Žaloba podaná dne 28. ledna 2010 - GEA Group v. Komise

(Věc T-45/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: GEA Group AG (Bochum, Německo) (zástupci: A. Kallmayer, I. du Mont a G. Schiffers, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit čl. 1 odst. 2 rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje porušení čl. 101 odst. 1 SFEU (dříve čl. 81 odst. 1 ES) a článku 53 Dohody o EHP žalobkyní;

zrušit článek 2 rozhodnutí v rozsahu, v němž žalobkyni ukládá pokutu;

podpůrně snížit délku trvání údajného protiprávního jednání žalobkyně a snížit pokutu uloženou žalobkyni v článku 2 rozhodnutí;

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise K(2009) 8682 v konečném znění ze dne 11. listopadu 2009 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP ve věci COMP/38.589 - Tepelné stabilizátory. Napadeným rozhodnutím byla žalobkyni a dalším podnikům uložena pokuta za porušení článku 81 ES a od 1. ledna 1994 také článku 53 Dohody o EHP. Žalobkyně se podle Komise měla podílet na řadě kartelových dohod nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví ESBO/Ester v EHP, které spočívaly zejména ve stanovení cen, rozdělení trhů vymezením dodacích kvót, rozdělení a přidělení zákazníků, jakož i ve výměně obchodně citlivých informací, zejména o zákaznících a objemech produkce a dodávek. Žalobkyně je činěna společně odpovědnou spolu s dalšími dvěma podniky, které jsou právními nástupci podniku, jenž se měl podílet na protisoutěžních dohodách.

K odůvodnění své žaloby žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody:

Jako první žalobní důvod žalobkyně uplatňuje, že Komise nesprávně došla k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně měla významný vliv na jednající podniky. Žalobkyně v této souvislosti uplatňuje, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávných skutkových zjištěních a chybném použití právních předpokladů přičitatelnosti, zejména předpokladů týkajících se domněnky o uplatnění rozhodujícího vlivu.

Jako druhý žalobní důvod žalobkyně uplatňuje, že oprávnění Komise uložit pokutu podle čl. 25 odst. 1 a 5 nařízení č. 1/2003¹ bylo promlčeno. V této souvislosti tvrdí, že Komise pro období 1996/97 a každopádně pro roky 1999 a 2000 neprokázala jednajícím podnikům žádné protiprávní jednání. Dále uplatňuje, že přerušení řízení Komisí z důvodu soudního řízení ve spojených věcech T-125/03 a T-253/03, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise nemělo vést k přerušení běhu promlčení ve vztahu k žalobkyni.

Nakonec se žalobkyně v rámci třetího žalobního důvodu domáhá porušení jejích práv na obranu. V této souvislosti uvádí, že Komise bezdůvodně přerušila vyšetřování na dobu více než čtyř let, což mělo za důsledek, že od začátku šetření uplynulo přibližně pět let, než-li byly žalobkyně informovány a přibližně šest let, kdy jim byly sděleny výtky. Komise mimoto neprovedla vyšetřování u jednajících osob a dotčeného obchodního subjektu k plnému objasnění skutkového stavu. Žalobkyně je toho názoru, že Komise jí takovými pochybeními zbavila možnosti zajistit si důkazy ve svůj prospěch a možnosti účinně se bránit.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).