Věci T-383/06 a T-71/07
Icuna.Com SCRL
v.
Evropský parlament
„Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody – Veřejné zakázky na služby – Zadávací řízení Společenství – Odmítnutí nabídky – Rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení – Žaloba zjevně postrádající jakýkoli právní základ – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“
Shrnutí usnesení
1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně
(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)
2. Rozpočet Evropských společenství – Finanční nařízení – Ustanovení použitelná na postupy při zadávání veřejných zakázek
(Nařízení Rady č. 1605/2002, čl. 101 první pododstavec)
3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Odkaz na právní základ aktu
(Článek 253 ES)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení práva Společenství
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
1. Rozhodnutí Evropského parlamentu o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku má bezprostřední účinky na právní postavení uchazeče, jelikož pokud jde o zrušení celého uvedeného řízení, toto rozhodnutí způsobuje zrušení rozhodnutí, kterým byla odmítnuta jeho nabídka, ale rovněž zrušení rozhodnutí, které zrušilo rozhodnutí o přidělení zakázky tomuto podniku, jakož i zrušení rozhodnutí, kterým mu byla zakázka přidělena. Uvedený podnik je tedy rozhodnutím o zrušení zadávacího řízení bezprostředně dotčen. Ze stejného důvodu rozhodnutí nepříznivě zasahuje do právního postavení tohoto podniku, který má tedy zájem na jeho zrušení. Je rovněž osobně dotčen tímto rozhodnutím, jelikož byl jediným uchazečem, kterému byla v rámci zrušeného zadávacího řízení zakázka přidělena. Tento prvek ho může individualizovat ve vztahu k ostatním vyloučeným uchazečům.
(viz body 47–48)
2. Předmětem čl. 101 prvního pododstavce nařízení č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, je úprava, v případě upuštění od zakázky nebo zrušení zadávacího řízení zadavatelem, střetu mezi soukromými zájmy uchazečů a osoby, které byla zakázka přidělena, na straně jedné, a obecným zájmem, v rámci kterého má zadavatel jednat, na straně druhé. V rámci použití tohoto ustanovení je totiž třeba rozlišovat dvě fáze.
Zaprvé, před podpisem smlouvy s vybraným uchazečem není zadavatel vázán, a může tak v rámci plnění svých úkolů veřejného zájmu svobodně od zakázky upustit nebo zadávací řízení zrušit. Článek 101 uvedeného nařízení vylučuje v takovém případě jakýkoliv nárok na odškodnění zájemců nebo uchazečů z důvodu takového upuštění nebo zrušení.
Zadruhé, po podepsání smlouvy je zadavatel vůči vybranému uchazeči smluvně zavázán. V zásadě tedy již nemůže od zakázky upustit nebo zadávací řízení jednostranně zrušit. Jinak by tomu mohlo být pouze na základě takových výjimečných okolností, kdy se smluvní strany na základě společného souhlasu rozhodly od smlouvy odstoupit.
Výklad čl. 101 prvního pododstavce uvedeného nařízení, podle kterého již zadavatel, jakmile podepíše smlouvu s vybraným uchazečem, nemá pravomoc zadávací řízení na zakázku zrušit, i když se vybraný uchazeč vzdá svého smluvního postavení, by mohl v případě, kdy zadavatel po podepsání smlouvy shledal případné nedostatky v zadávacím řízení, uvést smluvní strany do bezvýchodné situace. Jednak by je plnění smlouvy vystavovalo v takovém případě nebezpečí, že jim bude uloženo její plnění odložit nebo že bude rozhodnutí o přidělení zakázky zrušeno na základě žaloby podané jedním z neúspěšných uchazečů k Soudu. Dále by zadavatel nemohl řízení zrušit nebo od zakázky upustit, i když by byl vybraný uchazeč připraven od smlouvy odstoupit. Přitom článek 101 uvedeného nařízení nelze vykládat tak, že brání společné vůli smluvních stran smlouvu zrušit ještě před začátkem jejího plnění. Za takové situace tedy musí mít zadavatel právo zadávací řízení zrušit.
(viz body 58–61)
3. Dosah povinnosti odůvodnění záleží na povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, tak aby se jednak zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly chránit svá práva a ověřit, zda rozhodnutí je, či není opodstatněno, a jednak soud Společenství mohl vykonávat svůj přezkum legality.
Co se týče konkrétněji pojmu právního základu právního aktu, opomenutí odkázat na přesné ustanovení nemusí představovat podstatnou vadu, pokud může být právní základ aktu určen na základě jiných prvků, přičemž takový výslovný odkaz je nezbytný pouze tehdy, pokud jsou v případě neexistence takového výslovného odkazu zúčastněné osoby a soud Společenství ponechány v nejistotě, co se týče přesného právního základu.
(viz body 67–68)
4. Vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES je podřízen splnění souboru podmínek, a to protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škodě a existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou škodou. Jelikož jsou tyto tři podmínky vzniku odpovědnosti kumulativní, neexistence jedné z nich stačí k tomu, aby byla žaloba na náhradu škody zamítnuta. Pokud jde o první z těchto podmínek, musí protiprávní jednání vytýkané orgánu Společenství spočívat v dostatečně závažném porušení právní normy, jejímž cílem je přiznání práv jednotlivcům.
Jestliže návrh na zrušení předložený zúčastněnou osobou při neexistenci protiprávního jednání orgánu zjevně postrádá jakýkoli právní základ a návrh na náhradu škody je v této věci založen na týchž argumentech, které již byly uplatněny na podporu návrhu na zrušení, uvedený návrh na náhradu škody musí být zamítnut jakožto rovněž postrádající jakýkoli právní základ, jelikož nedošlo k dostatečně závažnému porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.
(viz body 77–79, 81)