STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PAOLA MENGOZZIHO
přednesené dne 5. června 2008(1)
Věc C‑295/07 P
Komise Evropských společenství
proti
Département du Loiret
„Kasační opravný prostředek – Státní podpora – Podpora poskytnutá francouzskými orgány společnosti Scott Paper – Preferenční cena pozemku a poplatek za odvádění a čištění odpadních vod vypočtený podle preferenční sazby pro účely výstavby závodu na výrobu papíru k hygienickému a domácímu použití“
I – Úvod
1. Rozsudkem ze dne 29. března 2007 ve věci T‑369/00, Département du Loiret v. Komise(2) (dále jen „napadený rozsudek“) zrušil Soud prvního stupně rozhodnutí Komise 2002/14/ES ze dne 12. července 2000 týkající se státní podpory poskytnuté Francií společnosti Scott Paper SA/Kimberly Clark(3) (dále jen „sporné rozhodnutí“).
2. V kasačním opravném prostředku, o němž má Soudní dvůr nyní rozhodnout, navrhuje Komise zrušení napadeného rozsudku.
II – Skutkový stav a sporné rozhodnutí
3. Předmětný skutkový stav se týká prodeje pozemku, který byl v roce 1987 francouzskými orgány převeden za preferenční cenu soukromému podniku Scott. Tento pozemek byl využit pro výstavbu závodu na výrobu papíru k hygienickému a domácímu použití. Společnost Scott byla v roce 1996 prodána jiné společnosti, Kimberly-Clark Corp. Ta v roce 1998 oznámila, že se závod zavírá a poté prodala pozemek i se závodem společnosti Procter & Gamble.
4. Poplatek za odvádění a čištění odpadních vod byl dále vypočten podle preferenční sazby. Tato konkrétní výhoda, jíž společnost Scott dosáhla díky preferenční sazbě, však není předmětem projednávané věci.
5. Ve sporném rozhodnutí Komise konstatovala neslučitelnost shora uvedených zvýhodnění se společným trhem a stanovila povinnost vrátit sporné podpory.
6. Výrok sporného rozhodnutí zní:
„Článek 1
Státní podpora formou preferenční ceny pozemku a preferenční sazby poplatku za odvádění a čištění odpadních vod, kterou Francie poskytla společnosti Scott ve výši 39,58 milionu FRF (6,03 milionu eur) nebo, vyjádřeno aktualizovanou hodnotou, ve výši 80,77 milionu FRF (12,3 milionu eur), co se týče preferenční ceny pozemku, a co se týče druhého zvýhodnění ve výši, kterou určí francouzské orgány v souladu se způsobem výpočtu stanoveným Komisí, je neslučitelná se společným trhem.
Článek 2
1. Francie přijme veškerá nezbytná opatření k tomu, aby příjemce podpory uvedené v článku 1, která mu již byla protiprávně poskytnuta, tuto podporu navrátil.
2. Navrácení bude provedeno bezodkladně v souladu s postupy upravenými vnitrostátním právem, pokud umožňují okamžitý a účinný výkon tohoto rozhodnutí. Podpora, která má být navrácena, zahrnuje úroky od data, kdy byla k dispozici příjemci, až do data jejího navrácení. Úroky se vypočítají na základě referenční sazby používané pro výpočet ekvivalentu dotace v rámci podpor na regionální účely [...].“
III – Řízení před Soudem a napadený rozsudek
7. Sporné rozhodnutí bylo předmětem dvou samostatných žalob podaných u Soudu, z nichž jednu podala společnost Scott (věc T‑366/00) a druhou Département du Loiret (věc T‑369/00). V posledně jmenované věci vstoupila společnost Scott do řízení jako vedlejší účastník na podporu Département du Loiret.
8. Rozsudkem, kterým se rozhodovalo ve věci T‑366/00, Soud zrušil „článek 2 rozhodnutí [...] v rozsahu, v němž se týká podpory poskytnuté formou preferenční ceny pozemku uvedeného v jeho článku 1“(4). Proti tomuto rozsudku byl podán kasační opravný prostředek ve věci C‑290/07 P.
9. V rozsudku, který je napaden kasačním opravným prostředkem v projednávané věci, naproti tomu Soud zrušil sporné rozhodnutí „v rozsahu, v němž se týká podpory poskytnuté formou preferenční ceny pozemku uvedeného v jeho článku 1“(5).
10. Soud se tímto omezil na přezkum jednoho z důvodů protiprávnosti uvedených žalobkyní, a sice konkrétně jejího argumentu, podle něhož Komise dostatečně neodůvodnila své rozhodnutí aktualizovat hodnotu podpory s použitím složených úroků namísto úroků jednoduchých.
11. Soud především uvedl, že sporné rozhodnutí neobsahuje výslovný údaj o tom, jaké úrokové míry mají být použity, a tedy ani dostatečné odůvodnění pro toto rozhodnutí. Jelikož podle Soudu nelze usuzovat, že by Komise v tehdejší době běžně uplatňovala systém složených úroků, dospěl Soud k názoru, že použití složených úroků představuje první projev inovativní praxe Komise, která proto měla být řádně odůvodněna. Soud sporné rozhodnutí zrušil již na základě tohoto důvodu.
IV – Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
12. Komise Evropských Společenství podala 21. června 2007 kasační opravný prostředek proti rozsudku T‑369/00.
13. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu;
– rozhodl s konečnou platností ve věci samé a zamítl veškeré námitky proti spornému rozhodnutí, nebo podpůrně vrátil věc Soudu;
– uložil protistraně náhradu nákladů řízení včetně nákladů řízení vedeného před Soudem a společnosti Scott, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na podporu Département du Loiret, aby nesla vlastní náklady řízení.
14. Département du Loiret a společnost Scott navrhují, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
V – Právní analýza
15. Komise opírá svůj kasační opravný prostředek o osm důvodů kasačního opravného prostředku.
16. V prvním důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že rozhodnutí je řádně odůvodněné, jestliže jednoduchý matematický výpočet umožňuje určit, jaká metoda byla při výpočtu použita.
17. V druhém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka uvádí, že používání složené úrokové sazby vyplývá implicitně z odůvodnění napadeného rozhodnutí.
18. Třetí důvod kasačního opravného prostředku se zakládá na údajném protiprávním obrácení důkazního břemene, které provedl Soud v souvislosti s postupem Komise při výpočtu úroků.
19. Ve čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že nebyla povinna prověřit, zda v okamžiku vydání příkazu vrátit státní podporu z ní její příjemce stále ještě měl prospěch.
20. V pátém důvodu kasačního opravného prostředku Komise namítá, že napadený rozsudek se neopírá o důkazy a že došlo k obrácení důkazního břemene v souvislosti s prodejní cenou pozemku společnosti Procter & Gamble.
21. V šestém důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí Komise, že prodejní cena, která se vztahuje k prodeji, jenž se uskutečnil jedenáct let po poskytnutí podpory, není relevantní pro určení výše této podpory.
22. V sedmém důvodu kasačního opravného prostředku Komise argumentuje tím, že stanovení úrokové sazby, kterou je třeba uplatnit na žádosti o poskytnutí státních podpor, se řídí právem Společenství, a nikoli vnitrostátním právem.
23. V osmém důvodu kasačního opravného prostředku Komise konečně uvádí, že konstatování protiprávního užití složených úroků není důvodem pro zrušení sporného rozhodnutí v celém jeho rozsahu. Soud měl toto rozhodnutí zrušit případně jen částečně.
24. Předem bych rád uvedl, že prvních sedm důvodů kasačního opravného prostředku se mi jeví jako irelevantní, a z toho důvodu by jim nemělo být vyhověno. Naopak z osmého důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá několik důležitých problémových otázek, jejichž řešení bude třeba věnovat zvláštní pozornost při rozhodování v projednávané věci. Každopádně v zájmu úplnosti se budu nyní zabývat zvlášť jednotlivými důvody kasačního opravného prostředku, a to v pořadí zvoleném Komisí, takže nejdříve přezkoumám důvody, které by v případě, že by jim bylo vyhověno, vedly ke zrušení napadeného rozsudku v plném rozsahu. Osmý důvod, kterým se budu zabývat naposledy, by skutečně, bylo-li by mu vyhověno, sám o sobě vedl pouze k částečnému zrušení napadeného rozsudku.
A – K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, podle něhož „rozhodnutí je řádně odůvodněné, jestliže jednoduchý matematický výpočet umožňuje určit, jaká metoda byla při výpočtu použita“
1. Argumenty účastníků řízení
25. Komise nejprve uvádí, že rozhodnutí je řádně odůvodněné, jestliže jednoduchý matematický výpočet umožňuje určit, jaká metoda byla při výpočtu použita.
26. Podle názoru Département du Loiret a společnosti Scott je tento důvod kasačního opravného prostředku irelevantní, neboť Soud rozhodnutí nezrušil z toho důvodu, že nebylo možné pochopit technický postup pro zjištění úrokové sazby, nýbrž pouze proto, že Komise dostatečně nezdůvodnila své rozhodnutí uplatnit složené úroky namísto úroků jednoduchých.
2. Posouzení
27. V rámci pojednání o tomto důvodu kasačního opravného prostředku Komise cituje bod 36 napadeného rozsudku, v němž Soud uvádí, že je vzhledem k nedostatečnému objasnění tohoto bodu Komisí třeba vykonat několik matematických úvah, aby bylo možné pochopit, že Komise použila pro výpočet aktualizované výše státní podpory systém složených úroků. Pokud tedy Komise skutečně zamýšlí vytýkat Soudu pouze tuto jeho námitku, připadá mi zjevné, že tvrzení Département du Loiret a společnosti Scott jsou správná, a tento důvod tedy nelze uvádět na podporu kasačního opravného prostředku(6).
28. Soud neopřel své zjištění protiprávnosti zvoleného postupu o nedostatek údajů ze strany Komise o druhu matematického vzorce, který byl použit při výpočtu úroků. Vadu sporného rozhodnutí spatřoval spíše v tom, že Komise neuvedla, proč se na rozdíl od dosavadní praxe rozhodla pro použití právě tohoto vzorce. Soud v citovaném bodě 36 napadeného rozsudku totiž dále konstatuje, že „Komise nijak neuvádí důvody, proč uložila úrokovou míru složenou, a nikoli úrokovou míru jednoduchou“.
29. I kdyby se připustilo, že Komise měla v úmyslu objasnit s pomocí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, že samotná možnost vyvodit použitý matematický vzorec představuje dostačující odůvodnění pro rozhodnutí použít právě tento vzorec, nic to nemění na tom, že takový důvod kasačního opravného prostředku by byl neopodstatněný. Rozhodnutí použít namísto jednoduchých úroků úroky složené nepředstavuje postup, který je odůvodněný sám o sobě.
30. Na základě shora uvedeného se domnívám, že první důvod kasačního opravného prostředku by měl být zamítnut.
B – K druhému důvodu kasačního opravného prostředku, podle něhož „používání složené úrokové sazby vyplývá implicitně z odůvodnění napadeného rozhodnutí“
1. Argumenty účastníků řízení
31. V druhém důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že používání složené úrokové sazby vyplývá implicitně z odůvodnění napadeného rozhodnutí, poněvadž její použití je nezbytné k dosažení cíle, kterým je navrácení stavu, který předcházel poskytnutí státní podpory.
32. Département du Loiret a společnost Scott naopak uvádí, že sporné rozhodnutí neobsahuje důvody pro volbu uplatnit složenou úrokovou sazbu. Navíc obvyklý postup, který Komise v dané době uplatňovala, nezahrnoval užití složených úroků. Département du Loiret dále upřesňuje, že implicitní zdůvodnění by v daném případě nepostačovalo ke splnění povinnosti odůvodnění ze strany Komise.
2. Posouzení
33. Dle mého názoru je zřejmé, že samotná Komise uznává ve svém kasačním opravném prostředku, že sporné rozhodnutí neobsahuje výslovné odůvodnění toho, proč se rozhodla použít pro účely aktualizace hodnoty státní podpory složených úroků. Komise totiž uvádí, že použití složených úroků „implicitně“ vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí.
34. Mám za to, že tomuto důvodu kasačního opravného prostředku nelze vyhovět.
35. Jak uvedl Soud zejména v bodech 40 až 43 napadeného rozsudku, použití složených úroků představovalo v době rozhodné z hlediska skutkových okolností významnou novinku v rámci rozhodovací praxe Komise. Jak správně konstatoval Soud, s ohledem na tuto skutečnost vzniká Komisi v daném případě zvýšená povinnost odůvodnit své rozhodnutí.
36. Kromě toho se dle mého názoru ona myšlenka „implicitního odůvodnění“ v rámci správního rozhodnutí neslučuje se zásadami, které Soudní dvůr opakovaně v této oblasti připomínal. V této souvislosti je především známo, že podle ustálené judikatury musí z odůvodnění stanoveného v článku 253 ES jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a soud Společenství mohl případně vykonávat svůj přezkum(7).
37. S ohledem na tuto všeobecnou zásadu Soudní dvůr uznal, že v některých případech může mít odůvodnění rozhodnutí „souhrnný“ (avšak ne „implicitní“) charakter. Toto přichází v úvahu zejména tehdy, kdy bylo rozhodnutí přijato v rámci dobře známého kontextu a především v souladu s ustálenou rozhodovací praxí orgánu, který dané rozhodnutí vydal(8). Tedy v situaci zcela odlišné od té, o jakou jde v případě sporného rozhodnutí.
38. Dle mého názoru není třeba Soud za posouzení v projednávané věci jakkoli kritizovat. Ke splnění povinnosti odůvodnění uložené Komisi by nestačilo ani souhrnné, a už vůbec ne implicitní odůvodnění, a to i kdyby se připustilo, že naposled uvedené odůvodnění lze ze znění sporného rozhodnutí vyvodit.
39. S ohledem na shora uvedené nelze, dle mého názoru, vyhovět ani druhému důvodu kasačního opravného prostředku.
C – Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z protiprávního obrácení důkazního břemene
1. Argumenty účastníků řízení
40. Ve třetím důvodu kasačního opravného prostředku, který částečně souvisí s druhým důvodem kasačního opravného prostředku, Komise tvrdí, že povinnost prokázat změnu rozhodovací praxe Komise v oblasti stanovování úroků měla žalobkyně, a že Komise v tomto směru tedy důkazní břemeno nenesla. Jinými slovy řečeno, žalobkyně měla v plném rozsahu prokázat, že Komise v okamžiku vydání sporného rozhodnutí zásadně nepoužívala systém složených úroků. Podle Komise nebyl takový důkaz předložen.
41. Département du Loiret a společnost Scott naopak tvrdí, že Soudu předložily důkazy způsobilé prokázat skutečnost, že v dané době nebyly v rámci praxe Komise složené úroky uplatňovány. Proti těmto důkazům nebyla Komise schopna předložit jiný důkaz, kterým by bylo možno prokázat opak. Proto nelze proti rozhodnutí Soudu nic namítat.
2. Posouzení
42. Ještě jednou bych rád připomenul, že jak jsem již uvedl výše(9), čistě „implicitní“ odůvodnění, tj. odůvodnění, jež není obsaženo v textu rozhodnutí, by nemohlo být dostačující ani pro právní akty přijaté v rámci ustálené rozhodovací praxe orgánů Společenství.
43. I kdybychom vycházeli z toho, že odůvodnění obsažené ve sporném rozhodnutí lze hodnotit jako „souhrnné“, a nikoli jako „implicitní“, úvahy Soudu uvedené především v bodech 39 až 43 napadeného rozsudku více než dostatečně odůvodňují jeho přesvědčení o tom, že uplatnění složených úroků představovalo v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí významnou novinku v rozhodovací praxi Komise. Dále Soud položil v rámci svých pravomocí týkajících se zjištění skutkového stavu věci Komisi písemnou otázku, která směřovala ke zjištění toho, jaká praxe byla v dané době tímto orgánem Společenství uplatňována. Z odpovědi Komise Soud vyvodil závěry, které poté uvedl ve svém rozsudku.
44. Soud především uvedl, že když Komise v roce 2003 zaujala výslovné stanovisko k otázce úroků, které je třeba uplatňovat(10), po vydání sporného rozhodnutí tím uznala, že je nutné objasnit její stanovisko k této otázce. V této zprávě tedy Komise sděluje členským státům a dotčeným stranám, že „v rozhodnutích, která budou přijata v budoucnu a budou nařizovat navrácení protiprávně udělených státních podpor, bude Komise uplatňovat složenou referenční sazbu pro výpočet ekvivalentu subvence v rámci regionálních podpor“ (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).
45. Soud byl v rámci své odpovědnosti za zjištění skutkového stavu schopen v napadeném rozsudku zjistit a náležitě odůvodnit, že rozhodovací praxe Komise nezahrnovala uplatňování složených úroků(11). Tento důvod kasačního opravného prostředku je proto třeba zamítnout jako neopodstatněný.
D – Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, podle něhož Komise nebyla povinna zkoumat, zda v okamžiku vydání příkazu vrátit státní podporu z ní její příjemce stále ještě měl prospěch
1. Argumenty účastníků řízení
46. Komise uvádí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že byla povinna přezkoumat, zda v okamžiku vydání příkazu vrátit státní podporu z ní její příjemce stále ještě měl prospěch. Podle názoru Komise vyšlo toto nesprávné posouzení Soudu najevo zejména v úvaze, kterou Soud rozvinul v bodech 50 a 52 napadeného rozsudku.
47. Département du Loiret a společnost Scott naopak zastávají názor, že Soud v těchto pasážích v žádném případě neshledal, že by ověření toho, zda daná výhoda existovala ještě v době rozhodnutí o státní podpoře, mělo být podmínkou přípustnosti jejího navrácení. Soud se omezil na konstatování toho, že otázka, zda v době rozhodnutí o státní podpoře z ní její příjemce stále ještě měl prospěch, měla být přezkoumána za účelem odůvodnění skutečnosti, že byl uplatněn systém složených úroků.
2. Posouzení
48. Tomuto důvodu kasačního opravného prostředku chybí přesvědčivost a je každopádně neopodstatněný.
49. Přikláním se k názoru Département du Loiret a společnosti Scott, podle něhož Soud pouze shledal, že vzhledem k povinnosti Komise náležitě odůvodnit použití složených úroků měla být v rámci takového odůvodnění prokázána také konkrétní výhoda, které měl příjemce státní podpory dosáhnout v letech následujících po udělení této podpory. Je totiž zřejmé, že rozhodnutí uplatnit složené úroky namísto úroků jednoduchých, které byly v dané době běžně používány, muselo být stěží odůvodněno jinak než tím, že příjemce podpory získal trvající výhodu.
50. Tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy v prvé řadě irelevantní, neboť úvaha Soudu, uvedená zejména v bodu 50 napadeného rozsudku, neměla vliv na rozhodnutí o zrušení napadeného právního aktu. Toto rozhodnutí vychází výlučně z chybějícího odůvodnění ohledně rozhodnutí uplatnit složené úroky.
51. Tento důvod kasačního opravného prostředku je navíc neopodstatněný, poněvadž vychází z nesprávného předpokladu, podle něhož Soud mlčky zavedl protiprávní podmínku pro zjištění existence státní podpory.
E – K pátému a šestému důvodu kasačního opravného prostředku, které se týkají prodejní ceny pozemku, jenž byl prodán společnosti Procter & Gamble
1. Argumenty účastníků řízení
52. V pátém důvodu kasačního opravného prostředku Komise s poukazem na bod 51 napadeného rozsudku uvádí, že Soud své rozhodnutí založil na „dohadech“, a nikoli na důkazech, a navíc obrátil důkazní břemeno týkající se prodejní ceny pozemku v okamžiku, kdy byl tento pozemek prodán společnosti Procter & Gamble. Podle Komise Soud především opomenul skutečnost, že jak uvádí sporné rozhodnutí, cena, za niž byl pozemek prodán společnosti Procter & Gamble, nebyla příjemcem státní podpory nikdy prokázána. Soud naopak akceptoval tuto částku jako pevně daný fakt.
53. V šestém důvodu kasačního opravného prostředku Komise dále uvádí, že se Soud v bodech 51 a 52 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise měla ve svém rozhodnutí zohlednit prodejní cenu pozemku, za níž byl tento pozemek v roce 1998, tedy jedenáct let po poskytnutí státní podpory, prodán společnosti Procter & Gamble. Podle názoru Komise je však tato prodejní cena pro rozhodnutí o státní podpoře zcela nepodstatná.
54. Département du Loiret a společnost Scott namítají nepřípustnost pátého a šestého důvodu kasačního opravného prostředku, jelikož oba směřují ke zpochybnění posouzení skutkového stavu, které provedl Soud. Kromě toho uvádějí, že předmětné důvody kasačního opravného prostředku jsou každopádně irelevantní, neboť úvahy Soudu, vůči nimž tyto důvody kasačního opravného prostředku směřují, jsou v systematice napadeného rozsudku nadbytečné.
2. Posouzení
55. Úvahy Département du Loiret a společnosti Scott mi připadají v podstatě správné. Na jedné straně je totiž zřejmé, že závěry Soudu k pozdějšímu prodeji pozemku společnosti Procter & Gamble nebyly rozhodující pro rozhodnutí, k němuž Soud dospěl. Z toho vyplývá, že kasační opravný prostředek Komise nelze účinně opírat o jeho pátý a šestý důvod.
56. Na druhé straně se zdá, že Komise navíc vychází z nesprávného předpokladu, že úvahy Soudu, které jsou předmětem kritiky v pátém a šestém důvodu kasačního opravného prostředku, přímo ovlivnily jeho rozhodnutí zrušit sporné rozhodnutí, jakoby Soud v rámci přezkumu předpokladů pro zjištění existence státní podpory zohlednil řadu faktorů, které se projevily teprve celou řadu let po tvrzeném poskytnutí státní podpory.
57. Ve skutečnosti je však zřejmé, že se úvahy Soudu týkající se pozdějšího prodeje pozemku v roce 1998 řadí k těm jeho argumentům, které se zakládají na zjištění, že Komise neodůvodnila své rozhodnutí uplatnit složené úroky.
58. Soud tedy pouze konstatoval, a to jen pro úplnost, že rozhodnutí uplatnit složené úroky namísto úroků jednoduchých mělo zohlednit pozdější transakce týkající se předmětného pozemku. Soud tedy v žádném případě netvrdil, že ke zjištění existence státní podpory a její slučitelnosti se společným trhem bylo nutné přezkoumat podmínky prodeje pozemku v roce 1998, tedy jedenáct let po poskytnutí státní podpory.
59. Proto zastávám názor, že také pátý a šestý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.
F – K sedmému důvodu kasačního opravného prostředku, v němž se namítá, že se v době po vydání sporného rozhodnutí uplatňovala jiná úroková sazba, než v předchozím období
1. Argumenty účastníků řízení
60. V sedmém důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 53 napadeného rozhodnutí spatřoval rozpor v okolnosti, že úroková sazba uplatněná pro výpočet vymáhané částky ve smyslu článku 2 sporného rozhodnutí měla být pro období před vydáním tohoto rozhodnutí vypočtena podle systému složených úroků, zatímco v období mezi vydáním rozhodnutí až do okamžiku, kdy bude daná částka skutečně navrácena, bylo podle vnitrostátního práva nutné uplatnit systém jednoduchých úroků.
61. Komise je naopak toho názoru, že se o žádný rozpor nejedná. Podle ní se vnitrostátním právem řídí pouze řízení o navrácení udělené státní podpory, nikoli však použitá úroková sazba, neboť v druhém případě jde o hmotněprávní, a nikoli procesní aspekt.
62. Podle Département du Loiret a společnosti Scott však sporné rozhodnutí neobsahuje údaje o tom, že by francouzské orgány musely použít složených úroků pro účely aktualizace výše státní podpory za období mezi vydáním sporného rozhodnutí až do okamžiku, kdy byla skutečně navrácena zpět. Zjištění Soudu, že v této souvislosti existuje rozpor, je s ohledem na tuto skutečnost správné.
2. Posouzení
63. Domnívám se, že i sedmý důvod kasačního opravného prostředku je irelevantní. Důvodem pro zrušení sporného rozhodnutí Soudem je chybějící odůvodnění pro rozhodnutí uplatnit složené úroky. Tvrzení Soudu, podle něhož existuje rozpor v souvislosti s používáním různých úrokových sazeb jednak v období mezi dobou poskytnutí státní podpory a vydáním sporného rozhodnutí, a jednak v období od vydání sporného rozhodnutí až do okamžiku, kdy bude státní podpora skutečně navrácena, totiž není rozhodující pro zrušení tohoto rozhodnutí, nýbrž bylo uvedeno spíše jen pro úplnost.
64. Tento důvod je navíc třeba zamítnout jako neopodstatněný.
65. Jak Soud správně uvedl zejména v bodě 11 napadeného rozsudku, neobsahuje sporné rozhodnutí žádné údaje o tom, že by Komise měla v úmyslu žádat od francouzských orgánů uplatňování úrokové sazby stanovené podle systému složených úroků. Na základě právního stavu platného v rozhodné době se proto zdá nepochybné, že podle vnitrostátního práva měla být úroková sazba v období od vydání sporného rozhodnutí až do okamžiku, kdy byla státní podpora skutečně navrácena, vypočtena podle systému jednoduchých úroků, a nikoli podle úroků složených.
66. Dále Komise ve svém kasačním opravném prostředku k tomuto bodu uvedla pouze tolik, že uplatnění složených úroků představovalo jediné možné řešení, v jehož rámci bylo možno efektivním způsobem odstranit následky poskytnutí státní podpory(12). Na základě všeobecného tvrzení, že uplatnění složených úroků bylo účelné, však nelze dospět k závěru, že jejich uplatnění bylo implicitně uvedeno ve sporném rozhodnutí.
67. S ohledem na shora uvedené úvahy je třeba zamítnout i sedmý důvod kasačního opravného prostředku.
G – K osmému důvodu kasačního opravného prostředku, podle něhož měl Soud rozhodnutí zrušit jen z části
1. Argumenty účastníků řízení
68. V osmém důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že otázka týkající se úroků, které měly být uplatněny, každopádně může a měla být oddělena od otázky týkající se výše státní podpory. Z toho důvodu měl Soud v případě, že zjistil pochybení týkající se úroků, sporné rozhodnutí zrušit pouze v té části, která se týkala úroků.
69. Napadený rozsudek je tedy nepřiměřený a protiprávní, neboť zrušuje sporné rozhodnutí v plném rozsahu.
70. Département du Loiret a Scott uvádějí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, a toto tvrzení zdůvodňují tím, že Komise v řízení před Soudem nikdy nenavrhla, a to ani podpůrně, aby bylo sporné rozhodnutí zrušeno pouze zčásti. Pokud byl takový návrh poprvé podán teprve ve stádiu kasačního opravného prostředku, znamená to rozšíření předmětu sporu, které zakazuje článek 58 statutu Soudního dvora a článek 113 jednacího řádu.
71. Důvod kasačního opravného prostředku je navíc neopodstatněný také z hmotněprávního hlediska, protože otázku výpočtu úroků lze jen stěží oddělit od zbytku sporného rozhodnutí. Návrh Komise v konečném důsledku představuje návrh na změnu sporného rozhodnutí (a nikoli pouze návrh na jeho částečné zrušení). Vzhledem ke skutečnosti, že soudy Společenství zde nedisponují pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, není toto jistě možné.
72. V každém případě Soud odůvodnil své rozhodnutí o zrušení také na základě jiných výhrad ke spornému rozhodnutí.
2. Posouzení
73. Osmý důvod kasačního opravného prostředku Komise je nepochybně nejrozsáhlejší, a vyžaduje proto důkladnou analýzu. Především je třeba, aby byla otázka přípustnosti přezkoumána odděleně od otázky opodstatněnosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.
a) K přípustnosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku
74. Přípustnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být posouzena ze dvou hledisek. Jednak se nabízí otázka, zda nad rámec doslovného znění výroku napadeného rozsudku nepředstavuje tento rozsudek sám o sobě částečné zrušení sporného rozhodnutí. A jednak je třeba přezkoumat námitku vznesenou Département du Loiret a společností Scott, podle níž je tento důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný, neboť byl v rámci soudního řízení uplatněn poprvé.
i) K možnému částečnému zrušení sporného rozhodnutí
75. Lze tvrdit, že tento důvod kasačního opravného prostředku Komise se zakládá na nesprávném předpokladu. Napadený rozsudek lze totiž považovat za rozsudek o částečném zrušení, a to i přes doslovné znění jeho výroku.
76. Soudní dvůr již ve svém dřívějším rozsudku „Baby-dry“(13) rozhodl, že o částečné zrušení půjde tehdy, vydá-li Soud rozsudek, který sice ve svém výroku stanoví, že se napadené rozhodnutí zrušuje, ale současně toto rozhodnutí opírá pouze o určité žalobní důvody uvedené žalobkyní, a tím de facto v odůvodnění rozsudku potvrzuje, že některé části rozhodnutí jsou v souladu s právem.
77. Ačkoli se takovým částečným zrušením dosáhne toho, že se napadený akt z formálního hlediska zrušuje v plném rozsahu, ve skutečnosti se vydávajícímu orgánu otevírá možnost vydat jej znovu s více či méně okrajovými změnami, avšak se zachováním jedné z jeho částí beze změn(14): tou je v případě sporného rozhodnutí část, kde je konstatována neslučitelnost státní podpory se společným trhem a zjišťována „historická“ hodnota této podpory, s výjimkou její následné aktualizace.
78. Abychom se vrátili k úvahám Soudního dvora obsaženým v rozsudku „Baby-dry“, Soud sice napadeným rozsudkem formálně zrušil celé sporné rozhodnutí, alespoň v části týkající se pozemku, avšak tím, že nezaujal stanovisko k některým žalobním důvodům, ponechal ve skutečnosti nedotčenu tu část rozhodnutí, která se týkala jiných otázek než výpočtu úroků(15).
79. Z tohoto právě uvedeného hlediska by byl tento důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný z důvodu nedostatku právního zájmu na zahájení řízení(16), protože Komise by se jím domáhala něčeho (oddělení části týkající se úroků a zrušení výlučně této části), čemu Soud už v podstatě vyhověl(17).
80. Na druhou stranu je třeba upozornit, že ve věci „Baby-dry“ Soud výslovně zamítl část žalobních důvodů, jimiž žalobkyně argumentovala. V rozsudku napadeném v projednávané věci naopak o některých žalobních důvodech vůbec nebylo výslovně rozhodnuto. V obou těchto případech však Soud ve svém rozsudku „ve skutečnosti vyhověl návrhům žalobkyně jen částečně“(18).
81. Na základě shora rozvedených úvah by bylo třeba prohlásit osmý důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný. Já se však domnívám, že z těchto úvah, byť jsou velice zajímavé, nelze vycházet.
82. Dle mého názoru je nepochybné, že Soud chtěl v projednávané věci zrušit sporné rozhodnutí v plném rozsahu, respektive celou část, která se týká koupě pozemku za preferenční cenu. O „částečném zrušení“ by se tedy mohlo hovořit jedině v tom smyslu, že by Komise mohla vydat nové rozhodnutí, které by pozměnilo část, která se týká úroků a beze změn převzalo ostatní části sporného rozhodnutí.
83. Přestože lze namítat, že pro Komisi není z věcného hlediska příliš velkým rozdílem, zda vydá nový právní akt, který se bude zabývat výlučně otázkou úroků, anebo jestli vydá nové rozhodnutí, které nahradí v celém rozsahu rozhodnutí předchozí (i když se bude od původního rozhodnutí lišit jen v části týkající se úroků), nelze tyto dvě situace považovat za zcela rovnocenné.
84. V případě částečného zrušení (s použitím formulace „v rozsahu, v němž“) by totiž sporné rozhodnutí jako takové nadále existovalo, přestože by bylo třeba doplnit zrušenou část. Naopak v případě zrušení sporného rozhodnutí v celém rozsahu, i kdyby odůvodnění odkazovalo na některý specifický aspekt napadeného právního aktu, by nastal stav (přinejmenším na přechodnou dobu), kdy by napadené rozhodnutí vůbec neexistovalo.
85. Považuji za přípustné, že se Komise snaží „zachránit“ alespoň jednu část sporného rozhodnutí, a lze tedy připustit, že Komise má právní zájem na zahájení řízení, pokud jde o předmětný důvod kasačního opravného prostředku.
ii) K údajné novosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku
86. Jak se ukázalo, tvrdí Département du Loiret a společnost Scott, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný proto, že představuje rozšíření předmětu sporu, který byl původně předložen Soudu. V této souvislosti se odvolávají zejména na rozsudek Soudního dvora ve věci IPK(19). V tomto rozsudku byla konstatována nepřípustnost důvodu kasačního opravného prostředku, v němž Komise uvedla, že Soud neměl sporné rozhodnutí v prvoinstančním řízení zrušit v celém rozsahu, nýbrž jen zčásti. K tomu Soudní dvůr uvedl, že „Komise před Soudem nenavrhovala, aby případné zrušení sporného rozhodnutí bylo pouze částečné a ani neuplatnila takový důvod, jaký byl uveden v projednávané věci“(20). Vzhledem k těmto skutečnostem bylo nutno považovat důvod kasačního opravného prostředku za důvod nový a jako takový nepřípustný.
87. Ze shora uvedených úvah lze dovodit, že ani důvod kasačního opravného prostředku posuzovaný v rámci tohoto řízení by nebyl přípustný.
88. Já se ovšem domnívám, že v dané věci je třeba zvolit jiné řešení, a to na základě dvou úvah.
89. V prvé řadě nesouhlasím s tím, že by zde Komise uváděla nové právní důvody. Spíše se omezuje na kritiku argumentů Soudu, které Soud používá ve snaze o odvození určitého následku (zrušení sporného rozhodnutí v celém rozsahu) z určitého předpokladu (nedostatečné odůvodnění v souvislosti v výpočtem úroků). V tomto smyslu nepředstavují námitky Komise nový návrh, nýbrž směřují ke zpochybnění logiky uvažování Soudu.
90. V této souvislosti je třeba poznamenat, že judikatura jasně uvádí, že otázky týkající se rozporuplného či nedostatečného odůvodnění rozsudku Soudu jsou otázkami právními, které lze před Soudním dvorem uplatnit jako důvody kasačního opravného prostředku ve smyslu článku 58 statutu(21). Soudní dvůr se mimoto prohlásil za nepříslušný k posouzení skutkového stavu, avšak současně se cítil být oprávněn „přezkoumat právní kvalifikaci daného skutkového stavu, jakož i právních následků, které z něj vyvodil Soud“(22) (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska). Domnívám se proto, že Komise je v projednávané věci oprávněna namítat před Soudním dvorem logické pochybení, jehož se měl Soud dopustit ve svém odůvodnění.
91. Zadruhé, i pokud bychom tento problém chtěli zkoumat z hlediska důvodů kasačního opravného prostředku přednesených Komisí, jak to činí společnost Scott a Département du Loiret, jeví se mi, že otázka položená na základě předmětného bodu představuje spíše „návrhové žádání“ než „důvod kasačního opravného prostředku“. Komise tedy nepředkládá nový „důvod kasačního opravného prostředku“, nýbrž nové „návrhové žádání“.
92. Domnívám se ovšem, že to, co Komise navrhuje v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, lze považovat za návrhové žádání „menšího rozsahu“ vzhledem k návrhovému žádání „většího rozsahu“, tedy širšímu návrhovému žádání předloženému Soudu, jakož i v rámci řízení o kasačním opravném prostředku Soudnímu dvoru. Tímto návrhovým žádáním „většího rozsahu“ se Komise přirozeně domáhá úplného zamítnutí žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí, kterou podal Département du Loiret.
93. Podle mého názoru je přitom nutno vycházet z toho, že toto širší návrhové žádání, které už bylo podáno k Soudu, v sobě přirozeně zahrnuje i návrhové žádání užší. Nejde tu proto o „nové“ návrhové žádání.
94. Jinak Komise prostřednictvím tohoto důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě navrhuje, i když skrytě, tedy aniž by to konkrétně zahrnula do svých návrhových žádání, aby byl rozsudek Soudu částečně zrušen a aby bylo alespoň částečně vyhověno návrhovým žádáním, která Komise předložila v prvoinstančním řízení. To vše je v souladu se článkem 113 jednacího řádu Soudního dvora.
95. Domnívám se tedy, že tento důvod kasačního opravného prostředku lze považovat za přípustný.
b) K opodstatněnosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku
96. V rámci meritorního přezkumu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je třeba v první řadě prověřit, zda je v projednávané věci možné oddělit část sporného rozhodnutí týkající se úroků od ostatních částí tohoto rozhodnutí, zejména od těch částí, které se týkají neslučitelnosti státní podpory s právem Společenství a původní výše státní podpory. Připustíme-li možnost oddělení těchto dvou částí, bude dále nutné posoudit, zda měl Soud zrušit pouze tu část sporného rozhodnutí, která se týká úroků, a nikoli rozhodnutí celé.
i) K otázce oddělitelnosti části týkající se úroků
97. Podle ustálené judikatury je částečné zrušení rozhodnutí, jež bylo vydáno některým z orgánů Společenství, možné jedině tehdy, pokud lze části, jejichž zrušení se navrhuje, jednoznačně oddělit od zbytku rozhodnutí(23). Takové oddělení je obvykle „materiální“ povahy a spočívá v možnosti zrušit jednotlivé články, odstavce či jiné, jasně vymezené části právního aktu. Dle mého názoru však lze zvážit také možnost čistě „myšlenkového“ oddělení, jakým by v projednávané věci mohlo být oddělení části týkající se zjištění „historické“ částky státní podpory od té části, která pojednává o výpočtu úroků z této částky.
98. Soud totiž v rámci napadeného rozsudku nemohl zrušit pouze určitou část sporného rozhodnutí, neboť otázce úroků nebyl v rámci výroku rozhodnutí věnován žádný samostatný specifický oddíl. Rozhodnutí ovšem mohlo být zrušeno „v rozsahu, v němž“ Komise (dostatečně) neodůvodnila své rozhodnutí použít složených úroků.
99. S ohledem na výše uvedené lze podle mého názoru v projednávaném případě oddělit část o úročení státní podpory od zbytku sporného rozhodnutí.
ii) K nezbytnosti zrušit pouze tu část, která se týká úroků
100. Domnívám se, že osmému důvodu kasačního opravného prostředku Komise je třeba vyhovět, a to z důvodů uvedených níže.
101. Nejprve bych rád zdůraznil, že vzhledem k požadavkům úplnosti a právní jistoty lze zkoumat jen některé žalobní důvody – s odůvodněním, že ostatní důvody jsou již irelevantní – pouze tehdy, umožní-li přezkoumané důvody vyhovět podaným návrhovým žádáním v plném rozsahu. Vzhledem ke skutečnosti, že v projednávané věci se žalobní důvod, jemuž Soud vyhověl, týká pouze jednoho specifického aspektu sporného rozhodnutí, nejsem přesvědčen o tom, že se tento soud mohl omezit pouze na přezkum a uznání závažnosti uvedeného důvodu a současně z toho vyvodit zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu.
102. Podle mého názoru se tedy Soud dopustil logické chyby v argumentaci tím, že vyvodil ze zjištění protiprávnosti té části rozhodnutí, která se týká se úroků, zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu.
103. Rozhodnutí Soudu o tom, že se upouští od přezkumu všech ostatních žalobních důvodů, má krom toho za následek, že pokud by Komise vydala nové rozhodnutí, pozměněné pouze v části týkající se úroků, Département du Loiret by musel znovu napadnout toto rozhodnutí u Soudu a uplatnit opět jednotlivé žalobní důvody, které již sice byly uvedeny, avšak nebyly přezkoumány. Nehledě na možné problémy s přípustností takové žaloby, se mi jeví jako zřejmé, že tento postup by porušoval zásadu hospodárnosti řízení, která má v projednávaném případě ještě větší význam vzhledem k tomu, že se zde jedná o události, jež se odehrály před více než dvaceti lety.
104. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr vyhověl osmému důvodu kasačního opravného prostředku Komise, napadený rozsudek zrušil a vrátil věc Soudu, aby tento mohl vyvodit správné závěry z protiprávnosti výpočtu úroků a rozhodl dále i o ostatních žalobních důvodech, které uplatnil Département du Loiret. Tím není dotčena správnost posouzení Soudu ohledně žalobního důvodu, který se týká uplatnění složených úroků Komisí.
VI – Závěry
105. S ohledem na shora uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:
1) zrušil rozsudek Soudu Evropských společenství ze dne 29. března 2007 ve věci T‑369/00, Département du Loiret v. Komise, v té části, v níž Soud vyvodil z protiprávnosti týkající se výpočtu úroků zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu;
2) vrátil věc Soudu prvního stupně Evropských společenství k rozhodnutí;
3) určil, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto později.