Věc T‑352/09
Novácke chemické závody a.s.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský a plynárenský průmysl v EHP, s výjimkou Irska, Španělska, Portugalska a Spojeného království – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhu – Pokuty – Povinnost uvést odůvodnění – Proporcionalita – Rovné zacházení – Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006 – Platební schopnost“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 12. prosince 2012
1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty – Posuzovací pravomoc Komise – Meze – Zohlednění pokynů o metodě stanovování pokut ukládaných v případě porušení pravidel hospodářské soutěže – Dodržení zásad proporcinality a rovného zacházení
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 37)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Rozsah – Zvýšení pokuty uložené jiným podnikům, které nebyly schopny předložit svá vyjádření k této otázce – Vyloučení
(Článek 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty – Posuzovací pravomoc Komise – Použití stejné procentní výše pro všechny účastníky kartelové dohody – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, body 4, 19, 21 a 25)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty – Zvláštní zvýšení pro podniky, které mají zvláště vysoký obrat – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 30)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Vedoucí úloha při protiprávním jednání – Pojem – Kritéria posouzení
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Neznalost protiprávní povahy kartelové dohody, jejímž cílem je omezení hospodářské soutěže – Protiprávní jednání, jež bylo spácháno úmyslně – Vyloučení
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 29)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Pasivní nebo následovnická role podniku – Okolnost nestanovená v nových pokynech – Prostor pro uvážení Komise
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 29)
8. Unijní právo – Zásady – Právo na obhajobu – Použití, v rámci soudního řízení, prohlášení podniku získaných Komisí na základě žádosti o shovívavost – Porušení práva tohoto podniku neusvědčovat sám sebe – Neexistence
(Sdělení Komise 2002/C 45/03 a 2006/C 298/11, bod 31)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Spolupráce dotyčného podniku nad rámec oznámení o shovívavosti – Zahrnutí – Podmínky
(Článek 81 ES; sdělení Komise 2002/C 45/03 a 2006/C 210/02, bod 29)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Pokyny Komise – Možnost Komise odchýlit se od pokynů – Meze – Dodržení zásady rovného zacházení – Zohlednění zvláštních znaků podniku zejména vzhledem k nebezpečí nepřiměřenosti pokuty
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 37)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Pokuta uložená podniku malé nebo střední velikosti – Pokuta vyšší, v procentním podílu obratu, než pokuta uložená větším podnikům, které se podílely na témže protiprávním jednání – Porušení zásady proporcionality – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Pokuta uložená podniku malé nebo střední velikosti – Pokuta představující procentní podíl velmi blízký hranici 10 % jeho celkového obratu – Procentní podíl vyšší než podíl uložený jiným účastníkům kartelové dohody – Porušení zásady rovného zacházení pouze z tohoto důvodu – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Povinnost zohlednit ztrátovou finanční situaci dotyčného podniku – Neexistence – Skutečná platební schopnost podniku ve zvláštní hospodářsko-společenské situaci – Zohlednění – Podmínky
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 35)
14. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí, kterým se ukládají pokuty – Označení prvků posouzení, které Komisi umožnily vymezit závažnost a délku protiprávního jednání – Nedostatečné označení
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Přiměřená povaha – Soudní přezkum – Skutečnosti, které mohou být zohledněny unijním soudem – Informace neobsažené v rozhodnutí, kterým se ukládá pokuta, a nepožadované pro jeho odůvodnění – Zahrnutí
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 1/2003, články 23 a 31)
16. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Cíle – Rozhodnutí Komise, kterým se ukládá pokuta za porušení pravidel hospodářské soutěže – Porušení čl. 3 odst. 1 písm. g) ES – Neexistence
(Článek 3 odst. 1 písm. g) ES a 81 ES)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 43–48)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 49–51, 55, 56)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 58–61)
4. Bod 30 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 upravuje možnost a nikoli povinnost Komise zvýšit pokutu ukládanou podnikům, které mají zvláště vysoký obrat dosažený nad rámec tržeb za zboží a služby, jichž se týká dané protiprávní jednání.
V tomto ohledu ačkoli z uvedeného bodu vyplývá, že se zvýšení pokuty může jevit nezbytným k zajištění dostatečně odrazujícího účinku této pokuty, nevyplývá z toho naopak, že pokuta, která nepředstavuje podstatný procentní podíl z celkového obratu dotyčného podniku, nemá vůči tomuto podniku dostatečně odrazující účinek. Pokuta stanovená podle metodiky definované v pokynech totiž v zásadě představuje významný procentní podíl z hodnoty tržeb trestaného podniku dosažených v oblasti dotčené protiprávním jednáním. Z důvodu pokuty tak dotčený podnik dosáhne v tomto odvětví značně sníženého zisku či dokonce zaznamená ztráty. I kdyby obrat uvedené společnosti v tomto odvětví představoval jen malou část jejího celkového obratu, nelze a priori vyloučit, že snížení zisku v tomto odvětví, ba i jeho přeměna ve ztráty má odrazující účinek, jelikož obchodní společnost v daném odvětví v zásadě usiluje o dosažení zisku.
Pokud tedy podnik neuvádí, kromě nejasného odkazu na údajně vysoký celkový obrat některých účastníků kartelové dohody, žádný konkrétní důkaz, který by mohl prokázat, že Komise měla v projednávaném případě využít této možnosti, nelze Komisi na tomto základě vytýkat žádné porušení zásad rovného zacházení a proporcionality.
(viz body 62–64)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 76–80)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 84–89)
7. Bod 29 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 stanoví upravení základní výše pokuty v závislosti na určitých přitěžujících a polehčujících okolnostech, které se týkají jednotlivých dotčených podniků. Tento bod zvláště uvádí demonstrativní seznam polehčujících okolností, které mohou být zohledněny. Avšak výlučně pasivní nebo následovnická role podniku při protiprávním jednání se na tomto demonstrativním seznamu nenachází, ačkoli byla výslovně stanovena jako polehčující okolnost v bodě 3 první odrážce Pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO.
V tomto ohledu, i když se Komise nemůže odklonit od pravidel, které si sama stanovila, je naopak v její pravomoci je upravit nebo nahradit. V případě, který spadá do působnosti nových pravidel, nemůže být Komisi vytýkáno, že nezohlednila polehčující okolnost nestanovenou v nových pravidlech, pouze proto, že byla uvedena v dřívějších pravidlech. Pouhá skutečnost, že Komise ve své předchozí rozhodovací praxi měla za to, že určité skutečnosti jsou polehčující okolností pro účely stanovení výše pokuty, totiž sama o sobě neznamená, že by Komise byla povinna držet se stejného posouzení i v pozdějším rozhodnutí.
Nic to nemění na tom, že výčet polehčujících okolností, uvedených v bodě 29 pokynů, které mohou být zohledněny Komisí, není taxativní. Proto skutečnost, že pokyny mezi polehčujícími okolnostmi neuvádějí pasivní roli podniku, který se účastnil protiprávního jednání, netvoří překážku pro zohlednění této okolnosti z tohoto důvodu, pokud může prokázat menší závažnost účasti uvedené společnosti na protiprávním jednání.
(viz body 92–94)
8. Spolupráce na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 2002 má čistě dobrovolnou povahu ze strany dotyčného podniku. Tento podnik totiž není žádným způsobem nucen k poskytnutí důkazů týkajících se údajné kartelové dohody. Stupeň spolupráce, kterou hodlá podnik poskytnout v rámci správního řízení, závisí tedy výlučně na jeho svobodné vůli, a není v žádném případě uložen uvedeným oznámením.
Kromě toho od zveřejnění oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 2006 si je podnik, s ohledem na bod 31 tohoto oznámení, který se rozhodne předložit prohlášení za účelem dosažení snížení částky pokuty, vědom skutečnosti, že i když mu snížení bude přiznáno pouze, pokud jsou podle Komise splněny podmínky snížení stanovené v oznámení, bude prohlášení každopádně součástí spisu a bude možno je uplatnit jako důkaz, a to i vůči autoru uvedeného prohlášení.
Jelikož se rozhodl svobodně a s plnou znalostí věci předložit takové prohlášení, nemůže se tak dotyčný podnik účinně dovolávat zásady zákazu usvědčovat sám sebe, podle které Komise zejména nemůže podniku uložit povinnost poskytnout odpovědi, kterými by tento podnik musel přiznat existenci protiprávního jednání, kterou má prokázat Komise. Proto jelikož podnik podal žádost o shovívavost z vlastní vůle, aniž k tomu byl povinen, nemůže Komisi vytýkat, že se o tuto žádost o shovívavost opřela ve svých písemnostech před Tribunálem.
(viz body 110–113)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 114, 115)
10. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 135–148)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 158–160)
12. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 161–164)
13. Komise v zásadě není povinna při stanovení výše pokuty zohlednit ztrátovou finanční situaci podniku, jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k udělení neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu.
Kromě toho skutečnost, že opatření přijaté unijním orgánem vyvolá úpadek nebo likvidaci daného podniku, není sama o sobě unijním právem zakázána. Ačkoliv totiž likvidace podniku v jeho stávající právní formě může ohrozit finanční zájmy vlastníků, akcionářů nebo držitelů podílů, neznamená to, že osobní, hmotné a nehmotné složky podniku rovněž ztratily svou hodnotu.
Komise si přijetím bodu 35 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 neuložila povinnost, která by byla v rozporu s těmito zásadami. O tom svědčí skutečnost, že uvedený bod neodkazuje na úpadek společnosti, ale na podnik ve „zvláštní hospodářsko-společenské situaci“, v níž by uložení pokuty „nezvratně ohrozilo ekonomickou životaschopnost dotyčného podniku a vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jeho majetku“.
Z toho vyplývá, že k použití bodu 35 pokynů nestačí pouhá skutečnost, že uložení pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže může vést k úpadku dotyčného podniku. I když úpadek poškozuje finanční zájmy dotyčných vlastníků nebo akcionářů, neznamená to totiž nutně zánik dotčeného podniku. Uvedený podnik může jako takový nadále existovat, buďto – v případě rekapitalizace společnosti, u které byl konstatován úpadek – jako právnická osoba zajišťující provoz uvedeného podniku, nebo – v případě celkového převzetí veškerých jejích aktiv, a tedy podniku jiným subjektem – jako subjekt vykonávající hospodářskou činnost. Takové celkové převzetí může být uskutečněno dobrovolným nebo nuceným prodejem aktiv společnosti v úpadku s pokračujícím provozem.
Bod 35 pokynů je tedy třeba vnímat, zejména v souvislosti se ztrátou veškeré hodnoty majetku dotyčného podniku, jako bod, který upravuje situaci, kdy se převzetí podniku, nebo alespoň jeho majetku zdá být nepravděpodobné až nemožné. V takovém případě budou jednotlivé části majetku podniku v úpadku nabídnuty k prodeji jedna po druhé a je pravděpodobné, že mnoho z nich nenajde kupce nebo přinejlepším budou prodány za velmi sníženou cenu, takže se zdá být legitimní hovořit o ztrátě veškeré jejich hodnoty, jak to činí bod 35 pokynů.
Kromě toho uplatnění uvedeného bodu pokynů podle jeho znění rovněž požaduje „zvláštní hospodářsko-společenskou situaci“. Taková situace je charakterizována důsledky, které by mělo zaplacení pokuty zejména z hlediska zvýšení nezaměstnanosti nebo zhoršení stavu hospodářských odvětví na předcházejících a navazujících trzích ve vztahu k dotyčnému podniku.
(viz body 186–190, 192)
14. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 203, 204, 207)
15. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 212)
16. Tím, že stanoví vytvoření systému zabezpečujícího, aby na společném trhu nebyla narušena hospodářská soutěž, vyžaduje čl. 3 odst. 1 písm. g) ES a fortiori, aby hospodářská soutěž nebyla vyloučena. Tento požadavek je tak podstatný, že by bez něj byla mnohá ustanovení Smlouvy bezpředmětná. Omezení hospodářské soutěže, která tato smlouva za určitých podmínek připouští z důvodů založených na nezbytnosti sladit různé sledované cíle tak v tomto požadavku nacházejí hranici, za kterou může oslabování hospodářské soutěže narušovat dosažení cílů společného trhu.
Tyto úvahy však nejsou relevantní, pokud jde o uložení sankce podniku, který porušil pravidla hospodářské soutěže účastí na dohodě mezi podniky nebo na jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES.
Uložení sankcí Komisí, pokud tato konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže, představuje prostředek směřující právě k dosažení cíle uvedeného v čl. 3 odst. 1 písm. g) ES, a zjevně nemůže být samo o sobě považováno za porušení tohoto ustanovení.
(viz body 235–237)