Žaloba podaná dne 30. prosince 2013 – Bankia v. Komise
(Věc T-700/13)
Jednací jazyk: španělština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Bankia, SA (Valencie, Španělsko) (zástupce(i): J. L. Buendía Sierra, E. Abad Valdenebro, R. Calvo Salinero, A. Lamadrid de Pablo a A. Biondi, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém soubor opatření, která podle Komise představují takzvaný španělský systém zdanění leasingu („SEAF“), kvalifikuje jako novou státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem;
podpůrně zrušil články 1 a 4 napadeného rozhodnutí, které jako příjemce údajných podpor a jako jediné adresáty příkazu k navrácení určuje investory AIE (hospodářských zájmových sdružení);
podpůrně zrušil článek 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém v rozporu s obecnými zásadami unijního práva nařizuje vrácení údajných podpor;
zrušil článek 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém rozhoduje o legalitě soukromých smluv mezi investory a dalšími subjekty, a
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozhodnutí napadené v projednávané věci je totožné s rozhodnutím napadeným ve věci T-515/13, Španělsko v. Komise (Ú. věst. C 336, s. 29).
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně následující žalobní důvody:
První žalobní důvod
Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí porušuje článek 107 SFEU tím, že kvalifikuje údajný SEAF a individuální opatření, která jej tvoří, jako státní podporu. Žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila pochybené, když posuzovala celek, a když Španělskému království přičetla soubor veřejných a soukromých nezávislých a samostatných opatření. Žalobkyně také popírá, že by dotčená opatření mohla mí za následek selektivní hospodářskou výhodu pro údajné příjemce, jakož i možnost, by mohla narušit hospodářskou soutěž mezi uvedenými příjemci a dalšími subjekty a jejich údajný dopad na obchod mezi členskými státy.
Druhý žalobní důvod
Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení a porušení článků 107 a 108 SFEU, když v určitých případech kvalifikovala uplatnění španělského režimu zdanění podle tonáže jako novou podporu místo jako stávající podporu. Pokud Komise chtěla zpochybnit použití režimu zdanění podle tonáže, měla tak vzhledem k tomu, že uvedený režim oznámený Španělskem v roce 2002 schválila, učinit v každém případě prostřednictvím postupu použitelného na stávající podpory. Žalobkyně má za to, že argumenty uvedené v rozhodnutí na obhajobu existence podpory jsou zjevně neopodstatněné.
Třetí žalobní důvod
Třetím důvodem směřujícím ke zrušení žalobkyně podpůrně uplatňuje, že došlo k porušení článků 107 a 296 SFEU, neboť Komise se zmýlila v důvodech, a v každém případě neuvedla dostatečné odůvodnění, proč jsou subjekty jako žalobkyně (investoři v hospodářských zájmových sdruženích uskutečňující plnění dotčená rozhodnutím) považovány za konečné a jediné příjemce sporných opatření.
Čtvrtý žalobní důvod
Začtvrté žalobkyně tvrdí, také podpůrně, že příkaz k navrácení obsažený v článku 4 napadeného rozhodnutí porušuje obecnou zásadu právní jistoty, když pro uplatnění uvedené zásady neodůvodněně stanoví časovou lhůtu.
Pátý žalobní důvod
V pátém důvodu směřujícím ke zrušení žalobkyně uvádí důvody, proč napadené rozhodnutí porušilo také zásadu svěřených pravomocí, články 107 a 108 SFEU, článek 14 nařízení Rady 659/1999 a článek 16 Listiny základních práv EU, když rozhodlo o platnosti smluvních ustanovení obsažených v soukromých smlouvách uzavřených na základě španělského práva mezi investory a dalšími soukromými subjekty.