USNESENÍ TRIBUNÁLU

(kasační senát)

13. prosince 2011

Věc T‑311/09 P

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Úhrada léčebných výdajů – Rozhodnutí Komise, jímž se zamítá 100% úhrada některých léčebných výdajů vynaložených navrhovatelem – Zkreslení – Povinnost uvést odůvodnění – Šetření – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Překážka věci rozsouzené – Překážka věci zahájené – Potvrzující akt“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 20. května 2009, Marcuccio v. Komise (F‑73/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑145 a II‑A‑1‑819), kterým se L. Marcuccio domáhá zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se odmítá. Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí v tomto stupni.

Shrnutí

1.      Řízení – Odůvodnění rozsudků – Rozsah

(Statut Soudního dvora, článek 36 a příloha I, čl. 7 odst. 1)

2.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec a čl. 90 odst. 2)

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)

4.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Potvrzující akt – Vyloučení

(Článek 233 ES; článek 266 SFEU; služební řád, články 90 a 91)

1.      I když povinnost soudu Evropské unie odůvodnit svá rozhodnutí nezahrnuje povinnost podrobně odpovědět na všechny argumenty uplatněné účastníky řízení, zejména pokud nejsou dostatečně jasné a přesné a nejsou založeny na podrobných důkazech, vyžaduje nicméně, aby tento soud přezkoumal alespoň všechna před ním tvrzená porušení práv.

(viz bod 34)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. června 2009, Krcova v. Soudní dvůr, T‑498/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑35 a II‑B‑1‑197, body 34 a 35 a citovaná judikatura

2.      Účelem povinnosti uvést odůvodnění, kterou má administrativa podle čl. 25 druhého pododstavce ve spojení s čl. 90 odst. 2 služebního řádu, je jednak poskytnout dotyčné osobě dostatečné údaje pro posouzení opodstatněnosti zamítnutí její žádosti a vhodnosti podání žaloby k unijnímu soudu a jednak umožnit unijnímu soudu vykonávat přezkum.

Z toho vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s rozhodnutím, které nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a že vada vyplývající z chybějícího odůvodnění uvedeného rozhodnutí může být zhojena pouze před podáním žaloby směřující proti tomuto rozhodnutí. Kromě toho se má za to, že odůvodnění rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost, se shoduje s odůvodněním uvedeným v rozhodnutí, proti němuž tato stížnost směřovala. Tato zásada se uplatní rovněž na rozhodnutí přijatá v rámci společných předpisů pro zdravotní pojištění unijních úředníků, které zavedly společný systém zdravotního pojištění unijních orgánů a jejichž článek 35 odkazuje na postup před zahájením soudního řízení zavedený článkem 90 odst. 2 služebního řádu.

(viz body 42 a 43)

Odkazy:

Soudní dvůr: 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, Recueil, s. 2861, bod 22; 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 50

Soud prvního stupně: 11. července 2007, Konidaris v. Komise, T‑93/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑149 a II‑A‑2‑1045, body 49 a 52 a citovaná judikatura

Tribunál Evropské unie: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑133 a II‑B‑1‑807, bod 55

3.      Otázka dosahu povinnosti uvést odůvodnění představuje právní otázku, která podléhá přezkumu Tribunálu v rámci kasačního opravného prostředku. Přezkum legality rozhodnutí, který Tribunál v tomto rámci vykonává, musí totiž nutně vzít v úvahu skutečnosti, o které se Soud pro veřejnou službu opřel, aby dospěl k závěru, že odůvodnění je, nebo není dostatečné.

(viz bod 51)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: výše uvedený rozsudek Komise v. Birkhoff, bod 55

4.      Podmínkou přípustnosti všech žalob podávaných úředníky proti orgánu, k němuž příslušejí, je existence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu.

Takovými akty jsou pouze opatření, která přijal příslušný orgán a která obsahují konečné stanovisko administrativy, jež vyvolává právně závazné účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce, neboť podstatným způsobem mění jeho právní postavení.

Na kvalifikaci napadeného aktu jako aktu, který nepříznivě nezasahuje do právního postavení žalobce ve smyslu článků 90 a 91 služebního řádu, jež je založena na posouzení, podle kterého tento akt nezměnil právní postavení uvedeného žalobce, jež bylo předtím určeno jiným aktem administrativy, který představoval akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, nemůže mít vliv skutečnost, že akt nepříznivě zasahující do právního postavení byl po přijetí napadeného aktu zrušen. V takovém případě lze napadený akt považovat jen za pouhý důsledek aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení. Z toho plyne, že dokud akt nepříznivě zasahující do právního postavení není zrušen, vztahuje se na něj presumpce legality a napadený akt může být ponechán v platnosti, zatímco pokud je akt nepříznivě zasahující do právního postavení zrušen, ponechání napadeného aktu v platnosti nebo jeho zpětvzetí závisí na opatřeních, která jsou orgán nebo orgány, jež přijaly akt nepříznivě zasahující do právního postavení, povinny v souladu s povinností, která jim přísluší podle článku 233 ES (nyní článku 266 SFEU), přijmout na základě rozhodnutí o zrušení.

(viz body 73, 74 a 92)

Odkazy:

Soudní dvůr: 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9

Soud prvního stupně: 30. června 1993, Devillez a další v. Parlament, T‑46/90, Recueil, s. 699, body 13 a 14; 13. července 1993, Moat v. Komise, T‑20/92, Recueil, s. II‑799, bod 39; 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T‑480/93 a T‑483/93, Recueil, s. II‑2305, bod 60 a citovaná judikatura; 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T‑481/93 a T‑484/93, Recueil, s. II‑2941, bod 47; 3. června 1997, H v. Komise, T‑196/95, Recueil FP, s. I‑A‑133 a II‑403, bod 44; 21. července 1998, Mellett v. Soudní dvůr, T‑66/96 a T‑221/97, Recueil FP, s. I‑A‑449 a II‑1305, bod 83; 17. prosince 2003, McAuley v. Rada, T‑324/02, Recueil FP, s. I‑A‑337 a II‑1657, bod 28