ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)
8. července 2010(*)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Zrušení v prvním stupni posudku o vývoji služebního postupu – Hodnotící řízení 2005 – Použitelná právní úprava – Část ‚Předpoklady‘ – Hodnotící řízení – Osvědčovací řízení“
Ve věci T‑160/08 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 21. února 2008, Putterie-De-Beukelaer v. Komise (F‑31/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), a směřující ke zrušení tohoto rozsudku,
Evropská komise, zastoupená C. Berardis-Kayser a K. Hermann, jako zmocněnkyněmi,
žalobkyně,
další účastnice řízení
Françoise Putterie-De-Beukelaer, úřednice Evropské komise, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená É. Boigelotem, advokátem
žalobkyně v prvním stupni,
TRIBUNÁL (kasační senát),
ve složení M. Jaeger, předseda, A. W. H. Meij, M. Vilaras, N. J. Forwood a E. Martins Ribeiro (zpravodajka), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem, podaným na základě článku 9 přílohy I statutu Soudního dvora Evropské unie, se Komise Evropských společenství domáhá zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 21. února 2008, Putterie-De-Beukelaer v. Komise (F‑31/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud pro veřejnou službu zrušil posudek o vývoji služebního postupu Françoise Putterie-De-Beukelaer za období od 1. ledna do 31. prosince 2005 (dále jen „PVSP 2005“), neboť v něm nejsou uznány předpoklady dotyčné úřednice pro výkon funkce kategorie B* (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Právní rámec
2 Podle článku 43 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“):
„Způsobilost, výkonnost a chování každého úředníka ve službě podléhají pravidelným posudkům, které se vypracují nejméně jednou za dva roky za podmínek stanovených každým orgánem v souladu s článkem 110. Každý orgán přijme ustanovení přiznávající právo podat odvolání v rámci posudkového řízení, které musí předcházet podání stížnosti podle čl. 90 odst. 2.
Od platové třídy 4 může posudek pro úředníky ve funkční skupině AST obsahovat také stanovisko, zda má dotčený úředník vzhledem ke služebnímu výkonu předpoklady pro výkon funkce administrátora.
Úředník bude s posudkem seznámen. Úředník je oprávněn vznést k posudku připomínky, které považuje za důležité.“
3 Článek 1 odst. 1 a 2 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu, přijatých Komisí dne 23. prosince 2004 (dále jen „rozhodnutí OPU 43“), stanoví:
„1. V souladu s článkem 43 služebního řádu […] se hodnocení koná začátkem každého roku. Sledovaným obdobím pro hodnocení je období od 1. ledna do 31. prosince předchozího roku. Za tímto účelem je každoroční posudek, nazvaný posudek o vývoji služebního postupu, vyhotovován pro každého úředníka podle článku [1] služebního řádu […], který je v činné službě nebo dočasně přidělen ve služebním zájmu, bez přerušení po dobu alespoň jednoho měsíce v průběhu sledované doby. […]
2. Předmětem hodnocení je zejména hodnocení výkonnosti, způsobilosti a chování pracovníka zastávajícího úřad ve službě. Známka za zásluhy se přiděluje na základě posouzení každé z těchto tří složek, jak je uvedeno ve vzoru posudku přiloženém v příloze II.“ (neoficiální překlad)
4 Článek 2 rozhodnutí OPU 43 stanoví:
„1. Držitelem místa je úředník […] ve smyslu článku [1], který je hodnocen.
2. Hodnotitel má za úkol provést hodnocení. Po rozhovoru podle čl. 8 odst. 5 vypracuje návrh posudku. Podepíše posudky, které spadají do jeho pravomoci.
3. Spolupodepisující úředník má za úkol dbát na to, aby se na všechny posudky o vývoji služebního postupu, které spadají do jeho pravomoci, řádně uplatnila hodnotící pravidla stanovená na základě čl. 8 odst. 3. Před spolupodpisem posudků o vývoji služebního postupu spadajících do jeho pravomoci porovná zásluhy a ujednotí známky za zásluhy navrhované hodnotiteli. V případě neshody s hodnotitelem nese konečnou odpovědnost za posudek spolupodepisující úředník.
4. Revizní hodnotitel rozhodne o dalším postupu v návaznosti na stanovisko vydané smíšeným výborem pro vypracování posudků […]“ (neoficiální překlad)
5 Článek 8 rozhodnutí OPU 43 uvádí:
„1. Každoroční hodnotící řízení začíná nejpozději 15. ledna.
[…]
4. Držitel místa vypracuje ve lhůtě osmi pracovních dnů po výzvě hodnotitele sebehodnocení, které se stane součástí posudku o vývoji služebního postupu.
5. Nejpozději deset pracovních dnů po té, co držitel místa odevzdá sebehodnocení provedou hodnotitel a držitel místa formální pohovor […]
6. Neprodleně po formálním pohovoru vypracuje hodnotitel návrh posudku o vývoji služebního postupu. Tento návrh obsahuje zejména posouzení výkonnosti, způsobilosti a chování držitele místa ve službě a návrh známky za zásluhy odpovídající údajům sděleným během formálního pohovoru.
7. Byly-li pro určitou platovou třídu vypracovány alespoň dvě třetiny návrhů posudků o vývoji služebního postupu, které spadají do pravomoci spolupodepisujícího úředníka, tento posledně uvedený společně s hodnotiteli ověří, zda došlo ke koherentnímu uplatnění hodnotících norem stanovených podle čl.8 odst.3, a porovná zásluhy a uladí navrhované známky za zásluhy, a to na základě údajů sdělených hodnotiteli během formálního pohovoru.
Před finalizací posudků dojde ke konzultaci generálního ředitele s hodnotiteli. Cílem této dohody je dbát na koherentní hodnocení zásluh dotčených držitelů míst na úrovni generálního ředitelství pro každou platovou třídu.
8. Jakmile došlo ke konzultaci uvedené v odstavci 7, hodnotitel a spolupodepisující úředník finalizují posudek o vývoji služebního postupu a předají držiteli místa.
[…]
9. Držitel místa má možnost ve lhůtě pěti pracovních dnů přijmout posudek bez připomínek, přijmout posudek a zároveň k němu vyjádřit připomínky v části vyhrazené k tomuto účelu, nebo odmítnout posudek a odůvodnit žádost o revizi v části vyhrazené k tomuto účelu.
[…]
10. V případě odmítnutí držitelem místa spolupodepisující úředník provede pohovor s držitelem místa ve lhůtě deseti pracovních dnů. Na žádost úředníka, hodnotitele nebo spolupodepisujícího úředníka se pohovoru účastní též hodnotitel.
[…]
Nejpozději pět pracovních dnů po tomto pohovoru spolupodepisující úředník potvrdí nebo změní posudek. Předá posudek držiteli místa.
Držitel místa ve lhůtě deseti pracovních dnů přijme posudek bez připomínek, přijme posudek a zároveň k němu vyjádří připomínky v části vyhrazené k tomuto účelu, nebo odmítne posudek a odůvodní odmítnutí v části vyhrazené k tomuto účelu. V případě přijetí držitelem místa je posudek o vývoji služebního postupu uzavřen. Nečinnost držitele místa ve výše stanovené lhůtě se považuje za přijetí posudku.
11. Odůvodněné odmítnutí posudku držitelem místa se tak považuje za podání návrhu ke smíšenému výboru pro vypracování posudků podle článku 9.
12. Spolupodepisující úředník řádně informuje hodnotitele o průběhu jednotlivých fází řízení a o přijatých rozhodnutích.
[…]
15. Držiteli místa je prostřednictvím e-mailu nebo jinými prostředky sděleno, že rozhodnutí, kterým se stal posudek konečným, bylo přijato na základě tohoto článku nebo čl. 9 odst. 7 a že je dostupné v informačním systému.Tato informace se považuje za sdělení rozhodnutí ve smyslu článku 25 služebního řádu.“ (neoficiální překlad)
6 Článek 9 rozhodnutí OPU 43 stanoví:
„1. V rámci každého generálního ředitelství se zřizuje smíšený výbor pro vypracování posudků […]
4. Výbor nenahrazuje hodnotitele ani spolupodepisující úředníky, pokud jde o posouzení výkonů držitele místa. Zajišťuje, aby posudky byly vypracovány spravedlivě, objektivně, tj. v mezích možností na základě skutkových údajů a v souladu s těmito obecnými prováděcími předpisy a s průvodcem pro hodnocení. Ověřuje zejména dodržení podmínek řízení upraveného v článku 8. Za tímto účelem provádí nezbytné konzultace a disponuje pracovními dokumenty užitečnými pro svoji práci.
[…]
5. V případě podání návrhu na základě odstavce 11 článku 8 [smíšený výbor pro vypracování posudků] vydá stanovisko ve lhůtě deseti pracovních dnů od data podání návrhu.
[…]
7. Stanovisko [smíšeného výboru pro vypracování posudků] se předá držiteli místa, hodnotiteli, spolupodepisujícímu úředníkovi a reviznímu hodnotiteli. Pokud bylo stanovisko [smíšeného výboru pro vypracování posudků] přijato na základě hlasování, uvádí většinové a menšinové názory, které byly vyjádřeny. Pokud [smíšený výbor pro vypracování posudků] nebyl schopen vydat stanovisko, držitel místa, hodnotitel, spolupodepisující úředník a revizní hodnotitel jsou o neexistenci stanoviska informováni.
Revizní hodnotitel ve lhůtě pěti pracovních dnů posudek potvrdí nebo změní. Odchýlí-li se revizní hodnotitel od doporučení obsažených ve stanovisku [smíšeného výboru pro vypracování posudků], své rozhodnutí odůvodní.
Nevydá-li [smíšený výbor pro vypracování posudků], na který se obrátil držitel místa platové třídy, která je totožná s platovou třídou jeho hodnotitele, jednomyslné stanovisko, nebo nebyl-li schopen vydat stanovisko, revizní hodnotitel musí návrhu věnovat zvláštní pozornost a ve lhůtě pěti pracovních dnů uspořádat s úředníkem rozhovor. Revizní hodnotitel pět pracovních dnů po tomto rozhovoru potvrdí nebo změní posudek na základě předchozího pododstavce.
Posudek je tudíž uzavřen a oznámen dotyčnému držiteli místa, hodnotiteli a spolupodepisujícímu úředníkovi, jakož i [smíšenému výboru pro vypracování posudků].“ (neoficiální překlad)
7 Vzor posudku o vývoji služebního postupu přiložený k rozhodnutí OOU 43 obsahuje rubriku 6.5 „Předpoklady“, nadepsanou „Aspekty, které se mají zohlednit v rámci osvědčovacího řízení uvedeného v čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu“, která zní následovně:
„Držitel místa plnil úkoly spadající do kategorie B* (nebo od 1. května 2006 úkoly spadající do platových tříd vyšších než AST 7 pro úředníky zařazené před 1. květnem 2004 v kategoriích D nebo C):
– povaha předmětných úkolů:
[vyplní hodnotitel]
– podíl činnosti držitele místa na těchto úkolech:
[vyplní hodnotitel]
– kvalita výkonů držitele místa při plnění těchto úkolů:
[vyplní hodnotitel].“ (neoficiální překlad)
8 V Administrativních informacích č . 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006 týkajících se hodnotícího řízení 2006, které odpovídá hodnocenému období od 1. ledna do 31. prosince 2005, se k části týkající se hodnocení předpokladů uvádí:
„Tato část musí být vyplněna v rámci osvědčovacího a certifikačního řízení. Hodnotitel ji vyplní pouze tehdy, pokud o to držitel místa výslovně požádá ve svém sebehodnocení (zaškrtnutím políčka).
Část týkající se předpokladů byla pozměněna. Hodnotitel má od nynějška k dispozici seznam standardních služebních povinností kategorie A* nebo kategorie B*. Zaškrtne úkol nebo úkoly spadající do vyšší kategorie a zhodnotí podíl činnosti držitele místa na plnění těchto úkolů, jakož i kvalitu jeho výkonů při jejich plnění.“
9 Článek 10 přílohy XIII služebního řádu stanoví:
„1. Úředníci, kteří byli před 1. květnem 2004 zařazeni v kategorii pracovních míst C nebo D, budou počínaje dnem 1. května 2006 přidělováni do skupin pracovních míst poskytujících následující možnosti povýšení:
a) dřívější kategorie C do platové třídy AST7;
b) dřívější kategorie D do platové třídy AST5;
[…]
3. Úředník, na kterého se vztahuje odstavec 1, může být po úspěšném absolvování otevřeného výběrového řízení nebo na základě osvědčovacího řízení bez jakéhokoli omezení zařazen do funkční skupiny asistentů. Osvědčovací řízení se řídí údaji o délce služby, praxi, zásluhách a úrovni odborného vzdělání úředníků a nabídkou pracovních míst ve funkční skupině AST. Smíšený výbor prověří žádosti úředníků o osvědčovací řízení. Orgány přijmou do 1. května 2004 prováděcí pravidla pro toto řízení. Bude-li třeba, učiní orgány zvláštní opatření, aby zohlednily uvedenou změnu ve funkční skupině spojenou se změnou výpočtu použitelných sazeb při povýšení.“
10 Podle článku 1 rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2004 o prováděcích pravidlech osvědčovacího řízení, které bylo zveřejněno v Administrativních informacích č. 70‑2004 ze dne 22. června 2004:
„1. Cílem osvědčovacího řízení je vybrat úředníky, kteří byli před 1. květnem 2004 zařazeni v kategorii pracovních míst C nebo D a kteří mohou být bez jakéhokoli omezení zařazeni do funkční skupiny asistentů.
[…]“
11 Článek 4 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 stanoví:
„Před 30. zářím každého roku určí [orgán oprávněný ke jmenování] počet pracovních míst ve funkční skupině asistentů, která mohou být následující rok obsazena úředníky osvědčenými ve smyslu článku 8.
Po tomto rozhodnutí zveřejní [orgán oprávněný ke jmenování] výzvu k podání přihlášek.“
12 Článek 5 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 uvádí:
„1. Úředníci uvedení v článku 1, kteří podali přihlášku, se podrobí osvědčovacímu řízení, pokud současně splňují obě následující kritéria:
– úroveň odborného vzdělání alespoň stejná jako úroveň požadovaná v čl. 5 odst. 3 [písm.] a) služebního řádu pro jmenování na pracovní místo úředníka do funkční skupiny asistentů;
– délka služby ve skupinách služebního postupu C nebo D v trvání nejméně pěti let. […]
2. V rámci každého osvědčování [orgán oprávněný ke jmenování] sestaví a zveřejní seznam úředníků, kteří podali přihlášku a jsou připuštěni k osvědčovacímu řízení.
3. Úředníci, kteří podali přihlášku a kteří se domnívají, že splňují obě kritéria uvedená v odstavci 1, a nejsou uvedeni na seznamu uvedeném v odstavci 2, se mohou obrátit na výbor uvedený v článku 9 ve lhůtě desíti pracovních dnů od zveřejnění dotčeného seznamu.
[…]“
13 Článek 6 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 stanoví:
„1. V rámci každého osvědčování sestaví [orgán oprávněný ke jmenování] seznam připuštěných úředníků seřazených dle pořadí přednosti na základě následujících kritérií: úroveň odborného vzdělání; délka služby ve skupině služebního postupu C nebo D; praxe a zásluhy hodnocené na základě dostupných posudků o vývoji služebního postupu.
2. O hodnotě kritérií a jejich váze rozhodne [orgán oprávněný ke jmenování] do 31. prosince 2004, po předložení stanoviska výboru uvedeného v článku 9. Rozhodnutím [orgánu oprávněného ke jmenování] je lze každoročně upravit na základě doporučení výboru uvedeného v článku 9.
3. Každému připuštěnému uchazeči je oznámeno jeho pořadí na seznamu sestaveném [orgánem oprávněným ke jmenování] a počet dosažených bodů, na základě kritérií pro hodnocení a vážení uvedených v odstavcích 1 a 2.
4.Ve lhůtě deseti pracovních dnů po tomto oznámení mohou připuštění úředníci napadnout před výborem uvedeným v článku 9 počet bodů, které získali. Své podání musejí odůvodnit a předložit výboru uvedenému v článku 9 veškeré užitečné úřední dokumenty.
Výbor uvedený v článku 9 vydá stanovisko ve lhůtě deseti pracovních dnů a předá je [orgánu oprávněnému ke jmenování], který rozhodne o dalším postupu.“
14 Podle článku 7 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004:
„1. Úředníci zařazení jako první na seznamu uvedeném v článku 6 až do pořadí, jež odpovídá dvojnásobku počtu pracovních míst stanoveného v souladu s článkem 4, jsou oprávněni ucházet se až do 31. prosince následujícího roku o volná pracovní místa ve funkční skupině asistentů.
2. Seznam úředníků uvedených v odstavci 1 zveřejní [orgán oprávněný ke jmenování].
3. Volná pracovní místa, která mohou být obsazena úředníky uvedenými v odstavci 1, se vyhlásí při zveřejnění oznámení o volném pracovním místě.“
15 Článek 8 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 stanoví:
„1. Úředníci uvedení v čl. 7 odst. 1, kteří byli jmenováni na volná místa uvedená v čl. 7 odst. 3, se považují za osvědčené. Zařadí se do funkční skupiny asistentů bez jakéhokoli omezení služebního postupu.
2. [Orgán oprávněný ke jmenování] zveřejní před 31. březnem každého roku seznam úředníků osvědčených v rámci posledního osvědčování.“
16 Článek 9 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 zřizuje smíšený osvědčovací výbor a upravuje jeho složení, jakož i podrobná pravidla jeho fungování. Totéž rozhodnutí ve svém odstavci 7 stanoví, že na začátku každého roku tento výbor přijme stanovisko k výsledkům posledního osvědčování a může toto stanovisko doplnit o doporučení, včetně doporučení ohledně hodnot a vážení.
17 Rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutím Komise ze dne 29. listopadu 2006 o prováděcích pravidlech osvědčovacího řízení.
18 Článek 5 odst. 1 rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006 stanoví:
„Úředníci uvedení v článku 1, kteří podali přihlášku, jsou po předložení stanoviska výboru uvedeného v článku 7 připuštěni k osvědčovacímu řízení, jestliže současně splňují všechna čtyři následující kritéria:
– mají úroveň odborného vzdělání alespoň stejnou jako úroveň požadovanou v čl. 5 odst. 3 [písm.] a) služebního řádu pro jmenování na pracovní místo úředníka ve funkční skupině asistentů;
– [...] délka služby ve skupinách služebního postupu C nebo D v trvání nejméně pěti let. […]
– byly jim uznány předpoklady pro výkon služebních povinností úrovně ,Administrativní asistent‘;
– nejsou odborně nevhodní či nezpůsobilí.“
19 Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) o uplatňování kritérií pro připuštění k osvědčovacímu řízení v roce 2006, zveřejněné v Administrativních informacích č. 59‑2006 ze dne 21. prosince 2006, ve svém bodě 3 nazvaném „Předpoklady“ stanoví:
„Předpoklady pro výkon služebních povinností úrovně ,Administrativní asistent‘ musely být vyhodnoceny kladně v rámci období hodnocení týkajícího se roku 2005.“
Skutkový základ sporu
20 Skutkový základ sporu je vylíčen v bodech 16 až 24 napadeného rozsudku následovně:
„16. [F. Putterie-De-Beukelaer] pracuje jako úřednice na generálním sekretariátu Komise od roku 1985. Až do listopadu roku 1996 [F. Putterie-De-Beukelaer] působila jako sekretářka ředitelství, když následně změnila profesní zaměření a stala se školitelkou v oblasti informatiky. V roce 2000 byla oficiálně uznána jakožto osoba odpovědná za vzdělávání v oblasti informatiky.
17. [F. Putterie-De-Beukelaer] byla do platové třídy C2 zařazena do 1. května 2004, kdy postoupila do platové třídy C*5 na základě čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu a poté do platové třídy AST 5 počínaje 1. květnem 2006 na základě čl. 8 odst. 1 služebního řádu.
18. V období od 1. ledna do 31. prosince 2005, které je předmětem PVSP […], plnila [F. Putterie-De-Beukelaer] tytéž služební povinnosti jako dříve. Při vyhotovení jejího PVSP 2005, stejně jako předchozího PVSP, požádala hodnotitele o vyplnění části 6.5 „Předpoklady“, jak bylo stanoveno v Administrativních informacích č. 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006, aby se mohla účastnit osvědčovacího řízení v roce 2006.
19. V uvedené části 6.5 PVSP 2005, jejíž podtitulek připomíná, že má být zohledněna v rámci osvědčovacího řízení, hodnotitel uvedl, že úkoly, které [F. Putterie-De-Beukelaer] v průběhu sledovaného období plnila, neodpovídaly ani zčásti úkolům úředníka kategorie B*. V důsledku toho dospěl hodnotitel k názoru, stejně jako v předchozím PVSP, že dotyčná neprokázala své předpoklady pro výkon služebních povinností spadajících do této kategorie. Vzhledem k tomu, že se spolupodepisující úředník rozhodl také takto, podala [F. Putterie-De-Beukelaer] dne 6. června 2006 odůvodněné odvolání podle čl. 8 odst. 11 OPU 43, a obrátila se tak na [smíšený hodnotící výbor].
20. [Smíšený hodnotící výbor] ve svém stanovisku neshledal nesoulad mezi komentáři a známkami udělenými [F. Putterie-De-Beukelaer] ani zjevně nesprávné posouzení v souvislosti s neuznáním jejích předpokladů pro výkon služebních povinností kategorie B*.
21. Rozhodnutím ze dne 26. června 2006 byl PVSP 2005 revizním hodnotitelem potvrzen.
22. Dne 26. září 2006 podala [F. Putterie-De-Beukelaer] na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu stížnost proti ‚rozhodnutí [svých] nadřízených ohledně PVSP 2005, že [ji] nepřipustí k osvědčení z důvodu neznalosti [její] práce […] a chyby v označení pracovního místa‘ […]
23. Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2006 zamítl OOJ stížnost [F. Putterie-De-Beukelaer] s tím, že se spolupodepisující úředník, jemuž ‚[n]a základě informací poskytnutých hodnotitelem […] přísluší rozhodnout o tom, zda hodnocená osoba skutečně prokázala své předpoklady k plnění úkolů vyšší kategorie‘, nedopustil ‚žádného zjevně nesprávného posouzení‘. Osvědčovací řízení v roce 2006 začalo téhož dne zveřejněním výzvy k podání přihlášek v Administrativních informacích č . 60‑2006.
24. Podle výpisu z elektronického spisu Sysper 2 [F. Putterie-De-Beukelaer], který tato předložila na jednání, byla dne 1. února 2007 její přihláška podaná dne 25. ledna 2007 zamítnuta z důvodu, že nebyly uznány její předpoklady. Odvolání, které [F. Putterie-De-Beukelaer] proti tomuto rozhodnutí podala dne 24. dubna 2007, OOJ dne 25. května 2007 zamítl poté, co bylo osvědčování prověřeno smíšeným výborem. Tento výbor ve svém stanovisku, které následně převzal OOJ, dospěl k názoru, že [F. Putterie-De-Beukelaer] nemůže být připuštěna k osvědčení, protože úředník spolupodepisující její PVSP 2005 popřel, že by měla předpoklady pro výkon služebních povinností kategorie B*.“
21 Návrhem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 2. dubna 2007 F. Putterie-De-Beukelaer podala žalobu, která byla do rejstříku zapsána pod číslem F‑31/07.
22 F. Putterie-De-Beukelaer v řízení v prvním stupni navrhovala, aby Soud pro veřejnou službu zrušil její PVSP 2005 v rozsahu, ve kterém v něm správa neuznává její předpoklady pro výkon služebních povinností kategorie B*, a aby Komisi uložil náhradu nákladů řízení.
23 Komise v řízení v prvním stupni navrhovala, aby Soud pro veřejnou službu odmítl žalobu jako nepřípustnou a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou a rozhodl o nákladech řízení podle práva.
K napadenému rozsudku
24 Pokud jde o meritum věci, ač nebyly uvedeny žalobní důvody F. Putterie-De-Beukelaer uplatněné na podporu jejího návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí, Soud pro veřejnou službu poté, co v bodě 50 napadeného rozsudku připomněl, že Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 15. července 1994, Browet a další v. Komise (T‑576/93 až T‑582/93, Recueil, s. II‑677) rozhodl, že důvod týkající se rozsahu působnosti právní normy je nepominutelným důvodem a Soudu přísluší jej přezkoumat z úřední povinnosti, v bodě 52 napadeného rozsudku shledal, že je třeba uplatnit z úřední povinnosti nepominutelný důvod vycházející ze skutečnosti, že napadeným rozhodnutím byl porušen rozsah působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.
25 Poté, co vyzval účastníky řízení k předložení jejich vyjádření ohledně skutečnosti, že měl v úmyslu uplatnit z úřední povinnosti nepominutelný důvod vycházející z toho, že napadeným rozhodnutím byl porušen rozsah působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, Soud pro veřejnou službu shledal:
„54 [F. Putterie-De-Beukelaer] ve své odpovědi uvedla, že důvod uplatněný z úřední povinnosti jí připadá opodstatněný.
55 Naproti tomu Komise ve svém písemném vyjádření k Soudem sdělenému důvodu upřela Soudu možnost zkoumat z úřední povinnosti důvody materiální legality. Předně, takové důvody podle ní může soud Společenství zkoumat pouze tehdy, pokud se jich dovolávají žalobci nebo pokud lze alespoň najít přímou souvislost s argumentací samotných účastníků řízení. Dále možnost soudu zkoumat z úřední povinnosti otázky týkající se materiální legality určitého napadeného aktu zbavuje veškerého užitečného účinku jak čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně, který účastníkům řízení zakazuje předkládat nové důvody během řízení, tak i pravidlo souladu mezi žalobou a stížností. Konečně hrozí, že v případě uplatnění důvodu materiální legality z úřední povinnosti, čímž se změní rámec kontradiktorního řízení, dojde k porušení práv obhajoby.
56 Nejprve je třeba odpovědět na tyto principiální námitky.
57 Zaprvé již bylo rozhodnuto, že soud Společenství je v rozporu s tvrzením Komise oprávněn a případně povinen zkoumat z úřední povinnosti některé nepominutelné důvody materiální legality. Tak tomu je, jak již bylo uvedeno v bodě 50, v případě porušení rozsahu působnosti právní normy. Stejně tak absolutní překážka věci pravomocně rozsouzené je nepominutelným důvodem materiální legality, jejž musí soud Společenství uplatnit z úřední povinnosti [rozsudek Soudního dvora ze dne 1. června 2006, P & O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑442/03 P a C‑471/03 P, Sb. rozh. s. I‑4845, bod 45]. Judikatura Společenství konečně v některých případech ukládá vnitrostátnímu soudu, který musí v rámci své působnosti uplatňovat ustanovení práva Společenství, povinnost zkoumat z úřední povinnosti důvody materiální legality, zejména důvody vycházející ze zneužívající klauzule ve smlouvách uzavřených mezi prodávajícími či poskytovateli a spotřebiteli (rozsudky Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis, C‑473/00, Recueil, s. I‑10875, body 36 a 38, jakož i ze dne 26. října 2006, Mostaza Claro, C‑168/05, Sb. rozh. s. I‑10421, bod 39).
58 Argumentace Komise, podle níž soud může uplatnit z úřední povinnosti důvod materiální legality, pouze pokud byl uvedený důvod uplatněn účastníky řízení nebo souvisí-li přímo s jejich argumentací, je v rozporu se samotným účelem přezkumu nepominutelných důvodů z úřední povinnosti a znamenala by odepřít Soudu veškerou možnost uplatnit z úřední povinnosti důvod materiální legality, ačkoli to judikatura předpokládá.
59 Zadruhé, na rozdíl od argumentace předložené Komisí, zákaz, který platí pro žalobce v oblasti veřejné služby, uplatnit v žalobě důvody nesouvisející s argumentací uvedenou v jejich předchozí stížnosti a zákaz předkládat nové důvody po první výměně podání zakotvený v čl. 43 odst. 1 jednacího řádu se vztahují na účastníky řízení, nikoli na Soud.
60 Zatřetí nelze přijmout argument Komise vycházející z toho, že přezkum z úřední povinnosti nepominutelného důvodu týkajícího se materiální legality může porušit kontradiktorní charakter soudního řízení a zásadu dodržování práv obhajoby. Článek 77 jednacího řádu totiž stanoví, že Soud může bez návrhu posoudit, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení, ovšem pod podmínkou, že předtím vyslechne účastníky řízení. Je-li přitom tato podmínka dostatečnou zárukou zásady kontradiktornosti a zásady dodržování práv obhajoby v případě, že je z úřední povinnosti posuzována nepominutelná podmínka řízení, není důvodu se domnívat, že by tomu mělo být jinak v případě, že bude z úřední povinnosti zkoumán nepominutelný důvod, ať již se ostatně týká materiální nebo formální legality. Je tedy třeba mít za to, že pokud Soud účastníky řízení uvědomí o nepominutelném důvodu, který hodlá uplatnit, a pokud obdrží písemná vyjádření účastníků řízení ke svému záměru a umožní jim vyjádřit se k němu při soudním jednání, vyhoví požadavkům zásad, jichž se Komise dovolává.
61 Z výše uvedeného vyplývá, že argumenty Komise proti uplatnění nepominutelného důvodu materiální legality z úřední povinnosti je nutno odmítnout.“
26 Za těchto okolností Soud pro veřejnou službu v bodě 62 napadeného rozsudku uplatnil z úřední povinnosti skutečnost, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení rozsahu působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, a v bodě 74 napadeného rozsudku rozhodl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dle kompetenčních, procesních a hmotněprávních pravidel hodnotícího řízení, a nikoli dle pravidel osvědčovacího řízení, která byla jako jediná použitelná. Vzhledem k tomu, že F. Putterie-De-Beukelaer nemohla být připuštěna k osvědčování z důvodu, že neprokázala, že měla „předpoklady“ nezbytné k osvědčení, i když použitelné předpisy nevázaly připuštění k osvědčování na splnění této podmínky, nýbrž pouze na délku služby, zkušenost, zásluhy a úroveň odborného vzdělání, Soud pro veřejnou službu shledal, že správa porušila rozsah působnosti uvedených ustanovení, takže napadené rozhodnutí zrušil.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
27 Spisem účastníka řízení došlým kanceláři Tribunálu dne 5. května 2008 podala Komise projednávaný kasační opravný prostředek.
28 Řeči účastníků řízení byly vyslechnuty na jednání konaném dne 23. září 2009.
29 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadený rozsudek;
– vrátil věc Soudu pro veřejnou službu;
– rozhodl o nákladech řízení později.
30 F. Putterie-De-Beukelaer navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Argumenty účastníků řízení
31 Komise uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku jediný důvod týkající se konkrétně bodů 50 až 62 napadeného rozsudku. Tento žalobní důvod se dělí do dvou částí, z nichž první vychází z porušení rozsahu přezkumu z úřední povinnosti soudem v případě přímé žaloby uplatněním důvodu týkajícího se materiální legality napadeného aktu z úřední povinnosti a druhá vychází z porušení dispoziční zásady a zákazu rozhodnout ultra petita.
K první části vycházející z porušení rozsahu přezkumu z úřední povinnosti soudem v případě přímé žaloby uplatněním důvodu týkajícího se materiální legality napadeného aktu z úřední povinnosti
32 Podle Komise je argumentace Soudu pro veřejnou službu obsažená v bodech 50 až 62 napadeného rozsudku z právního hlediska chybná, neboť opomíjí rozdíl, byť pevně zakotvený judikaturou jak Soudního dvora, tak Tribunálu, mezi formální legalitou aktu a nepominutelnými podmínkami přípustnosti žaloby na straně jedné a materiální legalitou (vnitřní legalitou) tohoto aktu na straně druhé.
33 Důvod vycházející z porušení rozsahu působnosti článku 43 a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu se vztahuje k materiální legalitě aktu, což Soud pro veřejnou službu podle všeho uznal v bodě 61 napadeného rozsudku, přičemž takovýto důvod nelze uplatnit z úřední povinnosti soudem, na rozdíl od důvodů týkajících se formální legality nebo nepominutelných podmínek řízení.
34 Podle Komise zaprvé žádné ustanovení statutu Soudního dvora nebo jednacích řádů Tribunálu a Soudu pro veřejnou službu nepřiznávají soudu Společenství možnost uplatnit kdykoli důvod týkající se materiální legality napadeného aktu, na rozdíl od článku 77 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, pokud jde o nepominutelné podmínky řízení.
35 Zadruhé byla taková možnost podle tvrzení Komise vyloučena jak Soudním dvorem v rozsudku ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France (C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719), podle kterého žalobní důvod týkající se materiální legality spadá pod porušení právní normy vztahující se k provádění Smlouvy a může být soudem Společenství zkoumán pouze tehdy, je-li uplatněn žalobcem, tak Tribunálem v rozsudku ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise (T‑44/00, Sb. rozh. s. II‑2223, body 126 a 192), podle kterého nemohou být materiální důvody na rozdíl od důvodů vycházejících z nedostatku odůvodnění, uplatněny soudem Společenství i bez návrhu.
36 Zatřetí příklady vycházející z judikatury citované Soudem pro veřejnou službu na podporu toho, co považoval za uplatnění materiální legality z úřední povinnosti, spíše protiřečí jeho argumentaci.
37 Předně absolutní překážka věci rozsouzené není, na rozdíl od toho, jak Soud pro veřejnou službu rozhodl v bodě 57 napadeného rozsudku, důvodem materiální legality, nýbrž důvodem nepřípustnosti žaloby či žalobního důvodu. Soudní dvůr podle tvrzení Komise v bodě 45 rozsudku ze dne 1. června 2006, P & O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya/Commission (C‑442/03 P a C‑471/03 P, Sb. rozh. s. I‑4845), rozhodl, že otázka týkající se absolutní právní moci je nepominutelnou podmínkou řízení, a musí být tedy soudem zkoumána bez návrhu, neboť brání tomu, aby Tribunál znovu přezkoumal žalobní důvody, o kterých bylo rozhodnuto v konečném rozsudku, neboť tím by došlo k porušení překážky věci rozsouzené.
38 Dále příklady vycházející z rozsudků Soudního dvora opírající se o výklad směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288), které odporují tomu, aby soudu bylo zakázáno uplatnit zneužívající charakter smluvního ustanovení z úřední povinnosti, nikterak nesouvisí s rozsahem přezkumu z úřední povinnosti soudem Společenství v případě přímé správní žaloby ve smyslu článku 236 ES. V každém případě Soudní dvůr v rozsudku ze dne 7. června 2007, van der Weerd a další (C‑222/05 až C‑225/05, Sb. rozh. s. I‑4233), omezil dosah rozsudků ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C‑473/00, Recueil, s. I‑10875), a ze dne 26. října 2006, Mostaza Claro (C‑168/05, Sb. rozh. s. I‑10421), když rozhodl, že zásada efektivity neukládá vnitrostátním soudům povinnost uplatnit bez návrhu důvod vycházející z ustanovení právního předpisu Společenství, nezávisle na jeho významu pro právní řád Společenství, pokud mají účastníci řízení skutečnou možnost uplatnit před vnitrostátním soudem žalobní důvod založený na právu Společenství.
39 Začtvrté, je-li zkoumání důvodu vycházejícího z oblasti působnosti určité právní normy z úřední povinnosti každopádně známé francouzskému správnímu právu, není tomu tak v právním řádu Společenství. Zřejmé použití tohoto důvodu Tribunálem v rozsudku Browet a další v. Komise, bod 24 výše (bod 35) je ojedinělým případem a představuje pouze obiter dictum argumentace Tribunálu, neboť řešení bylo přijato v souvislosti s dovolávanými žalobními důvody.
40 F. Putterie-De-Beukelaer má předně za to, že podle relevantní judikatury přísluší soudu Společenství uplatnit i bez návrhu nepominutelné důvody, přestože není jednoduché je definovat. Tribunál tak v rozsudku Browet a další v. Komise, bod 24 výše, rozhodl, že důvod vycházející z oblasti působnosti právní normy je bezpochyby takovým důvodem, a nikoli pouze tehdy, když přímo souvisí s argumentací protistrany, v rozporu s tvrzením Komise. Takové omezení by podle F. Putterie-De-Beukelaer bylo v rozporu s možností uplatnit důvod i bez návrhu.
41 Dále možnost uplatnit důvod i bez návrhu nemůže záviset na jeho teoretické kvalifikaci rozlišující mezi formální a materiální legalitou, kterou Soudní dvůr ostatně nepotvrdil. Takovéto formalistické a nejisté rozlišování by vedlo k přílišné schematizaci. Jakmile je určitý důvod nepominutelným důvodem, měl by být uplatněn i bez návrhu, bez ohledu na to, zda se jedná o důvod týkající se materiální či formální legality. Otázkou je tedy to, zda důvod vycházející z porušení rozsahu působnosti právní normy spadá pod nepominutelné důvody. V tomto ohledu by bylo nepřijatelné, aby tomu tak nebylo ve vztahu k takovéto hmotněprávní protiprávnosti, když porušení některých procesních předpisů musí být zkoumáno i bez návrhu.
42 Konečně dosah judikatury, na kterou poukázala Komise, nesmí být přeceňován, neboť k rozlišování mezi důvody týkajícími se materiální legality a důvody týkajícími se legality formální došlo v situacích, v nichž toto rozlišování nemělo žádný dopad na výsledek sporu. Kromě toho se tato judikatura týkala výlučně žalobních důvodů vycházejících z povinnosti uvést odůvodnění a ze zjevně nesprávného posouzení, přičemž posledně uvedené je materiálním důvodem par excellence. Ve věcech, které musel projednat Soudní dvůr, však zaujal jiný přístup, když zkoumal důvody i bez návrhu, aniž zohlednil jejich kvalifikaci. Podle judikatury by tak zjištění související s pravomocí Komise mělo být uplatněno i bez návrhu.
43 Podle tvrzení F.Putterie-De-Beukelaer je mimoto třeba poznamenat, že v rámci smluv obsahujících zneužívající klauzule Soudní dvůr přiznal význam tomu, aby vnitrostátní soud mohl i bez návrhu zkoumat zneužívající povahu dané klauzule, a bylo by tudíž nelogické, kdyby Tribunál takovouto možnost vyloučil v „řízeních o zrušení“.
44 Porušení oblasti působnosti právní normy každopádně v projednávané věci představuje dostatečně významnou zjevnou vadu. Skutečnost, že se ve vztahu k rozhodnutí přijatému v osvědčovacím řízení použila pravidla pro hodnotící řízení, vedla totiž k významným vadám týkajícím se jak pravomoci, tak formy, přičemž tyto procesní vady se vztahovaly zejména ke způsobu vypracování napadeného rozhodnutí, a tudíž k porušení práv na obhajobu odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku. Příslušné předměty ustanovení článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu byly stanoveny v zájmu úředníků obecně, a nikoli v zájmu přímo dotčených osob.
Ke druhé části vycházející z porušení dispoziční zásady a zákazu rozhodovat ultra petita
45 Podle Komise Soud pro veřejnou službu tím, že zrušil napadené rozhodnutí pouze na základě důvodu uplatněného bez návrhu vycházejícího z porušení rozsahu působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, porušil dispoziční zásadu a rozhodl ultra petita. Soudce Společenství je přitom vázán rámcem sporu, který byl vymezen v návrhu na zahájení řízení. S výjimkou nedostatku nepominutelných podmínek řízení a nepominutelných důvodů souvisejících s formální legalitou aktu, musí soud Společenství při svém přezkumu dodržovat dispoziční zásadu, která zakazuje, aby soud jednostranně rozšířil rámec sporu. V přímých žalobách přísluší účastníkům řízení vymezit rámec sporu a zvolit důvody materiální legality namítané vůči danému aktu.
46 Podle Komise tak Tribunál v rozsudku Browet a další v. Komise, bod 24 výše, zohlednil skutečnost, že důvod vycházející z porušení oblasti působnosti právní normy přímo souvisel s argumentací účastníků řízení, neboť Tribunál musel proto, aby mohl rozhodnout o důvodu uplatněném žalobci, každopádně přezkoumat oblast působnosti právní normy.
47 Soudní dvůr se neodchýlil od tohoto pojetí, když shledal, že třebaže soud rozhoduje pouze o návrhu účastníků řízení, kterým přísluší vymezit rozsah sporu, nemůže být vázán pouze argumenty, kterých se tito dovolávají na podporu svých tvrzení, neboť by byl jinak případně nucen založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách, jelikož toto dictum se týká pouze argumentů, které soud může kdykoli doplnit a nahradit, na rozdíl od žalobních důvodů. Skutečnost, že Soud pro veřejnou službu poskytl v projednávané věci účastníkům řízení možnost vyjádřit se k dotčenému důvodu, nestačí k tomu, aby bylo uznáno, že tento důvod spadá do rámce sporu.
48 Podle Komise nezapříčinil výskyt části „Předpoklady“ F. Putterie-De-Beukelaer žádnou nevýhodu z hlediska řízení, právě naopak, neboť jí tato část umožnila požádat o nové posouzení spolupodepisujícím úředníkem a přezkum věci smíšeným hodnotícím výborem, jakož i podat stížnost ještě předtím, než bylo zahájeno osvědčovací řízení. Soud pro veřejnou službu přezkoumával pouze otázku opodstatněnosti neuznání předpokladů F. Putterie-De-Beukelaer, přitom však provedl abstraktní analýzu, aniž se zabýval vznesenými spornými otázkami.
49 Soud sice nemůže přijmout protiprávní rozhodnutí, což je důvodem pro to, že není vázán právně chybnými argumenty F.Putterie-De-Beukelaer, musí však respektovat důvody materiální legality uplatněné posledně uvedenou. Podle Komise je soud povinen respektovat důvody materiální legality uplatněné F. Putterie-De-Beukelaer právě za tím účelem, aby se vyhnul nečekaným výsledkům, jako je tomu v projednávané věci, v níž Soud pro veřejnou službu sice zrušil napadené rozhodnutí, avšak zrušení nemělo vliv na situaci jednotlivce.
50 I za předpokladu, že soud rozhodující o legalitě může rozhodnout pouze v rámci platných právních předpisů, a že mu tedy přísluší přezkoumat z úřední povinnosti oblast působnosti právní normy, na které spočívají nároky F. Putterie-De-Beukelaer, Soud pro veřejnou službu stále nebyl oprávněn vznést tento důvod i bez návrhu v rámci sporu, který mu byl předložen. Kromě toho nevysvětlil, proč by jej přezkum uplatněných důvodů vedl k popření jeho úlohy soudce legality.
51 Podpůrně v rozsahu, v němž by mohly být body 75 a 76 napadeného rozsudku považovány za oddělitelné od důvodu vycházejícího z porušení rozsahu působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu a označeny za odlišný důvod vycházející z nedostatku pravomoci autora napadeného rozhodnutí, rozhodnutím o zrušení PVSP 2005 z důvodu, že neuznává předpoklady F. Putterie-De-Beukelaer pro výkon služebních povinností kategorie B*, byla porušena práva obhajoby, v rozporu s ustanoveními článku 77 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu.
52 Kromě toho přijetí tohoto důvodu spočívá na chybné domněnce, podle které je část „Předpoklady“ PVSP 2005 samostatným rozhodnutím ve vztahu k uvedenému PVSP, které může být přijato jiným orgánem, než jsou účastníci hodnotícího řízení. Jedná se totiž pouze o část neoddělitelnou od četných prvků tvořících PVSP 2005, který je napadnutelným aktem.
53 Navíc v rozporu se zjištěními Soudu pro veřejnou službu obsaženými v bodě 76 napadeného rozsudku měl OOJ rozhodnout o připuštění k osvědčovacímu řízení, pro které část „Předpoklady“ PVSP 2005 představuje jednu z podmínek. Předpisy upravující osvědčovací řízení 2006 nestanoví, že existence předpokladů coby kritéria pro připuštění musí být shledána OOJ příslušným k připuštění k osvědčovacímu řízení.
54 F. Putterie-De-Beukelaer předně uvádí, že existence takového nepominutelného důvodu, jako je porušení rozsahu působnosti právní normy, je výjimkou z dispoziční zásady a že odepřít soudu možnost zkoumat z úřední povinnosti nepominutelný důvod, který přímo nesouvisí s argumentací účastníků řízení, je podle jejího názoru v rozporu se samotným účelem zkoumání důvodů z úřední povinnosti.
55 Dále v odpověď na argument Komise, podle kterého výskyt části „Předpoklady“ nezpůsobil F. Putterie-De-Beukelaer žádnou újmu, posledně uvedená zdůrazňuje, že nemohla užitečně využít opravný prostředek zavedený v oblasti osvědčování za účelem napadení zamítnutí její žádosti o připuštění k osvědčovacímu řízení. Jak rozhodl Soud pro veřejnou službu, tento soud by v každém případě popřel svoji funkci, kdyby o sporu rozhodl na základě právní normy, která nebyla na daný případ uplatnitelná, a to i v případě, kdyby v této souvislosti nebyly vzneseny žádné námitky. Soud pro veřejnou službu tím, že účastníkům řízení umožnil vyjádřit se k této otázce, dodržel zásadu kontradiktornosti a práva obhajoby.
56 Konečně s ohledem na skutečnost, že Soud pro veřejnou službu téhož dne v rozsudku ze dne 21. února 2008, Semeraro v. Komise (F‑19/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), rozhodl, že začlenění poznámky týkající se předpokladů do posudku o vývoji služebního postupu za rok 2004 bylo protiprávní, napadený rozsudek splňuje požadavek soudržnosti, neboť se na oba spory uplatní tentýž právní rámec a tatáž pravidla.
57 Pokud jde o podpůrné připomínky Komise, F. Putterie-De-Beukelaer má souhlasně s Komisí za to, že body 75 a 76 napadeného rozsudku nelze považovat za samostatný důvod vycházející z nedostatku pravomoci autora napadeného rozhodnutí. V každém případě byly podle ní zásady kontradiktornosti a dodržování práv obhajoby i v tomto ohledu dodrženy.
Závěry Tribunálu
58 F. Putterie-De-Beukelaer se v rámci své žaloby domáhala zrušení PVSP 2005 v rozsahu, v němž v části „Předpoklady“ určené pro účely osvědčovacího řízení nebyly uznány její předpoklady k výkonu služebních povinností kategorie B*.
59 Je třeba připomenout, že Soud pro veřejnou službu uplatnil důvod vycházející z porušení rozsahu působnosti právní normy, aniž zkoumal žalobu podanou F. Putterie-De-Beukelaer po meritorní stránce, a v bodě 74 napadeného rozsudku v podstatě dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo přijato podle kompetenčních, procesních a hmotněprávních pravidel hodnotícího řízení, a nikoli podle pravidel osvědčovacího řízení, která byla jedinými uplatnitelnými pravidly.
60 Zaprvé Soud pro veřejnou službu v bodech 75 a 76 napadeného rozsudku shledal, že napadené rozhodnutí nebylo přijato pravomocným orgánem, a sice OOJ, kterému přísluší rozhodovat o přihláškách k osvědčení úředníků, nýbrž bylo přijato spolupodepisujícím úředníkem, který má pravomoc ke schválení posudku o vývoji služebního postupu (dále jen „PVSP“).
61 Je přitom třeba připomenout, že nedostatek pravomoci autora aktu zasahujícího do právního postavení je nepominutelným důvodem (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 1959, Société des fonderies de Pont-à-Mousson v. Vysoký úřad, 14/59, Recueil, s. 445, 473, a rozsudek Tribunálu ze dne 24. září 1996, Marx Esser a Del Amo Martinez v. Parlament, T‑182/94, Recueil FP, s. I‑A‑411 a II‑1197, body 42 a 44), který musí soud Unie zkoumat v případě potřeby z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 2000, Salzgitter v. Komise, C‑210/98 P, Recueil, s. I‑5843, bod 56, a rozsudek Tribunálu ze dne 13. července 2006, Vounakis v. Komise, T‑165/04, Sb. rozh. VS s. I‑A‑2-155 a II‑A-2-735, bod 30).
62 Zadruhé Soud pro veřejnou službu v bodech 77 až 79 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že F. Putterie-De-Beukelaer nemohla užitečně využít opravného prostředku zavedeného v oblasti osvědčování, aby napadla zamítnutí své žádosti o připuštění k osvědčovacímu řízení, neboť smíšený osvědčovací výbor, jehož stanovisko se vyžaduje podle čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu tehdy, když úředník napadá rozhodnutí, které zamítlo jeho žádost o osvědčovací řízení, se prohlásil nepříslušným k přezkumu interního odvolání žalobkyně.
63 Podle judikatury ovšem platí, že nedodržení procesních pravidel týkajících se přijímání aktu zasahujícího do právního postavení je porušením podstatných procesních náležitostí, které může soud Unie zkoumat i bez návrhu (rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2007, Angelidis v. Parlament, T‑113/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 62 a citovaná judikatura, a ze dne 2. října 2009, Kypr v. Komise, T‑300/05 a T‑316/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 206). Odmítnutí zkoumat interní odvolání upravené procesními pravidly, která se uplatní na přijímání aktu zasahujícího do právního postavení, je evidentně porušením podstatných procesních náležitostí ve smyslu této judikatury, a může tedy být zkoumáno Soudem pro veřejnou službu z úřední povinnosti.
64 Zatřetí Soud pro veřejnou službu dospěl v bodech 80 až 86 napadeného rozsudku k závěru, že úředníkovy předpoklady nepatří mezi kritéria stanovená předpisy použitelnými na osvědčovací řízení.
65 Je nutno konstatovat, že výklad právní úpravy relevantní pro účely určení, zda se správa měla či neměla v napadeném rozhodnutí vyjádřit k předpokladům F. Putterie-De-Beukelaer, je podmínkou nezbytnou k přezkumu důvodu vycházejícího z nesprávného posouzení, který uplatnila posledně uvedená ve své žalobě. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že třebaže soud musí rozhodnout pouze o návrzích účastníků řízení, kterým přísluší vymezit rozsah sporu, nemůže být vázán pouze argumenty, kterých se tito účastníci dovolávají na podporu svých tvrzení, neboť jinak by byl případně nucen založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách (usnesení Soudního dvora ze dne 27. září 2004, UER/M6 a další, C‑470/02 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 69, a ze dne 13. června 2006, Mancini v. Komise, C‑172/05 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 41).
66 Z toho vyplývá, že se Soud pro veřejnou službu za okolností projednávané věci nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že přezkoumal případné porušení relevantní právní úpravy posudkem PVSP 2005 F. Putterie-De-Beukelaer, neboť tento přezkum byl nezbytný na jedné straně pro analýzu důvodů vycházejících z nedostatku pravomoci autora napadeného aktu a z porušení podstatných procesních náležitostí, které může Soud pro veřejnou službu zkoumat i bez návrhu, a na druhé straně pro zodpovězení předběžné otázky, jejíž řešení bylo s ohledem na argumentaci předloženou F. Putterie-De-Beukelaer nezbytné.
67 Hlavní výtku Komise vznesenou vůči napadenému rozsudku, vycházející z nesprávného právního posouzení v souvislosti s přezkumem tří výše uvedených otázek Soudem pro veřejnou službu, je tudíž třeba odmítnout, aniž je nezbytné zabývat se otázkou možnosti soudu Unie přezkoumat důvod vycházející z porušení rozsahu působnosti právní normy i bez návrhu.
68 Kromě toho je třeba konstatovat, že Komise v rámci svého podpůrného vyjádření v podstatě zpochybňuje analýzu Soudu pro veřejnou službu ohledně právní úpravy použitelné na skutkový stav projednávané věci. Komise má za to, že Soud pro veřejnou službu vychází z nesprávné domněnky, že část „Předpoklady“ představuje samostatné rozhodnutí ve vztahu k PVSP, které může být přijato orgánem odlišným od orgánů příslušných k hodnotícímu řízení. Dále je Komise toho názoru, že předpisy upravující osvědčovací řízení 2006 nestanoví, že existence předpokladů coby kritéria pro připuštění k osvědčovacímu řízení musí být shledána nikoli hodnotitelem, nýbrž OOJ příslušným k připuštění k osvědčovacímu řízení.
69 Na jednání Komise v odpověď na otázku položenou Tribunálem uvedla, že osobami příslušnými k posouzení předpokladů F. Putterie-De-Beukelaer byli hodnotitel a spolupodepisující úředník, takže se Soud pro veřejnou službu tím, že shledal, že takové posouzení měl provést OOJ příslušný k připouštění k osvědčovacímu řízení, dopustil právního omylu, když rozhodl, že Komise porušila rozsah působnosti ustanovení článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII uvedeného služebního řádu.
70 V této souvislosti je třeba na úvod podotknout, že podle ustálené judikatury je při výkladu ustanovení práva Společenství třeba vzít v úvahu nejen jeho znění a jeho kontext, ale též cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky Soudního dvora ze dne 30. července 1996, Bosphorus, C‑84/95, Recueil, s. I‑3953, bod 11, a ze dne 22. října 2009, Bogiatzi, C‑301/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 39; rozsudek Tribunálu ze dne 26. června 2008, Alferink a další v. Komise, T‑94/98, Sb. rozh. s. II‑1125, bod 68).
71 Je třeba připomenout, že čl. 43 první pododstavec služebního řádu ukládá, že způsobilost, výkonnost a chování každého úředníka ve službě podléhají PVSP, které se vypracují nejméně jednou za dva roky za podmínek stanovených každým orgánem.
72 Je ustálenou judikaturou, že PVSP má coby dokument interní povahy v prvé řadě správě pravidelně zprostředkovávat informace o tom, jak její úředníci plní své služební povinnosti. Z pohledu úředníka hraje významnou roli pro vývoj jeho služebního postupu, zejména pokud jde o přeložení a povýšení (viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑249/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 37 a citovaná judikatura).
73 Pokud jde zaprvé o úředníky ve funkční skupině AST, čl. 43 druhý pododstavec služebního řádu stanoví, že od platové třídy 4 může PVSP obsahovat také stanovisko, zda má dotčený úředník vzhledem ke služebnímu výkonu předpoklady pro výkon funkce administrátora.
74 Pokud jde zadruhé o úředníky, kteří byli před 1. květnem 2004 zařazeni v kategorii pracovních míst C nebo D, uvedené v čl. 10 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu, jejichž služební postup je omezen na AST 7 a AST 5, tito úředníci mohou rovněž vykonávat funkce spadající do vyšších platových tříd funkční skupiny AST. Článek 10 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu stanoví, že kromě úspěšného absolvování otevřeného výběrového řízení mohou být výše uvedení úředníci bez jakéhokoli omezení zařazeni do funkční skupiny asistentů na základě osvědčovacího řízení, které se řídí údaji o délce služby, praxi, zásluhách a úrovni odborného vzdělání úředníků a nabídkou pracovních míst ve funkční skupině AST. Prováděcí ustanovení k tomuto řízení byla přijata rozhodnutím Komise ze dne 7. dubna 2004, použitelným na první osvědčovací řízení pro rok 2005, a rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2006, použitelným na osvědčovací řízení 2006, které započalo dne 21. prosince 2006.
75 Pokud jde o hodnotící řízení, je zaprvé třeba podotknout, že rozhodnutí OPU 43 v čl. 1 odst. 2 uvádějí, že hodnocení má zejména za cíl posoudit výkonnost, způsobilost a chování úředníka ve službě. Toto ustanovení dodává, že známka za zásluhy je udělena na základě posouzení každé z těchto tří položek, jak je uvedeno ve vzoru posudku připojeném v příloze II uvedeného rozhodnutí OPU 43. Tento vzor PVSP (viz, ve znění použitelném na hodnotící řízení 2005, rozsudek Semeraro v. Komise, bod 56 výše) obsahuje zejména část „Předpoklady“ nadepsanou „Údaj, který je nutno zohlednit v rámci osvědčovacího řízení uvedeného v čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu“, v níž musí být uvedena povaha předmětných pracovních úkolů, podíl činnosti držitele místa na uvedených pracovních úkolech a kvalita výkonů uvedeného držitele místa při plnění těchto úkolů.
76 Tak je tomu v případě PVSP F. Putterie-De-Beukelaer týkajících se hodnotících řízení 2005 a 2006.
77 Dále v Administrativních informacích č. 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006, týkajících se hodnotícího řízení 2006, kterého se týká projednávaná věc, se ohledně části „Předpoklady“ uvádí následující:
„Tato část musí být vyplněna v rámci osvědčovacího a certifikačního řízení. Hodnotitel ji vyplní pouze tehdy, pokud o to držitel místa výslovně požádá ve svém sebehodnocení (políčko k zaškrtnutí).
Část týkající se předpokladů byla pozměněna. Hodnotitel má od nynějška k dispozici seznam standardních služebních povinností kategorie A* nebo kategorie B*. Zaškrtne úkol nebo úkoly spadající do vyšší kategorie a zhodnotí podíl činnosti držitele místa na plnění těchto úkolů, jakož i kvalitu jeho výkonů při jejich plnění.
[…]
Spolupodepisující úředník uvede, zda držitel místa prokázal své předpoklady k výkonu služebních povinností spadajících do vyšší kategorie.
Upozornění: Úředníci kategorií B*, C* nebo D* se upozorňují na skutečnost, že převzetí předchozího posudku nezahrnuje část ‚předpoklady‘, která byla vytvořena pro potřeby osvědčovacího a certifikačního řízení. Projevením souhlasu s tímto převzetím se tak vzdáváte možnosti, aby vaše předpoklady byly zhodnoceny ve vztahu k činnostem [vykonaným] během roku 2005.“
78 Z rozhodnutí OPU 43 a z Administrativních informací č. 1‑2006 vyplývá, že účelem části „Předpoklady“ posudku PVSP držitele místa, který hodlá vykonávat služební povinnosti vyšší kategorie, je v podstatě získat posouzení ohledně úkolů spadajících do vyšší kategorie, které uvedený úředník skutečně plní v každodenním pracovním životě během období, na které se vztahuje PVSP, aby mu bylo umožněno zejména osvědčení.
79 S ohledem na předmět hodnocení předpokladů úředníka, a sice podíl jeho činnosti a kvalitu jeho výkonů související s pracovními úkoly spadajícími do vyšší kategorie, které skutečně plnil během období, na které se vztahuje PVSP, je patrné, že uvedené hodnocení je nedílnou součástí posouzení, jehož účelem je zhodnotit pracovní zkušenost a zásluhy úředníka, které se nezbytně promítají přinejmenším v hodnocení jeho způsobilosti během téhož období.
80 Je tedy třeba shledat, že orgány oprávněné v rámci hodnotícího řízení k hodnocení zásluh úředníků z hlediska různých částí uvedených v PVSP, a sice hodnotitel a spolupodepisující úředník, s výhradou případné účasti revizního hodnotitele, jsou rovněž povolanými k hodnocení „předpokladů“ úředníků, kteří podali žádost o to, aby hodnotitel vyplnil rubriku související s předpoklady úředníka.
81 Pokud jde o osvědčovací řízení, je třeba připomenout, že rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004, týkající se osvědčovacího řízení pro rok 2005, které Soud pro veřejnou službu shledal použitelným na skutkové okolnosti projednávané věci, stanoví ve svých článcích 4 až 8 čtyři fáze.
82 Z těchto ustanovení vyplývá, že OOJ poté, co v první fázi určil počet volných míst, která mohou být v následujícím roce obsazena osvědčenými úředníky (článek 4), a poté, co ve druhé fázi sestavil a zveřejnil seznam úředníků, kteří po podání žádosti byli připuštěni k osvědčovacímu řízení a kteří splnili podmínky týkající se úrovně odborného vzdělání a délky služby (článek 5), musí v třetí fázi sestavit další seznam uchazečů, v němž jsou tito seřazeni podle určitých kritérií (článek 6), aby ve čtvrté fázi vyhotovil seznam úředníků, kteří se budou moci ucházet a o volná místa ve funkční skupině asistentů (článek 7).
83 Kritérii pro zařazení jsou podle čl. 6 odst.1 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 úroveň odborné vzdělání a délka služby ve funkční skupině C nebo D – které již byly zohledněny pro účely připuštění k řízení – a dále pracovní zkušenost a zásluhy hodnocené na základě dostupných PVSP.
84 Hodnota a poměrná váha těchto kritérií, o kterých musel OOJ podle čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 rozhodnout do 31. prosince 2004, byly předmětem rozhodnutí OOJ ze dne 11. května 2005, týkajícího se třídících kritérií pro osvědčovací řízení 2005 (Administrativní informace č. 33‑2005 ze dne 20. května 2005), po získání jednomyslného stanoviska výboru uvedeného v článku 9 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004.
85 Zaprvé, pokud jde o hodnotu třídících kritérií, OOJ v rozhodnutí ze dne 11. května 2005 uvedl, že předpoklady úředníka, který byl připuštěn k osvědčovacímu řízení, pro výkon služebních povinností spadajících do kategorie B* měly být zohledněny v rámci kritéria týkajícího se pracovní zkušenosti, přičemž upřesnil, že tyto předpoklady měly být uznány v PVSP úředníka pro rok 2004.
86 Zadruhé, pokud jde o poměrnou váhu třídících kritérií, OOJ v témže rozhodnutí uvedl, že bude postupovat ve dvou fázích. Zaprvé sestaví dva přípravné seznamy priorit, z nichž jeden bude založen na kritériích délky služby a zásluh a druhý na kritériích odborného vzdělání a zásluh. Ohledně roztřídění úředníků se stejným pořadím v každém z těchto seznamů OOJ uvedl, že zohlední platovou třídu, aspekty související s rovnými příležitostmi a konečně informace obsažené v PVSP týkající se předpokladů úředníka pro výkon služebních povinností kategorie B*. Zadruhé OOJ sestaví seznam úředníků, kteří se budou moci ucházet o volná místa určená pro potřeby osvědčovacího řízení.
87 Z výkladu ustanovení rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2004 ve vzájemném spojení s rozhodnutím OOJ ze dne 11. května 2005 vyplývá, že OOJ nebyl v rámci osvědčovacího řízení příslušný k provedení hodnocení předpokladů úředníků, kteří se ucházeli o osvědčení. Kromě toho, že předpoklady nebyly podmínkou pro připuštění k řízení, je třeba podotknout, že OOJ teprve až ve čtvrté fázi řízení, v níž OOJ sestavuje seznam úředníků, kteří se mohou ucházet o volná pracovní místa funkční skupiny asistentů, zohlední předpoklady každého úředníka za účelem roztřídění uchazečů se stejným pořadím v obou přípravných seznamech vyhotovených na základě délky služby, zásluh a odborného vzdělání. I když OOJ zohlední předpoklady úředníků pro výkon služebních povinností vyšší kategorie, sám však neprovádí žádné hodnocení uvedených předpokladů, nýbrž vychází z informací obsažených v příslušné části PVSP za předcházející rok.
88 Žádné ustanovení těchto dvou rozhodnutí nezmiňuje, že by OOJ přijal rozhodnutí obsahující hodnocení předpokladů úředníků, kteří podali žádost o účast v osvědčovacím řízení, jež by se odlišovalo od zohlednění informací obsažených v části „Předpoklady“ jejich PVSP ze strany OOJ a tomuto zohlednění by předcházelo, za účelem sestavení seznamu úředníků, kterým bylo povoleno ucházet se o volná pracovní místa ve funkční skupině asistentů podle článku 7 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004.
89 Tento výklad je kromě toho v souladu se strukturou systému, jehož cílem je zajistit v rámci nové struktury služebního postupu založené na dvou funkčních skupinách úředníkům předurčeným k služebním postupům umožňujícím povýšení až do určitého stupně, možnost postoupit bez omezení do funkční skupiny asistentů, prostřednictvím zejména osvědčovacího řízení, které se zakládá na posouzeních učiněných v rámci hodnotícího řízení hodnotitelem a spolupodepisujícím úředníkem, s výhradou případné účasti revizního hodnotitele.
90 Přestože část „Předpoklady“ má dopad na osvědčovací řízení, začleňuje se do rámce hodnocení úředníků. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné ustanovení, které by výslovně stanovilo, že uvedená část spadá do hodnocení, které musí být provedeno v rámci osvědčovacího řízení, nemůže být tato část oddělena, jak to učinil Soud pro veřejnou službu v napadeném rozsudku, od hodnotícího řízení, aby tak spadala do výlučné pravomoci OOJ v rámci osvědčovacího řízení.
91 Z výše uvedeného systému tak vyplývá, že předpoklady, které musí být předem uznány, jsou úzce spjaty, stejně jako zásluhy lato sensu, s hodnocením úředníka a mohou mít za následek podle článku 6 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 to, že úředník, který si přeje převzít vyšší služební povinnosti, než které by mohl vykonávat, a jehož předpoklady nebyly předem uznány v rámci PVSP osobami oprávněnými k jeho hodnocení, nebude vhodně zařazen.
92 Je ostatně nutno konstatovat, že hodnotitel coby vedoucí oddělení dotyčného držitele místa a coby osoba povolaná k hodnocení úředníka může nejlépe posoudit, jak hodnocený úředník vykonává služební povinnosti spadající do vyšší kategorie, než je stávající kategorie úředníka. Totéž platí pro spolupodepisujícího úředníka a revizního hodnotitele. K posouzení předpokladů úředníka k plnění úkolů spadajících do vyšší kategorie, než do které je zařazen, musí nutně dojít in concreto s ohledem na úkoly skutečně plněné uvedeným úředníkem a ke způsobu jejich plnění.
93 Tento výklad je rovněž potvrzen vymezením příslušné oblasti působnosti kontroly prováděné jednak smíšeným výborem pro vypracování posudků, jednak smíšeným výborem pro provádění osvědčování.
94 Smíšený výbor pro vypracování posudků má po ověření, zda PVSP byly vypracovány spravedlivě, objektivně a v souladu s rozhodnutím OPU 43, pravomoc, aniž nahrazuje hodnotitele a spolupodepisující úředníky, pro účely konkrétních posouzení, která provedly posledně uvedené osoby a která jsou obsažena v jednotlivých rubrikách PVSP (viz zejména čl. 9 odst. 4 rozhodnutí OPU 43).
95 Naproti tomu, pokud jde o smíšený výbor pro provádění osvědčování, je třeba zaprvé konstatovat, že podle čl. 6 odst. 2 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 vydává stanovisko pro účely rozhodnutí OOJ ohledně hodnoty kritérií – týkajících se úrovně odborného vzdělání, délky služby v kategoriích C nebo D, pracovních zkušeností a zásluh ohodnocených na základě dostupných PVSP – a ohledně jejich poměrné váhy. Kromě toho čl. 9 odst. 7 uvedeného rozhodnutí uvádí, že na začátku každého roku uvedený výbor vydá stanovisko k výsledkům posledního osvědčovacího období a k tomuto stanovisku může přiložit doporučení, včetně doporučení ohledně hodnoty a poměrného vážení. Dále v rámci druhé fáze řízení připomenutého výše v bodě 82 čl. 5 odst. 3 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 stanoví, že se úředníci, kteří mají za to, že splňují kritéria týkající se úrovně odborného vzdělání a délky služby a kteří nejsou uvedeni na seznamu úředníků, kteří po předložení žádosti byli připuštěni k osvědčovacímu řízení, mohou obrátit na výše uvedený smíšený výbor. Konečně v rámci třetí fáze řízení čl. 6 odst. 1 až 4 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 stanoví, že úředníci, seřazení podle přednosti, připuštění na základě výše uvedených kritérií hodnoty a poměrné váhy, se mohou obrátit na smíšený výbor pro provádění osvědčování, pokud zpochybňují počet získaných bodů.
96 Ze znění těchto ustanovení tudíž vyplývá zaprvé to, že smíšený výbor pro vypracování posudků má pravomoc ohledně konkrétních posouzení týkajících zásluh lato sensu úředníků.
97 Zadruhé z nich vyplývá, že smíšený výbor pro provádění osvědčování má pravomoc pro účely přezkumu stížností úředníků, kteří nejsou uvedeni na seznamu úředníků, kteří po podání žádosti byli připuštěni k osvědčovacímu řízení, jakož i stížností týkajících se konkrétně hodnoty přisouzené jednotlivým kritériím připomenutým výše v bodě 95 a jejich poměrné váhy. Smíšený výbor pro provádění osvědčování nemůže naopak rozšířit své pravomoci na různá hodnocení nebo posouzení obsažná v jednotlivých rubrikách PVSP, která spadají výlučně pod přezkum prováděný smíšeným výborem pro vypracování posudků.
98 Konečně skutečnost, že článek 43 služebního řádu stanoví pouze to, že od platové třídy 4 může PVSP pro úředníky ve funkční skupině AST obsahovat stanovisko, zda má dotčený úředník vzhledem ke služebnímu výkonu předpoklady pro výkon funkce administrátora, avšak výslovně neuvádí, že rubrika týkající se předpokladů musí být, pokud jde o úředníky kategorie C a D, kteří si přejí být bez jakéhokoli omezení zařazeni do funkční skupiny AST, rovněž vyplněna, nemůže mít za následek, jak to rozhodl Soud pro veřejnou službu, že taková pravomoc příslušela OOJ příslušnému k osvědčovacímu řízení.
99 V této souvislosti je totiž třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že obecná prováděcí ustanovení přijatá v rámci čl. 110 prvního pododstavce služebního řádu mohou stanovit kritéria, kterými se správa bude moci řídit při výkonu své diskreční pravomoci, nebo upřesnit obsah ustanovení služebního řádu, která nejsou zcela jasná (viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 1990, Brems v. Rada, T‑75/89, Recueil, s. II‑899, bod 29 a citovaná judikatura; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 30. března 1993, Vardakas v. Komise, T‑4/92, Recueil, s. II‑357, bod 44).
100 V projednávané věci je přitom nutno konstatovat, jak bylo uvedeno v bodech 3 a 7 výše, že čl. 1 odst. 2 rozhodnutí OPU 43 upřesňuje předmět osvědčování a odkazuje na vzor posudku přiložený v příloze II, který tudíž obsahuje rubriku nadepsanou „Předpoklady“. Tato příloha, která je nedílnou součástí rozhodnutí OPU 43, je výrazem vůle zákonodárce, aby úředníkům kategorií C a D, kteří chtějí být bez jakéhokoli omezení zařazeni do funkční skupiny AST, byly předem uznány v rámci PVSP předpoklady k výkonu takových služebních povinností (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 20. června 1973, Koninklijke Lassiefabrieken, 80/72, Recueil, s. 635, bod 15).
101 Z toho vyplývá, že rozhodnutí OPU 43 pouze vedou správu při výkonu její diskreční pravomoci v rámci článku 43 služebního řádu, pokud jde o určení zásluh lato sensu některých úředníků kategorií C a D, kteří chtějí být bez jakéhokoli omezení zařazeni do funkční skupiny AST.
102 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že tvrzení Soudu pro veřejnou službu, že rubrika „Předpoklady“ PVSP 2005 představovala samostatné rozhodnutí ve vztahu k uvedenému PVSP, je chybné, takže výše uvedený Soud nesprávně shledal, že příslušnými orgány byly v tomto ohledu orgány příslušné k osvědčovacímu řízení. Z toho vyplývá, že napadený rozsudek musí být zrušen.
K vrácení věci zpět Soudu pro veřejnou službu
103 Podle čl. 13 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný, zruší Tribunál rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu a vydá rozhodnutí ve věci sám. Pokud však stav řízení nedovoluje ve sporu rozhodnout, vrátí věc zpět k rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu.
104 Vzhledem k tomu, že Soud pro veřejnou službu nerozhodl o žalobních důvodech uplatněných F. Putterie-De-Beukelaer v řízení v prvním stupni, má Tribunál za to, že stav řízení nedovoluje v projednávaném sporu rozhodnout a že je třeba vrátit věc zpět Soudu pro veřejnou službu, aby rozhodl o žalobě.
105 Vzhledem k tomu, že věc musí být vrácena zpět Soudu pro veřejnou službu, je třeba rozhodnout o nákladech řízení souvisejících s tímto řízením o kasačním opravném prostředku později.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (kasační senát)
rozhodl takto:
1) Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 21. února 2008, Putterie-De-Beukelaer v. Komise (F‑31/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), se zrušuje.
2) Věc se vrací zpět Soudu pro veřejnou službu Evropské unie.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. července 2010.
Podpisy.