel nebo zkreslil judikaturu v této oblasti, je třeba zamítnout, jelikož cílem výše uvedené judikatury bylo rovněž zachovat účinnost pokut. Komise uvádí, že i když řešení přijaté Soudem objasňuje nebo prohlubuje existující judikaturu, toto objasnění nebo prohloubení nepředstavuje nesprávné právní posouzení, jelikož přijaté řešení je odůvodněné a řádně podložené. Výše uvedená judikatura v této oblasti totiž nevylučuje možnost zohlednit obrat členů sdružení, jestliže sdružení na základě vlastních interních pravidel nemůže zavazovat své členy. To je zjevné z použití slovního spojení „přinejmenším tehdy“(22) v judikatuře, ze kterého vyplývá, že možnost zavazovat členy je jen jedním příkladem, kdy je možno pro účely stanovení horní hranice pokuty podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 zohlednit obrat členů sdružení. Komise ve své kasační odpovědi tvrdí, že Soudní dvůr měl v rozsudku C‑298/98 P, Finnboard v. Komise(23) za to, že pro účely zohlednění obratu členů sdružení není třeba dokazovat, že se účastnili protiprávního jednání, jestliže má sdružení možnost zavazovat své členy. Soud proto mohl, aniž by odporoval této judikatuře, rozhodnout, že jestliže se členové sdružení aktivně podíleli na protiprávním jednání, jejich obrat je možno zohlednit pro účely stanovení 10% hranice.
42. Komise je toho názoru, že pokud bude přijato tvrzení navrhovatelů, povede to k tomu, že všechny podniky se budou snažit kartelizovat trh prostřednictvím sdružení, které z formálního hlediska nemůže zavazovat své členy. Komise v rozporu s tvrzeními FNCBV rovněž uvádí, že Soud neupřesnil, že čtyři zvláštní podmínky, které uplatnil při stanovení 10% hranice na základě obratu členů sdružení, byly kumulativní. Naopak Soud jen vyjmenoval okolnosti, které v projednávané věci odůvodňovaly tento přístup. FNCBV krom toho nesprávně uvádí, že sporná dohoda nebyla v zájmu jeho členů. Stanovení cen a pozastavení dovozů bylo dohodnuto jako náhrada za odstranění blokád jatek. Navíc skutečnost, že blokády přetrvaly, není v rozporu s tímto tvrzením. Komise poukazuje na to, že FNCBV nemůže prokázat, že jeho zájmy jsou odlišné od zájmů jeho členů. FNCBV krom toho nedefinoval svoje odlišné zájmy ani neposkytl vysvětlení, proč sdružení jatek podepsalo dohodu o cenách a dovozu hovězího a telecího masa i přes to, že tyto činnosti nevykonávalo. Jak Soud opakovaně uvedl v bodě 321 napadeného rozsudku, sporná dohoda se netýkala činností FNCBV, ale jeho členů. Komise rovněž tvrdí, že skutečnost, kterou uvedly FNSEA, FNB, FNPL a JA, že tři ze čtyř okolností uvedených Soudem všechny svazy přirozeně splnily, nevede k závěru, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení vzhledem k potřebě zabezpečit, aby všechny pokuty byly dostatečně odrazující.
43. Komise v odpovědi na tvrzení FNCBV, že Komise a Soud neuvedly dostatečné důvody pro odchýlení se od bodu 5 písm. c) pokynů, uvádí, že Soud se v napadeném rozsudku neopíral o dotčené ustanovení i přes skutečnost, že tak mohl jednoduše učinit vzhledem k velkému počtu členů navrhovatelů.
44. Komise má rovněž za to, že tvrzení FNCBV, že Soud neuvedl odůvodnění týkající se zkreslení své předchozí judikatury, pokud jde o čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, je neopodstatněné. Napadený rozsudek v bodech 312 až 334 uvádí podrobné vysvětlení přezkumu, který Soud v dané oblasti uskutečnil. Komise má krom toho za to, že bod 320 a následující a bod 341 napadeného rozsudku si neodporují. Skutečnost, že se navrhovatelé dopustili protiprávního jednání, není v rozporu se skutečností, že tak učinili ve prospěch svých členů.
45. Komise podotýká, že navrhovatelé nevznesli námitky proti tvrzení Soudu v bodech 325 a 327 až 333 napadeného rozsudku, že horní hranice 10 % obratu jejich základních členů nebyla překročena.
C – Posouzení
46. Komise může podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 podnikům nebo sdružení podniků uložit pokuty nepřesahující 10 % obratu dosaženého v předchozím účetním roce všemi podniky, které se na protiprávním jednání podílely. Článek 15 odst. 2 nařízení dále stanoví, že při stanovení výše pokuty se bere v úvahu závažnost a doba trvání daného protiprávního jednání.
47. Soud opakovaně uvedl, že stanovení horní hranice pokuty uložené sdružení podniků podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 může vycházet z obratu členů sdružení spíše než z obratu samotného sdružení, pokud sdružení může zavazovat své členy(24).
48. Proto v souladu s ustálenou judikaturou Soudu vzhledem k tomu, že pojem „[protiprávní jednání]“ v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 zahrnuje bez rozdílu dohody, jednání ve vzájemné shodě a rozhodnutí sdružení podniků, „maximální výše 10 % obratu musí být vypočítána podle obratu dosaženého každým z podniků, který se účastní dohod a jednání ve vzájemné shodě, nebo všemi členskými podniky sdružení podniků, přinejmenším tehdy, když na základě vlastních interních pravidel může sdružení zavazovat své členy“(25).
49. Soud odůvodnil opodstatněnost svého přístupu skutečností, že „vliv, jaký mohlo sdružení podniků vykonávat na trh nezávisí na jeho vlastním obratu, který neprozrazuje ani jeho velikost, ani hospodářskou sílu, nýbrž na obratu jeho členů, který představuje údaj o jeho velikosti a hospodářské síle“(26).
50. Soudní dvůr krom toho v bodě 66 rozsudku Finnboard v. Komise měl za to, že „pokud se pokuta ukládá sdružení podniků, jehož vlastní obrat často neodráží jeho velikost nebo sílu na trhu, je možno stanovit pokutu s odrazujícím účinkem pouze tehdy, když je zohledněn obrat podniků, které jsou jeho členy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion Française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, body 120 a 121). Za tímto účelem není nezbytné, aby se členové sdružení na protiprávním jednání skutečně podíleli, ale aby sdružení mělo na základě vlastních interních pravidel možnost zavazovat své členy“.
51. Z judikatury Soudu a Soudního dvora vyplývá, že způsobilost sdružení podniků právně zavazovat své členy postačuje k tomu, aby pro účely zjištění, zda maximální zákonná hranice pokuty uložené danému sdružení není překročená, byl zohledněn obrat členů tohoto sdružení.
52. Je však otázkou, zda tato způsobilost je absolutní podmínkou stanovení maximální zákonné hranice pokuty uložené sdružení podniků podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 na základě obratu členů sdružení. Navrhovatelé a francouzská vláda v tomto ohledu v podstatě tvrdí, že použití výrazů „aby mělo na základě vlastních interních pravidel možnost zavazovat své členy“ v bodě 66 rozsudku Soudního dvora ve věci C‑298/98 P, Finnboard v. Komise, zdůrazňuje nutnost toho, aby sdružení podniků bylo způsobilé zavazovat své členy. Domnívám se, že tvrzení navrhovatelů a francouzské vlády je třeba zamítnout.
53. Zaprvé, je třeba poznamenat, že Soudní dvůr v bodě 66 rozsudku ve věci C‑298/98, Finnboard v. Komise, měl za to, že ve většině případů neodráží obrat sdružení podniků jeho velikost nebo sílu na trhu. Krom toho si myslím, že z ustanovení bodu 66 rozsudku C‑298/98 P, Finnboard v. Komise, vyplývá, že pokud se členové sdružení na protiprávním jednání nepodíleli, sdružení musí být způsobilé zavazovat své členy proto, aby mohl být zohledněn obrat členů. Domnívám se, že požadavek Soudního dvora, aby sdružení bylo způsobilé zavazovat své členy, předpokládá neúčast těchto členů na protiprávním jednání.
54. Mám tedy za to, že z odůvodnění rozsudku Soudního dvora C‑298/98 P, Finnboard v. Komise je zjevné, že v případech, kdy se členové sdružení skutečně na protiprávním jednání podíleli, není možno vyloučit, že maximální hranice pokuty uložené sdružení podniků může vycházet z obratu členů tohoto sdružení i přes skutečnost, že sdružení není způsobilé zavazovat své členy.
55. Mám za to, že správné uplatnění čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 v případě sdružení podniků by mělo zajistit, že výše pokuty uložené sdružení je přiměřená vzhledem k hospodářskému vlivu tohoto sdružení na trh, a tím zaručit účinnost pokut jako prostředku pro potlačení protiprávní činnosti a zabránění tomu, aby k této činnosti znovu došlo.
56. Ve věci z nedávné doby z oblasti hospodářské soutěže, která se týkala výše pokuty, Soudní dvůr zdůraznil potřebu odhadnout hospodářskou skutečnost okolností týkajících se podniku, a tedy skutečný vliv tohoto podniku na trh. Proto Soudní dvůr ve věci Britania Alloys v. Komise(27) uvedl, že cílem čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 je vyhnout se tomu, aby byly pokuty uložené Komisí nepřiměřené ve vztahu k významu dotyčného podniku(28). Soudní dvůr rovněž zdůraznil skutečnost, že účelem čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 je udělit Komisi pravomoc ukládat pokuty, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje právo Společenství. Tento úkol zahrnuje zejména potlačování protiprávních jednání, jakož i předcházení jejich opakování. Soudní dvůr měl tedy v tomto případě za to, že v případě, že dotčený podnik nedosáhl žádného obratu v účetním roce předcházejícím přijetí rozhodnutí Komise, je Komise pro účely správného posouzení finančních zdrojů tohoto podniku a zabezpečení dostatečně odrazujícího účinku uložené pokuty oprávněná vzít v úvahu jiný účetní rok.
57. Odrazující účinek pokut uložených za porušení pravidel Společenství týkajících se hospodářské soutěže a potřeba zajistit, aby tento cíl nebyl ohrožen nebo zmařen restrukturalizací podniku, byly nedávno zdůrazněné Soudním dvorem v rozsudku Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato v ETI SpA a další(29).
58. Soud měl v napadeném rozsudku za to, že v případech, ve kterých protiprávní jednání ze strany sdružení zahrnuje činnosti jeho členů a dotčené protisoutěžní praktiky jsou uskutečňované sdružením přímo ve prospěch jeho členů a ve spolupráci s nimi, přičemž sdružení nemá objektivní zájmy, které by byly nezávislé na zájmech jeho členů, obrat členů sdružení je možno zohlednit pro účely čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17(30).
59. Mám za to, že okolnosti nebo kritéria stanovená Soudem v případě, že jsou splněné, prokazují, že porušení pravidel hospodářské soutěže ze strany sdružení podniků bylo vnitřně spojeno s činností a zájmy jeho členů a schválené členy tohoto sdružení. Proto si myslím, že kritéria vytvořená Soudem jsou přiměřená pro účely zjištění skutečné hospodářské síly nebo vlivu sdružení podniků na trhu. Přístup Soudu dle mého názoru zajišťuje, že účinnost sankcí uložených sdružením podniků za porušení práva hospodářské soutěže Společenství je zachována i v případě, že obrat těchto sdružení neodráží jejich hospodářský vliv na trh. Sdružení podniků proto nemohou ve velkém rozsahu uniknout těmto sankcím jen z důvodu, že nemohou z formálního hlediska zavazovat své členy, i když ve skutečnosti mohou, pokud je to nevyhnutelné, využít pro účely porušení práva hospodářské soutěže Společenství hospodářský vliv těchto členů na trhu.
60. Uvedené zjištění nevyvracejí tvrzení FNSEA, FNB, FNPL, JA a francouzské vlády(31) o tom, že „zvláštní“ kritéria nebo okolnosti stanovené Soudem jsou splněné v mnoha případech, které se týkají sdružení podniků. Mám za to, že kritéria zvolená Soudem jsou správná a ucelená, neboť jejich cílem je zjistit skutečný vliv sdružení podniků na trh. Skutečnost, že v mnohých nebo dokonce ve většině případů obrat sdružení podniků neodráží vliv tohoto sdružení na trh, neoslabuje platnost kritérií stanovených Soudem .
61. Krom toho zastávám názor, že tvrzení uvedené FNCBV, že dohoda ve skutečnosti nebyla v zájmu jeho členů, je skutkovým zjištěním, které v řízení o kasačním opravném prostředku není možno zpochybnit. Každopádně, jak to tvrdí Komise, ze spisu v této věci je zřejmé, že FNCBV souhlasil se stanovením cen a zastavením dovozů náhradou za odstranění blokád mimo jiné jatek jeho členů. Rovněž vzhledem ke zvláštním okolnostem, za kterých došlo k protiprávnímu jednání, považuji za nutné podotknout, že skutečnost, že tyto dohody nejsou „zpravidla“ uzavřeny v zájmu jatek, nemůže ohrozit dané zjištění. Tvrzení FNCBV, že dohoda nevedla k odstranění blokád, je navíc v tomto kontextu zcela bezpředmětné.
62. Zjištění Soudu, že dohoda nesouvisela s činností navrhovatelů, ale s činností jejich základních členů, protože navrhovatelé neprodávají, nenakupují, ani nedovážejí hovězí a telecí maso(32), je rovněž skutkovým zjištěním, které není možno zpochybnit v řízení o kasačním opravném prostředku. FNCBV každopádně neuvedl žádná tvrzení, která by toto zjištění zpochybňovala.
63. Pokud jde o tvrzení FNSEA, FNB, FNPL a JA, že jedna ze zvláštních podmínek stanovených Soudem nebyla splněná, když nebylo prokázáno, že všichni členové sdružení se podíleli na protiprávním jednání(33), mám za to, že tento argument nemůže být přijat(34). Proto, aby mohla být maximální výše 10 % stanovená čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 vzhledem k pokutě uložené tomuto sdružení založená na obratu jeho členů, postačuje prokázat, že se členové sdružení podniků na porušení práva hospodářské soutěže podíleli(35). Z napadeného rozsudku je zřejmé, že navrhovatelé mohli k provádění dohody využít své členy(36).
64. Pokud jde o tvrzení FNCBV, že Soud nesprávně uplatnil bod 5 písm. c) pokynů(37), jsem toho názoru, že toto ustanovení není v projednávané věci relevantní, neboť z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že čl. 81 odst. 1 ES byl porušen navrhovateli, a nikoliv jejich jednotlivými členy. Krom toho si nemyslím, že odůvodnění Soudu v bodě 320 a následujících a v bodě 341 napadeného rozsudku si odporuje, protože Soud v těchto bodech uvedl, že dohoda byla uzavřená navrhovateli ve prospěch jejich členů a provedená na místní úrovni jednotlivými členy.
65. FNCBV rovněž tvrdí, že Soud nijak neodůvodnil zkreslení předcházející judikatury týkající se čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a sdružení podniků(38). Mám za to, že FNCBV ve svém návrhovém žádání v podstatě zpochybňuje správnost zjištění Soudu vzhledem k uplatnění čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, a nikoliv nedostatek odůvodnění. V každém případě je třeba poznamenat, že Soud v napadeném rozsudku uvedl mnohé důvody týkající se založení 10% horní hranice podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 na obratu základních členů navrhovatelů. Krom toho tvrzení FNCBV, že zkreslení předchozí judikatury Soudem je v rozporu se zásadou právní jistoty, není dle mého názoru možno přijmout. Mám za to, že rozhodnutí Soudu v napadeném rozsudku je zcela v souladu s předchozí judikaturou tohoto soudu a Soudního dvora(39). Je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr v bodě 66 svého rozsudku ve věci Finnboard v. Komise uvedl, že ve většině případů obrat sdružení podniků neodráží velikost tohoto sdružení ani jeho vliv na trh.
66. Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby zamítl pátý důvod kasačního opravného prostředku navrhovatele ve věci C‑101/07 P a třetí důvod navrhovatelů ve věci C‑110/07 P jako neopodstatněný.
VII – Porušení pravidla zákazu souběhu sankcí a zásady proporcionality sankcí
67. Ve svém čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé ve věci C‑110/07 P podporovaní francouzskou vládou uvádějí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když porušil pravidlo zákazu souběhu sankcí a zásadu proporcionality sankcí tím, že každému z daných svazů uložil individuální pokutu a rovněž zohlednil celkový obrat jejich společných členů pro účely zjištění výše pokuty uložené těmto svazům v souladu s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17. V tomto ohledu navrhovatelé ve věci C‑110/07 P poukazují kromě jiného na to, že FNB, FNPL a JA jsou všichni členy FNSEA a jejich členové jsou proto společní.
68. Komise tvrdí, že pokuty uložené v napadeném rozhodnutí nebyly založené na celkovém obratu členů navrhovatelů. Pokuta byla stanovena jednak na základě závažnosti protiprávního jednání, která byla hodnocena vzhledem k povaze, zeměpisnému rámci a měřitelnému dopadu protiprávního jednání, a jednak na základě doby trvání protiprávního jednání. Obrat členů sdružení byl zohledněn jen pro účely zjištění, zda nebyla překročena horní hranice podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.
A – Posouzení
69. Soud v napadeném rozsudku uvedl, že :
„340 Z judikatury vyplývá, že zásada ne bis in idem je obecnou zásadou práva Společenství, jejíž dodržování zajišťuje soud. V oblasti práva hospodářské soutěže Společenství tato zásada zakazuje, aby byl podnik Komisí opětovně shledán odpovědným nebo stíhán pro protisoutěžní chování, za něž mu již byla uložena sankce, nebo bylo shledáno, že za ně nenese odpovědnost, a to dřívějším rozhodnutím Komise, proti kterému již nelze podat opravný prostředek [...]. Použití zásady ne bis in idem podléhá třem podmínkám, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu. Tato zásada tedy zakazuje, aby téže osobě byla za stejné protiprávní jednání vícekrát uložena sankce za účelem ochrany téhož majetkového právního zájmu [...]
341 [...] Komise proto mohla oprávněně uložit sankci každé federaci, která se podílela na sporné dohodě, na základě individuální role, kterou každá z nich zastávala při podpisu a uplatňování této dohody, a na základě polehčujících a přitěžujících okolností týkajících se každé z nich.
342 [t]ento závěr nemůže být vyvrácen [...] skutečností, že FNB, FNPL a JA jsou členy FNSEA. Tyto federace totiž mají samostatnou právní subjektivitu, oddělené rozpočty a cíle, které se ne vždy shodují. Uskutečňují tak opatření v rámci profesního svazu na obranu zájmů, které jsou jim vlastní a které se jich konkrétně týkají [...]. Skutečnost, že v projednávané věci tyto federace rozsáhle koordinovaly jak své jednání, tak i jednání svých členů při sledování společných cílů, nemůže zprostit žádnou z těchto federací její odpovědnosti za protiprávní jednání.
343 Na rozdíl od toho, co žalobkyně tvrdí, v napadeném rozhodnutí krom toho není ukládána sankce přímým či nepřímým základním členům. Zohlednění obratu členů sdružení podniků při určování maximální výše 10 % totiž neznamená, že jim byla uložena pokuta [...]
344 Z toho vyplývá, že v daném případě chybí totožnost pachatele, jelikož v napadeném rozhodnutí není vícekrát uložena sankce týmž entitám nebo osobám za tytéž skutky. Proto je třeba učinit závěr, že nedošlo k porušení zásady ne bis in idem. Stejně tak, jelikož přímí ani nepřímí členové žalobkyň nebyli dvakrát postiženi pokutou za jedno a totéž protiprávní jednání, na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, nedošlo v projednávané věci ani k porušení zásady proporcionality(40).“
70. Dle mého názoru je z výše uvedených částí napadeného rozsudku zřejmé, že pokuty uložené napadeným rozhodnutím byly uloženy každému z navrhovatelů za jejich individuální porušení čl. 81 odst. 1 ES(41). Nebylo uvedeno, že členové navrhovatelů porušili čl. 81 odst. 1 ES, ani jim nebyly uloženy pokuty. Proto je zřejmé, že nedošlo k souběhu pokut uložených svazům FNSEA, FNB, FNPL a JA.
71. Pokud jde o tvrzení, že pokuty uložené FNSEA, FNB, FNPL a JA jsou nepřiměřené, neboť pro účely zjištění výše pokuty uložené těmto svazům podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 byl zohledněn obrat členů, kteří jsou společní uvedeným sdružením, domnívám se, že uvedený důvod není možno přijmout.
72. Je nesporné, že FNSEA, FNB, FNPL a JA mají společné členy.
73. Soud však dle mého názoru správně zdůraznil, že navrhovatelé mají samostatnou právní subjektivitu, oddělené rozpočty a cíle, které nejsou vždy totožné. Skutečnost, že navrhovatelé se rozhodli uvést do souladu své chování na trhu, nikterak nenaznačuje, že mají společné zájmy. Krom toho mám za to, že skutečnost, že dotčené svazy mají společné členy, nemusí snižovat hospodářský vliv každého svazu na trh. V každém případě navrhovatelé ve věci C‑110/07 P zjevně nezpochybňují zjištění Soudu v bodě 331 napadeného rozsudku, že pro účely prověření dodržování maximální výše 10 % obratu postačuje, aby celková výše pokut uložených čtyřem dotčeným navrhovatelům byla nižší než 10 % obratu zemědělců, kteří jsou základními členy FNSEA, což je federace seskupující FNB, FNPL a JA. Jsem proto toho názoru, že navrhovatelé ve věci C‑110/07 P dostatečně neprokázali, že pokuty, které jim byly uloženy, jsou nepřiměřené.
74. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr zamítl čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelů ve věci C‑110/07 P jako neopodstatněný.
VIII – Snížení pokuty
75. Navrhovatelé svým šestým důvodem ve věci C‑101/07 P a třetím důvodem ve věci C‑110/07 P navrhují, že v případě, že Soudní dvůr nezruší napadený rozsudek, měl by rozhodnout, že Soud porušil čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a snížit pokuty, které jim byly uloženy. FNCBV tvrdí, že pokuta, která mu byla uložena, představuje téměř 20 % jeho obratu (založeném na jeho příjmech). Soudní dvůr by měl proto snížit pokutu uloženou FNCBV na částku, která nepřesahuje 360 000 eur, což odpovídá 10 % jeho obratu.
76. Komise má za to, že tento důvod by měl být zamítnut ve světle jejích tvrzení uvedených v bodech 40 až 45 výše. Komise rovněž podpůrně uvádí, že jestliže Soudní dvůr přijme tvrzení navrhovatelů týkající se porušení čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, uložená pokuta by měla být založena na příjmech svazů, a nikoliv na zaplacených příspěvcích.
A – Posouzení
77. Ve světle svých závěrů v bodech 46 až 66 výše, že Soud se nedopustil nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl šestý důvod navrhovatele ve věci C‑101/07 P a třetí důvod navrhovatelů ve věci C‑110/07 P, kterými navrhují snížení pokut uložených Soudem za porušení daného ustanovení.
IX – Zkreslení důkazů Soudem týkajících se prodloužení dohody ze dne 24. října 2001 po 30. listopadu 2001
78. Druhým důvodem ve věci C‑101/07 P a prvním důvodem ve věci C‑110/07 P navrhovatelé tvrdí, že Soud zkreslil důkazy.
79. Ve věci C‑101/07 P FNCBV uvádí, že Soud zkreslil některé skutečnosti, konkrétně ručně psané poznámky ředitele FNB týkající se schůzky ze dne 29. listopadu 2001 (body 169 až 174 napadeného rozsudku), rozhovor, který dne 4. prosince 2001 zástupce předsedy FNB poskytl Vendée Agricole (bod 176 napadeného rozsudku), memorandum federace z Vendée ze dne 5. prosince 2001 (body 175 až 177 napadeného rozsudku), informační zprávu, kterou vydal FNPL a zaslal faxem dne 10. prosince 2001 (bod 179 napadeného rozsudku) a ručně psané poznámky ředitele FNB týkající se schůzky ze dne 5. prosince 2001 (bod 180 napadeného rozsudku). FNCBV v podstatě tvrdí, že Soud zkreslil význam výše uvedených dokumentů nebo důkazů, a dopustil se tedy nesprávného právního posouzení důkazních materiálů.
80. Ve věci C‑110/07 P FNSEA, FNB, FNPL a JA uvádějí, že došlo ke zkreslení skutečností, když Soud nezohlednil dva základní důkazy prokazující, že dohoda ze dne 24. října 2001 nebyla prodloužena po 30. listopadu 2001. První důkaz se týká faxu ze dne 11. prosince 2001, který předseda FNB poslal regionálnímu svazu, a druhý memoranda Fédération Régionale des Syndicats d’Exploitants Agricoles (dále jen „FRSEA“) ze dne 12. prosince 2001.
81. Na základě ustanovení článku 225 ES a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora totiž musí být kasační opravný prostředek omezen na právní otázky. S výjimkou případného zkreslení skutkového stavu nebo důkazů, které nebylo v projednávaném případě uplatněno, nepředstavuje posouzení skutkových okolností právní otázku podléhající přezkumu Soudním dvorem(42). Je třeba připomenout, že o zkreslení důkazů se jedná, pokud, aniž by byly nutně uplatněny nové důkazy, posouzení existujících důkazů se jeví zjevně nesprávné(43).
82. Pokud jde o věc C‑101/07 P, vzhledem k danému kritériu a po přezkumu výše uvedených důkazů(44) mám za to, že Soud nezkreslil dotčené důkazy.
83. Ve věci C‑110/07 P FNSEA, FNB, FNPL a JA tvrdí, že Soud nepřezkoumal dva důkazní materiály, a to i přes skutečnost, že Soud pro účely zařazení uvedeného důkazu do spisu specificky rozhodl o znovuotevření ústní části řízení ve spojených věcech T‑217/03 a T‑245/03(45). Tento důvod je v podstatě založen na skutečnosti, že Soud neuvedl sporný důkaz v napadeném rozsudku a v bodě 187 uvedl, že pokračování dohody ze dne 24. října 2001 nelze popřít jen na základě memoranda od FNICGV.
84. Ve světle konkrétních okolností, za kterých byl fax ze dne 11. prosince 2001 zaslán předsedům FNB, a memorandum FRSEA ze dne 12. prosince 2001 zařazeno do spisu Soudu ve spojených věcech T‑217/03 a T‑245/03, a samotné skutečnosti, že Soud tento důkaz specificky neuvedl v napadeném rozsudku, mám za to, že navrhovatelé ve věci C‑110/07 P neprokázali, že Soud dotčený důkaz nepřezkoumal.
85. V každém případě se po přezkoumání dotčeného důkazu domnívám, že navrhovatelé ve věci C‑110/07 P neprokázali, že Soud zkreslil důkazy nebo nezohlednil či přehlédl klíčový důkaz týkající se prodloužení dohody ze dne 24. října 2001 po 30. listopadu 2001.
86. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr zamítl druhý důvod ve věci C‑101/07 P a první důvod ve věci C‑110/07 P jako neopodstatněné.
X – Nesprávné právní posouzení, kterého se Soud dopustil, když uvedl, že FNCBV se účastnil prodloužení dohody ze dne 24. října 2001
87. Svým třetím důvodem, který je rozdělen na dvě části, FNCBV, zaprvé, uvádí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení při hodnocení určitých důkazů a svým zjištěním v bodě 185 napadeného rozsudku, že Komise v napadeném rozhodnutí právně dostatečným způsobem prokázala, že FNCBV ústně a tajně prodloužil uplatňování dohody ze dne 24. října 2001 po listopadu 2001. FNCBV, zadruhé, tvrdí, že napadený rozsudek je rozporuplný, když uznává jednostranný nátlak vykonávaný zemědělci a provozovateli jatek pro účely zaručení, že bude dodržena minimální cena hovězího a telecího masa a pozastaveny dovozy, a zároveň uvádí, že FNCBV se zúčastnil prodloužení dohody ze dne 24. října 2001.
88. V první části tohoto důvodu FNCBV v podstatě tvrdí, že Soud nesprávně vyložil ručně psané poznámky ředitele FNB týkající se schůzky ze dne 29. listopadu 2001 (bod 172 napadeného rozsudku), elektronickou zprávu ze dne 6. prosince 2001, kterou zaslal zástupce FRSEA Bretaně předsedům FDSEA svého regionu (bod 178 napadeného rozsudku), informační zprávu, kterou vydal FNPL a zaslal faxem dne 10. prosince 2001 (bod 179 napadeného rozsudku), ručně psané poznámky ředitele FNB (bod 180 napadeného rozsudku), „memorandum“ FDSEA Vendée ze dne 18. prosince 2001 (bod 182 napadeného rozsudku)(46) a ručně psanou dokumentaci týkající se místní činnosti (body 183 a 184 napadeného rozsudku).
89. Dle mého názoru se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení při hodnocení výše uvedené dokumentace, a svým zjištěním, že tato dokumentace spolu s jinými důkazy uvedenými v bodech 164 až 184 napadeného rozsudku, prokazuje účast FNCBV na prodloužení dohody ze dne 24. října 2001.
90. Pokud jde o druhou část tohoto důvodu, FNCBV tvrdí, že bez toho, aby si odporoval, Soud nemůže na jedné straně uvést, že FNCBV se účastnil prodloužení dohody ze dne 24. října 2001 a zároveň na druhé straně zohlednit násilné činnosti proti provozovatelům jatek. V tomto ohledu FNCBV zdůrazňuje skutečnost, že Soud dospěl k závěru, že Komise správně přičetla FNSEA, FNB a JA přitěžující okolnost založenou na užití násilí a zvýšila tak částku pokut, které jim byly uloženy, o 30 %(47). Soud krom toho uznal, že Komise snížila o 60 % výši pokuty FNCBV, když zohlednila protiprávní blokády zařízení členů FNCBV jako polehčující okolnosti(48). Svaz FNCBV má za to, že Soud měl prokázat jasně vyjádřenou vůli FNCBV zúčastnit se na prodloužení dohody, kterou zemědělci navrhli.
91. FNCBV se totiž snaží prokázat, že se neúčastnil prodloužení písemné dohody ze dne 24. října 2001 a činnosti skupin zemědělců po formálním uplynutí této dohody dne 30. listopadu 2001 byly jednostranné.
92. Je zřejmé, že písemná dohoda ze dne 24. října 2001 vstoupila v platnost v období výrazného napětí na trhu s hovězím masem ve Francii po propuknutí druhé krize „nemoci šílených krav“ a zemědělci vytvářeli značný tlak na provozovatele jatek kromě jiného ve formě blokád jatek. Svaz FNCBV však nezpochybňuje právní kvalifikaci dohody ze dne 24. října 2001, jako dohody uzavřené pro účely čl. 81 odst. 1 ES, i přes situaci, ve které tato dohoda vznikla. Krom toho, jak jsem již uvedl výše(49), mám za to, že skutečnost, že uzavření dohody stanovící minimální ceny a zastavení dovozů nebo prodloužení takové dohody není „zpravidla“ hospodářsky výhodné pro provozovatele jatek, sama o sobě nezpochybňuje zjištění Soudu, že FNCBV se účastnil prodloužení dohody ze dne 24. října 2001. Za okolností, jaké nastaly v projednávané věci, mám za to, že existence určitého stupně nátlaku nebo donucení provozovatelů jatek nepopírá skutečnost, že FNCBV se účastnil dotčeného prodloužení.
93. Jak bylo uvedeno výše(50), mám za to, že Soud v bodech 164 až 184 napadeného rozsudku poskytl dostatečný důkaz, že FNCBV se podílel na prodloužení dohody ze dne 24. října 2001. Zjištění Soudu, že FNCBV se skutečně účastnil dotčeného prodloužení, navíc není zpochybněno skutečností, že Soud uvedl, že Komise při stanovování výše uložených pokut správně zohlednila hospodářské a skutkové okolnosti, za kterých došlo k uzavření dohody ze dne 24. října 2001 a k jejímu prodloužení.
94. Dle mého názoru FNCBV neprokázal, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že FNCBV se podílel na prodloužení dohody ze dne 24. října 2001.
95. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr zamítl třetí důvod ve věci C‑101/07 P jako neopodstatněný.
XI – Nesprávné právní posouzení Soudem při kvalifikaci dohody ze dne 24. října 2001 jako protisoutěžní a nepřezkoumání účinků dohody
96. Svým čtvrtým důvodem, který je rozdělen do dvou částí, FNCBV podpůrně navrhuje, aby v případě, že Soudní dvůr rozhodne, že tento svaz se účastnil prodloužení dohody ze dne 24. října 2001, Soudní dvůr zohlednil, že dohoda není protisoutěžní a že Soud měl přezkoumat její účinky.
97. FNCBV v první části tohoto důvodu v podstatě uvádí, že Soud měl z přezkoumání dohody ze dne 24. října 2001 v jejím zvláštním právním a hospodářském kontextu vyvodit závěr, že omezující povahu této dohody nebylo možno vyvodit ze samotného znění této dohody. Dotčená dohoda byla přijata pro účely kompenzace nečinnosti orgánů Společenství. Svaz FNCBV rovněž připomíná, že dohoda ze dne 24. října 2001 byla ve prospěch spotřebitelů.
98. Ve druhé části tohoto důvodu FNCBV tvrdí, že dohoda neměla žádný výrazný dopad na dovoz, spotřebitelské ceny ani na vztahy mezi zemědělci a provozovateli jatek.
99. Dle mého názoru, bylo cílem dohody ze dne 24. října 2001 a jejího ústního prodloužení, zastavení dovozů hovězího a telecího masa do Francie a stanovení minimální ceny pro určité kategorie skotu. I přes situaci, ve které tato dohoda vznikla a která byla přezkoumána Soudem, se domnívám, že Soud se nedopustil nesprávného právního posouzení, když dohodu ze dne 24. října 2001 kvalifikoval jako protisoutěžní.
100. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr zamítl čtvrtý podpůrný důvod ve věci C‑101/07 P jako neopodstatněný.
101. Po přezkoumání čtyř důvodů kasačního opravného prostředku uvedených FNSEA, FNB, FNPL a JA a šesti důvodů, které uvedl FNCBV, mám za to, že žádný z nich není opodstatněný, a navrhuji tedy, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek ve věcech C‑101/07 P a C‑110/07 P.
102. Podle čl. 122 prvního pododstavce jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od navrhovatelů požadovala, a navrhovatelé neměly ve věci úspěch, je dle mého názoru namístě posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení. Mám za to, že v souladu s čl. 69 odst. 4 tohoto jednacího řádu by Francouzská republika měla nést vlastní náklady řízení.
XII – Závěry
103. Na základě předcházejících úvah navrhuji, aby Soudní dvůr:
1. zamítl kasační opravné prostředky;
2. uložil FNCBV náhradu nákladů řízení ve věci C‑101/07 P a uložil FNSEA, FNB, FNPL a JA náhradu nákladů řízení ve věci C‑110/07 P;
3. rozhodl, že Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.