ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

13. května 2015(*)

„Státní podpory – Podpora na restrukturalizaci poskytnutá Rakouskem ve prospěch skupiny Austrian Airlines – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za slučitelnou se společným trhem s výhradou dodržení určitých podmínek – Privatizace skupiny Austrian Airlines – Určení příjemce podpory – Pokyny pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích“

Ve věci T‑511/09,

Niki Luftfahrt GmbH, se sídlem ve Vídni (Rakousko), zastoupená H. Asenbauerem a A. Habelerem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené B. Martenczukem a K. Grossem, jako zmocněnci, ve spolupráci s G. Quardtem, advokátem, poté B. Martenczukem a R. Sauerem, jako zmocněnci, ve spolupráci s G. Quardtem a J. Lipinskym, advokáty,

žalované,

podporované

Rakouskou republikou, zastoupenou C. Pesendorfer a M. Klamertem, jako zmocněnci,

a

Deutsche Lufthansa AG, se sídlem v Kolíně (Německo), původně zastoupenou H.-J. Niemeyerem, H. Ehlersem a M. Rosenbergem, poté H.-J. Niemeyerem, H. Ehlersem, C. Kovácsem a S. Völckerem, advokáty,

a

Austrian Airlines AG, se sídlem ve Vídni, původně zastoupenou H.-J. Niemeyerem, H. Ehlersem a M. Rosenbergem, poté H.-J. Niemeyerem, H. Ehlersem a C. Kovácsem, advokáty,

a

Österreichische Industrieholding AG, se sídlem ve Vídni, zastoupenou T. Zivnym, P. Lewischem a H. Kristoferitschem, advokáty,

vedlejšími účastnicemi řízení,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2010/137/ES ze dne 28. srpna 2009 o státní podpoře C 6/09 (ex N 663/08) – Rakousko – Austrian Airlines – plán restrukturalizace (Úř. věst. 2010, L 59, s. 1), kterým se prohlašuje za slučitelnou se společným trhem, s výhradou dodržení určitých podmínek, podpora na restrukturalizaci poskytnutá Rakouskou republikou ve prospěch skupiny Austrian Airlines v rámci převzetí této skupiny koncernem Lufthansa,

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení D. Gratsias, předseda, M. Kančeva (zpravodajka) a C. Wetter, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. června 2014,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Skupina Austrian Airlines (dále jen „skupina Austrian Airlines“) se skládá ze tří podniků: Austrian Airlines Österreichische Luftverkehrs AG, síťové letecké společnosti založené v roce 1957, Tiroler Luftfahrt GesmbH, regionální dceřiné společnosti založené v roce 1978, a Lauda Air Luftfahrt GmbH, charterové společnosti založené v roce 1979. Skupina Austrian Airlines má sídlo ve Vídni (Rakousko) a provozuje leteckou dopravu s leteckými uzly na mezinárodním letišti ve Vídni a na letišti v Innsbrucku (Rakousko). Skupina Austrian Airlines je členem Star Alliance. Rakouská republika držela 41,56 % podílů ve skupině Austrian Airlines prostřednictvím veřejné holdingové společnosti Österreichische Industrieholding AG (dále jen „společnost ÖIAG“) a byla tak většinovým vlastníkem skupiny Austrian Airlines.

2        Žalobkyně, společnost Niki Luftfahrt GmbH, je společností podle rakouského práva se sídlem ve Vídni, která provozuje činnost letecké společnosti známé pod názvem „FlyNiki“ nebo „Niki“. Činnost vykonává z Vídně, Lince (Rakousko), Salcburku (Rakousko), Štýrského Hradce (Rakousko) a Innsbrucku, odkud zajišťuje zejména lety do celé Evropy a severní Afriky. Žalobkyně byla ke dni podání žaloby vlastněna ze 76 % Privatstiftung Lauda (soukromou nadací Lauda) a z 24 % druhou německou leteckou společností Air Berlin.

3        Skupina Austrian Airlines již několik let čelí vážným finančním obtížím. S ohledem na tyto obtíže vydala rakouská spolková vláda dne 12. srpna 2008 pověření k privatizaci, které zmocnilo společnost ÖIAG odprodat všechny její podíly ve skupině Austrian Airlines. Toto pověření bylo dne 29. října 2008 prodlouženo do dne 31. prosince 2008.

4        Společnost ÖIAG zveřejnila dne 13. srpna 2008 v rakouském a mezinárodním tisku oznámení, v němž vyzvala potenciální investory k vyjádření zájmu o nabytí podílů, které vlastnila ve skupině Austrian Airlines. Uchazeči mohli zaslat vyjádření zájmu do dne 24. srpna 2008. Zájem projevilo celkem dvanáct investorů.

5        Dne 28. srpna 2008 bylo potenciálním investorům sděleno, že návrh na převzetí je nutno předložit do dne 12. září 2008. Návrh měl obsahovat informace o uchazeči, strategickou koncepci týkající se budoucnosti skupiny Austrian Airlines, návrh struktury transakce, informace o plánovaném financování a určité doplňkové informace k obsahu smlouvy (přísliby, záruky). Podány byly pouze tři návrhy na převzetí, a to od společností Air France-KLM, Deutsche Lufthansa AG (dále jen „společnost Lufthansa“) a ruské společnosti S7.

6        Dne 16. září 2008 byly tři podniky, které podaly návrhy na převzetí, vyzvány, aby do dne 21. října 2008 předložily konečnou nabídku bez uvedení kupní ceny a do dne 24. října 2008 konečnou nabídku s uvedením kupní ceny.

7        Dne 21. října 2008 předložila společnost Lufthansa jako jediný uchazeč nabídku, včetně smlouvy a strategické koncepce bez udání ceny, jak bylo požadováno. Dne 24. října 2008 předložila společnost Lufthansa závaznou nabídku s uvedením ceny, kterou byla ochotna zaplatit za podíly společnosti ÖIAG ve skupině Austrian Airlines.

8        Nabídka na převzetí zahrnovala následující:

–        společnost Lufthansa zaplatí společnosti ÖIAG kupní cenu ve výši 366 268,75 eur;

–        společnost ÖIAG obdrží závazek kupujícího, z něhož může vzniknout nárok na dodatečnou platbu ve výši až 162 000 000 eur;

–        společnost ÖIAG vyplatí prostřednictvím jednotky pro speciální účel částku ve výši 500 000 000 eur, která bude použita k navýšení kapitálu skupiny Austrian Airlines.

9        Co se týče závazku kupujícího, bylo stanoveno, že tři roky od uzavření, případně nejpozději po předložení finančních výkazů za období končící dnem 31. prosince 2011 obdrží společnost ÖIAG dodatečnou platbu ve výši až 162 000 000 eur.

10      Podíly společnosti ÖIAG ve skupině Austrian Airlines měly být převzaty společností Österreichische Luftverkehrs-Holding-GmbH, která je vlastněna ze 49,8 % společností Österreichische Luftverkehrs-Beteiligungs-GmbH, přičemž tato je vlastněna ze 100 % společností Lufthansa a z 50,2 % nadací podle rakouského práva Österreichische Luftverkehrs-Privatstiftung, jejímž zřizovatelem je společnost Österreichische Luftverkehrs-Beteiligungs.

11      Současně s touto transakcí měla společnost Österreichische Luftverkehrs-Holding GmbH převzít všechny ostatní podíly ve skupině Austrian Airlines, a to prostřednictvím nabídky na převzetí nebo operace „squeeze out“ (operace vytěsnění), aby si zajistila vlastnictví všech podílů v uvedené skupině.

12      Transakce byla dne 3. prosince 2008 schválena dozorčí radou společnosti Lufthansa a dne 5. prosince 2008 dozorčí radou společnosti ÖIAG.

13      Dne 21. prosince 2008 oznámila Rakouská republika Komisi Evropských společenství opatření týkající se návrhu prodeje své účasti ve skupině Austrian Airlines. 

14      Dne 19. prosince 2008 Rakouská republika Komisi zároveň oznámila své rozhodnutí poskytnout skupině Austrian Airlines podporu na záchranu ve formě 100 % záruky, aby této skupině umožnila získat dluhové financování ve výši více než 200 miliónů eur.

15      Rozhodnutím ze dne 19. ledna 2009 o státní podpoře NN 72/08, Austrian Airlines – podpora na záchranu, Komise schválila tuto podporu na záchranu ve formě záruky, která měla být ukončena, jakmile Komise dospěje ke konečnému rozhodnutí o podpoře oznámené v rámci postupu prodeje nebo plánu restrukturalizace předloženého rakouskými orgány.

16      Dopisem ze dne 11. února 2009 oznámila Komise Rakouské republice své rozhodnutí zahájit s ohledem na opatření, které předložila Rakouská republika za účelem převedení své účasti ve skupině Austrian Airlines, formální vyšetřovací řízení o státních podporách upravené v čl. 88 odst. 2 ES.

17      Dne 11. března 2009 Rakouská republika předložila Komisi připomínky k zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

18      Téhož dne bylo rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, přičemž zúčastněné strany byly vyzvány, aby podaly své připomínky (Úř. věst. 2009, C 57, s. 8).

19      Komise v tomto rozhodnutí nejprve upřesnila, že musí určit, zda cena zaplacená společností Lufthansa za účast společnosti ÖIAG ve skupině Austrian Airlines odpovídá tržní ceně. V tomto ohledu Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda prodej byl otevřený, průhledný a bezpodmínečný, a o hodnotě závazku kupujícího. Komise uvedla, že pokud by cena zaplacená za Austrian Airlines neodpovídala tržní ceně, musel by být rozdíl v zaplacené ceně a v tržní ceně považován za státní podporu.

20      Komise měla dále za to, že musí prošetřit tvrzení Rakouské republiky, že cena zaplacená společností Lufthansa nepředstavuje státní podporu, protože všechny ostatní alternativy pro společnost ÖIAG by vedly k vyšším nákladům.

21      Konečně vzhledem k tomu, že Rakouská republika předložila pro případ, že by se Komise domnívala, že oznámené opatření je státní podporou, plán restrukturalizace, Komise upřesnila, že musí posoudit, zda je tento plán slučitelný s jejím sdělením ze dne 1. října 2004 o pokynech Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. C 244, s. 2) (dále jen „pokyny z roku 2004“) a s jejím sdělením ze dne 10. prosince 1994 o použití článků [87 ES] a [88 ES] a článku 61 Dohody o EHP na státní podpory v odvětví letectví (Úř. věst. C 350, s. 5) (dále jen „pokyny v odvětví letectví z roku 1994“).

22      Komise obdržela připomínky zúčastněných stran, včetně připomínek žalobkyně, a dne 15. dubna 2009 je předala Rakouské republice.

23      Rakouská republika předala Komisi své vyjádření k připomínkám zúčastněných stran dne 8. května 2009.

24      Téhož dne Komise obdržela oznámení o návrhu spojení, kterým měla společnost Lufthansa získat výlučnou kontrolu nad skupinou Austrian Airlines. 

25      Na žádost Rakouské republiky se ve dnech 7. a 18. května 2009 konaly schůzky o privatizaci skupiny Austrian Airlines. V návaznosti na tyto schůzky byly dne 22. května a 18. června 2009 předány doplňkové informace, které si Komise vyžádala.

26      Dne 28. srpna 2009 přijala Komise rozhodnutí 2010/137/ES o státní podpoře C 6/2009 (ex N 663/08) – Rakousko – Austrian Airlines – plán restrukturalizace (Úř. věst. 2010, L 59, s. 1), v němž prohlásila podporu na restrukturalizaci, kterou Rakouská republika poskytla skupině Austrian Airlines, za slučitelnou se společným trhem, s výhradou dodržení určitých podmínek (dále jen „napadené rozhodnutí“).

27      Poté, co Komise vyzvala Rakouskou republiku, aby jí v souladu s článkem 25 nařízení Rady č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006, kterým se z důvodu přistoupení Bulharska a Rumunska upravují některá nařízení a rozhodnutí v oblasti volného pohybu zboží, volného pohybu osob, práva obchodních společností, politiky hospodářské soutěže, zemědělství (včetně veterinárních a rostlinolékařských předpisů), dopravní politiky, daní, statistiky, energetiky, životního prostředí, spolupráce v oblastech spravedlnosti a vnitřních věcí, celní unie, vnějších vztahů, společné zahraniční a bezpečnostní politiky a orgánů (Úř. věst. L 363, s. 1), oznámila, na které informace se podle ní vztahuje povinnost dodržení profesního tajemství, zveřejnila Komise dne 9. března 2010 v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s čl. 26 odst. 3 téhož nařízení nedůvěrné znění napadeného rozhodnutí.

28      Dne 28. srpna 2009 přijala Komise také rozhodnutí C(2009) 6690 v final (věc COMP/M.5440 – Lufthansa/Austrian Airlines), kterým se za slučitelné se společným trhem a Dohodou o EHP, s výhradou dodržení navržených závazků, označilo spojení podniků směřující k tomu, že společnost Lufthansa získá výlučnou kontrolu nad skupinou Austrian Airlines, přičemž shrnutí tohoto rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2010, C 16, s. 11, dále jen „rozhodnutí schvalující spojení“).

29      Komise měla v napadeném rozhodnutí za to, že kupní cena, kterou zaplatila společnost Lufthansa společnosti ÖIAG jako protiplnění za podíly posledně uvedené společnosti ve skupině Austrian Airlines, odpovídá záporné ceně, která je výsledkem rozdílu jednak mezi výší dotace vyplacené ve prospěch skupiny Austrian Airlines a jednak výší závazku kupujícího, jakož i výší částky vyplacené za nabytí podílů společnosti ÖIAG. Poté, co Komise posoudila hodnotu podílů společnosti ÖIAG ve skupině Austrian Airlines, dospěla k závěru, že záporná cena navržená společností Lufthansa odpovídá tržní ceně, a nelze ji tudíž považovat za podporu ve prospěch společnosti Lufthansa.

30      Komise však připomněla, že je-li podnik prodán státem za zápornou cenu, okolnost, že tato cena odpovídá tržní ceně, nepostačuje jako kritérium pro zjištění, že stát jednal jako investor v tržním hospodářství a že nebyla poskytnuta státní podpora. Takový investor totiž musí srovnat zápornou tržní cenu s náklady, které by mu vznikly v případě alternativních možností. V tomto ohledu měla Komise za to, že v projednávaném případě by byl pro stát výhodnější možností než prodej jeho účasti ve skupině Austrian Airlines za zápornou cenu úpadek skupiny Austrian Airlines, jehož náklady pro stát by se rovnaly nule. Komise tudíž měla za to, že celou částku záporné ceny je nutno považovat za státní prostředky poskytnuté skupině Austrian Airlines a že poskytnutí těchto prostředků, jež je přičitatelné státu, ve prospěch podniku, který soutěží s ostatními leteckými společnostmi ve Společenství, ovlivňuje obchod uvnitř Společenství, a představuje tedy státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

31      Poté, co Komise dotyčnou podporu posoudila, dospěla k závěru, že s výhradou dodržení určitých podmínek představuje podporu slučitelnou se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, bude-li v plném rozsahu proveden plán restrukturalizace oznámený Komisi.

32      Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

Podpora na restrukturalizaci, kterou Rakousko poskytlo skupině Austrian Airlines, je s výhradou podmínek a povinností stanovených v článku 2 slučitelná se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) […] ES, bude-li v plném rozsahu proveden plán restrukturalizace oznámený Komisi.

Článek 2

1. Rakousko přijme potřebná opatření, aby skupina Austrian Airlines do konce roku 2010 snížila svou celkovou kapacitu s ohledem na nabízený počet sedadlokilometrů (ASK) o 15 % úrovně z ledna 2008. V návaznosti na to bude zvyšování kapacity skupiny Austrian Airlines omezeno na průměrné tempo růstu, které bylo stanoveno pro letecké společnosti, jež jsou členy Association of European Airlines. Tato horní hranice je v platnosti až do konce roku 2015 nebo do okamžiku, kdy skupina Austrian Airlines dosáhne vyrovnaného EBIT (finanční rovnováhy), pokud k tomu dojde dříve.

2. Rakousko přijme potřebná opatření, aby skupina Austrian Airlines snížila svou účast ve společnosti Schedule Coordination Austria GmbH do dne 30. září 2009 na 25 % a aby společnost Flughafen Wien AG, ani jiná strana, kterou ovládá společnost Austrian Airlines nebo Flughafen Wien AG, neměla ve společnosti Schedule Coordination Austria po tomto procesu restrukturalizace většinu.

3. Rakousko přijme potřebná opatření s cílem dodržet podmínky vyplývající z rozhodnutí o spojení v případě COMP/M.5440 – Lufthansa/Austrian Airlines.

4. Rakousko vypoví dvoustranné dohody o letecké dopravě, které neobsahují doložku o určení Společenství, nebo tyto dohody vyjedná znovu podle ustanovení nařízení (ES) č. 847/2004. Rakousko informuje Komisi o opatřeních přijatých k dosažení souladu těchto dohod s právem Společenství, aby bylo zajištěno uznání určení Společenství.

5. Rakousko předloží Komisi do dne 31. prosince 2009 zprávu o pokroku a správě plánu restrukturalizace a o přijatých opatřeních ke snížení účasti skupiny Austrian Airlines ve společnosti Schedule Coordination Austria GmbH. Rakousko oznámí do dne 31. dubna 2010 opatření, která byla přijata za účelem provedení čl. 2 odst. 4. Rakousko předkládá Komisi každý rok výroční zprávu o provádění plánu restrukturalizace a o zvyšování kapacity, a to až do roku 2015.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Rakouské republice.“

 Řízení

33      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2009 podala žalobkyně projednávanou žalobu na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

34      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 23. dubna 2010 podala Rakouská republika návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne 15. června 2010 předseda šestého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Rakouské republiky povolil.

35      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 27. dubna 2010 podaly návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise společnost Lufthansa a skupina Austrian Airlines. 

36      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. května 2010 podala návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise společnost ÖIAG.

37      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 30. srpna 2010 předložila Rakouská republika svůj spis vedlejší účastnice.

38      Při změně složení senátů Tribunálu byla soudkyně zpravodajka přidělena k sedmému senátu, kterému tudíž byla dne 27. září 2010 tato věc přidělena.

39      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 18. října 2010 předložila žalobkyně své vyjádření ke spisu Rakouské republiky, coby vedlejší účastnice.

40      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 11. listopadu 2010 předložily Komise a Rakouská republika svá vyjádření k návrhům na organizační procesní opatření a k žádosti o důkazní opatření, které žalobkyně předložila ve svém vyjádření ke spisu Rakouské republiky, coby vedlejší účastnice.

41      Usnesením ze dne 29. listopadu 2010 předseda sedmého senátu Tribunálu povolil vedlejší účastenství společnosti Lufthansa, skupiny Austrian Airlines a společnosti ÖIAG.

42      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 14. února 2011 předložily společnost Lufthansa, skupina Austrian Airlines a společnost ÖIAG své spisy vedlejších účastnic.

43      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 13. května 2011 předložila žalobkyně své vyjádření ke spisům společnosti Lufthansa, skupiny Austrian Airlines a společnosti ÖIAG, coby vedlejších účastnic.

44      Při změně složení senátů Tribunálu byla soudkyně zpravodajka přidělena k prvnímu senátu, kterému tudíž byla dne 16. května 2012 tato věc přidělena.

45      Usnesením ze dne 10. července 2012 o důkazním opatření týkajícím se předložení dokumentů Tribunál poté, co konstatoval, že zaprvé Komise zpochybňuje přípustnost určitých argumentů žalobkyně, protože vychází z podrobných informací, které nejsou uvedeny v nedůvěrném znění napadeného rozhodnutí zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, zadruhé, že žalobkyně k žalobě přiložila nedůvěrné znění napadeného rozhodnutí, a zatřetí, že informace odstraněné z nedůvěrného znění napadeného rozhodnutí jsou nezbytné ke správnému porozumění rozhodnutí, a tedy i k vyřešení sporu, nařídil Komisi na základě čl. 65 písm. b), čl. 66 odst. 1 a čl. 67 odst. 3 druhého pododstavce jednacího řádu Tribunálu, aby předložila úplné znění napadeného rozhodnutí, jež bylo oznámeno Rakouské republice, které bylo určeno. V usnesení bylo upřesněno, že úplné znění napadeného rozhodnutí nebude v této fázi řízení zasláno žalobkyni ani ostatním účastnicím řízení, s výjimkou Rakouské republiky, které již bylo určeno. Komise této žádosti vyhověla dne 25. července 2012.

46      Dne 11. července 2012 Tribunál vyzval žalobkyni podle článku 64 jednacího řádu, aby upřesnila, zda měla přístup k úplnému znění napadeného rozhodnutí, které bylo oznámeno Rakouské republice. Dne 26. července 2012 žalobkyně na tuto otázku odpověděla kladně.

47      Dne 18. února 2013 zaslal Tribunál účastnicím řízení v rámci organizačních procesních opatření upravených v čl. 64 odst. 3 písm. b) a c) jednacího řádu několik žádostí.

48      Poté, co Tribunál konstatoval, že podrobné informace obsažené v žalobě, které nebyly uvedeny ve znění napadeného rozhodnutí zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, byly obsaženy v úplném znění tohoto rozhodnutí a žalobkyně potvrdila, že se za účelem přípravy žaloby s úplným zněním napadeného rozhodnutí seznámila, Tribunál nejprve vyzval Komisi, aby doplnila svoji obranu a vyjádřila se ke všem žalobním důvodům, výtkám a argumentům vzneseným v uvedené žalobě, k nimž ještě nezaujala stanovisko, protože pokud by tak učinila, porušila by povinnost dodržení profesního tajemství upravenou v článku 339 SFEU.

49      Tribunál dále vyzval Komisi, aby uvedla, zda vůbec a v jakém rozsahu lze pro účely tohoto řízení zrušit ve vztahu k žalobkyni a ostatním účastnicím řízení důvěrnost všech informací uvedených v úplném znění napadeného rozhodnutí. Za předpokladu, že by Komise chtěla zachovat důvěrnost všech těchto informací, byla požádána o to, aby zdůvodnila zachování důvěrného zacházení s každou údajně důvěrnou skutečností, aby Tribunál v tomto ohledu mohl rozhodnout na základě čl. 67 odst. 3 druhého pododstavce jednacího řádu.

50      Tribunál konečně vyzval také vedlejší účastnice řízení, aby k otázce důvěrnosti úplného znění napadeného rozhodnutí předložily odůvodněné stanovisko.

51      Rakouská republika odpověděla na toto organizační procesní opatření dne 14. března 2013 a společnost ÖIAG dne 18. března 2013. Komise, skupina Austrian Airlines a společnost Lufthansa odpověděly dne 19. března 2013.

52      Vzhledem k tomu, že Komise ve své odpovědi ze dne 19. března 2013 poukázala za účelem zdůvodnění, proč má být zachována důvěrnost úplného znění napadeného rozhodnutí, pouze na to, že Rakouská republika odmítla zrušit důvěrnost uvedeného rozhodnutí, Tribunál dne 18. července 2013 Komisi požádal na základě čl. 64 odst. 3 písm. a) a b) jednacího řádu, aby sdělila důvody, které ji vedly k tomu, že vyhověla žádosti Rakouské republiky o zachování důvěrnosti každé údajně důvěrné skutečnosti v úplném znění napadeného rozhodnutí, a aby přitom upřesnila kritéria, podle kterých rozhodla, že jde o informace, které mohou být profesním tajemstvím zejména ve smyslu sdělení C (2003) 4582 ze dne 1. prosince 2003 o profesním tajemství v rozhodnutí o státních podporách (Úř. věst. C 297, s. 6). Komise odpověděla na toto organizační procesní opatření dne 19. září 2013.

53      Při změně složení senátů Tribunálu byla soudkyně zpravodajka přidělena k osmému senátu, kterému tudíž byla dne 1. října 2013 tato věc přidělena.

54      Dne 14. listopadu 2013 se Tribunál poté, co posoudil argumenty Komise a vedlejších účastnic řízení týkající se důvěrnosti informací obsažených v úplném znění napadeného rozhodnutí, rozhodl, že toto úplné znění vrátí Komisi, a přijal nové organizační procesní opatření, kterým Komisi vyzval, aby předložila nové znění napadeného rozhodnutí, v němž měla skrýt pouze ty důvěrné informace, které nebyly uvedeny v písemnostech žalobkyně, tak aby mohlo být toto znění doručeno ostatním účastnicím řízení.

55      Dopisem ze dne 3. prosince 2013 Komise tomuto organizačnímu procesnímu opatření odmítla vyhovět, a to zejména proto, že se domnívala, že nové znění napadeného rozhodnutí není povinna připravit, jelikož jí Tribunál vrátil úplné důvěrné znění napadeného rozhodnutí a nezpochybnil opodstatněnost rozhodnutí, kterým z veřejného nedůvěrného znění napadeného rozhodnutí odstranila určité informace.

56      Usnesením ze dne 27. ledna 2014 Tribunál zaprvé nařídil Komisi, aby předložila znění napadeného rozhodnutí, ve kterém měla skrýt pouze ty důvěrné informace, které nebyly uvedeny v písemnostech žalobkyně, a zadruhé rozhodl, že zástupci žalobkyně, jakož i zástupci Rakouské republiky, společností ÖIAG a Lufthansa a skupiny Austrian Airlines mohou do tohoto dokumentu nahlédnout v kanceláři Tribunálu poté, co bude předložen, až do dne jednání, aniž by z něj bylo možné pořizovat kopie. Komise tomuto důkaznímu opatření vyhověla dne 13. února 2014.

57      Dne 11. března 2014 Tribunál po vyslechnutí účastnic řízení rozhodl o konání neveřejného jednání, přičemž to proběhlo dne 25. června 2014.

 Návrhová žádání účastnic řízení

58      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

59      Komise, podporovaná Rakouskou republikou, společnostmi ÖIAG a Lufthansa a skupinou Austrian Airlines, navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu odmítl jako alespoň částečně nepřípustnou a podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

1.     K přípustnosti

 K chybějícímu podpisu na prvopise žaloby

60      Komise v žalobní odpovědi namítla, že žaloba, která jí byla předložena, neodpovídá požadavkům čl. 43 odst. 1 jednacího řádu, jelikož není podepsána, a je tudíž nepřípustná. Na jednání dne 25. června 2014 ovšem Komise od této námitky nepřípustnosti upustila, a to v odpovědi na otázku Tribunálu ohledně důsledků, které dovozuje z dopisu kanceláře Tribunálu ze dne 14. dubna 2010, kterým kancelář potvrdila, že prvopis žaloby byl řádně podepsán zástupcem žalobkyně.

 Ke skutečnosti, že žalobkyně použila informace, které nebyly uvedeny ve znění napadeného rozhodnutí zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, ale které byly obsaženy ve znění napadeného rozhodnutí oznámeném Rakouské republice

61      Ač formálně nevznesla námitku nepřípustnosti ve smyslu článku 114 jednacího řádu, Komise tvrdí, že žaloba je částečně nepřípustná v rozsahu, ve kterém obsahuje tvrzení týkající se určitých informací, na jejichž základě měla Komise dospět k nesprávnému závěru o slučitelnosti dotyčné podpory se společným trhem a které nejsou uvedeny ve znění napadeného rozhodnutí zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie a přiloženém k žalobě.

62      Komise se domnívá, že k těmto tvrzením nemůže zaujmout stanovisko, aniž by porušila povinnost dodržení profesního tajemství upravenou v článku 339 SFEU. Tato okolnost přitom omezuje výkon jejího práva na obhajobu, a vede tudíž k částečné nepřípustnosti žaloby na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, a to v rozsahu, ve kterém žaloba odkazuje na předmětné informace.

63      Komise kromě toho namítá, že žaloba je částečně nepřípustná v rozsahu, ve kterém obsahuje předmětné informace, rovněž proto, že žalobkyně tyto informace získala neoprávněně. Nebude-li podle Komise v tomto ohledu rozhodnuto o částečné nepřípustnosti žaloby, bude schválen způsob, jímž žalobkyně získala přístup k předmětným informacím, a bude podpořena taková praxe. To by mohlo narušit důvěru hospodářských subjektů v ochranu poskytovanou důvěrným informacím, které mohou tyto subjekty Komisi předkládat v rámci přezkumu státních podpor, a podnítit je k tomu, aby již Komisi v budoucnu takové informace neposkytovaly, což by narušilo účinnost přezkumu státních podpor jako celku.

64      Zaprvé, co se týče argumentace Komise vycházející z porušení čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, tato není přesvědčivá.

65      Je totiž třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou musí každá žaloba před Tribunálem podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Tribunálu provést soudní přezkum. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je žaloba založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (usnesení ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, EU:T:1993:39, bod 20, a ze dne 11. července 2005, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, T‑294/04, Sb. rozh., EU:T:2005:280, bod 23).

66      Komise přitom nenamítá nejasnost nebo nepřesnost v popisu žalobních důvodů, ale pouze nemožnost vyjádřit se k argumentům žalobkyně vzhledem k právní povinnosti. Komise tedy neprokázala rozpor s formálními náležitostmi stanovenými v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, který by mohl vést k nepřípustnosti žaloby ve smyslu judikatury citované v bodě 65 výše.

67      Obstát nemůže ani argumentace Komise vycházející z porušení jejího práva na obhajobu, které spočívá v údajné nemožnosti vyjádřit se k argumentům žalobkyně založeným na informacích, které nejsou uvedeny ve veřejném znění napadeného rozhodnutí.

68      Fyzická nebo právnická osoba, která podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může napadnout akt uvedený v prvním pododstavci tohoto ustanovení, totiž může bez omezení uplatňovat všechny důvody uvedené ve druhém pododstavci téhož článku.

69      Jakékoliv omezení práva takového žalobce uplatnit důvody znějící na zrušení, které považuje za případné, tudíž musí být s ohledem na skutečnost, že by představovalo zároveň omezení práva na účinnou právní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, stanoveno unijním právem ve smyslu čl. 52 odst. 1 této Listiny a musí být v souladu s požadavky posledně uvedeného ustanovení. Konkrétně musí být při dodržení zásady proporcionality nezbytné a musí skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

70      V tomto ohledu je nutno připomenout, že článek 339 SFEU, kterého se Komise dovolává na podporu své námitky nepřípustnosti, stanoví, že Komise je povinna nevyzrazovat takové informace, které jsou profesním tajemstvím, zejména údaje o podnicích, o jejich obchodních stycích nebo o struktuře jejich nákladů. Tato povinnost je připomenuta v článku 24 nařízení č. 659/1999, pokud jde o informace získané při používání tohoto nařízení. Podle tohoto ustanovení je povinnost dodržení profesního tajemství uložena nejenom Komisi, ale také členským státům, jejich úředníkům a jiným zaměstnancům, včetně nezávislých odborníků zmocněných Komisí. Článek 25 nařízení č. 659/1999 upřesňuje, že Komise bezodkladně oznámí rozhodnutí přijatá podle kapitol II až V a VII tohoto nařízení dotyčnému členskému státu a poskytne mu příležitost, aby jí oznámil, které informace považuje za předmět profesního tajemství. Komise kromě toho ve sdělení C (2003) 4582 (viz bod 52 výše) popsala pravidla pro vyřizování žádostí, jež členské státy, kterým jsou určena rozhodnutí o státních podporách, předložily proto, aby určité části těchto rozhodnutí byly považovány za předmět profesního tajemství, který se tedy nesmí objevit ve zveřejněném znění.

71      Je třeba uvést, že článek 339 SFEU ani článek 24 nařízení č. 659/1999 výslovně nestanoví, že žalobní důvody vycházející z částí rozhodnutí, jež je předmětem žaloby, které byly skryty ve zveřejněném znění tohoto rozhodnutí a ke kterým žalobce získal přístup, teprve když bez schválení Komise obdržel úplné důvěrné znění tohoto rozhodnutí, mají být odmítnuty jako nepřípustné.

72      I kdyby bylo možné uvedená ustanovení vyložit v tomto smyslu, je nutno konstatovat, že by se za okolností projednávaného případu nepoužila.

73      Z odpovědi Komise na organizační procesní opatření Tribunálu ze dne 19. září 2013 totiž vyplývá, že Komise dne 31. srpna 2009 zaslala napadené rozhodnutí Rakouské republice, přičemž ji zároveň vyzvala, aby ve lhůtě patnácti pracovních dní oznámila, které informace v tomto rozhodnutí jsou podle ní důvěrné a nesmí být zveřejněny. Dopisem ze dne 18. září 2009 Rakouská republika požádala Komisi o odstranění určitých informacích uvedených v napadeném rozhodnutí z důvodu jejich důvěrnosti. V dopise ze dne 29. září 2009 Komise Rakouské republice oznámila, že její žádosti nemůže zcela vyhovět, a předložila jí předběžné proškrtané znění napadeného rozhodnutí, přičemž jí požádala, aby jej ve lhůtě pěti pracovních dní schválila. Dopisem ze dne 2. října 2009 Rakouská republika se zněním napadeného rozhodnutí, které předložila Komise, v podstatě vyslovila souhlas. Znovu však požádala o odstranění informací obsažených v bodech 61 a 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž uvedla doplňující vysvětlení, která podle ní zdůvodňovala důvěrné zacházení s těmito informacemi. Poté, co Komise znovu posoudila vysvětlení poskytnutá Rakouskou republikou, odstranila informace, kterých se týkají body 61 a 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a zaslala toto rozhodnutí (dále jen „veřejné znění napadeného rozhodnutí“) zúčastněným třetím stranám, včetně žalobkyně, a dne 13. října 2009 ho zveřejnila na svých internetových stránkách. Veřejné znění napadeného rozhodnutí pak bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. března 2010.

74      Podobně jako Komise přitom Tribunál konstatoval, že žalobkyně v žalobě vznáší argumenty, jež vycházejí z informací, které se sice údajně nachází v napadeném rozhodnutí, avšak nejsou uvedeny ve veřejném znění napadeného rozhodnutí, přiloženém k žalobě. Tribunál kromě toho konstatoval, že v bodech odůvodnění veřejného znění napadeného rozhodnutí, na které žalobkyně odkázala na podporu svých tvrzení o předmětných informací, je uvedeno, že určité informace byly z důvodu důvěrnosti odstraněny.

75      Předmětné informace uvedené v žalobě se týkají výše vlastního příspěvku uhrazeného pouze skupinou Austrian Airlines a procentní výše restrukturalizačních nákladů, kterou má tento příspěvek představovat, výše předpokládaných provozních ztrát skupiny Austrian Airlines, výše vlastního příspěvku společnosti Lufthansa, výše kumulovaného vlastního příspěvku společnosti Lufthansa a skupiny Austrian Airlines a výše restrukturalizačních nákladů za předpokladu, že se za příspěvek na restrukturalizační náklady nepovažuje úhrada provozních ztrát skupiny Austrian Airlines společností Lufthansa a příspěvek poskytnutý společností Lufthansa na snížení míry zadlužení skupiny Austrian Airlines.

76      Tyto informace se týkaly rovněž některých opatření plánu restrukturalizace, optimalizace dopravy mezi některými zeměmi, procentních hodnot snížení kapacity pravidelných linek a charterových letů skupiny Austrian Airlines, ke kterému došlo v letech 2008 a 2009, počtu strojů, které měla mít skupina Austrian Airlines k dispozici v roce 2011, jakož i počtu a typů strojů, které měla skupina Austrian Airlines uvést do provozu, způsobu získání těchto strojů a předpokládaného data jejich uvedení do provozu.

77      V této fázi Tribunál nebyl schopen bez úplného znění napadeného rozhodnutí ověřit, zda byla tvrzení žalobkyně o obsahu tohoto rozhodnutí pravdivá, či nikoliv.

78      Tato tvrzení se přitom týkala informací, které se pro rozhodnutí v projednávané věci zdály relevantní, jelikož žalobkyně na podporu žaloby zejména namítla, že došlo k porušení pravidel v oblasti státní podpory, protože přispění příjemce podpory k plánu restrukturalizace bylo nedostatečné, neexistoval skutečný plán restrukturalizace a kompenzační opatření nepostačovala k nápravě narušení hospodářské soutěže vyvolaného předmětnou státní podporou.

79      Kromě toho v odpovědi na argumenty žalobkyně, které byly založeny na těchto informacích, Komise mohla být, byť implicitně, vedena k tomu, že tvrzení žalobkyně týkající se obsahu úplného znění napadeného rozhodnutí vyvrátí, a poruší tak povinnost dodržení profesního tajemství upraveného v článku 339 SFEU.

80      S ohledem na význam předmětných informací pro řešení sporu tedy Tribunál nařídil Komisi, aby předložila úplné znění napadeného rozhodnutí, s tím, že upřesnil, že v této fázi řízení nebude zasláno žalobkyni ani vedlejším účastnicím řízení, s výjimkou Rakouské republiky, a to za účelem ověření, zda informace, které jsou zmíněny v žalobě a které nebyly uvedeny ve veřejném znění napadeného rozhodnutí, odpovídají informacím uvedeným v úplném znění napadeného rozhodnutí. V odpovědi na toto důkazní opatření Komise předložila úplné znění napadeného rozhodnutí. Tribunál tedy mohl konstatovat, že tvrzení žalobkyně týkající se obsahu úplného znění napadeného rozhodnutí jsou správná.

81      Organizačním procesním opatřením Tribunál zároveň vyzval žalobkyni, aby uvedla, zda měla přístup k úplnému znění napadeného rozhodnutí. V odpovědi na tuto otázku žalobkyně uvedla, že její advokáti měli k tomuto dokumentu pro účely přípravy žaloby přístup. 

82      Za těchto podmínek měl Tribunál za to, že co se týče informací obsažených v žalobě, které nebyly uvedeny ve veřejném znění napadeného rozhodnutí, ale které byly obsaženy v úplném znění napadeného rozhodnutí, se povinnost Komise dodržet profesní tajemství stala ve vztahu k žalobkyni bezpředmětnou, jelikož žalobkyni již byly předmětné informace známy.

83      S ohledem na povahu předmětných informací byla tato povinnost bezpředmětná i ve vztahu k vedlejším účastnicím řízení. Je totiž třeba připomenout, že úplné znění napadeného rozhodnutí bylo určeno Rakouské republice, které byl tudíž obsah tohoto dokumentu znám. Pokud jde o riziko porušení povinnosti dodržení profesního tajemství ve vztahu k ostatním vedlejším účastnicím řízení, je třeba uvést, že předmětné informace, které se týkaly nákladů plánu restrukturalizace skupiny Austrian Airlines, příspěvku této skupiny a společnosti Lufthansa na náklady tohoto plánu restrukturalizace, předvídatelných provozních ztrát skupiny Austrian Airlines a obsahu restrukturalizačního plánu, byly společnosti ÖIAG, skupině Austrian Airlines i společnosti Lufthansa s největší pravděpodobností známy. Měla-li Komise v tomto ohledu pochybnosti, Tribunál se domnívá, že bylo na ní, aby ve vztahu k těmto vedlejším účastnicím požádala o důvěrné zacházení se žalobou, což neučinila.

84      V této souvislosti Tribunál Komisi organizačním procesním opatřením vyzval, aby se vyjádřila ke všem výtkám, argumentům a žalobním důvodům, k nimž se dosud nevyjádřila, jelikož tak nemohla učinit, aniž by porušila článek 339 SFEU; Komise se přitom vyjádřila, když dne 19. března 2013 předložila doplňující žalobní odpověď.

85      Navíc s ohledem na to, že úplné znění napadeného rozhodnutí obsahovalo rovněž informace, které byly z veřejného znění napadeného rozhodnutí odstraněny kvůli své důvěrnosti a nebyly uvedeny v žalobě, a že existovala určitá nejistota ohledně otázky, zda měla žalobkyně opravdu přístup k celému úplnému znění napadeného rozhodnutí, Tribunál požádal Komisi, a to nehledě na její odpověď na otázku, kterou jí v tomto ohledu položil, zda může pro účely tohoto sporu zrušit důvěrnost všech informací obsažených v úplném znění napadeného rozhodnutí. Tribunál vyzval také vedlejší účastnice řízení, aby se vyjádřily k důvěrnosti úplného znění napadeného rozhodnutí.

86      Poté, co Tribunál posoudil argumenty, kterými Komise a vedlejší účastnice řízení zdůvodnily, proč bylo odmítnuto zrušení důvěrnosti úplného znění napadeného rozhodnutí, vrátil tento dokument Komisi a novým organizačním procesním opatřením ji vyzval, aby předložila znění napadeného rozhodnutí, ve kterém měla skrýt pouze ty důvěrné informace, které nebyly uvedeny v písemnostech žalobkyně, a to za účelem jeho doručení ostatním účastnicím řízení. Poté, co Komise uvedený dokument odmítla předložit, Tribunál přijal dne 27. ledna 2014 usnesení o důkazním opatření, kterému Komise vyhověla dne 13. února 2014.

87      Aby bylo zajištěno respektování důvěrnosti předmětných informací ve vztahu ke třetím osobám, Tribunál po vyslechnutí účastnic řízení rozhodl také o konání neveřejného jednání.

88      V tomto ohledu je nutno uvést, že Komise v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání uvedla, že nehledě na konání neveřejného jednání setrvává na názoru, že je stále vázána povinností dodržení profesního tajemství, a že žaloba tudíž musí být odmítnuta jako částečně nepřípustná v rozsahu, ve kterém jí neumožňuje plně využít jejího práva na obhajobu.

89      Tribunál má ovšem za to, že s ohledem na výše uvedené úvahy se Komise v projednávaném případě nemůže dovolávat porušení práva na obhajobu na základě údajné nemožnosti vyjádřit se k argumentům žalobkyně, aniž by porušila povinnost dodržení profesního tajemství.

90      Námitka nepřípustnosti vznesená Komisí, která vychází z nemožnosti vyjádřit se k argumentům založeným na informacích, jež jsou obsaženy pouze v úplném znění napadeného rozhodnutí, tedy musí být zamítnuta.

91      Zadruhé, co se týče názoru Komise, podle kterého by měla být žaloba odmítnuta jako částečně nepřípustná, protože obsahuje informace, které žalobkyně získala neoprávněným způsobem, ani tento není přesvědčivý.

92      Na podporu svého názoru totiž Komise tvrdí pouze to, že skutečnost, že žalobkyně může v rámci řízení před Tribunálem použít informace, které získala neoprávněným způsobem, by mohla narušit systém kontroly státních podpor v Evropské unii, jelikož by odradila hospodářské subjekty, aby Komisi v rámci přezkumu státních podpor svěřovaly důvěrné informace.

93      I za předpokladu, že by byly opodstatněné, přitom takové úvahy nepatří k okolnostem, které by zdůvodnily, že žaloba podaná na základě článku 263 SFEU bude odmítnuta jako nepřípustná podle judikatury týkající se článku 44 jednacího řádu, která je uvedena v bodě 65 výše. Při neexistenci výslovných ustanovení, která by určila, že žalobní důvody založené na důvěrných skutečnostech v rozhodnutí o státní podpoře budou odmítnuty jako nepřípustné, jsou obecné úvahy uplatněné Komisí irelevantní.

94      Je zajisté pravda, že jak navrhla Komise, žalobkyně měla možnost Komisi požádat o přístup k úplnému znění napadeného rozhodnutí, a to postupy stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43), nebo zpochybnit v žalobě, jak to tvrdily Rakouská republika a společnost Lufthansa, odstranění určitých informací z veřejného znění napadeného rozhodnutí kvůli jejich údajné důvěrnosti a navrhnout Tribunálu, aby přijal organizační procesní opatření za účelem získání úplného znění tohoto rozhodnutí.

95      Je však nutno zdůraznit, že žalobkyně není na rozdíl od Komise a Rakouské republiky vázána povinností dodržení profesního tajemství stanovenou v článku 339 SFEU a článku 24 nařízení č. 659/1999.

96      Jelikož už tedy žalobkyně měla přístup k informacím obsaženým v úplném znění napadeného rozhodnutí, nebyla nucena využít některou z procesních cest uvedených v bodě 94 výše.

97      Žalobkyně se totiž v žalobě rovněž mohla omezit na tvrzení týkající se obsahu úplného znění napadeného rozhodnutí, což také učinila.

98      Za takových okolností má Tribunál za to, že jelikož se předmětná tvrzení týkala informací, které byly podstatné k vyřešení sporu, musel ověřit pravdivost uvedených tvrzení, a to tak, že nařídil předložení úplného znění napadeného rozhodnutí.

99      Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená Komisí, která vychází z toho, že v žalobě jsou použity informace obsažené pouze v úplném znění napadeného rozhodnutí, musí být rovněž zamítnuta.

2.     K věci samé

100    Žalobkyně uplatňuje na podporu projednávané žaloby tři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení ustanovení Smlouvy o FEU, zadruhé z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zatřetí ze zneužití pravomoci.

101    Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

 Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

102    Druhý žalobní důvod uplatněný žalobkyní se skládá ze dvou částí vycházejících zaprvé z vady odůvodnění týkajícího se dostatečnosti kompenzačních opatření a zadruhé z vady odůvodnění týkajícího se dodržení zásady jediného poskytnutí podpory.

 K první části druhého žalobního důvodu vycházející z nedostatku odůvodnění, které se týká dostatečnosti kompenzačních opatření s ohledem na situaci na dotčených trzích

103    Žalobkyně v podstatě namítá, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádný odkaz na situaci na trhu, který může být ovlivněn poskytnutím dotyčné podpory, a není odůvodněno, pokud jde o dostatečnost kompenzačních opatření, které toto rozhodnutí ukládá s ohledem na situaci zmíněného trhu.

104    V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění představuje podstatnou formální náležitost, kterou je nutno odlišit od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá do legality merita sporného aktu. Výtky a argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti tohoto aktu jsou tedy v rámci žalobního důvodu vycházejícího z neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění neúčinné (rozsudky ze dne 22. března 2001, Francie v. Komise, C‑17/99, Recueil, EU:C:2001:178, body 35 až 38, a ze dne 15. června 2005, Corsica Ferries France v. Komise, T‑349/03, Sb. rozh., EU:T:2005:221, body 52 a 59; v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. dubna 2006, Schmitz-Gotha Fahrzeugwerke v. Komise, T‑17/03, Sb. rozh., EU:T:2006:109, body 70 a 71).

105    Rovněž je třeba připomenout, že rozsah povinnosti uvést odůvodnění závisí na povaze dotčeného aktu a kontextu, v němž byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby unijní soud mohl vykonat přezkum legality a aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a ověřit, zda je rozhodnutí opodstatněné. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejenom s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, EU:C:1998:154, bod 63, a ze dne 3. března 2010, Freistaat Sachsen v. Komise, T‑102/07 a T‑120/07, Sb. rozh., EU:T:2010:62, bod 180).

106    Komise konkrétně není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dotčené osoby dovolávají. Postačuje, aby popsala skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci struktury rozhodnutí (rozsudky ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:375, bod 96, a Freistaat Sachsen a další v. Komise, bod 105 výše, EU:T:2010:62, bod 180).

107    Zaprvé, co se týče tvrzení, že napadené rozhodnutí neobsahuje zmínku o situaci na trhu, která může být ovlivněna poskytnutím dotyčné podpory, je třeba připomenout, že dodržení povinnosti uvést odůvodnění, která je uložena článkem 296 SFEU, musí být posuzováno s ohledem na kontext, ve kterém bylo toto rozhodnutí přijato. V tomto ohledu je třeba uvést, že napadené rozhodnutí bylo přijato ve stejný den jako rozhodnutí schvalující spojení společnosti Lufthansa a skupiny Austrian Airlines, v němž Komise posoudila právě účinky tohoto spojení na trh. Z bodu 316 odůvodnění napadeného rozhodnutí kromě toho vyplývá, že se Komise domnívala, že v daném případě situace na trhu vyžaduje snížení dodatečné kapacity na kapacitu, která je již stanovena v plánu restrukturalizace. Z bodů 322 a 324 odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc vyplývá, že plán restrukturalizace vycházel z předpokladu, že počínaje rokem 2010 dojde ke zvratu ve vývoji trhu, který byl důvodem zvýšení kapacity skupiny Austrian Airlines, omezené na průměrná tempa růstu stanovená pro evropské letecké společnosti do konce roku 2015 nebo do okamžiku, kdy skupina Austrian Airlines dosáhne finanční rovnováhy.

108    Z toho vyplývá, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně napadené rozhodnutí obsahuje zmínku týkající se situace na trhu, který může být ovlivněn poskytnutím dotyčné podpory.

109    Zadruhé, pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se dostatečnosti kompenzačních opatření, které toto rozhodnutí ukládá s ohledem na situaci na trhu, je třeba připomenout argumenty, které žalobkyně uplatňuje na podporu tohoto tvrzení.

110    V žalobě i v replice žalobkyně namítá, že tím, že Komise připustila slučitelnost dotyčné podpory, podpoří protisoutěžní jednání, kterého se dopouští společnost Lufthansa a skupina Austrian Airlines od roku 2006 prostřednictvím jejich společného podniku, dále že kompenzační opatření neumožní zmírnit protisoutěžní účinky, které plynou z poskytnutí podpory, že napadené rozhodnutí nestanoví žádné kompenzační opatření týkající se trhu spojů mezi Rakouskem a východní Evropou, jakož i mezi Rakouskem a Středním východem, na kterém má skupina Austrian Airlines dominantní postavení, a konečně že napadené rozhodnutí nestanoví kompenzační opatření za účelem boje s nekalou cenovou politikou společnosti Lufthansa a skupiny Austrian Airlines. 

111    Nehledě na název tohoto žalobního důvodu tedy z formulace argumentů žalobkyně jak v žalobě, tak i v replice vyplývá, že tyto argumenty ve skutečnosti směřují ke zpochybnění opodstatněnosti posouzení Komise, pokud jde o slučitelnost dotyčné podpory se společným trhem. Tyto argumenty bude třeba přezkoumat v rámci třetí části prvního žalobního důvodu vycházející z nedostatečnosti plánu restrukturalizace a kompenzačních opatření. Jak ovšem bylo připomenuto v bodě 104 výše, takové argumenty jsou neúčinné v rámci žalobního důvodu vycházejícího z neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění.

112    Z toho vyplývá, že první část druhého žalobního důvodu musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

 Ke druhé části druhého žalobního důvodu vycházející z nedostatku odůvodnění týkajícího se dodržení zásady jediného poskytnutí podpory

113    Žalobkyně Komisi v podstatě vytýká, že se jednak v napadeném rozhodnutí nevyjádřila k mnoha podporám, které dostala skupina Austrian Airlines v minulosti a jejichž existenci žalobkyně prokázala v rámci své stížnosti, a jednak že se domnívala, že předmětné podpory nejsou v rozporu se zásadou jediného poskytnutí podpory.

114    V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 106 výše Komise v případě rozhodnutí přijatých na základě čl. 87 odst. 3 ES není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají dotčené osoby. Postačuje, aby popsala skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci struktury rozhodnutí (rozsudky Chronopost a La Poste v. UFEX a další, bod 106 výše, EU:C:2008:375, bod 96, a Freistaat Sachsen a další v. Komise, bod 105 výše, EU:T:2010:62, bod 180).

115    Také je však třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 72 pokynů z roku 2004, které jsou v projednávaném případě použitelné, při posuzování slučitelnosti podpory na restrukturalizaci se společným trhem je zvlášť důležitá zásada jednorázového poskytnutí podpory.

116    Je přitom nutno konstatovat, že Komise se k dodržení této zásady v projednávaném případě vyjádřila, když v bodě 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínila, že již uvedla, že samotná skupina Austrian Airlines ani žádný podnik ve skupině dříve neobdržely podporu na restrukturalizaci.

117    Žalobkyně tedy nemůže tvrdit, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění tím, že se v napadeném rozhodnutí podrobně nevyjádřila ke všem argumentům, které žalobkyně uplatnila v rámci správního řízení, aby prokázala existenci protiprávních podpor, které byly v minulosti poskytnuty skupině Austrian Airlines. 

118    Navíc, co se týče výtky vycházející z toho, že se Komise nesprávně domnívala, že poskytnutí předmětných podpor není v rozporu se zásadou jediného poskytnutí podpory, je nutno konstatovat, že se tato výtka pokouší zpochybnit věcné posouzení Komise, a že je tedy v rámci žalobního důvodu vycházejícího z chybného nebo nedostatečného odůvodnění neúčinná, jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 104 výše.

119    Druhou část druhého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou, a tudíž je třeba zamítnout jako neopodstatněný druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ustanovení Smlouvy o ES

120    První žalobní důvod uplatněný žalobkyní se skládá ze čtyř částí vycházejících zaprvé ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o totožnost příjemce podpory a jeho způsobilost k získání podpory, zadruhé z nedostatečnosti vlastního přispění příjemce podpory k plánu restrukturalizace, zatřetí z nedostatečnosti plánu restrukturalizace a kompenzačních opatření a začtvrté z porušení článku 43 ES.

 K první části prvního žalobního důvodu vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o totožnost příjemce podpory a jeho způsobilost k získání podpory

121    Žalobkyně Komisi v podstatě vytýká, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení totožnosti příjemce podpory, kterým není skupina Austrian Airlines, ale společnost Lufthansa. Toto výchozí nesprávné posouzení se odráží v legalitě napadeného rozhodnutí, jelikož společnost Lufthansa nebyla podnikem v obtížích, a nesplňovala tedy podmínky pro získání dotyčné podpory na restrukturalizaci. Žalobkyně kromě toho tvrdí, že i za předpokladu, že by skupina Austrian Airlines byla příjemcem dotyčné podpory, nesplňovala by podmínky pro její získání.

122    Zaprvé, co se týče výtky související s údajným nesprávným posouzením Komise, pokud jde o totožnost příjemce dotyčné podpory, je nutno připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že pro kvalifikaci jakožto podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES se vyžaduje, aby byly splněny všechny podmínky uvedené v tomto ustanovení. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé tento zásah musí být způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí poskytovat svému příjemci výhodu tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětí výroby. Začtvrté musí narušovat nebo hrozit narušením hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, C‑280/00, Recueil, EU:C:2003:415, body 74 a 75, a ze dne 22. února 2006, Le Levant 001 a další v. Komise, T‑34/02, Sb. rozh., EU:T:2006:59, bod 110).

123    V tomto ohledu je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury může státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES představovat poskytnutí majetku nebo služeb za zvýhodněných podmínek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. února 1988, Kwekerij van der Kooy a další v. Komise, 67/85, 68/85 a 70/85, Recueil, EU:C:1988:38, body 28 a 29; ze dne 20. listopadu 2003, GEMO, C‑126/01, Recueil, EU:C:2003:622, bod 29, a ze dne 1. července 2010, Itálie v. Komise, T‑53/08, Sb. rozh., EU:T:2010:267, bod 59).

124    Při použití této zásady na případ prodeje majetku veřejným subjektem soukromé osobě musí být zejména určeno, zda kupní cena tohoto majetku představuje tržní cenu, která by mohla být nabyvateli nabídnuta za obvyklých tržních podmínek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2004, Valmont v. Komise, T‑274/01, Sb. rozh., EU:T:2004:266, bod 45, a citovanou judikaturu). Z tohoto pohledu je třeba, aby Komise použila kritérium soukromého investora v tržním hospodářství za účelem ověření, zda cena zaplacená údajným příjemcem podpory odpovídá ceně, kterou by mohl stanovit soukromý subjekt, jenž jedná za podmínek obvyklé hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, Sb. rozh., EU:C:2010:480, bod 68, a ze dne 16. prosince 2010, Seydaland Vereinigte Agrarbetriebe, C‑239/09, Sb. rozh., EU:C:2010:778, bod 34, a citovanou judikaturu). Konkrétní použití uvedeného kritéria v zásadě předpokládá komplexní hospodářské posouzení (výše uvedený rozsudek Komise v. Scott, EU:C:2010:480, bod 68).

125    Také je třeba připomenout, že pokud jde o rozsah a povahu soudního přezkumu, pojem „státní podpora“, jak je definován ve Smlouvě, má právní povahu a musí být vykládán na základě objektivních skutečností. Z tohoto důvodu musí unijní soud v zásadě a s přihlédnutím jak ke konkrétním skutečnostem sporu, který je mu předložen, tak k technickému nebo komplexnímu charakteru posouzení provedených Komisí vykonávat úplný přezkum otázky, zda se na opatření vztahuje čl. 87 odst. 1 ES (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. května 2000, Francie v. Ladbroke Racing a Komise, C‑83/98 P, Recueil, EU:C:2000:248, bod 25, a ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:757, bod 111). Unijní soud musí zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a jejich soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují všechny relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (viz rozsudek Komise v. Scott, bod 124 výše, EU:C:2010:480, bod 65, a citovanou judikaturu).

126    Unijnímu soudu však v rámci tohoto přezkumu nepřísluší nahradit hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením. Přezkum komplexních hospodářských posouzení uskutečněných Komisí, který provádí unijní soudy, je totiž přezkumem omezeným, jež se nutně omezuje na prověření, že byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, a na prověření věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz rozsudky Komise v. Scott, bod 124 výše, EU:C:2010:480, bod 66, a citovanou judikaturu, a ze dne 17. prosince 2008, Ryanair v. Komise, T‑196/04, Sb. rozh., EU:T:2008:585, bod 41).

127    Kromě toho je nutno upřesnit, že legalita rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor musí být posuzována v závislosti na informacích, které Komise mohla mít k dispozici v okamžiku, kdy toto rozhodnutí přijala (rozsudky ze dne 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, Recueil, EU:C:1986:302, bod 16; ze dne 14. září 2004, Španělsko v. Komise, C‑276/02, Sb. rozh., EU:C:2004:521, bod 31, a Valmont v. Komise, bod 124 výše, EU:T:2004:266, bod 38). Z toho především vyplývá, že jelikož pojem „státní podpora“ odpovídá objektivní situaci, která se posuzuje v okamžiku, kdy Komise přijímá rozhodnutí, je třeba pro provedení tohoto soudního přezkumu vzít v úvahu posouzení provedená k tomuto datu (rozsudek Chronopost a La Poste v. UFEX a další, bod 106 výše, EU:C:2008:375, bod 144).

128    Ve světle těchto zásad je třeba ověřit, zda se Komise v projednávaném případě dopustila zjevně nesprávného posouzení, měla-li za to, že příjemcem dotyčné podpory byla skupina Austrian Airlines, a nikoliv společnost Lufthansa.

129    Žalobkyně v posuzované věci v podstatě namítá, že předmětná dotace ve výši 500 000 000 eur představuje státní podporu ve prospěch společnosti Lufthansa. Na podporu tohoto názoru tvrdí, že uvedená dotace odpovídá ceně, kterou zaplatil prodávající, tj. společnost ÖIAG, kupujícímu, tj. společnosti Lufthansa, jako protiplnění za převzetí záporných aktiv. Uvedené podle žalobkyně potvrzuje okolnost, že dotace byla vyplacena nejprve společnosti Suriba Beteiligungsverwaltungs GmbH (dále jen „společnost Suriba“), která je zcela ovládána společností Lufthansa, a poté byla převedena skupině Austrian Airlines, která se nakonec stala stoprocentní dceřinou společností společnosti Lufthansa. Vyplacení této dotace přitom bylo pro stát méně příznivou alternativou než úpadek skupiny Austrian Airlines. 

130    V tomto ohledu je třeba uvést, že z nabídky na převzetí podílu Rakouské republiky ve skupině Austrian Airlines, kterou předložila společnost Lufthansa, vyplývá, že podmínkou tohoto převzetí bylo vyplacení veřejné dotace ve výši 500 000 000 eur ve prospěch skupiny Austrian Airlines a zároveň uhrazení kupní ceny ve výši 366 268,75 eur společností Lufthansa ve prospěch společnosti ÖIAG a existence závazku kupujícího, z něhož mohl vzniknout nárok na dodatečnou platbu až ve výši 162 000 000 eur, takže tuto dotaci lze posoudit jako záporný prvek v kupní ceně, kterou Rakouská republika akceptovala jako protiplnění za svůj podíl ve skupině Austrian Airlines. 

131    Komise toto posouzení kupní ceny v napadeném rozhodnutí přijala a žalobkyně jej formálně nezpochybňuje.

132    Rovněž je třeba uvést, že poté, co Komise v napadeném rozhodnutí přezkoumala tržní podmínky, konstatovala, že cena, kterou navrhla společnost Lufthansa v nabídce na převzetí za podíl Rakouské republiky ve skupině Austrian Airlines odpovídá tržní ceně, což je okolnost, kterou žalobkyně v rámci projednávané žaloby nezpochybňuje.

133    Podle ustálené judikatury přitom platí, že pokud je podnik, který obdržel státní podporu, získán za tržní cenu, tj. za nejvyšší cenu, kterou byl ochoten zaplatit soukromý investor za normálních podmínek hospodářské soutěže za tuto společnost ve stavu, v němž se nacházela zejména poté, co obdržela státní podpory, je třeba mít za to, že prvek podpory byl ohodnocen tržní cenou a zahrnut do kupní ceny. Za takových podmínek se nelze domnívat, že kupující byl zvýhodněn oproti ostatním hospodářským subjektům na trhu (obdobně viz rozsudek ze dne 20. září 2001, Banks, C‑390/98, Recueil, EU:C:2001:456, bod 77).

134    Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, měla-li v napadeném rozhodnutí za to, že skupina Austrian Airlines byla příjemcem dotyčné podpory.

135    Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyně, podle kterého by výplata veřejné dotace nebyla nezbytná, pokud by byla skupina Austrian Airlines převzata jiným hospodářským subjektem, ani pokud by mohla samostatně pokračovat v činnosti po zavedení alternativního plánu restrukturalizace, který Rakouská republika údajně držela v tajnosti.

136    Takovým argumentem totiž žalobkyně tvrdí, že Rakouská republika se tím, že přijala nabídku na převzetí se záporným prvkem ve výši 500 000 000 eur za svůj podíl ve skupině Austrian Airlines, nechovala jako soukromý investor v tržním hospodářství.

137    Přesně toto přitom Komise v napadeném rozhodnutí konstatovala, když měla za to, že scénář úpadku skupiny Austrian Airlines, jehož náklady pro stát by se rovnaly nule, by pro tento stát představoval výhodnější možnost než prodej skupiny Austrian Airlines, který vyžadoval, aby jí byla vyplacena veřejná dotace ve výši 500 000 000 eur. Na základě tohoto zjištění měla Komise v napadeném rozhodnutí za to, že tuto veřejnou dotaci je nutno považovat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, kterou poskytla skupině Austrian Airlines Rakouská republika.

138    Tento závěr nemůže být zpochybněn ani argumentem žalobkyně, podle kterého skupina Austrian Airlines nebyla příjemcem veřejné dotace, jelikož po výplatě této dotace, kterou provedla společnost ÖIAG ve prospěch společnosti Suriba, dceřiné společnosti společnosti Lufthansa, nedošlo ke zvýšení základního kapitálu skupiny Austrian Airlines. I když z ustanovení zákona Bundesgesetz über die Übertragung von Bundesbeteiligungen in das Eigentum der ÖIAG (spolkový zákon o převodu spolkových investic společnosti ÖIAG) ze dne 23. října 2009 (BGB1. I, 87/1998) vyplývá, že finanční podpora ve výši 500 000 000 eur musí umožnit zvýšení kapitálu této společnosti, není zde upřesněno, že toto opatření musí mít nezbytně podobu zvýšení základního kapitálu. Jak správně tvrdí Komise, cílem tohoto opatření je snížit míru zadlužení skupiny Austrian Airlines tím, že bude zvětšen objem jejích vlastních prostředků. Ze spisu přitom vyplývá, že objem vlastních prostředků skupiny Austrian Airlines byl zvětšen prostřednictvím jejího spojení se společností Suriba.

139    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba jako neopodstatněný zamítnout argument žalobkyně, podle kterého předmětnou dotaci v konečném důsledku obdržela společnost Lufthansa, protože přímo či nepřímo převzala veškeré podíly ve skupině Austrian Airlines, jelikož nebylo zpochybněno, že veřejná dotace byla součástí záporné kupní ceny, kterou společnost Lufthansa zaplatila za skupinu Austrian Airlines, a že tato kupní cena odpovídala tržní ceně.

140    Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že otázka, zda je společnost Lufthansa podnikem, který splňuje podmínky ve smyslu pokynů z roku 2004, je irelevantní.

141    Zadruhé, co se týče výtky, podle níž se Komise v napadeném rozhodnutí nesprávně domnívala, že skupina Austrian Airlines je podnikem, který splňuje podmínky pro poskytnutí podpory na restrukturalizaci, je třeba uvést, že taková výtka souvisí s posouzením, které Komise provedla v rámci uplatnění čl. 87 odst. 3 písm. c) ES.

142    Na tomto místě je třeba připomenout relevantní právní rámec týkající se přezkumu poskytování podpory na restrukturalizaci.

143    Zaprvé čl. 87 odst. 3 písm. c) ES stanoví, že za slučitelné se společným trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

144    Podle ustálené judikatury má Komise pro účely uplatnění čl. 87 odst. 3 písm. c) ES širokou posuzovací pravomoc, jejíž výkon zahrnuje komplexní ekonomická a sociální posouzení, která musí být uskutečněna v kontextu Společenství (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. února 1987, Deufil v. Komise, 310/85, Recueil, EU:C:1987:96, bod 18; ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑372/97, Recueil, EU:C:2004:234, bod 83, a Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, EU:T:2005:221, bod 137).

145    Komise si kromě toho může uložit orientační pravidla pro výkon posuzovací pravomoci přijetím aktů, jako jsou pokyny pro podniky v obtížích, a to v rozsahu, v němž takové akty obsahují indikativní pravidla, jakým směrem bude tento orgán postupovat, a v němž se neodchylují od ustanovení Smlouvy (viz rozsudek ze dne 30. ledna 2002, Keller a Keller Meccanica v. Komise, T‑35/99, Recueil, EU:T:2002:19, bod 77, a citovaná judikatura).

146    V tomto rámci je třeba uvést, že pokud jde o pojem „podpora na restrukturalizaci“, z bodů 16 a 17 pokynů z roku 2004 v podstatě vyplývá, že Komise je toho názoru, že na rozdíl od podpory na záchranu, která spočívá v dočasné pomoci a je určena k provedení okamžitých opatření, je cílem takové podpory obnovení dlouhodobé životaschopnosti podniku.

147    Zadruhé podle ustálené judikatury platí, že soudní přezkum výkonu posuzovací pravomoci, kterou má Komise pro účely uplatnění čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, se omezuje na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, jakož i na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností nebo zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. února 2003, Španělsko v. Komise, C‑409/00, Recueil, EU:C:2003:92, bod 93, a Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, EU:T:2005:221, bod 138, a citovanou judikaturu). Tribunálu naproti tomu nepřísluší nahrazovat svým hospodářským posouzením posouzení orgánu, který rozhodnutí vydal (rozsudky ze dne 25. června 1998, British Airways a další v. Komise, T‑371/94 a T‑394/94, Recueil, EU:T:1998:140, bod 79, a Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, EU:T:2005:221, bod 138).

148    Tribunál musí kromě toho rovněž ověřit, zda byly splněny požadavky, které si Komise v těchto pokynech stanovila (v tomto smyslu viz rozsudek Keller a Keller Meccanica v. Komise, bod 145 výše, EU:T:2002:19, bod 77, a citovanou judikaturu).

149    Unijnímu soudu naproti tomu nepřísluší, aby namísto Komise provedl přezkum, který nikdy neprovedla, a aby odhadl závěry, ke kterým by na konci tohoto přezkumu dospěla (rozsudek ze dne 1. července 2008, Deutsche Post v. Komise, T‑266/02, Sb. rozh., EU:T:2008:235, bod 95; v tomto smyslu viz rozsudek Valmont v. Komise, bod 124 výše, EU:T:2004:266, bod 136).

150    Ve světle těchto zásad je třeba přezkoumat výtku, podle které se Komise v napadeném rozhodnutí nesprávně domnívala, že skupina Austrian Airlines byla podnikem, který splňoval podmínky pro poskytnutí podpory na restrukturalizaci, jelikož se schylovalo k jejímu převzetí společností Lufthansa, a že společnost Lufthansa byla schopna sama čelit obtížím skupiny Austrian Airlines. 

151    Bod 13 pokynů z roku 2004, který se nachází v části pokynů, v nichž Komise upřesňuje pojem „podnik v obtížích“, stanoví následující:

„Podnik, který patří k větší obchodní skupině nebo byl větší obchodní skupinou převzat, není za normálních okolností způsobilý pro poskytnutí podpory na záchranu nebo restrukturalizaci s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané obtíže je[ho] vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny, a že jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila sama skupina. […]“

152    Nejprve je tedy třeba ověřit, zda skupina Austrian Airlines patřila ke dni vydání napadeného rozhodnutí k větší obchodní skupině nebo zda mohla být kvalifikována jako podnik převzatý větší obchodní skupinou ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2004, a dále bude třeba se případně zabývat otázkou, zda byla společnost Lufthansa schopna vyřešit obtíže, kterým čelila skupina Austrian Airlines. 

153    V tomto ohledu je třeba na rozdíl od tvrzení žalobkyně uvést, že skutečnost, že společnost ÖIAG přijala dne 5. prosince 2008 nabídku na převzetí skupiny Austrian Airlines společností Lufthansa, neznamená, že skupina Austrian Airlines patřila společnosti Lufthansa již k tomuto dni. Skutečný převod účasti společnosti ÖIAG ve skupině Austrian Airlines na společnost Lufthansa byl totiž podmíněn schválením Komise, ke kterému došlo až následně dne 28. srpna 2009, a to rozhodnutím schvalujícím spojení.

154    Žalobkyně na jednání v projednávaném případě ostatně připustila, že transakce převzetí skupiny Austrian Airlines, tj. transakce, při níž společnost Lufthansa převzala účast společnosti ÖIAG ve skupině Austrian Airlines, byla ke dni 5. prosince 2008 nadále podmíněna platbou dotyčné dotace, i když tato dotace byla sama o sobě podmíněna schválením Komise.

155    Platbu dotyčné dotace přitom nebylo možné posuzovat odděleně, jelikož byla zahrnuta do záporné kupní ceny, kterou společnost Lufthansa navrhla zaplatit a kterou společnost ÖIAG akceptovala.

156    Zaplacení záporné ceny, a tudíž i převod účasti společnosti ÖIAG ve skupině Austrian Airlines na společnost Lufthansa tedy byly vázány na platbu dotyčné dotace.

157    Je tak třeba mít za to, že ke dni přijetí napadeného rozhodnutí ještě skupina Austrian Airlines nepatřila k obchodní skupině Lufthansa.

158    Otázkou tedy je, zda bylo možné skupinu Austrian Airlines k témuž dni považovat za podnik převzatý větší obchodní skupinou ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2004.

159    V tomto ohledu je třeba připomenout, že jedna ze zásad uvedených v bodě 13 pokynů z roku 2004 spočívá v tom, že podniku v obtížích, který patří k větší obchodní skupině, je zakázáno poskytnout podporu na záchranu nebo restrukturalizaci, pokud dané obtíže nejsou jeho vlastní a jsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny nebo pokud má skupina prostředky na to, aby tyto obtíže sama vyřešila. Cílem tohoto zákazu je tedy zabránit skupině podniků, aby nechala na státu náklady plánu restrukturalizace jednoho z podniků v této skupině za situace, kdy je tento podnik v obtížích a samotná skupina je jejich původcem nebo má prostředky k tomu, aby těmto obtížím sama čelila.

160    V této souvislosti je třeba podotknout, že cílem rozšíření zákazu poskytování podpor na záchranu nebo restrukturalizaci podnikům v obtížích, které jsou „převzaty“ větší obchodní skupinou, je zabránit skupině podniků, aby uvedený zákaz obcházela, a to tím, že by využila okolnosti, že podnik, který je přebírán, této skupině ještě v době, kdy je mu vyplácena podpora na restrukturalizaci, formálně nepatří.

161    Takovou situaci ovšem nelze přirovnat k situaci v projednávaném případě, kdy dotyčná dotace vyplacená státem skupině Austrian Airlines představuje, jak bylo upřesněno v bodě 130 výše, záporný prvek v ceně, kterou společnost Lufthansa zaplatila společnosti OÏAG za převzetí skupiny Austrian Airlines. 

162    Je tedy třeba konstatovat, že Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení, domnívala-li se, že podmínky aplikace bodu 13 pokynů z roku 2004 nebyly v projednávaném případě splněny.

163    První část prvního žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou, aniž by bylo třeba přezkoumat otázku, zda byla společnost Lufthansa ke dni vydání napadeného rozhodnutí schopna čelit obtížím skupiny Austrian Airlines. 

 Ke druhé části prvního žalobního důvodu vycházející z nedostatečnosti vlastního přispění příjemce podpory k plánu restrukturalizace

164    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že se Komise nesprávně domnívala, že vlastní přispění příjemce dotyčné podpory je přiměřené z hlediska bodu 43 pokynů z roku 2004.

165    Bod 43 pokynů z roku 2004 stanoví následující:

„Výše a míra podpory se musí omezit na úplné minimum restrukturalizačních nákladů nutných k provedení restrukturalizace s ohledem na stávající finanční zdroje podniku, jeho akcionářů či společníků nebo obchodní skupiny, ke které náleží. Při posuzování tohoto aspektu bude vzata v úvahu jakákoli dříve poskytnutá podpora na záchranu. Od příjemců podpory se očekává, že k plánu restrukturalizace přispějí významným dílem z vlastních zdrojů, včetně prodeje aktiv, která nejsou nezbytně nutná pro přežití podnik[u], nebo z vnějších zdrojů za tržních podmínek. Toto přispění bude svědčit o tom, že jsou hospodářské subjekty přesvědčeny o možnosti opětovné životaschopnosti daného podniku. Takové přispění musí být skutečné, tj. opravdové, bez všech očekávaných budoucích výnosů, jako je peněžní tok, a musí být co nejvyšší.“

166    Zejména z bodu 44 pokynů z roku 2004 vyplývá, že Komise bude za normálních okolností u velkých podniků považovat za přiměřený příspěvek příjemců podpory ve výši 50 %.

167    Z bodu 307 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které předložila Komise v návaznosti na usnesení Tribunálu ze dne 27. ledna 2014 o důkazním opatření, rovněž vyplývá následující:

„Komise [vyvozuje] závěr, že celkové restrukturalizační náklady činí přibližně 1 405 milionů EUR (nebo 1 048 milionů EUR v případě, že společnost Lufthansa nesníží zadlužení skupiny Austrian Airlines o 357 milionů EUR), přičemž vlastní příspěvek (poskytnutý společně nebo jednotlivě společnostmi Austrian Airlines a/nebo Lufthansa) činí 905 milionů EUR (nebo 548 milionů EUR). To odpovídá 64 % (nebo 52 %) restrukturalizačních nákladů. Komise tudíž vyvozuje závěr, že požadavek na dostatečný vlastní příspěvek na restrukturalizační náklady je v daném případě splněn.“

168    S ohledem na tyto poznatky je třeba odpovědět na argumenty žalobkyně.

169    Zaprvé, co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého musí být za účelem ověření přiměřenosti přispění k plánu restrukturalizace zohledněn pouze příspěvek příjemce dotyčné podpory z jeho vlastních prostředků, postačuje uvést, že z bodu 43 pokynů z roku 2004 vyplývá, že příjemce podpory může na restrukturalizaci přispět prostřednictvím vnějších zdrojů za tržních podmínek.

170    Zadruhé, co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého příspěvek společnosti Lufthansa není vnějším zdrojem ve smyslu bodu 43 pokynů z roku 2004 jednak proto, že společnost Lufthansa nebylo možné považovat za vnějšího investora, pokud se ke dni přijetí napadeného rozhodnutí nechystala skupinu Austrian Airlines převzít, a jednak proto, že skupině Austrian Airlines neposkytla na její restrukturalizaci finanční ani věcný kapitál, tento argument nelze přijmout.

171    Nejprve je třeba připomenout, že okolnost, že skupina Austrian Airlines nebyla v pozici podniku, který je převzat skupinou podniků ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2004, jak bylo konstatováno v bodě 162 výše, je irelevantní, pokud jde o skutečnost, že společnost Lufthansa byla v době přijetí napadeného rozhodnutí soukromým investorem, jehož nabídka na převzetí zahrnovala kromě platby částky 366 268,75 eur a poskytnutí závazku kupujícího až do výše 162 000 000 eur také platbu záporné ceny spočívající v tom, že Rakouská republika vyplatila ve prospěch skupiny Austrian Airlines podporu na restrukturalizaci, na níž se společnost Lufthansa zavázala podílet v rámci plánu restrukturalizace předloženého Komisi.

172    Ze samotného znění bodu 43 pokynů z roku 2004 dále vyplývá, že tyto pokyny nestanoví, že vnější zdroje mají být poskytnuty v podobě finančního nebo věcného kapitálu. Komise tedy mohla mít v bodech 303 a 304 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že takové vnější zdroje mohou spočívat zejména v úhradě provozních ztrát nebo takových nákladů, jež obvykle vzniknou na základě spojení, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení.

173    Nakonec je třeba konstatovat, že i když z bodu 302 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise domnívala, že snížení dluhu skupiny Austrian Airlines prostřednictvím společnosti Lufthansa bude možno považovat za vlastní příspěvek pouze tehdy, když bude mít podobu kapitálového příspěvku, a nikoliv čistého převzetí dluhů, je nutno konstatovat, že cílem je zajistit, aby snížení dluhu skupiny Austrian Airlines bylo efektivní, a nikoliv stanovit, že příspěvek společnosti Lufthansa musí nutně spočívat v platbě finančního kapitálu.

174    Zatřetí, co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého za příspěvek na restrukturalizaci skupiny Austrian Airlines v žádném případě nelze považovat úhradu provozních ztrát skupiny Austrian Airlines za období od roku 2009 do roku 2013 ze strany společnosti Lufthansa, a to proto, že se nejedná o skutečný příspěvek, jelikož uvedených ztrát ještě nebylo dosaženo a mohly by být menší, než se předpokládalo, a také proto, že úhradu těchto budoucích provozních ztrát nelze přirovnat, jak to činí Komise, k hotovostní platbě příspěvku na restrukturalizaci, je třeba jej rovněž zamítnout, protože vychází z nesprávného předpokladu.

175    Z bodů 302 a 303 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, vyplývá, že Komise k hotovostní platbě jakožto příspěvku na restrukturalizaci nepřirovnává úhradu případných provozních ztrát, ale případný kapitálový příspěvek společnosti Lufthansa ve prospěch skupiny Austrian Airlines, jehož cílem je snížit míru jejího zadlužení.

176    Z bodu 295 odůvodnění napadeného rozhodnutí kromě toho vyplývá, že se Komise domnívala, že negativní výhledy na vývoj celkového výsledku skupiny Austrian Airlines předložené v plánu restrukturalizace jsou, pokud jde o cenu paliva, směnné kurzy, objem přepravy a vývoj trhu, byly založeny na realistických předpokladech. Žalobkyně přitom neuvádí žádný argument, který by mohl přijatelnost těchto předpokladů zpochybnit. Nevysvětluje tak, proč by budoucí provozní ztráty skupiny Austrian Airlines mohly být menší než ztráty předpokládané v plánu restrukturalizace.

177    Žalobkyně tudíž neprokázala, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o přiměřenost vlastního příspěvku skupiny Austrian Airlines na financování plánu restrukturalizace z hlediska bodu 43 pokynů z roku 2004.

178    Z toho vyplývá, že druhá část prvního žalobního důvodu musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

 Ke třetí části prvního žalobního důvodu vycházející z nedostatečnosti plánu restrukturalizace a kompenzačních opatření

179    V rámci třetí části prvního žalobního důvodu žalobkyně kritizuje přiměřenost opatření stanovených v plánu restrukturalizace, jejichž cílem je obnovení životaschopnosti skupiny Austrian Airlines, a přiměřenost kompenzačních opatření, která jsou stanovena v napadeném rozhodnutí.

–       K opatřením stanoveným v plánu restrukturalizace

180    Zaprvé, co se týče výtky žalobkyně, podle které se Komise nesprávně domnívala, že plán restrukturalizace, který byl předmětem jejího přezkumu, je v souladu s pokyny z roku 2004, i když je dotyčná podpora určena výhradně k finanční restrukturalizaci skupiny Austrian Airlines, je třeba připomenout, že bod 17 pokynů z roku 2004 stanoví:

„Restrukturalizace bude […] vycházet z uskutečnitelného a vnitřně provázaného plánu s širokým pokrytím, jehož cílem je obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku. Restrukturalizace obvykle zahrnuje jeden nebo více následujících prvků: reorganizaci a racionalizaci činností podnik[u] z hlediska lepší efektivnosti, což zpravidla znamená ukončení ztrátových činností; restrukturalizaci takových činností, které mohou být opět konkurenceschopné; a případně diverzifikace činností v rámci nových a životaschopných oblastí. Fyzickou restrukturalizaci obvykle doprovází i finanční restrukturalizace (kapitálové injekce, snížení dluhu). Restrukturalizační opatření v rámci působnosti těchto pokynů se však nemohou omezovat jen na finanční pomoc, která má vyrovnat minulé ztráty z minulosti, ale nezabývá se příčinami těchto ztrát.“

181    Restrukturalizace má tedy ve smyslu pokynů z roku 2004 obvykle průmyslovou stránku, která stanoví opatření, jejichž cílem je reorganizace a racionalizace činností podniku, a finanční stránku, která může mít podobu zejména kapitálové injekce nebo snížení zadlužení. V tomto smyslu se restrukturalizace nemůže omezovat jen na finanční pomoc.

182    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, však uvedené neznamená, že podpora na restrukturalizaci nutně musí financovat opatření přijatá v rámci průmyslové stránky restrukturalizace. Je třeba zohlednit bod 43 pokynů, z něhož vyplývá, že výše podpory se musí omezit na úplné minimum nákladů nutných k provedení restrukturalizace s ohledem na stávající finanční zdroje podniku. V případě podniku, který se potýká se značným zadlužením, jak tomu je u skupiny Austrian Airlines v projednávané věci, přitom bude podpora logicky určena především ke snížení dluhu, zatímco opatření průmyslové restrukturalizace provede příjemce podpory z vlastních zdrojů, jakož i z případných vnějších zdrojů za tržních podmínek.

183    Tuto výtku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

184    Zadruhé, co se týče výtky žalobkyně, podle které se Komise v napadeném rozhodnutí nesprávně domnívala, že opatření na restrukturalizaci skupiny Austrian Airlines povedou k synergii v oblasti nákladů a výnosů, byť je taková synergie vlastní každému spojení, je třeba uvést, že posledně uvedená okolnost za předpokladu, že by byla prokázána, nedokládá, že tato opatření nejsou v projednávaném případě přiměřená a že nepovedou ke zlepšení situace skupiny Austrian Airlines a k obnovení její životaschopnosti, což je cílem celé restrukturalizace. Takový argument tedy musí být zamítnut jako irelevantní.

185    Zatřetí je třeba odpovědět, i pokud jde o výtku žalobkyně, podle které opatření stanovená v plánu restrukturalizace týkající se snížení počtu zaměstnanců skupiny Austrian Airlines nesouvisí s restrukturalizací této skupiny, jelikož marketingová činnost nebude omezena, nýbrž pouze převzata společností Lufthansa tak, aby byl pokryt rakouský trh. I kdyby totiž bylo takové tvrzení prokázáno, nemá vliv na skutečnost, že toto opatření povede ke snížení nákladů skupiny Austrian Airlines a že je klasickým opatřením pro obnovu rentability podniku, což je cílem restrukturalizace, jak vyplývá z bodu 43 pokynů z roku 2004.

186    Začtvrté, žalobkyně Komisi vytýká, že měla za to, že opatření související se synergií výnosů stanovená v plánu restrukturalizace jsou přiměřená, byť tato opatření vychází z politiky nekalé cenové soutěže, která zakládá porušení článků 81 ES a 82 ES.

187    Žalobkyně tvrdí, že nekalou cenovou strategii skupiny Austrian Airlines popsala Komisi ve stížnosti ze dne 26. ledna 2009. Pokud jde o společnost Lufthansa, žalobkyně upřesňuje, že tato politika je řízena prostřednictvím rámcových smluv uvedených v programu „PartnerPlus Progress 2008/2009“, které jsou uzavřeny s firemními zákazníky a na základě nichž jsou nabízeny značné slevy na spoje, které jsou monopolem společnosti Lufthansa, jako protiplnění za to, že si tito klienti nakoupí letenky na konkurenční spoje zejména mezi Rakouskem a Německem. Nelze mít za to, že synergie výnosů, které bylo dosaženo začleněním skupiny Austrian Airlines do rámcových smluv společnosti Lufthansa, je součástí plánu restrukturalizace podniku v obtížích, který obdržel státní podporu, a ospravedlnit tak porušení článků 81 ES a 82 ES. Kompenzační opatření, které Komise uložila v napadeném rozhodnutí, podle žalobkyně proti takovému jednání neposkytují žádnou ochranu a skutečnost, že ostatní podniky navrhují rámcové smlouvy, které upravují různé možnosti slev, tento závěr nemůže zpochybnit.

188    V tomto ohledu je třeba uvést, že taková výtka je v rámci žaloby proti rozhodnutí, kterým se Komise vyjádřila ke slučitelnosti podpory se společným trhem, irelevantní. Má-li žalobkyně za to, že cenová politika společnosti Lufthansa a skupiny Austrian Airlines porušuje článek 81 ES a článek 82 ES, je na ní, aby v tomto směru podala stížnost Komisi, což ostatně žalobkyně učinila v souvislosti s údajnou vytěsňující cenovou politikou, kterou podle ní uplatňuje skupina Austrian Airlines. Je třeba připomenout, že jak vyplývá z judikatury citované v bodě 127 výše, legalita rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor musí být posuzována v závislosti na informacích, které měla Komise k dispozici k okamžiku, kdy toto rozhodnutí přijala. Žalobkyně se tedy nemůže účinně dovolávat cenové politiky společnosti Lufthansa, proti níž ke dni vydání napadeného rozhodnutí nepodala u Komise stížnost. Posledně uvedená úvaha se vztahuje rovněž na cenové chování společnosti Lufthansa a skupiny Austrian Airlines po přijetí napadeného rozhodnutí.

189    Zapáté, co se týče výtky, podle které Komise v napadeném rozhodnutí nesprávně schválila plán restrukturalizace, byť obsahoval expanzivní opatření, jelikož v rozporu s pokyny v odvětví letectví z roku 1994 stanovil počínaje rokem 2010 zvýšení kapacity skupiny Austrian Airlines, je třeba uvést, že jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, omezení kapacity skupiny Austrian Airlines není opatřením plánu restrukturalizace, ale kompenzačním opatřením.

190    Kromě toho je třeba rovněž uvést, že z bodu 38 odst. 4) pokynů v odvětví letectví z roku 1994 vyplývá, že restrukturalizace nemůže vést k růstu počtu strojů nebo nabízených sedadel na dotyčných trzích, který je vyšší než růst těchto trhů.

191    Toto omezení však musí být v souladu s cílem, který je stanoven v bodě 38 odst. 1 pokynů v odvětví letectví z roku 1994 a který je převzat do bodu 38 pokynů z roku 2004, podle něhož musí plán restrukturalizace umožnit, aby společnost v přiměřené lhůtě obnovila svoji dlouhodobou životaschopnost. Takového cíle by přitom bylo dosaženo jen stěží, pokud by kapacity společnosti, která je příjemcem podpory na restrukturalizaci, nemohly růst stejným tempem jako jeho konkurenti, a to především za předpokladu rychlého růstu trhu.

192    V projednávaném případě z bodu 322 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že plán restrukturalizace předpokládal, že v roce 2010 dojde k příhodnému zvratu ve vývoji trhu a ke zvýšení kapacity.

193    Tím, že Komise v článku 2 napadeného rozhodnutí stanovila, že Rakouská republika přijme potřebná opatření, aby skupina Austrian Airlines snížila svou celkovou kapacitu s ohledem na nabízený počet sedadlokilometrů o 15 % úrovně z ledna 2008, a to do konce roku 2010, a omezila zvyšování kapacity skupiny Austrian Airlines s ohledem na nabízený počet sedadlokilometrů na průměrné tempo růstu, které bylo stanoveno pro letecké společnosti, jež jsou členy Association of European Airlines, a to do konce roku 2015 nebo do okamžiku, kdy skupina Austrian Airlines dosáhne finanční rovnováhy, tedy Komise zajistila omezení rozšiřování kapacity skupiny Austrian Airlines, přičemž zároveň zabezpečila, že bude v přiměřené lhůtě obnovena životaschopnost.

194    Tato výtka tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

195    Zašesté, co se týče výtky, podle které se Komise v napadeném rozhodnutí nesprávně domnívala, že zmenšení letadlového parku skupiny Austrian Airlines je přiměřeným opatřením, i když zmenšení regionálního letadlového parku bude za účelem zvýšení kapacity skupiny Austrian Airlines na tomto trhu v každém případě kompenzováno nákupem velkokapacitních letadel, jakož i používáním strojů určených na dálkové trasy na krátké a střednědlouhé trasy, je třeba uvést, že jelikož Komise v napadeném rozhodnutí vyjádřila snížení kapacity prostřednictvím nabízeného počtu sedadlokilometrů, skupina Austrian Airlines jej může promítnout do složení svého letadlového parku podle vlastního uvážení, bude-li toto snížení součástí plánu restrukturalizace v souladu s bodem 40 pokynů z roku 2004.

196    I tato výtka tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

–       Ke kompenzačním opatřením stanoveným v napadeném rozhodnutí

197    Předně žalobkyně Komisi v podstatě vytýká, že měla za to, že opatření spočívající ve snížení kapacity o 15 % úrovně z ledna 2008 je kompenzačním opatřením, jež je přiměřené k nápravě účinků narušujících hospodářskou soutěž, které vyvolala dotyčná podpora. Na podporu této výtky žalobkyně uvádí několik argumentů.

198    Zaprvé tvrdí, že takové opatření nemá praktický dopad na hlavní trh skupiny Austrian Airlines, kterým je trh krátkých a střednědlouhých letů z nebo do Rakouska a konkrétně letů mezi Rakouskem a Německem, jakož i mezi Rakouskem a východní Evropou.

199    V tomto ohledu je třeba uvést, že bod 40 pokynů z roku 2004 stanoví, že opatření poskytnutá v rámci kompenzačního opatření musí být úměrná relativnímu významu daného podniku na trzích, a že by tedy měla být provedena zejména na trzích, kde bude mít daný podnik po restrukturalizaci významné postavení.

200    Z bodu 320 odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že ke snížení kapacity skupiny Austrian Airlines došlo v průběhu roku 2008 u pravidelných letů, jakož i u charterových letů.

201    Také z bodu 322 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že na počátku roku 2009 byla přijata další restrukturalizační opatření, která vedla k dodatečnému snížení kapacity u pravidelných i charterových letů.

202    Z napadeného rozhodnutí tedy nevyplývá, že by snížení kapacity v letech 2008 a 2009 bylo provedeno pouze u dálkových a charterových letů skupiny Austrian Airlines.

203    Kromě toho i za předpokladu, že by ke snížení kapacity, které je uvedeno v napadeném rozhodnutí, došlo jen u dálkových a charterových letů, lze se důvodně domnívat, že by k dalšímu snížení kapacity uloženému v napadeném rozhodnutí navíc mohlo dojít u dalších typů letů nabízených skupinou Austrian Airlines, včetně krátkých a střednědlouhých letů mezi Rakouskem a Německem nebo mezi Rakouskem a východní Evropou.

204    Účinnost opatření spočívajícího ve snížení kapacity nadto musí být posuzována rovněž s ohledem na závazky přijaté na základě rozhodnutí schvalujícího spojení. Z bodů 328 a 329 odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu vyplývá, že se společnost Lufthansa a skupina Austrian Airlines zavázaly, že uvolní letištní časy u spojů z Vídně do Stuttgartu, Kolína/Bonnu, Mnichova, Frankfurtu nad Mohanem a Bruselu, aby umožnily konkurentům vstup na trh těchto spojů.

205    Za těchto podmínek se uložení opatření spočívajícího ve snížení kapacity, které je založeno na nabízeném počtu sedadlokilometrů, nejeví jako zjevně nepřiměřené.

206    Žalobkyně zadruhé tvrdí, že Komise měla za účelem stanovení snížení kapacity o 15 % zohlednit úroveň kapacity skupiny Austrian Airlines ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 28. srpna 2009, a nikoliv k měsíci lednu 2008. Podle žalobkyně by i za předpokladu, že by Komise mohla zohlednit snížení kapacity, ke kterému došlo v rámci restrukturalizace před přijetím napadeného rozhodnutí, nemohla zohlednit snížení kapacity, ke kterému došlo dříve, než Rakouská republika udělila společnosti ÖIAG pověření k privatizaci skupiny Austrian Airlines, tj. dne 12. srpna 2008. Mezi snížením kapacity, ke kterému došlo z důvodu restrukturalizace skupiny Austrian Airlines za účelem její privatizace, v rámci níž byla poskytnuta dotyčná podpora, a snížením kapacity, ke kterému došlo před touto privatizací, totiž neexistuje souvislost.

207    V tomto ohledu je třeba uvést, že z bodu 40 pokynů z roku 2004 vyplývá, že míru snížení kapacity je třeba stanovit případ od případu a skutečnost, že ke snížení kapacity došlo před poskytnutím podpory, nevylučuje, že jej lze zohlednit jako kompenzační opatření, je-li nedílnou součástí restrukturalizace podniku v obtížích, který je příjemcem podpory, tak jak je stanovena v plánu restrukturalizace.

208    Z toho vyplývá, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně Komise nebyla za účelem stanovení míry snížení kapacity povinna zohlednit pouze úroveň kapacity ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, ale mohla zohlednit také snížení kapacity, ke kterému došlo dříve, bylo-li toto snížení nedílnou součástí restrukturalizace skupiny Austrian Airlines, tak jak byla stanovena v plánu restrukturalizace, který Rakouská republika oznámila Komisi.

209    Kromě toho, co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého Komise v žádném případě nemohla zohlednit snížení kapacity, ke kterému došlo přede dnem 12. srpna 2008, tedy dnem, kdy Rakouská republika udělila společnosti ÖIAG pověření k privatizaci skupiny Austrian Airlines, je třeba poznamenat, že jak bylo připomenuto výše, možnost zohlednit opatření spočívající ve snížení kapacity, která byla provedena před poskytnutím podpory, závisí na tom, zda byla tato opatření uskutečněna v rámci restrukturalizace podniku, který je příjemcem podpory. Skutečnost, že Rakouská republika formálně udělila společnosti ÖIAG pověření k privatizaci dne 12. srpna 2008, sama o sobě nevylučuje, že snížení kapacity, ke kterému došlo počínaje lednem 2008, lze k uvedenému datu považovat za nedílnou součást restrukturalizace skupiny Austrian Airlines, jejímž cílem je její privatizace. Z napadeného rozhodnutí ostatně vyplývá, že snížení kapacity, které skupina Austrian Airlines prováděla od roku 2008, nebylo snížením předvídaným v plánu „Go4Profit“ provedeném v roce 2007 a bylo vypracováno v souvislosti s řešením založeným na samostatnosti podniku.

210    Výtku vycházející z nepřiměřenosti snížení kapacity s ohledem na počet sedadlokilometrů o 15 %, které bylo uloženo skupině Austrian Airlines jakožto kompenzační opatření, je třeba za těchto okolností zamítnout jako neopodstatněnou.

211    Žalobkyně Komisi dále vytýká, že jako kompenzační opatření zohlednila případné pokusy o restrukturalizaci, které se odehrály více než jeden rok před oznámením dotyčné podpory.

212    V tomto ohledu je třeba uvést, že má-li být tento argument chápán tak, že je namířen proti odkazu na opatření zahájená v roce 2006 v rámci plánu „Go4Profit“, který je uveden v napadeném rozhodnutí, postačuje uvést, že na rozdíl od toho, co naznačuje žalobkyně, z bodu 319 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že tento plán nebyl považován za kompenzační opatření.

213    Třetí část první žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

 Ke čtvrté části prvního žalobního důvodu vycházející z porušení článku 43 ES

214    V této části prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že s ohledem na judikaturu nemohla Komise prohlásit dotyčnou podporu za slučitelnou se společným trhem, protože je nerozlučně spjata se zachováním leteckých provozních práv přiznaných na základě doložky o státní příslušnosti, což je v rozporu s článkem 43 ES.

215    V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak tvrdí žalobkyně, ačkoliv řízení upravené v článcích 87 ES a 88 ES ponechává Komisi určitý prostor při rozhodnutí o slučitelnosti režimu státní podpory s požadavky společného trhu, z obecné systematiky Smlouvy o ES vyplývá, že toto řízení nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu s konkrétními ustanoveními uvedené smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. května 1980, Komise v. Itálie, 73/79, Recueil, EU:C:1980:129, bod 11; ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, Recueil, EU:C:2000:467, bod 78, a ze dne 31. ledna 2001, Weyl Beef Products a další v. Komise, T‑197/97 a T‑198/97, Recueil, EU:T:2001:28, bod 75). Tato povinnost Komise dodržovat soudržnost mezi články 87 ES a 88 ES a ostatními ustanoveními Smlouvy o ES platí zejména tehdy, je-li cílem těchto ostatních ustanovení rovněž nenarušená hospodářská soutěž na společném trhu, jako je v projednávané věci případ článku 43 ES, jehož cílem je zachovat svobodu usazování a volnou hospodářskou soutěž mezi hospodářskými subjekty jednoho členského státu, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, a hospodářskými subjekty posledně uvedeného členského státu. Když Komise přijme rozhodnutí o slučitelnosti určité podpory se společným trhem, nesmí přehlížet riziko narušení hospodářské soutěže na společném trhu jednotlivými hospodářskými subjekty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2010, British Aggregates a další v. Komise, T‑359/04, Sb. rozh., EU:T:2010:366, body 91 a 92).

216    Rovněž již bylo rozhodnuto, že aspekty poskytnutí podpory, které jsou v rozporu s jinými zvláštními ustanoveními Smlouvy o ES, než jsou články 87 ES a 88 ES, mohou být nerozlučně spjaty s předmětem podpory do takové míry, že není možné je posuzovat izolovaně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. března 1977, Iannelli Volpi, 74/76, Recueil, EU:C:1977:51, a ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, Recueil, EU:C:1993:239, bod 41).

217    Je však nutno konstatovat, že v projednávaném případě zachování leteckých provozních práv skupiny Austrian Airlines nebylo aspektem poskytnutí dotyčné podpory. I když měla společnost Lufthansa na zachování leteckých provozních práv zájem, a to v tom smyslu, že taková práva odpovídala významné části aktiv letecké společnosti, zachování těchto práv v žádném případě nebylo podmínkou poskytnutí dotyčné podpory. Jednalo se spíše o podmínku úspěchu při převzetí skupiny Austrian Airlines, která byla uložena každému nabyvateli bez ohledu na to, zda byla Rakouské republice podána žádost o platbu záporné kupní ceny zahrnující případně i výplatu státní podpory ve prospěch skupiny Austrian Airlines. 

218    Za těchto okolností je třeba podotknout, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně nelze fikci využitou k založení nadace podle rakouského práva za účelem zachování rakouské příslušnosti skupiny Austrian Airlines, a tudíž zachování leteckých provozních práv, která jí byla přiznána na základě doložky o státní příslušnosti uvedené ve dvoustranných dohodách uzavřených se třetími státy, považovat za nerozlučně spjatou s dotyčnou podporou ve smyslu judikatury citované v bodě 216 výše.

219    Komisi tudíž nelze vytýkat, že porušila článek 43 ES, když měla za to, že je dotyčná podpora slučitelná se společným trhem.

220    Kromě toho je třeba podotknout, že tento závěr nikterak nepředjímá přezkum legality doložek o státní příslušnosti uvedených ve dvoustranných dohodách o leteckých službách, které Rakouská republika uzavřela se třetími státy, z hlediska článku 43 ES.

221    V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí uložila Rakouské republice, aby takové dohody vypověděla nebo je sjednala znovu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách (Úř. věst. L 157, s. 7). Rakouská republika je ostatně podle článku 2 napadeného rozhodnutí povinna informovat Komisi o opatřeních přijatých k dosažení souladu těchto dohod s právem Společenství.

222    Za těchto podmínek je třeba zamítnout jako neopodstatněnou čtvrtou část prvního žalobního důvodu, a tudíž i první žalobní důvod v plném rozsahu.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zneužití pravomoci

223    Žalobkyně namítá, že se Komise při přijetí napadeného rozhodnutí v rámci přezkumu přiměřenosti vlastního přispění skupiny Austrian Airlines, restrukturalizačních opatření a kompenzačních opatřeních odchýlila od vlastních pokynů, takže zneužila svoji pravomoc.

224    V tomto ohledu je třeba uvést, že i kdyby bylo tvrzení, podle kterého se Komise při přijetí napadeného rozhodnutí odchýlila od vlastních pokynů, prokázané, přičemž v projednávaném případě tomu tak není, nemohlo by doložit existenci zneužití pravomoci, a to s ohledem na podmínky stanovené judikaturou.

225    Podle judikatury je totiž rozhodnutí stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, jeví-li se na základě objektivních, relevantních a shodujících se indicií, že bylo přijato za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než kterých se dovolává (rozsudky ze dne 6. března 2002, Diputación Foral de Álava a další v. Komise, T‑92/00 a T‑103/00, Recueil, EU:T:2002:61, bod 84, a ze dne 12. září 2007, Olympiaki Aeroporia Ypiresies v. Komise, T‑68/03, Sb. rozh., EU:T:2007:253, bod 484). V projednávaném případě je třeba uvést, že žalobkyně neuvádí žádnou indicii, která by mohla vést k závěru, že Komise z důvodu účelovosti aplikovala pravidla Společenství v oblasti státních podpor obzvlášť přísně či obzvlášť mírně, že v řízení nepostupovala řádně a neuplatnila použitelná kritéria v souladu s relevantními ustanoveními Smlouvy a sekundárním právem.

226    Třetí žalobní důvod tedy musí být zamítnut jako neopodstatněný.

227    Z toho vyplývá, že žaloba musí být v plném rozsahu zamítnuta.

 K nákladům řízení

228    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

229    Jelikož žalobkyně neměla ve věci úspěch a Komise, jakož i společnosti ÖIAG a Lufthansa a skupina Austrian Airlines požadovaly náhradu nákladů řízení, je třeba žalobkyni uložit, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení vzniklé Komisi, společnostem ÖIAG a Lufthansa a skupině Austrian Airlines. 

230    Rakouská republika ponese na základě čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnost Niki Luftfahrt GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi, společnostem Österreichische Industrieholding AG, Deutsche Lufthansa AG a Austrian Airlines AG.

3)      Rakouská republika ponese vlastní náklady řízení.

Gratsias Kančeva Wetter

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. května 2015.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení

Návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

1.  K přípustnosti

K chybějícímu podpisu na prvopise žaloby

Ke skutečnosti, že žalobkyně použila informace, které nebyly uvedeny ve znění napadeného rozhodnutí zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, ale které byly obsaženy ve znění napadeného rozhodnutí oznámeném Rakouské republice

2.  K věci samé

Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

K první části druhého žalobního důvodu vycházející z nedostatku odůvodnění, které se týká dostatečnosti kompenzačních opatření s ohledem na situaci na dotčených trzích

Ke druhé části druhého žalobního důvodu vycházející z nedostatku odůvodnění týkajícího se dodržení zásady jediného poskytnutí podpory

K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ustanovení Smlouvy o ES

K první části prvního žalobního důvodu vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o totožnost příjemce podpory a jeho způsobilost k získání podpory

Ke druhé části prvního žalobního důvodu vycházející z nedostatečnosti vlastního přispění příjemce podpory k plánu restrukturalizace

Ke třetí části prvního žalobního důvodu vycházející z nedostatečnosti plánu restrukturalizace a kompenzačních opatření

–  K opatřením stanoveným v plánu restrukturalizace

–  Ke kompenzačním opatřením stanoveným v napadeném rozhodnutí

Ke čtvrté části prvního žalobního důvodu vycházející z porušení článku 43 ES

Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zneužití pravomoci

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: němčina.