ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
15. července 2011(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství GOOD LIFE – Starší národní slovní ochranná známka GOOD LIFE – Skutečné užívání starší ochranné známky – Povinnost řádné péče – Článek 74 odst. 1 nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 76 odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009]“
Ve věci T‑108/08,
Zino Davidoff SA, se sídlem v Fribourgu (Švýcarsko), zastoupená H. Kunz-Hallsteinem a R. Kunz-Hallsteinem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému R. Pethkem a J. Laporta Insou, jako zmocněnci,
žalovanému,
další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
I. Kleinakis kai SIA OE, se sídlem v Athénách (Řecko), zastoupená K. Siotou, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 30. listopadu 2007 (věc R 298/2007-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi I. Kleinakis kai SIA OE a Zino Davidoff SA,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení J. Azizi (zpravodaj), předseda, E. Cremona a S. Frimodt Nielsen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 27. února 2008,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 10. června 2008,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 30. května 2008,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 12. listopadu 2008,
s přihlédnutím k duplice OHIM došlé kanceláři Tribunálu dne 15. ledna 2009,
po jednání konaném dne 2. března 2011,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 14. června 2000 podala žalobkyně, společnost Zino Davidoff SA, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení GOOD LIFE.
3 Výrobky, pro něž byl zápis požadován, spadají do třídy 3 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 27/2001 ze dne 26. března 2001.
5 Dne 15. června 2001 podala vedlejší účastnice, společnost I. Kleinakis kai SIA OE, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009), když uplatnila nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
6 Námitky byly založeny na starší řecké slovní ochranné známce GOOD LIFE, zapsané pod číslem 102703, jež označuje výrobky spadající do tříd 3 a 5, odpovídající následujícímu popisu: „Parfumerie, kosmetické přípravky, a sice parfémované výrobky a přípravky pro osvěžení vzduchu“.
7 Dne 3. června 2005 žalobkyně požádala o předložení důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky v Řecku.
8 Dne 3. října 2005 vedlejší účastnice za účelem prokázání skutečného užívání starší ochranné známky v Řecku předložila následující dokumenty:
– návrh na prohlášení neplatnosti starší ochranné známky podaný žalobkyní, založený na neužívání uvedené ochranné známky, jakož i rozhodnutí řecké správní rady pro ochranné známky č. 2910/2002 ze dne 8. dubna 2002 (dále jen „řecké rozhodnutí“) o zamítnutí tohoto návrhu na prohlášení neplatnosti;
– deset faktur s daty vystavení mezi 17. květnem 2000 a 27. zářím 2005;
– 17 fotokopií fotografií ukazujících vnitřek a vnějšek maloobchodních prodejních míst, která jsou údajně zákazníky vedlejší účastnice;
– naskenované fotografie tří výrobků nesoucích ochrannou známku GOOD LIFE.
9 Dne 20. prosince 2006 námitkové oddělení námitky zamítlo v plném rozsahu. Skutečné užívání starší ochranné známky podle něj nebylo prokázáno. Dokumenty, na nichž bylo řecké rozhodnutí založeno, nebyly specifikovány ani předloženy. Navíc se pouze dva z dokumentů předložených jako důkaz o skutečném užívání týkají sledovaného období a objem prodejů není dostačující k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že uvedená ochranná známka byla skutečně užívána.
10 Dne 16. února 2007 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí námitkového oddělení k OHIM odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009).
11 Rozhodnutím ze dne 30. listopadu 2007 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání vyhověl, když zrušil rozhodnutí námitkového oddělení a věc mu vrátil k dalšímu rozhodnutí. Podle odvolacího senátu je řecké rozhodnutí, které dospělo k závěru, že starší ochranná známka byla v Řecku skutečně užívána, „v projednávané věci zcela relevantní“ (body 19 a 20 napadeného rozhodnutí). Mimoto byly na podporu důkazu o skutečném užívání předloženy dvě faktury a jedna fotokopie fotografie prodejního místa. Faktura ze dne 17. května 2000 zmiňuje prodej 19 287 kusů zboží nesoucích starší ochrannou známku a faktura ze dne 8. června 2001 782 takových kusů zboží (bod 22 napadeného rozhodnutí). Třebaže důkazy nejsou početné, jsou dostačující k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky v Řecku (bod 24 napadeného rozhodnutí). I když žádný z důkazů nemůže sám o sobě stačit k prokázání skutečného užívání uvedené ochranné známky, důkazy, které vedlejší účastnice předložila, jako celek, s ohledem zvláště na relevantnost řeckého rozhodnutí, stačí k závěru, že starší ochranná známka byla skutečně užívána ve smyslu čl. 43 odst. 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 42 odst. 3 nařízení č. 207/2009) pro výrobky, pro které byla zapsána (bod 26 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
12 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM nebo vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení.
13 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– druhý a čtvrtý žalobní důvod prohlásil za nepřípustné;
– ve zbývající části žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
14 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
15 Žalobkyně na podporu své žaloby uplatňuje pět žalobních důvodů, a sice zaprvé žalobní důvod vycházející z porušení zásady legality tím, že bylo zohledněno řecké rozhodnutí, zadruhé žalobní důvod vycházející z porušení čl. 43 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009) a z nesprávného skutkového zjištění, zatřetí žalobní důvod vycházející z porušení pravidla 22 odst. 2 a 3 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1), začtvrté žalobní důvod vycházející z porušení čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009), jakož i z nesprávného skutkového zjištění, a zapáté žalobní důvod vycházející z porušení čl. 73 druhé věty nařízení č. 40/94 (nyní čl. 75 druhá věta nařízení č. 207/2009).
16 V napadeném rozhodnutí odvolací senát dospěl k závěru, že starší ochranná známka byla skutečně užívána, když vycházel z řeckého rozhodnutí a z faktur ze dne 17. května 2000 a ze dne 8. ledna 2001.
17 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tak porušil zásadu legality, čl. 43 odst. 2 a články 73 a 74 nařízení č. 40/94, jakož i pravidlo 22 odst. 2 a 3 nařízení č. 2868/95.
18 OHIM a vedlejší účastnice tvrdí, že odvolací senát správně dospěl k závěru, že starší ochranná známka byla skutečně užívána. Předložené důkazy jsou dostačující k závěru, že starší ochranná známka byla v Řecku během sledovaného období skutečně užívána. Faktura ze dne 17. května 2000 se týká 19 287 kusů zboží a faktura ze dne 8. ledna 2001 782 kusů zboží. V duplice však OHIM připustil špatný překlad, a tedy nesprávný výklad těchto faktur odvolacím senátem, neboť tyto faktury zmiňují menší množství prodaných kusů zboží než množství prodaných kusů zboží, které původně konstatovalo námitkové oddělení a které uvedl odvolací senát. Podle OHIM jsou však tyto faktury zanedbatelné v celkovém posouzení důkazů o skutečném užívání, mezi nimiž je hlavním důkazem řecké rozhodnutí, které vedlo odvolací senát k tomu, že měl za to, že starší ochranná známka byla skutečně užívána.
19 Článek 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 stanoví, že „[v] průběhu řízení zkoumá [OHIM] skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však [OHIM] při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky“. Toto ustanovení je vyjádřením povinnosti řádné péče, podle níž je příslušný orgán povinen pečlivě a nestranně přezkoumat veškeré skutkové a právní okolnosti relevantní v dané věci (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14, a ze dne 6. listopadu 2008, Nizozemsko v. Komise, C‑405/07 P, Sb. rozh. s. I‑8301, bod 56; rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1995, Nölle v. Rada a Komise, T‑167/94, Recueil, s. II‑2589, bod 73, a usnesení Tribunálu ze dne 14. prosince 2005, Arizona Chemical a další v. Komise, T‑369/03, Sb. rozh. s. II‑5839, bod 85).
20 Stejně tak v rámci posouzení otázky, zda byl předložen dostatečný důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky, přísluší OHIM a jeho odvolacím senátům, aby pečlivě a nestranně přezkoumal veškeré důkazy předložené stranami sporu.
21 V projednávaném případě odvolací senát napadené rozhodnutí založil na řeckém rozhodnutí z toho důvodu, že posledně uvedené rozhodnutí je „v projednávané věci relevantní“, jakož i na fakturách ze dne 17. května 2000 a 8. ledna 2001. Odvolací senát měl za to, že i když žádný z těchto důkazů nemůže sám o sobě stačit k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky, důkazy jako celek jsou k tomuto účelu dostačující (bod 26 napadeného rozhodnutí).
22 V tomto ohledu je zaprvé nutné konstatovat, že v napadeném rozhodnutí se odvolací senát omezil na to, že uvedl, že „podle jeho názoru je [řecké] rozhodnutí [v projednávané věci] fakticky zcela relevantní […]“, třebaže připustil, že uvedené rozhodnutí neobsahuje žádnou informaci ohledně povahy důkazů předložených v rámci správního řízení, které předcházelo přijetí tohoto rozhodnutí.
23 V případě, že OHIM včetně svých odvolacích senátů rozhodne, že bude vycházet z vnitrostátního rozhodnutí jakožto důkazu, což v zásadě může učinit [viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu ze dne 16. února 2000, Procter & Gamble v. OHIM (Tvar mýdla), T‑122/99, Recueil, s. II‑265, bod 61, a ze dne 19. září 2001, Henkel v. OHIM (Červená a bílá kulatá tableta), T‑337/99, Recueil, s. II‑2597, bod 58], musí přitom v souladu se zásadami uvedenými v bodech 19 a 20 výše s veškerou vyžadovanou péčí a pozorně přezkoumat, zda tento důkaz může prokázat skutečné užívání starší ochranné známky.
24 V projednávané věci by z pečlivého přezkumu řeckého rozhodnutí vyplynulo, že toto rozhodnutí lapidárně odkazuje na předložené dokumenty a na argumenty, které účastníci řízení vznesli v rámci řízení, které vedlo k jeho přijetí. Navíc tyto dokumenty nebyly založeny do spisu před OHIM a odvolací senát je tedy neměl k dispozici. Důkazy, které předložila vedlejší účastnice v průběhu řízení před OHIM, totiž neobsahují žádný dokument ze spisu v řízení před řeckým orgánem. Za těchto okolností odvolací senát nemohl pochopit úvahy, včetně posouzení důkazů, ani určit důkazy, na nichž bylo řecké rozhodnutí konstatující skutečné užívání starší ochranné známky založeno.
25 Odvolací senát přitom nemohl přijmout závěr řeckých orgánů jakožto důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky, aniž přezkoumal, zda je řecké rozhodnutí založeno na přesvědčivých důkazech; takové důkazy přitom měla poskytnout vedlejší účastnice. Odvolací senát tudíž porušil čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 a povinnost řádné péče v rozsahu, v němž i přes nepředložení těchto důkazů řeckému rozhodnutí přiznal důkazní hodnotu pro účely důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky.
26 Zadruhé je třeba přezkoumat, zda odvolací senát mohl přesto platně dospět k závěru, že existuje důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky, když vycházel zejména z faktur ze dne 17. května 2000 a ze dne 8. ledna 2001. V tomto ohledu je přitom potřeba konstatovat, že z důvodu nesprávného překladu a výkladu z nich odvolací senát nesprávně vyvodil, že prokazují prodej 19 287 a 782 kusů zboží. Jak uvedla žalobkyně a jak OHIM připustil v průběhu řízení, rubrika přeložená jako uvádějící „množství“ totiž ve skutečnosti odpovídá „jednotkové ceně“ v řeckých drachmách. Jak OHIM uznal, odvolací senát tak v napadeném rozhodnutí z důvodu nedostatečné péče při překladu vycházel z nesprávných číselných údajů.
27 Ze správného překladu faktury ze dne 17. května 2000 tak vyplývá, že namísto 19 287 vyfakturovaných éterických olejů, krémů a parfémovaných mýdel bylo prodáno pouze 30 éterických olejů, jeden krém a devět mýdel, tedy celkem 40 výrobků. Ohledně faktury ze dne 8. ledna 2001 ze správného překladu vyplývá, že bylo prodáno pouze 45 mýdel nesoucích starší ochrannou známku. Naproti tomu, jak přiznal OHIM v průběhu řízení, 1 500 vonných sáčků uvedených na této faktuře není označeno starší ochrannou známkou, a nemohou tedy představovat důkaz o jejím užívání. Počet prodaných výrobků je tak podstatně nižší než počet konstatovaný odvolacím senátem v napadeném rozhodnutí. Odvolací senát se tudíž ve svém posouzení faktur ze dne 17. května 2000 a ze dne 8. ledna 2001 dopustil nezanedbatelného pochybení.
28 Vzhledem k tomu, že řecké rozhodnutí má jen omezenou důkazní hodnotu, je pro posouzení skutečného užívání starší ochranné známky určující správné hodnocení údajů na fakturách. Jelikož je přitom posouzení těchto dvou faktur založeno na nesprávném překladu, vyplývá z toho, že napadené rozhodnutí je jako celek stiženo nesprávným posouzením skutkového stavu vyplývajícím z nedostatečné snahy. V důsledku toho odvolací senát v průběhu správního řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, porušil čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 a povinnost řádné péče tím, že pečlivě a nestranně nepřezkoumal všechny rozhodné skutečnosti projednávaného případu. Není přitom vyloučeno, že jestliže by uvedené důkazy byly přezkoumány správně, mohlo by to případně odvolací senát vést k odlišnému posouzení důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky.
29 Tato procesní vada tudíž může způsobit zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 74 nařízení č. 40/94 je třeba vyhovět.
30 Napadené rozhodnutí je tedy třeba zrušit, aniž je nezbytné provést přezkum ostatních žalobních důvodů.
K nákladům řízení
31 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM neměl ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že posledně uvedený ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených žalobkyní.
32 Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu ponese vedlejší účastnice vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 30. listopadu 2007 (věc R 298/2007-2) se zrušuje.
2) OHIM ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů vynaložených společností Zino Davidoff SA.
3) Společnost I. Kleinakis kai SIA OE ponese vlastní náklady řízení.
Azizi | Cremona | Frimodt Nielsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. července 2011.
Podpisy.