USNESENÍ PŘEDSEDY TRIBUNÁLU
29. listopadu 2012(*)
„Řízení o předběžných opatřeních – Hospodářská soutěž – Rozhodnutí Komise o předání dokumentů vnitrostátnímu soudu – Důvěrnost – Právo na účinnou soudní ochranu – Návrh na předběžné opatření – Fumus boni juris – Naléhavost – Zvážení zájmů“
Ve věci T‑164/12 R,
Alstom, se sídlem v Levallois‑Perret (Francie), zastoupená J. Derennem, avocat, jakož i N. Heatonem, P. Chaplinem a M. Farleyem, solicitors,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené A. Antoniadis, a N. Khanem a P. Van Nuffelem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované:
National Grid Electricity Transmission plc, se sídlem v Londýně (Spojené království), zastoupenou A. Magnusem, C. Bryantem a E. Coulsonem, solicitors, jakož i J. Turnerem a D. Beardem, QC,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise ze dne 26. ledna 2012 uvedeného v dopisech generálního ředitele Generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž č. D/2012/006840 a č. D/2012/006863, které se týká předání některých dokumentů High Court of Justice (England & Wales) [Vrchní soud (Anglie a Walesu)], aby byly použity jako důkazy v rámci řízení o žalobě podané proti žalobkyni, a návrh směřující k nařízení důvěrného zacházení s profesním tajemstvím obsaženým v odpovědi žalobkyně ze dne 30. června 2006 na oznámení námitek ve věci COMP/F/38.899 (Plynem izolované spínací přístroje) v rámci řízení o návrhu na vydání předběžného opatření,
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
Úvodní poznámky
1 Společnosti Areva T&D Holding SA, Areva T&D SA a Areva T&D AG byly součástí skupiny žalobkyně až do 8. ledna 2004, kdy je koupila společnost Areva. Společnost Areva tyto společnosti 7. června 2010 prodala zpět žalobkyni, která je přejmenovala na T&D Holdings (později, po interní restrukturalizaci z 30. a 31. března 2012, na Alstom Holdings), Alstom Grid SAS a Alstom Grid AG. Tyto tři podniky jsou v tomto usnesení označovány jako „společnosti Grid“, bez ohledu na jejich mateřskou společnost.
Řízení před Komisí a soudy Evropské unie
2 Komise dne 20. dubna 2006 přijala oznámení námitek ve věci COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje (dále jen rozhodnutí „PISP“), na které žalobkyně odpověděla dne 30. června 2006 (dále jen „odpověď žalobkyně“) a společnost Areva a společnosti Grid společně odpověděly ve stejný den jako žalobkyně (dále jen „odpověď společnosti Areva a společností Grid“).
3 Komise dne 24. ledna 2007 přijala v této věci rozhodnutí C(2006) 6762 final, ve kterém uložila sankce především žalobkyni, společnosti Areva a společnostem Grid za jejich účast na kartelu na trhu s plynem izolovanými spínacími přístroji. Žalobkyně a společnost Areva a společnosti Grid podaly dne 18. dubna 2007 proti tomuto rozhodnutí žalobu na neplatnost.
4 Tribunál rozsudkem ze dne 3. března 2011, Areva a další v. Komise (T‑117/07 a T‑121/07, Sb. rozh. s. II‑633) snížil částku pokut uložených žalobkyni, jakož i společnosti Areva a společnostem Grid. Společnost Areva dne 24. května 2011 a žalobkyně a společnosti Grid dne 25. května 2011 proti tomuto rozsudku podaly kasační opravný prostředek (spojené věci C‑247/11 P a C‑253/11 P, Areva v. Komise).
Řízení před High Court of Justice (England & Wales)
5 Společnost National Grid Electricity Transmission plc (dále jen „NGET“) podala dne 17. listopadu 2008 žalobu na náhradu škody zejména proti žalobkyni, společnosti Areva a společnostem Grid k High Court of Justice (England & Wales) [Vrchní soud (Anglie a Walesu)] (dále jen „High Court“) z důvodu, že ceny, které zaplatila za plynem izolované spínací přístroje zakoupené v letech 1988 až 2004 společnostem zúčastněným na tomto kartelu, byly nepřiměřené z důvodu existence uvedeného protiprávního jednání.
6 V rámci tohoto řízení NGET požádala o zpřístupnění odpovědi žalobkyně, společnosti Areva a společností Grid. High Court o této žádosti rozhodl rozsudkem ze dne 4. července 2011; když po vydání usnesení o důvěrnosti ze dne 11. července 2011 (dále jen „usnesení o důvěrnosti“), kterým vytvořil „okruh důvěrnosti“, jehož cílem byla ochrana důvěrných informací obsažených v dokumentech poskytnutých účastníkům řízení, které před ním bylo vedeno; požádal Komisi na základě čl. 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) dopisem ze dne 13. července 2011 o předání odpovědí žalobkyně a odpovědi společnosti Areva a společností Grid. Žalobkyně a společnosti Grid v dopisu ze dne 25. července 2011 předložily Komisi svá vyjádření k žádosti High Court o zpřístupnění dokumentů.
7 Komise dne 28. října 2011 zaslala High Court dopis, ve kterém jej informovala o svém záměru vyhovět jeho žádosti; s upřesněním, že však o tom bude muset nejprve informovat zejména žalobkyni a společnosti Grid. Dopisem ze dne 26. ledna 2011 tedy Komise těmto podnikům oznámila své rozhodnutí vyhovět žádosti High Court (dále jen „napadené rozhodnutí“) a uvedla dokumenty, které hodlala zaslat, pokud tyto společnosti uvedené rozhodnutí nenapadnou u Tribunálu a soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních.
8 Dne 21. února 2012 žalobkyně a společnosti Grid informovaly Komisi o svém záměru podat proti tomuto rozhodnutí žalobu, jakož i návrh na vydání předběžného opatření k předsedovi Tribunálu.
Řízení
Návrh na předběžné opatření a návrh na částečné zpětvzetí žaloby
9 Žalobkyně a společnosti Grid podaly dne 10. dubna 2012 žalobu na neplatnost proti napadenému rozhodnutí. Samostatným podáním z téhož dne podaly návrh na vydání předběžného opatření směřující k odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí v souladu s články 278 a 279 SFEU.
10 Komisi byla po obdržení návrhu na vydání předběžného opatření oznámena námitka žalobkyně a společností Grid, podle které navzdory vyloučení informací poskytnutých v rámci sdělení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155) z působnosti žádosti High Court, znění odpovědí, které zamýšlela předat High Court, tyto informace obsahovalo. Dopisem ze dne 26. dubna 2012 Komise tyto podniky informovala o tom, že se rozhodla uvedená znění upravit a tyto informace odstranit.
11 Komise dne 10. května 2012 předložila vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření.
12 Žalobkyně a společnosti Grid předložily dne 21. května 2012 kanceláři Tribunálu dopis, ve kterém informovaly o tom, že v návaznosti na rozhodnutí Komise ze dne 26. dubna 2012 jim upravené znění odpovědí společnosti Areva a společností Grid nadále nepůsobí žádné dostatečně závažné obtíže, a že v důsledku toho se společnosti Grid rozhodly vzít zpět žalobu v hlavním řízení a svůj návrh na vydání předběžného opatření. Žalobkyně vzala na vědomí rozhodnutí Komise a změnila svá návrhová žádání, jelikož některá z nich spolu s některými dokumenty přiloženými na podporu jejího návrhu již nejsou relevantní.
13 Komise dne 29. května 2012 předložila své vyjádření k částečnému zpětvzetí a změně návrhových žádání v rámci návrhu na vydání předběžného opatření žalobkyní.
14 Předseda Tribunálu přijal dne 13. června 2012 usnesení o částečném vyškrtnutí věci T‑164/12 R za účelem vyškrtnutí jmen společností Grid ze seznamu žalobkyň. Dne 10. července 2012 předseda čtvrtého senátu Tribunálu usnesením rovněž vyškrtl jména společností Grid ze seznamu žalobkyň v hlavním řízení a nařídil Komise nést vlastní náklady řízení a nahradit jednu třetinu nákladů vynaložených společnostmi Grid ve věcech T‑164/12 a T‑164/12 R.
Návrh na vstup společnosti NGET do řízení jako vedlejší účastnice a žádost žalobkyně o důvěrné zacházení
15 Společnost NGET podala dne 1. května 2012 návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice ve věci T‑164/12 R na podporu předpokládaných návrhových žádání Komise. Komise dopisem ze dne 22. května 2012 informovala předsedu Tribunálu, že v tomto ohledu nemá námitek. Žalobkyně dne 23. května 2012 předložila své vyjádření k tomuto návrhu, ve kterém uvedla, že v zásadě nemá proti tomuto vedlejšímu účastenství námitek. Samostatným podáním ze stejného dne žalobkyně podala žádost o důvěrné zacházení, pokud jde o informace a dokumenty předložené v rámci věci T‑164/12 R. Společnost NGET dne 6. června 2012 předložila dopis, ve kterém uvedla, že jeden aspekt vnitrostátního řízení byl žalobkyní v jejím vyjádření k návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení popsán nesprávně a při této příležitosti zopakovala význam jejího připuštění do řízení jako vedlejší účastnice, aby mohla Tribunálu objasnit povahu a stav řízení před High Court.
16 Společnost NGET dne 10. července 2012 podala návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise ve věci T‑164/12, ke kterému nevznesly námitku ani Komise, ani žalobkyně. Posledně uvedená nicméně podala dne 7. srpna 2012 návrh na důvěrné zacházení s informacemi a dokumenty poskytnutými v rámci věci T‑164/12.
17 Usnesením ze dne 4. září 2012 předseda čtvrtého senátu Tribunálu vyhověl návrhu na vedlejší účastenství společnosti NGET ve věci T‑164/12. Předseda Tribunálu přijal dne 13. září 2012 usnesení, ve kterém povolil vedlejší účastenství společnosti NGET ve věci T‑164/12 R. Vedlejší účastnici byla předána zejména nedůvěrná verze dokumentů připravená žalobkyní, které byly poskytnuty v rámci návrhu na vydání předběžného opatření, a byla vyzvána, aby v tomto ohledu předložila své případné vyjádření, aniž tím bylo dotčeno posouzení soudce rozhodujícího o předběžném opatření stran opodstatněnosti žádosti o důvěrné zacházení.
18 Vedlejší účastnice řízení předložila dne 27. září 2012 spis vedlejšího účastníka a vyjádření k žádosti o důvěrné zacházení podané žalobkyní, ve kterém uvedla, že ponechává na posouzení Tribunálu, zda je nutné přijmout procesní opatření, která umožní, aby byla k této problematice vyslechnuta. Kancelář Tribunálu doručila dne 8. října 2012 tyto dva dokumenty žalobkyni a Komisi.
Návrhová žádání účastnic řízení
19 Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby předseda Tribunálu:
– nařídil odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí až do doby, kdy Tribunál rozhodne o hlavní žalobě;
– nařídil důvěrné zacházení s profesním tajemstvím obsaženým v její odpovědi v rámci tohoto řízení;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
20 Vzhledem ke změnám návrhových žádání provedeným žalobkyní (viz výše bod 12), je nutné mít za to, že žalobkyně vzala zpět svůj návrh na vydání předběžného opatření v rozsahu, v němž se týká informací poskytnutých v rámci sdělení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů.
21 Komise, podporovaná vedlejší účastnicí řízení, v podstatě navrhuje, aby předseda Tribunálu:
– zamítl návrh na vydání předběžného opatření;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K návrhu směřujícímu k nařízení důvěrného zacházení, v průběhu řízení o návrhu na vydání předběžného opatření, s profesním tajemstvím uvedeným v odpovědi žalobkyně
22 Komise ve svém vyjádření ze dne 10. května 2012 uvádí, že návrh na vydání předběžného opatření musí být odmítnut jako nepřípustný v rozsahu, v němž směřuje k tomu, aby bylo v průběhu tohoto řízení zacházeno důvěrně s profesním tajemstvím obsaženým v odpovědi žalobkyně.
23 V tomto ohledu je třeba uvést, že způsob, kterým je formulována žádost o přiznání důvěrného zacházení v průběhu tohoto řízení s profesním tajemstvím obsaženým v odpovědi žalobkyně, lze chápat pouze tak, že směřuje proti žalované. V projednávané věci přitom taková žádost postrádá smyslu, jelikož Komise má důvěrné znění sporných dokumentů. Tento návrh by byl předčasný, i kdyby bylo záměrem žalobkyně, aby touto žádostí požádala o takové zacházení vůči případnému vedlejšímu účastníku řízení. V každém případě je nutné připomenout, že – jak bylo uvedeno v bodech 17 a 18 výše – vedlejší účastnice řízení má přístup pouze k nedůvěrnému znění dokumentů poskytnutých v rámci této žádosti.
K návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
24 Z článků 278 SFEU a 279 SFEU ve spojení s čl. 256 odst. 1 SFEU vyplývá, že soudce rozhodující o předběžném opatření může nařídit odklad vykonatelnosti aktu napadeného před Tribunálem či nezbytná předběžná opatření, vyžadují-li to okolnosti.
25 Článek 104 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že návrh na předběžné opatření musí označit předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaného předběžného opatření. Soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření tudíž může rozhodnout o odkladu vykonatelnosti aktu nebo jiného předběžného opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a nabyly účinnosti před rozhodnutím v hlavní věci. Soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření musí rovněž v případě potřeby zvážit proti sobě stojící dotčené zájmy (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 23. února 2001, Rakousko v. Rada, C‑445/00 R, Recueil, s. I‑1461, bod 73).
26 V rámci tohoto celkového přezkumu má soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření širokou posuzovací pravomoc, a protože neexistuje žádné pravidlo ukládající mu předem určený postup analýzy pro posuzování nutnosti vydat předběžná opatření, je na něm, aby s ohledem na okolnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, a pořadí, v jakém musí být zkoumány [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 19. července 1995, Komise v. Atlantic Container Line a další, C‑149/95 P(R), Recueil, s. I‑2165, bod 23, a ze dne 3. dubna 2007, Vischim v. Komise, C‑459/06 P(R), nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 25].
27 S ohledem na skutečnosti obsažené ve spise má soudce rozhodující o předběžných opatřeních za to, že má k dispozici veškeré skutečnosti nezbytné k rozhodnutí o tomto návrhu na předběžné opatření a nepotřebuje k tomu předchozí ústní vysvětlení účastnic řízení nebo přijetí organizačního procesního opatření, jaké požadovala vedlejší účastníce řízení.
28 Za okolností v projednávaném případě je nutno nejprve zvážit zájmy.
Ke zvážení zájmů
29 Podle ustálené judikatury spočívá zvážení proti sobě stojících dotčených zájmů v tom, že soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření určí, zda zájem účastníka řízení, který podává návrh na vydání předběžného opatření, převažuje či nepřevažuje nad zájmem, aby byl sporný akt bezodkladně proveden, a konkrétně zkoumá, zda případné zrušení tohoto aktu soudem rozhodujícím ve věci samé umožní uvést situaci, která by vznikla okamžitým výkonem daného aktu, v předešlý stav a naopak zda odklad vykonatelnosti daného aktu může zabránit jeho plnému účinku v případě, že by žaloba v hlavním řízení byla zamítnuta (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 11. května 1989, RTE a další v. Komise, 76/89 R, 77/89 R a 91/89 R, Recueil, s. 1141, bod 15, a ze dne 26. června 2003, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 R a C‑217/03 R, Recueil, s. I‑6887, bod 142). Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může rovněž považovat za nezbytné vzít v úvahu zájmy třetích osob.
30 Pokud jde konkrétně o podmínku, že musí být možné uvést právní situaci vytvořenou usnesením o předběžném opatření v původní stav, je nutno poznamenat, že řízení o předběžném opatření má pouze zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí ve věci samé [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 27. září 2004, Komise v. Akzo a Akcros, C‑7/04 P (R), Recueil, s. I‑8739, bod 36]. Toto řízení má tudíž čistě akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení, s nímž souvisí (usnesení předsedy Tribunálu ze dne 12. února 1996, Lehrfreund v. Rada a Komise, T‑228/95 R, Recueil, s. II‑111, bod 61), takže rozhodnutí soudce rozhodujícího o předběžném opatření musí být prozatímní v tom smyslu, že nemá předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé ani ho nemá učinit iluzorním tím, že ho zbaví užitečného účinku (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 17. května 1991, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90 R, Recueil, s. I‑2557, bod 24, a předsedy Tribunálu ze dne 12. prosince 1995, Connolly v. Komise, T‑203/95 R, Recueil, s. II‑2919, bod 16).
31 Z toho nutně plyne, že zájem některého z účastníků řízení o předběžném opatření nepožívá ochrany, pokud tento účastník požaduje, aby soudce rozhodující o předběžném opatření přijal rozhodnutí, které by zdaleka nebylo čistě prozatímní, ale předjímalo by budoucí rozhodnutí ve věci samé a zbavovalo jej užitečného účinku, čímž by jej činilo iluzorním.
32 Tribunál má v projednávané věci v rámci hlavního řízení rozhodnout o tom, zda napadené rozhodnutí, kterým Komise rozhodla, že vyhoví žádosti High Court o zpřístupnění odpovědi žalobkyně, musí být zrušeno, zejména z důvodu porušení profesního tajemství chráněného článkem 339 SFEU.
33 Zaprvé, pokud jde o zájem obhajovaný vedlejší účastnicí řízení, je třeba uvést, že ve svém spisu vedlejšího účastníka řízení upozorňuje soudce rozhodujícího o předběžném opatření na skutečnost, že v rámci dotčeného zvážení zájmů, je třeba vzít v úvahu různé možnosti, které vyplývají z postupu Tribunálu a High Court z časového hlediska.
34 Nejprve za předpokladu, že by návrhu na odklad vykonatelnosti bylo vyhověno, nebyly by sporné dokumenty Komisí předány High Court, dokud by Tribunál nevydal rozsudek v hlavním řízení. Vedlejší účastnice řízení se však domnívá, že pokud by Tribunál rozhodl ve prospěch Komise, ale vydal svůj rozsudek, až když High Court přijme své rozhodnutí, neměla by vedlejší účastnice přístup k dokumentům užitečným pro její žalobu a tento odklad by ve skutečnosti zvýhodnil žalobkyni v rámci účinků konečného rozsudku, zatímco by Tribunál zamítl hlavní žalobu jako neopodstatněnou.
35 Dále za předpokladu, že by návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut, sporné dokumenty by byly Komisí předány High Court, který je zpřístupní osobám tvořícím „okruh důvěrnosti“ stanovenému usnesením ze dne 11. července 2011, aby byly vzaty v úvahu v rámci řízení o náhradu škody. Vedlejší účastnice řízení se přitom domnívá, že pokud Tribunál rozhodne ve prospěch žalobkyně před tím, než High Court přijme své rozhodnutí, protiprávně předané informace budou z vnitrostátního řízení vyloučeny.
36 Nicméně je nutné uvést, že vedlejší účastnice řízení nebere v úvahu jinou možnost – která je zásadní s ohledem na zájmy hájené žalobkyní: – kdyby byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut a High Court by rozhodl před tím, než by rozhodl Tribunál o hlavní žalobě. V takovém případě by se zrušující rozsudek stal iluzorním a byl by zbaven svého užitečného účinku. Zamítnutí projednávaného návrhu by tak mohlo mít za důsledek předjímání budoucího rozhodnutí ve věci samé, tedy zamítnutí žaloby na neplatnost.
37 S ohledem na judikaturu připomenutou výše v bodech 30 a 31 je tedy nutné uvést, že spor před soudcem rozhodujícím o předběžném opatření, který se týká předání sporných dokumentů orgánem vnitrostátnímu soudu, které byly vyžádány v rámci probíhajícího sporu, jako je tomu v projednávané věci, může zpochybnit akcesorickou povahu řízení o návrhu na vydání předběžného opatření.
38 Nicméně v případě, že by Tribunál projednávanému návrhu vyhověl a High Court mohl zároveň rozhodnout před tím, než Tribunál vynese své rozhodnutí v rámci hlavního řízení, neprokázala vedlejší účastnice řízení, že by nemohla chránit svůj zájem tím, že by jakožto žalobkyně před High Court podala návrh na přerušení řízení o náhradě škody.
39 Kromě toho se úspěch takového návrhu jeví jako pravděpodobnější, než kdyby o toto přerušení požádala žalobkyně jakožto žalovaná před High Court, za předpokladu, že (i) by projednávaný návrh byl zamítnut, a v důsledku toho by dokumenty byly předány High Court, a (ii) High Court by mohl rozhodnout před tím, než tak učiní Tribunál v rámci hlavního řízení.
40 Zadruhé, pokud jde o zájem obhajovaný Komisí, je třeba uvést, že Komise ve svém vyjádření ze dne 10. května 2012 uvedla, že má jediný zájem, a tím je zájem na ochraně pravomoci vnitrostátních soudů použít ustanovení unijního práva tím, že zajistí jejich plný účinek, a tím, že bude chránit práva, která přiznává jednotlivcům. V tomto ohledu uvádí, že dotčenými zájmy nejsou pouze zájmy entit, které se domáhají náhrady škody, kterou jim způsobilo jednání, jež mohlo omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, ale rovněž obecný zájem na účinném uplatňování unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže, jelikož žaloby na náhradu škody podané k vnitrostátním soudům mohou zásadně přispět k zachování účinné hospodářské soutěže. Vedlejší účastnice řízení v tomto ohledu dodává, že jak Komise, tak unijní soudy uznaly význam zajištění toho, aby osoby poškozené v důsledku porušení soutěžního práva mohly podat žalobu na náhradu škody a uplatnit práva, která jim přiznává unijní právo. Komise v tomto kontextu uvádí, že High Court v rozsudku ze dne 12. června 2009, kterým rozhodl zejména o návrhu na přerušení řízení podaném žalobkyní a ostatními žalovanými před High Court ve světle žaloby na neplatnost rozhodnutí PISP, výslovně trval na nutnosti nezdržovat postup před zahájením soudního řízení, i když žaloby stále byly projednávány Tribunálem.
41 Pokud jde o účinné použití unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže, konkrétně v řízeních o žalobách na náhradu škody na vnitrostátní úrovni, má‑li zájem na rychlém výkonu spravedlnosti zvláštní význam v rámci posouzení soudce rozhodujícího o předběžném opatření při zvážení dotyčných zájmů, je třeba konstatovat, že Komise, ačkoliv bere v úvahu situaci High Court, nepodala návrh na zrychlené řízení před Tribunálem, k čemuž ji vyzvala žalobkyně, když v projednávaném návrhu uvedla, že by takovému návrhu případně nebránila. Vzhledem k tomu, že podle článku 76a jednacího řádu vedlejší účastnice řízení takový návrh nemůže podat, přísluší Komisi, aby tak učinila, pokud je rychlost ukončení tohoto řízení základním hlediskem postoje tohoto orgánu.
42 Kromě toho s ohledem na úvahy uvedené výše v bodech 37 až 39, které se týkají ochrany užitečného účinku rozhodnutí Tribunálu v rámci hlavního řízení a zvláštních okolností projednávané věci, je nutné poměřit účinné použití unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže s respektováním akcesorické povahy řízení o předběžném opatření. Ostatně podobné poměrné vážení bylo implicitně provedeno, když byl návrh na předběžné opatření, v němž byl předseda Tribunálu žádán, aby rozhodl „prozatímně“ zpřístupnit údajné důvěrné informace, které měla k dispozici Komise, byl prohlášen za nepřípustný, jelikož usnesení, kterým by bylo vyhověno tomuto návrhu, mohlo předem neutralizovat účinek pozdějšího rozhodnutí ve věci samé (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 23. ledna 2012, Henkel a Henkel France v. Komise, T‑607/11 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 23 až 25).
43 Zatřetí vedlejší účastnice řízení ve svém spisu vedlejšího účastníka řízení ze dne 27. září 2012 zdůraznila nutnost, aby soudce rozhodující o předběžném opatření vzal při zvážení zájmů v úvahu strategii odporu, kterou předvádí žalobkyně tím, že využívá zdržovacích postupů, aby bránila průběhu řízení před High Court. V tomto ohledu je třeba uvést, že žádný procesní úkon uvedený vedlejší účastnicí řízení jakožto úkon bránící její žalobě na náhradu škody, nebyl kvalifikován jako zneužití práva, což vedlejší účastnice řízení uznala. Tyto postupy jsou tedy pouze vyjádřením právních prostředků, které má účastník řízení k dispozici k ochraně svých práv. Pokud by bylo rozhodnuto, že tyto postupy jsou neopodstatněné, bude vedlejší účastnici řízení vyhověno a řízení před High Court bude řádně pokračovat. Na druhou stranu, i když toto řízení je podle vedlejší účastnice řízení nepřiměřeně dlouhé, vedlejší účastnice nicméně neprokazuje, že utrpěla takovou škodu z důvodu délky řízení, aby její zájem na získání dotčené informace před tím, než Tribunál vydá svůj rozsudek v rámci hlavního řízení, převážil nad zájmem chránit užitečný účinek tohoto rozsudku (viz výše body 37 až 39).
44 V důsledku toho zájem Komise a vedlejší účastnice řízení na tom, aby byl návrh na předběžné opatření zamítnut, tedy musí ustoupit zájmu žalobkyně, a to tím spíše že vyhovění návrhu na požadovaný odklad vykonatelnosti pouze zachovává na omezenou dobu status quo, který existoval po řadu let (v tomto smyslu viz výše uvedené usnesení RTE a další v. Komise, bod 15; rovněž viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 16. listopadu 2012, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑345/12, bod 29), aniž to způsobí obtíže, kvůli nimž bude nutné toto čekání okamžitě ukončit. V tomto ohledu je nutné dodat, že žalobkyně brání pouze předání důvěrné verze sporných dokumentů. V důsledku toho vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebrání tomu, aby Komise přijala nové rozhodnutí umožňující předání nedůvěrné verze sporných dokumentů, zatímco by čekala na rozhodnutí Tribunálu o žalobě na neplatnost v rámci hlavního řízení. Řízení před High Court tak může v určitém rozsahu pokračovat.
K naléhavosti
45 Ochrana zájmu navrhovatelky se jeví jako naléhavá, jelikož jí hrozí závažná a nenapravitelná újma v případě, že bude její návrh na předběžné opatření zamítnut. Žalobkyně v této souvislosti v podstatě tvrdí, že situaci nastalou po předání sporných dokumentů by již nebylo možné vrátit zpět. Pozdější zrušení napadeného rozhodnutí zejména z důvodu porušení profesního tajemství chráněného článkem 339 SFEU by po předání důvěrných informací již nezvrátilo důsledky tohoto předání. Pokud by tedy byly sporné informace zpřístupněny před rozhodnutím hlavního sporu, právo na účinnou soudní ochranu by bylo pouze „prázdnou skořápkou“.
46 Úvodem je třeba uvést, že s ohledem na zvláštnost sporu o předání důvěrných dokumentů v rámci řízení o předběžném opatření (viz výše bod 37) a zvláštní okolnosti projednávané věci (viz výše body 38 a 39), postačí posoudit závažnost a nenapravitelnou povahu škody utrpěné žalobkyní v projednávané věci z důvodu samotného předání sporných informací s ohledem na její právo na účinnou soudní ochranu.
47 Je totiž nutné konstatovat, že za předpokladu, že by byl projednávaný návrh zamítnut a dokumenty byly Komisí předány High Court a High Court by rozhodl ještě před tím, než rozhodne Tribunál o žalobě v rámci hlavního řízení, které se týká případné protiprávní povahy předání informací, bylo by právo žalobkyně na účinnou soudní ochranu zbaveno smyslu.
48 Přitom je zajímavé uvést, že vedlejší účastnice řízení, která ve svém návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení správně uvedla, že může Tribunálu objasnit povahu a stav její žaloby, kterou podala ve Spojeném království, ve svém dopisu ze dne 6. června 2012 tvrdí, že High Court nemusí čekat na rozhodnutí Soudního dvora ve věcech, o kterých je vedeno řízení o kasačním opravném prostředku, jež se týkají rozsudků Tribunálu vydaných v návaznosti na žaloby podané proti rozhodnutí PISP a dále ve svém spisu vedlejšího účastníka řízení ze dne 27. září 2012 uvádí, že je možné, že Tribunál bude potřebovat více času k tomu, aby rozhodl o žalobě v rámci hlavního řízení, než bude High Court potřebovat k ukončení vnitrostátního řízení. Ve světle těchto informací se riziko, že vnitrostátní soud rozhodne s přihlédnutím k předaným informacím před tím, než Tribunál bude mít možnost rozhodnout o legalitě tohoto předání, jeví jako závažné, a zdaleka ne hypotetické.
49 Vzhledem k tomu, že by Komise mohla v případě zamítnutí projednávaného návrhu na předběžné opatření okamžitě předat sporné informace, vyvstávají obavy, že by bylo ohroženo základní právo žalobkyně na účinný procesní prostředek, které je zakotveno v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 a v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. 2010, C 83, s. 389), pokud by Komise mohla předat dotčené informace dříve, než Tribunál rozhodne o hlavní žalobě. Jelikož by mohlo být základní právo žalobkyně závažně a nenapravitelně poškozeno, s výhradou přezkumu podmínky fumus boni juris (stran úzké vazby mezi posledně jmenovanou podmínkou a podmínkou týkající se naléhavosti viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 8. dubna 2008, Kypr v. Komise, T‑54/08 R, T‑87/08 R, T‑88/08 R a T‑91/08 R až T‑93/08 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 56 a 57), jeví se naléhavým vyhovět návrhu na požadovaný odklad vykonatelnosti (viz rovněž výše uvedené usnesení Akzo Nobel a další v. Komise, body 31 až 33).
K fumus boni juris
50 Podle ustálené judikatury je podmínka fumus boni juris splněna, jestliže se alespoň jeden žalobní důvod uplatněný účastníkem řízení, který požaduje vydání předběžného opatření na podporu své žaloby, jeví prima facie relevantní a v každém případě nikoli zvláště neopodstatněný v tom smyslu, že poukazuje na existenci složitých právních problémů, jejichž řešení není jednoznačné, a vyžaduje tedy důkladný přezkum, který nemůže provést soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření, nýbrž musí být předmětem hlavního řízení, nebo jestliže z diskuze mezi účastníky vyplývá zásadní právní problém, jehož řešení se přímo nenabízí (viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. září 2012, Řecko v. Komise, T‑52/12 R, bod 13 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 8. května 2003, Komise v. Artegodan a další, C‑39/03 P‑R, Recueil, s. I‑4485, bod 40).
51 Žalobkyně zejména tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zaprvé článek 339 SFEU, zadruhé bod 25 sdělení Komise o spolupráci mezi Komisí a vnitrostátními soudy při používání článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2004, C 101, s. 54) a zatřetí čl. 4 odst. 3 SEU.
52 V tomto kontextu je v podstatě zpochybňováno, že takové předání odpovědi žalobkyně, jako je předání, které zamýšlí Komise, porušuje článek 339 SFEU, jelikož záruky poskytnuté High Court za účelem ochrany důvěrnosti informací nezaručí stejnou úroveň ochrany, jako je úroveň ochrany vyplývající z ustanovení Smlouvy o FEU.
53 Komise, která připomíná svou povinnost, stanovenou v rozsudku Tribunálu ze dne 18. září 1996, Postbank v. Komise (T‑353/94, Recueil, s. II‑921, bod 90), přijmout veškerá opatření nezbytná k tomu, aby toto právo nebylo porušeno z důvodu a v průběhu předání dokumentů vnitrostátnímu soudu, se domnívá, že z uvedeného rozsudku vyplývá, že vnitrostátnímu soudu přísluší, aby zajistil důvěrnost předaných informací, a v důsledku toho Komise tuto povinnost respektuje, jednak pokud vnitrostátnímu soudu označí dokumenty nebo části, které obsahují důvěrné informace nebo obchodní tajemství, jednak pokud zajišťuje, aby tyto informace byly předány, pouze když vnitrostátní soud nabídne konkrétní záruky stran své způsobilosti a vůle chránit důvěrnost těchto informací.
54 Zaprvé, pokud jde o první opatření týkající se toho, že Komise označí dokumenty nebo části, které jsou důvěrné nebo které představují obchodního tajemství, je třeba zdůraznit, že Komise v projednávané věci nepovažovala za nutné zkoumat opodstatnění této kvalifikace před předáním uvedených informací, ale pouze uvedla pasáže, které byly za důvěrné nebo za obchodní tajemství považovány žalobkyní. V tomto ohledu je zvláštní, že se Komise ve svém vyjádření z 10. května 2012 vrací k uznání této povahy, jelikož z pouhé skutečnosti, že vnitrostátnímu soudu sděluje tyto informace v souladu s opatřeními, která se vztahují na předávání informací chráněných článkem 339 SFEU, může být dovozeno, že takové informace spadají do působnosti tohoto ustanovení. Ověření takové kvalifikace – pokud je nezbytné – každopádně vyžaduje podrobný přezkum, jehož provedení nepřísluší soudci, který rozhoduje o předběžném opatření.
55 Zadruhé, pokud jde o konkrétní záruky nabídnuté vnitrostátním soudem, o jejichž existenci se Komise musí přesvědčit před předáním uvedených informací, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise spokojila s tvrzením, že usnesení o důvěrnosti umožňuje chránit všechny důvěrné informace obsažené v požadovaných dokumentech v souladu se zárukami stanovenými článkem 339 SFEU. V tomto ohledu z napadeného rozhodnutí nevyplývá žádné posouzení ohledně konkrétních účinků ochrany stanovené usnesením o důvěrnosti, pokud jde o povinnost stanovenou článkem 339 SFEU, která byla vyložena judikaturou.
56 Nejprve je nutné uvést, že Komise ve svém vyjádření z 10. května 2012 uvádí, že ji vnitrostátní soud informoval, že požadované dokumenty budou poskytnuty pouze v „okruhu důvěrnosti“ stanoveném v rámci řízení před High Court se souhlasem účastníků sporu a že žalobkyně ve vyjádření předloženém Komisi dne 25. července 2011 nevyjádřila žádné obavy ohledně rozsahu „okruhu důvěrnosti“ nebo s ním souvisejících podrobností. Nicméně skutečnost, že se účastníci sporu před High Court, včetně žalobkyně, podíleli na definování rozsahu „okruhu důvěrnosti“, nesmí vést k opominutí skutečnosti, že vnitrostátní soud ve svém rozsudku ze 4. července 2011 (bod 13) výslovně uvedl možnost, aby tito účastníci řízení předložili Komisi vyjádření ohledně vhodnosti rozhodnutí o tom, zda vyhovět návrhu na předání dotyčných informací. Kromě toho z vyjádření žalobkyně (bod 34) zaslaného dne 25. července 2011 vyplývá, že posledně uvedená sdělila Komisi, že je nutné změnit obsah některých dokumentů v případě, že bude vyhověno žádosti High Court. Jinými slovy, složení „okruhu důvěrnosti“ žalobkyni zjevně působilo obtíže, jelikož posledně uvedená bránila předání důvěrných verzí požadovaných dokumentů v rámci tohoto okruhu. Proto s ohledem na existenci takových skutečností není možné vyloučit možnost, že Tribunál v rámci hlavního řízení bude zkoumat otázku, zda za účelem dodržení ochrany profesního tajemství v souladu s článkem 339 SFEU neměla Komise přijmout jiná opatření, než jsou opatření stanovená v napadeném rozhodnutí.
57 Zadruhé z analýzy usnesení o důvěrnosti předaného High Court Komisi v příloze žádosti o předání sporných dokumentů vyplývá, že „okruh důvěrnosti“, jehož složení může být v budoucnosti změněno, je tvořen značným počtem osob (na seznamu je uvedeno 92 jmen), které zastávají natolik rozdílné funkce, jako je externí advokát, interní právní poradce (tak je tomu například u dvou zaměstnanců vedlejší účastnice řízení), sekretářka, či dokonce informatik. Všechny tyto osoby sice podléhají závazku důvěrnosti a podle vedlejší účastnice řízení žádná z nich nevykonává komerční aktivity. Nicméně s ohledem na úvahy na úrovni unijního práva, které se týkají ochrany důvěrnosti komunikace mezi advokáty a klienty a požadavku nezávislosti, který implikuje neexistenci jakéhokoliv pracovněprávního vztahu i tehdy, když existují povinnosti profesní etiky a profesní disciplíny, otázka – zda s ohledem na způsob šíření požadovaných informací na vnitrostátní úrovni v projednávané věci, který byl Komisi znám, byla Komise povinna podrobně zkoumat konkrétní důsledky uvedené záruky na ochranu profesního tajemství, a případně měla dospět k odmítnutí takto formulované žádosti o předání, pokud by vedla k porušení článku 339 SFEU – může být důvodně vznesena v rámci hlavního řízení. V tomto ohledu je třeba dodat, že se Komise nemůže, aby prokázala, že navrhované zpřístupnění nelze postavit na roveň zpřístupnění účastníkům řízení ve Spojeném království, omezit na tvrzení, že účelem „okruhu důvěrnosti“ je umožnit advokátům účastníků řízení, aby zkoumali zpřístupněné dokumenty, jelikož právě složení okruhu důvěrnosti není neměnné nebo omezené na osoby, které mají postavení advokáta.
58 S ohledem na tato konstatování nelze vyloučit, že soudce rozhodující ve věci samé může považovat za nezbytné rozhodnout o rozsahu přezkumu, který musí provést Komise, aby se ujistila, že důvěrné informace budou předány pouze tehdy, když vnitrostátní soud nabídne konkrétní záruky, pokud jde o jeho způsobilost a vůli chránit důvěrnost těchto informací. Jinými slovy, soudce rozhodující ve věci samé může dospět k otázce, zda opatření přijatá Komisí za účelem splnění povinnosti, která jí přísluší podle článku 339 SFEU, byla dostatečná, či zda měla provést podrobnější analýzu mechanismu navrhovaného vnitrostátním soudem za účelem ochrany důvěrnosti požadovaných informací.
59 Kromě toho, i kdyby tato opatření byla považována za opatření v zásadě adekvátní k dodržení této povinnosti, je třeba uvést, že výše uvedený rozsudek Postbank v. Komise stanoví, že i když Komise přijme veškerá nezbytná opatření, je možné, že ochrana třetích osob nemusí být v některých případech plně zajištěna. Tribunál uvádí, že Komise v těchto výjimečných případech může odmítnout předat dokumenty vnitrostátním soudním orgánům. S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci není vyloučeno, že soudce rozhodující ve věci samé bude muset určit, zda se Komise nachází v takové situaci.
60 Tyto analýzy přitom vznášejí nové právní otázky. V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise jak ve svém dopisu z 28. října 2011 (bod 6) zaslaném High Court, tak v napadeném rozhodnutí (bod 14) sama zmiňuje novost návrhu a dotčené problémy.
61 Vzhledem k výše uvedenému je nutno konstatovat, že v projednávané věci vyvstávají nové právní otázky, které nelze prima facie považovat za irelevantní a jejichž řešení si naopak žádá důkladný přezkum v rámci hlavního řízení. V důsledku toho je důvodné rozhodnout, že je dán fumus boni juris (rovněž viz výše uvedené usnesení Akzo Nobel a další v. Komise, body 44 až 56).
62 Jelikož byly v tomto ohledu splněny všechny podmínky, je třeba vyhovět návrhu na vydání předběžného opatření a nařídit předběžné opatření, kterým se Komisi zakazuje předat sporné informace, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí.
Z těchto důvodů
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
rozhodl takto:
1. Vykonatelnost rozhodnutí Komise ze dne 26. ledna 2012, pokud jde o předání důvěrné verze odpovědi společnosti Alstom ze dne 30. června 2006 na oznámení námitek ve věci COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje High Court of Justice (England & Wales) [Vrchnímu soudu (Anglie a Walesu)], se odkládá.
2. Ve zbývající části se návrh na předběžné opatření zamítá.
3. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
V Lucemburku dne 29. listopadu 2012.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |