Věc T‑462/13
Comunidad Autónoma del País Vasco
a
Itelazpi, SA
v.
Evropská komise
„Státní podpory – Digitální televizní vysílání – Podpora na zavedení digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech Španělska – Rozhodnutí, kterým se podpory prohlašují za zčásti slučitelné a zčásti neslučitelné s vnitřním trhem – Zvýhodnění – Služba obecného hospodářského zájmu – Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU – Nové podpory“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 26. listopadu 2015
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně týkají – Rozhodnutí Komise určené členskému státu a konstatující neslučitelnost podpory s vnitřním trhem – Žaloba regionálního orgánu, který uvedenou podporu poskytl – Přípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
2. Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Podání jedné a téže žaloby dvěma žalobci – Přípustnost žaloby jednoho z žalobců – Nutnost zkoumat přípustnost žaloby druhého žalobce – Neexistence
(Článek 263 SFEU)
3. Podpory poskytované státy – Pojem – Opatření k vyrovnání nákladů na úkoly prováděné podnikem v oblasti veřejných služeb – První podmínka stanovená rozsudkem Altmark – Jasně definované povinnosti veřejné služby – Neexistence podniku-příjemce skutečně pověřeného plněním povinností veřejné služby – Zahrnutí pod pojem
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
4. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Adresáti – Podniky – Pojem – Výkon hospodářské činnosti – Orgán státu vykonávající hospodářskou činnost a mající na něm nezávislou právní subjektivitu – Neexistence vlivu na finanční vztahy mezi státem a uvedeným orgánem
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
5. Hospodářská soutěž – Podniky poskytující služby obecného hospodářského zájmu – Odvětví vysílání – Určování služeb obecného hospodářského zájmu – Rozlišení mezi poskytováním vysílací služby a provozováním vysílacích sítí – Přípustnost
(Článek 107 odst. 1 SFEU; Protokol č. 29 připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU)
6. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise – Soudní přezkum – Volné posouzení skutkového stavu a důkazů
7. Hospodářská soutěž – Podniky poskytující služby obecného hospodářského zájmu – Odvětví vysílání – Definování služby provozování sítí jako služby obecného hospodářského zájmu – Podmínka – Respektování zásady technologické neutrality
(Článek 107 odst. 1 SFEU a článek 108 SFEU)
8. Podpory poskytované státy – Pojem – Opatření k vyrovnání nákladů na úkoly prováděné podnikem v oblasti veřejných služeb – Čtvrtá podmínka stanovená rozsudkem Altmark – Nedostatečnost uvedení investičních nákladů a opakujících se nákladů ve smlouvách – Plnění prováděné určitou správou jejími vlastními nástroji – Nedostatečná okolnost pro zaručení co nejmenších nákladů pro společnost
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
9. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze
(Článek 107 odst. 3 SFEU)
10. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Sdělení o přechodu na digitální vysílání – Právní povaha – Indikativní pravidla pro postup Komise, z nichž vyplývá, že si sama omezila posuzovací pravomoc
[Článek 107 odst. 3 SFEU a článek 108 TFUE; sdělení Komise COM (2003) 541 final]
11. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Zohlednění situace existující v okamžiku přijetí opatření
(Článek 107 odst. 3 SFEU)
12. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem – Posouzení z hlediska čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU – Zohlednění předchozí praxe – Vyloučení
[Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU]
13. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Postupné zásahy státu, které jsou od sebe neoddělitelné – Celkové posouzení přijatých opatření – Přípustnost
(Článek 107 odst. 3 SFEU a článek 108 SFEU)
14. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Opatření, které mění režim existujících podpor – Změna dotýkající se vlastní podstaty režimu – Kvalifikace režimu jako nové podpory
[Článek 108 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. písm. c); nařízení Komise č. 794/2004, čl. 4 odst. 1]
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 34)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 34)
3. V oblasti státních podpor platí, že podle prvního kritéria stanoveného rozsudkem Altmark musí být podnik, který je příjemcem vyrovnání, skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány.
Členské státy sice mají široký prostor pro uvážení při vymezení toho, co považují za službu obecného hospodářského zájmu (SOHZ), avšak toto oprávnění není neomezené a nemůže být vykonáváno svévolně pouze s cílem vyhnout se použití pravidel hospodářské soutěže na určité odvětví. Aby totiž bylo možné danou službu kvalifikovat jako SOHZ, musí s ní být spojen obecný hospodářský zájem vykazující zvláštní znaky oproti zájmu, jaký je spojen s jinými činnostmi hospodářského života.
V tomto ohledu platí, že rozsah, v jakém Tribunál přezkoumává posouzení Komise, bere nutně v úvahu skutečnost, že definování určité služby členským státem jako SOHZ může být Komisí zpochybněno pouze v případě zjevného pochybení. V rámci tohoto přezkumu je nicméně třeba se přesvědčit, zda jsou dodržena určitá minimální kritéria, tj. mimo jiné že je dán akt veřejné moci, který pověřuje dotyčné provozovatele úkolem SOHZ, jakož i univerzální a závazná povaha tohoto úkolu.
Není-li tedy služba jasně definována jako veřejná služba, není splněno první kritérium stanovené rozsudkem Altmark. Mimoto sama skutečnost, že je určitá služba označena jako služba obecného zájmu ve vnitrostátním právu, neznamená, že každý provozovatel, který ji zajišťuje, je pověřen plněním povinností veřejné služby ve smyslu uvedeného rozsudku. Kvalifikace určité služby jako SOHZ totiž vyžaduje, aby odpovědnost za její provozování byla udělena určitým podnikům.
(viz body 42, 50–54, 57)
4. Pokud jde o uplatňování pravidel hospodářské soutěže, je třeba rozlišovat případ, kdy stát jedná při výkonu veřejné moci, a případ, kdy vykonává hospodářskou činnost průmyslové nebo obchodní povahy spočívající v nabízení zboží nebo služeb na trhu. V tomto ohledu není významné, zda stát jedná přímo orgánem, který je součástí veřejné správy, nebo prostřednictvím entity, které udělil zvláštní nebo výlučná práva.
Mimoto otázka, zda orgán, který vykonává hospodářskou činnost, má či nemá podle vnitrostátního práva právní subjektivitu nezávislou na státu, nijak neovlivňuje existenci finančních vztahů mezi státem a tímto orgánem, a tudíž ani možnost, aby tento orgán byl příjemcem státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
(viz body 61, 62)
5. V právu státních podpor je Komise při posuzování kvalifikace určité služby jako služby obecného hospodářského zájmu oprávněna rozlišovat mezi poskytováním vysílací služby a provozováním vysílacích sítí.
Přenos je zajisté pro vysílání nezbytný. Vysílací služba ale musí být odlišena od služby provozování vysílacích sítí. Jedná se totiž o dvě odlišné činnosti, které provozují odlišné podniky působící na různých trzích. Zatímco vysílací službu zajišťují vysílací subjekty, tj. televizní operátoři, službu provozování vysílacích sítí zajišťují provozovatelé platforem pro vysílání signálu, tj. platforem pozemního, satelitního či kabelového vysílání nebo širokopásmového připojení k internetu.
Dále se sice protokol č. 29 o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech, kterým se doplňuje Smlouva o EU a Smlouva o FEU, vztahuje na odvětví vysílání, a konkrétně na financování veřejných vysílacích služeb poskytnuté organizacím pro veřejnoprávní vysílání, netýká se však financování provozovatelů platforem pro vysílání signálu. Mimoto cíle uvedeného protokolu, jimiž je zaručit demokratické, společenské a kulturní potřeby společnosti a zachovat mediální pluralitu, nijak nesouvisí s volbou přenosové technologie.
(viz body 65–67, 69, 70)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 71)
7. V oblasti státních podpor z celkové systematiky Smlouvy vyplývá, že řízení podle článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy. Prostor pro uvážení členských států, pokud jde o vymezení jejich služeb obecného hospodářského zájmu (SOHZ), nelze využívat způsobem vedoucím k porušení zásady rovného zacházení, která je v případě služby provozování sítí zaručena zejména zásadou technologické neutrality.
Existuje-li několik přenosových platforem, nelze se proto domnívat, že některá z nich je pro přenos signálu základní, aniž byla respektována zásada technologické neutrality. Při definování určité služby provozování sítě jako SOHZ tedy vnitrostátní orgány nesmí diskriminovat ostatní platformy. Systém nenarušené hospodářské soutěže, jaký je upraven ve Smlouvě o FEU, může být zaručen pouze tehdy, je-li zabezpečena rovnost příležitostí jednotlivých hospodářských subjektů.
Respektování zásady technologické neutrality však neznamená, že by definování určité platformy pro provozování vysílacích sítí bylo vždy zjevným pochybením. Pokud totiž Komise důkladněji neposoudí volbu učiněnou členským státem, nemůže právem konstatovat existenci zjevného pochybení vnitrostátních orgánů při definování určité platformy pro provozování sítě. Takový nedostatek nicméně nemá žádný dopad v případě, kdy první kritérium stanovené rozsudkem Altmark není splněno, protože scházelo jasné a přesné definování služby provozování sítí jako veřejné služby.
(viz body 77–79)
8. Při posuzování v oblasti státních podpor, zda je v konkrétním případě splněna čtvrtá podmínka stanovená rozsudkem Altmark, platí, že uvedení investičních nákladů a odhadu opakujících se nákladů v meziinstitucionálních smlouvách uzavřených mezi orgány autonomního společenství členského státu nenahrazuje analýzu nákladů, které by průměrný podnik, řádně řízený a přiměřeně vybavený k tomu, aby mohl uspokojit požadavky veřejné služby, vynaložil při plnění těchto povinností se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností.
Dále sama skutečnost, že je určité plnění prováděno určitou správou jejími vlastními nástroji, není zárukou co nejmenších nákladů pro společnost.
(viz body 80, 84, 87)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 105, 106, 112)
10. V rámci přechodu z analogového vysílání na vysílání digitální byl význam zásady technologické neutrality Komisí zdůrazněn v bodě 2.1.3 sdělení o přechodu na digitální vysílání z roku 2003. Podmínka technologické neutrality ve smyslu tohoto sdělení zejména znamená, že analogové vysílání může na daném území skončit, pouze pokud budou mít téměř všechny domácnosti zajištěny digitální služby, a že k dosažení tohoto cíle musí být zohledněny všechny způsoby přenosu. Když Komise přijme takové akty určené k tomu, aby v souladu se Smlouvou upřesnily kritéria, která hodlá uplatňovat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci, vyplývá z toho vlastní omezení této pravomoci v rozsahu, v němž jí přísluší dodržovat indikativní pravidla, která si sama stanovila.
(viz bod 109)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 116, 119–121, 123, 124)
12. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 129)
13. V oblasti státních podpor platí, že různé státní zásahy na celostátní, regionální a obecní úrovni musí být posuzovány podle svých účinků, takže vykazují-li tyto zásahy natolik úzkou vzájemnou vazbu, může je Komise považovat za jediný režim podpor poskytnutý veřejnými orgány členského státu.
Mimoto v případě režimu podpor se Komise může omezit na prostudování charakteristik dotčeného režimu, aby v odůvodnění rozhodnutí posoudila, zda je tento režim vhodný k dosažení jednoho z cílů uvedených v čl. 107 odst. 3 SFEU. Komise tak není povinna v rozhodnutí, které se týká takového režimu, provést analýzu podpory poskytnuté v každém jednotlivém případě na základě takového režimu. Individuální situaci každého dotčeného podniku je třeba ověřovat pouze ve stadiu navracení podpor.
(viz body 133, 134)
14. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 146–150)