Žaloba podaná dne 20. září 2013 – Stichting Sona a Nao v. Komise

(Věc T-505/13)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Stichting Sona (Curaçao, bývalé Nizozemské Antily) a Nao NV (Curaçao) (zástupci: R. Martens, K. Beirnaert a A. Van Vaerenbergh, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 28. června 2013, o kterém se žalobkyně dozvěděly teprve na konci července 2013 a které se týkalo toho, že uvedený orgán neustanovil Stichting Sona jako subjekt pověřený provedením jednotného programového dokumentu pro Nizozemské Antily podle 10. Evropského rozvojového fondu,

zrušil rozhodnutí Evropské komise pověřit úlohami týkajícími se provedení tohoto programového dokumentu International Management Group (IMG).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně sedm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení zásady presumpce neviny, práv obhajoby, práva na ochranu osobních údajů a tajnosti nebo důvěrnosti vyšetřování, která jsou chráněna podle článků 8 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, článků 6 a 8 EÚLP a článku 16 SFEU.

Žalobkyně tvrdí, že žalovaná doručila nizozemské vládě dopisy týkající se řízení probíhajícího u Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), které sice ještě neobsahují (závěrečnou) zprávu, ale výslovně zmiňují žalobkyně a v nichž Komise uvádí, nebo přinejmenším jednoznačně budí dojem, že žalobkyně se v rámci správy 9. Evropského rozvojového fondu podílely na nesrovnalostech, a v nichž na základě tohoto tvrzení Komise následně rozhodla, že správou 10. Evropského rozvojového fondu pro projekty v bývalých Nizozemských Antilách nelze pověřit žalobkyně. OLAF však přitom žalobkyně nikdy neoznačil za „dotčené osoby“, v důsledku čehož žalobkyně ani nikdy nevěděly, že se jako „dotčené osoby“ musejí bránit. Nebylo jim tedy umožněno bránit se, jelikož se dosud nedozvěděly, proti jakým konkrétním výhradám, které vůči nim mají údajně existovat, se musejí bránit.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady legitimního očekávání, jelikož se u žalobkyň vzbudilo legitimní očekávání, že budou s ohledem na bývalé Nizozemské Antily pověřeny provedením 10. Evropského rozvojového fondu.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality, jelikož Komise vyloučila žalobkyně pouze z toho důvodu, že v rámci vyšetřování provedeného OLAF existují „předběžná zjištění“, která poukazují na „možné problémy“.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady transparentnosti, jak je zakotvena v článku 14 nařízení (ES) č. 215/2008¹ , a porušení povinnosti odůvodnění.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení článku 18 nařízení (ES) č. 2304/2002² a jednotného programového dokumentu pro 10. Evropský rozvojový fond.

Sedmý žalobní důvod vychází z porušení článku 29 nařízení (ES) č. 215/2008, jelikož nejsou splněny podmínky pověření subjektu IMG provedením financování v rámci společné správy. I druhé napadené rozhodnutí je tak protiprávní.

____________

¹ Nařízení Rady (ES) č. 215/2008 ze dne 18. února 2008 o finančním nařízení pro 10. Evropský rozvojový fond (Úř. věst. L 78, s. 1).

² Nařízení Komise (ES) č. 2304/2002 ze dne 20. prosince 2002, kterým se provádí rozhodnutí Rady 2001/822/ES o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému společenství (rozhodnutí o přidružení zámoří) (Úř. věst. L 348, s. 82; Zvl. vyd. 11/45, s. 44).