Věc T‑164/12 R
Alstom
v.
Evropská komise
„Řízení o předběžných opatřeních – Hospodářská soutěž – Rozhodnutí Komise o předání dokumentů vnitrostátnímu soudu – Důvěrnost – Právo na účinnou soudní ochranu – Návrh na předběžné opatření – Fumus boni juris – Naléhavost – Zvážení zájmů“
Shrnutí – usnesení předsedy Tribunálu ze dne 29. listopadu 2012
1. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Fumus boni juris – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Pořadí a způsob přezkumu – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních
(Článek 256 odst. 1 SFEU, 278 SFEU a 279 SFEZ; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)
2. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Zvážení všech dotčených zájmů – Rozhodnutí Komise předat důvěrné dokumenty vnitrostátnímu soudu
(Článek 278 SFEU)
3. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Rozhodnutí Komise o předání důvěrných dokumentů vnitrostátnímu soudu – Nebezpečí porušení práva na účinnou soudní ochranu
(Článek 278 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47)
4. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Fumus boni juris – Prima facie přezkum žalobních důvodů uplatněných na podporu žaloby v hlavním řízení – Žaloba podaná proti rozhodnutí Komise o předání důvěrných dokumentů vnitrostátnímu soudu – Žalobní důvod vycházející z dostatečnosti záruk důvěrnosti nabídnutých vnitrostátním soudem – Žalobní důvod, který není prima facie zbaven opodstatněnosti
(Články 278 SFEU a 339 SFEU)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 24–27)
2. Zvážení různých dotčených zájmů spočívá v tom, že soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření určí, zda zájem účastníka řízení, který požaduje vydání předběžného opatření, převažuje či nepřevažuje nad zájmem, aby byl sporný akt bezodkladně proveden, a konkrétně zkoumá, zda případné zrušení tohoto aktu soudem rozhodujícím ve věci samé umožní uvést situaci, která by vznikla okamžitým výkonem daného aktu, v předešlý stav a naopak zda odklad vykonatelnosti daného aktu může zabránit jeho plnému účinku v případě, že by žaloba v hlavním řízení byla zamítnuta. V tomto kontextu může soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž považovat za nezbytné vzít v úvahu zájmy třetích osob.
V tomto ohledu má řízení o předběžném opatření pouze zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí ve věci samé. Toto řízení má tudíž čistě akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení, s nímž souvisí, takže rozhodnutí soudce rozhodujícího o předběžném opatření musí být prozatímní v tom smyslu, že nemá předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé ani ho nemá učinit iluzorním tím, že ho zbaví užitečného účinku Z toho nutně plyne, že zájem některého z účastníků řízení o předběžném opatření nepožívá ochrany, pokud tento účastník požaduje, aby soudce rozhodující o předběžném opatření přijal rozhodnutí, které zdaleka nebude pouze prozatímní, ale bude předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé a zbaví ho užitečného účinku, čímž se toto rozhodnutí stane iluzorním.
Tak by tomu bylo, pokud jde o spor vedený před soudcem rozhodujícím o předběžném opatření, který se týká předání dokumentů obsahujících profesní tajemství orgánem, který je získal v řízení v oblasti hospodářské soutěže, vnitrostátnímu soudu, jenž si je vyžádal v rámci probíhajícího sporu. Za předpokladu, že by návrh na odklad vykonatelnosti byl zamítnut, a v důsledku toho by dokumenty byly předány vnitrostátnímu soudu, by však vnitrostátní soud mohl rozhodnout před tím, než tak učiní unijní soud v rámci hlavního řízení. Zamítnutí návrhu na předběžné opatření by tak mohlo mít za důsledek předjímání budoucího rozhodnutí ve věci samé, tedy zamítnutí žaloby na neplatnost.
V důsledku toho je v takovém případě třeba odložit vykonatelnost rozhodnutí o předání uvedených dokumentů za účelem vyvážení účinného použití unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže s respektováním akcesorické povahy řízení o předběžném opatření.
(viz body 29–31, 36, 37, 39, 42)
3. Ochrana zájmu navrhovatelky se jeví jako naléhavá, pokud jí hrozí závažná a nenapravitelná újma v případě, že bude její návrh na předběžné opatření zamítnut. Tak by tomu bylo, pokud jde o spor vedený před soudcem rozhodujícím o předběžném opatření, který se týká předání dokumentů obsahujících profesní tajemství orgánem, který je získal v řízení v oblasti hospodářské soutěže, vnitrostátnímu soudu, jenž si je vyžádal v rámci probíhajícího sporu.
Za předpokladu, že by byl návrh na předběžné opatření zamítnut a dokumenty byly předány a vnitrostátní soud by rozhodl ještě před tím, než unijní soud rozhodne o žalobě v rámci hlavního řízení, které se týká případné protiprávní povahy předání informací, by totiž bylo právo žalobkyně na účinnou soudní ochranu zbaveno smyslu.
V důsledku toho, vzhledem k tomu, že by základní právo na účinný procesní prostředek, které je zakotveno v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, mohlo být závažně a nenapravitelně poškozeno, s výhradou přezkumu podmínky fumus boni juris, jeví se naléhavým vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti.
(viz body 37, 45, 47, 49)
4. V řízení o předběžném opatření je podmínka fumus boni juris splněna, jestliže se alespoň jeden žalobní důvod uplatněný účastníkem řízení, který požaduje vydání předběžného opatření na podporu své žaloby, jeví prima facie relevantní a v každém případě nikoli zvláště neopodstatněný v tom smyslu, že poukazuje na existenci složitých právních problémů, jejichž řešení není jednoznačné, a vyžaduje tedy důkladný přezkum, který nemůže provést soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření, nýbrž musí být předmětem hlavního řízení, nebo jestliže z diskuze mezi účastníky vyplývá zásadní právní problém, jehož řešení se přímo nenabízí.
V rámci návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise o předání dokumentů obsahujících profesní tajemství vnitrostátnímu soudu prima facie existuje fumus boni juris, pokud jde o argumentaci, ze které vyplývají nové právní otázky, které se týkají míry záruk nabídnutých vnitrostátním soudem za účelem ochrany důvěrnosti předávaných informací, které nelze považovat za irelevantní a jejichž řešení si žádá důkladný přezkum v rámci hlavního řízení.
Nelze totiž vyloučit, že soudce rozhodující ve věci samé může považovat za nezbytné rozhodnout o rozsahu přezkumu, který musí provést Komise, aby se ujistila, že důvěrné informace budou předány pouze tehdy, když vnitrostátní soud nabídne konkrétní záruky, pokud jde o jeho způsobilost a vůli chránit důvěrnost těchto informací. Jinými slovy, soudce rozhodující ve věci samé může dospět k otázce, zda opatření přijatá Komisí za účelem splnění povinnosti, která jí přísluší podle článku 339 SFEU, jsou dostatečná, či zda měla provést podrobnější analýzu mechanismu navrhovaného vnitrostátním soudem za účelem ochrany důvěrnosti požadovaných informací. Kromě toho, i kdyby tato opatření byla považována za opatření v zásadě adekvátní k dodržení této povinnosti, je možné – i když Komise přijme veškerá nezbytná opatření – že ochrana třetích osob nemusí být v některých případech plně zajištěna. Komise v těchto výjimečných případech může odmítnout předat dokumenty vnitrostátním soudním orgánům.
(viz body 50, 58, 59, 61)