Žaloba podaná dne 24. ledna 2011 - Verenigde Douaneagenten v. Komise

(Věc T-32/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Verenigde Douaneagenten BV (Rotterdam, Nizozemsko) (zástupce: J. van der Meché, advokát)

Žalovaná: Evropská unie , zastoupená Evropskou komisí

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje

-    zrušit rozhodnutí na základě níže uvedených důvodů.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně požaduje zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 1. října 2010 pod číslem REC 02/09.

Komise konstatovala na základě čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92¹ a článku 871 nařízení č. 2454/93², že žalobkyně jednala v dobré víře a dodržela všechny platné právní předpisy týkající se celního prohlášení, že se nicméně nejedná o chybu příslušného orgánu, a muselo tudíž dojít k dodatečnému zaúčtování.

Podle názoru žalobkyně se v projednávaném případě jedná o chybu ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) druhé části věty nařízení č. 2913/92. Tato část věty stanoví, že v případě, že je preferenční status zboží stanoven na základě systému správní spolupráce a pokud jsou dotčeny orgány třetí země, musí být vydání nepravdivého certifikátu těmito orgány považováno za chybu. Tyto podmínky jsou splněny.

Kromě toho musí nizozemské celní orgány při dodatečném zaúčtování cla prokázat, že vystavení nepravdivých certifikátů je třeba přisuzovat nepravdivému sdělení skutečností vývozcem.

Z toho je tudíž třeba dovodit, že vystavení nepravdivých certifikátů celními orgány v Curaçao představuje chybu ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) druhé části věty nařízení č. 2913/92.

Komise dále konstatovala v rámci svého šetření, že žalobkyně se nedopustila podvodného jednání ani hrubé nedbalosti, že nicméně nenastaly výjimečné okolnosti, a v důsledku toho není prominutí odůvodněno.

Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že k rozhodnutí podle čl. 239 nařízení č. 2913/92 o prominutí nedošlo v rámci lhůty uvedené v článku 907 nařízení č. 2454/93. Na základě této skutečnosti musí nizozemský celní orgán schválit žádost o prominutí.

Při šetření navíc Komise nedodržela správný postup, neboť nevyslechla žalobkyni a nedala jí příležitost užitečně vyjádřit svůj názor, což je v rozporu se základní zásadou práva na obhajobu podle čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie.

Kromě toho jsou dány mimořádné okolnosti, neboť žalobkyně je při dovolávání se čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 závislá na dokumentech, které sama nemá a ani mít nemusela.

____________

¹ - Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307).

² - Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3).