ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
15. března 2007
Věc F-111/05
Carlos Sanchez Ferriz
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnocené období 2001–2002“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou se C. Sanchez Ferriz domáhá zrušení jeho posudku o vývoji služebního postupu za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Žaloba podaná proti posudku o vývoji služebního postupu
(Jednací řád Soudu, články 64 a 65; služební řád, čl. 26 sedmý pododstavec a článek 43)
2. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu
(Služební řád, článek 43)
3. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu
(Služební řád, článek 43)
4. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu
(Služební řád, článek 43)
5. Námitka protiprávnosti – Dosah – Akty, proti nimž může být vznesena námitka protiprávnosti
(Článek 241 ES)
1. V rámci žaloby podané úředníkem proti jeho posudku o vývoji služebního postupu žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že existence elektronického spisu porušuje čl. 26 odst. 7 služebního řádu, jelikož mu znemožňuje předložit soudu Společenství jeho osobní spis v plném rozsahu, nemůže ani v případě své opodstatněnosti jakkoliv zpochybnit legalitu sporného posudku o vývoji služebního postupu. Tento argument by však mohl podpořit tvrzení, že soud Společenství neměl v dané věci k dispozici informace, které je nutno předložit podle služebního řádu. Legalita posouzení žaloby úředníka soudem Společenství však není v žádném ohledu závislá na tom, zda žalovaný orgán splnil svou povinnost stanovenou článkem 26 služebního řádu předložit osobní spis zmíněného úředníka. Pouze soudu Společenství přísluší posoudit účelnost přijetí případných organizačních procesních opatření a nařídit případné dokazování.
(viz bod 31)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 28. listopadu 2006, Milbert a další v. Komise, T‑47/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑281 a II‑A‑2‑1455, bod 83
2. Skutečnost, že hodnotitelé v rámci vypracovávání posudků o vývoji služebního postupu zohledňují cílový průměr, který je pro ně stanoven, neznamená, že by byla jejich volnost rozhodování omezena v míře neslučitelné s článkem 43 služebního řádu. Oproti tomu systém cílového průměru, jak byl zaveden Komisí v obecných prováděcích ustanoveních k článku 43 služebního řádu, může podporovat volnost rozhodování hodnotitelů při hodnocení posuzovaných úředníků a podporovat vyjádření hodnocení, které věrně odráží zásluhy těchto úředníků.
Tento průměr, který matematicky vyjadřuje hodnocení výkonu průměrného úředníka, totiž zaprvé neomezuje možnost hodnotitelů, aby odlišně hodnotili výkony jednotlivých úředníků podle stupně, ve kterém se jejich výkony odchylují od tohoto průměru směrem nahoru nebo dolů.
Zadruhé stanovení hodnoty cílového průměru 14 na bodové stupnici od 0 do 20 umožňuje zabránit nebezpečí nadměrného nárůstu průměrných hodnocení, který by měl za následek snížení rozpětí bodů skutečně používaného hodnotiteli a tím by narušil funkci hodnocení, která spočívá v tom, aby byly zásluhy posuzovaných úředníků co nejvěrněji zohledněny a aby bylo umožněno skutečné porovnání těchto zásluh.
Zatřetí stanovení cílového průměru umožňuje rovněž snížit nebezpečí, že dojde k rozdílu v průměrných hodnoceních používaných v různých generálních ředitelstvích, který by nebyl odůvodněn objektivními úvahami spojenými se zásluhami posuzovaných úředníků.
Začtvrté systém cílového průměru přihlíží k obecně pozorované skutečnosti, a to ke stejnorodému rozvrstvení posuzovaných úředníků kolem průměrné úrovně zásluh, kterou představuje cílový průměr. Kromě toho v případě, že se konkrétní situace některé služby odchýlí od této obecné skutečnosti, se mohou hodnotitelé podle systému zavedeného obecnými prováděcími ustanoveními k článku 45 služebního řádu přijatými Komisí také odchýlit od uvedeného cílového průměru. Jak totiž vyplývá z čl. 6 odst. 1 obecných prováděcích ustanovení, není s překročením uvedeného cílového průměru o bod spojován žádný následek.
(viz body 40 až 45)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, Sb. VS s. I‑A‑329 a II‑1465, body 52, 54 a 55
Soud pro veřejnou službu: 28. června 2006, Sanchez Ferrit v. Komise, F‑19/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑41 a II‑A‑1‑135, bod 42
3. Vnitřní směrnice o vypracovávání posudků o vývoji služebního postupu, ve kterých jsou stanovena tři referenční rozpětí, která orientačně odpovídají procentu zaměstnanců a umožňují růst kariéry v různých rychlostech, a to rozpětí od 17 do 20 bodů (rychlá kariéra) pro maximálně 15 % úředníků, rozpětí od 12 do 16 bodů (obvyklá kariéra) pro přibližně 75 % úředníků a rozpětí od 10 do 11 bodů (pomalá kariéra) pro nejvýše 10 % úředníků, neomezují způsobem neslučitelným s článkem 43 služebního řádu volnost rozhodování hodnotitelů.
Referenční rozpětí, která mají orientační charakter, totiž vyplývají z dřívějších hodnocení a jejich nedodržení s sebou nenese žádné sankce. Uvedení referenčních rozpětí zohledňuje pouze nejobecněji pozorovanou skutečnost, aniž by tím byla dotčena volnost hodnotitele odchýlit se od nich při hodnocení, pokud to odůvodňuje konkrétní situace posuzovaného úředníka.
(viz body 47 až 50)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Fardoom a Reinard v. Komise, bod 61
Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Sanchez Ferrit v. Komise, bod 49
4. Volnost rozhodování hodnotitele v rámci vypracovávání posudků o vývoji služebního postupu není omezena zásahem spolupodepisujícího úředníka v postupu hodnocení. Spolupodepisující úředník je hodnotitel v plném slova smyslu. V souladu s čl. 7 odst. 4 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí jsou totiž hodnotitel a spolupodepisující úředník osobami, které vypracovávají posudek o vývoji služebního postupu. Kromě toho je spolupodepisující úředník v případě, že daný úředník projeví své přání s ním hovořit, oprávněn, na základě čl. 7 odst. 5 těchto obecných prováděcích ustanovení, posudek o vývoji služebního postupu změnit nebo potvrdit. Z toho vyplývá, že podle metody pro hodnocení, která byla Komisí přijata jako nejvhodnější, není nijak omezena volnost rozhodování hodnotitelů spravedlivě zhodnotit úředníky podle tří hodnotících kritérií. V důsledku toho nepředstavuje oprávnění spolupodepisujícího úředníka změnit hodnocení hodnotitele – ostatně rovněž jako oprávnění revizního hodnotitele změnit hodnocení spolupodepisujícího úředníka – porušení článku 43 služebního řádu.
(viz body 52 a 53)
5. Dosah námitky protiprávnosti musí být omezen na míru nezbytně nutnou pro řešení sporu. Článek 241 ES totiž nemá za cíl umožnit účastníku napadnout použitelnost jakéhokoli aktu obecné povahy ve prospěch uplatnění jakéhokoli opravného prostředku. Obecný akt, jehož protiprávnost je namítána, musí být přímo nebo nepřímo použitelný v projednávané věci, jež je předmětem opravného prostředku, a mezi napadeným individuálním rozhodnutím a tímto obecným aktem musí existovat právní souvislost.
(viz bod 59)
Odkazy:
Soudní dvůr: 31. března 1965, Macchiorlati Dalmas e Figli v. Vysoký úřad, 21/64, Recueil, s. 227, 245; 13. července 1966, Itálie v. Rada a Komise, 32/65, Recueil, s. 563, 594
Soud prvního stupně: 26. října 1993, Reinarz v. Komise, T‑6/92 a T‑52/92, Recueil, s. II‑1047, bod 57; 3. února 2000, Townsend v. Komise, T‑60/99, Recueil FP, s. I‑A‑11 a II‑45, bod 53