ROZSUDEK SOUDU (druhého rozšířeného senátu)

12. září 2007 (*)

„Státní podpora – Podpory určené k pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci – Zrušení dřívějšího rozhodnutí – Uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO – Pravomoc Komise – Kontinuita právního řádu Společenství – Neporušení podstatných formálních náležitostí – Ochrana legitimního očekávání – Zjevně nesprávné posouzení“

Ve věci T‑25/04,

González y Díez, SA, se sídlem ve Villabona-Llanera, Asturies (Španělsko), zastoupená J. Díez-Hochleitnerem a A. Martínez Sánchezem, avocats,

žalobkyně,

proti

Komisi Evropských společenství, původně zastoupené J. Buendía Sierrou, jako zmocněncem, dále C. Urraca Caviedesem, jako zmocněncem, ve spolupráci s J. Buendía Sierrou, avocat,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení článků 1, 3 a 4 rozhodnutí Komise 2004/340/ES ze dne 5. listopadu 2003, o podporách na pokrytí výjimečných nákladů podniku González y Díez, SA (podpory pro rok 2001 a zneužívání podpor pro roky 1998 a 2000) a o změně rozhodnutí 2002/827/ESUO (Úř. věst. 2004, L 119, s. 26),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý rozšířený senát),

ve složení J. Pirrung, předseda, A. W .H. Meij, N. J. Forwood, I. Pelikánová a S. Papasavvas, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 31. ledna 2007,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

1        Článek 5 odst. 1 rozhodnutí Komise č. 3632/93/ESUO ze dne 28. prosince 1993, kterým se stanoví pravidla Společenství týkající se státní podpory uhelnému průmyslu (Úř. věst. L 329, s. 12), zní následovně:

„Podpora na pokrytí výjimečných nákladů

1.       Státní podpory poskytnuté podnikům, aby se jim umožnilo pokrýt náklady, které vznikají nebo vznikly modernizací, racionalizací nebo restrukturalizací uhelného průmyslu a které nesouvisí se současnou těžbou (závazky vzniklé v minulosti), lze považovat za slučitelné se společným trhem, jestliže jejich výše nepřesahuje zmíněné náklady. Tyto podpory mohou být použity k pokrytí:

–        nákladů vzniklých jen těm podnikům, které provádějí nebo provedly restrukturalizaci

–        nákladů vzniklých několika podnikům

Kategorie nákladů vzniklých modernizací, racionalizací a restrukturalizací uhelného průmyslu jsou vymezeny v příloze tohoto rozhodnut.“ (neoficiální překlad)

2        Příloha rozhodnutí č. 3632/93, nazvaná „Definice nákladů uvedených v článku 5 odst. 1“, stanoví zejména:

„I. Náklady vzniklé jen podnikům, které provádějí nebo provedly restrukturalizaci a racionalizaci

Jsou to výhradně:

[…]

c)      výplaty důchodů a dávek mimo zákonný systém pracovníkům, kteří ztratili své zaměstnání v důsledku racionalizace a restrukturalizace, a pracovníkům, kteří měli na tyto výplaty nárok před restrukturalizací;

[…]

e)      zbytkové náklady vyplývající ze správních, právních a daňových předpisů;

f)      dodatečné zabezpečovací práce v hlubinných dolech, které vyplývají z restrukturalizace;

g)      důlní škody způsobené dříve využívanými těžebními lokalitami;

h)      zbytkové náklady vzniklé z příspěvků subjektům zajišťujícím dodávky vody a odvádění odpadní vody;

i)      ostatní zbytkové náklady vzniklé z dodávek vody a odvádění odpadní vody;

[…]

k)      výjimečné vnitřní odpisy, jsou-li důsledkem restrukturalizace průmyslu (bez přihlédnutí k jakémukoli přehodnocení, k němuž došlo v době od 1. ledna 1994 a které přesahuje míru inflace);

l)      náklady spojené s údržbou přístupu k zásobám uhlí po zastavení těžby.

[…]“ (neoficiální překlad)

3        Z článku 12 rozhodnutí č. 3632/93 vyplývá, že toto rozhodnutí vstoupilo v platnost dne 1. ledna 1994 a pozbylo platnosti dne 23. července 2002.

4        Článek 7 nařízení Rady (ES) č. 1407/2002 ze dne 23. července 2002 o státní podpoře uhelnému průmyslu (Úř. věst. L 205, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 170), zní následovně:

„Podpora na pokrytí výjimečných nákladů

1.      Státní podporu poskytnutou podnikům, které provádějí nebo prováděly činnost související s těžbou uhlí, aby se jim usnadnilo pokrýt náklady, které vznikají nebo vznikly racionalizací nebo restrukturalizací uhelného průmyslu a které nesouvisí se současnou těžbou (závazky vzniklé v minulosti), lze považovat za slučitelnou se společným trhem, jestliže její výše nepřesahuje zmíněné náklady. Tato podpora může být použita k pokrytí:

a)       nákladů vzniklých jen těm podnikům, které provádějí nebo provedly restrukturalizaci, tj. nákladů spojených s obnovou životního prostředí v bývalých důlních lokalitách;

b)       nákladů vzniklých několika podnikům.

2.       Kategorie nákladů vzniklých racionalizací a restrukturalizací uhelného průmyslu jsou vymezeny v příloze.“ 

5        Příloha nařízení č. 1407/2002, nazvaná „Definice nákladů uvedených v článku 7“, stanoví zejména:

„1. Náklady a nákladové rezervy vynakládané podniky, které provádějí nebo provedly restrukturalizaci nebo racionalizaci

Jsou to výhradně:

[…]

c)      výplaty důchodů a dávek mimo zákonný systém pracovníkům, kteří ztratili své zaměstnání v důsledku racionalizace a restrukturalizace, a pracovníkům, kteří měli na tyto výplaty nárok před restrukturalizací;

[…]

f)      zbytkové náklady vyplývající ze správních, právních a daňových předpisů;

g)      dodatečné zabezpečovací práce v hlubinných dolech, které vyplývají ze zrušení výrobních jednotek;

h)      důlní škody způsobené výrobními jednotkami, které jsou rušeny v důsledku restrukturalizace;

i)      náklady spojené se sanací bývalých lokalit těžby uhlí, zejména :

–      zbytkové náklady vzniklé z příspěvků subjektům zajišťujícím dodávky vody a odvádění odpadní vody,

–      ostatní zbytkové náklady vzniklé z dodávek vody a odvádění odpadní vody;

[…]

k)      výjimečné vnitřní odpisy, jsou-li důsledkem zrušení výrobních jednotek (bez přihlédnutí k jakémukoli přehodnocení, k němuž došlo v době od 1. ledna 1994 a které přesahuje míru inflace). 

[…]“

6        Článek 14 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 1407/2002 stanoví, že se toto nařízení použije ode dne 24. července 2002.

7        Sdělení Komise 2002/C 152/03 o některých aspektech vyřizování záležitostí hospodářské soutěže v důsledku uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 2002, C 152, s. 5) (neoficiální překlad) upřesňuje důsledky, které Komise zamýšlí vyvodit z uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO ohledně zejména vyřizování záležitostí týkajících se státní podpory uhelnému průmyslu.

 Skutečnosti předcházející sporu

8        Žalobkyně je důlním podnikem, jehož doly se nachází v Asturii. Patří k ní povrchový důl v oblasti nazývané „Buseiro“ a dva hlubinné doly v oblasti nazývané „Sorriba“, přičemž jeden z nich se nachází v podoblasti nazvané „La Prohida“ a druhý v podoblasti nazvané „Tres Hermanos“.

9        Rozhodnutími 98/637/ESUO ze dne 3. června 1998 (Úř. věst. L 303, s. 57) a 2001/162/ESUO ze dne 13. prosince 2000 (Úř. věst. 2001, L 58, s. 24), o poskytnutí podpor uhelnému průmyslu Španělskem pro roky 1998 a 2000 (neoficiální překlad), Komise zejména povolila Španělskému království poskytnout podporu na pokrytí výjimečných nákladů na základě článku 5 rozhodnutí č. 3632/93, určenou na pokrytí technických nákladů uzavření těžebních středisek vyplývajících z opatření modernizace, racionalizace, restrukturalizace a omezení činnosti španělského uhelného průmyslu.

10      Pro rok 1998 vyplatily španělské orgány žalobkyni částku ve výši 651 908 560 španělských peset (ESP) (což je 3 918 049,35 eur) a pro rok 2000 částku 463 592 384 ESP (což je 2 786 246,34 eur), které byly určeny k pokrytí technických nákladů snížení roční výrobní kapacity ve výši 48 000 tun v roce 1998 a ve výši 38 000 tun v roce 2000. K těmto snížením výrobní kapacity mělo dojít v plné výši v roce 1998 v povrchovém dole Buseiro a v roce 2000 v hlubinném dole Sorriba (podoblast La Prohida) ve výši 26 000 tun, jakož i v povrchovém dole Buseiro ve výši 12 000 tun.

11      Dne 23. července 1998 nabyla společnost Mina la Camocha 100 % kapitálu žalobkyně. V důsledku informací, které se objevily v tisku v červnu 1999 a naznačovaly, že podpora obdržená žalobkyní v roce 1998 překračovala náklady předpokládaného snížení kapacity, protože byla zaúčtována jakožto příjem z těžby a vyplacena mateřské společnosti, se Komise rozhodla analyzovat udělení podpory na pokrytí výjimečných nákladů žalobkyni a dopisem ze dne 25. října 1999 požádala Španělské království, aby jí poskytlo informace v této věci. V následujících dopisech Komise rozšířila své žádosti o informace na podpory týkající se let 2000 a 2001. V průběhu výměny korespondence, která trvala až do dubna 2002, zaslaly španělské orgány požadované informace.

12      Dopisem ze dne 21. listopadu 2000, doplněným dopisy ze dne 19. a 21. března 2001 oznámilo Španělské království Komisi podpory uhelnému průmyslu, které zamýšlelo udělit v průběhu finančního roku 2001. Tyto podpory zahrnovaly zejména částku 393 971 600 ESP (2 367 817 eur) na pokrytí nákladů žalobkyně souvisejících se snížením roční výrobní kapacity o 34 000 tun, ke kterému mělo dojít v roce 2001 v podoblasti La Prohida.

13      Rozhodnutím 2002/241/ESUO ze dne 11. prosince 2001, o poskytnutí podpor uhelnému průmyslu Španělskem pro rok 2001 (Úř. věst. 2002, L 82, s. 11) (neoficiální překlad) Komise povolila Španělskému království vyplatit podporu určenou na pokrytí technických nákladů na uzavření těžebních středisek, které vyplývaly z opatření modernizace, racionalizace, restrukturalizace a omezení činnosti španělského uhelného průmyslu, s výjimkou zejména podpory určené žalobkyni, ohledně které Komise prohlásila, že rozhodne později. Pokud jde o tuto posledně uvedenou podporu, Komise zamýšlela nejdříve analyzovat informace, které jí měly španělské orgány sdělit ohledně podpor poskytnutých žalobkyni pro roky 1998 a 2000.

14      Dopisem ze dne 13. května 2002 Španělské království informovalo Komisi, že v očekávání jejího rozhodnutí v tomto ohledu, vyplatilo žalobkyni částku 383 322 896 ESP (2 303 817 eur) pro rok 2001, která byla nižší než oznámená částka.

15      Rozhodnutím 2002/827/ESUO ze dne 2. července 2002, o poskytnutí podpory podniku González y Díez, SA Španělskem pro roky 1998, 2000 a 2001 (Úř. věst. L 296, s. 80) (neoficiální překlad) Komise prohlásila podpory poskytnuté žalobkyni na pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci pro roky 1998, 2000 a 2001 v celkové výši 5 113 245,96 eur (850 772 542 ESP) za neslučitelné se společným trhem. Tato částka odpovídala jednak částce podpory vyplacené pro roky 1998 a 2000, v celkové výši 2 745 428, 96 eur (456 800 943 ESP) a jednak částce podpory ve výši 2 367 817 eur (393 971 600 ESP), která byla oznámena Komisi Španělským královstvím pro rok 2001.

16      Dne 17. září 2002 podala žalobkyně žalobu na neplatnost článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827. Tato žaloba byla zapsána v kanceláři Soudu pod číslem T‑291/02.

17      S přihlédnutím k argumentům předloženým v rámci této žaloby vyjádřila Komise pochybnosti ohledně určitých částí řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí 2002/827. Komise se tedy rozhodla znovu zahájit formální vyšetřovací řízení za účelem zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/287 a nahrazení tohoto rozhodnutí novým rozhodnutím. Dopisem ze dne 19. února 2003 Komise oznámila Španělskému království své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES. Výzva k podání připomínek na základě toho ustanovení byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. dubna 2003 (Úř. věst. C 87, s. 17).

18      Dne 5. listopadu 2003 Komise přijala rozhodnutí 2004/340/ES o podpoře na pokrytí výjimečných nákladů podniku González y Díez, SA (podpora pro rok 2001 a zneužívání podpory pro roky 1998 a 2000) a o změně rozhodnutí 2002/827 (Úř. věst. 2004, L 119, s. 26) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadené rozhodnutí bylo oznámeno Španělskému království dne 6. listopadu 2003 pod číslem C (2003) 3910 a bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. dubna 2004.

19      Článek 1 napadeného rozhodnutí stanoví, že podpora ve výši 3 131 726,47 eur, kterou Španělské království poskytlo žalobkyni podle článku 5 rozhodnutí č. 3632/93 na pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci pro roky 1998 a 2000, představuje zneužití rozhodnutí 98/637 a 2001/162 a je neslučitelná se společným trhem.

20      Článek 2 napadeného rozhodnutí prohlašuje podporu ve výši 2 249 759,37 eur (374 328 463 ESP) vyplacenou žalobkyni pro rok 2001 na pokrytí výjimečných nákladů na uzavření, ke kterým došlo v období let 1998–2001, za slučitelnou s článkem 7 nařízení č. 1407/2002.

21      Článek 3 písm. a) napadeného rozhodnutí stanoví, že podpora ve výši 602 146,29 eur (100 188 713 ESP) poskytnutá pro rok 2001 na investice do důlní infrastruktury pro potřeby těžby v podoblasti Tres Hermanos je neslučitelná s článkem 7 nařízení č. 1407/2002. Článek 3 písm. b) napadeného rozhodnutí doplňuje, že s tímto ustanovením je rovněž neslučitelná podpora ve výši 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) poskytnutá pro rok 2001, za účelem vytvoření rezervy určené na pokrytí budoucích nákladů spojených s uzavřením podoblasti La Prohida a částečným uzavřením oblasti Buseiro, ke kterým došlo v období let 1998–2001.

22      Článek 4 odst. 1 písm. a) napadeného rozhodnutí nařizuje Španělskému království, aby od žalobkyně získalo zpět podporu vyplacenou pro roky 1998 a 2000, uvedenou v článku 1 tohoto rozhodnutí. Článek 4 odst. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí nařizuje navrácení žalobkyní částky 54 057,63 eur (8 994 433 ESP), protiprávně vyplacené pro finanční rok 2001 před tím, než byla povolena Komisí, která představuje nepovolený přebytek k podpoře povolené na základě článku 2 napadeného rozhodnutí, jakož i případně jakákoliv jiné částky protiprávně vyplacené za stejných okolností.

23      Článek 6 napadeného rozhodnutí stanoví, že články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 se zrušují.

24      V důsledku návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci, který podala Komise, Soud ukončil řízení ve věci T‑291/02 usnesením ze dne 2. září 2004, González y Díez v. Komise (nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí).

 Řízení

25      Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 22. ledna 2004 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

26      Na základě zprávy soudce zpravodaje se Soud (druhý rozšířený senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Soudu položil účastnicím řízení písemné otázky, na které tyto odpověděly ve stanovených lhůtách.

27      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 31. ledna 2007.

28      Na jednání žalobkyně předložila dokument obsahující schematický popis oblasti Sorriba. Poté, co byly vyslechnuty účastnice řízení, byl tento dokument rozhodnutím předsedy druhého rozšířeného senátu vložen do spisu.

29      Komisi bylo povoleno podat v kanceláři Soudu dokument nazvaný „Anexo al informe pericial sobre la ayuda a la reducción de actividad de la empresa Gonzáles y Díez, SA“ (příloha ke zprávě znalce o podpoře na omezení činnosti podniku Gonzáles y Díez, SA), ze dne 17. září 2002. Žalobkyně mohla předložit své připomínky k uvedenému dokumentu, což učinila ve stanovené lhůtě. Poté, co byly vyslechnuty účastnice řízení, Soud rozhodl o vložení dokumentu do spisu.

30      Ústní část řízení byla skončena rozhodnutím předsedy druhého rozšířeného senátu Soudu ze dne 9. března 2007.

 Návrhová žádání účastnic řízení

31      Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–        zrušil články 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

32      Komise navrhuje, aby Soud:

–        zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

33      Žalobkyně vznáší čtyři žalobní důvody vycházející z nedostatku pravomoci Komise k přijetí článků 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí, z porušení podstatných formálních náležitostí v řízení ve věci zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/287 a přijetí napadeného rozhodnutí, z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a podstatných formálních náležitostí a ze zjevně nesprávného posouzení.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku pravomoci Komise k přijetí článků 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí

 Argumenty účastnic řízení

34      Žalobkyně tvrdí, že ani Smlouva o ESUO, ani Smlouva o ES nesvěřují Komisi pravomoc, aby vydala rozhodnutí o zahájení řízení za účelem zrušení a za účelem přijetí napadeného rozhodnutí.

35      Pokud jde o Smlouvu o ESUO, žalobkyně tvrdí, že tato poté, co dne 23. července 2002 uplynula její platnost, nemohla sloužit jako právní základ (stanovisko generálního advokáta S. Albera, které vedlo k vydání rozsudku Soudního dvora ze dne 2. října 2003, International Power a další v. NALOO, C‑172/01 P, C‑175/01 P, C‑176/01 P a C‑180/01 P, Recueil, s. I‑11421, I‑11425, bod 48).

36      Pokud jde o Smlouvu o ES, žalobkyně tvrdí, že podle čl. 305 odst. 1 ES Smlouva nenabízela Komisi právní základ k tomu, aby se vyjádřila k podpoře poskytnuté pro roky 1998, 2000 a 2001.

37      Ustanovení Smlouvy o ES, použitelná na výrobky, které spadají do působnosti Smlouvy o ESUO, se totiž nemohla použít se zpětnou účinností na situace, které předcházely uplynutí platnosti posledně uvedené Smlouvy. Žalobkyně uplatňuje, že použití právních ustanovení na situace, které předcházely jejich vstupu v platnost, je neslučitelné se zásadou právní jistoty (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. července 1991, Crispoltoni, C‑368/89, Recueil, s. I‑3695, bod 17; ze dne 15. července 1993, GruSa Fleisch, C‑34/92, Recueil, s. I‑4147, bod 22; stanovisko generálního advokáta P. Légera, které vedlo k vydání rozsudku Soudního dvora ze dne 7. května 1997, Moksel, C‑223/95, Recueil, s. I‑2379, I‑2381, body 40 až 42). Na podporu tohoto tvrzení rovněž odkazuje na článek 28 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969 (United Nations Treaty Series, svazek 788, s. 354), který zakotvuje zásadu zákazu zpětné účinnosti smluv. Podle žalobkyně, pokud by členské státy zamýšlely povolit použití Smlouvy o ES na uhelný průmysl, co se týče situací, které předcházely 24. červenci 2002, výslovně by to stanovily.

38      Komise tak nemohla na základě čl. 88 odst. 2 ES a jeho prováděcích pravidel zrušit nebo změnit podporu uhelnému průmyslu, která byla povolena v režimu Smlouvy o ESUO nebo ohledně které nebylo přijato žádné stanovisko, když byl tento režim ještě platný.

39      Kromě toho čl. 14 odst. 1 nařízení č. 1407/2002, který stanoví použití tohoto nařízení ode dne 24. července 2002, potvrzuje, že Smlouva o ES nemůže být použita se zpětnou účinností. Žalobkyně rovněž uvádí, že z hmotněprávního obsahu tohoto nařízení vyplývá, že zákonodárce Společenství zamýšlel stanovit pravidla pouze do budoucna, protože žádné z ustanovení nařízení neupravuje podporu uhelnému průmyslu poskytnutou před jeho vstupem v platnost.

40      Žalobkyně upozorňuje, že zásada zákazu zpětné účinnosti ustanovení omezujících práva jednotlivců nemůže být každopádně ignorována ani členskými státy, ani zákonodárcem Společenství, protože je zakotvena v ústavních řádech členských států.

41      Žalobkyně doplňuje, že Komise si byla vědoma toho, že pravidla Smlouvy o ES nebyla použitelná na podporu uhelnému průmyslu spadající do období, které předcházelo uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO. To vyplývá z bodu 25 sdělení 2002/C 152/03, jakož i ze skutečnosti, že Komise uvedla v bodě 46 tohoto sdělení, že považuje za nezbytné uzavřít řízení týkající se podpory uhelnému průmyslu před uplynutím platnosti Smlouvy o ESUO.

42      Žalobkyně zdůrazňuje, že se nesnaží uplatnit existenci právního vakua po uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO. Pouze tvrdí, že Komise měla použít pravomoci, které jsou jí svěřeny Smlouvou o ESUO, aby zrušila články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827.

43      Pokud jde o postup, který měl být dodržen pro ověření splnění povinností vyplývajících ze Smlouvy o ESUO, pokud jde o podporu, která jí byla poskytnuta pro roky 1998, 2000 a 2001, žalobkyně uplatňuje, že se mohl použít článek 226 ES.

44      Žalobkyně zpochybňuje relevanci článku 3 EU, pokud jde o otázku pravomoci Komise a má za to, že toto ustanovení nepatří do systému Společenství svěření pravomocí. Zpochybňuje zejména relevanci zásady uvedené Komisí, podle které se v případě neexistence přechodných ustanovení použije nové pravidlo na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti dřívějšího pravidla. Žalobkyně totiž zdůrazňuje, že napadá pouze použití Smlouvy o ES se zpětnou účinností na minulou situaci, a nikoliv na budoucí situaci, která vznikla za platnosti zrušeného pravidla. Konečně žalobkyně zpochybňuje, že může být rozlišováno mezi hmotněprávními pravidly a procesními pravidly.

45      Komise nejdříve poznamenává, že otázka pravomoci Komise k přijetí napadeného rozhodnutí musí být vyřešena s ohledem na jednotu právního řádu Společenství zahrnujícího Smlouvy o ESUO a ES, kterou zakotvuje článek 3 EU. Dále poznamenává, že o pravomoci Komise dohlížet na státní podpory není pochyb, jelikož Smlouvy o ESUO a ES jí obě svěřily kontrolní pravomoci v této oblasti.

46      Komise tvrdí, že za neexistence přechodných ustanovení se nové pravidlo použije bezprostředně na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti dřívějšího pravidla (stanovisko generálního advokáta S. Albera, které vedlo k vydání výše uvedeného rozsudku International Power a další v. NALOO, bod 48). Žádné přechodné ustanovení primárního práva přitom v oblasti státní podpory nebylo přijato. Komise doplňuje, že judikatura, která v oblasti státní podpory vylučuje použití ustanovení Smlouvy o ES na situace pokryté Smlouvou o ESUO, se podle článku 305 ES týká řešení konfliktů mezi normami, které platí současně, a nepoužije se na situace, kdy je mezi těmito normami časová posloupnost.

47      Uvádí, že se tradičně rozlišuje mezi hmotněprávními pravidly a procesními pravidly. Pokud jde o procesní pravidla, použitelná jsou ta, která jsou platná v okamžiku zahájení dotčené fáze řízení [rozsudek Soudního dvora ze dne 6. července 1993, CT Control (Rotterdam) a JCT Benelux v. Komise, C‑121/91 a C‑122/91, Recueil, s. I‑3873, bod 22]. Znovuzahájení řízení, jehož předmětem je podpora poskytnutá před uplynutím platnosti Smlouvy o ESUO, tak musí být uskutečněno na základě článku 88 ES a nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

48      Pokud jde o použitelné hmotné právo, Komise se domnívá, že je namístě rozlišovat mezi jednak podporou týkající se roku 2001, a jednak podporou týkající se roků 1998 a 2000. Pokud jde o podporu pro rok 2001, napadené rozhodnutí muselo použít článek 7 nařízení č. 1407/2002, v souladu s bodem 47 sdělení 2002/C 152/03, s vůlí zákonodárce vyjádřenou v bodě 24 odůvodnění nařízení č. 1407/2002 použít ho se zpětnou účinností, jakož i s rozsudkem Soudního dvora ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz-Meyer (C‑162/00, Recueil, s. I‑1049, bod 50), a úlohou lex generalis, kterou článek 305 ES přiznává Smlouvě o ES ve vztahu ke Smlouvě o ESUO.

49      Komise rovněž uplatňuje, že v každém případě je obsah článku 7 a přílohy nařízení č. 1407/2002 totožný s obsahem článku 5 a přílohy rozhodnutí č. 3632/93, které bylo použitelné dříve, kromě toho, že nový režim povoluje podporu na úplné uzavření výrobních jednotek, zatímco režim ESUO povoloval rovněž podporu na částečné uzavření. Komise nicméně poznamenává, že v projednávaném případě se podpora pro rok 2001 vztahovala k úplnému uzavření zařízení v podoblasti La Prohida. Protože v projednávaném případě byl použitelný režim totožný, časová posloupnost režimů spadajících pod Smlouvu o ESUO a pod Smlouvu o ES žalobkyni nepoškozovala.

50      Pokud jde o podporu pro roky 1998 a 2000, Komise uplatňuje, že napadené rozhodnutí neprovedlo žádnou novou analýzu na základě obecných norem Smlouvy o ESUO nebo Smlouvy o ES, ale omezuje se na ověření, zda byly dodrženy podmínky uvedené v rozhodnutích 98/637 a 2001/162. Legalita této podpory tedy měla být posouzena jen s ohledem na podmínky stanovené v rozhodnutích o povolení, které zůstávají v plném rozsahu platné.

51      Co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého měla Komise jednat na základě článku 226 ES, má orgán za to, že pokud se připustí, že Smlouva o ES je použitelná k zajištění dodržování podmínek, které jsou vázány na podpory povolené za platnosti Smlouvy o ESUO, nemůže být zpochybněna použitelnost článku 88 ES, který je ustanovením použitelným ratione materiae.

52      Komise konečně uvádí, že teze žalobkyně vycházející z nedostatku pravomoci Komise by vedla k úvaze, že Komise nemá ani pravomoc zrušit rozhodnutí 2002/827 a že by bylo nemožné dosáhnout zrušení rozhodnutí přijatého na základě Smlouvy o ESUO po uplynutí platnosti této smlouvy, jelikož pravomoc soudů Společenství má stejný základ jako pravomoc Komise.

 Závěry Soudu

53      Smlouvy Společenství zavedly jednotný právní řád (viz v tomto smyslu posudek 1/91 Soudního dvora ze dne 14. prosince 1991, Recueil, s. I‑6079, bod 21; rozsudek Soudu ze dne 27. června 1991, Stahlwerke Peine-Salzgitter v. Komise, T‑120/89, Recueil, s. II‑279, bod 78), v rámci kterého, jak je vyjádřeno v čl. 305 odst. 1 ES, představovala Smlouva o ESUO zvláštní režim, který se odchyloval od obecných pravidel stanovených Smlouvou o ES.

54      Podle svého článku 97 Smlouva o ESUO pozbyla platnosti dne 23. července 2002. V důsledku toho se dne 24. července 2002 rozšířila působnost obecného režimu vyplývajícího ze Smlouvy o ES na oblasti, které byly původně upraveny Smlouvou o ESUO.

55      I  když návaznost právního rámce Smlouvy o ES na právní rámec Smlouvy o ESUO s sebou nesla ode dne 24. července 2002 změnu právních základů, postupů a použitelných hmotněprávních pravidel, tato změna spadá do kontextu jednoty a kontinuity právního řádu Společenství a jeho cílů. V tomto ohledu je namístě uvést, že zavedení a zachování režimu volné hospodářské soutěže, v rámci kterého jsou zajištěny obvyklé podmínky hospodářské soutěže a ze kterého zejména vychází pravidla v oblasti státní podpory, představuje jak jeden z hlavních cílů Smlouvy o ES (viz, v poslední době, v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, C‑308/04 P, Sb. rozh. s. I‑5977, bod 31), tak Smlouvy o ESUO (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 21. června 2001, Moccia Irme a další v. Komise, C‑280/99 P až C‑282/99 P, Recueil, s. I‑4717, bod 33, a rozsudek Soudu ze dne 7. července 1999, British Steel v. Komise T‑89/96, Recueil, s. II‑2089, bod 106). V tomto kontextu, jakkoliv se pravidla Smlouvy o ESUO a Smlouvy o ES, která upravují chování v oblasti státní podpory, od sebe v určité míře liší, je třeba zdůraznit, že podpory poskytnuté v režimu Smlouvy o ESUO odpovídají pojmu „podpora“ ve smyslu článků 87 ES a 88 ES. Sledování cíle nenarušené hospodářské soutěže v odvětvích spadajících původně pod společný trh s uhlím a ocelí není tedy přerušeno z důvodu, že Smlouva o ESUO pozbyla platnosti, protože tento cíl je rovněž sledován v rámci Smlouvy o ES.

56      Kontinuita právního řádu Společenství a cílů, které řídí jeho fungování tak vyžaduje, aby Evropské společenství, jakožto nástupce Evropského společenství uhlí a oceli, ve svém vlastním procesním rámci zaručilo s ohledem na situace, které vznikly za platnosti Smlouvy o ESUO, dodržování práv a povinností platných eo tempore jak pro členské státy, tak pro jednotlivce podle Smlouvy o ESUO a pravidel přijatých k jejímu provedení. Tento požadavek platí o to více v rozsahu, v němž narušení hospodářské soutěže vyplývající z nedodržení pravidel v oblasti státních podpor může rozšířit své účinky v čase i na období po uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO, kdy již platí Smlouva o ES.

57      Z výše uvedeného vyplývá, že v rozporu s tvrzením žalobkyně musí být čl. 88 odst. 2 ES vykládán v tom smyslu, že umožňuje Komisi kontrolovat po dni 23. července 2002 slučitelnost státních podpor poskytnutých v oblastech spadajících do působnosti Smlouvy o ESUO ratione materiae a ratione temporis se společným trhem, jakož i uplatnění členskými státy rozhodnutí o povolení státní podpory přijatých podle Smlouvy o ESUO, pokud jde o situace, ke kterým došlo před uplynutím platnosti této Smlouvy.

58      Kromě toho je třeba uvést, že v rámci právního řádu Společenství musí návaznost pravidel Smlouvy o ES v oblasti, která byla původně upravená Smlouvou o ESUO, dodržovat zásady upravujících použití právního předpisu v čase. V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že ačkoliv jsou procesní pravidla obecně považována za použitelná na všechny spory projednávané v okamžiku jejich vstupu v platnost, neplatí to v případě hmotněprávních pravidel. Tato pravidla totiž za účelem zajištění dodržení zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání musejí být vykládána jako vztahující se na situace, ke kterým došlo před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, pokud z jejich znění, cíle a struktury jasně vyplývá, že jim musí být přiznán takový účinek (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 12. listopadu 1981, Salumi, 212/80 až 217/80, Recueil, s. 2735, bod 9, a ze dne 10. února 1982, Bout, 21/81, Recueil, s. 381, bod 13; rozsudek Soudu ze dne 19. února 1998, Eyckeler & Malt v. Komise, T‑42/96, Recueil, s. II‑401, bod 55).

59      Z tohoto pohledu, pokud jde o otázku hmotněprávních ustanovení použitelných na právní situaci, která definitivně proběhla před uplynutím platnosti Smlouvy o ESUO, kontinuita právního řádu Společenství a požadavky zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání ukládají, aby se hmotněprávní ustanovení přijatá na základě Smlouvy o ESUO použila na skutkové okolnosti spadající do jejich působnosti ratione materiae a ratione temporis. Okolnost, podle které z důvodu, že Smlouva o ESUO pozbyla platnosti, není její právní rámec v okamžiku, kdy dojde k posouzení skutkového stavu, již platný, nemění tuto úvahu, protože toto posouzení se týká právní situace, která definitivně proběhla v době, kdy byla použitelná hmotněprávní ustanovení přijatá na základě Smlouvy o ESUO.

60      V projednávaném případě bylo napadené rozhodnutí přijato na základě čl. 88 odst. 2 ES v důsledku řízení vedeného v souladu s nařízením č. 659/1999. Ustanovení týkající se právního základu a řízení vedeného až do přijetí napadeného rozhodnutí spadají pod procesní pravidla ve smyslu judikatury uvedené v bodě 58 výše. Jelikož napadené rozhodnutí bylo přijato po uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO, Komise právem použila čl. 88 odst. 2 ES a procesní pravidla obsažená v nařízení č. 659/1999.

61      Pokud jde o hmotněprávní pravidla a v rozsahu, v němž argumenty žalobkyně uplatňují protiprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu údajně nesprávného použití nařízení č. 1407/2002, je namístě nejdříve poznamenat, že napadené rozhodnutí se týče právních situací, které definitivně proběhly před uplynutím platnosti Smlouvy o ESUO, jelikož všechny dotčené skutečnosti nastaly před 23. červencem 2002. Cílem napadeného rozhodnutí je totiž přezkum jednak případného zneužití podpory vyplacené pro roky 1998 a 2000, a jednak slučitelnosti podpory vyplacené pro rok 2001, v očekávání povolení Komise, se společným trhem.

62      Přezkum použití státní podpory vyplacené pro roky 1998 a 2000 tak musí být uskutečněn s ohledem na rozhodnutí o povolení 98/637 a 2001/162, protože tato rozhodnutí byla podmínkou pro poskytnutí těchto podpor. Jelikož tato rozhodnutí o povolení vyžadují dodržování právního rámce zavedeného rozhodnutím č. 3632/93, musí být použití státní podpory poskytnuté pro roky 1998 a 2000 přezkoumáno s ohledem na pravidla, která toto rozhodnutí uvádí.

63      Rovněž slučitelnost státní podpory vyplacené pro rok 2001 musí být přezkoumána s ohledem na pravidla rozhodnutí č. 3632/93. I když právní rámec, který toto rozhodnutí zavádí, není platný ode dne 24. července 2002 a nemůže v důsledku toho určovat slučitelnost podpory poskytnuté před tímto datem, představuje nicméně režim použitelný v rozhodné době z hlediska dotčeného skutkového stavu.

64      Soud nicméně konstatuje, že ačkoliv Komise uvedla v bodě 63 písm. a) odůvodnění napadeného rozhodnutí, že přezkoumala použití podpory pro roky 1998 a 2000 s ohledem na podmínky stanovené v rozhodnutí 98/637 a 2001/162 a nepřímo v pravidlech rozhodnutí č. 3632/93, v bodě 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí se tento orgán nicméně rozhodl provést analýzu podpory určené na pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci v podoblasti La Prohida na základě článku 7 a přílohy nařízení č. 1407/2002.

65      Navíc, ačkoliv v bodě 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vyjádřila svůj úmysl přezkoumat podporu určenou na pokrytí nákladů týkajících se částečného uzavření oblasti Buseiro na základě rozhodnutí č. 3632/93, v bodech 81 až 83 a 86 odůvodnění nicméně výslovně přezkoumala slučitelnost některých z těchto podpor se společným trhem na základě nařízení č. 1407/2002.

66      Kromě toho v bodě 63 písm. b) odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že na základě bodu 47 sdělení 2002/C 152/03 zamýšlí přezkoumat slučitelnost podpory pro rok 2001, vyplacené v očekávání povolení Komise, s článkem 7 nařízení č. 1407/2002.

67      Je však třeba uvést, že podle čl. 14 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 1407/2002 se toto nařízení použije ode dne 24. července 2002. Výjimka stanovená v čl. 14 odst. 2 umožňuje na základě odůvodněné žádosti členského státu, aby se na podpory na pokrytí nákladů za rok 2002 mohla nadále vztahovat pravidla a zásady stanovené rozhodnutím č. 3632/93, s výjimkou pravidel týkajících se lhůt a postupů. Ze znění článku 14 nařízení č. 1407/2002 tedy jasně vyplývá, že se toto nařízení použije na situace vzniklé nejdříve ode dne 24. července 2002.

68      Komise tedy nebyla oprávněna k tomu, aby v bodě 47 sdělení 2002/C 152/03 uvedla, že se na státní podporu poskytnutou před 23. červencem 2002 bez jejího předchozího povolení použijí ustanovení nařízení č.1407/2002.

69      Kromě toho musí být odmítnuty různé argumenty vznesené Komisí na podporu tohoto tvrzení. Nejdříve, bod 24 odůvodnění nařízení č. 1407/2002 nemůže vést k závěru, že zákonodárce zamýšlel dát tomuto nařízení zpětnou účinnost (viz bod 58 výše) takovým způsobem, že by jeho ustanovení byla použitelná na situace, které předcházely dni 24. července 2002. Tento bod odůvodnění nanejvýš uvádí článek 14 nařízení č. 1407/2002, který stanoví, že ačkoliv toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství, a sice dnem 2. srpna 2002, použije se již od 24. července 2002.

70      Dále se Komise nemůže opírat o výše uvedený rozsudek Pokrzeptowicz-Meyer. Je třeba totiž konstatovat, že zásada uvedená v bodě 50 tohoto rozsudku, podle které se nové pravidlo použije bezprostředně na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti dřívějšího pravidla, platí pouze pro situace, které nadále existovaly v době vstupu nového pravidla v platnost, a nikoliv na situace, které tak jako v projednávaném případě definitivně proběhly za platnosti starého pravidla (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Pokrzeptowicz-Meyer, body 51 a 52).

71      Konečně, právě z povahy lex generalis Smlouvy o ES ve vztahu ke Smlouvě o ESUO, zakotvené v článku 305 ES, vyplývá, že zvláštní režim vycházející ze Smlouvy o ESUO a pravidel přijatých k jejímu provedení je na základě zásady lex specialis derogat legi generali, použitelný jen na situace, které proběhly před dnem 24. července 2002.

72      Z výše uvedeného vyplývá, že nařízení č. 1407/2002 nepředstavuje právní rámec na základě kterého může být zkoumáno zneužití podpory pro roky 1998 a 2000 nebo slučitelnost podpory vyplacené pro rok 2001 se společným trhem.

73      Komise nicméně uplatňuje, že obsah článku 7 a přílohy nařízení č. 1407/2002 je totožný s obsahem článku 5 a přílohy rozhodnutí č. 3632/93 a že použití pravidel spadajících do Smlouvy o ES namísto pravidel spadajících do Smlouvy o ESUO žalobkyni nepoškodilo.

74      V tomto ohledu je třeba uvést, že vady zjištěné v projednávaném případě by vedly k protiprávnosti napadeného rozhodnutí, a tedy k jeho zrušení pouze tehdy, pokud by tyto vady mohly ovlivnit obsah rozhodnutí. Pokud by totiž bylo prokázáno, že za neexistence této vady by Komise dospěla k totožnému výsledku, jelikož sporná vada nemohla v žádném případě ovlivnit obsah napadeného rozhodnutí, nebylo by na místě toto rozhodnutí zrušit [viz v tomto smyslu, pokud jde o soudní spory týkající se právního základu, rozsudky Soudního dvora ze dne 10. prosince 2002, British American Tobacco (Investments) a Imperial Tobacco, C‑491/01, Recueil, s. I‑11453, bod 98; ze dne 11. září 2003, Komise v. Rada, C‑211/01, Recueil, s. I‑8913, bod 52, a ze dne 14. prosince 2004, Swedish Match, C‑210/03, Sb. rozh. s. I‑11893, bod 44; viz rovněž v tomto smyslu, pokud jde o porušení procesních práv, rozsudky Soudního dvora ze dne 10. července 1980, Distillers v. Komise, 30/78, Recueil, s. 2229, bod 26; ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, Recueil, s. I‑10821, bod 31, a v poslední době rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Avebe v. Komise, T‑314/01, Sb. rozh. s. II‑3085, bod 67].

75      Přitom je namístě konstatovat, že hmotněprávní ustanovení nařízení č. 1407/2002, na základě kterých bylo přezkoumáno zneužití a slučitelnost podpor, a sice článek 7 a odst. 1 písm. c), f), g), h), i) a k) přílohy tohoto nařízení, stanoví stejná pravidla, jako jsou pravidla uvedená v článku 5 a v odst. I písm. c), e), f), g), h), i) a k) přílohy rozhodnutí č. 3632/93. V důsledku toho by Komise dospěla ke stejným závěrům, pokud by správně použila rozhodnutí č. 3632/93.

76      Kromě toho z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že v určitých případech Komise nicméně pečlivě použila rozhodnutí 3632/93, protože zkoumala, zda určité náklady spadají do kategorie uvedené v odstavci I písm. l) přílohy tohoto rozhodnutí, která představuje kategorii nákladů, která nebyla převzata do přílohy nařízení č. 1407/2002.

77      Vzhledem k tomu, že nesprávné použití nařízení č. 1407/2002 namísto rozhodnutí č. 3632/93 nemělo vliv na smysl a obsah napadeného rozhodnutí, není namístě mít za to, že toto pochybení, jakkoliv politováníhodné, může vést k protiprávnosti napadeného rozhodnutí.

78      Ze všech výše uvedených důvodů musí být zamítnut první žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci Komise k tomu, aby na základě čl. 88 odst. 2 ES přijala napadené rozhodnutí. Tentýž závěr platí v rozsahu, v němž žalobkyně tímto prvním žalobním důvodem uplatňuje protiprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu použití nařízení č. 1407/2002.

 K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení podstatných formálních náležitostí v řízení ve věci zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 a přijetí napadeného rozhodnutí

 Argumenty účastnic řízení

79      Žalobkyně tvrdí, že postup, který Komise použila pro přijetí napadeného rozhodnutí, nebyl vhodný.

80      V odpovědi na argumenty Komise žalobkyně zpochybňuje nepřípustnost tohoto žalobního důvodu a uplatňuje, že rozhodnutí zahájit vyšetřovací řízení založené na čl. 88 odst. 2 ES může být napadeno v rozsahu, v němž s sebou nese kvalifikaci podpory jako existující nebo nové (rozsudek Soudu ze dne 15. září 1998, BFM a EFIM v. Komise, T‑126/96 a T‑127/96, Recueil, s. II‑3437, body 39 až 43). Přitom žalobkyně jednak nezpochybnila kvalifikaci podpory zkoumané v projednávané věci rozhodnutím 2002/827, a jednak rozhodnutí ze dne 19. února 2003 o zahájení vyšetřovacího řízení nemění dotčenou kvalifikaci. Proto nebylo třeba podat žalobu proti posledně uvedenému rozhodnutí.

81      Žalobkyně dále uplatňuje, že ani čl. 88 odst. 2 ES, ani nařízení č. 659/1999 neobsahují ustanovení upřesňující řízení, které se použije ve věci zrušení nepříznivého rozhodnutí. Článek 9 nařízení č. 659/1999 je použitelný pouze na zrušení příznivých rozhodnutí vydaných v souladu s čl. 4 odst. 2 nebo 3 nebo s čl. 7 odst. 2, 3 nebo 4 tohoto nařízení, to znamená rozhodnutí, kterými Komise konstatuje buď neexistenci podpory, nebo slučitelnost podpory se společným trhem, a to s podmínkami, nebo bez podmínek. Zrušené články se přitom týkaly podpor, které byly buď považovány za zneužité, nebo prohlášeny za neslučitelné se společným trhem. Kromě toho článek 9 nařízení č. 659/1999 stanoví zrušení rozhodnutí, které bylo založeno na nesprávných informacích poskytnutých během řízení, které byly rozhodujícím faktorem pro rozhodnutí. Zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 však nevyplývalo z nesprávných informací, ale z protiprávnosti způsobené porušením použitelných procesních pravidel.

82      Žalobkyně tvrdí, že jelikož nařízení č. 659/1999 nestanoví žádné řízení ve věci zrušení protiprávních nepříznivých rozhodnutí, Komise měla z úřední povinnosti a neprodleně přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí. Komise tím, že ke zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 použila řízení stanovené v článku 9 nařízení č. 659/1999, porušila zásadu legality tím, že ačkoliv uznala protiprávnost těchto ustanovení, zachovala je v platnosti až do okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, a sice do 5. listopadu 2003, čímž žalobkyni přinutila nést náklady a nevýhody, které byly spojeny s vykonávacím řízením zahájeným španělskými orgány. Komise rovněž porušila zásadu řádné správy, jak je zakotvena v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, podle které má každý zejména právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny v přiměřené lhůtě.

83      Žalobkyně doplňuje, že Komise nemůže zpochybnit protiprávnost rozhodnutí 2002/827, když považovala za nezbytné zrušit jeho články 1, 2 a 5.

84      Krom toho zpochybňuje relevanci skutečnosti, že žaloba nesměřuje proti článku 6 napadeného rozhodnutí, protože předmětem žaloby není neplatnost zrušení uskutečněného tímto ustanovením, ale týká se postupu zrušení použitého Komisí.

85      Komise má za to, že tento žalobní důvod je nepřípustný z důvodu jeho opožděnosti. Rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 19. února 2003 totiž vyloučilo okamžité zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827. Žalobkyně měla v důsledku toho podat žalobu proti rozhodnutí o zahájení řízení.

86      Kromě toho Komise poznamenává, že jelikož žaloba nesměřuje proti článku 6 napadeného rozhodnutí, který ruší články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827, nemůže se vztahovat na způsob, kterým k tomuto zrušení došlo. Pokud by Komise přistoupila k okamžitému zrušení, musela by v každém případě zahájit řízení stanovené čl. 88 odst. 2 ES, aby znovu přezkoumala slučitelnost dotčených podpor. Podle Komise se skutečnost, že nedošlo k okamžitému zrušení, vůbec netýká ustanovení, která jsou předmětem projednávané žaloby. Navíc i za předpokladu, že by článek 9 nařízení č. 659/1999 neumožňoval zrušení, ke kterému došlo v projednávaném případě, tato protiprávnost se týká pouze článku 6 napadeného rozhodnutí, ustanovení, které není předmětem projednávané žaloby.

87      Komise dále uplatňuje, že poté, co se objevily jemné rozdíly, když žalobkyně předložila nové informace v rámci řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, ukázalo se, že rozhodnutí 2002/827 je založeno na částečně nesprávných informacích. Komise připouští, že důvody, které ji vedly k tomu, aby znovu zahájila řízení, a sice pochybnosti ohledně řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí 2002/827 a zájem na posílení procesních záruk, nejsou výslovně uvedeny v článku 9 nařízení č. 659/1999. Nicméně podle Komise nejsou případy zrušení, stanovené tímto ustanovením, stanoveny taxativně. Obecné zásady práva Společenství umožňují zrušení nepříznivých rozhodnutí, jestliže se objeví pochybnosti ohledně řádnosti postupu k jejich přijetí (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. února 1987, Consorzio Cooperative d’Abruzzo v. Komise, 15/85, Recueil, s. 1005, body 12 a 17).

88      Pokud jde o způsob, kterým byl opětovný přezkum veden, Komise uplatňuje, že tento opětovný přezkum se mohl dotknout konkurentů žalobkyně. Způsob opětovného přezkumu situace byl tedy podle tohoto orgánu v souladu se zásadami legality a řádné správy.

 Závěry Soudu

–       K přípustnosti

89      Podle ustálené judikatury jsou akty nebo rozhodnutí, jež mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 ES, opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce a které podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9; rozsudek Soudu ze dne 16. července 1998, Regione Toscana v. Komise, T‑81/97, Recueil, s. II‑2889, bod 21, a usnesení Soudu ze dne 2. června 2003, Forum 187 v. Komise, T‑276/02, Recueil, s. II‑2075, bod 39).

90      Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, která jsou vypracována v několika fázích, zejména během interního řízení, v zásadě jsou za napadnutelný akt považována jen ta opatření, která vyjadřují konečné stanovisko orgánu na konci tohoto řízení, nikoliv mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí (výše uvedený rozsudek IBM v. Komise, bod 10, a rozsudek Soudu ze dne 10. července 1990, Automec v. Komise, T‑64/89, Recueil, s. II‑367, bod 42).

91      Na základě této judikatury představuje konečné rozhodnutí, které Komise přijala za účelem ukončení formálního vyšetřovacího řízení stanoveného v čl. 88 odst. 2 ES napadnutelný akt na základě článku 230 ES. Takové rozhodnutí totiž vyvolává právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy zúčastněných stran, protože ukončuje dotčené řízení a definitivně se vyslovuje ke slučitelnosti zkoumaného opatření s pravidly použitelnými na státní podpory. Zúčastněné strany mají tedy stále možnost napadnout konečné rozhodnutí, kterým se ukončuje formální vyšetřovací řízení a musí mít v tomto rámci možnost napadnout různé prvky, na kterých je založeno konečné stanovisko přijaté Komisí (rozsudek Soudu ze dne 27. listopadu 2003, Regione Siciliana v. Komise, T‑190/00, Recueil, s. II‑5015, bod 45).

92      Tato možnost nezávisí na otázce, zda rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení s sebou nese, nebo nenese právní účinky, které by mohly být předmětem žaloby na neplatnost. Možnost napadnout rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení totiž nemůže způsobit omezení procesních práv zúčastněných stran tak, že by jim zabránila napadnout konečné rozhodnutí a uplatňovat na podporu jejich žaloby vady, které se týkají všech fází řízení vedoucího k tomuto rozhodnutí (výše uvedený rozsudek Regione Siciliana v. Komise, body 46 a 47).

93      Komise se tedy nemůže dovolávat opožděnosti druhého žalobního důvodu vzneseného žalobkyní.

–       K věci samé

94      Žalobkyně v zásadě uplatňuje, že napadené rozhodnutí je stiženo podstatnou formální vadou. Jelikož totiž není použitelné řízení stanovené v článku 9 nařízení č. 659/1999, Komise porušila zásady legality a řádné správy tím, že zrušila články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 až po ukončení formálního vyšetřovacího řízení zahájeného s cílem přijetí napadeného rozhodnutí, a nikoliv okamžitě při přijetí rozhodnutí o zahájení uvedeného formálního řízení.

95      V tomto ohledu je třeba uvést, že řízení stanovené v článku 9 nařízení č. 659/1999 se v projednávaném případě nepoužilo. Ani rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, ani napadené rozhodnutí totiž nezmiňuje použití řízení stanoveného v článku 9 nařízení č. 659/1999. Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž žalobkyně v tomto žalobním důvodu uplatňuje, že Komise neprávem použila řízení uvedené v článku 9 nařízení č. 659/1999, musí být tento žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.

96      Kromě toho nebylo toto řízení, jak uplatňuje žalobkyně, použitelné. Ze znění článku 9 nařízení č. 659/1999 totiž vyplývá, že řízení stanovené tímto ustanovením se použije výlučně na zrušení příznivých rozhodnutí vydaných na základě čl. 4 odst. 2 nebo 3 nebo čl. 7 odst. 2, 3 nebo 4 tohoto nařízení a přijatých na základě nesprávných informací poskytnutých během řízení. V projednávaném případě jsou však články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 nepříznivým rozhodnutím, protože konstatují zneužití částky podpory povolené pro roky 1998 a 2000 a neslučitelnost podpory vyplacené protiprávně pro rok 2001 se společným trhem.

97      Vzhledem k tomu je třeba uvést, že možnost Komise zrušit rozhodnutí týkající se státní podpory není každopádně omezena jen na samotnou situaci uvedenou v článku 9 nařízení č. 659/1999. Toto ustanovení je totiž pouze zvláštním vyjádřením obecné právní zásady, podle které zrušení se zpětnou účinností protiprávního správního aktu, kterým byla vytvořena subjektivní práva, je přípustné (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 12. července 1957, Algera a další v. Shromáždění, 7/56, 3/57 až 7/57, Recueil, s. 81, 116, a ze dne 3. března 1982, Alpha Steel v. Komise, 14/81, Recueil, s. 749, bod 10; rozsudek Soudu ze dne 5. prosince 2000, Gooch v. Komise, T‑197/99, Recueil FP, s. I‑A‑271 a II‑1247, bod 53), zejména když byl dotčený správní akt přijatý na základě nesprávných nebo neúplných informací poskytnutých zúčastněnou stranou (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 1961, S.N.U.P.A.T. v. Vysoký úřad, 42/59 a 49/59, Recueil, s. 103, 160). Možnost zrušit se zpětnou účinností protiprávní správní akt, kterým byla vytvořena subjektivní práva, není nicméně omezena na tuto jedinou okolnost, takové zrušení může být uskutečněno vždy, za předpokladu, že orgán, který akt vydal, splní podmínky týkající se respektování přiměřené lhůty a legitimního očekávání beneficienta aktu, který mohl spoléhat na legalitu tohoto aktu.

98      V projednávaném případě je namístě konstatovat, že z rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyplývá, že důvod zahájit toto formální řízení nevycházel z nesprávného posouzení ze strany Komise v rozhodnutí 2002/827 ohledně zneužití použití podpory povolené na roky 1998 a 2000 a slučitelnosti podpory vyplacené na rok 2001 se společným trhem, ale pouze z určitých pochybností, zda byla dodržena použitelná procesní pravidla.

99      Ze spisu navíc nevyplývá, že při zahájení formálního řízení Komise disponovala informacemi, které by naznačovaly, že články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 vycházely z nesprávného posouzení slučitelnosti dotčené podpory.

100    Krom toho je třeba konstatovat, že skutečnost, že nedošlo k okamžitému zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827, nemohla mít jakýkoliv vliv na obsah článků 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí, které je předmětem projednávané žaloby na neplatnost. Žalobkyně totiž neprokázala, dokonce ani netvrdila, že ponechání rozhodnutí 2002/827 v platnosti během formálního vyšetřovacího řízení mohlo ovlivnit možnost zúčastěných stran předložit svá vyjádření.

101    Pokud jde dále o okolnost uplatněnou žalobkyní (viz bod 82 výše), podle které jí neexistence okamžitého zrušení přinutila nést náklady a nevýhody, které byly spojeny s vykonávacím řízením zahájeným španělskými orgány, stačí uvést, že ze své povahy nemá tato skutečnost žádný vliv v rámci projednávané žaloby na neplatnost.

102    I  za předpokladu, že by, jak uvádí žalobkyně, Komise porušila zásady legality a řádné správy tím, že nezrušila články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 při zahájení formálního vyšetřovacího řízení, taková vada, i kdyby byla prokázaná, by v žádném případě nemohla vést k protiprávnosti článků 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí.

103    Je proto třeba zamítnout druhý žalobní důvod.

 K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a podstatných formálních náležitostí

 Argumenty účastnic řízení

104    Třetí žalobní důvod se dělí do dvou částí, první, která byla vznesena jako hlavní důvod, a druhá, jako podpůrný důvod.

105    V rámci první části žalobkyně poznamenává, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení upřesňovalo, že uvedené řízení bylo znovu zahájeno za účelem zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 a jeho nahrazení novým konečným rozhodnutím.

106    Napadené rozhodnutí přitom prohlásilo za zneužitou a neopodstatněnou podporu ve výši 513 757,49 eur (85 482 054 ESP), týkající se severního výkopu v oblasti Buseiro a podporu ve výši 508 456,24 eur (84 600 000 ESP), týkající se vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba. Podle žalobkyně však byly tyto podpory rozhodnutím 2002/827 považovány za slučitelné se společným trhem, a nebyly tedy pokryty články 1, 2 a 5.

107    Jelikož souhlasné stanovisko Komise k výše uvedeným podporám není založeno na nepřesných informacích, není splněna jedna z podmínek stanovených článkem 9 nařízení č. 659/1999. Rozhodnutí zahájit postup ke zrušení bylo výlučně odůvodněno porušením podstatných formálních náležitostí v řízení vedeném za účelem přijetí rozhodnutí 2002/827. V důsledku toho, protože nejsou splněny podmínky pro použití článku 9 nařízení č. 659/1999, Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, jelikož se žalobkyně mohla legitimně domnívat, že rozhodnutí 2002/827 bylo konečné v rozsahu, v němž se týkalo podpory, která nebyla prohlášena za neslučitelnou se společným trhem.

108    Žalobkyně zdůrazňuje, že posouzení uskutečněné Komisí v rozhodnutí 2002/827 se zakládá na dokumentu, který se týká valorizace opuštěných důlních prací a upřesňuje členění nákladů způsobených uzavřením jedné části důlních zařízení, přičemž tyto náklady zahrnovaly výslovně náklady, na které byla určena částka 1 022 213,33 eur týkající se severního výkopu v oblasti Buseiro a vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba. Navíc z rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení za účelem zrušení rozhodnutí 2002/827 vyplývá, že Komise použila tento dokument na podporu své předběžné analýzy podpory obdržené žalobkyní.

109    Žalobkyně zpochybňuje, že se odůvodnění rozhodnutí 2002/827 netýká nákladů, na které byla určena částka 1 022 213,33 eur, a připomíná, že odůvodnění aktu musí být hodnoceno nejen s ohledem na jeho doslovný obsah, ale rovněž na jeho kontext a okolnosti věci (rozsudky Soudního dvora ze dne 22. března 2001, Francie v. Komise, C‑17/99, Recueil, s. I‑2481, bod 36, a ze dne 19. září 2002, Španělsko v. Komise, C‑114/00, Recueil, s. I‑7657, bod 63).

110    V rámci druhé části tohoto žalobního důvodu žalobkyně podpůrně uplatňuje, že pokud by měl Soud za to, že článek 9 nařízení č. 659/1999 umožňoval v projednávaném případě zrušení rozhodnutí 2002/827, Komise porušila postup použitelný podle článku 6 nařízení č. 659/1999.

111    Toto ustanovení vyžaduje, aby Komise před zrušením příznivého rozhodnutí zahájila formální vyšetřovací řízení a aby v rozhodnutí o zahájení tohoto formálního řízení přistoupila k předběžnému hodnocení prvků rozhodnutí, které zamýšlí zrušit a vyjádřila své pochybnosti o slučitelnosti dotčené podpory se společným trhem. Cílem tohoto požadavku je umožnit zúčastněným stranám předložit své připomínky v souladu se zásadou, podle které nemůže být přijato žádné nepříznivé rozhodnutí, aniž by osoby, do jejichž právního postavení akt nepříznivě zasahuje, měly možnost předložit připomínky ohledně pochybností, které by Komise mohla mít (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise, C‑301/87, Recueil, s. I‑307, bod 29, stanovisko generálního advokáta S. Albera, které vedlo k vydání rozsudku Soudního dvora ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, I‑7876, body 96 a 99, a rozsudek Soudu ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, T‑228/99 a T‑233/99, Recueil, s. II‑435, body 142 a 147).

112    Předmětem formálního vyšetřovacího řízení zahájeného Komisí však nebyla pro podnik příznivá stanoviska vyjádřená v rozhodnutí 2002/827, které prohlásilo některé podpory za slučitelné se společným trhem, ale pouze zrušení článků 1, 2 a 5 tohoto rozhodnutí. Kromě toho Komise nepřistoupila k žádnému předběžnému hodnocení ani nevyjádřila žádnou pochybnost ohledně podpor, které byly předmětem příznivého stanoviska v rozhodnutí 2002/827. Naopak, podle žalobkyně byly v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podpory, které byly považovány za slučitelné se společným trhem v rozhodnutí 2002/827, znovu považovány za slučitelné.

113    Komise tím, že neinformovala španělské orgány a žalobkyni ani o pochybnostech, které měla ohledně podpor, jež byly považovány za slučitelné se společným trhem v rozhodnutí 2002/827, ani o možném zrušení tohoto rozhodnutí v širším rozsahu než jen jeho článků 1, 2 a 5, neumožnila Španělskému království a žalobkyni předložit v tomto ohledu užitečné připomínky. Články 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí jsou v důsledku toho stiženy procesní vadou.

114    Komise popírá opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

 Závěry Soudu

115    Pokud jde o první část tohoto žalobního důvodu, Soud poznamenává, že z bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2002/827 vyplývá, že jeho předmětem byl zejména přezkum jednak případného zneužití podpor na pokrytí výjimečných nákladů uvedených v článku 5 rozhodnutí č. 3632/93 a vyplacených pro roky 1998 a 2000 ve výši 3 918 049,35 eur (651 908 560 ESP) a 2 786 246,34 eur (463 592 384 ESP), které byly pokryty rozhodnutími o povolení 98/637 a 2001/162, a jednak slučitelnost se společným trhem podpory na pokrytí výjimečných nákladů uvedené v článku 5 rozhodnutí č. 3632/93 a vyplacené pro rok 2001 v očekávání rozhodnutí Komise ve výši 2 367 817 eur (393 971 600 ESP).

116    Z článků 1 a 2 rozhodnutí 2002/827, ve spojení s body 3 a 19 až 22 odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že Komise měla za to, že podpory na pokrytí výjimečných nákladů povolené pro roky 1998 a 2000 byly předmětem zneužití ve výši 2 745 428,96 eur (456 800 943 ESP). Pokud jde o podporu na pokrytí výjimečných nákladů vyplacenou pro rok 2001, Komise měla za to, že celá tato podpora, a sice částka 2 367 817 eur (393 971 600 ESP), byla neslučitelná se společným trhem.

117    Je tedy namístě konstatovat, že články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 prohlásily za neslučitelné se společným trhem celou podporu na pokrytí výjimečných nákladů vyplacenou pro roky 1998, 2000 a 2001 a nařídily, aby jí Španělské království získalo zpět, avšak s výjimkou částky 3 958 866,73 eur (658 700 000 ESP), vyplacené pro roky 1998 a 2000, ohledně které se uvedené články nevyjádřily, a která v důsledku toho zůstává v působnosti rozhodnutí o povolení 98/637 a 2001/162.

118    Podle žalobkyně částky 513 757,49 eur (85 482 054 ESP) a 508 456,24 eur (84 600 000 ESP), které se týkají severního výkopu v oblasti Buseiro a vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba, jsou součástí částky 3 958 866,73 eur (658 700 000 ESP), která odpovídá části podpory na pokrytí výjimečných nákladů vyplacené pro roky 1998 a 2000, jež nebyla předmětem prohlášení o zneužití.

119    V tomto ohledu je třeba na rozdíl od tvrzení žalobkyně upřesnit, že i když Komise v rozhodnutí 2002/827 netvrdila, že tato část podpory na pokrytí výjimečných nákladů vyplacené pro roky 1998 a 2000 byla předmětem zneužití, není nicméně možné mít a contrario za to, že se domnívala, že tato část podpory byla použita v souladu s požadavky článku 5 rozhodnutí č. 3632/93. S ohledem na informace, které byly Komisy předloženy k posouzení, tato jen měla za to, že není namístě konstatovat zneužití těchto částek podpory. Skutečnost, že rozhodnutí 2002/827 konstatovalo pouze zneužití jedné části podpory na pokrytí výjimečných nákladů vyplacené pro roky 1998 a 2000, tak neposkytuje žalobkyni žádné dodatečné subjektivní právo, které by nebylo poskytnuto původními rozhodnutími o povolení co se týče druhé části dotčené podpory, která nebyla předmětem konstatování zneužití. Jak již bylo uvedeno výše v bodě 117, uvedená část zůstává v působnosti rozhodnutí o povolení 98/637 a 2001/162, a platí pro ni z tohoto důvodu domněnka nezneužití (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 11. května 2005, Saxonia Edelmetalle a Zemag v. Komise, T‑111/01 a T‑133/01, Sb. rozh. s. II‑1579, bod 86).

120    Kromě toho, jelikož Komise zamýšlela zrušit články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827, a sice ustanovení týkající se neslučitelnosti podpory na pokrytí výjimečných nákladů vyplacené pro roky 1998, 2000 a 2001 se společným trhem a přijmout v tomto ohledu nové rozhodnutí, byla povinna, pokud jde o přezkum případného zneužití podpory vyplacené pro roky 1998 a 2000, znovu vykonat tento přezkum na stejném skutkovém základě, jako byl ten, který existoval při přijetí rozhodnutí 2002/827. Navíc v rozsahu, v němž byla celá podpora na pokrytí výjimečných nákladů vyplacená pro rok 2001 prohlášena za neslučitelnou se společným trhem, Komise musela znovu přezkoumat celou tuto podporu. Proto se přezkum uskutečněný v rámci nového formálního řízení musel týkat celé částky podpory, která byla předmětem prvního přezkumu v rámci řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí 2002/827. Jak již bylo přitom uvedeno výše v bodě 115, z bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2002/827 vyplývá, že předmětem tohoto rozhodnutí byl přezkum jednak případného zneužití částek 3 918 049,35 eur (651 908 560 ESP) a 2 786 246,34 eur (463 592 384 ESP), vyplacených žalobkyni pro roky 1998 a 2000 v rámci článku 5 rozhodnutí č. 3632/93, a jednak slučitelnost s tímtéž ustanovením částky 2 367 817 eur (393 971 600 ESP), vyplacené žalobkyni pro rok 2001 v očekávání rozhodnutí Komise.

121    S ohledem na výše uvedené se žalobkyně nemůže dovolávat legitimního očekávání v rozsahu, v němž částky podpory, které nebyly považovány za zneužité v rámci rozhodnutí 2002/827, nespadaly do přezkumu Komise v rámci nového formálního řízení, jehož zahájení bylo oznámeno Španělskému království dopisem ze dne 19. února 2003.

122    Z těchto důvodů, i kdyby se mělo za to, jak tvrdí žalobkyně, že částky 513 757,49 eur (85 482 054 ESP) a 508 456,24 eur (84 600 000 ESP), týkající se severního výkopu v oblasti Buseiro a vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba, nebyly pokryty články 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827, není v každém případě namístě uznat, že napadené rozhodnutí bylo přijato za porušení zásady ochrany legitimního očekávání, které vyplývalo ze skutečnosti, že Komise měla v rámci posledně uvedeného rozhodnutí za to, že tyto částky podpory byly slučitelné se společným trhem.

123    První část třetího žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

124    Pokud jde o druhou část tohoto žalobního důvodu, vycházející z porušení postupu použitelného podle článku 6 nařízení č. 659/1999, je namístě připomenout, že v souladu s tímto ustanovením musí rozhodnutí o zahájení formálního řízení umožnit zúčastněným stranám účinně se účastnit na formálním řízení, ve kterém budou mít možnost uplatnit své argumenty. Za tímto účelem postačuje, aby byly strany seznámeny s úvahami, které vedly Komisi k předběžnému závěru, že dotčené opatření mohlo představovat podporu neslučitelnou se společným trhem (rozsudky Soudu ze dne 30. dubna 2002, Government of Gibraltar v. Komise, T‑195/01a T‑207/01, Recueil, s. II‑2309, bod 138, a ze dne 23. října 2002, Diputación Foral de Guipúzcoa a další v. Komise, T‑269/99, T‑271/99 a T‑272/99, Recueil, s. II‑4217, bod 105).

125    Komise musí totiž při vedení vyšetřovacího řízení o státní podpoře vzít v úvahu legitimní očekávání, které mohlo být vyvoláno na základě údajů obsažených v rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení (rozsudek Soudu ze dne 5. června 2001, ESF Elbe-Stahlwerke Feralpi v. Komise, T‑6/99, Recueil, s. II‑1523, bod 126), a následně legitimní očekávání, že neodůvodní definitivní rozhodnutí chybějícími informacemi, jejichž předložení zúčastněné strany s ohledem na tyto údaje nemohly považovat za nutné.

126    V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, že v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise nevyjádřila žádnou pochybnost ohledně slučitelnosti částek 513 757,49 eur (85 482 054 ESP) a 508 456,24 eur (84 600 000 ESP), které se týkaly výkopu v oblasti Buseiro a vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba se společným trhem.

127    Soud nicméně konstatuje, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení obsahuje takové údaje, které umožňují zúčastněným stranám uplatnit jejich argumenty ohledně slučitelnosti částek dotčené podpory se společným trhem.

128    Pokud jde o podporu určenou na pokrytí částky 513 757,49 eur (85 482 054 ESP) týkající se výkopu v oblasti Buseiro, je třeba poznamenat, že v bodě 5 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, nazvaném „Žádost o informace“, Komise požádala, aby jí byla předložena zpráva nezávislých důlních znalců, obsahující zejména „odůvodnění toho, že náklady na přemístění zeminy v povrchovém dolu Buseiro spadaly do hospodářského roku provedení jakožto náklady na těžbu nebo jakožto investiční náklady“ (neoficiální překlad). 

129    Jak přitom Komise právem zdůraznila ve svých odpovědích na písemné otázky Soudu, z článku 5 rozhodnutí č. 3632/93 vyplývá, že podpora na pokrytí výjimečných nákladů se může poskytnout pouze na náklady, které nesouvisí se současnou těžbou. Toto pravidlo, jehož cílem je zabránit tomu, aby se na stejný náklad poskytla kumulativně podpora na těžbu a podpora na pokrytí výjimečných nákladů, je použito v bodě V čtvrtém pododstavci rozhodnutí 98/637, jakož i v bodě 41 odůvodnění rozhodnutí 2001/162.

130    Žalobkyně proto nemohla ignorovat, s ohledem na použitelný právní rámec, jehož pravidla byla připomenuta v rozhodnutích o povolení 98/637 a 2001/162, že zapsání nákladů na přemístění zeminy v oblasti Buseiro do účetnictví podniku jakožto výrobních nákladů mohlo vést Komisi k domněnce, že podpora na pokrytí výjimečných nákladů určená na pokrytí těchto nákladů nedodržela podmínky stanovené v článku 5 rozhodnutí č. 3632/93.

131    V tomto ohledu Soud konstatuje, že i když žalobkyně uplatňuje, že náklady týkající se přemístění zeminy v oblasti Buseiro vyplývají z uzavření důlních zařízení, nezpochybňuje skutečnost, že tyto náklady byly částečně pokryty provozní podporou ve smyslu článku 3 rozhodnutí č. 3632/93, a že tyto náklady byly proto předmětem kumulace podpor.

132    S ohledem na výše uvedené se Soud domnívá, že žádost Komise o informace uvedená v bodě 128 výše byla takové povahy, že umožnila žalobkyni uplatnit její argumenty a předložit skutečnosti, které mohla v této souvislosti považovat za nezbytné za plné znalosti věci.

133    Pokud jde o podporu určenou na pokrytí částky 508 456,24 eur (84 600 000 ESP), týkající se vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba, Soud konstatuje, že v bodě 4.2 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, který se týká podpory na pokrytí výjimečných nákladů pro rok 2001, Komise uvedla, že „náklady odpovídající bezpečnostním zařízením uvnitř dolu neodpoví[daly] […] restrukturalizaci 1998–2001, vzhledem k tomu, že zařízeními [byly] větrací šachty nezbytné pro těžbu jiných zásob v oblasti Sorriba“.

134    Kromě toho v bodě 5 tohoto rozhodnutí, který se týká žádosti o informace, Komise požádala, aby zpráva nezávislých důlních znalců přinesla vysvětlení ohledně otázky, zda cíl těžebních prací v roce 2001, určených k zajištění bezpečnosti přilehlých oblastí a úpravě větracího okruhu, spočíval v zajištění bezpečnosti opuštěných dolů, nebo v pracích nezbytných pro těžbu nových zásob.

135    Je tedy třeba konstatovat, že Komise vyjádřila pochybnosti ohledně slučitelnosti podpory určené na pokrytí nákladů týkajících se vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba s článkem 5 rozhodnutí č. 3632/93. Žalobkyně tedy mohla užitečně předložit své připomínky během správního řízení.

136    Jelikož nebylo možno vyhovět žádnému z argumentů uplatněných žalobkyní na podporu druhé části třetího žalobního důvodu, je namístě ji zamítnout.

137    Z výše uvedeného vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu jako neopodstatněný.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

138    Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že prohlásila sedm částek podpory za neslučitelné se společným trhem. Soud přezkoumá následně výtky vznesené žalobkyní s ohledem na každou z těchto částek podpory.

 K částce 295 409,47 eur (49 152 000 ESP) týkající se vybudování štoly v délce 1 030 m v podoblasti La Prohida

–       Napadené rozhodnutí

139    V bodě 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise zejména za to, že náklady týkající se vybudování štol v délce 1 030 m, nezbytných pro vytěžení 170 000 tun opuštěného uhlí, se připsaly v účetnictví podniku k nákladům na těžbu. Jelikož bylo 40 % těchto nákladů pokryto státní podporou, měla Komise za to, že aby se zabránilo neslučitelné kumulaci podpor, může být odůvodněno nejvýše 60 % nákladů na vybudování těchto 1 030 m štol, což je 443 114,21 eur (73 728 000 ESP). Komise se tedy domnívala, že zbývající částka, a sice 295 409,47 eur (49 152 000 ESP), nebyla slučitelná se společným trhem.

–       Argumenty účastnic řízení

140    Žalobkyně uplatňuje, že posouzení Komise je neodůvodněné s ohledem na definitivní ukončení celé těžby v podoblasti La Prohida a s ohledem na skutečnost, že orgán považoval za slučitelné se společným trhem podpory určené na pokrytí nákladů spojených s definitivním opuštěním celkových 3 070 m štol v jiných místech podoblasti La Prohida.

141    I  když má Komise odhad nákladů na vybudování těchto 1 030 m štol za přehnaný, neuvedla žádné srovnatelné kritérium, které by umožnilo určit, jaká měla být výše těchto nákladů za tržních podmínek.

142    Žalobkyně zpochybňuje, že podstatná část 1 030 m opuštěných štol byla určena pro těžbu uhlí, a poznamenává, že Komise neuvádí přesnou část štol, která byla využívaná pro údajnou těžbu zásob uhlí ani dobu tohoto údajného užívání. Trvá na skutečnosti, že výše uvedená štola neměla před svým uzavřením žádné praktické využití, jelikož byla vyhloubena výlučně pro účely přístupu k 170 000 tunám uhlí, jejichž těžba byla opuštěna, což je důvod, proč byla valorizace této štoly uskutečněna v závislosti na jejích realizačních nákladech.

143    V odpovědi na argumenty Komise, podle kterých bylo 40 % nákladů spojených s definitivním opuštěním 1 030 m štol v podoblasti La Prohida pokryto provozní podporou, žalobkyně uplatňuje, že provozní podpory a podpory určené na pokrytí výjimečných nákladů mají rozdílné cíle, a musí být tedy rozlišovány. Skutečnost, že tyto náklady byly vedeny v roční závěrce jako náklady na těžbu, není překážkou jejich zařazení jako výjimečných nákladů, protože tyto náklady nevyplývaly ze současné těžby, ale z uzavření důlních zařízení.

144    Komise popírá opodstatněnost argumentů vznesených žalobkyní.

–       Závěry Soudu

145    Je třeba poznamenat, že žalobkyně v písemnostech výslovně připouští, že náklady týkající se vybudování 1 030 m štol jsou v účetnictví podniku uvedeny jako náklady na těžbu. Žalobkyně ani nezpochybňuje skutečnost, uvedenou v bodě 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tyto náklady byly pokryty provozní podporou ve smyslu článku 3 rozhodnutí č. 3632/93. V rozsahu, v němž žalobkyně na jednání uplatnila, že podíl nákladů, které byly pokryty provozní podporou, nebyl Komisí zjištěn s dostatečnou přesností, je namístě konstatovat, že neuvedla žádnou skutečnost, která by mohla prokázat pochybení ze strany orgánu.

146    Za těchto okolností není namístě se domnívat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že připustila slučitelnost podpory na pokrytí výjimečných nákladů jen ve výši 60 % předmětných nákladů. Jak totiž Komise právem poznamenává, připuštění podpory na uzavření ve výši 100 % těchto nákladů by vedlo ke kumulaci podpor, která by dosáhla 140 %, což je zjevně neslučitelné se společným trhem.

147    Je třeba kromě toho mít za to, že vzhledem k tomu, že důvod, pro který byla částka dotčené podpory prohlášena za neslučitelnou, vychází z toho, že náklady týkající se vybudování 1 030 m štol byly přičteny k nákladům na těžbu, je argument žalobkyně uplatňující, že Komise měla neprávem za to, že náklady na vybudování těchto štol byly přehnané, irelevantní.

148    Konečně žalobkyně se ani nemůže odvolávat na to, že Komise připustila slučitelnost podpory určené na pokrytí nákladů týkajících se definitivního opuštění celkem 3 070 m štol v jiných místech podoblasti La Prohida. Komise totiž povolila tuto podporu s ohledem na skutečnost, že náklady, které se k tomu vztahovaly, byly v účetnictví podniku vedeny jako stálá aktiva.

149    Je tedy namístě zamítnout tuto výtku jako neopodstatněnou.

 K částce 513 757,49 eur (85 482 054 ESP) týkající se přemístění 1 005 080 m³ zeminy v oblasti Buseiro

–       Napadené rozhodnutí

150    V bodě 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že částka 1 902 805,52 eur (316 600 200 ESP), spojená s přemístěním 1 005 080 m³ zeminy v oblasti Buseiro, byla vedena v účetnictví podniku jako náklad na těžbu. Komise poznamenala, že žalobkyně obdržela podporu určenou na pokrytí ztrát těžby ve výši 27 % výrobních nákladů. V důsledku toho 27 % z částky 1 902 805,52 eur (316 600 200 ESP), odpovídajících nákladům na přemístění, které podnik odůvodnil, a sice částka 513 757,49 eur, nemohlo být pokryto podporou na uzavření, protože již bylo pokryto podporou určenou k vyrovnání ztrát povrchové těžby.

–       Argumenty účastnic řízení

151    Žalobkyně uplatňuje, že se Komise omezila na domněnku, že objem dodatečně přemístěné zeminy byl nadhodnocený, aniž by nicméně předložila skutečnosti umožňující určit objem, jehož přemístění by mohlo být považováno za rozumné. Žalobkyně v tomto ohledu zpochybňuje relevanci argumentu Komise, který vychází z toho, že opuštěná uhelná žíla vykazovala zvýšený obsah popela, protože nezávisle na procentu popela v opuštěných 585 000 tunách zásob, se objem zeminy přemístěné za účelem umožnění přístupu k těžební úrovni ve výši 545 m nad hladinou moře, ve které se tyto zásoby nacházely, nezměnil.

152    Žalobkyně kromě toho tvrdí, že náklady na přemístění dodatečných 1 005 080 m³ zeminy, a sice 315 ESP za m³, byly v okamžiku jeho uskutečnění v souladu s tržními podmínkami, jak to potvrdila zpráva nezávislých důlních znalců. Doplňuje, že tato cena je nižší než náklady, které žalobkyně nesla za práce modernizace, přípravy, nakládání a převozu zeminy v roce 1995 a 1996, jež se pohybovaly průměrně ve výši 352,6 ESP za m³.

153    V odpovědi na argumenty Komise, podle kterých bylo 27 % nákladů vztahujících se k přemístění zeminy v oblasti Buseiro pokryto provozní podporou, žalobkyně uplatňuje, že provozní podpory a podpory určené na pokrytí výjimečných nákladů mají rozdílné cíle, a musí být v důsledku toho rozlišovány. Skutečnost, že tyto náklady byly vedeny v roční závěrce jako náklady na těžbu, není překážkou jejich zařazení jako výjimečných nákladů, protože tyto náklady nevyplývaly ze současné těžby, ale z uzavření důlních zařízení.

154    Komise popírá opodstatněnost argumentů vznesených žalobkyní.

–       Závěry Soudu

155    Je třeba poznamenat, že žalobkyně v písemnostech výslovně připouští, že náklady týkající se přemístění 1 005 080 m³ zeminy jsou v účetnictví podniku vedeny jako náklady na těžbu, jak bylo rovněž uvedeno ve zprávě nezávislých důlních znalců. Žalobkyně ani nezpochybňuje skutečnost, uvedenou v bodě 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tyto náklady byly pokryty ve výši přibližně 27 % provozní podporou. Jak již Soud rozhodl v bodě 145 výše, v rozsahu, v němž žalobkyně na jednání uplatnila, že podíl nákladů, které byly pokryty provozní podporou, nebyl Komisí zjištěn s dostatečnou přesností, je namístě konstatovat, že neuvedla žádnou skutečnost, která by mohla prokázat pochybení ze strany orgánu.

156    Za těchto okolností není namístě se domnívat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že připustila slučitelnost podpory na pokrytí výjimečných nákladů jen ve výši 73 % celkových nákladů na dotčené přemístění 1 005 080 m³ zeminy. Jak totiž Komise právem poznamenává, připuštění podpory na uzavření ve výši 100 % těchto nákladů by vedlo ke kumulaci podpory, která by dosáhla 127 %, což je zjevně neslučitelné se společným trhem.

157    Je kromě toho namístě konstatovat, že vzhledem k tomu, že v napadeném rozhodnutí vychází důvod, pro který byla částka 513 757,49 eur prohlášena za neslučitelnou se společným trhem, z toho, že náklady týkající se přemístění zeminy byly v účetnictví podniky vedeny jako náklady na těžbu, jsou argumenty žalobkyně směřující ke zpochybnění úvah Komise, které tato uvedla pro doplnění a které se týkají nadhodnocení objemu přemístěné zeminy a nákladů těchto prací, irelevantní.

158    V důsledku toho je třeba zamítnout výtku jako neopodstatněnou.

 K částce 547 066,46 eur (91 024 200 ESP) týkající se záruk, které byly sjednány s vládou Asturie za účelem sanace půdy

–       Napadené rozhodnutí

159    V bodě 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že náklady ve výši 547 066,46 eur (91 024 200 ESP), týkající se záruk, které byly sjednány s vládou Asturie za účelem sanace půdy po ukončení těžby v povrchovém ložisku, spadají do nákladů na výrobu uhlí vytěženého v západní zóně oblasti Buseiro. Měla za to, že „sanace půdy představova[la] poslední etapu ve výrobním cyklu povrchového dolu a [že] náklady na tuto obnovu [byly] složkou celkových nákladů vytěženého uhlí“. Uvedla, že žalobkyně „neodůvodni[la], že opuštění haldy s sebou neslo dodatečné náklady na sanaci“, a že naopak odůvodnila tyto náklady „zákonnou povinností zavedenou královským nařízením 1116/1984 ze dne 9. května 1984 a vyhláškou ministerstva průmyslu a energie ze dne 13. června 1984, která ho doplňuje, podle kterého [musely] být zasažené oblasti na konci těžby sanovány“. Komise poznamenala, že „podnik [obdržel] státní podporu na pokrytí celkových těžebních ztrát, což zahrnuje sanaci povrchového dolu Buseiro, [a že] nová podpora by se připojila k podpoře obdržené na pokrytí těžebních ztrát“ (neoficiální překlad). Orgán měl v důsledku toho za to, že částku 547 066,46 eur (91 024 200 ESP) nebylo možné povolit.

–       Argumenty účastnic řízení

160    Žalobkyně uvádí, že královské nařízení 1116/1984 ze dne 9. května 1984 a prováděcí vyhláška ministerstva průmyslu a energie ze dne 13. června 1984 ukládají důlním podnikům sanaci půdy nacházející se v povrchových uhelných dolech, které byly opuštěny.

161    Žalobkyně vykonala sanaci 77 ha půdy dotčené těžbou v povrchovém ložisku Buseiro. Část tohoto povrchu, a sice 24,87 ha, odpovídá povrchu haldy ve východní zóně ložiska Buseiro, která byla opuštěna z důvodu nové úrovně těžby. Žalobkyně uvádí, že v souladu se svými zákonnými povinnostmi zřídila jistoty dosahující celkové částky 1 693 504,15 eur (281 775 381 ESP) jako záruku na sanaci půdy a že náklady prací sanace 24,87 ha haldy byly zhodnoceny přiměřeně v závislosti na takto zřízených jistotách, tyto náklady tak dosáhly částky 547 066,46 eur (91 024 200 ESP).

162    Žalobkyně uplatňuje, že opuštění a sanace půdy vyplývala z modernizace, racionalizace a restrukturalizace, kterou zahájila, aby mohla využít podporu na pokrytí výjimečných nákladů stanovenou v článku 5 rozhodnutí č. 3632/93, a nikoliv z ukončení cyklu výroby uhlí v oblasti Buseiro. Poznamenává, že není logické, aby Komise považovala náklady vztahující se k opuštění haldy za odůvodněné a náklady spojené s její sanací za takové nepovažovala, přičemž sanace byla přímo spojena s opuštěním haldy.

163    Žalobkyně tvrdí, že úvaha Komise vede k domněnce, že žádné z nákladů nesených při provádění zákonné povinnosti nemohou být kvalifikovány jako výjimečné náklady ve smyslu článku 5 rozhodnutí č. 3632/93, což by znamenalo, že odst. I písm. e) přílohy uvedeného rozhodnutí, který kvalifikuje jako výjimečné náklady zbytkové náklady vyplývající ze správních, právních a daňových předpisů, by byl zbaven praktického dosahu.

164    V odpovědi na písemné otázky Soudu žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí obsahovalo chybu, jelikož uvedlo, že 24,87 ha dotčené haldy se nacházelo v západní zóně oblasti Buseiro, zatímco ve skutečnosti se nacházelo ve východní zóně této oblasti. Navíc upřesnila, že tato půda nebyla nezbytná pro těžební činnost vedenou v západní zóně oblasti Buseiro a že nebyla použita pro tyto účely. Nicméně na jednání se žalobkyně k této informaci vrátila a uvedla, že dotčená půda byla použita pro skladování suti pocházející z těžby uhlí v západní části oblasti Buseiro.

165    Komise popírá opodstatněnost argumentů žalobkyně.

–       Závěry Soudu

166    Soud poznamenává, že žalobkyně pouze uplatňuje, že opuštění a sanace půdy vyplývala z restrukturalizace zahájené za účelem získání podpory na základě článku 5 rozhodnutí č. 3632/93.

167    Jelikož v souladu s královským nařízením 1116/1984 ze dne 9. května 1984 a jak je mezi účastnicemi řízení nesporné, musí být náklady na sanaci půdy v každém případě neseny podnikem při ukončení výrobního cyklu, jsou vlastní těžební činnosti. V důsledku toho se Komise mohla domnívat, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že tyto náklady se běžně řadí k výrobním nákladům.

168    S ohledem na skutečnost, že žalobkyně obdržela podporu na pokrytí těžebních ztrát, mohla mít Komise za to, že tyto náklady již byly pokryty provozní podporou a že podpora na pokrytí výjimečných nákladů by se připojila k podpoře obdržené na pokrytí těžebních ztrát.

169    V této souvislosti je třeba konstatovat, že z argumentů vznesených žalobkyní nevyplývá, že by v průběhu správního řízení poskytla Komisi informace k odůvodnění toho, že z důvodu opuštění těžby části zásob v oblasti Buseiro nebyla část nákladů týkající se sanace 24,87 ha dotčené haldy pokryta produkcí vyplývající z těžební činnosti.

170    S ohledem na výše uvedené se Soud domnívá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že podpora ve výši 547 066,46 eur (91 024 200 ESP) byla neslučitelná se společným trhem.

171    Pokud jde o argument vznesený žalobkyní a vycházející z toho, že na náklady na sanaci půdy by mělo být možné poskytnout podporu na pokrytí výjimečných nákladů, jelikož další náklady vztahující se k opuštění haldy byly považovány za odůvodněné, stačí uvést, že náklady na sanaci jsou náklady, které by žalobkyně musela v každém případě nést při ukončení výrobního cyklu. Komise tak mohla, aniž by si protiřečila, domnívat se jednak, že další náklady vztahující se k opuštění haldy mohou být pokryty podporou na restrukturalizaci, protože žalobkyně by tyto náklady nemusela nést, pokud by nepřistoupila k omezení své výrobní kapacity, a jednak, že náklady na sanaci 24,87 ha půdy patří běžně do nákladů na těžbu, jelikož, jak bylo uvedeno v bodě 167 výše, tyto náklady musí být v každém případě neseny žalobkyní při ukončení výrobního cyklu.

172    Kromě toho žalobkyně nemůže tvrdit, že úvaha Komise by vedla k tomu, že by zbavila odst. I písm. e) přílohy rozhodnutí č. 3632/93 praktického dosahu. Úvaha Komise se totiž zakládá na okolnosti, že náklady na sanaci půdy by musely být v každém případě někdy neseny žalobkyní, protože tyto práce spadají do poslední fáze výrobního cyklu. Odstavec I písm. e) přílohy rozhodnutí č. 3632/93 však umožňuje pokrytí nákladů vyplývajících z daňových, právních a správních předpisů, které by podnik při neexistenci restrukturalizačních opatření nikdy nemusel nést.

173    Je tedy namístě zamítnout tuto výtku jako neopodstatněnou.

 K částce 372 176,75 eur (61 925 000 ESP) odpovídající kupní hodnotě pozemků na hranici západní zóny oblasti Buseiro, které byly opuštěny v důsledku změny úrovně těžby

–       Napadené rozhodnutí

174    V bodě 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala následující:

„Pozemky nabyté podnikem pro povrchovou těžbu jsou vedeny mezi stálými aktivy podniku, ale nejedná se o majetek, který se odpisuje. Komise nemůže povolit podporu ve výši 372 176,75 eur (61 925 000 [ESP]) odpovídající kupní hodnotě pozemků, když nejsou považovány za ztracená aktiva a podpora neodpovídá žádnému z bodů přílohy nařízení (ES) č. 1407/2002.“ (neoficiální překlad)

–       Argumenty účastnic řízení

175    Žalobkyně uplatňuje, že koupě dotčených pozemků umožnila uskutečnění výkopových pracích a vybudování svahů, který byly v souladu s původním plánem nezbytný pro ložiskovou těžbu. Tyto práce přitom ztratily svůj význam po změně úrovně těžby v západní zóně ložiska. Žalobkyně upřesňuje, že rozdíl mezi cenami nabytých pozemků je přičitatelný skutečnosti, že se prodejci podařilo získat cenu vyšší než podle tržních podmínek, a to z důvodu časové tísně, která existovala při nabytí velké části půdy.

176    Žalobkyně uvádí, že tyto pozemky nejsou ztracenými aktivy a nepředstavují majetek, který se odpisuje. Podle ní by mohly být dotčené náklady kvalifikovány jako výjimečné vnitřní odpisy ve smyslu odst. I písm. k) přílohy rozhodnutí č. 3632/93.

177    Kromě toho tvrdí, že Komise si protiřečí, jelikož proto, aby považovala podporu určenou k pokrytí zbytkové hodnoty podoblasti La Prohida ve výši 2 053 495,41 eur (341 672 888 ESP) za odůvodněnou, zahrnula náklady na nabytí pozemků opuštěných v důsledku uzavření podoblasti ve výši 10 436 600 ESP.

178    Komise popírá opodstatněnost argumentů žalobkyně.

–       Závěry Soudu

179    Odstavec I písm. k) přílohy rozhodnutí č. 3632/93 umožňuje pokrytí nákladů týkajících se „výjimečných vnitřních odpisů, jsou-li důsledkem restrukturalizace průmyslu (bez přihlédnutí k jakémukoli přehodnocení, k němuž došlo v době od 1. ledna 1994 a které přesahuje míru inflace)“ podporou uvedenou v článku 5 tohoto rozhodnutí.

180    V projednávaném případě postačí uvést, že žalobkyně ve svých písemnostech připouští, že dotčené pozemky nebyly předmětem odpisů poté, co skončila činnost, pro kterou byly užívány. Žalobkyně tedy nemůže právoplatně tvrdit, že tyto náklady mohou spadat do kategorie uvedené v odst. I písm. k) přílohy rozhodnutí č. 3632/93.

181    V důsledku toho není namístě tvrdit, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když tvrdila, že dotčené náklady nemohou být pokryty podporou na restrukturalizaci.

182    Žalobkyně nicméně uplatňuje, že praxe Komise je nesoudržná a rozporuplná, jelikož Komise přijala, že podpora určená na pokrytí zbytkové hodnoty podoblasti La Prohida pokrývá rovněž náklady na nabytí opuštěných pozemků. Je nicméně třeba uvést, že tato okolnost nemění výše uvedené zjištění, podle kterého se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že kupní hodnota pozemků, které podnik nabyl pro povrchovou těžbu, neodpovídá výjimečnému vnitřnímu odpisu uvedenému v odst. I písm. k) přílohy rozhodnutí č. 3632/93, protože je nesporné, že tyto pozemky nepředstavují majetek, který se odepisuje.

183    Je kromě toho třeba uvést, že v rozsahu, v němž Komise přijala, že náklady pozemků, které nebyly předmětem odpisu, jsou pokryty podporou na pokrytí výjimečných nákladů na základě odst. I písm. k) přílohy rozhodnutí č. 3632/93 nebo jiného shodného ustanovení nařízení č. 1407/2002, takový souhlas neznamená, že je napadené rozhodnutí stiženo v tomto bodě zjevně nesprávným posouzením. Je rovněž namístě mít za to, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přijala, že kupní náklady neodpisovaných pozemků, které byly opuštěny v důsledku uzavření podoblasti La Prohida, mohou být pokryty podporou na pokrytí výjimečných nákladů. V tomto ohledu stačí uvést, že podle zásady legality žalobkyně nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo v rámci posouzení slučitelnosti jiných částek podpory se společným trhem (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, SCA Holding v. Komise, T‑327/94, Recueil, s. II‑1373, bod 160).

184    Z výše uvedeného vyplývá, že tato výtka musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

 K částce 1 403 316,30 eur (233 492 186 ESP) týkající se nákladů, které byly vynaloženy v důsledku vrácení dotací poskytnutých v rámci PEAC

–       Napadené rozhodnutí

185    V bodě 87 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který se týká vratných dotací ve výši 1 403 316,30 eur (233 492 186 ESP), které žalobkyně obdržela v rámci programu nazvaného „Plan Estratégico de Acción Competitiva“ (PEAC) (strategický plán pro soutěžní činnost), jehož cílem byla podpora výroby uhlí za hospodářsky výnosných podmínek a zvýšení produktivity, Komise uvedla, že tyto „půjčky byly poskytnuty v průběhu období let 1990–1993, během kterého [byly] projekty provedeny“, a že z přílohy III dohody podepsané s ministerstvem průmyslu a energie vyplývalo, že vratná půjčka ve výši 315 500 000 ESP byla přednostně určena k zavedení nového systému těžby prostřednictvím pilířování. Podle Komise „příloha III Dohody o PEAC odkazova[la] na ,jasné ukazatele výjimečné povrchové těžby, což by podpořilo očekávanou výnosnost celku‘, jakož i na roční cílovou výrobu ve výši 240 000 tun určených k prodeji, který byl překročen“.

186    Komise konstatovala, že vrácení 233 492 186 ESP (1 403 316 eur) v roce 1999 a 2000 odpovídalo vrácení půjček obdržených mezi rokem 1990 a 1993 a nemělo žádný vztah k plánu omezení činností podniku, který byl Komisi oznámen pro období let 1998–2001. Komise rovněž uvedla, že z dopisu ministerstva průmyslu a energie, jehož datum odeslání bylo registrováno jako 22. prosince 1997, jakož i z jiných dokumentů, které jí byly předány, vyplývá, že vrácení, která žalobkyně uskutečnila v roce 1999 a 2000 byla značně vyšší, než bylo stanoveno v původním plánu, a to z důvodu prodlení při platbě. Uvedla, že vratná půjčka ve výši 313 500 000 ESP byla doprovázena nevratnými dotacemi ve výši 209 milionů ESP a 23 milionů ESP určenými na investiční činnosti a vývoj technologie.

187    Komise připomněla, že žalobkyně obdržela každý rok podporu určenou na pokrytí přibližně 40 % nákladů hlubinné těžby, jakož i 27 % nákladů povrchové těžby. Kromě toho musela být celá zbytková hodnota k 31. prosinci 2000 stálých aktiv podoblasti La Prohida a významné části oblasti Buseiro povolena v rámci napadeného rozhodnutí. Komise tak měla za to, že podpora ve výši 233 492 186 ESP (181 292 186 ESP pro rok 1998 a 52 200 000 ESP pro rok 2000) odpovídající vrácení dotací poskytnutých v rámci PEAC, která mohla zahrnovat investice do důlních prací v podoblasti La Prohida, by vedla ke kumulaci podpor neslučitelné se společným trhem.

–       Argumenty účastnic řízení

188    Žalobkyně uvádí, že zejména obdržela částku 313 500 000 ESP z titulu vratné dotace, která byla v souladu se smlouvou uzavřenou dne 30. prosince 1989 s ministerstvem průmyslu a energie určena na zařízení a aktiva určená ke zvýšení důlní výroby. Splátkový kalendář pro vrácení této částky se vztahoval na období mezi rokem 1994 a 2000 včetně. V průběhu roku 1999 a 2000 žalobkyně vrátila celkem 233 492 186 ESP.

189    Žalobkyně uplatňuje, že musela vrátit tuto částku, která byla původně určena na zvýšení její výrobní kapacity, přičemž zároveň v průběhu roku 1998 a 2000 zahájila proces postupného snížení této kapacity v ložiscích Buseiro a La Prohida. Žalobkyně tedy nemohla vyrovnat a umořit vrácení výše uvedené částky zvýšením své těžební kapacity.

190    Komise popírá opodstatněnost argumentů žalobkyně.

–       Závěry Soudu

191    Je třeba poznamenat, že žalobkyně nezpochybňuje, že povolení podpory na restrukturalizaci by vedlo k neslučitelné kumulaci podpor, protože jednak podnik obdržel podporu určenou na pokrytí přibližně 40 % nákladů hlubinné těžby a 27 % nákladů povrchové těžby, a jednak byla podpora určená na pokrytí celé zbytkové hodnoty ke dni 31. prosince 2000 stálých aktiv podoblasti La Prohida a významné části podoblasti Buseiro povolena napadeným rozhodnutím. Žalobkyně ani nezpochybňuje, že vrácení, která uskutečnila v roce 1999 a 2000, jsou značně vyšší, než bylo stanoveno v původním plánu, a to z důvodu prodlení při platbě.

192    Soud kromě toho konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by Komisi v průběhu správního řízení sdělila přesné informace, které by Komisy umožnily případně určit část půjčky poskytnutou v rámci PEAC, která ještě nebyla umořena zvýšením těžební kapacity uskutečněným před přijetím opatření restrukturalizace a která nebyla ani zahrnuta ve zbytkové hodnotě důlních prací pokryté podporou na pokrytí výjimečných nákladů.

193    S ohledem na výše uvedené má Soud za to, že se Komise v bodě 87 odůvodnění napadeného rozhodnutí nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když odmítla povolit částku 1 403 316,30 eur (233 492 186 ESP) týkající se nákladů vynaložených v důsledku vrácení dotací poskytnutých v rámci PEAC.

194    V důsledku toho je namístě zamítnout tuto výtku jako neopodstatněnou.

 K částce 602 146,29 eur (100 188 713 ESP) týkající se vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba

–       Napadené rozhodnutí

195    V bodech 83 a 105 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poznamenala, že podpora ve výši 602 146,29 eur (100 188 713 ESP), jejímž předmětem bylo vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Tres Hermanos, odpovídala investicím do těžební infrastruktury. Měla za to, že nové investice nemohou být považovány za závazky vzniklé v minulosti v souladu s nařízením č 1407/2002 nebo rozhodnutím č. 3632/93. Komise kromě toho uvedla, že z oznámení Španělského království ze dne 19. prosince 2002 vyplývalo, že toto nemá v úmyslu poskytnout v rámci plánu restrukturalizace uhelných dolů 2003–2007 podpory na investice takového druhu, jaký je stanoven v čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1407/2002. Podle Komise by taková podpora na investování byla kromě toho neslučitelná s podporou na pokrytí těžebních ztrát oblasti Sorriba, kterou Španělské království poskytlo žalobkyni. Tato podpora kromě toho neodpovídala odst. I písm. l) přílohy rozhodnutí č. 3632/93, protože dotčené investice měly za cíl těžbu zásob v podoblasti Tres Hermanos. Tato podpora neodpovídala ani příloze nařízení č. 1407/2002. Podle Komise tedy nové investice nemohly být považovány za závazky vzniklé v minulosti.

–       Argumenty účastnic řízení

196    Žalobkyně uvádí, že postupné opuštění podoblasti La Prohida předpokládalo novou úpravu větracího systému, který existoval v dole, jenž zůstal v činnosti. Tak bylo vybudováno 463 m větrací šachty za celkovou částku 581 825,70 eur (96 807 659,90 ESP).

197    Uplatňuje, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když se neprávem domnívala, že větrací práce sloužily těžbě v podoblasti Tres Hermanos. Zdůrazňuje, že opuštění podoblasti La Prohida se uskutečnilo v etapách, což učinilo nezbytným postupnou úpravu vnitřního větracího systému u štol, ve kterých se nadále přechodně těžilo, v souladu s požadavky španělské právní úpravy. Jelikož jsou větrací šachty a štoly, na které jsou napojeny, nyní uzavřeny, není namístě se domnívat, že úprava větracího systému představovala novou investici.

198    Žalobkyně doplňuje, že kromě vybudování výše uvedených větracích šachet a obnovy příčné štoly byly uskutečněny další práce, nezbytné k obnově větrání dolu, za účelem propojení čtvrté úrovně podoblasti Tres Hermanos a první úrovně podoblasti La Prohida. Uvádí, že vybudování těchto větracích šachet bylo důsledkem opuštění podoblasti La Prohida a neuskutečnilo by se, pokud by tato oblast nebyla definitivně uzavřena.

199    Na jednání žalobkyně upřesnila, že větrací systém podoblasti Tres Hermanos je zatím nadále funkční a závisí na ventilátoru umístěném v podoblasti La Prohida, přičemž tato podoblast byla mezitím zcela uzavřena.

200    Komise popírá opodstatněnost argumentů žalobkyně.

–       Závěry Soudu

201    Z článku 5 rozhodnutí č. 3632/93 vyplývá, že podpory na pokrytí výjimečných nákladů mají za cíl pokrýt náklady, které vznikají nebo vznikly modernizací, racionalizací nebo restrukturalizací uhelného průmyslu a které nesouvisí se současnou těžbou.

202    Jak žalobkyně sama připouští, opuštění podoblasti La Prohida vyžadovalo uskutečnění některých prací, aby se zajistilo větrání podoblasti Tres Hermanos, která zůstala v provozu. Dotčené větrací práce, i za předpokladu, že byly důsledkem uzavření dolu La Prohida, tak přetrvávají v souvislosti se současnou těžbou dolu Tres Hermanos ve smyslu článku 5 rozhodnutí č. 3632/93.

203    I  když žalobkyně uplatňuje, že dotčené práce byly nezbytné k zajištění větrání podoblasti La Prohida během období, které předcházelo jejímu opuštění, Soud má za to, že s ohledem na vztah mezi investovanými částkami a prozatímní povahou větrání podoblasti La Prohida během období, kdy byla opouštěna, se Komise mohla domnívat, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že tyto práce měly ve skutečnosti zajistit větrání podoblasti Tres Hermanos, a že tedy souvisely se současnou těžbou. Toto posouzení Komise je podpořeno okolností, kterou žalobkyně potvrdila na jednání, že dotčený větrací systém je stále funkční a zajišťuje větrání v podoblasti Tres Hermanos.

204    V důsledku toho se Soud domnívá, že s ohledem na informace, které měla k dispozici, se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když odmítla povolit částku 602 146,29 eur (100 188 713 ESP) týkající se vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba.

205    Z výše uvedeného vyplývá, že tato výtka musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

 K částce 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) určené na pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci, které v budoucnu vzniknou v souvislosti s uzavřením podoblasti La Prohida

–       Napadené rozhodnutí

206    V bodech 84 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poznamenala, že rezerva v částce 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) určená na pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci, které vzniknou v budoucnu v souvislosti s uzavřením podoblasti La Prohida, částečným uzavřením oblasti Buseiro nebo obou, nebyla zahrnuta v oznámení podpory, kterou Španělské království zamýšlelo pro rok 2001. Podle Komise nemůže být tato částka prohlášena za slučitelnou, protože jde nad to, co bylo oznámeno a co bylo dopředu vyplaceno Španělským královstvím pro tento rok.

–       Argumenty účastnic řízení

207    Žalobkyně nejprve uplatňuje, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že se dotčená rezerva netýká jen podoblasti La Prohida, ale rovněž oblasti Buseiro. V tomto ohledu ze zprávy nezávislých důlních znalců vyplývá, že uvedená rezerva byla výlučně určena na pokrytí budoucích nákladů hlubinného ložiska v podoblasti La Prohida.

208    Žalobkyně dále uplatňuje, že oznámení uskutečněná Španělským královstvím ohledně podpory zamýšlené k pokrytí výjimečných nákladů nerozlišují položky nákladů v závislosti na jejich určení. Uvedená oznámení se týkala celkové částky podpor uhelnému průmyslu, což je potvrzeno skutečností, že se rozhodnutí Komise o povolení týkala celkových částek a neobsahovala analýzu jednotlivých nákladů každého podniku, pro který byla podpora určena. Žalobkyně doplňuje, že rozhodnutí Komise č. 341/94/ESUO ze dne 8. února 1994, kterým se provádí rozhodnutí č. 3632/93 (Úř. věst L 49, s. 1) (neoficiální překlad) neukládalo členským státům, aby uvedly přesné náklady, na které měla být určena podpora na pokrytí výjimečných nákladů, protože podpora stanovená v článku 5 rozhodnutí č. 3632/93 může být podle odst. 3 přílohy 2 rozhodnutí č. 341/94 oznámena neformálně. Komise tedy nemůže tvrdit, že rezerva 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) vytvořená žalobkyní na pokrytí budoucích nákladů spojených se škodami na povrchu nebyla zahrnuta v oznámení podpory stanovené Španělským královstvím pro rok 2001.

209    Kromě toho nebyly žalobkyni v roce 1998, 2000 a 2001 přiznány podpory jen na pokrytí skutečně vynaložených nákladů, ale rovněž v závislosti na předpokládaných budoucích nákladech.

210    Žalobkyně rovněž uplatňuje, že dotčená rezerva představovala pouze zvýšení rezervy, kterou vytvořila v roce 2001. Roční závěrka žalobkyně pro rok 2001 totiž potvrzuje, že rezerva ve výši 70 000 000 ESP byla vytvořena na pokrytí nákladů vyplývajících z ukončení činnosti v podoblasti La Prohida. Tato částka se nicméně ukázala jako nedostatečná na pokrytí těchto nákladů.

211    Komise uplatňuje, že tato rezerva neodpovídá žádné podpoře oznámené a skutečně vyplacené Španělským královstvím. Jedná se o pokus žalobkyně získat prohlášení o tom, že část podpory prohlášené za zneužitou a neslučitelnou, je se společným trhem slučitelná, a to tím, že jí spojí s neurčitými budoucími náklady, v případě kterých Komise nemůže ověřit, zda odpovídají skutečným nákladům na uzavření. Z tohoto důvodu nemůže být povolena žádná podpora v tomto ohledu. Doplňuje, že podpora povolená v projednávaném případě pokrývá velkoryse náklady na uzavření, aniž by bylo třeba stanovit rezervu pro budoucí dodatečné náklady. Kromě toho jsou odpovídající náklady v jiných členských státech mnohem nižší.

–       Závěry Soudu

212    Nejdříve je namístě poznamenat, že žalobkyně zpochybňuje, že částka 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) nebyla zahrnuta v oznámení podpory stanovené Španělským královstvím pro rok 2001. V důsledku toho rovněž zpochybňuje, že tato částka nebyla zahrnuta v podpoře skutečně vyplacené pro rok 2001 v očekávání rozhodnutí Komise.

213    Je třeba dále uvést, že z odpovědí Komise na otázky Soudu vyplývá, že Španělské království oznámilo pro rok 2001 podporu ve prospěch žalobkyně ve výši 393 971 600 ESP, což je 2 367 817 eur. Přitom, jak uvádí Komise, článek 2 napadeného rozhodnutí prohlašuje za slučitelnou se společným trhem podporu ve výši 2 249 759,37 eur (374 328 463 ESP) na pokrytí pro rok 2001 výjimečných nákladů na uzavření.

214    V důsledku toho by povolení částky 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) ze strany Komise představovalo změnu celkové výše podpory na pokrytí výjimečných nákladů pro rok 2001, prohlášené za slučitelnou se společným trhem, na vyšší úroveň, než byla částka oznámená Španělským královstvím, jakož i částka 2 303 817 eur (383 322 896 ESP), která byla skutečně žalobkyni vyplacena.

215    Je však namístě konstatovat, že část částky 601 012,10 eur (100 000 000 ESP), a sice částka 54 057,63 eur (8 994 433 ESP), se nachází pod úrovní celkové částky 2 303 817 eur (383 322 896 ESP), která byla skutečně vyplacena žalobkyni.

216    Přitom Komise nepředložila žádnou skutečnost, která by umožnila mít za to, že tato částka 54 057,63 eur nebyla zahrnuta do celkové částky podpory oznámené Španělským královstvím Komisi.

217    Jelikož část částky 601 012,10 eur (100 000 000 ESP), určené na vytvoření dotčené rezervy, mohla být pokryta podporou, která byla skutečně podniku vyplacena, náleželo Komisi, aby určila, zda tato částka 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) nebo přinejmenším její relevantní část ve výši 54 057,63 eur (8 994 433 ESP), splňovala zákonné podmínky k tomu, aby byla způsobilá pro poskytnutí podpory na pokrytí výjimečných nákladů.

218    Je nicméně třeba konstatovat, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by Komise vykonala takový přezkum. Komise totiž nezkoumala částku určenou na vytvoření dotčené rezervy ani s ohledem na článek 5 rozhodnutí č. 3632/93, ani s ohledem na článek 7 nařízení č. 1407/2002. Jak vyplývá z bodu 206 výše, orgán se v bodech 84 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí omezil na konstatování, že částka 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) šla nad rámec toho, co bylo oznámeno a dopředu vyplaceno.

219    V důsledku toho je namístě mít za to, že Komise tím, že nepřezkoumala, zda by přinejmenším částka 54 057,63 eur (8 994 433 ESP), zahrnutá v celkové částce 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) určené na vytvoření rezervy na pokrytí výjimečných nákladů restrukturalizace, které vzniknou v budoucnu v souvislosti s uzavřením podoblasti La Prohida, nemohla být uhrazena podporou na pokrytí výjimečných nákladů, porušila použitelná ustanovení.

220    V rozsahu, v němž Komise dále ve své žalobní odpovědi uplatňuje, že dotčená rezerva představuje pokus žalobkyně získat prohlášení o slučitelnosti části podpory prohlášené za zneužitou a neslučitelnou, stačí uvést, že toto tvrzení není doloženo. Kromě toho, jelikož tato okolnost není uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na kterém je založeno odmítnutí Komise prohlásit za slučitelnou se společným trhem podporu určenou potenciálně na pokrytí částky dotčené rezervy, neexistence odůvodnění v tomto bodě nemůže být zhojena v průběhu řízení (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, Recueil, s. 2861, bod 22).

221    V důsledku toho je namístě přijmout tuto výtku.

222    S ohledem na výše uvedené je třeba přijmout čtvrtý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká výtky týkající se částky 601 012,10 eur (100 000 000 ESP), která odpovídá rezervě určené na pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci, které vzniknou v budoucnu v souvislosti s uzavřením podoblasti La Prohida, a to ve výši částky 54 057,63 eur (8 994 433 ESP). Ve zbývající části je nicméně namístě zamítnout tuto výtku a celý čtvrtý žalobní důvod.

 Závěr

223    Ze všech těchto důvodů je namístě zrušit čl. 3 písm. b) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se vztahuje na částku 54 057,63 eur (8 994 433 ESP), jakož i čl. 4 odst. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí. Ve zbývající části je třeba žalobu zamítnout.

 K nákladům řízení

224    Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Soud rozdělit náklady řízení mezi účastníky nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese své náklady, pokud jsou účastníci řízení současně neúspěšní v jednom nebo více bodech.

225    Protože bylo v projednávaném případě žalobě podané žalobkyní částečně vyhověno, Soud se domnívá, že učinil spravedlivé posouzení okolností projednávaného případu, když rozhodl, že žalobkyně ponese čtyři pětiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených Komisí, která ponese pětinu vlastních nákladů řízení a nahradí pětinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 3 písm. b) v rozsahu, v němž se vztahuje na částku 54 057,63 eur (8 994 433 ESP), a čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí Komise 2004/340/ES ze dne 5. listopadu 2003 o podporách na pokrytí výjimečných nákladů podniku González y Díez, SA (podpory pro rok 2001 a zneužití podpor pro roky 1998 a 2000) a o změně rozhodnutí 2002/827/ESUO se zrušují.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Žalobkyně ponese čtyři pětiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených Komisí, která ponese pětinu vlastních nákladů řízení a nahradí pětinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Pirrung Meij Forwood

Pelikánová        Papasavvas

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. září 2007.

Vedoucí soudní kanceláře        Předseda

E. Coulon        J. Pirrung

Obsah

Právní rámec

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení

Návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku pravomoci Komise k přijetí článků 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení podstatných formálních náležitostí v řízení ve věci zrušení článků 1, 2 a 5 rozhodnutí 2002/827 a přijetí napadeného rozhodnutí

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

– K přípustnosti

– K věci samé

K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a podstatných formálních náležitostí

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

K částce 295 409,47 eur (49 152 000 ESP) týkající se vybudování štoly v délce 1 030 m v podoblasti La Prohida

– Napadené rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K částce 513 757,49 eur (85 482 054 ESP) týkající se přemístění 1 005 080 mł zeminy v oblasti Buseiro

– Napadené rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K částce 547 066,46 eur (91 024 200 ESP) týkající se záruk, které byly sjednány s vládou Asturie za účelem sanace půdy

– Napadené rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K částce 372 176,75 eur (61 925 000 ESP) odpovídající kupní hodnotě pozemků na hranici západní zóny oblasti Buseiro, které byly opuštěny v důsledku změny úrovně těžby

– Napadené rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K částce 1 403 316,30 eur (233 492 186 ESP) týkající se nákladů, které byly vynaloženy v důsledku vrácení dotací poskytnutých v rámci PEAC

– Napadené rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K částce 602 146,29 eur (100 188 713 ESP) týkající se vybudování šachty a jiných větracích zařízení v oblasti Sorriba

– Napadené rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K částce 601 012,10 eur (100 000 000 ESP) určené na pokrytí výjimečných nákladů na restrukturalizaci, které v budoucnu vzniknou v souvislosti s uzavřením podoblasti La Prohida

– Napadené rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

Závěr

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: španělština.