ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
9. listopadu 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice 2012/13/EU – Právo na informace v trestním řízení – Článek 6 – Právo na informace o obvinění – Článek 6 odst. 4 – Změna v poskytnutých údajích – Změna kvalifikace trestného činu – Povinnost včas obviněného informovat a poskytnout mu příležitost předložit k zamýšlené nové kvalifikaci své argumenty – Účinný výkon práva na obhajobu – Spravedlivý proces – Směrnice (EU) 2016/343 – Posílení některých aspektů presumpce neviny a práva být přítomen při trestním řízení před soudem – Článek 3 – Presumpce neviny – Článek 7 odst. 2 – Právo neobviňovat sám sebe – Článek 47 druhý pododstavec Listiny základních práv Evropské unie – Požadavek nestrannosti trestního soudu – Změna kvalifikace trestného činu z podnětu trestního soudu nebo na návrh obviněného“
Ve věci C‑175/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Specializovaného trestního soudu (Specializiran nakazatelen sad, Bulharsko) ze dne 8. března 2022, došlým Soudnímu dvoru téhož dne, v trestním řízení proti
BK
za účasti:
Specializirana prokuratura,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos (zpravodaj), předseda senátu, O. Spineanu-Matei, J.‑C. Bonichot, S. Rodin a L. S. Rossi, soudci,
generální advokátka: T. Ćapeta,
za soudní kancelář: R. Stefanova-Kamiševa, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. března 2023,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za českou vládu: M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: E. Ruseva a M. Wasmeier, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 25. května 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úř. věst. 2012, L 142, s. 1) a čl. 47 druhého pododstavce Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti BK v souvislosti se skutky, které byly v obžalobě sepsané státním zastupitelstvím původně kvalifikovány jako přijetí úplatku, avšak předkládající soud je hodlá kvalifikovat jako podvod nebo nepřímé úplatkářství.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2012/13
3 V bodech 3, 9, 14 a 27 až 29 odůvodnění směrnice 2012/13 je uvedeno:
„(3) Provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech předpokládá vzájemnou důvěru členských států v systémy trestního soudnictví ostatních členských států. Rozsah vzájemného uznávání závisí do značné míry na řadě parametrů, mezi něž patří mechanismy na ochranu práv podezřelých nebo obviněných a společné minimální normy nezbytné pro snazší uplatňování zásady vzájemného uznávání.
[…]
(9) Ustanovení čl. 82 odst. 2 [SFEU] upravuje stanovení minimálních pravidel použitelných ve všech členských státech s cílem usnadnit vzájemné uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráci v trestních věcech s přeshraničním rozměrem. V uvedeném ustanovení se uvádějí ‚práva osob v trestním řízení‘ jako jedna z oblastí, v nichž mohou být minimální pravidla stanovena.
[…]
(14) […] [Tato směrnice] [s]tanoví minimální společné normy, jež mají platit v oblasti informací o právech a o obvinění, které se mají sdělit podezřelým nebo obviněným ze spáchání trestného činu, s cílem posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy. Tato směrnice vychází z práv stanovených v Listině, a zejména v článcích 6, 47 a 48 Listiny, přičemž vychází z článků 5 a 6 [Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950], jak jsou vykládány Evropským soudem pro lidská práva. […]
[…]
(27) Osoba obviněná ze spáchání trestného činu by měla dostat všechny informace o obvinění, jež jsou nutné k tomu, aby si mohla připravit svou obhajobu a aby byl zajištěn spravedlivý proces.
(28) Informace poskytnuté podezřelému nebo obviněnému týkající se trestného činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn, by měly být poskytnuty neprodleně a nejpozději předtím, než je podezřelý nebo obviněný poprvé úředně vyslýchán policií nebo jiným příslušným orgánem, a to tak, aniž by bylo ovlivněno probíhající vyšetřování. Popis skutkových okolností týkajících se trestného činu, z jehož spáchání je daná osoba podezírána nebo obviněna, včetně času a místa, pokud jsou známy, a možné právní kvalifikace údajného trestného činu by měl být dostatečně podrobný, v zájmu spravedlivého procesu by měl zohledňovat stadium trestního řízení, kdy je poskytován, a měl by umožnit účinný výkon práva na obhajobu.
(29) Změní-li se v průběhu trestního řízení podrobnosti obvinění natolik, že to podstatně ovlivní postavení podezřelého nebo obviněného, mělo by mu to být oznámeno, je-li to třeba k zajištění spravedlivého procesu, a to v náležitém čase, jenž umožňuje účinný výkon práva na obhajobu.“
4 Článek 1 směrnice 2012/13, nadepsaný „Předmět“, zní takto:
„Tato směrnice stanoví pravidla týkající se práva podezřelých a obviněných na informace o jejich právech v trestním řízení a o obvinění proti nim. Stanoví rovněž pravidla o právu osob v řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu na informace o jejich právech.“
5 Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Právo na informace o právech“, v odstavci 1 stanoví:
„Členské státy zajistí, aby byl každý podezřelý nebo obviněný neprodleně informován alespoň o následujících procesních právech, jak jsou uplatňována podle jejich vnitrostátního práva, aby tato práva mohla být účinně uplatněna:
a) o právu na přístup k právníkovi;
b) o právu na bezplatné právní poradenství a podmínky [podmínkách] pro získání tohoto poradenství;
c) o právu na to být seznámen s obviněním v souladu s článkem 6;
d) o právu na tlumočení a překlad;
e) o právu nevypovídat.“
6 Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo na informace o obvinění“, stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby byly podezřelému nebo obviněnému poskytnuty informace o trestném činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn. Tyto informace mu musí být poskytnuty neprodleně a v tak podrobné formě, aby byl zajištěn spravedlivý proces a účinný výkon práva na obhajobu.
[…]
3. Členské státy zajistí, aby nejpozději při předložení obžaloby soudu, byly poskytnuty podrobné informace o obvinění, včetně informací o povaze a právní kvalifikaci trestného činu a o formě účasti obviněného.
4. Členské státy zajistí, aby byl podezřelý nebo obviněný neprodleně informován o změnách v údajích, které mu byly poskytnuty v souladu s tímto článkem, je-li to nezbytné k zajištění spravedlivého procesu.“
Směrnice (EU) 2016/343
7 Předmětem směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. 2016, L 65, s. 1), je podle jejího čl. 1 písm. a) zejména stanovit „společná minimální pravidla“ týkající se „některých aspektů presumpce neviny v trestním řízení“.
8 Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Presumpce neviny“, stanoví:
„Členské státy zajistí, aby byla podezřelá nebo obviněná osoba považována za nevinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“
9 Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo nevypovídat a právo neobviňovat sám sebe“, v odstavci 2 stanoví:
„Členské státy zajistí, aby podezřelé a obviněné osoby měly právo neobviňovat samy sebe.“
Bulharské právo
10 Článek 287 odst. 1 trestního řádu (Nakazatelno-procesualen kodeks), ve znění rozhodném pro spor v původním řízení (dále jen „NPK“), stanoví:
„Státní zástupce vypracuje novou obžalobu, pokud během hlavního líčení zjistí, že existují důvody pro podstatnou změnu skutkové části obžaloby nebo pro použití zákonného ustanovení, podle něhož se trestají závažnější trestné činy.“
11 Podle čl. 301 odst. 1 bodu 2 NPK platí, že příslušný soud v rozsudku posoudí otázku, zda je daný skutek trestným činem a jak má být právně kvalifikován, a o této otázce rozhodne.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
12 Dne 26. února 2021 podalo Specializované státní zastupitelství (Specializirana prokuratura, Bulharsko) u předkládajícího soudu obžalobu na BK v souvislosti se skutky kvalifikovanými jako přijetí úplatku, kterých se měl dopustit při výkonu funkce vyšetřovatele.
13 Podle zjištění uvedených v obžalobě požádal BK dvě podezřelé osoby, aby mu daly určitý peněžní obnos za to, že v rámci výkonu své funkce učiní následující dva kroky. BK zaprvé nabídl, že se kladně vyjádří k žádostem podezřelých o to, aby jim byla vrácena vozidla, která byla možná použita ke spáchání trestného činu, a že jim tato vozidla se svolením státního zástupce vrátí. BK zadruhé oběma podezřelým nabídl, že je neobviní z trestného činu, z jehož spáchání byli podezřelí.
14 Specializované státní zastupitelství (Specializirana prokuratura) tyto skutky kvalifikovalo jako přijetí úplatku spáchané vyšetřovatelem za použití vydírání v souběhu se zneužitím pravomoci úřední osoby. Za tento trestný čin mohou být uloženy tyto tresty – trest odnětí svobody v trvání od 3 do 15 let, peněžitý trest až do výše 25 000 bulharských leva (BGN) (přibližně 12 500 eur), propadnutí až poloviny majetku odsouzeného a ztráta práv.
15 BK s touto kvalifikací nesouhlasil. V tomto ohledu tvrdil, že nelze mít za to, že předmětné činy byly spáchány při výkonu jeho funkce, jelikož nespadají do pravomoci policejního vyšetřovatele, nýbrž do pravomoci státního zástupce. Tyto činy tudíž měly být dle názoru BK kvalifikovány jako podvod.
16 Předkládající soud v tomto ohledu uvedl, že za tvrzenou formu podvodu, která spočívá v tom, že se pachatel obohatí na úkor poškozeného tím, že využije jeho omylu, nezkušenosti nebo neznalosti, lze uložit trest odnětí svobody až na pět let.
17 Specializované státní zastupitelství (Specializirana prokuratura) však na kvalifikaci předmětných skutků jakožto přijetí úplatku setrvalo. Předkládající soud uvedl, že podle vnitrostátních procesních pravidel může žalobní návrh vymezit pouze státní zástupce a příslušný soud mu v tomto ohledu nemůže udělovat žádné pokyny.
18 Strany i předkládající soud se tedy v rámci původního řízení soustředily na prokázání, nebo vyvrácení toho, že byl spáchán trestný čin přijetí úplatku. Předkládající soud je povinen rozhodnout o obžalobě, jak ji formuloval státní zástupce, tedy o obžalobě z přijetí úplatku. Kdyby však předkládající soud rozhodl o zproštění obžaloby z přijetí úplatku, mohl by eventuálně kvalifikaci daných skutků změnit.
19 Podle vysvětlení předkládajícího soudu se čl. 301 odst. 1 bod 2 NPK ve spojení s čl. 287 odst. 1 NPK vykládá ve vnitrostátní judikatuře v tom smyslu, že příslušný soud má pravomoc shledat obžalovaného vinným na základě jiné kvalifikace, než jaká byla původně provedena v obžalobě, tehdy, jestliže tato nová kvalifikace nevede k podstatné změně skutkové části obžaloby ani k uložení přísnějšího trestu, než jaký hrozí za trestný čin vyplývající z kvalifikace, kterou původně provedl státní zástupce.
20 Předkládající soud v této souvislosti vysvětlil, že podle této judikatury by v rámci sporu v původním řízení mohl daný skutek kvalifikovat jako podvod – jak navrhuje BK – jelikož se tento trestný čin postihuje mírnějším trestem, než jaký hrozí v případě přijetí úplatku.
21 Předkládající soud doplnil, že by rovněž mohl uvažovat o změně kvalifikace předmětných skutků na nepřímé úplatkářství. Lze se totiž domnívat, že BK podezřelé požádal o peněžní obnos s cílem ovlivnit v rámci výkonu své funkce rozhodnutí státního zástupce tak, aby tento státní zástupce souhlasil s vrácením vozidel podezřelých a nepodal proti nim obžalobu. Trest za trestný čin nepřímého úplatkářství je rovněž mírnější než trest za trestný čin přijetí úplatku – lze za něj uložit trest odnětí svobody až na šest let nebo peněžitý trest až do výše 5 000 BGN (přibližně 2 500 eur).
22 Předkládající soud nicméně zdůrazňuje, že pokud příslušný soud obžalovaného odsoudí na základě jiné kvalifikace předmětných skutků, než jakou původně provedl státní zástupce v obžalobě, nejsou dány žádné záruky týkající se ochrany práva na obhajobu. Příslušný soud zejména není povinen obžalovaného předem informovat ani mu umožnit, aby k zamýšlené nové kvalifikaci předložil své argumenty. V praxi se obžalovaný o této nové kvalifikaci dozví v odsuzujícím rozsudku.
23 Předkládající soud má tedy pochybnosti o slučitelnosti takové praxe s unijním právem. V rámci první otázky se předkládající soud konkrétně táže, zda je vydání odsuzujícího rozsudku na základě kvalifikace předmětných skutků, o níž nebyl obžalovaný předem informován, slučitelné s čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice 2012/13.
24 Druhá otázka se týká požadavků vyplývajících z čl. 47 druhého pododstavce Listiny.
25 Předkládající soud je toho názoru, že kdyby měl na základě odpovědi na první otázku povinnost informovat obžalovaného o tom, že dotčené skutky možná budou kvalifikovány jinak, než původně navrhl státní zástupce, mohla by být zpochybněna jeho nestrannost i naplnění požadavku spravedlivého procesu. Předkládající soud se v tomto ohledu zamýšlí nad dvěma situacemi.
26 Zaprvé, kdyby příslušný soud informoval obžalovaného o tom, že možná provede jinou kvalifikaci z vlastního podnětu – přičemž ve sporu v původním řízení by se jednalo o kvalifikaci předmětných skutků jakožto nepřímého úplatkářství – tento soud by fakticky převzal funkci žalobce. Předkládající soud je přitom toho názoru, že u soudu, který z vlastního podnětu navrhne právní kvalifikaci a následně na jejím základě vynese odsuzující rozsudek, lze pochybovat o jeho nestrannosti, a to i tehdy, pokud předtím obžalovanému umožnil se v tomto směru hájit.
27 Zadruhé, kdyby příslušný soud informoval obžalovaného o tom, že možná provede kvalifikaci dotčených skutků, kterou navrhl sám obžalovaný – přičemž ve sporu v původním řízení by se jednalo o kvalifikaci předmětných skutků jakožto podvodu – mohlo by to dle předkládajícího soudu vést k porušení práva neobviňovat sám sebe a pravidel spravedlivého procesu.
28 Předkládající soud nicméně zdůraznil, že BK v rámci sporu v původním řízení neuznal, že by byl ze spáchání trestného činu podvodu vinen, nýbrž pouze uvedl, že skutky, jak byly popsány státním zástupcem, musí být kvalifikovány jako podvod, a nikoli jako přijetí úplatku.
29 Za těchto podmínek se Specializovaný trestní soud (Specializiran nakazatelen sad, Bulharsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Brání čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice 2012/13 tomu, aby byly vnitrostátní právní předpisy (čl. 301 odst. 1 bod 2 [NPK] ve spojení s čl. 287 odst. 1 [NPK]) v judikatuře vykládány v tom smyslu, že soud může v rozsudku ve věci samé skutek právně kvalifikovat odchylně od obžaloby, pokud takový skutek není kvalifikován jako závažnější trestný čin, z toho důvodu, že obžalovaný nebyl před vyhlášením rozsudku o nové, jiné právní kvalifikaci řádně informován a nemohl se proti ní bránit?
2) Pokud je třeba na první otázku odpovědět kladně, zakazuje čl. 47 druhý pododstavec [Listiny] soudu, aby obžalovaného informoval o tom, že by rozsudek ve věci samé mohl vydat na základě jiné právní kvalifikace skutku, a aby mu mimoto poskytl možnost připravit si ve vztahu k této kvalifikaci obhajobu, jelikož podnět k této jiné právní kvalifikaci nevzešel od státního zástupce?“
30 Dopisem ze dne 5. srpna 2022 informoval Městský soud v Sofii (Sofijski gradski sad, Bulharsko) Soudní dvůr o tom, že v návaznosti na změnu právních předpisů, která vstoupila v platnost dne 27. července 2022, byl Specializovaný trestní soud (Specializiran nakazatelen sad) zrušen a že některé trestní věci projednávané u posledně uvedeného soudu, včetně věci v původním řízení, byly od toho dne postoupeny Městskému soudu v Sofii (Sofijski gradski sad).
K předběžným otázkám
K první otázce
31 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice 2012/13 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní judikatuře, která soudu meritorně rozhodujícímu v trestní věci umožňuje provést jinou právní kvalifikaci předmětných skutků, než jakou původně provedlo státní zastupitelství, pokud nová kvalifikace nemůže vést k uložení přísnějšího trestu, aniž je obviněný předem informován o zamýšlené nové kvalifikaci, a není mu tudíž umožněno konkrétně a účinně uplatnit ve vztahu k takto určenému novému trestnému činu právo na obhajobu.
32 Jak vyplývá z článku 1 směrnice 2012/13, tato směrnice, která byla přijata na základě čl. 82 odst. 2 SFEU, stanoví společné minimální normy v oblasti informování osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu o jejich právech a o obvinění proti nim.
33 Z článku 3 směrnice 2012/13 ve spojení s jejím článkem 6 vyplývá, že právo na informace uvedené v článku 1 této směrnice se týká přinejmenším dvou různých práv. Zaprvé podle článku 3 této směrnice musí být každý podezřelý nebo obviněný informován alespoň o několika procesních právech uvedených v tomto článku, mezi něž patří právo na přístup k právníkovi, právo na bezplatné právní poradenství a podmínky pro získání tohoto poradenství, právo na to být seznámen s obviněním, právo na tlumočení a překlad a právo nevypovídat. Zadruhé v článku 6 uvedené směrnice jsou vymezena pravidla týkající se práva na informace o obvinění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Moro, C‑646/17, EU:C:2019:489, bod 43).
34 Tato pravidla mají za cíl – jak je potvrzeno v bodech 27 až 29 odůvodnění směrnice 2012/13 – zajistit spravedlivý proces a umožnit účinný výkon práva na obhajobu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 89).
35 Tento cíl zejména vyžaduje, aby obviněnému byly včas poskytnuty podrobné informace o obvinění, včetně informací o povaze a právní kvalifikaci trestného činu, aby si mohl účinně připravit obhajobu, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 3 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 90).
36 Uvedený cíl a řádný průběh řízení předpokládají, že obviněný – nebo jeho obhájce – bude konkrétně informován o skutcích, z nichž je obviněn, a o jejich právní kvalifikaci, aby mu bylo umožněno účinně se účastnit projednávání opodstatněnosti obžaloby při dodržení zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní tak, aby mohl účinně hájit svůj postoj (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, body 92 a 93).
37 V projednávané věci z formulace první otázky a z informací obsažených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předkládající soud pokládá za sporné, jaký rozsah má povinnost soudu, který meritorně rozhoduje v trestní věci, informovat obviněného o změně právní kvalifikace předmětných skutků.
38 Soudní dvůr již v tomto ohledu uznal, že informace o obvinění, jež byly sděleny obhajobě, mohou být následně změněny, zejména co se týče právní kvalifikace skutků, jež jsou obviněnému kladeny za vinu. Takové změny však musí být sděleny obviněnému nebo jeho obhájci v okamžiku, kdy ještě mají možnost na ně účinně reagovat před fází závěrečné porady soudu. Tato možnost je upravena v čl. 6 odst. 4 směrnice 2012/13, který stanoví, že jakákoli změna v údajích poskytnutých podle tohoto článku, která nastane během trestního řízení, musí být neprodleně sdělena obviněnému, je-li to nezbytné k zajištění spravedlivého procesu [rozsudek ze dne 21. října 2021, ZX (Oprava obžaloby), C‑282/20, EU:C:2021:874, bod 29 a citovaná judikatura].
39 V bodě 29 odůvodnění této směrnice je v tomto ohledu dále upřesněno, že změní-li se v průběhu trestního řízení podrobnosti obvinění natolik, že to podstatně ovlivní postavení podezřelého nebo obviněného, mělo by mu to být oznámeno, je-li to třeba k zajištění spravedlivého procesu, a to v náležitém čase, jenž umožňuje účinný výkon práva na obhajobu.
40 V této souvislosti je třeba poukázat na rozhodující význam, který má sdělení právní kvalifikace trestného činu pro účinný výkon práva na obhajobu. Toto sdělení obviněnému nebo jeho obhájci je totiž nezbytné k tomu, aby obviněný mohl pochopit, co je mu kladeno za vinu, odpovídajícím způsobem si připravit obhajobu a případně zpochybnit svoji vinu tím, že se pokusí prokázat, že není naplněn jeden nebo více znaků skutkové podstaty určeného trestného činu.
41 Jakákoli změna právní kvalifikace skutku provedená soudem meritorně rozhodujícím v trestní věci tedy může mít rozhodující vliv na výkon práva na obhajobu i na dodržení požadavku spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice 2012/13.
42 Je tomu tak tehdy, když nově zvažovaný trestný čin zahrnuje nové znaky skutkové podstaty, ve vztahu k nimž ještě obviněný neměl příležitost předložit své argumenty.
43 Má-li být v takové situaci zajištěn spravedlivý proces, který je požadován v čl. 6 odst. 4 směrnice 2012/13, je zjevné, že trestní soud rozhodující ve věci samé musí obviněného nebo jeho obhájce o zamýšlené nové kvalifikaci včas informovat, aby si obviněný mohl účinně připravit obhajobu, a umožnit mu konkrétně a účinně uplatnit v tomto směru právo na obhajobu.
44 V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že se předkládající soud nechce přiklonit ke kvalifikaci předmětných skutků jakožto přijetí úplatku spáchané vyšetřovatelem za použití vydírání v souběhu se zneužitím pravomoci úřední osoby, již původně provedlo Specializované státní zastupitelství (Specializirana prokuratura) a má v úmyslu tyto skutky kvalifikovat jako podvod nebo nepřímé úplatkářství. Skutkové podstaty dvou posledně uvedených trestných činů ovšem mají znaky, k nimž BK ještě neměl příležitost předložit své argumenty.
45 Dále je třeba podotknout, že i v případě, že skutková podstata nově zvažovaného trestného činu žádný nový znak oproti dříve určenému trestnému činu nezahrnuje, a obviněný tedy v průběhu řízení měl příležitost předložit své argumenty ke všem znakům skutkové podstaty tohoto nového trestného činu, změna kvalifikace trestného činu provedená trestním soudem rozhodujícím ve věci samé může i tak mít nezanedbatelný dopad na výkon práva na obhajobu. Nelze totiž vyloučit, že kdyby byla obviněnému sdělena zamýšlená nová kvalifikace, připravil by si svou obhajobu jinak.
46 Ještě je třeba zdůraznit, že v této souvislosti je zcela irelevantní, že nová kvalifikace nemůže vést k uložení přísnějšího trestu. Z požadavku spravedlivého procesu totiž plyne, že obviněnému musí být v plném rozsahu umožněn výkon práva na obhajobu. Větší či menší míra přísnosti hrozícího trestu přitom s otázkou, zda toto právo mohlo být uplatněno, nikterak nesouvisí.
47 Z toho vyplývá, že má-li být zajištěn spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice 2012/13, je nutné, aby soud meritorně rozhodující v trestní věci za situace, kdy hodlá změnit kvalifikaci trestného činu, obviněného nebo jeho obhájce o zamýšlené nové kvalifikaci informoval, a to včas a za takových podmínek, aby si obviněný mohl účinně připravit obhajobu, a umožnil mu konkrétně a účinně uplatnit ve vztahu k této kvalifikaci právo na obhajobu. Otázku, zda je v takových souvislostech nutné poskytnout obviněnému čas na přípravu nebo změnu jeho obhajoby a kolik času mu má být takto poskytnuto, musí tento soud vyřešit s ohledem na všechny relevantní okolnosti.
48 Výklad uvedený v předchozím bodě je potvrzen i cíli směrnice 2012/13. Jak totiž vyplývá z bodů 3, 9 a 14 jejího odůvodnění, tato směrnice má na základě toho, že stanoví společné minimální normy v oblasti informování osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu o jejich právech a o obvinění proti nim, za cíl posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy, a usnadnit tak vzájemné uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí v trestních věcech.
49 Jak přitom v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 59 až 71 svého stanoviska, výklad uvedený v bodě 47 tohoto rozsudku – který tkví v jednoznačném a jednoduchém aplikačním pravidlu, pokud jde o povinnost soudu meritorně rozhodujícího v trestní věci, která spočívá v tom, že pokud tento soud hodlá změnit kvalifikaci trestného činu, musí obviněného včas informovat – přispívá k tomu, aby bylo v členských státech dodržováno právo na obhajobu i požadavek spravedlivého trestního procesu. Tento výklad tak v souladu s cíli této směrnice posiluje vzájemnou důvěru mezi těmito státy, a proto usnadňuje vzájemné uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí v trestních věcech.
50 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 6 odst. 4 směrnice 2012/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní judikatuře, která soudu meritorně rozhodujícímu v trestní věci umožňuje provést jinou právní kvalifikaci předmětných skutků, než jakou původně provedlo státní zastupitelství, aniž je obviněný o zamýšlené nové kvalifikaci informován včas a za takových podmínek, aby si mohl účinně připravit obhajobu, a není mu tudíž umožněno konkrétně a účinně uplatnit ve vztahu k této nové kvalifikaci právo na obhajobu. V této souvislosti není nikterak relevantní, že uvedená kvalifikace nemůže vést k uložení přísnějšího trestu, než jaký hrozí za trestný čin, ze kterého byla dotyčná osoba původně obviněna.
Ke druhé otázce
51 Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Soudní dvůr může kromě toho zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal. Okolnost, že vnitrostátní soud formuloval předběžnou otázku po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, tedy nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl všechny prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal, či nikoli [rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Ministre de la Transition écologique a Premier ministre (Odpovědnost státu za znečištění ovzduší), C‑61/21, EU:C:2022:1015, bod 34].
52 V projednávané věci z vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem vyplývá, že tento soud má v situaci, kdy soud meritorně rozhodující v trestní věci změní kvalifikaci trestného činu, pochybnosti o nestrannosti posledně uvedeného soudu, pokud je nová kvalifikace provedena z jeho podnětu, a o tom, zda je dodrženo právo neobviňovat sám sebe, pokud novou kvalifikaci navrhl obviněný.
53 V tomto ohledu je třeba připomenout, že presumpce neviny je zaručena v článku 3 směrnice 2016/343 a právo neobviňovat sám sebe je zaručeno v čl. 7 odst. 2 této směrnice.
54 S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 51 tohoto rozsudku je proto třeba mít za to, že podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 3 a 7 směrnice 2016/343, jakož i čl. 47 druhý pododstavec Listiny vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které soudu meritorně rozhodujícímu v trestní věci umožňují, aby z vlastního podnětu nebo na návrh obviněného provedl jinou právní kvalifikaci předmětných skutků, než jakou původně provedlo státní zastupitelství, a to i v případě, že tento soud obviněného o zamýšlené nové kvalifikaci informoval včas a za takových podmínek, aby si mohl účinně připravit obhajobu, a umožnil mu tedy konkrétně a účinně uplatnit ve vztahu k takto provedené nové kvalifikaci právo na obhajobu.
55 Zaprvé je třeba zdůraznit, že vnitrostátní norma, která soudu meritorně rozhodujícímu v trestní věci umožňuje změnit kvalifikaci trestného činu, sama o sobě nemůže zpochybnit presumpci neviny zaručenou v článku 3 směrnice 2016/343 nebo nestrannost tohoto soudu ve smyslu čl. 47 druhého pododstavce Listiny, a to ani tehdy, jestliže byla nová kvalifikace provedena z jeho podnětu.
56 Soudní dvůr již v tomto ohledu uznal, že právo členského státu může trestním soudům rozhodujícím ve věci samé přiznávat pravomoc ke změně kvalifikace skutků, které jim byly náležitým způsobem předloženy k posouzení; tyto soudy se však musí ujistit, že obvinění měli v tomto směru možnost konkrétním a účinným způsobem uplatnit své právo na obhajobu a byli včas informováni o důvodu obvinění, tedy o skutečnostech, které se jim kladou za vinu a na kterých je založena obžaloba, a také o právní kvalifikaci těchto skutečností, a to podrobným způsobem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Moro, C‑646/17, EU:C:2019:489, bod 55).
57 Okolnost, že soud rozhodující ve věci samé přistoupí bez jakékoliv součinnosti ze strany státního zastupitelství ke změně kvalifikace trestného činu, totiž svědčí o tom, že uvedený soud má za to, že kdyby se předmětné skutky prokázaly, mohly by odpovídat této nové kvalifikaci, a nikoli o tom, že uvedený soud již zaujal stanovisko k otázce viny obviněného.
58 Pokud jde zadruhé o právo neobviňovat sám sebe, uvedené v čl. 7 odst. 2 směrnice 2016/343, skutečnost, že obviněný navrhuje novou kvalifikaci skutků, které jsou mu kladeny za vinu, sama o sobě neznamená, že tato osoba ve vztahu k nové kvalifikaci uznává svou vinu.
59 V rámci sporu v původním řízení ostatně předkládající soud zdůraznil, že BK sice uvedl, že skutky, které popsalo Specializované státní zastupitelství (Specializirana prokuratura), musí být kvalifikovány jako podvod, a nikoli jako přijetí úplatku, avšak neuznal, že by byl ze spáchání trestného činu podvodu vinen.
60 V každém případě je třeba podotknout, že žádná norma unijního práva obviněnému nezakazuje, aby se ke spáchání trestného činu doznal.
61 S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že články 3 a 7 směrnice 2016/343, jakož i čl. 47 druhý pododstavec Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, které soudu meritorně rozhodujícímu v trestní věci umožňují, aby z vlastního podnětu nebo na návrh obviněného provedl jinou právní kvalifikaci předmětných skutků, než jakou původně provedlo státní zastupitelství, pokud tento soud obviněného o zamýšlené nové kvalifikaci informoval včas a za takových podmínek, aby si mohl účinně připravit obhajobu, a umožnil mu tedy konkrétně a účinně uplatnit ve vztahu k takto provedené nové kvalifikaci právo na obhajobu.
K nákladům řízení
62 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Článek 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání vnitrostátní judikatuře, která soudu meritorně rozhodujícímu v trestní věci umožňuje provést jinou právní kvalifikaci předmětných skutků, než jakou původně provedlo státní zastupitelství, aniž je obviněný o zamýšlené nové kvalifikaci informován včas a za takových podmínek, aby si mohl účinně připravit obhajobu, a není mu tudíž umožněno konkrétně a účinně uplatnit ve vztahu k této nové kvalifikaci právo na obhajobu. V této souvislosti není nikterak relevantní, že uvedená kvalifikace nemůže vést k uložení přísnějšího trestu, než jaký hrozí za trestný čin, ze kterého byla dotyčná osoba původně obviněna.
2) Články 3 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem, jakož i čl. 47 druhý pododstavec Listiny základních práv Evropské unie
musí být vykládány v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátním právním předpisům, které soudu meritorně rozhodujícímu v trestní věci umožňují, aby z vlastního podnětu nebo na návrh obviněného provedl jinou právní kvalifikaci předmětných skutků, než jakou původně provedlo státní zastupitelství, pokud tento soud obviněného o zamýšlené nové kvalifikaci informoval včas a za takových podmínek, aby si mohl účinně připravit obhajobu, a umožnil mu tedy konkrétně a účinně uplatnit ve vztahu k takto provedené nové kvalifikaci právo na obhajobu.
Podpisy.