null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
TAMARY ĆAPETA
přednesené dne 16. května 2024(1)
Spojené věci C‑269/23 P a C‑272/23 P
Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics SAE,
Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE (C‑269/23 P),
Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE (C‑272/23 P)
proti
Evropské komisi
„Kasační opravný prostředek – Subvence – Nařízení (EU) 2016/1037 – Dohoda Světové obchodní organizace (WTO) o subvencích a vyrovnávacích opatřeních – Vyrovnání finančního příspěvku třetího státu na území jiného třetího státu – Platnost“
I. Úvod
1. Ukáznění subvencí je delikátní záležitost. Jejich udělování je úzce spjato se suverenitou států, neboť ty obecně mohou svobodně využívat svůj průmysl, aniž musí své jednání zdůvodňovat(2)
2. Někteří obchodní partneři Evropské unie se však stále častěji uchylují k využívání subvencí jako slabě zastřeného prostředku hospodářské politiky(3)Zejména kroky Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“) se staly středobodem mezinárodního úsilí o řešení „subvencování narušujícího trh a obchod“(4), konkrétně politika této země „Go Global“(5), která čínské podniky podporuje v investicích v zahraničí(6).
3. Tyto kasační opravné prostředky se týkají možných rušivých účinků této politiky na vnitřní trh. Předmětem sporu je otázka, zda se Evropská komise mohla oprávněně uchýlit k použití vyrovnávacích opatření, jak jej upravuje základní antisubvenční nařízení(7)Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (dále jen „dohoda o subvencích“)(8), za účelem vyrovnání subvencí poskytnutých jedním členem WTO (Čínou) na území jiného člena WTO (Egyptské arabské republiky) (dále jen „Egypt“)(9).
4. Tribunál ve svých rozsudcích ve věci Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics a Jushi Egypt for Fiberglass Industry v. Komise(10)a Jushi Egypt for Fiberglass Industry v. Komise(11)(dále společně jen „napadené rozsudky“) potvrdil platnost použití vyrovnávacích cel v tomto konkrétním druhu skutkové situace. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) v těchto věcech tento závěr nyní napadají.
5. Vzhledem k tomu, že šetření, která jsou předmětem těchto věcí, představují první případ, kdy člen WTO vyrovnává škodlivé účinky „nadnárodních subvencí“(12) a sporná(13), a to nejen z hlediska unijního práva(14).
II. Skutečnosti předcházející sporu
6. Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 2 až 26 napadených rozsudků. Pro účely této analýzy je třeba opětovně uvést následující.
7. „China-Egypt TEDA Suez Economic and Trade Cooperation Zone“ (Zóna čínsko-egyptské ekonomické a obchodní spolupráce TEDA v Suezském průplavu) (dále jen „zóna SETC“) je součástí širší svobodné ekonomické zóny v severní části Suezského průplavu a součástí egyptského území(15)
8. Podle egyptského zákona č. 83/2002 o zvláštních ekonomických zónách je tato zóna egyptskou vládou klasifikována jako zvláštní ekonomická zóna(16)
9. Klasifikována Čínou jako jedna z prvních 18 úředně schválených „zámořských zón obchodu a spolupráce“(17) v zóně SETC, mohou využívat fiskální a daňové podpůrné politiky, zvýhodněné půjčky, finanční podporu prostřednictvím syndikovaných úvěrů, vývozní úvěry, financování projektů, kapitálové investice a pojištění vývozních úvěrů(18).
10. V roce 2016 podepsali prezidenti Číny a Egypta dohodu mezi Ministerstvem obchodu Čínské lidové republiky a Generálním úřadem ekonomické zóny Suezského průplavu Egyptské arabské republiky o zóně ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu(19)
11. Podle této dohody o spolupráci mají vlády Číny a Egypta zónu SETC společně rozvíjet v souladu se svými vnitrostátními strategiemi(20) a určité daňové úlevy, zatímco čínské společnosti působící v této zóně provozují výrobní zařízení se svými prostředky a řídícími pracovníky. Další finanční prostředky jsou získávány přímo z Číny(21).
12. Žalobkyněmi v prvním stupni jsou společnosti Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE (dále jen „Jushi Egypt“) a Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics SAE (dále jen „Hengshi Egypt“). Jedná se o společnosti založené podle egyptského práva, které tam založily čínské mateřské společnosti Jushi China a Hengshi China. Tyto společnosti jsou propojené a v konečném důsledku náleží do China National Building Material Group, státem vlastněné společnosti(22)
13. Tuto skupina v konečném důsledku vlastní Komise pro dohled nad státním majetkem a jeho správu (dále jen „SASAC“)(23) Státní rady Čínyje kontrolována přímo Státní radou Číny, nejvyšší správní orgán v zemi, jako „zásadní prostředek, jehož prostřednictvím čínská vláda různými způsoby kontroluje státní podniky, aby mohla provádět své vládní politiky a plány, a při svých obchodních operací[ch] se neřídí tržní logikou“(24).
14. Výrobky, které jsou předmětem těchto kasačních opravných prostředků, jsou výrobky z nekonečných skleněných vláken a textilie ze skleněných vláken. Výrobky z nekonečných skleněných vláken jsou přímým vstupním materiálem textilií ze skleněných vláken.
15. Výrobky z nekonečných skleněných vláken jsou v podstatě písek přeměněný na ohebná skleněná vlákna, která pak mohou být použita jako taková nebo v podobě tkaných nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken. V kombinaci s pryskyřicemi vytvářejí lehké kompozitní materiály, které lze použít ke zvýšení tvrdosti, lehkosti a trvanlivosti součástek. Díky tomu se používají mimo jiné v automobilovém, námořním, leteckém a kosmickém průmyslu, jakož i v odvětvích větrné energetiky, infrastruktury, v potrubním průmyslu a ve stavebnictví.
16. Ambiciózní politika Evropské unie v oblasti klimatu výrazně zvýšila unijní poptávku po výrobcích z nekonečných skleněných vláken a textiliích ze skleněných vláken(25)
17. Společnosti Jushi Egypt a Hengshi Egypt vyrábějí textilie ze skleněných vláken v zóně SETC a společnost Jushi Egypt zde vyrábí také výrobky z nekonečných skleněných vláken(26) z této zóny do Evropské unie(27).
18. V napadených nařízeních Komise na základě důkazů, které měla k dispozici(28) k závěru, že existuje souvislost(29) mezi opatřeními přijatými čínskou vládou a egyptskou vládou, například pokud jde o preferenční úvěry(30) a podporu kapitálových investic(31) ve prospěch společností Jushi Egypt a Hengshi Egypt, takže finanční příspěvky poskytnuté čínskou vládou těmto společnostem lze přičíst egyptské vládě(32).
19. V napadených nařízeních přijala Komise vyrovnávací cla na dovoz textilií ze skleněných vláken a výrobků z nekonečných skleněných vláken do Evropské unie. Ve vztahu k žalobkyním bylo toto clo stanoveno na 13,1 %.
III. Napadené rozsudky
20. Návrhy došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 28. července 2020 a 27. srpna 2020 podaly navrhovatelky žaloby na neplatnost napadených nařízení.
21. Dne 1. března 2023 vydal Tribunál napadené rozsudky, kterými žaloby navrhovatelek zamítl a uložil jim, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
IV. Řízení před Soudním dvorem
22. Svými kasačními opravnými prostředky podanými ve dnech 25. dubna 2023 a 27. dubna 2023 navrhují navrhovatelky, aby Soudní dvůr zrušil napadené rozsudky, částečně vyhověl žalobním důvodům uplatněným v prvním stupni a uložil Komisi a vedlejším účastnicím náhradu nákladů řízení.
23. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravné prostředky v plném rozsahu zamítl a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.
24. V tomto postupu ji podporují společnost Tech-Fab Europe eV (ve věci C‑269/23 P) a European Glass Fibre Producers Association (ve věci C‑272/23 P).
V. Analýza
25. Toto stanovisko má následující strukturu. Vzhledem k tomu, že hlavní právní otázka, kterou je třeba se v rámci těchto kasačních opravných prostředků zabývat, se týká platnosti metodiky, kterou Komise použila k vyrovnání čínských „nadnárodních subvencí“ v Egyptě, budu se nejprve zabývat touto otázkou. Navrhuji konstatovat, že Tribunál nepochybil, když potvrdil spornou metodiku na základě základního antisubvenčního nařízení a dohody o subvencích (oddíl A)(33)
26. Teprve poté přejdu k techničtějším společným důvodům kasačních opravných prostředků: určení srovnávacího měřítka pro účely vyrovnání egyptského systému snížených dovozních cel (oddíl B) a napadnutelnost daňového zacházení s kurzovými ztrátami (oddíl C). Nakonec se budu zabývat jediným důvodem kasačních opravných prostředků, který se mezi oběma kasačními opravnými prostředky projednávanými Soudním dvorem liší: výší napadnutelné subvence pro subjekty skupiny (oddíl D).
A. Použití antisubvenčního nástroje na „nadnárodní“ subvence
27. Podstatou druhého a třetího důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P a prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑272/23 P je to, zda se Komise mohla oprávněně uchýlit k použití antisubvenčního nástroje, jak je upraven základním antisubvenčním nařízením, za účelem vyrovnání přímé a nepřímé finanční podpory, kterou navrhovatelky obdržely na výrobu dotčeného výrobku v Egyptě od čínské vlády(34)
28. V napadených rozsudcích Tribunál tuto možnost potvrdil. Na základě doslovného, kontextuálního a teleologického výkladu dospěl Tribunál k závěru, že „[z]ákladní antisubvenční nařízení tak nevylučuje, že i když finanční příspěvek nepochází přímo od vlády země původu nebo vývozu, může jí být tento příspěvek přičten“(35) K tomuto závěru dospěl na základě výkladu čl. 3 odst. 1 písm. a) základního antisubvenčního nařízení, který definuje pojem „subvence“, ve spojení s bodem 5 odůvodnění uvedeného nařízení(36).
29. Se závěrem Tribunálu souhlasím. V následujícím textu uvedu několik dalších argumentů.
30. Právní otázka, která je základem těchto kasačních opravných prostředků, se v podstatě týká rozsahu pojmu „subvence“, který je definován v článku 3 základního antisubvenčního nařízení.
31. V anglickém znění toto ustanovení stanoví, že poskytnutím subvence se rozumí, pokud „některá vláda v zemi původu nebo vývozu poskytla finanční příspěvek“(37) („a financial contribution by a government in the country of origin or export“) a tím je poskytnuta výhoda(38).
32. Argumentace Komise přímo navazuje na zvýrazněné části znění tohoto ustanovení v anglickém znění. Její argumentace se v podstatě týká rozdílů mezi použitím neurčitého „některá“ (v angličtině „a“) a určitého „v [zemi]“ (v angličtině „the“) v čl. 3 odst. 1 písm. a) základního antisubvenčního nařízení a z toho vyplývající otevřené povahy tohoto nástroje k vyrovnání čínských subvencí poskytnutých podnikům usazeným v Egyptě.
33. Jak však správně zdůrazňují navrhovatelky, lingvistické zkoumání různých jazykových znění čl. 3 odst. 1 písm. a) základního antisubvenčního nařízení odhaluje rozdíly.
34. Některá jazyková znění tohoto ustanovení lze skutečně vykládat – podobně jako anglické znění – tak, že ponechávají poněkud otevřený zdroj finančního příspěvku, z něhož má dotyčný výrobek v zemi původu nebo vývozu prospěch(39)že naznačují, že pojem „subvence“ je omezen na finanční příspěvky poskytované vládou země původu nebo vývozu daného výrobku(40).
35. Pro účely zajištění jednotného uplatňování a výkladu základního antisubvenčního nařízení musí být proto jeho článek 3 vykládán v závislosti na účelu a kontextu právní úpravy, jejíž je součástí(41)
36. Zásady týkající se oblasti působnosti a použití antisubvenčního nástroje jsou stanoveny v čl. 1 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení. Podle tohoto ustanovení platí, že vyrovnávací clo může být uloženo, „aby se vyrovnala subvence, která byla přímo nebo nepřímo poskytnuta na zhotovení, výrobu, vývoz nebo přepravu jakéhokoli výrobku, jehož propuštění do volného oběhu v Unii působí újmu“(42).
37. Z této definice je zřejmé, že základní antisubvenční nařízení se má uplatnit v jakékoliv situaci, v níž může být nutné uložit vyrovnávací clo za účelem vyrovnání subvencování zahraničního výrobku prostřednictvím široké škály převodů hodnoty, které mají za následek poškození unijního odvětví výroby podobného výrobku.
38. Ustanovení čl. 1 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení nestanoví, že subvence působící újmu musí pocházet přímo ze země, z níž dotčený výrobek pochází nebo z níž je vyvážen. Naopak zmínka o tom, že taková subvence je poskytována „nepřímo“, znamená, že nemusí nutně existovat územní vazba na zemi původu nebo vývozu, pokud tato subvence může být spojena se zhotovením, výrobou, vývozem nebo přepravou jakéhokoli výrobku, jehož propuštění na vnitřní trh působí újmu.
39. Tento výklad podporuje také čl. 2 písm. a) základního antisubvenčního nařízení, který v příslušné části stanoví, že napadnutelnou „subvenci může poskytnout vláda země původu dováženého výrobku nebo vláda země jednající jako prostředník, z níž se výrobek vyváží do Unie“(43). Tím, že toto ustanovení používá modální sloveso „může“, ponechává také množinu možných poskytovatelů napadnutelných subvencí otevřenou a neomezuje ji na zemi původu nebo vývozu dotčeného výrobku.
40. Navíc – na rozdíl od tvrzení navrhovatelek – této úvaze nebrání znění čl. 4 odst. 2 a 3 základního antisubvenčního nařízení, který se zabývá otázkou specifičnosti napadnutelné subvence a stanoví, že specifičnost se posuzuje podle „působnosti orgánu, který ji poskytuje“.
41. Toto ustanovení se totiž nezabývá otázkou, zda orgán poskytující subvenci musí být v zemi vývozu nebo původu dotčeného výrobku.
42. Jak tedy správně uvedl Tribunál(44) v předmětných šetřeních – schopna na základě důkazů, které má k dispozici, přičítat finanční příspěvek vládě země původu nebo vývozu dotčeného výrobku, přestože tento příspěvek pochází původně od vlády nebo veřejnoprávního subjektu třetí země, umožňuje jí čl. 4 odst. 2 a 3 základního antisubvenčního nařízení považovat prvně jmenovanou vládu za „orgán poskytující“ tento konkrétní finanční příspěvek(45).
43. Konečně, jak Komise správně poznamenává, podporuje takový výklad také bod 5 odůvodnění základního antisubvenčního nařízení, který podle všeho ve všech jazykových zněních(46)soudržně objasňuje, že o subvenci se jedná, pokud je prokázáno, „že byl z veřejných zdrojů na území některé země poskytnut finanční příspěvek“ („a financial contribution by a government or a public body within the territory of a country“)(47).
44. V tomto kontextu lze výrobek považovat za subvencovaný nejen tehdy, pokud lze subvenci přičítat zemi původu nebo vývozu dotčeného výrobku, ale také tehdy, pokud lze na základě dostupných důkazů určit, že zdrojem subvencování působícího újmu je jiný vládní nebo veřejnoprávní subjekt.
45. Tento výklad potvrzuje i cíl základního antisubvenčního nařízení, jehož hlavním cílem je – od jeho původního znění v roce 1968(48) – v zahraničí(49).
46. Závěrem lze říci, že základní antisubvenční nařízení se neomezuje na subvence poskytované vládou státu na jeho „vlastním“ území.
47. Navrhovatelky však tvrdí, že takto chápaný rozsah antisubvenčního nařízení není slučitelný se závazky Evropské unie podle GATT a dohody o subvencích(50)
48. Souhlasím s tím, že tyto mezinárodní dohody musí být zohledněny, neboť Evropská unie je signatářem dohod WTO, které zahrnují GATT a dohodu o subvencích, a jsou proto součástí unijního právního řádu a zavazují její orgány(51)
49. Ačkoli je dobře známo, že tyto dohody obecně nemají přímý účinek(52)ústavněprávní povinnost Evropské unie dodržovat závazky vyplývající z jejích mezinárodních závazků(53)– odrážející obecnou zásadu mezinárodního práva o dodržování smluvních závazků (pacta sunt servanda)(54) – vyžaduje, aby v případě potřeby bylo unijní právo vykládáno v souladu s právem WTO(55).
50. Podle bodu 3 odůvodnění je cílem základního antisubvenčního nařízení „co nejvíce“ převzít do právních předpisů Unie závazky přijaté v rámci dohody o subvencích.
51. Soudní dvůr již vysvětlil, že stejná formulace, byť v kontextu základního antidumpingového nařízení(56) o sobě chápána jako záměr unijního normotvůrce provést do unijního práva všechna pravidla obsažená v dohodě o subvencích(57).
52. Je proto nesprávné učinit závěr – jak to učinil Tribunál(58) v úmyslu provést konkrétní závazky přijaté podle čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu 1 dohody o subvencích.
53. Znění čl. 3 odst. 1 písm. a) základního antisubvenčního nařízení však v podstatě odpovídá znění čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu 1 dohody o subvencích. První z nich proto vyžaduje výklad v souladu s druhým(59)
54. Článek 1 odst. 1 písm. a) bod 1 této dohody stanoví, že „a subsidy shall be deemed to exist if [...] there is a financial contribution by a government or any public body within the territory of a Member“(60) („subvence [bude] považována za existující, jestliže [...] se vyskytuje finanční příspěvek vlády nebo veřejně právní instituce na území Člena“).
55. Při výkladu tohoto ustanovení v dobré víře a v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům v něm použitým v jejich celkové souvislosti, jak vyžaduje čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (Recueil des traités des Nations unies, sv. 1155, s. 331), se ukazuje, že konkrétně použití neurčitého členu „a“ ve slovním spojení „financial contribution by a government“ (finanční příspěvek vlády) v návětí ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu 1 dohody o subvencích ponechává otevřený zeměpisný původ zdroje dotyčného finančního příspěvku, pokud dotyčná subvence pochází od kteréhokoli člena WTO.
56. Domnívám se, že tento výklad není ovlivněn přívlastkem „na území Člena“ v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodě 1 dohody o subvencích, neboť toto slovní spojení se vztahuje k pojmu „vlády nebo veřejně právní instituce“, a nikoli k pojmu „finanční příspěvek“.
57. Tento závěr je rovněž v souladu s dohodou o subvencích, která vykládá a uplatňuje článek VI GATT 1994 a jejímž „hlavním předmětem a účelem je zvýšit a zlepšit disciplínu GATT, pokud jde o používání jak subvencí, tak i vyrovnávacích opatření“(61)
58. V tomto ohledu odkazuji zejména na článek VI odst. 3 GATT 1994, který definuje vyrovnávací clo jako zvláštní clo vybírané za účelem vyrovnání „jakékoliv prémie nebo subvence […] na zhotovení, výrobu nebo vývoz jakéhokoli zboží“, aniž je uveden subjekt, který takovou prémii nebo subvenci poskytuje, a aniž je uvedeno územní omezení pro subjekt, který ji poskytuje.
59. Článek VI GATT 1994 se proto v zásadě(62)(63).
60. Také z tohoto pohledu by jiný výklad nejenže odporoval běžnému významu pojmů použitých v dohodě o subvencích a v článku VI GATT 1994, ale zmařil by také předmět a účel těchto ustanovení, pokud by Evropská unie nemohla kompenzovat finanční příspěvky, jako jsou příspěvky dotčené v projednávané věci, pouze z důvodu jejich teritoriálního původu.
61. Vzhledem k tomu, že z historie jednávání o čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu a) dohody o subvencích nelze vyvodit jiný výklad(64) o smluvním právu, považuji za jednoznačné, že čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 dohody o subvencích neomezuje zeměpisnou působnost zdroje finančních příspěvků na člena WTO, na jehož území dochází k výrobě dotčeného výrobku(65).
62. Domnívám se proto, že čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 dohody WTO o subvencích nebrání tomu, aby za subvenci bylo považováno opatření, kterým jeden člen WTO poskytuje finanční příspěvek na výrobek vyrobený na území jiného člena WTO.
63. Ze všech výše uvedených důvodů se domnívám, že Tribunál nepochybil, když dospěl k závěru, že oblast působnosti základního antisubvenčního nařízení – jak je vyjádřena zejména v jeho čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 písm. a) – se vztahuje i na situaci, kdy Komise může na základě dostatečných důkazů přičítat finanční podporu obdrženou od vlády jedné třetí země vládě jiné třetí země.
64. Proto navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P a první a druhý důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑272/23 P.
B. Určení srovnávacího měřítka pro účely vyrovnání systému navracení egyptských dovozních cel na dovážené materiály
65. Navrhovatelky prostřednictvím čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P a třetího důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑272/23 P v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když potvrdil přístup Komise, která pro účely vyrovnání výhody, která navrhovatelkám plynula ze systému navracení dovozních cel, srovnávala jejich situaci se situací podniku, který se nachází v zóně SETC, ale prodává na egyptském trhu(66) s teoretickou situací, ve které by byly usazeny mimo zónu SETC, ale stejně by vyvážely sporné výrobky do Evropské unie. V takové situaci by egyptská vláda podle navrhovatelek příjmy na základě systému navracení dovozních cel neprominula, neboť by nikdy neusilovala o výběr dovozních cel za dovážené vstupní materiály pro výrobu sporných výrobků.
66. Jádrem argumentace navrhovatelek je tedy otázka, jaká by v projednávaném případě měla být srovnatelná situace(67)
67. Avšak jediným právním ustanovením, které navrhovatelky ve svých kasačních opravných prostředcích uvádějí na podporu svého tvrzení, je článek 5 základního antisubvenčního nařízení. Toto ustanovení – které se týká vyčíslení výše napadnutelných subvencí – nestanoví srovnávací měřítko pro účely zjištění, zda egyptská vláda prominula určité jinak splatné příjmy ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního antisubvenčního nařízení (protože vyčíslení těchto prominutých příjmů logicky přichází až po okamžiku zjištění jejich existence)(68)
68. Navrhovatelky rovněž blíže nevysvětlují, v čem se Tribunál dopustil nesprávného výkladu nebo nesprávného použití použitelného právního rámce.
69. Přitom toto vysvětlení je pro přípustnost argumentace navrhovatelek zásadní, neboť čl. 3 odst. 1 písm. a) bod ii) základního antisubvenčního nařízení – i kdyby se jednalo o ustanovení, na které se navrhovatelky chtěly odvolat (quod non) – nestanoví způsob stanovení vhodného srovnávacího měřítka pro určení toho, zda se jedná o vládní příjmy, které – ačkoliv jsou jinak splatné – jsou promíjeny nebo nejsou vybírány.
70. Komise má proto určitou volnost volby mezi různými parametry a scénáři, které tvoří základ pro plnění jejího úkolu spočívajícího ve zjištění, zda se egyptská vláda rozhodla prominout jinak splatné příjmy(69)
71. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné jiné argumenty, které by svědčily o opaku, nelze Tribunálu vytýkat, že potvrdil volbu vhodného srovnávacího měřítka, kterou Komise provedla v rámci antisubvenčních šetření, z něhož vycházejí tyto kasační opravné prostředky(70)
72. Proto navrhuji, aby Soudní dvůr shledal čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P a třetí důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑272/23 P nepřípustnými.
C. Vyrovnání daňového zacházení s kurzovými ztrátami v důsledku devalvace egyptské libry v roce 2016
73. Navrhovatelky v pátém důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P a čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑272/23 P v podstatě tvrdí, že Tribunál neposoudil, zda Komise ve sporných nařízeních určila správný režim subvencí. Komise se podle nich nesprávně domnívala, že právě daňové zacházení s kurzovými ztrátami, zavedené v důsledku devalvace egyptské libry v roce 2016(71)de facto specifická ve smyslu čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 písm. c) základního antisubvenčního nařízení. Podle navrhovatelek byl tento režim přístupný všem egyptským společnostem, takže teoreticky každá egyptská společnost mohla odečíst ztráty způsobené dopady devalvace egyptské libry v roce 2016 od svých zdanitelných příjmů. Z tohoto důvodu Komise výhodu vyplývající z devalvace v roce 2016 přičítala nesprávně daňovému zacházení s kurzovými ztrátami.
74. Ačkoli kasační opravné prostředky nejsou zcela jasné, mám – na rozdíl od toho, co tvrdí Komise – za to, že tyto důvody kasačních opravných prostředků nesměřují k novému posouzení skutkového stavu. Naopak z velkorysého výkladu argumentace vyplývá, že navrhovatelky se domáhají toho, aby Soudní dvůr přezkoumal závěr Tribunálu, že daňové zacházení a zvláštní účetní pravidla posuzované společně mohly de facto poskytnout zvláštní výhodu.
75. Tento druh argumentace spadá do pravomoci Soudního dvora(72)
76. V tomto ohledu podotýkám, že čl. 4 odst. 2 písm. c) základního antisubvenčního nařízení je formulován právě tak, aby se vztahoval na takové druhy situací, v nichž se na první pohled může opatření jevit jako nespecifické, ale v praxi a na základě objektivních kritérií nebo podmínek má toto opatření za následek zavedení zvláštního režimu určeného k poskytování subvence určitým podnikům.
77. Pro účely tohoto posouzení se Soudní dvůr při určování, zda je subvence de facto specifická, musí zaměřit nikoli na vnitrostátní právní úpravu jako takovou, ale na míru dopadu, který má tato úprava na určité podniky(73), s ohledem na kontext, v němž byla zavedena(74).
78. V napadených rozsudcích Tribunál právě toto učinil.
79. Zaprvé měl za to, že argumentace navrhovatelek vycházela z nesprávného předpokladu, totiž že „Komise neměla za to, že daňové zacházení samo o sobě představuje subvenci, která by mohla být předmětem vyrovnávacího opatření“(75)
80. Zadruhé tento soud vysvětlil, že Komise, která daňové zacházení a zvláštní účetní pravidla posuzovala společně, dospěla k závěru, že ačkoliv tato pravidla mohou přinést prospěch všem egyptským společnostem, v praxi mají umožnit kompenzaci negativních účinků devalvace egyptské libry v roce 2016, což má za následek, že určitým kategoriím společností(76)(77), byla přiznána významná výhoda(78).
81. Nakonec Tribunál vysvětlil, že navrhovatelky nepředložily žádné důkazy, které by tato skutková zjištění zpochybnily(79)
82. Proto navrhuji, aby Soudní dvůr i pátý důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑272/23 P zamítl jako neopodstatněné.
D. Stanovení výše napadnutelné subvence pro subjekty ve skupině
83. Prvním důvodem kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P navrhovatelky v podstatě napadají rozhodnutí Tribunálu, kterým potvrdil metodiku Komise pro výpočet výše napadnutelných subvencí, které navrhovatelky obdržely na základě svého společného obratu(80)
84. Tento důvod kasačního opravného prostředku proto vyžaduje výklad článků 5 a 6 základního antisubvenčního nařízení.
85. Článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný „Výpočet výše napadnutelných subvencí“, stanoví, že základem pro výpočet výše napadnutelných subvencí je výhoda, jíž získal „příjemce“, která bude zjištěna za posuzované období. Podobně článek 6 tohoto nařízení, nadepsaný „Výpočet výhody vzniklé příjemci subvence“, pak stanoví určité pokyny pro výpočet výhody, a tedy i subvence, „vzniklé příjemci subvence“.
86. Podle navrhovatelek použití jednotného čísla „příjemce“ v těchto ustanoveních znamená – jak Tribunál dovodil v rozsudku ve věci Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise(81) že „výhoda musí být zjištěna a vypočtena pro každého příjemce v závislosti na jeho situaci“(82). Pouze v případě, že by byly subvence poskytnuty společně oběma subjektům, by mohla být výše napadnutelných subvencí stanovena také společně pro tyto subjekty. Proto měla Komise vypočítat výhodu v procentním vyjádření pro společnosti Jushi Egypt a Hengshi Egypt zvlášť, uplatnit tuto výhodu v procentním vyjádření na jejich příslušný obrat dotčeného výrobku a vypočítat jediné celkové vážené průměrné subvenční rozpětí společně pro navrhovatelky(83).
87. Současně navrhovatelky nezpochybňují – a ve svých písemných podáních s tím výslovně souhlasí – že navzdory použití jednotného čísla „příjemce“ v článcích 5 a 6 základního antisubvenčního nařízení lze pojem „příjemce“ vykládat tak, že zahrnuje i skupinu společností(84)
88. Nepovažuji za logické následovat rozlišení navrhované navrhovatelkami.
89. Zaprvé jejich argumentace není podložena žádnými odkazy ani judikaturou(85) a 6 tohoto nařízení rovněž neobsahují žádné přívlastky, které by umožňovaly restriktivní výklad pojmu „příjemce“.
90. Zadruhé široký výklad tohoto pojmu je nejen v souladu s výkladem, který Soudní dvůr poskytl podobným pojmům státní podpory a práva hospodářské soutěže, tj. pojmům „hospodářská jednotka“ nebo „podnik“(86)odvolací orgán WTO přisoudil pojmu „příjemce“, jak je použit v dohodě o subvencích(87).
91. Zatřetí z průmyslového a ekonomického hlediska je přístup spočívající v zacházení se subjekty, které jsou součástí nedělitelného celku, jako s propojenými subjekty, v souladu s ekonomickou realitou, neboť zajišťuje, že převody kapitálu uvnitř skupiny nemohou uniknout antisubvenčnímu nástroji(88)
92. Výsledný široký výklad pojmu „příjemce“ proto slouží cíli základního antisubvenčního nařízení, kterým je „vyrovna[t] subvenc[i], která byla přímo nebo nepřímo poskytnuta na zhotovení, výrobu, vývoz nebo přepravu jakéhokoli výrobku, jehož propuštění do volného oběhu v Unii působí újmu“(89)
93. Nedomnívám se tedy, že by měl Soudní dvůr konstatovat, že Tribunál pochybil, když přijal výše uvedený výklad a potvrdil výpočet Komise týkající se napadnutelné subvence navrhovatelek.
94. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr první důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑269/23 P zamítl.
VI. K nákladům řízení
95. Podle článku 137 a čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, pokud sám vydá konečné rozhodnutí ve věci.
96. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
97. Vzhledem k tomu, že podle mého názoru navrhovatelky neměly z důvodů, které jsem uvedla výše, v řízení o projednávaných kasačních opravných prostředcích úspěch, mám za to, že je důvodné jim uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku.
98. Naproti tomu v souladu s čl. 140 odst. 3 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, je důvodné uložit společnosti Tech-Fab Europe eV a European Fibre Producers Association, že ponesou vlastní náklady řízení.
VII. Závěry
99. S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravné prostředky jako neopodstatněné;
– potvrdil rozsudky ze dne 1. března 2023, Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics a Jushi Egypt for Fiberglass Industry v. Komise (T‑480/20, EU:T:2023:90) a ze dne 1. března 2023, Jushi Egypt for Fiberglass Industry v. Komise (T‑540/20, EU:T:2023:91);
– uložil společnostem Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics SAE a Jushi Egypt Fiberglass Industry SAE, že každá z nich ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí jak v prvním stupni, tak ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku; a
– uložil společnosti Tech-Fab Europe eV a European Fibre Producers Association, že ponesou vlastní náklady řízení.