null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
16. května 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Evropská společnost – Nařízení (ES) č. 2157/2001 – Článek 12 odst. 2 – Zapojení zaměstnanců – Zápis evropské společnosti do rejstříku – Podmínky – Předchozí provedení postupu vyjednávání o zapojení zaměstnanců uvedeného ve směrnici 2001/86/ES – Evropská společnost založená a zapsaná do rejstříku bez zaměstnanců, která se však stala mateřskou společností dceřiných společností, které mají zaměstnance – Povinnost zahájit dodatečně postup vyjednávání – Neexistence – Článek 11 – Zneužití evropské společnosti – Odnětí práv zaměstnanců na zapojení – Zákaz“
Ve věci C‑706/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo) ze dne 17. května 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 17. listopadu 2022, v řízení
Konzernbetriebsrat der O SE & Co. KG
proti
Vorstand der O Holding SE,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení: A. Prechal, předsedkyně senátu, L. Bay Larsen, místopředseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce druhého senátu, F. Biltgen (zpravodaj), J. Passer a M. L. Arastey Sahún, soudci,
generální advokát: J. Richard de la Tour,
za soudní kancelář: D. Dittert, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. září 2023,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Konzernbetriebsrat der O SE & Co. KG: T. Lemke, Rechtsanwalt,
– za Vorstand der O Holding SE: C. Crisolli, Rechtsanwalt,
– za německou vládu: J. Möller, R. Kanitz a N. Scheffel, jako zmocněnci,
– za lucemburskou vládu: T. Schell, jako zmocněnec, ve spolupráci s: S. Sunnen a V. Verdanet, avocats,
– za Evropskou komisi: původně G. Braun, B.-R. Killmann a L. Malferrari, poté B.-R. Killmann a L. Malferrari, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 7. prosince 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) (Úř. věst. 2001, L 294, s. 1; Zvl. vyd. 06/04, s. 251), jakož i článků 3 až 7 směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (Úř. věst. 2001, L 294, s. 22; Zvl. vyd. 06/04, s. 272).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Konzernbetriebsrat der O SE & Co. KG (rada zaměstnanců skupiny O SE & Co. KG, dále jen „rada zaměstnanců skupiny O KG“) a Vorstand der O Holding SE (představenstvo O Holding SE) ohledně žádosti o zřízení zvláštního vyjednávacího výboru pro účely zahájení postupu vyjednávání o zapojení zaměstnanců uvedeného v článcích 3 až 7 směrnice 2001/86 dodatečně.
Právní rámec
Unijní právo
Nařízení č. 2157/2001
3 Body 1, 2, 19 a 21 odůvodnění nařízení č. 2157/2001 znějí takto:
„(1) Předpokladem dotvoření vnitřního trhu a zlepšení, která to přinese v hospodářské a sociální oblasti v celém [Evropském] [s]polečenství, je nejen odstranění překážek obchodu, ale také přizpůsobení struktur výrobních kapacit rozměrům Společenství. [K] tomu je nezbytné, aby společnosti, jejichž činnost není omezena na uspokojování pouze čistě místních potřeb, mohly plánovat a provádět reorganizaci svého podnikání v měřítku Společenství.
(2) Tato reorganizace předpokládá, že stávajícím společnostem z různých členských států je dána možnost, aby spojovaly svůj potenciál prostřednictvím fúzí. Tyto operace lze provádět pouze při dodržení pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě.
[...]
(19) Pravidla o zapojení zaměstnanců v [evropské akciové společnosti (dále jen ‚SE‘)] jsou stanovena [...] ve směrnici [2001/86] [...] její ustanovení tedy tvoří nedílný doplněk tohoto nařízení a musí být uplatňována současně.
[...]
(21) Směrnicí [2001/86] má být zajištěno, aby zaměstnanci měli právo na zapojení v záležitostech a rozhodnutích týkajících se jejich SE. Ostatní záležitosti v oblasti sociální a v oblasti pracovního práva, zejména právo zaměstnanců na informace a projednání platné v členských státech, se řídí vnitrostátními předpisy vztahujícími se za stejných podmínek pro akciové společnosti.“
4 Článek 1 odst. 1 a 4 tohoto nařízení stanoví:
„1. Na území Společenství lze založit obchodní společnost ve formě [SE] za podmínek a způsobem stanoveným v tomto nařízení.
[...]
4. Zapojení zaměstnanců v SE se řídí směrnicí [2001/86].“
5 Článek 2 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení stanoví:
„Akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným uvedené v příloze II založené podle práva členského státu, které mají sídlo a správní ústředí ve Společenství, mohou usilovat o založení holdingové SE za předpokladu, že nejméně dvě z nich
a) se řídí právem různých členských států [...]“.
6 Článek 8 odst. 1 téhož nařízení zní takto:
„Sídlo SE lze přemístit do jiného členského státu v souladu s odstavci 2 až 13. Toto přemístění nesmí vést k zániku SE ani k vytvoření nové právnické osoby.“
7 Článek 10 nařízení č. 2157/2001 uvádí:
„S výhradou tohoto nařízení se k SE v každém členském státě přistupuje tak, jako kdyby se jednalo o akciovou společnost založenou podle práva členského státu, ve kterém má sídlo.“
8 Článek 12 odst. 1 a 2 tohoto nařízení stanoví:
„1. Každá SE se zapisuje v členském státě, ve kterém má sídlo, do rejstříku určeného právními předpisy členského státu [...]
2. SE nesmí být zapsána, dokud nebyla uzavřena dohoda o zapojení zaměstnanců podle článku 4 směrnice [2001/86] nebo dokud nebylo přijato rozhodnutí podle čl. 3 odst. 6 [této] směrnice nebo dokud neuplynula doba vyjednávání podle článku 5 směrnice, aniž bylo dosaženo dohody. “
Směrnice 2001/86
9 Body 3, 6 až 8 a 18 odůvodnění směrnice 2001/86 znějí takto:
„(3) Na podporu sociálních cílů Společenství musí být přijaty zvláštní předpisy, zejména v oblasti zapojení zaměstnanců, aby bylo zajištěno, že založení SE nemá mít za následek zánik nebo omezení praxe v oblasti zapojení zaměstnanců, která je obvyklá ve společnostech podílejících se na založení SE. Tohoto cíle by mělo být dosaženo vytvořením souboru pravidel v této oblasti, která doplní ustanovení [...] nařízení [č. 2157/2001].
[...]
(6) Ve všech případech založení SE by [...] měly být zajištěny postupy pro poskytování informací a projednání na nadnárodní úrovni.
(7) Existuje-li v jedné nebo více společnostech zakládajících SE právo na účast zaměstnanců, mělo by být toto právo zachováno převedením na SE po jejím založení, nerozhodnou-li strany jinak.
(8) Konkrétní postupy týkající se nadnárodního informování a projednání se zaměstnanci a jejich případné účasti, které se uplatňují na jednotlivé SE, by měly být definovány přednostně prostřednictvím dohody mezi dotyčnými stranami nebo v případě neexistence dohody pomocí uplatnění souboru podpůrných pravidel.
[...]
(18) Základní zásadou a stanoveným účelem této směrnice je zajistit zaměstnancům nabytá práva v oblasti jejich zapojení do rozhodování podniku. Práva zaměstnanců existující před založením SE by měla být základem pro práva zaměstnanců v oblasti zapojení v SE (zásada ‚předtím i potom‘). Proto by se tento přístup měl uplatnit nejen na založení nové SE, ale také na strukturální změny ve stávající SE a ve společnostech dotčených těmito strukturálními změnami.“
10 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Cíl“, stanoví:
„1. Tato směrnice upravuje zapojení zaměstnanců do záležitostí [SE], uvedených v nařízení [č. 2157/2001].
2. K tomuto účelu se v každé SE přijme úprava zapojení zaměstnanců postupem vyjednávání uvedeným v článcích 3 až 6 nebo za okolností uvedených v článku 7 v souladu s přílohou.“
11 Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, v písmenech b), c) a g) stanoví:
„Pro účely této směrnice se:
[...]
b) ‚zúčastněnými společnostmi‘ rozumějí společnosti přímo se účastnící na založení SE;
c) ‚dceřinou společností‘ společnosti rozumí společnost, nad níž mateřská společnost vykonává dominantní vliv [...];
[...]
g) ‚zvláštním vyjednávacím výborem‘ rozumí výbor zřízený v souladu s článkem 3 pro vyjednávání s příslušným orgánem zúčastněných společností, pokud jde o přijetí úpravy pro zapojení zaměstnanců v SE;“
12 Článek 3 téže směrnice, nadepsaný „Vytvoření zvláštního vyjednávacího výboru“, v odstavcích 1 až 3 a 6 stanoví:
„1. Pokud řídící nebo správní orgány zúčastněných společností vypracují plán na založení SE, učiní co nejdříve po zveřejnění návrhu podmínek fúze nebo vytvoření holdingové společnosti nebo po dohodnutí plánu vytvořit dceřinou společnost nebo plánu na přeměnu na SE nezbytné kroky, včetně poskytnutí informací o totožnosti zúčastněných společností, dotyčných dceřiných společností nebo závodů a o počtu jejich zaměstnanců, pro zahájení jednání se zástupci zaměstnanců společností o úpravách zapojení zaměstnanců v SE.
2. Za tímto účelem se zřizuje zvláštní vyjednávací výbor zastupující zaměstnance zúčastněných společností a dotyčných dceřiných společností nebo závodů [...]
[...]
3. Zvláštní vyjednávací výbor a příslušné orgány zúčastněných společností stanoví písemnou dohodou úpravu zapojení zaměstnanců v SE.
Za tímto účelem příslušné orgány zúčastněných společností uvědomí zvláštní vyjednávací výbor o plánu založit SE a o skutečném průběhu zakládání až do okamžiku zápisu SE do rejstříku.
[...]
6. Zvláštní vyjednávací výbor může rozhodnout níže uvedenou většinou hlasů o nezahájení jednání nebo ukončení již zahájených jednání a o použití úpravy o informování a projednání se zaměstnanci platné v členských státech, ve kterých má SE zaměstnance. Tímto rozhodnutím se zastavuje postup k uzavření dohody uvedené v článku 4. Je-li přijato takovéto rozhodnutí, ustanovení přílohy se nepoužijí.
[...]
Zvláštní vyjednávací výbor se znovu svolává na písemnou žádost nejméně 10 % zaměstnanců SE, jejích dceřiných společností a závodů, nebo jejich zástupců nejdříve dva roky po výše uvedeném rozhodnutí, ledaže se strany usnesly znovu zahájit jednání dříve. [...]“
13 Článek 4 směrnice 2001/86, nadepsaný „Obsah dohody“, v odst. 2 písm. h) stanoví mezi různými prvky, které dohoda o úpravě pro zapojení zaměstnanců v SE uzavřená mezi příslušnými orgány zúčastněných společností a zvláštním vyjednávacím výborem musí obsahovat, stanovení „[dne] vstupu dohody v platnost a dob[y] jejího trvání, případ[ů], ve kterých by měla být dohoda znovu sjednána, a postup[u] pro nové jednání“.
14 Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Právní předpisy uplatňované na postup vyjednávání“, zní takto:
„Není-li v této směrnici stanoveno jinak, uplatňují se na postup vyjednávání podle článku 3 až 5 právní předpisy členského státu, ve kterém bude mít SE své sídlo.“
15 Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný „Referenční ustanovení“, v odstavci 1 uvádí:
„K dosažení cíle uvedeného v článku 1 stanoví členské státy [...] referenční ustanovení pro zapojení zaměstnanců, která musí být v souladu s ustanoveními uvedenými v příloze.
Referenční ustanovení stanovená právními předpisy členského státu, ve kterém má mít SE sídlo, se uplatňují ode dne zápisu SE do rejstříku, pokud:
a) se strany takto dohodly nebo
b) [...] nebyla uzavřena dohoda a
– příslušný orgán každé zúčastněné společnosti se rozhodl přijmout uplatnění referenčních ustanovení ve vztahu k SE, a tím pokračovat v postupu k zápisu SE do rejstříku a
– zvláštní vyjednávací výbor nepřijal rozhodnutí podle čl. 3 odst. 6.“
16 Článek 11 směrnice 2001/86, nadepsaný „Zneužití postupů“, zní takto:
Členské státy přijmou v souladu s právem Společenství příslušná opatření zaměřená na předcházení zneužití SE k odnětí práv zaměstnanců na zapojení nebo k odpírání těchto práv.“
17 Článek 12 této směrnice, nadepsaný „Dodržování směrnice“, v odstavci 2 stanoví:
„Členské státy přijmou vhodná opatření pro případ nedodržování této směrnice; zejména zajistí, aby byla k dispozici správní nebo soudní řízení, která umožní splnění povinností vyplývajících z této směrnice.“
18 Část 1 přílohy uvedené směrnice, obsahující referenční ustanovení uvedená v článku 7 téže směrnice, upravuje složení orgánu zastupujícího zaměstnance. V prvním pododstavci písm. g) stanoví, že „[č]tyři roky po svém zřízení přezkoumá zastupující orgán, zda má zahájit jednání o uzavření dohody uvedené v článcích 4 a 7 [směrnice 2001/86], nebo zda se mají nadále uplatňovat referenční ustanovení přijatá v souladu s touto přílohou“.
Německé právo
19 Směrnice 2001/86 byla do německého práva provedena Gesetz über die Beteiligung der Arbeitnehmer in einer Europäischen Gesellschaft (zákon o zapojení zaměstnanců v evropské společnosti) ze dne 22. prosince 2004 (BGBl. I, s. 3675, 3686, dále jen „SEBG“).
20 Ustanovení § 18 SEBG, nadepsané „Znovuzahájení vyjednávání“, v odstavci 3 stanoví:
„Pokud se plánují strukturální změny v SE, které by mohly omezit práva zaměstnanců na zapojení, uskuteční se vyjednávání o právech zaměstnanců SE na zapojení z podnětu vedení SE nebo rady zaměstnanců SE. Namísto zvláštního vyjednávacího výboru, který musí být nově vytvořen, může vyjednávání s vedením SE vést na základě společné dohody rada zaměstnanců SE spolu se zástupci zaměstnanců dotčených plánovanou strukturální změnou, kteří dosud nebyli zastoupeni radou zaměstnanců SE. Pokud při těchto vyjednáváních nedojde k dohodě, použijí se ustanovení §§ 22 až 33 týkající se rady zaměstnanců SE ze zákona a ustanovení §§ 34 až 38 týkající se spolurozhodování ze zákona.“
21 Ustanovení § 43 SEBG stanoví:
„SE nesmí být zneužívána k odnětí nebo odepření práv zaměstnanců na zapojení. Má se za to, že došlo ke zneužití, pokud v průběhu roku následujícího po založení SE dojde bez provedení postupu podle § 18 odst. 3 ke strukturálním změnám, jejichž důsledkem je odnětí nebo odepření práv zaměstnanců na zapojení.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
22 Dne 28. března 2013 byla společnost O Holding SE, založená podle čl. 2 odst. 2 nařízení č. 2157/2001 společnostmi O Ltd a O GmbH, dvěma společnostmi bez zaměstnanců, které nemají dceřiné společnosti ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2001/86 se zaměstnanci, a které jsou usazeny ve Spojeném království a v Německu, zapsána do obchodního rejstříku pro Anglii a Wales. Před tímto zápisem do rejstříku proto neproběhlo žádné vyjednávání o zapojení zaměstnanců stanovené v článcích 3 až 7 směrnice 2001/86.
23 Společnost O Holding SE se od následujícího dne, tj. 29. března 2013, stala jediným společníkem společnosti O Holding GmbH, se sídlem v Hamburku (Německo) a s dozorčí radou, kterou z jedné třetiny tvořili zástupci zaměstnanců. Dne 14. června 2013 rozhodla společnost O Holding SE o přeměně této společnosti na komanditní společnost O KG. Změna právní formy byla dne 2. září 2013 zapsána do rejstříku. Po této přeměně přestalo platit spolurozhodování zaměstnanců v dozorčí radě.
24 Zatímco společnost O KG má zhruba 816 zaměstnanců a má dceřiné společnosti v několika členských státech, v nichž je zaměstnáno celkem zhruba 2 200 zaměstnanců, její společníci, tj. společnost O Holding SE, komanditistka, a společnost O Management SE, komplementářka, zapsaná do rejstříku v Hamburku, jejímž jediným společníkem je společnost O Holding SE, nemají žádné zaměstnance.
25 S účinností ke dni 4. října 2017 přemístila společnost O Holding SE své sídlo do Hamburku.
26 Vzhledem k tomu, že rada zaměstnanců skupiny O KG měla za to, že vedení O Holding SE má povinnost zahájit postup ke zřízení zvláštního vyjednávacího výboru dodatečně, neboť má dceřiné společnosti ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2001/86, které mají zaměstnance v několika členských státech, podala návrh na zahájení soudního řízení v oblasti pracovního práva.
27 Poté, co Arbeitsgericht Hamburg (Pracovní soud v Hamburku, Německo) zamítl žalobu rady zaměstnanců skupiny O KG, což potvrdil Landesarbeitsgericht Hamburg (Zemský pracovní soud v Hamburku, Německo), byla věc předložena předkládajícímu soudu Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo).
28 Za účelem vyřešení tohoto sporu žádá předkládající soud o výklad čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2157/2001 ve spojení s články 3 až 7 směrnice 2001/86, a dále článku 6 této směrnice.
29 Uvádí, že tato ustanovení sice výslovně nestanoví, že pokud postup vyjednávání o zapojení zaměstnanců nebyl proveden předtím, musí být proveden dodatečně. Má však za to, že jak vyplývá zejména z bodů 1 a 2 odůvodnění uvedeného nařízení, toto nařízení a tato směrnice vycházejí ze zásady, že společnosti zúčastněné na založení SE nebo jejich dceřiné společnosti vykonávají hospodářskou činnost zahrnující zaměstnávání zaměstnanců, takže jakmile je SE založena a před jejím zápisem do rejstříku, takový postup vyjednávání je možné zahájit.
30 Proto se předkládající soud zabývá otázkou, zda v případě zápisu do rejstříku SE, jejíž žádná ze zúčastněných společností nebo dceřiných společností nemá zaměstnance, může cíl sledovaný články 3 až 7 směrnice 2001/86 vyžadovat provedení postupu vyjednávání o zapojení zaměstnanců dodatečně, pokud se SE stane podnikem ovládajícím dceřiné společnosti, které mají zaměstnance v několika členských státech.
31 V tomto kontextu má předkládající soud za to, že takovou povinnost lze uložit přinejmenším s ohledem na článek 11 směrnice 2001/86, pokud, jako je tomu ve věci v původním řízení, existuje úzká časová souvislost mezi zápisem SE do rejstříku a nabytím dceřiných společností, neboť tato okolnost může vést k domněnce, že se jedná o zneužívající operaci, jejímž cílem je zbavit zaměstnance jejich práv na zapojení nebo jim tato práva odepřít.
32 Pokud by existovala povinnost provést dodatečně postup vyjednávání o zapojení zaměstnanců, vyvstaly by otázky, zda tato povinnost podléhá časovému omezení a zda se provedení tohoto postupu řídí právem členského státu, v němž má holdingová SE v současné době sídlo, nebo právem státu, v němž byla poprvé zapsána do rejstříku, vzhledem k tomu, že v projednávané věci posledně uvedený stát vystoupil z Evropské unie po dni, kdy bylo sídlo holdingové SE přemístěno do Německa.
33 Za těchto podmínek se Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 12 odst. 2 nařízení [č. 2157/2001] ve spojení s články 3 až 7 směrnice [2001/86] vykládán v tom smyslu, že při založení [holdingové SE] zúčastněnými společnostmi, které nemají žádné zaměstnance a nemají dceřiné společnosti, které by měly zaměstnance, a při jejím zápisu do rejstříku členského státu (takzvaná ‚SE bez zaměstnanců‘) bez předchozího provedení postupu vyjednávání o zapojení zaměstnanců v SE podle této směrnice musí být tento postup vyjednávání proveden dodatečně, pokud se SE stane ovládající společností dceřiných společností v několika členských státech, které mají zaměstnance [...]?
2) V případě kladné odpovědi Soudního dvora na první otázku:
Je dodatečné provedení postupu vyjednávání v takovém případě možné a nezbytné bez časového omezení?
3) V případě kladné odpovědi Soudního dvora na druhou otázku:
Brání článek 6 směrnice [2001/86] použití práva toho členského státu, v němž má SE v současné době sídlo, na dodatečné provedení postupu vyjednávání, pokud ‚SE bez zaměstnanců‘ byla v jiném členském státě zapsána do rejstříku bez předchozího provedení tohoto postupu a ještě před přemístěním sídla se stala ovládající společností dceřiných společností v několika členských státech […], které mají zaměstnance?
4) V případě kladné odpovědi Soudního dvora na třetí otázku:
Platí to rovněž tehdy, pokud stát, v němž byla tato ‚SE bez zaměstnanců‘ poprvé zapsána, vystoupil po přemístění jejího sídla z […] Unie a jeho právo již neobsahuje žádná ustanovení upravující postup vyjednávání o zapojení zaměstnanců v SE?“
K předběžným otázkám
K první otázce
34 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2157/2001 ve spojení s články 3 až 7 směrnice 2001/86 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že je holdingová SE, založená zúčastněnými společnostmi, které nemají zaměstnance a nemají dceřiné společnosti, které by měly zaměstnance, zapsána do rejstříku, aniž předtím proběhla vyjednávání o zapojení zaměstnanců, ukládá povinnost později zahájit tato vyjednávání z důvodu, že se tato SE stala ovládající společností dceřiných společností, které mají zaměstnance v jednom nebo několika členských státech.
35 V tomto ohledu podle ustálené judikatury platí, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext, cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí, a případně i historii jeho vzniku (rozsudek ze dne 18. října 2022, IG Metall a ver.di, C‑677/20, EU:C:2022:800, bod 31, jakož i citovaná judikatura).
36 Zaprvé z čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2157/2001 vyplývá, že s výhradou případů, kdy zvláštní vyjednávací výbor rozhodl v souladu s čl. 3 odst. 6 směrnice 2001/86 nezahájit jednání nebo ukončit již zahájená jednání nebo kdy uplynula doba vyjednávání podle článku 5 této směrnice, aniž bylo dosaženo dohody, „SE nesmí být zapsána, dokud nebyla uzavřena dohoda o zapojení zaměstnanců podle článku 4 směrnice [2001/86]“. Z toho vyplývá, že uzavření takové dohody, a tedy i jednání vedoucí k jejímu uzavření, musí proběhnout před zápisem SE do rejstříku.
37 Jak ilustruje tento čl. 12 odst. 2 a jak vyplývá z čl. 1 odst. 4 nařízení č. 2157/2001 ve světle bodu 19 odůvodnění tohoto nařízení, pravidla směrnice 2001/86 týkající se zapojení zaměstnanců tvoří nedílný doplněk uvedeného nařízení, takže musí být uplatňována současně.
38 Článek 3 odst. 1 této směrnice stanoví, že „[p]okud řídící nebo správní orgány zúčastněných společností vypracují plán na založení SE, učiní co nejdříve po zveřejnění návrhu [...] vytvoření holdingové společnosti [...] nezbytné kroky [...] pro zahájení jednání se zástupci zaměstnanců [těchto] společností o úpravách zapojení zaměstnanců v SE“.
39 V souladu s odstavcem 2 a odst. 3 druhým pododstavcem tohoto článku 3 je „za tímto účelem“ zřízen zvláštní vyjednávací výbor, který je příslušným orgánem zúčastněných společností uvědoměn „o plánu založit SE a o skutečném průběhu zakládání až do okamžiku zápisu SE do rejstříku“. Zřízení zvláštního vyjednávacího výboru a vyjednávání o úpravě pro zapojení zaměstnanců v SE jsou tedy úzce spjata se založením SE a probíhají v tomto kontextu.
40 Jak správně uvedl předkládající soud, stejně jako všichni účastníci původního řízení a zúčastnění, kteří předložili Soudnímu dvoru vyjádření, z čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2157/2001 ve spojení s čl. 3 odst. 1 až 3 směrnice 2001/86 vyplývá, že postup vyjednávání mezi stranami o úpravě pro zapojení zaměstnanců v SE za účelem uzavření dohody o této úpravě musí zpravidla proběhnout při založení SE a před jejím zápisem do rejstříku. Tato ustanovení se tedy nepoužijí na již založenou SE, jestliže zúčastněné společnosti, které ji založily, v té době neměly zaměstnance, takže řídící nebo správní orgány těchto společností nemohly zahájit vyjednávání se zástupci zaměstnanců uvedených společností o zapojení zaměstnanců do SE před jejím zápisem do rejstříku.
41 Tato směrnice nicméně stanoví tři případy, kdy se tento postup zahajuje nebo může být zahájen v pozdější fázi.
42 Zaprvé z čl. 3 odst. 6 prvního pododstavce směrnice 2001/86 vyplývá, že zvláštní vyjednávací výbor může rozhodnout nezahájit jednání nebo ukončit již zahájená jednání, čímž otevře cestu k zápisu SE do rejstříku. Zvláštní vyjednávací výbor se poté za podmínek stanovených ve čtvrtém pododstavci tohoto čl. 3 odst. 6 znovu svolá, a to nejdříve dva roky po tomto rozhodnutí, aby rozhodl, zda je třeba znovu zahájit jednání s vedením.
43 Zadruhé z čl. 4 odst. 2 písm. h) této směrnice lze vyvodit, že následné obnovení jednání je možné i tehdy, pokud byla uzavřena a je platná dohoda mezi stranami o úpravě pro zapojení zaměstnanců v SE. Mezi různými prvky, které musí taková dohoda obsahovat, totiž toto písmeno h) předepisuje stanovení „případ[ů], ve kterých by měla být dohoda znovu sjednána, a postup[u] pro nové jednání“.
44 Zatřetí část 1 písm. g) přílohy směrnice 2001/86, jejíž referenční ustanovení se použijí za podmínek stanovených v čl. 7 odst. 1 a 2 této směrnice, pokud se tak strany dohodnou nebo pokud k dohodě nedojde, stanoví, že čtyři roky po svém zřízení orgán zastupující zaměstnance zřízený v souladu s ustanoveními této přílohy přezkoumá, zda je třeba zahájit jednání za účelem uzavření dohody o úpravě pro zapojení zaměstnanců v SE.
45 Případ uvedený v první otázce, a sice případ holdingové SE, založené zúčastněnými společnostmi, které nemají zaměstnance a nemají dceřiné společnosti, které by měly zaměstnance, zapsané do rejstříku bez jednání o zapojení zaměstnanců ze strany zvláštního vyjednávacího výboru zřízeného za tímto účelem, přitom neodpovídá žádnému ze tří výše uvedených případů, které předpokládají, že takový zvláštní vyjednávací výbor byl zřízen při založení SE. Znění směrnice 2001/86 tudíž v takovém případě nevyžaduje pozdější provedení prostupu vyjednávání o zapojení zaměstnanců v již založené SE.
46 Zadruhé z bodu 21 odůvodnění nařízení č. 2157/2001 zaprvé vyplývá, že cílem směrnice 2001/86 je zajistit, aby zaměstnanci měli právo na zapojení v záležitostech a rozhodnutích týkajících se jejich SE, a zadruhé z bodu 3 odůvodnění této směrnice vyplývá, že musí být přijaty zvláštní předpisy, „aby bylo zajištěno, že založení SE nemá mít za následek zánik nebo omezení praxe v oblasti zapojení zaměstnanců, která je obvyklá ve společnostech podílejících se na založení SE“. Body 6 až 8 odůvodnění uvedené směrnice dále blíže uvádějí, že „[v]e všech případech založení SE by [...] měly být zajištěny postupy pro poskytování informací a projednání na nadnárodní úrovni“, že nabyté právo zaměstnanců na účast by „mělo [...] být [...] zachováno převedením na SE po jejím založení“ a že konkrétní postupy za tímto účelem, které se uplatňují na jednotlivé SE, „by měly být definovány přednostně prostřednictvím dohody mezi dotyčnými stranami nebo v případě neexistence dohody pomocí uplatnění souboru podpůrných pravidel“.
47 Z těchto bodů odůvodnění směrnice 2001/86 vyplývá, že jak zajištění nabytých práv v oblasti zapojení zaměstnanců, tak jednání mezi stranami o konkrétních postupech tohoto zapojení se pojí se „založením“ SE. Nepodporují tedy tezi, že postup vyjednávání stanovený v článcích 3 až 7 této směrnice musí být zahájen později v rámci již založené SE v případě uvedeném v první otázce.
48 Zadruhé podle bodů 1 a 2 odůvodnění nařízení č. 2157/2001 je cílem tohoto nařízení dát stávajícím společnostem z různých členských států, jejichž činnost není omezena na uspokojování čistě místních potřeb, možnost reorganizovat své podnikání v měřítku Unie, a tedy spojovat svůj potenciál. Tyto body odůvodnění přitom neobsahují žádný údaj umožňující dospět k závěru, že ustanovení směrnice 2001/86 týkající se postupu vyjednávání o zapojení zaměstnanců musí být použita mutatis mutandis na již založenou SE, pokud zúčastněné společnosti, které ji založily, začaly vykonávat hospodářskou činnost zahrnující zaměstnávání zaměstnanců po tomto založení.
49 Zatřetí bod 18 odůvodnění směrnice 2001/86 zajisté uvádí, že „[p]ráva zaměstnanců existující před založením SE by měla být základem pro práva zaměstnanců v oblasti zapojení v SE (zásada ‚předtím i potom‘)“, a dodává, že „[v] důsledku toho by se tento přístup měl uplatnit nejen na založení nové SE, ale také na strukturální změny ve stávající SE a ve společnostech dotčených těmito strukturálními změnami“.
50 Tato směrnice však neobsahuje žádné odpovídající ustanovení, které by zakládalo povinnost zahájit jednání o zapojení zaměstnanců nebo které by rozšiřovalo záruku stávajících práv na účast zaměstnanců v situacích, kdy dochází ke strukturálním změnám holdingové SE, která již byla založena zúčastněnými společnostmi, které nemají zaměstnance a nemají dceřiné společnosti, které by měly zaměstnance. Za těchto podmínek nelze z tohoto bodu odůvodnění vyvodit povinnost zahájit dodatečně tato jednání v případě uvedeném v první otázce.
51 Zatřetí je doslovný, kontextuální a teleologický výklad uvedený v bodech 36 až 50 tohoto rozsudku potvrzen přípravnými pracemi na směrnici 2001/86, z nichž vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 54 svého stanoviska, že nemožnost zahájit jednání dodatečně není důsledkem opomenutí při vypracování této směrnice, ale skutečné volby unijního normotvůrce vyplývající z kompromisu ohledně zásady „předtím i potom“.
52 Z bodů 49 a 50 závěrečné zprávy expertní skupiny nazvané „Evropské systémy zapojení zaměstnanců“ (Davignonova zpráva) z května 1997 (C4-0455/97) totiž vyplývá, že tato skupina, která přispěla k obnovení legislativních diskusí o postavení SE, pokud jde o zapojení zaměstnanců v SE, se konkrétně zabývala otázkou, zda by jednání měla probíhat před nebo po zápisu SE do rejstříku. Uvedená skupina se jasně vyslovila pro konání takových jednání před zápisem do rejstříku, a to v zájmu předvídatelnosti pro akcionáře a zaměstnance, jakož i stability existence SE.
53 Tento přístup byl potvrzen při přijímání směrnice 2001/86, což dokládá skutečnost, že Rada Evropské unie nepřijala pozměňovací návrh Evropského parlamentu týkající se bodu 7a odůvodnění, který výslovně stanovil nová jednání o účasti zaměstnanců v případě významné restrukturalizace po založení SE.
54 Z výše uvedeného výkladu vyplývá, že čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2157/2001, ve spojení s články 3 až 7 směrnice 2001/86, neukládá žádnou povinnost zahájit později v rámci již založené a zapsané SE do rejstříku postup vyjednávání o zapojení zaměstnanců v případě uvedeném v první otázce.
55 Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu, který rovněž zmínil možnost, že povinnost zahájit postup vyjednávání později v rámci již založené SE může být založena na článku 11 této směrnice, je však třeba začtvrté a konečně uvést, že tento článek, nadepsaný „Zneužití postupů“, vyžaduje, aby členské státy v souladu s právem Unie přijaly příslušná opatření „zaměřená na předcházení zneužití SE k odnětí práv zaměstnanců na zapojení nebo k odpírání těchto práv“.
56 Článek 11 směrnice 2001/86, který byl v případě Spolkové republiky Německo proveden do vnitrostátního právního řádu tohoto členského státu prostřednictvím § 43 SEBG, přitom ponechává členským státům prostor pro uvážení, pokud jde o volbu příslušných opatření, která mají být v tomto ohledu přijata, s výhradou dodržení unijního práva, a nestanoví v případě uvedeném v první otázce povinnost zahájit tento postup vyjednávání později.
57 V rozsahu, v němž je třeba otázky předkládajícího soudu chápat tak, že se týkají pojmu „zneužití“ uvedeného v článku 11 směrnice 2001/86, stačí připomenout, že podle judikatury Soudního dvora vyžaduje konstatování zneužití souhrn objektivních okolností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a dále subjektivní znak spočívající v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, BMW Bank a další, C‑38/21, C‑47/21 a C‑232/21, EU:C:2023:1014, bod 285, jakož i citovaná judikatura).
58 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2157/2001 ve spojení s články 3 až 7 směrnice 2001/86 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že je holdingová SE, založená zúčastněnými společnostmi, které nemají zaměstnance a nemají dceřiné společnosti, které by měly zaměstnance, zapsána do rejstříku, aniž předtím proběhla vyjednávání o zapojení zaměstnanců, neukládá povinnost později zahájit tato vyjednávání z důvodu, že se tato SE stala ovládající společností dceřiných společností, které mají zaměstnance v jednom nebo několika členských státech.
K druhé až čtvrté otázce
59 Vzhledem k odpovědi na první otázku není důvodné odpovídat na druhou až čtvrtou otázku.
K nákladům řízení
60 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Článek 12 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE), ve spojení s články 3 až 7 směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců,
musí být vykládán v tom smyslu, že
v případě, že je holdingová evropská společnost (SE), založená zúčastněnými společnostmi, které nemají zaměstnance a nemají dceřiné společnosti, které by měly zaměstnance, zapsána do rejstříku, aniž předtím proběhla vyjednávání o zapojení zaměstnanců, neukládá povinnost později zahájit tato vyjednávání z důvodu, že se tato SE stala ovládající společností dceřiných společností, které mají zaměstnance v jednom nebo několika členských státech.
Podpisy