Spojené věci T-101/05 a T-111/05
BASF AG a UCB SA
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody v odvětví vitaminových výrobků – Cholinchlorid (vitamin B 4) – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru – Pokuty – Odrazující účinek – Opakování protiprávního jednání – Spolupráce během správního řízení – Jednotné a trvající protiprávní jednání“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Odrazující povaha – Zohlednění velikosti sankcionovaného podniku – Relevance – Povinnost zohlednit pravděpodobnost opakování protiprávního jednání ze strany sankcionovaného podniku a pokuty, které již byly uloženy za jiné protisoutěžní činnosti nebo ve třetích státech – Neexistence
(Nařízení Rady č. 17, článek 15, a č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Opakování protiprávního jednání – Pojem – Neexistence promlčecí lhůty – Porušení zásady právní jistoty – Neexistence – Soudní přezkum – Soudní přezkum v plné jurisdikci
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Metoda výpočtu stanovená v pokynech přijatých Komisí
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut za spolupráci obviněných podniků – Kogentní charakter pro Komisi
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Snížení částky pokuty v důsledku spolupráce dotčeného podniku – Podmínky
(Nařízení Rady č. 17, článek 11 a čl. 15 odst. 2, a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04, bod D)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Vyslechnutí – Neexistence ústní části řízení a zvukového záznamu setkání s podniky v rámci sdělení o spolupráci – Formality nepožadované podnikem – Porušení zásady řádné správy – Neexistence
[Jednací řád Soudu, čl. 65 písm. c); nařízení Rady č. 17, článek 11 a čl. 15 odst. 2, a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04]
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Ukončení protiprávního jednání před zásahem Komise
(Nařízení Rady č. 17, článek 11 a čl. 15 odst. 2, a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
8. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Protiprávní jednání – Dohody a jednání ve vzájemné shodě, které lze kvalifikovat jako jediné protiprávní jednání – Pojem
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Soudní přezkum v plné jurisdikci
(Článek 229 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31; sdělení Komise 98/C 9/03)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Pokyny o metodě stanovování pokut ukládaných v případě porušení pravidel hospodářské soutěže – Povinnost uplatnit „lex mitior“ – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
1. Komise neporušuje nařízení č. 17 a č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, pokud za účelem uplatnění zvýšení výchozí částky pokuty s cílem zajistit výchozí částce dostatečný odrazující účinek neprovede hodnocení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání ze strany sankcionovaného podniku, ale omezí se pouze na zohlednění jeho velikosti, jelikož tuto skutečnost lze použít jako ukazatel vlivu, jaký mohl dotyčný podnik vyvíjet na trh.
Skutečnost existence protiprávního jednání není dotčena opatřeními přijatými daným podnikem za účelem zamezení opakování protiprávního jednání, neboť přijetí programu slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže nezakládá povinnost Komise udělit snížení pokuty. Za těchto podmínek musí být zamítnuto tvrzení, podle kterého tento podnik po uložení pokut na jiném trhu jiným rozhodnutím Komise již nepotřeboval být odrazován. Uložení pokuty za jiné protisoutěžní činnosti se totiž nedotýká skutečnosti, že bylo spácháno protiprávní jednání, a tedy nezavazuje Komisi k přiznání snížení z tohoto důvodu.
To platí také ohledně odsouzení ve třetích zemích. Cíl spočívající v odrazení, který je Komise oprávněna sledovat při stanovení výše pokuty, má totiž zajistit, aby podniky dodržovaly pravidla hospodářské soutěže upravená Smlouvou, pokud jde o výkon jejich činností uvnitř Společenství nebo Evropského hospodářského prostoru. Z toho vyplývá, že odrazující povaha pokuty uložené z důvodu porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže proto nemůže být určena pouze v závislosti na konkrétní situaci podniku, který byl shledán odpovědným, ani v závislosti na tom, zda podnik dodržel pravidla hospodářské soutěže stanovená ve třetích státech mimo Evropský hospodářský prostor.
(viz body 46–47, 50, 52–53)
2. Článek 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy tvoří relevantní právní základy, na kterých Komise může uložit pokuty podnikům a sdružením podniků za porušení článků 81 ES a 82 ES. Na základě těchto ustanovení musí být pro stanovení výše pokuty vzata v úvahu délka trvání a závažnost protiprávního jednání. Závažnost se určí odkazem na množství okolností, v případě kterých Komise disponuje prostorem pro uvážení. Zohlednění přitěžujících okolností při stanovení pokuty je v souladu s úlohou Komise zajistit soulad s pravidly hospodářské soutěže. Nadto analýza závažnosti spáchaného protiprávního jednání musí zohlednit případné opakování protiprávního jednání, neboť opakování protiprávního jednání může odůvodnit podstatné zvýšení základní částky pokuty.
Za účelem uznání případu opakování protiprávního jednání stačí, aby byla Komise konfrontována s protiprávními jednáními spadajícími pod totéž ustanovení Smlouvy o ES, aniž by se musela týkat téhož výrobkového trhu.
Neexistence maximální lhůty pro zjištění opakování protiprávního jednání v nařízeních č. 17 a č. 1/2003 nebo v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, přijatých Komisí, není porušením zásady právní jistoty. Zjištění a posouzení konkrétních charakteristik opakování protiprávního jednání je totiž součástí posuzovací pravomoci, jíž disponuje Komise ohledně volby skutečností, které zohlední pro účely určení výše pokut. Komise nemůže být v tomto rámci vázána případnou promlčecí lhůtou. Opakování protiprávního jednání představuje v tomto ohledu důležitou skutečnost, kterou by Komise měla posoudit, jelikož její zohlednění sleduje účel motivovat podniky, které vykazují sklony k porušování pravidel práva hospodářské soutěže, aby změnily své jednání. Komise tudíž může v každém případě přihlédnout k příznakům potvrzujícím existenci takových sklonů, včetně například doby, která uplynula mezi dotčenými protiprávními jednáními.
Jestliže má soud Společenství rozhodnout o posouzení opakovaného protiprávního jednání provedeném Komisí, může výkon přezkumu v plné jurisdikci odůvodnit předložení a zohlednění prvků doplňujících informace, jejichž uvedení v rozhodnutí není jako takové vyžadováno na základě povinnosti odůvodnění stanovené v článku 253 ES. Soud Společenství tedy může zohlednit skutečnost, že se dotčený podnik účastnil protiprávního jednání, ačkoli byla tato okolnost v rozhodnutí Komise opomenuta.
(viz body 64–67, 70–71)
3. V rámci pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO musejí být procentní podíly odpovídající zvýšení či snížení, uplatněné na základě přitěžujících či polehčujících okolností, uplatněny na základní částku pokuty určenou v závislosti na závažnosti a délce trvání protiprávního jednání.
(viz bod 73)
4. S ohledem na legitimní očekávání, které ze sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod mohly vyvodit podniky, které si s ní přejí spolupracovat, je Komise povinna dodržovat toto sdělení, při posouzení spolupráce dotčeného podniku, v rámci stanovení částky pokuty ukládané tomuto podniku.
(viz bod 89)
5. Aby mohl mít určitý podnik nárok na snížení pokuty z důvodu své spolupráce v průběhu správního řízení, musí jeho chování usnadnit úkol Komise spočívající ve zjišťování a potlačování protiprávních jednání porušujících pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Nejde tedy o spolupráci spadající do působnosti bodu D sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod, jež se týká zejména předání informací, dokumentů nebo jiných důkazů, které přispívají k prokázání existence spáchaného protiprávního jednání, jestliže podnik Komisi v rámci jejího šetření ohledně kartelové dohody poskytne informace, které se týkají řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže zahájeného ve třetím státě, který není členem Evropského hospodářského prostoru, a které nebyly použity ani přímo, ani nepřímo za účelem prokázání existence protiprávního jednání v EHP.
Kromě toho může být snížení na základě tohoto sdělení odůvodněné pouze tehdy, pokud poskytnuté informace, a obecněji chování dotčeného podniku mohou být považovány za prokazující skutečnou spolupráci z jeho strany. Jak vyplývá ze samotného pojmu „spolupráce“, jak je používán v textu sdělení, a zejména v úvodu a v bodě D odst. 1, může být totiž snížení pokuty na základě uvedeného sdělení poskytnuto pouze tehdy, svědčí-li chování dotčeného podniku o takovém duchu spolupráce. Za výraz takové spolupráce nemůže být na jedné straně považováno ani chování podniku, který, ačkoliv nebyl povinen odpovědět na otázku položenou Komisí, odpověděl na ní neúplně a chybně, ani, na druhé straně, chování podniku, který poskytl Komisi dokumenty v odpověď na žádost o informace na základě článku 11 nařízení č. 17, přičemž v tomto případě podnik jednal na základě právní povinnosti, i kdyby tyto informace mohly proti němu nebo jinému podniku sloužit k prokázání existence protisoutěžního jednání.
(viz body 90–92, 108, 111)
6. Komisi nelze vytýkat porušení zásady řádné správy, jako následek opomenutí pořídit zápis ústní části řízení, nebo pořídit zvukový záznam setkání s podnikem za účelem spolupráce, která by mohla být odměněna na základě sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod, jestliže tento podnik daný orgán o provedení těchto formalit nepožádal.
Ohledně posouzení, jako důkazního prostředku, obsahu setkání na základě písemného prohlášení osoby, která se setkání účastnila, nebrání jednací řád Soudu tomu, aby účastníci řízení předkládali taková prohlášení. Nicméně jejich posouzení je vyhrazeno Soudu, který může, jsou-li skutečnosti popisované v uvedených prohlášeních klíčové pro účely vyřešení sporu, nařídit jako důkazní opatření výslech autora takového dokumentu jako svědka.
(viz body 96–97)
7. Ukončení porušování pravidel hospodářské soutěže předvídané v bodě 3 třetí odrážce pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, jakmile Komise poprvé zasáhla, může logicky představovat polehčující okolnost pouze tehdy, pokud existují důvody pro předpoklad, že podnět k ukončení protisoutěžního jednání byl dotčeným podnikům dán předmětným zásahem, přičemž toto ustanovení se nevztahuje na případ, kdy protiprávní jednání bylo ukončeno již před prvním zásahem Komise. Poslední uvedený případ je dostatečně zohledněn při výpočtu délky trvání protiprávního jednání.
Ani propuštění vedoucích pracovníků, kteří v protiprávním jednání měli hlavní úlohu, nepředstavuje úkon odůvodňující snížení uložené pokuty. Jde totiž o opatření směřující k prosazení toho, aby zaměstnanci podniku dodržovali pravidla hospodářské soutěže, což je v každém případě povinností podniku, a proto to nelze považovat za polehčující okolnost.
(viz body 128–129)
8. Kvalifikace určitých protiprávních jednání jako jednání představující jedno a totéž protiprávní jednání nebo jako několik protiprávních jednání v zásadě ovlivňuje sankci, která může být uložena, jelikož konstatování několika protiprávních jednání může vést k uložení několika různých pokut, pokaždé v mezích stanovených čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy. Konstatování několika protiprávních jednání však může být výhodné pro jejich původce, jsou-li některá z nich promlčena.
V tomto ohledu se pojem „jednotné protiprávní jednání“ může vztahovat k právní kvalifikaci protisoutěžního jednání spočívajícího v dohodách, jednáních ve vzájemné shodě a rozhodnutích sdružení podniků. Rovněž se může vztahovat k osobní povaze odpovědnosti za porušení pravidel hospodářské soutěže. Podnik, který se účastnil protiprávního jednání vlastním chováním, které spadá pod pojmy „dohoda“ či „jednání ve vzájemné shodě“, podléhající působnosti čl. 81 odst. 1 ES, a které má za cíl přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, může být po celou dobu svojí účasti na uvedeném protiprávním jednání odpovědný též za chování ostatních podniků v rámci téhož protiprávního jednání. Je tomu tak, pokud se prokáže, že dotčený podnik věděl o protiprávním chování ostatních účastníků, nebo že jej mohl rozumně předpokládat, a že byl připraven přijmout toto riziko. Tento závěr vychází z koncepce velmi rozšířené v právních řádech členských států týkající se přičítání odpovědnosti za protiprávní jednání spáchaná několika pachateli v závislosti na jejich účasti na protiprávním jednání jako celku. Není tedy v rozporu se zásadou, podle které má odpovědnost za taková protiprávní jednání osobní povahu, nepřehlíží individuální analýzu důkazů v neprospěch a neporušuje právo na obhajobu zúčastněných podniků. Případ porušení čl. 81 odst. 1 ES tedy může být následkem řady úkonů či pokračujícího chování, jež jsou díky svému totožnému cíli, kterým je narušení hospodářské soutěže v rámci společného trhu, součástí „celkového plánu“. V takovém případě má Komise právo přičíst odpovědnost za tyto úkony v závislosti na účasti na protiprávním jednání jako celku, i když je prokázáno, že se dotčený podnik přímo zúčastnil pouze jednoho nebo několika prvků naplňujících znaky protiprávního jednání. Stejně tak skutečnost, že různé podniky měly při sledování společného cíle různé úlohy nevylučuje totožnost protisoutěžního cíle, a tedy protiprávního jednání, pokud jednotlivé podniky na své úrovni přispěly ke sledování společného cíle.
Pojem „jediný cíl“ nelze vymezit obecným odkazem na narušení hospodářské soutěže na trhu dotčeném protiprávním jednáním, neboť ovlivnění hospodářské soutěže je, jako předmět či účinek, podstatným prvkem jakéhokoli chování spadajícího do působnosti čl. 81 odst. 1 ES. Existovalo by riziko, že taková definice pojmu „jediný cíl“ částečně zbaví pojem „jednotné a trvající protiprávní jednání“ jeho smyslu v rozsahu, v jakém by měla za následek, že několikero chování týkajících se hospodářského odvětví zakázaných čl. 81 odst. 1 ES by muselo být systematicky kvalifikováno jako prvky naplňující znaky jednotného protiprávního jednání. Pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jednotného a trvajícího protiprávní jednání je třeba ověřit, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich mělo čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a prostřednictvím interakce přispívala k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků předvídaných jejich aktéry v rámci globálního plánu směřujícího k jedinému cíli, takže jednotlivá protisoutěžní jednání byla „úzce spojena“. V tomto ohledu je třeba zohlednit veškeré okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit uvedenou spojitost, jako je doba uplatňování, obsah (včetně použitých metod) a souvztažně cíl jednotlivých dotčených jednání.
Proto musí být celosvětová kartelová dohoda týkající se rozdělení světových trhů prostřednictvím odchodu severoamerických výrobců z evropského trhu výměnou za odchod evropských výrobců ze severoamerického trhu, na jedné straně, a kartelová dohoda provedená evropskými výrobci po ukončení světové kartelové dohody týkající se rozdělení trhu a zákazníků a stanovení cen v celém Evropském hospodářském prostoru, na straně druhé, považovány za dvě různá porušení čl. 81 odst. 1 ES, a nikoli za jednotné a trvající protiprávní jednání, s ohledem na neexistenci souběžnosti mezi jejich zavedením, jelikož sledují různé cíle a byly dosaženy různými způsoby a neexistují důkazy prokazující úmysl evropských výrobců připojit se ke světovým dohodám za účelem pozdějšího rozdělení trhu Evropského hospodářského prostoru.
(viz body 157–161, 179–181, 199–201, 209)
9. Ohledně určení výše pokut uložených za porušení pravidel hospodářské soutěže opravňuje pravomoc přezkumu v plné jurisdikci svěřená soudu Společenství článkem 31 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy tento soud nahradit nad rámec pouhého přezkumu legality sankce posouzení Komise svým posouzením, a tedy uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit, pokud je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení. V tomto rámci pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, přijaté Komisí, nepředjímají posouzení pokuty soudem Společenství, neboť ten rozhoduje na základě uvedené pravomoci.
(viz bod 213)
10. Zásada zákazu zpětné účinnosti nebrání uplatnění pokynů s možnými přitěžujícími účinky ohledně výše pokut uložených za protiprávní jednání spáchaná před jejich přijetím za podmínky, že politika, která je zavádí, byla rozumně předvídatelná v době, kdy k dotyčným protiprávním jednáním došlo. V důsledku toho právo Komise, byť by bylo podmíněné, se zpětnou účinností uplatnit v neprospěch dotčených osob pravidla chování, jež mají mít účinky navenek, jako jsou například pokyny, vylučuje jakoukoli povinnost tohoto orgánu uplatnit „lex mitior“.
(viz body 233–234)