Žaloba podaná dne 16. září 2008 - Regione autonoma della Sardegna v. Komise

(Věc T-394/08)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Regione autonoma della Sardegna (zástupci: A. Fantozzi, P. Carrozza a G. Mameli, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

zrušit rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 3. července 2008 [státní podpora C1/2004 Itálie - SG-Greffe (208) D/204339], týkající se režimu podpory "Regionální zákon č. 9 z roku 1998 - Zneužití podpory N 272/98".

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Regionální zákon Sardinie č. 9 ze dne 11. března 1998 stanovil pobídky ve formě úvěrů pro rekvalifikaci a úpravu hotelového průmyslu. Takto zavedený režim podpory byl schválen Komisí. Žalovaná nicméně dne 3. července 2008 italské vládě oznámila rozhodnutí napadené v této věci. Podle tohoto rozhodnutí byly v rámci režimu dotčených podpor poskytnuty úlevy týkající se investic, pro které před zahájením provádění projektu nebyla podána žádost o podporu v rozporu s Pokyny k vnitrostátní regionální podpoře¹.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uplatňuje porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu vzájemně si odporujícího odůvodnění a údajné nerelevantnosti důvěry při posuzování "pobídkového účinku", pokud jde o příjemce podpor, a tedy při posuzování požadavku "nezbytnosti podpory".

V tomto ohledu se zejména domnívá, že správné posouzení důvěry příjemců totiž mělo Komisi vést k tomu, aby řádně zohlednila skutečnost, že předmětný režim podpory:

je v plném souladu s platným legálním režimem, ve kterém poskytnutí podpor nezávisí na posouzení, zda investice již byly zahájeny, či nikoli;

byl přijat regionálním zákonem, který byl schválen, aniž by bylo věcně možné, že "Pokyny k vnitrostátní regionální podpoře" mohly ovlivnit příslušný normativní proces, jelikož byl tento zákon schválen jediný den po zveřejnění uvedených pokynů v Úředním věstníku;

že podniky-příjemci zahájily operace právě v důsledku toho, že důvěřovaly opatření podpory, které tedy mělo v plném rozsahu pobídkový účinek.

Komise se tedy mýlí, když chce pobídkový účinek podpory posoudit na základě neprokázané skutečnosti, že příjemce vzhledem k tomu, že nepodal žádost před zahájením, učinil investici nezávisle na podpoře.

Nesprávné posouzení Komise je evidentní v důsledku nemožnosti předpokládat slučitelnost regionálního zákona 9/1998 s uvedenými pokyny z roku 1998 od počátku.

Žalovaná se rovněž mýlí, když své posouzení slučitelnosti podpory zakládá na nikoli procesním, ale "formálním" požadavku, co se týče předpokladu neexistence pobídkového účinku v případě neexistence žádosti, která by předcházela investici, která je poprvé zmíněna při odkazu na regionální podpory v pokynech, a která tudíž nebyla předtím známa ani nemohla být známa.

Zdá se, že posouzení žalované rovněž porušuje článek 88 Smlouvy a nařízení č. 659/99/ES, jelikož v napadeném rozhodnutí zcela chybí odůvodnění, proč jsou předmětné podpory kvalifikovány jako protiprávní, a nikoli jako zneužívající, přičemž kvalifikace opatření jako zneužívající podpora v zásadě vylučuje možnost navrácení.

____________

¹ - Úř. věst. C 74, 10.3.1998, s. 9.