ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

27. února 2015

Věc T‑430/13 P

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV)

v.

Mohammed Achab

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Odměny – Příspěvek za práci v zahraničí – Naturalizace – Článek 4 odst. 1 písm. a) a b) přílohy VII služebního řádu – Vydání bezdůvodného obohacení – Článek 85 první pododstavec služebního řádu“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 26. června 2013, Achab v. EHSV (F‑21/12, Sb. VS, EU:F:2013:95), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Mohammedem Achabem v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Vydání bezdůvodného obohacení – Podmínky – Zjevně neoprávněná platba – Kritéria

(Služební řád, článek 85)

2.      Úředníci – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Událost, která odůvodňuje, aby administrativa přezkoumala situaci příjemce – Působnost – Změna státní příslušnosti

[Služební řád, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. a) a b)]

3.      Unijní právo – Zásady – Unijní zásada zákazu bezdůvodného obohacení – Pojem

4.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod směřující proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu o nákladech řízení – Nepřípustnost v případě zamítnutí všech ostatních důvodů

(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 2)

1.      Podle článku 85 služebního řádu musí být každá neoprávněně vyplacená částka vrácena, jestliže jde o nesrovnalost, která nemůže pečlivému úředníkovi uniknout. V tomto ohledu je v každém jednotlivém případě nutno zohlednit schopnost dotčeného úředníka provést nezbytná ověření.

Mimoto výraz „je zřejmé“ uvedený v prvním pododstavci článku 85 služebního řádu neznamená, že úředník – příjemce neoprávněně vyplacené částky je zproštěn jakéhokoli myšlenkového úsilí či kontroly. Naopak znamená, že navrácení je požadováno v případě, že se jedná o pochybení, kterého by si byl vědom běžně obezřetný úředník, o kterém se předpokládá, že zná své platové podmínky.

Konečně skutečnosti zohledněné v tomto ohledu unijním soudem se týkají míry odpovědnosti úředníka, jeho platové třídy a délky jeho služby, míry jasnosti ustanovení služebního řádu definujících podmínky pro poskytnutí příspěvku, jakož i významu změn v osobní či rodinné situaci dotčeného úředníka, pokud je vyplacení sporné částky spojeno s posouzením takové situace ze strany administrativy. Úředník s relativně vysokou platovou třídou, který je ve veřejné službě Evropské unie po dlouhou dobu, by si měl nesrovnalosti v jeho prospěch všimnout.

Při přezkumu podmínky týkající se zjevnosti nesrovnalosti ohledně platby, o které dotyčná osoba musela vědět, nelze upřednostňovat kritérium délky služby oproti ostatním kritériím, jako je platová třída či zastávané funkce, ale uvedená podmínka musí být přezkoumána ve světle souboru skutečností, které umožňují určit, v jaké míře musela dotyčná osoba o nesrovnalosti ohledně provedené platby vědět.

(viz body 29 až 32)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 11. července 1979, Broe v. Komise, 252/78, Recueil, EU:C:1979:186, body 13 a 14; ze dne 17. ledna 1989, Stempels v. Komise, 310/87, Recueil, EU:C:1989:9, body 10 a 11, a usnesení ze dne 14. července 2005, Gouvras v. Komise, C‑420/04 P, Sb. rozh., EU:C:2005:482, bod 59

Tribunál: rozsudky ze dne 28. února 1991, Kormeier v. Komise, T‑124/89, Recueil, EU:T:1991:12, body 17 a 18; ze dne 24. února 1994, Stahlschmidt v. Parlament, T‑38/93, Recueil FP, EU:T:1994:23, bod 19; ze dne 27. února 1996, Galtieri v. Parlament, T‑235/94, Recueil FP, EU:T:1996:22, bod 46 a citovaná judikatura; ze dne 5. listopadu 2002, Ronsse v. Komise, T‑205/01, Recueil FP, EU:T:2002:269, bod 47 a citovaná judikatura, a ze dne 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, Recueil FP, EU:T:2004:59, bod 91

2.      Úředníci, kteří nejsou státními příslušníky státu, na jehož území se nachází místo, kde jsou zaměstnáni, ztratí nebo jim bude odmítnut nárok na příspěvek za práci v zahraničí pouze v případě, že dotyčná osoba měla obvyklé bydliště ve státě svého budoucího zaměstnání během celého referenčního období pěti let. Naproti tomu pro úředníky, kteří mají státní příslušnost státu výkonu zaměstnání, okolnost, že si v tomto státě ponechali nebo zvolili své obvyklé bydliště, byť na velmi krátkou dobu v referenčním období deseti let, stačí ke ztrátě nebo odmítnutí tohoto nároku.

Ačkoli není čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu nejednoznačný, přezkum situace dotčené osoby může vyžadovat rovněž výklad čl. 4 odst. 1 písm. b) uvedené přílohy. Je tomu tak v situaci, kdy úředník, který byl při nástupu do služby státním příslušníkem třetí země a který navzdory tomu, že měl bydliště ve státě výkonu zaměstnání po dobu tří let předcházejících nástupu do služby, pobíral příspěvek za práci v zahraničí na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu a na základě skutečnosti, že nabyl státní příslušnost státu výkonu zaměstnání, mu bylo podle čl. 4 odst. 1 písm. b) přílohy VII služebního řádu vyplácení uvedeného příspěvku odmítnuto s odůvodněním, že v deseti letech před nástupem do služby bydlel ve státě výkonu zaměstnání.

Vzhledem k tomu, že ani běžně obezřetnému úředníku nebránila skutečnost, že tříleté období, po které bydlel ve státě výkonu zaměstnání během pěti let předcházejících datu nástupu do služby, pobírání příspěvku za práci v zahraničí, což mohlo legitimně způsobit, že se úředník domníval, že totéž období nebrání pobírání téhož příspěvku po získání státní příslušnosti státu výkonu zaměstnání.

(viz body 53 až 56)

3.      Podle obecných zásad společných právním řádům členských států platí, že osoba, která utrpěla ztrátu, kterou se zvětší majetek jiné osoby, aniž pro toto obohacení existoval jakýkoli právní základ, má v zásadě právo požadovat od osoby, která se takto obohatila, vydání obohacení do výše odpovídající této ztrátě. K tomu, aby takováto žaloba mohla být úspěšná, je podstatné, aby pro obohacení chyběl jakýkoli platný právní základ.

(viz bod 60)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Masdar (UK) v. Komise, C‑47/07 P, Sb. rozh., EU:C:2008:726, body 44 a 46

4.      Z článku 11 odst. 2 přílohy I statutu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek nemůže směřovat pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo určení výše náhrady nákladů řízení. Z toho vyplývá, že v případě, kdy jsou veškeré jiné důvody kasačního opravného prostředku proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu zamítnuty, musejí být návrhová žádání týkající se údajné protiprávnosti rozhodnutí uvedeného soudu týkající se rozhodnutí o nákladech řízení odmítnuta jako nepřípustná.

(viz bod 72)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 26. května 2005, Tralli v. ECB, C‑301/02 P, Sb. rozh., EU:C:2005:306, bod 88 a citovaná judikatura

Tribunál: usnesení ze dne 29. října 2009, Nijs v. Účetní dvůr, T‑375/08 P, EU:T:2009:423, bod 71