ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)
14. ledna 2009 (*)
„Státní podpory – Regionální podpory pro velké investiční projekty – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou se společným trhem – Odůvodnění – Motivační účinek podpory − Nezbytnost podpory“
Ve věci T‑162/06,
Kronoply GmbH & Co. KG, se sídlem v Heiligengrabe (Německo), zastoupená R. Niererem a L. Gordallou, advokáty,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené původně K. Grossem a T. Scharfem, poté V. Kreuschitzem, K. Grossem a T. Scharfem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2006/262/ES ze dne 21. září 2005 o státní podpoře C 5/2004 (ex N 609/2003), kterou Německo hodlá poskytnout společnosti Kronoply GmbH (Úř. věst. 2006, L 94, s. 50),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (pátý senát),
ve složení M. Vilaras (zpravodaj), předseda, M. Prek a V. Ciucă, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. září 2008,
vydává tento
Rozsudek
Skutkový základ sporu
1 Žalobkyně, Kronoply GmbH & Co. KG, je podnikem podle německého práva, který vyrábí materiály ze dřeva.
2 Dne 28. ledna 2000 podala žalobkyně k Investitionsbank des Landes Brandenburg (investiční banka Spolkové země Braniborsko, dále jen „ILB“) žádost o dotace ve výši 77 milionů německých marek (DEM) (39,36 milionů eur) za účelem výstavby výrobny desek z orientovaných plochých třísek, jejíž celková cena byla 220 milionů DEM (112,5 milionů eur).
3 Dopisem ze dne 22. prosince 2000 oznámila Spolková republika Německo v souladu s čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1) Komisi projekt podpory investice ve prospěch žalobkyně ve výši 77 milionů DEM na výstavbu výrobny desek z orientovaných plochých třísek, přičemž uvedený projekt spadal do Víceodvětvového rámce pro regionální podpory velkých investičních plánů (Úř. věst 1998, C 107, s. 7, dále jen „víceodvětvový rámec“), ve znění platném v rozhodné době. Toto oznámení Komise zapsala do rejstříku a vedla pod číslem N 813/2000 (dále jen „řízení N 813/2000“).
4 Maximální výše podpory poskytované podle víceodvětvového rámce se určuje na základě výpočtu, při kterém se zohledňuje vícero parametrů a zejména stav hospodářské soutěže v posuzovaném odvětví, označovaný jako faktor T a stanovený ve čtyřech úrovních: 0,25, 0,5, 0,75 a 1. V projednávaném případě byl projekt nejdříve oznámen Spolkovou republikou Německo s faktorem T o úrovni 1, který odpovídá projektu, jenž nemá žádný negativní vliv na hospodářskou soutěž.
5 Po výměně dopisů s Komisí změnila Spolková republika Německo dne 19. června 2001 své oznámení ohledně intenzity podpory. Zejména Komisi oznámila, že se „rozhodla snížit oznámený faktor stavu hospodářské soutěže z 1 na 0,75“. Faktor T o úrovni 0,75 se použije na projekty, které způsobují zvýšení kapacity v odvětví, které se vyznačuje nadměrnou strukturální kapacitou nebo trhem v propadu. Použitím faktoru T o úrovni 0,75 se intenzita podpory snížila z 35 % na 31,5 %, což představuje celkovou částku podpory ve výši 69,3 milionů DM (35,43 milionů eur) namísto původně oznámených 77 milionů DM (39,36 milionů eur).
6 Dne 3. července 2001 přijala Komise na základě čl. 4. odst. 3 nařízení č. 659/1999 rozhodnutí nevznášet námitky vůči poskytnutí této podpory, které bylo zveřejněno v Úředním věstníku dne 11. srpna 2001 (Úř. věst. C 226, s. 14).
7 Dopisem ze dne 3. ledna 2002 podala Spolková republika Německo žádost o změnu rozhodnutí Komise ze dne 3. července 2001 z důvodu, že relevantní trh nemůže být považován za trh v propadu, což sebou musí nést použití faktoru T o úrovni 1 a zvýšení intenzity schválené podpory z 31,5 na 35 % způsobilých investičních nákladů.
8 Dopisem ze dne 5. února 2002 odmítla Komise změnit své rozhodnutí ze dne 3. července 2001 z důvodu, že podpora byla posouzena na základě správného výpočtu všech použitelných kritérií.
9 Žalobkyně, která považovala tento dopis za rozhodnutí Komise, proti němu podala žalobu na neplatnost, která byla Soudem odmítnuta jako nepřípustná usnesením ze dne 5. listopadu 2003, Kronoply v. Komise (T‑130/02, Recueil, s. II‑4857) z důvodu neexistence napadnutelného aktu.
10 Dopisem ze dne 22. prosince 2003 Spolková republika Německo oznámila Komisi svůj záměr poskytnout žalobkyni investiční dotaci ve výši 3 936 947 eur, a to na základě víceodvětvového rámce. Tato podpora byla zapsána do rejstříku pod číslem N 609/03.
11 Dopisem ze dne 18. února 2004 informovala Komise Spolkovou republiku Německo o svém rozhodnutí zahájit řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 ES z důvodu, že má závažné pochybnosti o motivačním účinku a nezbytnosti oznámené dodatečné podpory.
12 Komise poté, co obdržela připomínky Spolkové republiky Německo a žalobkyně, přijala dne 21. září 2005 rozhodnutí 2006/262/ES o státní podpoře C 5/2004 (ex N 609/2003), kterou Německo hodlá poskytnout společnosti Kronoply (Úř. věst. 2006, L 94, s. 50, dále jen „Rozhodnutí“).
13 Bod 42 odůvodnění Rozhodnutí zní takto:
„Komise dochází k závěru, že oznámená podpora představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Jelikož podpora ani nepůsobí jako motivace, ani není nezbytná, nelze použít žádné z ustanovení o výjimkách podle čl. 87 odst. 2 nebo 3 [ES]. Podpora je proto nepřípustnou provozní podporou a nesmí být poskytnuta.“
14 Článek 1 Rozhodnutí zní následovně:
„Státní podpora ve výši 3 936 947 EUR, kterou hodlá Německo podle oznámení N 609/2003 poskytnout ve prospěch společnosti Kronoply [...], je neslučitelná se společným trhem.
Z tohoto důvodu nesmí být podpora poskytnuta.“
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
15 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 26. června 2006 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
16 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Soud (pátý senát) zahájit ústní část řízení. Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání dne 3. září 2008.
17 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil Rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
18 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
19 Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby pět žalobních důvodů vycházejících zaprvé z porušení článku 253 ES, zadruhé z porušení ustanovení nařízení č. 659/1999, zatřetí z porušení čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES, článku 88 ES a Pokynů k vnitrostátní regionální podpoře (Úř. věst. 1998, C 74, s. 9, dále jen „pokyny“), začtvrté z existence zjevných pochybení Komise při zjištění skutkových okolností a zapáté z existence zjevných pochybení Komise při posouzení skutkového stavu a ze zneužití pravomoci.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 253 ES
Argumenty účastnic řízení
20 Žalobkyně jednak tvrdí, že není schopna pochopit odůvodnění Komise v rozsahu, v němž Rozhodnutí obsahuje „trhlinu“ v logice uvažování orgánu, neboť Komise popírá existenci motivačního účinku, aniž by nicméně na základě kritérií, která sama stanovila, ověřila, zda takový účinek existuje. Podle znění pokynů motivační účinek existuje, jestliže je žádost o podporu podána před realizací projektu, což se v projednávaném případě stalo. Komise tím, že tuto skutkovou okolnost neuvedla, se kromě nepřesnosti ve zjištění skutkových okolností provinila i nedostatečným odůvodněním.
21 Žalobkyně krom toho tvrdí, že Komise nepřezkoumala možnost, výslovně uvedenou Soudem v jeho judikatuře, změnit již poskytnutou a schválenou podporu, protože v Rozhodnutí vyžaduje, aby se jednalo o jiný investiční projekt, který vede k žádosti o novou podporu. Z toho vyplývá, že Rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno.
22 Komise navrhuje zamítnutí žalobního důvodu směřujícího ke zrušení, který žalobkyně vznesla.
Závěry Soudu
23 Z formulace a obsahu argumentace rozvinuté žalobkyní na podporu dvou výtek vznesených v rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení článku 253 ES vyplývá, že uvedené výtky se, přesně řečeno, netýkají neexistence nebo nedostatku odůvodnění, které spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 230 ES. Dotčené výtky se ve skutečnosti překrývají s kritikou opodstatněnosti rozhodnutí, a tedy meritorní legality tohoto aktu, který má být protiprávní zejména s ohledem na údajné porušení článku 87 ES a pokynů Komisí, konkrétně z důvodu nesprávného posouzení motivačního účinku a nezbytnosti sporné podpory a údajného zneužití pravomoci žalovanou.
24 V tomto ohledu je příznačné, že výtky týkající se nezohlednění Komisí dne původního podání žádosti o podporu a možnosti, uznané Soudem, změnit již poskytnutou a schválenou podporu, se v argumentaci žalobkyně směřující k prokázání chybného posouzení motivačního účinku a nezbytnosti sporné podpory, jakož i údajného zneužití pravomoci výslovně opakují.
25 V každém případě je třeba konstatovat, že odůvodnění Rozhodnutí odpovídá požadavkům článku 253 ES, jak jsou vykládány judikaturou.
26 Podle ustálené judikatury, odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. března 1985, Nizozemsko a Leeuwarder Papierwarenfabriek v. Komise, 296/82 a 318/82, Recueil, s. 809, bod 19; ze dne 14. února 1990, Delacre a další v. Komise, C‑350/88, Recueil, s. I‑395, body 15 a 16, a ze dne 29. února 1996, Belgie v. Komise, C‑56/93, Recueil, s. I‑723, bod 86).
27 Z bodu 42 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že Komise považovala opatření oznámené německými orgány dne 22. prosince 2003 za nepřípustnou provozní podporu, která z důvodu chybějícího motivačního účinku a nezbytnosti nemůže být schválena.
28 Je třeba konstatovat, že Komise v Rozhodnutí výslovně odůvodňuje svůj závěr o chybějícím motivačním účinku a chybějící nezbytnosti sporné podpory.
29 Je zejména třeba uvést, že Komise, která výslovně odkazuje na usnesení Kronoply v. Komise, bod 9 výše, uvádí, že má za to, že členský stát může oznámit novou podporu nebo změnit již schválený projekt nebo dokonce změnit různé tranže státní podpory na určitý projekt a Komise to může schválit, jestliže lze pro každou tranži doložit motivační účinek a nezbytnost (bod 24 odůvodnění Rozhodnutí).
30 Komise rovněž v bodě 28 odůvodnění Rozhodnutí připomíná znění bodu 4.2 pokynů, podle kterého je třeba předpokládat motivační účinek podpory, jestliže příjemce podpory podá žádost o podporu před zahájením realizace projektu. Z pouhé četby bodů 24 a 26 až 35 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že Komise skutečně přezkoumala podmínku motivačního účinku podpory, když vysvětluje, proč zvláštní okolnosti projednávané věci umožňují nepoužít domněnku bodu 4.2 pokynů a dospět k závěru, že neexistuje motivační účinek.
31 Komise rovněž jasně uvedla v bodě 24 odůvodnění, jakož i v bodech 36 až 39 odůvodnění Rozhodnutí důvody, které jí umožňují dospět k závěru, že sporná podpora není nezbytná.
32 Zdá se tedy, že na jednu stranu bylo žalobkyni plně umožněno pochopit důvody, které vedly Komisi k prohlášení sporné podpory za neslučitelnou se společným trhem, o čemž svědčí rozsáhlá argumentace ve spisech žalobkyně věnovaná údajně nesprávnému posouzení motivačního účinku a nezbytnosti sporné podpory Komisí, a že na druhou stranu Soud může vykonat svůj přezkum.
33 Z toho vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení článku 253 ES musí být zamítnut.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ustanovení nařízení č. 659/1999
Argumenty účastnic řízení
34 Žalobkyně se domnívá, že článek 9 nařízení č. 659/1999 nabízí právní základ, který umožňuje změnit již poskytnutou podporu, zejména ji zvýšit, a že Komise v projednávaném případě porušila ustanovení tohoto nařízení.
35 Žalobkyně tvrdí, že pokud Rada přiznává Komisi pravomoc zrušit určité rozhodnutí a nařídit vrácení podpory za předpokladu, že poskytnuté informace nejsou přesné, musí Komise být a fortiori oprávněna změnit a zvýšit poskytnutou podporu. Změna a zvýšení podpory totiž představují méně významné zásahy do práva zúčastněných stran než zrušení rozhodnutí.
36 Komise navrhuje zamítnutí žalobního důvodu směřujícího ke zrušení, který vznesla žalobkyně.
Závěry Soudu
37 Ačkoliv žalobkyně uplatňuje porušení „ustanovení“ nařízení č. 659/1999, ve své argumentaci zmiňuje pouze článek 9 tohoto nařízení.
38 Článek 9 nařízení č. 659/1999, nazvaný „Zrušení rozhodnutí“, zní takto:
„Komise může poté, co měl dotyčný členský stát možnost předložit své připomínky, zrušit rozhodnutí, které učinila podle čl. 4 odst. 2 nebo 3 nebo čl. 7 odst. 2, 3 nebo 4, pokud bylo rozhodnutí založeno na nesprávné informaci poskytnuté během řízení, která byla rozhodujícím faktorem pro rozhodnutí. Před zrušením rozhodnutí a přijetím nového rozhodnutí zahájí Komise formální vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4. Články 6, 7 a 10, čl. 11 odst. 1, články 13, 14 a 15 se použijí přiměřeně.“
39 Z pouhého doslovného čtení článku 9 nařízení č. 659/1999 vyplývá, že výlučným cílem tohoto článku je svěřit Komisi pravomoc zrušit svá rozhodnutí a že je použitelný pouze v případech, kdy byly Komisi předány nepřesné informace a kdy na jejich základě tento orgán přijal rozhodnutí, které konstatuje neexistenci podpory nebo prohlašuje podporu za slučitelnou se společným trhem.
40 Přitom, jak správně zdůrazňuje Komise, žalobkyně ve své žalobě výslovně připouští, že „o takový předpoklad se v projednávaném případě nejedná, protože poskytnuté informace nebyly nepřesné“. Je třeba rovněž uvést, že žalobkyně v projednávaném případě Komisi nevytýká, že nezrušila rozhodnutí ze dne 3. července 2001.
41 Úvaha „a fortiori“ žalobkyně spočívá ve skutečnosti v tom, že z článku 9 nařízení č. 659/1999 vyvozuje možnost Komise přijmout na základě tohoto článku rozhodnutí schvalující změnu již poskytnuté a schválené podpory, což nemůže Soud přijmout, protože je tím dotčený článek vykládán obzvláště extenzivně a zjevně contra legem.
42 V každém případě, i kdyby článek 9 nařízení č. 659/1999 mohl být považován za vhodný právní základ pro přijetí uvedeného rozhodnutí, neznamenalo by to, že jakákoliv dodatečná podpora oznámená Komisi, jako je ta v projednávaném případě, je nezbytně slučitelná se společným trhem.
43 Za těchto okolností je třeba zamítnout žalobní důvod vycházející z porušení ustanovení nařízení č. 659/1999.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES, článku 88 ES a pokynů
Argumenty účastnic řízení
– K neexistenci motivačního účinku
44 Žalobkyně zaprvé uvádí, že podle bodu 4.2 třetího pododstavce pokynů ke splnění kritéria motivačního účinku postačuje, aby byla žádost o podporu podána před zahájením realizace projektu. Toto jediné kritérium je v projednávaném případě splněno, protože žádost o podporu byla podána u příslušného vnitrostátního orgánu dne 28. ledna 2000, tedy před zahájením prací směrujících k realizaci projektu. Přestože Komise v Rozhodnutí připomněla kritérium uvedené v bodě 4.2 pokynů, nezkoumala motivační účinek ve vztahu k okamžiku, kdy žalobkyně oznámila projekt vnitrostátním orgánům, ale ve vztahu k okamžiku, kdy členský stát oznámil spornou podporu, čímž Komise porušila dotčené ustanovení.
45 Přístup, který Komise zaujala v Rozhodnutí, co se týče jak zohlednění okamžiku oznámení, tak skutečnosti, že projekt byl dokončen před tímto oznámením, je irelevantní pro posouzení motivačního účinku, odporuje rozsudku Soudu ze dne 14. května 2002, Graphischer Maschinenbau v. Komise (T‑126/99, Recueil, s. II‑2427), a nezohledňuje hospodářské skutečnosti.
46 Žalobkyně zadruhé připomíná, že požadovala podporu ve výši 77 milionů DEM, představující 35 % investičních nákladů a obdržela od ILB 69,3 milionů DEM, představujících 31,5 % investiční částky. Žádost žalobkyně zůstává nadále platná ve výši 7,7 milionů DEM, tedy 3,5 % investiční částky, protože správní námitkové řízení u ILB nebylo dosud uzavřeno.
47 Tvrdí, že Komise má v Rozhodnutí nesprávně za to, že původní žádost o podporu je „vyčerpána“ přijetím rozhodnutí ze dne 3. července 2001, protože to rozhoduje pouze o části požadované podpory. Žalobkyně dále poznamenává, že Rozhodnutí bylo přijato v reakci na „žádost o změnu“, jak je výslovně uvedena v oznámení německých orgánů ze dne 22. prosince 2003.
48 Žalobkyně zatřetí tvrdí, že Komise přehlédla skutečnost, že pro schválení další podpory kromě té, která již byla poskytnuta, není nezbytné, aby existovaly nové náklady, které je možné zahrnout. Skutečnost, že je v zásadě možné obdržet vícero podpor pro jeden a týž projekt, a v důsledku toho pro stejné náklady, které je možné zahrnout, vyplývá ze druhé věty bodu 5 odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (Úř. věst. L 10, s. 30; Zvl. vyd. 08/02, s. 138). Toto řešení je použitelné na regionální podpory, pokud se dodrží horní hranice podpory ve výši 35 % určená v souladu s ustanoveními víceodvětvového rámce. V projednávaném případě by přitom intenzita podpory ve výši 35 % byla slučitelná se společným trhem, protože faktor „stavu hospodářské soutěže“, který se má zohlednit, není 0,75, ale 1.
– K chybějící nezbytnosti
49 Žalobkyně uplatňuje, že Komise v oblasti regionálních podpor upřesnila a omezila kritérium nezbytnosti v tom smyslu, že pro uznání nezbytnosti podpory postačuje, aby žádost o podporu byla podána před zahájením realizace projektu. V tomto rozsahu odpovídá přezkum kritéria nezbytnosti přezkumu motivačního účinku.
50 Tvrdí, že toto kritérium dne podání žádosti o podporu je rovněž použitelné v případě změny poskytnuté podpory, a poznamenává, že Komise sama připouští, že možnost zvýšení podpory, uvedená v judikatuře Soudu, není omezena pouze na případ zcela nového projektu. K doplnění příkladů uvedených Komisí, ve kterých může být změna podpory nebo dodatečná podpora přiznána, je třeba připojit případ, ve kterém, jako v projednávaném případě, Komise provedla nesprávné hodnocení trhu, má být dosažena jednotná schvalovací praxe Komise a původní vnitrostátní správní řízení nebylo dosud uzavřeno.
51 Výklad pojmu „nezbytnost“ poskytnutý Komisí v bodě 39 odůvodnění Rozhodnutí je navíc nesprávný, protože Komise přehlédla skutečnost, že žalobkyně byla v souladu s ustanoveními použitelné vnitrostátní právní úpravy povinna uskutečnit projekt ve lhůtě 36 měsíců, tedy před 1. lednem 2005, neboť jinak by přišla o celou podporu. Bylo by rozporné požadovat od žalobkyně, aby uskutečnila projekt v určitém časovém rámci, a přitom mít za to, že realizace projektu ve stanovené lhůtě vede ke ztrátě možnosti nechat schválit zvýšení podpory. Takový přístup by popřel judikaturu Soudu, která stanoví možnost změny podpory nebo poskytnutí dodatečné podpory.
– Ke kvalifikaci jako provozní podpora
52 Žalobkyně tvrdí, že kvalifikace jako provozní podpora, kterou Komise použila v Rozhodnutí, je nesprávná, protože oznámení Spolkové republiky Německo se týká regionální podpory a všechny informace poskytnuté Německem Komisi se týkají požadavků víceodvětvového rámce.
53 Komise navrhuje zamítnutí žalobního důvodu vzneseného žalobkyní.
Závěry Soudu
– K přípustnosti žalobního důvodu
54 Je třeba připomenout, že podle čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Soudu musí žaloba obsahovat stručný popis uplatněných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací. Z toho důvodu musí žaloba ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže pouhé abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky jednacího řádu (rozsudky Soudu ze dne 12. ledna 1995, Viho v. Komise, T‑102/92, Recueil, s. II‑17, bod 68, a ze dne 14. května 1998, Mo och Domsjö v. Komise, T‑352/94, Recueil, s. II‑1989, bod 333).
55 Pravděpodobné porušení čl. 44 odst. 1 jednacího řádu patří mezi námitky nepřípustnosti, které Soud může podle článku 113 tohoto jednacího řádu vznést kdykoliv bez návrhu po vyslechnutí účastníků řízení (rozsudky Soudu ze dne 10. července 1990, Automec v. Komise, T‑64/89, Recueil, s. II‑367, body 73 a 74, a ze dne 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T‑481/93 a T‑484/93, Recueil, s. II‑2941, bod 75).
56 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že žalobkyně se omezuje na tvrzení porušení článku 88 ES, aniž by vznesla jakýkoliv argument na podporu tohoto tvrzení. Žalobkyně, která byla Soudem na jednání dotazována na toto téma, neposkytla žádné upřesnění.
57 Za těchto okolností musí být dotčený žalobní důvod prohlášen za nepřípustný v rozsahu, v němž se odvolává na porušení článku 88 ES.
– K opodstatněnosti žalobního důvodu
58 Je nesporné, že Komise měla za to, že se žádná odchylka stanovená v čl. 87 odst. 2 a 3 ES nemůže použít na státní podporu ve výši 3 936 947 eur, kterou Spolková republika Německo hodlala poskytnout žalobkyni, a že uvedená podpora musí být proto prohlášena za neslučitelnou se společným trhem.
59 Jak ze struktury Rozhodnutí, tak z obsahu jeho bodů odůvodnění vyplývá, že závěr Komise se opírá o dva odlišné pilíře, a sice o chybějící motivaci a chybějící nezbytnost sporné podpory. Komise tak upřesňuje v bodě 20 odůvodnění Rozhodnutí, že „u podpory nejsou splněny dva základní předpoklady: motivační účinek a nezbytnost“.
60 I když se tyto dvě podmínky slučitelnosti podpor mohou za určitých předpokladů překrývat, mají každá vlastní význam, takže dva pilíře Rozhodnutí týkající se chybějící motivace a chybějící nezbytnosti musí být považovány za samostatné. V rámci tohoto žalobního důvodu směřujícího ke zrušení žalobkyně ostatně zpochybňuje každý z pilířů Rozhodnutí zvlášť.
61 V reakci na otázku položenou na jednání potvrdily obě účastnice řízení tento výklad obsahu Rozhodnutí a nezbytný souběh dvou podmínek týkajících se motivačního účinku a nezbytnosti podpory, aby se mohla připustit slučitelnost podpory se společným trhem, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.
62 V této fázi je třeba připomenout, že pokud mohou určité důvody rozhodnutí samy o sobě právně dostačujícím způsobem odůvodňovat toto rozhodnutí, vady, jimiž mohou být stiženy jiné důvody aktu, nemají v žádném případě vliv na jeho výrok (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 2001, Komise a Francie v. TF1, C‑302/99 P a C‑308/99 P, Recueil, s. I‑5603, body 26 až 29, a rozsudek Soudu ze dne 14. prosince 2005, General Electric v. Komise, T‑210/01, Sb. rozh. s. II‑5575, bod 42). Krom toho, jestliže je výrok rozhodnutí Komise založen na několika pilířích odůvodnění, z nichž by každý sám o sobě postačoval k odůvodnění tohoto výroku, je v zásadě namístě zrušit tento akt pouze tehdy, pokud je každý z těchto pilířů stižen protiprávností. V takovém případě nesprávnost nebo jiná protiprávnost, která postihuje pouze jediný z pilířů odůvodnění, nemůže postačovat k odůvodnění zrušení sporného rozhodnutí, jelikož nemohla mít rozhodující vliv na výrok přijatý orgánem, který toto rozhodnutí vydal (viz obdobně rozsudek Graphischer Maschinenbau v. Komise, bod 45 výše, body 49 až 51, a výše uvedený rozsudek General Electric v. Komise, bod 43).
63 Za těchto okolností je třeba nejdříve přezkoumat kritiku, kterou žalobkyně vznáší v rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES v souvislosti s druhým pilířem Rozhodnutí týkajícím se chybějící nezbytnosti sporné podpory.
64 Tento článek stanoví, že za slučitelné se společným trhem mohou být považovány:
„ a) podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností;
[…]
c) podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem;
[…]“
65 Jak Komise uvádí v bodě 36 odůvodnění Rozhodnutí, může prohlásit, že podpora je v souladu s čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES jen tehdy, pokud může konstatovat, že podpora přispívá k uskutečňování některého z uvedených cílů, kterých by podnik, jenž je příjemcem podpory, nemohl za obvyklých tržních podmínek dosáhnout vlastními opatřeními. Jinak řečeno, členským státům nelze umožnit provádět platby, které by zlepšily finanční situaci podniku, který je příjemcem podpory, aniž by byly nezbytné pro dosažení cílů stanovených v čl. 87 odst. 3 ES (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 1980, Philip Morris Holland v. Komise, 730/79, Recueil, s. 2671, bod 17).
66 Není totiž možné připustit, aby podpora zahrnovala podmínky, obzvláště její výši, jejichž omezující účinky by šly nad rámec toho, co je nezbytné k tomu, aby podpora mohla dosáhnout cíle připuštěné Smlouvou (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 1977, Iannelli & Volpi, 74/76, Recueil, s. 557, bod 15).
67 Z Rozhodnutí vyplývá, že Komise dospěla k závěru, že sporná podpora není nezbytná hlavně na základě dvou objektivních zjištění.
68 Komise zaprvé uvedla, že podpora ve výši 3 936 947 eur oznámená Spolkovou republikou Německo dne 22. prosince 2003 se netýkala ani nového investičního projektu žalobkyně, ani vytvoření pracovních míst, ale vztahovala se pouze k výstavbě výrobny desek z orientovaných plochých třísek, jež byla předmětem oznámení ze dne 22. prosince 2000.
69 Ve svých písemnostech tak Komise cituje, aniž by jí žalobkyně protiřečila, větu vyňatou z bodu 3.2.2 oznámení ze dne 22. prosince 2003, podle které „veškeré investice, na které je možno poskytnout dotace, se omezují na původně požadované investice“. Rovněž z číselných údajů uvedených v bodě 3.3.1 tohoto oznámení vyplývá, že výše sporné podpory odpovídá 3,5 % původních investičních nákladů, čímž intenzita podpory stoupá z 31,5 na 35 % těchto nákladů.
70 Komise zadruhé zohlednila skutečnost, že investiční projekt týkající se výstavby výrobny desek z orientovaných plochých třísek byl žalobkyní zcela uskutečněn prostřednictvím schválené dotace ve výši 35,43 milionů eur, která představovala intenzitu podpory ve výši 31,5 % investičních nákladů, a to dlouho před druhým oznámením ze dne 22. prosince 2003.
71 Mezi účastnicemi řízení je tak nesporné, že žalobkyně pokračovala ve své činnosti poté, co získala pouze podporu s intenzitou 31,5 % a že práce za účelem výstavby uvedeného zařízení, které byly zahájeny v únoru 2000, byly definitivně skončeny na konci ledna 2003, což je téměř rok před druhým oznámením.
72 Komise z této druhé okolnosti vyvodila, že hospodářská činnost společnosti Kronoply je rentabilní nebo tento podnik není v žádném případě odkázán na další podpory a každá nová podpora by v této fázi byla pro žalobkyni neočekávaným ziskem (bod 39 odůvodnění Rozhodnutí).
73 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně netvrdí, že úplná realizace dotčeného investičního záměru nakonec vedla k dalším nákladům, které musela financovat z vlastních prostředků nebo úvěrem, a které z tohoto důvodu zatížily její finanční situaci. Žalobkyně tedy neprokazuje, že dodatečná podpora ve výši 3 936 947 eur oznámená Komisi dne 22. prosince 2003 pro ni byla hospodářsky nezbytná, aby zcela uskutečnila dotčený investiční projekt.
74 Zdá se tak, že Komise měla za těchto okolností právem za to, že sporná podpora nevyžaduje od příjemce podpory ani protiplnění, ani příspěvek k cíli společného zájmu, a že se tedy jedná o provozní podporu k pokrytí běžných nákladů, které by společnost Kronoply musela jinak hradit sama, tedy podporu, která nemůže být schválena.
75 V tomto ohledu je třeba připomenout, že provozní podpory, a sice podpory, které směřují k osvobození podniku od nákladů, které by obvykle musel vynaložit v rámci jeho běžného řízení nebo běžných činností, v zásadě narušují podmínky hospodářské soutěže (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, Recueil, s. I‑6857, bod 30 a citovaná judikatura).
76 Všechny argumenty uplatněné žalobkyní nemohou vyvrátit závěr uvedený v bodě 74 výše.
77 Žalobkyně zaprvé tvrdí, že z rozhodovací praxe Komise, jak byla převedena do pokynů, vyplývá, že pro nezbytnost podpory, stejně jako pro motivační účinek, stačí, aby byla vnitrostátní žádost o poskytnutí podpory podána před zahájením realizace investičního projektu.
78 Je třeba nicméně konstatovat, že žalobkyně neposkytuje žádný odkaz na rozhodnutí Komise, která potvrzují údajnou praxi, a že přezkum Rozhodnutí naopak ukazuje, že bod 4.2 třetí pododstavec pokynů se týká pouze podmínky spočívající v motivačním účinku podpory.
79 Podle tohoto ustanovení „musí režimy podpory stanovit, že žádost o podporu musí být předložena před zahájením projektů“.
80 Je třeba poznamenat, že toto ustanovení se vztahuje k okolnosti chronologického charakteru, a odkazuje tedy na přezkum ratione temporis, který je zcela přiměřený pro posouzení motivačního účinku. Toto posouzení se totiž musí uskutečnit ve vztahu k rozhodnutí dotyčného podniku investovat, které označuje začátek dynamického postupu, který nezbytně představuje investice do provozu, jako je investice uskutečněná žalobkyní.
81 Jak je uvedeno v bodě 30 odůvodnění Rozhodnutí, cílem použití kritéria v bodě 4.2 pokynů je zjistit, zda existuje motivační účinek, aniž by to investici příliš oddalovalo rozsáhlým zkoumáním všech hospodářských aspektů investičního rozhodnutí příjemce podpory, které by se mohlo ukázat jako velmi obtížné nebo zdlouhavé. Tato posledně uvedená starost vysvětluje, proč pouhé zjištění, že žádost o podporu byla podána před zahájením realizace investičního projektu, umožňuje podle Komise předpokládat, že existuje motivační účinek.
82 Naopak otázka položená v rámci tohoto sporu ohledně podmínky vztahující se k nezbytnosti podpory je otázkou posouzení skutečných podmínek realizace dotčeného investičního projektu a existence protiplnění ze strany žalobkyně, která odůvodňuje poskytnutí dodatečné podpory oznámené dne 22. prosince 2003.
83 Argumentace žalobkyně ve skutečnosti směřuje k tomu, aby se objektivní a zásadní podmínka nezbytnosti podpory posoudila podle čistě formálního kritéria, což není možné přijmout.
84 Žalobkyně zadruhé tvrdí, že výklad pojmu „nezbytnost podpory“ Komisí přehlíží skutečnost, že žalobkyně byla v souladu s použitelnými ustanoveními vnitrostátní právní úpravy povinna realizovat projekt ve lhůtě 36 měsíců, tedy před 1. lednem 2005, neboť jinak by přišla o celou podporu, a tím popírá judikaturu Soudu, která stanoví možnost povolit zvýšení již poskytnuté podpory.
85 Je nesporné, že po oznámení plánu podpory členským státem a po jeho schválení Komisí, má tento stát možnost oznámit plán na poskytnutí nové podpory podniku-příjemci nebo na změnu podpory tomuto podniku již poskytnuté (rozsudek Soudu ze dne 30. ledna 2002, Nuove Industrie Molisane v. Komise, T‑212/00, Recueil, s. II‑347, bod 47, a usnesení Kronoply v. Komise, bod 9 výše, bod 50). Toto nové oznámení podléhá přezkumu Komise, která po ověření podmínek stanovených v čl. 87 odst. 2 ES a 3 ES může prohlásit podporu za slučitelnou se společným trhem (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Nuove Industrie Molisane v. Komise, bod 46).
86 Komise tuto možnost přiznanou členským státům v žádném případě nepopírá, nýbrž odkazuje na ni výslovně v bodě 24 odůvodnění Rozhodnutí. Komise jasně připouští, že je možný souběh vícero podpor pro tentýž investiční projekt, ale za podmínky, že každá z nich může být považována za slučitelnou se společným trhem, a že tedy bude dodržena podmínka nezbytnosti podpory.
87 Dále, jak správně zdůrazňuje Komise ve svých písemnostech, skutečnost, že vnitrostátní právní úprava stanoví, že projekt musí být realizován v určité lhůtě, s sebou automaticky nenese ztrátu možnosti požadovat po uplynutí této lhůty o zvýšení podpory již poskytnuté na uvedený projekt a její schválení.
88 Je tak myslitelné, že členský stát oznámí Komisi po uplynutí lhůty stanovené vnitrostátní právní úpravou dodatečnou podporu pro daný projekt, jehož provedení vedlo z důvodu vnějších nepředvídatelných faktorů k dodatečným nákladům.
89 V takové situaci je věcí Komise, aby určila, zda oznámená dodatečná podpora může být považována za nezbytnou, přičemž pro regionální podpory spadající pod víceodvětvový rámec zohlední zejména horní hranici intenzity použitelné podpory.
90 V projednávaném případě se Komise správně omezila na konstatování, že dotčený investiční projekt byl žalobkyní zcela proveden prostřednictvím původně schválené podpory a před oznámením sporné podpory.
91 Je totiž třeba připomenout, že žalobkyně nikdy netvrdila, že realizace dotčeného investičního projektu, a tedy jednoho z cílů stanovených čl. 87 odst. 3 ES, způsobila další náklady a že zamýšlené zvýšení původní podpory ve výši 3 936 947 eur, oznámené Komisi dne 22. prosince 2003, směřuje k částečnému nebo úplnému vyrovnání těchto dalších nákladů a musí být v tomto rozsahu považováno za nezbytné.
92 Žalobkyně se spokojuje s tvrzením, že dodatečná podpora ve prospěch investičního projektu musí být schválena v případě, kdy jako v projednávané věci:
– Komise v rozhodnutí, které prohlašuje původní podporu za slučitelnou se společným trhem, nesprávně posoudila relevantní výrobkový trh;
– má být zavedena jednotná praxe schvalování podpor týkajících se tohoto trhu;
– dosud nebylo uzavřeno vnitrostátní správní řízení týkající se původní žádosti o podporu.
93 Je třeba jednak uvést, že hypotetické tvrzení nesprávného posouzení relevantního výrobkového trhu Komisí odporuje tvrzení o přesné povaze informací poskytnutých německými orgány, na základě kterých se přijalo rozhodnutí ze dne 3. července 2001. Krom toho jsou úvahy žalobkyně připomenuté v předchozím bodě zcela irelevantní ve vztahu k podmínce nezbytnosti podpory, jak je definována v bodech 65 a 66 výše.
94 Ze spisu ve skutečnosti vyplývá, že oznámení sporné podpory směřovalo jen k dosažení intenzity podpory ve výši 35 %, která odpovídá původní žádosti o podporu, protože žalobkyně zjevně neakceptovala stanovení koeficientu 0,75 pro faktor „stavu hospodářské soutěže“, když Komise schválila koeficient 1 pro projekt podpory oznámený ve prospěch konkurenčního podniku Glunz AG ve svém rozhodnutí o podpoře uvedeného podniku, které bylo přijato několik týdnů po rozhodnutí ze dne 3. července 2001.
95 Žalobkyně zatřetí kritizuje kvalifikaci sporné podpory jako provozní podpory, přičemž se hlavně opírá o znění oznámení ze dne 22. prosince 2003.
96 Musí být nicméně uvedeno, že pouhá skutečnost, že se oznámení členského státu „týká“ regionální investiční podpory, neznamená, že dotyčné opatření nemůže být provozní podporou.
97 Je třeba připomenout, že uskutečnění systému kontroly státních podpor, jak vyplývá z článku 88 ES a s ním související judikatury, přísluší hlavně Komisi, která má pro účely použití čl. 87 odst. 3 ES širokou posuzovací pravomoc, jejíž výkon zahrnuje hodnocení hospodářského a sociálního charakteru, která musejí být provedena v kontextu Společenství (rozsudky Soudního dvora ze dne 21. března 1991, Itálie v. Komise, C‑303/88, Recueil, s. I‑1433, bod 34, a Německo v. Komise, bod 75 výše, bod 67).
98 V projednávaném případě měla Komise právem za to, že podmínka nezbytnosti podpory nebyla splněna a že sporná podpora musí být kvalifikována jako provozní podpora, protože byla poskytnuta, aniž by bylo požadováno protiplnění ze strany jejího příjemce, a určena k vylepšení finanční situace podniku.
99 Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že Komise dospěla nesprávně k závěru, že podpora není nezbytná.
100 Za těchto okolností a i za předpokladu, že by Komise měla neprávem za to, že sporná podpora nesplňuje podmínku motivačního účinku za zvláštních okolností projednávaného případu, které se vyznačující tím, že byla oznámena dodatečná podpora týkající se již schváleného investičního projektu a tvořícího nerozlučný hospodářský celek, je třeba konstatovat, že v souladu s úvahami uvedenými v bodech 59 až 62 výše zůstává Rozhodnutí opodstatněné jen na základě zjištění, že podpora není nezbytná.
101 Z toho vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES a pokynů musí být zamítnut.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z existence zjevných pochybení Komise při zjištění skutkových okolností
Argumenty účastnic řízení
102 Žalobkyně zaprvé tvrdí, že v bodě 22 odůvodnění Rozhodnutí Komise nesprávně uvádí, že v rámci řízení N 813/2000 uznala relevanci údajů poskytnutých Spolkovou republikou Německo a přijala závěry, které tato vyvodila ohledně relevantního výrobkového trhu. Z rozhodnutí Komise ze dne 3. července 2001 jasně vyplývá, že Komise a Spolková republika Německo měly rozdílné názory ohledně otázky, zda byly investice uskutečněny na trhu v propadu, či nikoliv.
103 Zadruhé tvrdí, že poznámka uvedená rovněž v bodě 22 odůvodnění Rozhodnutí, podle které Spolková republika Německo a žalobkyně souhlasily s rozhodnutím Komise ze dne 3. července 2001, je nepřesná. Skutečnost, že nepodala žalobu proti tomuto rozhodnutí, které prohlašovalo podporu za zcela slučitelnou, nemůže být považována za souhlas, protože taková žaloba by byla nepřípustná z důvodu neexistence právního zájmu na jejím podání. Krom toho měla žalobkyně v souladu s vnitrostátní právní úpravou zákonnou povinnost realizovat projekt, tak jak byl oznámen, ve lhůtě 36 měsíců od schválení Komisí.
104 Žalobkyně zatřetí tvrdí, že Komise nesprávně v Rozhodnutí uvádí, že jí byla již odmítnuta intenzita podpory ve výši 35 %. Podle žalobkyně rozdíl mezi intenzitou podpory ve výši 31,5 %, schválenou v rozhodnutí ze dne 3. července 2001, a intenzitou podpory ve výši 35 %, vyplývající ze správného použití víceodvětvového rámce, nebyl před oznámením ze dne 22. prosince 2003 ještě předmětem řízení o státní podpoře a Komise až v Rozhodnutí odmítla intenzitu (kumulované) podpory ve výši 35 %.
105 Začtvrté poznamenává, že Komise v Rozhodnutí v rámci ověření existence motivačního účinku podpory, a tedy skutečnosti, že žádost o podporu byla podána před zahájením realizace projektu, neuvádí ani jednou den její žádosti o podporu, což je 28. ledna 2000. Komise se proto opírá o neúplné skutečnosti.
106 Žalobkyně zastává názor, že pokud by Komise správně zjistila skutkové okolnosti, dospěla by k rozdílnému závěru a že zjevná pochybení, kterých se Komise dopustila při zjištěních skutkových okolností, odůvodňují sama o sobě zrušení Rozhodnutí.
107 Komise navrhuje zamítnutí žalobního důvodu vzneseného žalobkyní.
Závěry Soudu
108 Z judikatury vyplývá, že pro zrušení napadeného aktu nestačí prokázat, že je stižen skutkovým omylem, je navíc třeba, aby tento omyl měl vliv na obsah samotného aktu, nebo jinak řečeno, aby obsah aktu mohl být v případě neexistence tohoto omylu jiný (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 2. května 1995, NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada, T‑163/94 a T‑165/94, Recueil, s. II‑1381, bod 115; ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T‑35/01, Sb. rozh. s. II‑3663, bod 167, a ze dne 14. března 2007, Aluminium Silicon Mill Products v. Rada, T‑107/04, Sb. rozh. s. II‑669, bod 66).
109 V projednávaném případě stačí konstatovat, že i za předpokladu, že se Komise dopustila čtyř skutkových omylů uplatněných žalobkyní, závěr, že podpora není nezbytná, zůstává s ohledem na skutečnosti připomenuté v bodech 68 až 74 výše opodstatněný.
110 Čtyři údajné skutkové omyly Komise v Rozhodnutí, vycházející z poznámky o uznání relevance informací poskytnutých Spolkovou republikou, poznámky o souhlasu s rozhodnutím ze dne 3. července 2001, z odmítnutí intenzity podpory ve výši 35 % a neuvedení přesného data podání původní žádosti o podporu, nemají totiž žádný vliv na výše uvedený závěr a prohlášení neslučitelnosti sporné podpory, které z něho vyplývá.
111 Za těchto okolností musí být dotyčný žalobní důvod zamítnut jako v každém případě irelevantní.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z existence zjevných pochybení Komise při posouzení skutkového stavu a ze zneužití pravomoci
Argumenty účastnic řízení
112 Žalobkyně tvrdí, že Komise zjevně nesprávně posoudila kritérium motivačního účinku, protože opomenula přezkoumat kritérium stanovené v bodě 4.2 pokynů a zohlednit skutečnost, že žalobkyně byla podle vnitrostátních zákonů schválených Komisí povinna uskutečnit svůj projekt v daném časovém rámci. Komise v Rozhodnutí krom toho protiřečí judikatuře Soudu, podle které je možné poskytnout další podporu nebo změnit již poskytnutou podporu.
113 Komise rovněž nevyužila svou posuzovací pravomoc, jak je potvrzena Soudem ve výše uvedené judikatuře a přiznaná článkem 9 nařízení č. 659/1999.
114 Komise tím, že celé Rozhodnutí založila na jediné skutečnosti, že projekt byl realizován s intenzitou podpory 31,5 % před tím, než jí došlo oznámení Německa, odhalila svůj záměr dospět k určitému výsledku tak, že založila Rozhodnutí pouze na věcných okolnostech, aniž by je právně kvalifikovala nebo posoudila. Nepřezkoumání kritéria motivačního účinku mělo zjevně za cíl umožnit Komisi dospět k závěru o neexistenci takového účinku. V tom je třeba vidět zneužití pravomoci Komisí
115 Komise navrhuje zamítnutí žalobního důvodu vzneseného žalobkyní.
Závěry Soudu
116 Pokud jde o žalobní důvod vycházející z existence zjevně nesprávného posouzení, z přezkumu žaloby vyplývá, že žalobkyně uplatňuje v tomto ohledu argumentaci již uvedenou na podporu žalobních důvodů vycházejících z porušení článku 9 nařízení č. 659/1999, jakož i porušení článku 87 ES a pokynů.
117 Přitom, jak bylo uvedeno výše, tyto dva žalobní důvody nemohou být základem pro zrušení Rozhodnutí.
118 Pokud jde o žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci, argumentace žalobkyně se opírá o tvrzení, podle kterého má „nepřezkoumání kritéria motivačního účinku zjevně za cíl umožnit závěr, že takový účinek neexistuje“ a je třeba „v tom spatřovat zneužití pravomoci Komisí“.
119 Z pouhé četby Rozhodnutí vyplývá, že dotčený žalobní důvod se opírá o nesprávný předpoklad v tom smyslu, že Komise skutečně přezkoumala podmínku motivačního účinku podpory tím, že vysvětlila, proč zvláštní okolnosti projednávané věci dovolují nepřijmout domněnku bodu 4.2 pokynů a dospět k závěru, že motivační účinek neexistuje.
120 Za těchto okolností je třeba mít za to, že žalobkyně neposkytla důkaz, že se Komise v projednávaném případě dopustila zneužití pravomoci.
121 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že projednávaný žalobní důvod nemůže obstát a žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
122 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Kronoply GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. ledna 2009.
Podpisy.
Obsah
Skutkový základ sporu
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 253 ES
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ustanovení nařízení č. 659/1999
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES, článku 88 ES a pokynů
Argumenty účastnic řízení
– K neexistenci motivačního účinku
– K chybějící nezbytnosti
– Ke kvalifikaci jako provozní podpora
Závěry Soudu
– K přípustnosti žalobního důvodu
– K opodstatněnosti žalobního důvodu
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z existence zjevných pochybení Komise při zjištění skutkových okolností
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z existence zjevných pochybení Komise při posouzení skutkového stavu a ze zneužití pravomoci
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K nákladům řízení