Věc T-562/10

HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping GmbH

v.

Rada Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsudek pro zmeškání – Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení – Nevydání rozhodnutí ve věci“

Shrnutí rozsudku

1.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Omezující opatření vůči Íránu

(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 961/2010)

2.      Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Nařízení stanovující omezující opatření vůči Íránu – Částečné zrušení z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění – Nezbytnost zachovat případné odůvodnění uvedených opatření, pokud jde o věc samou – Zachování účinků uvedeného nařízení po dobu umožňující jeho případné nahrazení

(Článek 264 SFEU; statut Soudního dvora, článek 41; nařízení Rady č. 961/2010)

1.      Povinnost odůvodnit akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení, tak jak je stanovena v článku 296 druhém pododstavci SFEU a konkrétněji, pokud jde o rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků podle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007, v čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení, má za cíl poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace ke zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo zda je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a také umožnit unijnímu soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu. Takto stanovená povinnost uvést odůvodnění představuje základní zásadu unijního práva, od které se lze odchýlit jen z naléhavých důvodů. Odůvodnění tudíž musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a jeho neexistence nemůže být zhojena skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody aktu v průběhu řízení před unijním soudem.

Rada je tak na základě čl. 36 odst. 3 nařízení č. 961/2010 povinna sdělit subjektu, kterého se týká opatření přijaté podle čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení, specifické a konkrétní důvody, na základě kterých se domnívá, že toto ustanovení se na dotyčný subjekt vztahuje, ledaže sdělení určitých informací brání bezpečnostní imperativy Unie nebo členských států nebo důvody spojené s jejich mezinárodními vztahy. Rada je přitom povinna uvést skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí právní odůvodnění opatření a úvahy, které ji vedly k jeho přijetí.

Odůvodnění kromě toho musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Konkrétně akt nepříznivě zasahující do právního postavení je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato.

Jelikož odůvodnění poskytnuté Radou ohledně zařazení jména subjektu na sporný seznam osob, subjektů či orgánů, na které se vztahovalo zmrazení finančních prostředků podle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010, není s ohledem na tyto požadavky dostatečné, je třeba učinit závěr o porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 296 druhém pododstavci SFEU a čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení a zrušit toto nařízení v rozsahu, v němž se týká uvedeného subjektu.

(viz body 32-34, 36, 39–40)

2.      Jelikož nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 musí být zrušeno v rozsahu, v němž se týká subjektu, na který se vztahuje rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků podle čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení, z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění, nelze vyloučit, že pokud jde o věc samou, může se uložení omezujících opatření uvedenému subjektu nakonec ukázat jako odůvodněné.

Zrušení nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se týká tohoto subjektu, s okamžitou účinností tak může závažně a nevratně narušit účinnost omezujících opatření, která stanoví toto nařízení, jelikož v době předcházející jeho případnému nahrazení novým aktem by uvedený subjekt mohl jednat tak, aby došlo k obejití účinku následných omezujících opatření.

Na základě článku 264 SFEU a článku 41 statutu Soudního dvora je tedy třeba účinky nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž zahrnuje jméno uvedeného subjektu do seznamu tvořícího jeho přílohu VIII, zachovat po dobu nejvýše dvou měsíců ode dne vyhlášení rozsudku.

(viz body 41–43)